This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62008CN0526
Case C-526/08: Action brought on 2 December 2008 — Commission of the European Communities v Grand Duchy of Luxembourg
Věc C-526/08: Žaloba podaná dne 2. prosince 2008 – Komise Evropských společenství v. Lucemburské velkovévodství
Věc C-526/08: Žaloba podaná dne 2. prosince 2008 – Komise Evropských společenství v. Lucemburské velkovévodství
Úř. věst. C 44, 21.2.2009, p. 31–31
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
|
21.2.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/31 |
Žaloba podaná dne 2. prosince 2008 – Komise Evropských společenství v. Lucemburské velkovévodství
(Věc C-526/08)
(2009/C 44/51)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: S. Pardo Quintillán a N. von Lingen, zmocněnci)
Žalovaný: Lucemburské velkovévodství
Návrhová žádání
|
— |
určit, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo všechna právní a správní opatření nezbytná k úplnému a správnému dosažení souladu s články 4 a 5 ve vzájemném spojení s přílohou II A(1) a přílohou III 1(1), přílohou II A(5) a přílohou III 1(2), přílohou II A(2) a přílohou II A(6) směrnice Rady 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (1), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice; |
|
— |
uložit Lucemburskému velkovévodství náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu své žaloby Komise vznáší čtyři žalobní důvody.
Svým prvním žalobním důvodem Komise žalovanému vytýká, že nedodržel postupy a období pro rozšiřování hnojiv, jak jsou stanoveny ve směrnici. Zatímco se totiž zákaz rozšiřování hnojiv během určitých období musí vztahovat jak na organická, tak na chemická hnojiva, lucemburská právní úprava uvádí pouze organická hnojiva. Navíc se zákaz rozšiřování hnojiv během určitých období musí týkat všech zemědělských pozemků, včetně louk, které ve vnitrostátních prováděcích opatřeních uvedeny nejsou. Žalobkyně rovněž uvádí, že vnitrostátní právní úprava musí s větší přesností vymezit případy, ve kterých by bylo možné udělit výjimku ze zákazu rozšiřování hnojiv, jelikož tato situace ve směrnici upravena není.
Svým druhým žalobním důvodem žalobkyně uvádí, že vnitrostátní právní úprava neupravuje požadavek minimální kapacity pro skladování hnoje pro všechna zařízení, ale uvádí pouze nová zařízení nebo zařízení, která mají být modernizována. Takové provedení není v souladu se směrnicí v tom rozsahu, v němž existující zařízení rovněž vykazují rizika znečištění. Vnitrostátní právní úprava tedy musí stanovit minimální kapacitu pro skladování pro všechna zařízení.
Svým třetím žalobním důvodem Komise uvádí, že vnitrostátní právní předpisy musejí v rámci zákazu používání na velmi strmých pozemcích zahrnovat veškerá hnojiva, a nikoli pouze hnojiva organického původu.
Svým čtvrtým a posledním žalobním důvodem je žalovanému vytýkáno, že nepřijal dostatečná opatření týkající se technik používání hnojiv, zejména k zajištění jednotného a účinného používání hnojiv.
(1) Úř. věst. L 375, s. 1; Zvl. vyd. 15/02, s. 68.