This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62009CN0054
Case C-54/09 P: Appeal brought on 6 February 2009 by the Hellenic Republic against the judgment of the Court of First Instance (Fifth Chamber) delivered on 11 December 2008 in Case T-339/06 Hellenic Republic v Commission of the European Communities
Věc C-54/09 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 6. února 2009 Řeckou republikou proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) vydanému dne 11. prosince 2008 ve věci T-339/06, Řecká republika v. Komise Evropských společenství
Věc C-54/09 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 6. února 2009 Řeckou republikou proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) vydanému dne 11. prosince 2008 ve věci T-339/06, Řecká republika v. Komise Evropských společenství
Úř. věst. C 82, 4.4.2009, p. 21–21
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
4.4.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 82/21 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 6. února 2009 Řeckou republikou proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) vydanému dne 11. prosince 2008 ve věci T-339/06, Řecká republika v. Komise Evropských společenství
(Věc C-54/09 P)
(2009/C 82/37)
Jednací jazyk: řečtina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Řecká republika (zástupci: I. Chalkias a M. Tassopoulou)
Další účastník řízení: Komise Evropských společenství
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky)
— |
prohlásit kasační opravný prostředek za přípustný; |
— |
zrušit rozsudek Soudu prvního stupně; |
— |
vyhovět žalobě Řecké republiky v souladu s jejími návrhovými žádáními; |
— |
uložit Komisi náhradu všech nákladů řízení. |
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Řecká republika tvrdí: 1) že Soud prvního stupně nesprávně vyložil čl. 16 odst. 1 a 2 a článek 17 nařízení č. 1227/2000, když měl za to, že lhůta uvedená v čl. 16 odst. 1 je prekluzivní, zatímco je, jak vyplývá z výkladu čl. 16 odst. 2 a článku 17 téhož nařízení, pouze pořádkovou lhůtou; 2) že Soud prvního stupně nesprávně vyložil článek 10 Smlouvy a obecné právní zásady, protože Evropská komise připustila, že věděla 23 dnů před přijetím sporného rozhodnutí o příslušných údajích, nicméně je nezohlednila a po uplynutí lhůty připustila předložené údaje jiných členských států, ale v případě Řecka tak neučinila, čímž porušila zásadu loajální spolupráce, řádné správy a rovného zacházení; a 3) že napadený rozsudek Soudu prvního stupně obsahuje rozporné odůvodnění, protože tvrzení ohledně prekluzivní povahy lhůty jsou v rozporu s tvrzeními a připuštěním skutečnosti, že Komise i po uplynutí lhůty částečně zohlednila následně předložené údaje.