1

Belgické království se svým kasačním opravným prostředkem zejména domáhá, aby Soudní dvůr:

2

Nařízení Rady (EHS) č. 729/70 ze dne 21. dubna 1970 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 94, s. 13), ve znění nařízení Rady č. 1287/95 ze dne 22. května 1995 (Úř. věst. L 125, s. 1, dále jen „nařízení č. 729/70“), stanovuje obecná pravidla použitelná na financování společné zemědělské politiky. Nařízení Rady (ES) č. 1258/1999 ze dne 17. května 1999 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 160, s. 103; Zvl. vyd. 03/25, s. 14) nahrazuje nařízení č. 729/70 pro výdaje uskutečněné od 1. ledna 2000.

3

Z článku 1 odst. 2 písm. b) a čl. 3 odst. 1 nařízení č. 729/70 plyne, že intervence zaměřené na stabilizaci zemědělských trhů prováděné na základě předpisů Společenství jsou financovány v rámci společné organizace zemědělských trhů záruční sekcí Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF).

4

Článek 5 odst. 2 písm. c) nařízení č. 729/70 stanoví, že Komise rozhoduje, které výdaje mají být vyloučeny z financování z prostředků Společenství, pokud shledá, že tyto výdaje nebyly uskutečněny v souladu s předpisy Společenství.

5

Článek 7 odst. 4 nařízení č. 1258/1999 má totéž znění jako čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení č. 729/70.

6

Článek 8 odst. 1 nařízení č. 729/70 stanoví:

„Členské státy přijmou v souladu se svými právními a správními předpisy opatření nezbytná k:

[…]“

7

Článek 8 odst. 1 nařízení č. 1258/1999 má totéž znění jako čl. 8 odst. 1 nařízení č. 729/70.

8

Komise přijala dne 23. prosince 1997„Pokyny týkající se výpočtu finančních důsledků při přípravě rozhodnutí o schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF“ (dokument Komise č. VI/5330/97, dále jen „pokyny“). Tyto pokyny stanoví, že na výdaje vykázané členským státem může být uplatněna paušální oprava ve výši 2 %, 5 %, 10 % a 25 %, případně i více, v závislosti na rozsahu porušení zjištěných při provádění kontrol, pokud informace, které má Komise k dispozici, neumožňují vyčíslit ztráty utrpěné Evropským společenstvím na základě uvedených porušení.

9

Nařízení Rady (EHS) č. 3508/92 ze dne 27. listopadu 1992 o zavedení administrativního a kontrolního systému pro některé režimy podpor Společenství (Úř. věst. L 355, s. 1; Zvl. vyd. 03/13, s. 223) ve svých článcích 1 a 2 stanoví, že každý členský stát zavede takový integrovaný systém, jaký zahrnuje zejména počítačovou databázi, systém identifikace zemědělských pozemků a integrovaný kontrolní systém.

10

Článek 4 nařízení č. 3508/92 uvádí ve svém původním znění, že systém identifikace pozemků je vytvořen na základě pozemkových katastrálních map a dokumentů, dalších kartografických údajů nebo na základě leteckých nebo družicových snímků. Tentýž článek, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1593/2000 ze dne 17. července 2000 (Úř. věst. L 182, s. 4; Zvl. vyd. 03/30, s. 94), stanoví, že se používají postupy založené na počítačových geografických informačních systémech (dále jen „GIS“), včetně leteckých nebo družicových snímků.

11

Článek 8 nařízení č. 3508/92 stanoví:

„1.   Členské státy provedou administrativní kontrolu žádostí o podporu.

2.   Administrativní kontroly doplní kontroly na místě zaměřené na vybrané zemědělské podniky. Členské státy stanoví pro všechny tyto kontroly plán odběru vzorků.

[…]

4.   Vnitrostátní orgány mohou za podmínek, které budou stanoveny, využívat ke zjištění ploch zemědělských pozemků, identifikaci plodin a prověření jejich stavu dálkový průzkum.

[…]“

12

Článek 6 nařízení Komise (EHS) č. 3887/92 ze dne 23. prosince 1992, kterým se stanoví prováděcí pravidla k integrovanému administrativnímu a kontrolnímu systému pro některé režimy podpor Společenství (Úř. věst. L 391, s. 36), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1678/98 ze dne 29. července 1998 (Úř. věst. L 212, s. 23, dále jen „nařízení č. 3887/92“), stanoví:

„1.   Administrativní kontroly a kontroly na místě se provádějí způsobem, který zajistí spolehlivé ověření dodržování podmínek pro poskytnutí podpor a prémií.

2.   Administrativní kontrola […] uvedená v čl. 8 odst. 1 nařízení (EHS) č. 3508/92 zahrnuje zejména:

[…]

3.   Kontroly na místě se musí týkat přinejmenším významného výběrového vzorku žádostí. Tento výběrový vzorek musí představovat alespoň:

[…]

V případě, že návštěvy na místě ukáží značné nesrovnalosti v některém regionu nebo jeho části, příslušné orgány provedou doplňkové kontroly v průběhu roku a zvýší procentní podíl kontrolovaných žádostí v tomto regionu nebo jeho části v následujícím roce.

4.   Žádosti, které jsou předmětem kontrol na místě, vybere příslušný orgán zejména na základě analýzy rizik a reprezentativnosti podaných žádostí o podporu.

Analýza rizik vezme v úvahu:

[…]

7.   Plochy zemědělských pozemků budou určeny vhodnými prostředky, které stanoví příslušný orgán a které zajistí přesnost měření, která přinejmenším odpovídá přesnosti, jaká se vyžaduje pro úřední měření podle vnitrostátních předpisů. Tento orgán stanoví přípustnou odchylku, která zohlední zejména použitou metodu měření, přesnost úředních dokumentů, které jsou k dispozici, místní faktory (např. sklon nebo tvar pozemků) a ustanovení následujícího pododstavce.

[…]

8.   Způsobilost zemědělských pozemků pro podporu se ověřuje všemi vhodnými prostředky. Je-li to nezbytné, budou za tímto účelem vyžadovány dodatečné důkazy.

[…]“(neoficiální překlad)

13

Článek 9 nařízení č. 3887/92 stanoví:

„1.   Je-li shledáno, že skutečně zjištěná plocha je větší než plocha vykázaná v žádosti o podporu ‚na plochu‘,vypočte se podpora na základě plochy uvedené v žádosti.

2.   Je-li shledáno, že plocha vykázaná v žádosti o podporu ‚na plochu‘ je větší než zjištěná plocha, vypočte se výše podpory na základě plochy skutečně zjištěné při kontrole. […]

[…]“(neoficiální překlad)

14

Článek 31 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 2419/2001 ze dne 11. prosince 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor Společenství zavedený nařízením Rady (EHS) č. 3508/92 (Úř. věst. L 327, s. 11; Zvl. vyd.03/34, s. 308), stanoví:

„2.   […] překročí-li plocha vykázaná v žádosti o podporu plochu zjištěnou pro stejnou skupinu plodin na základě administrativní kontroly nebo kontroly na místě, vypočítá se podpora na základě plochy zjištěné pro danou plodinu.“

15

Belgické orgány přijaly s účinností od 1996 identifikační systém zemědělských pozemků založený na leteckých snímcích pocházejících z GIS, jak je stanoven v článku 4 nařízení č. 3508/92. Pozemky byly identifikovány na těchto leteckých snímcích prostřednictvím manuálního vyznačení provedeného samotnými zemědělci, přičemž správní orgány tyto údaje graficky zanášely do GIS.

16

Podle čl. 9 odst. 2 nařízení č. 729/70 a čl. 9 odst. 2 nařízení č. 1258/1999 provedly služby Komise příslušné ke schválení účetní závěrky EZOZF v Belgii v době od 15. do 17. května 2001 ověřování týkající se odvětví plodin na orné půdě za účelem schválení závěrky rozpočtových období 1999, 2000 a 2001. Tyto služby zjistily nedostatky v kontrolách provedených belgickými orgány.

17

Na základě výměny dopisů, dvoustranného jednání mezi dotčeným členským státem a Komisí stanoveného v čl. 8 odst. 1 druhém pododstavci nařízení Komise (ES) č. 1663/95 ze dne 7. července 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení. 729/70 týkající se postupu schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF (Úř. věst. L 158, s. 6; Zvl. vyd. 03/18, s. 31), a pokusu o smír podle rozhodnutí Komise ze dne 1. července 1994 o zavedení smírčího řízení v rámci schválení účetní závěrky záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) (Úř. věst. L 182, s. 45; Zvl. vyd. 03/16, s. 268), přijala Komise dne 30. září 2003 souhrnnou zprávu (dále jen „souhrnná zpráva“).

18

Z této zprávy vyplývá, že Komise měla za to, že jednak Belgické království porušilo jak článek 8 nařízení č. 3508/92, tak články 6 a 9 nařízení č. 3887/92, a to z důvodu zpoždění při zanášení pozemků do GIS, čímž zabránilo, aby byly některé spisy zohledněny v analýze rizik. A dále Komise konstatovala porušení výše uvedených ustanovení z důvodu nesnížení plochy pozemků vykázaných v žádostech o podpory (dále jen „vykázaná plocha“) nebo neprovedení kontrol na místě, pokud provedené administrativní kontroly ukazovaly, že vykázaná plocha je vyšší než plocha týchž pozemků, tak jak jsou zanesené do GIS (dále jen „plocha GIS“).

19

V tomto ohledu se lze v bodě B.7.1.1 uvedené zprávy dočíst následující:

„Služby Komise provedly šetření týkající se nedostatků zjištěných prostřednictvím belgického administrativního kontrolního systému pro roky sklizně 1999 až 2001. Ukázalo se, že belgický geografický informační systém (GIS) je užitečným nástrojem pro zjištění případných nedostatků nebo nesrovnalostí. Nicméně, pokud se objevily rozdíly mezi údaji obsaženými v GIS a plochami vykázanými zemědělci, nebyla vždy přijata vhodná opatření. Na místě prováděné monitorovací kontroly se týkaly pouze omezeného počtu případů, u kterých odchylka přesahovala 5 % pro danou plodinu. Některé žádosti o podporu, u kterých zjevné rozdíly přesahovaly 5 %, předmětem dalších kontrol nebyly a podpory byly vyplaceny na základě vykázané plochy. Nepřesahovaly-li rozdíly 5 %, nebyly žádosti vůbec považovány za protiprávní a podpory byly vyplaceny bez dalšího šetření na základě vykázané plochy.

Krom toho ve všech případech, kdy neproběhla kontrola na místě, byla zemědělcem vykázaná plocha systémem přijata a uvedena do předvyplněného formuláře žádosti, který byl zemědělci zaslán na další rok. […]

Belgické orgány vysvětlily, že podle jejich názoru mohly být pro (nové) stanovení výše podpory použity pouze na místě skutečně změřené plochy.

Služby Komise nesouhlasí s argumentem, podle kterého nemohou být rozdíly zjištěné při administrativní kontrole díky GIS použity k právnímu odůvodnění snížení výše podpory. Domnívají se tedy, že monitorování nedostatků zjištěných na základě administrativní kontroly nebylo zajištěno s nezbytnou důsledností. Skutečnost, že belgické orgány nesnížily výši podpory nebo neuplatnily sankce, zcela jasně Fondu způsobila ztrátu.“

20

V bodě B.7.1.3 souhrnné zprávy se lze dočíst následující:

„Z toho plyne, že Belgie neprovedla určité doplňkové kontroly vhodným způsobem nebo způsobem odpovídajícím použitelnému předpisu. Belgie je tím, že nesnížila vykázané plochy nebo neprovedla kontroly na místě, ukázala-li administrativní kontrola nedostatky ve výkazech, odpovědná za nadměrné výdaje fondu.“

21

Dne 4. února 2004 přijala Komise sporné rozhodnutí, v němž zejména stanovila, pokud jde o plodiny na orné půdě a hospodářské roky 2000 až 2002, z důvodů nedostatků v dodatečných kontrolách paušální opravu výdajů platební agentury nebo platebních agentur schválených Belgickým královstvím a vykázaných v rámci záruční sekce EZOZF, která činila 2 %, což odpovídalo částce 9322809 eur.

22

Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 13. dubna 2004 podalo Belgické království žalobu směrující ke zrušení sporného rozhodnutí. Soudní dvůr usnesením ze dne 8. června 2004 postoupil věc Soudu a ta byla v jeho kanceláři zapsána pod číslem T-221/04.

23

Na podporu své žaloby uplatňovalo Belgické království tři žalobní důvody vycházející, zaprvé, z neexistence porušení článku 8 nařízení č. 3508/92, jakož i článků 6 a 9 nařízení č. 3887/92, zadruhé, ze skutečnosti, že Komise nedodržela v pokynech zakotvené podmínky, pokud jde o pojmy „významné nedostatky při použití právních předpisů Společenství“ a „skutečné nebezpečí ztráty pro EZOZF“, a konečně zatřetí, z porušení zásady proporcionality při určení výše finanční opravy.

24

Belgické království navrhovalo, aby Soud částečně zrušil sporné rozhodnutí v části, ve které stanovilo paušální opravu ve výši 2 % nebo, podpůrně, aby na základě své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci snížil výši výdajů vyjmutých z financování na částku 1079814 eur, a uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

25

Komise navrhovala, aby Soud žalobu zamítl a uložil Belgickému království náhradu nákladů řízení.

26

V napadeném rozsudku Soud nejprve prohlásil bod návrhových žádání týkající se návrhu na snížení finanční opravy za nepřípustný, když tvrdil, že pokud jde o EZOZF, žádné ustanovení nesvěřuje soudům Společenství pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci podle článku 229 ES.

27

Dále, při rozhodování o věci samé, Soud připomněl judikaturu v oblasti EZOZF následujícím způsobem:

28

Soud poté v bodě 34 napadeného rozsudku uvedl, že argumenty uplatňované belgickou vládou vůči důvodům, na kterých Komise založila sporné rozhodnutí, je třeba posuzovat ve světle těchto úvah.

29

Soud provedl společný přezkum prvního žalobního důvodu a první části druhého důvodu a v bodech 47 až 50 napadeného rozsudku měl pod nadpisem „K významu nedostatků zjištěných Komisí“ za to, že odchylky mezi vykázanou plochou a plochou GIS, zjištěné ve fázi administrativní kontroly, představují nedostatky ukazující na případné nesrovnalosti v žádostech o podporu, které s sebou nesou riziko ztráty pro EZOZF.

30

Soud v bodě 49 uvedeného rozsudku uvedl, že předpisy platné v rozhodné době neukládaly členským státům povinnost používat GIS. Nicméně rozhodl, že belgické orgány tím, že se GIS vybavily dříve, než se stal povinným nebo překonaným z důvodu obecného rozšíření dálkového průzkumu družicovou kontrolou, měly k dispozici kontrolní nástroj způsobilý poskytnout relevantní údaje překračující výslovné povinnosti obsažené v čl. 6 odst. 2 nařízení č. 3887/92. Podle Soudu Komise nemohla nepřihlédnout k tomuto poznatku zakládajícímu existenci vážných a důvodných pochybností, jasně ukazujících na riziko ztráty na straně EZOZF, a to pouze z důvodu, že systém, který je odhalil, nebyl povinný nebo nesloužil k tomuto účelu.

31

Soud dále v bodě 52 napadeného rozsudku připustil, že právní úprava platná v rozhodné době výslovně členským státům neukládala povinnost uplatnit způsoby kontroly stanovené Komisí v její souhrnné zprávě. Nicméně, podle odůvodnění Soudu založeného v tomto ohledu na judikatuře vyplývající z rozsudků Soudního dvora ze dne 12. června 1990, Německo v. Komise (C-8/88, Recueil, s. I-2321, bod 16), a ze dne 14. dubna 2005, Španělsko v. Komise (C-468/02, bod 35), tyto povinnosti reagovat na nedostatky zjištěné GIS vyplývaly, případně implicitně, z platné právní úpravy, podle které členským státům přísluší zřídit účinný systém kontroly a dozoru.

32

Soud v bodech 53 a 54 napadeného rozsudku upřesnil, že z této právní úpravy vyplývá, že členské státy mají povinnost zřídit soubor správních kontrol a kontrol na místě umožňujících zajistit, že věcné a formální podmínky poskytnutí podpor jsou řádně dodrženy. Krom toho Soud uvedl, že z judikatury rovněž vyplývá, že administrativní kontrolu, která předchází kontrolám na místě, je třeba provést tak, aby umožnila vnitrostátním orgánům vyvodit všechny možné závěry, jistoty nebo pochybnosti ohledně dodržení podmínek pro poskytnutí podpor (viz zejména rozsudek ze dne 3. října 1996, Německo v. Komise, C-41/94, Recueil, s. I-4733, bod 17, a výše uvedený rozsudek ze dne 14. dubna 2005, Španělsko v. Komise, bod 40).

33

Soud měl poté v bodě 55 napadeného rozsudku za to, že v případě jasného identifikování rizika ztráty EZOZF při správní kontrole odpovídá nečinnost belgických orgánů zcela jasně nepřijetí kontrolních opatření implicitně nezbytných pro dodržení výslovných pravidel platných v rozhodné době.

34

Soud z toho v bodě 57 napadeného rozsudku vyvodil, že belgické orgány tedy měly povinnost reagovat na nedostatky odhalené GIS.

35

Přitom, pokud jde o opatření přijatá Belgickým královstvím, měl Soud v bodě 62 napadeného rozsudku za to, že za těchto podmínek a vzhledem ke skutečnostem zjištěným při ověřováních provedených v průběhu měsíce května roku 2001 mohla mít Komise vážné pochybnosti ohledně správnosti vykázaných ploch a účinnosti provedených kontrol.

36

Dále, v bodech 65 až 70 napadeného rozsudku Soud přijal argument Komise, podle kterého z důvodu opožděného zanesení údajů do GIS mohly určité spisy uniknout kontrole na místě. Soud měl zejména za to, že:

37

Soud tak došel v bodech 71 a 72 tohoto rozsudku k závěru, že žalující členský stát nepředložil dostatečné důkazy umožňující vyvrátit závažné a důvodné pochybnosti Komise týkající se spolehlivosti kontrol vzniklé na základě nedostatečného zohlednění nedostatků odhalených GIS a neexistence kontroly. Soud měl proto za to, že Komise byla oprávněna uplatnit finanční opravu. Za těchto podmínek tak byly první žalobní důvod, stejně jako první část druhého důvodu, zamítnuty.

38

Co se týče druhé části druhého žalobního důvodu, vycházející z neexistence skutečného rizika ztráty EZOZF a třetího žalobního důvodu, vycházejícího z nepřiměřené výše paušální opravy s ohledem na újmu, kterou EZOZF ve skutečnosti utrpěl, kterými se Soud rozhodl zabývat společně, Soud nepřijal způsob výpočtu předložený Belgickým královstvím pro prokázání údajně nepřiměřené povahy uplatněných finančních oprav. V bodech 88 a 90 napadeného rozsudku zejména zdůraznil, že extrapolace předložené belgickou vládou, které měly prokázat maximální újmu utrpěnou EZOZF, nezohledňují vrácení bezdůvodně vyplacených částek a že není možné zjistit, zda zahrnují spisy, které byly předmětem opožděného zanesení údajů.

39

Jelikož tento členský stát nemohl prokázat maximální újmu, kterou EZOZF utrpěl, vyvodil z toho Soud v bodech 92 a 93 napadeného rozsudku, že Komise mohla právem uložit paušální opravu a že vzhledem k tomu, že tato oprava byla stanovena na nejnižší pokyny stanovené úrovni, tj. 2 %, a Belgické království tyto pokyny nezpochybnilo, nemohla tato oprava již z povahy věci porušit zásadu proporcionality.

40

Soud tedy zamítl druhou část druhého žalobního důvodu, jakož i třetí žalobní důvod.

41

Za těchto podmínek došlo k zamítnutí žaloby a Belgickému království byla uložena náhrada nákladů řízení.

42

Tímto kasačním opravným prostředkem Belgické království navrhuje, aby Soudní dvůr:

43

Ve své kasační odpovědi Komise navrhuje, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut a Belgickému království byla uložena náhrada nákladů řízení.

44

Na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje Belgické království v podstatě pět důvodů zrušení napadeného rozsudku, které vycházejí:

45

Belgické království tvrdí, že se Soud dopustil zkreslení skutečností tím, že v bodě 47 napadeného rozsudku zejména konstatoval, že „pokud GIS během administrativní kontroly ukazuje, že plocha vykázaná v žádosti o podporu je větší než plocha GIS, představuje takový rozdíl nedostatek, který svědčí o případné nesrovnalosti této žádosti“, jelikož „pokud plocha GIS odpovídá spíše skutečné ploše než ploše vykázané v žádosti o podporu, pak platba podpory na plochu v závislosti na ploše uvedené v žádosti představuje neoprávněnou platbu ve prospěch žadatele, a tudíž ztrátu pro EZOZF“.

46

Takové tvrzení je znakem mylného chápání fungování GIS zavedeného Belgickým královstvím. Podle něho představuje zkreslení skutečností, jelikož Soud považuje GIS za nástroj měření, které se blíží spíše skutečným údajům o ploše než údajům vykázaným zemědělci, a že v důsledku toho tento sytém umožňuje zjistit nedostatky a jasně identifikovat nebezpečí ztrát pro EZOZF. Přitom podle tohoto členského státu slouží GIS pouze k identifikaci zemědělských pozemků a zjištění jejich překrývání, jakož i dvojích vykázání, aniž by umožňoval stanovit skutečnou plochu pozemků, zejména z důvodu stáří některých použitých snímků.

47

Komise naopak tvrdí, že se Soud v bodě 47 napadeného rozsudku nedomníval, že by byl GIS nástrojem měření, ale to, že rozpor mezi vykázanou plochou a plochou GIS umožňuje vznik vážných pochybností ohledně skutečného stavu plochy vykázané zemědělcem. Mimoto cíl vytyčený GIS Belgickým královstvím je s ohledem na požadavky zakotvené čl. 6 odst. 2 písm. a) nařízení č. 3887/92, který stanoví, že administrativní kontrola žádostí zahrnuje zejména křížové kontroly, nedostatečný. Použití příslovce „zejména“ nutně znamená, že administrativní kontrola zahrnuje i další opatření nežli jen křížové kontroly.

48

Je třeba konstatovat, že v bodě 47 napadeného rozsudku vycházel Soud z myšlenky, že pokud je plocha vykázaná v žádosti o podporu větší než plocha GIS, představuje to nedostatek svědčící o možné nesrovnalosti této žádosti. V takovém případě a za předpokladu, že plocha GIS odpovídá více skutečné rozloze nežli plocha uvedená v žádosti o podporu, chtěl totiž Soud pouze konstatovat, že za takových okolností může platba podpory na plochu v závislosti na vykázané ploše způsobit výplatu neoprávněné částky ve prospěch žadatele, a v důsledku toho ztrátu pro EZOZF.

49

Soud nicméně v žádném případě netvrdil, že GIS představuje spolehlivý nástroj měření, jak mu vytýká Belgické království. V odpověď na tvrzení tohoto členského státu týkající se nepřesnosti údajů GIS naproti tomu v bodě 48 napadeného rozsudku zdůraznil, že nepřesnost těchto údajů je nečiní nevýznamnými, ale naopak znamená, že nelze vyloučit riziko ztráty pro EZOZF. Soud tak uznal nepřesnost údajů GIS. Soud nicméně konstatoval, že taková nepřesnost neumožňuje zjistit, zda je tato ztráta skutečná, či nikoliv, a vyvodil z toho, že takto zjištěné nedostatky znamenají riziko ztráty pro EZOZF.

50

Soud ve skutečnosti, zejména v bodě 49 napadeného rozsudku, směřoval k tomu, že považoval GIS nikoliv za nástroj měření, ale za nástroj kontroly, prostřednictvím kterého mohou být posuzovány vykázané plochy. Nezamýšlel tak přisoudit údajům o ploše GIS větší spolehlivost než údajům vyplývajícím z žádostí o podporu.

51

Co se týče schopnosti GIS odhalovat nedostatky, je třeba konstatovat, že jak vykázané plochy, tak plochy GIS vyplývají v konečném důsledku z výkazů zemědělců, jelikož prvně uvedené odpovídají plochám uvedeným těmito zemědělci ve formuláři žádosti o podporu a plochy uvedené na druhém místě vyplývají z manuálního vyznačení provedeného těmito zemědělci na leteckých snímcích.

52

Přitom při neexistenci kontroly na místě nebo jakéhokoliv doplňkového ověřování nelze ani vykázané plochy, ani plochy poskytnuté GIS potvrdit jako přesné. Proto může rozpor mezi těmito dvěma zdroji informací představovat nedostatek (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 19. září 2002, Německo v. Komise, C-377/99, Recueil, s. I-7421, bod 48, jakož i ze dne 12. ledna 2006, Německo v. Komise, C-183/03, body 61 a 62).

53

Soud měl tedy v bodě 47 napadeného rozsudku právem za to, že pokud GIS při správní kontrole ukazuje, že vykázaná plocha je větší než plocha GIS, představuje tato odchylka nedostatek svědčící o možné nesrovnalosti této žádosti.

54

První důvod kasačního opravného prostředku proto musí být zamítnut.

55

Tento důvod lze v podstatě rozdělit na čtyři části, které je třeba posuzovat odděleně.

56

Belgické království se domnívá, že Soud porušil čl. 6 odst. 7 nařízení č. 3887/92 tím, že měl za to, že tento členský stát se zavedením GIS vybavil relevantním nástrojem měření plochy zemědělských pozemků, ačkoli jednak volba nástrojů měření přísluší pouze členským státům, a jednak se tento členský stát rozhodl pro úřední měření zeměměřičem nebo formou fotointerpretace družicových snímků.

57

Soud tak nemohl v bodě 49 napadeného rozsudku konstatovat, že se belgické orgány prostřednictvím GIS vybavily nástrojem kontroly způsobilým poskytnout relevantní údaje překračující výslovné povinnosti obsažené v čl. 6 odst. 2 uvedeného nařízení.

58

Komise připomíná, že si belgické orgány samy zvolily možnost používat letecké snímky k provádění administrativních kontrol vyžadovaných nařízením č. 3508/92. Měly z toho proto v případě rozporů mezi vykázanou plochou a plochou GIS vyvodit veškeré důsledky, což neučinily. Mimoto odkaz na čl. 6 odst. 7 nařízení č. 3887/92 není relevantní, jelikož toto ustanovení týkající se měřících technik se použije na určení plochy zemědělských pozemků v rámci kontroly na místě.

59

Je třeba připomenout, že jak bylo konstatováno v bodě 49 rozsudku v projednávané věci, nepřisoudil Soud belgickému GIS roli nástroje měření. Okolnost, že se v bodě 49 napadeného rozsudku domníval, že GIS je nástrojem kontroly způsobilým poskytnout relevantní údaje překračující výslovné povinnosti obsažené v čl. 6 odst. 2 nařízení č. 3887/92, nemůže toto konstatování zpochybnit.

60

V důsledku toho nelze Soudu vytýkat, že by definoval namísto Belgického království nástroj měření, který chtělo používat v souladu s čl. 6 odst. 7 téhož nařízení pro účely stanovení plochy zemědělských pozemků.

61

První část druhého důvodu kasačního opravného prostředku tedy nelze přijmout.

62

Belgické království vytýká Soudu, že se zpětnou účinností uložil členským státům způsoby kontroly stanovené Komisí v její souhrnné zprávě, která byla základem sporného rozhodnutí, zatímco právní úprava platná v rozhodné době jejich použití neukládala. Členské státy tak byly povinny, byla-li vykázaná plocha větší než plocha GIS, přistoupit buď ke kontrole na místě, nebo ke snížení dotované plochy.

63

Podle Belgického království takové povinnosti nerespektují znění čl. 6 odst. 3 nařízení č. 3887/92, podle kterého musí být kontrola na místě prováděna pouze na významném výběrovém vzorku představujícím alespoň 5 % žádostí o podporu.

64

Krom toho platná právní úprava nestanovovala v rámci administrativních kontrol snížení dotované plochy pouze na základě údajů GIS. Takové snížení bylo podle čl. 9 odst. 2 nařízení č. 3887/92 stanoveno pouze tehdy, byla-li vykázaná plocha větší než plocha skutečně zjištěná. Přitom takové zjištění bylo podle práva použitelného ratione temporis legálně možné pouze v rámci kontroly na místě ve smyslu judikatury vyplývající z rozsudku Soudního dvora ze dne 28. listopadu 2002, Agrargenossenschaft Pretzsch (C-417/00, Recueil, s. I-11053, bod 48). Povinnost snížení ve fázi administrativní kontroly byla sice zavedena prostřednictvím článku 31 nařízení č. 2419/2001, ale byla použitelná až od roku sklizně 2002.

65

Mimoto uložení takových implicitních povinností nebylo nezbytné, jelikož členský stát podávající kasační opravný prostředek zohlednil výše uvedené nedostatky v rámci analýzy rizik.

66

A konečně, tyto implicitní povinnosti porušují jednak zásadu právní jistoty, jelikož ukládají sankci zemědělcům ve fázi administrativní kontroly, zatímco taková sankce byla na základě právní úpravy platné ratione temporis stanovena pouze za nesrovnalosti zjištěné v rámci kontroly na místě. Krom toho porušují zásadu nediskriminace, jelikož postihují pouze členský stát, který zavedl přesný a výkonný systém na základě leteckých snímků, překračující povinnosti, které mu příslušely ve fázi administrativní kontroly.

67

Komise nejprve připomíná, že administrativní kontrola se musí týkat veškerých žádostí o podporu. Aby měla tato administrativní kontrola užitečný účinek, mělo tedy Belgické království na odchylky mezi vykázanou plochou a plochou GIS reagovat. Soud proto právem rozhodl, že nečinnost belgických orgánů znamená nepřijetí kontrolních opatření implicitně nezbytných pro dodržování výslovných pravidel platných v rozhodné době. Jedná se tedy nikoliv o vytvoření implicitních povinností, ale o konstatování povinností souvisejících s dodržováním stávajících výslovných pravidel.

68

Co se týče implicitní povinnosti snížit plochu zohledňovanou při stanovení podpor, pokud je vykázaná plocha větší než plocha GIS, Komise tvrdí, že judikatura Soudního dvora stanoví tuto povinnost pro všechny druhy kontrol a že belgické orgány mohly v každém případě provést za účelem tohoto snížení kontrolu na místě. Krom toho, čl. 31 odst. 2 nařízení č. 2419/2001, který stanoví takové snížení ve fázi administrativní kontroly, je pouhým vysvětlením čl. 9 odst. 2 nařízení č. 3887/92, který byl použitelný ratione temporis.

69

Podle Komise nemá tvrzení týkající se právní jistoty jakýkoliv základ, jelikož, jak Soud připomněl v bodě 56 napadeného rozsudku, belgické orgány mohly provést kontrolu na místě. Krom toho zásada nediskriminace uplatňovaná Belgickým královstvím se nepoužije v situacích, ve kterých mají členské státy podle právních předpisů Společenství výběr z několika technických možností. Jakmile si Belgické království zvolilo způsob identifikace, jakkoliv byl přesnější než způsoby zvolené ostatními členskými státy, bylo povinno používat údaje vyplývající z tohoto nástroje pro provádění kontrol podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 3887/92.

70

Úvodem je třeba konstatovat, jak připomenul Soud v bodě 52 napadeného rozsudku, že i když právní úprava Společenství týkající se poskytování podpor a prémií členským státům výslovně povinnost zavést taková opatření dozoru a způsoby kontrol, jaké uvedla Komise při schvalování účetní závěrky EZOZF, neukládá, nemění to nic na tom, že tato povinnost může, případně implicitně, vyplývat ze skutečnosti, že členským státům přísluší na základě dotčené právní úpravy zřídit účinný systém kontroly a dozoru (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky ze dne 12. června 1990, Německo v. Komise, bod 16, a ze dne 14. dubna 2005, Španělsko v. Komise, bod 35).

71

V důsledku toho je třeba zodpovědět otázku, zda povinnosti, na které odkazuje Soud v napadeném rozsudku, vyplývají implicitně z povinnosti zřídit účinný systém kontroly a dozoru, která přísluší členským státům, a případně, zda takové povinnosti porušují určitá ustanovení práva Společenství.

72

V tomto ohledu je třeba jednak zdůraznit, že zákonodárce Společenství koncipoval administrativní kontrolu a kontrolu na místě jako dva odlišné nástroje ověření, které se ale navzájem doplňují (viz výše uvedené rozsudky ze dne 3. října 1996, Německo v. Komise, bod 43, a ze dne 14. dubna 2005, Španělsko v. Komise, bod 39). Krom toho tuto administrativní kontrolu, která předchází kontrolám na místě, je třeba provést tak, aby umožnila vnitrostátním orgánům vyvodit všechny možné závěry, jistoty nebo pochybnosti ohledně dodržení podmínek pro poskytnutí podpor a prémií (viz výše uvedené rozsudky ze dne 3. října 1996, Německo v. Komise, bod 17, a ze dne 14. dubna 2005, Španělsko v. Komise, bod 40).

73

Přitom, jak bylo konstatováno v bodě 52 rozsudku v projednávané věci, při neexistenci kontroly na místě nebo jakéhokoliv doplňkového ověřování nelze ani vykázané plochy, ani plochy poskytnuté GIS potvrdit jako přesné. Proto může rozpor mezi těmito dvěma zdroji informací představovat nedostatek znamenající riziko ztráty pro EZOZF.

74

V případě takových nedostatků tedy měly vnitrostátní orgány vyvodit veškeré možné závěry, jistoty nebo pochybnosti ohledně dodržení podmínek pro poskytnutí podpor.

75

Z toho plyne, že takové nedostatky vyžadovaly, aby dotčený členský stát přijal kontrolní opatření, ať již kontroly na místě, nebo jakékoliv jiné doplňkové ověření, a pouhé zohlednění uvedených nedostatků v analýze rizik se ukázalo být v tomto ohledu nedostatečné pro odstranění pochybností týkajících se nepřesnosti vykázaných ploch.

76

V důsledku toho musí být argumenty Belgického království směřující ke zpochybnění existence implicitních povinností provést v takovém případě kontroly na místě nebo jiné administrativní kontroly zamítnuty jako neopodstatněné.

77

Stejně tak je třeba konstatovat, že v bodě 71 napadeného rozsudku mohl Soud právem dojít k závěru o nedostatečném zohlednění nedostatků zjištěných GIS, a to navzdory zohlednění těchto nedostatků v analýze rizik.

78

Co se týče povinnosti přistoupit ke snížení, uvedené v bodě 51 napadeného rozsudku, domníval-li se sice Soud v následujícím bodě tohoto rozsudku, že tato povinnost vyplývá, případně implicitně, z povinnosti zřídit účinný systém kontroly a dozoru, která přísluší členským státům, neuvedl nicméně výslovně dosah této povinnosti. Proto lze nedostatky v doplňkových kontrolách vyplývající z neprovedení kontrol na místě nebo snížení vykázaných ploch, které byly předmětem jednání před Soudem, chápat pouze ve světle souhrnné zprávy, ve které byly tyto výtky původně formulovány a rozvinuty.

79

Přitom, jak bylo uvedeno v bodech 19 a 20 rozsudku v projednávané věci, Komise vytýkala v bodě B.7.1.1 uvedené zprávy tomuto členskému státu především to, že nezajistil monitorování nedostatků zjištěných na základě administrativní kontroly s nezbytnou důsledností, a v bodě B.7.1.3 to, že neprovedl snížení vykázaných ploch nebo kontroly na místě, odhalila-li administrativní kontrola nedostatky. Komise sice tvrdila, že rozdíly mezi vykázanými plochami a plochami GIS zjištěné ve fázi administrativní kontroly mohou právně odůvodňovat snížení výše podpory, ale nevyslovila se však ke konkrétním podmínkám umožňujícím provést takové snížení.

80

Z toho plyne, že Komise nepožadovala, aby Belgické království provedlo snížení dotovaných ploch pouze na základě údajů GIS, jak tvrdí tento členský stát.

81

Tento členský stát mimoto nemůže vytýkat Soudu, že v bodech 51 a 52 napadeného rozsudku požadoval, aby provedl snížení vykázaných ploch pouze na základě údajů o plochách GIS. Takový požadavek totiž není v napadeném rozsudku uveden.

82

V důsledku toho musejí být důvody týkající se údajné povinnosti snížit vykázané plochy na základě ploch GIS zamítnuty jako neopodstatněné.

83

Předně je třeba uvést, že za předpokladu, že podle čl. 9 odst. 2 nařízení č. 3887/92 použitelného ratione temporis může být jakékoliv snížení dotace provedeno pouze na základě legálně zjištěné plochy, v projednávaném případě na základě kontroly na místě, je nutno konstatovat, že členský stát mohl v každém případě za účelem snížení dotované plochy takovou kontrolu provést.

84

V důsledku toho nelze Soudu vytýkat, že nerespektoval čl. 9 odst. 2 nařízení č. 3887/92 a judikaturu vyplývající z výše uvedeného rozsudku Agrargenossenschaft Pretschz, když měl za to, že belgické orgány jsou povinny náležitě reagovat na nedostatky zjištěné prostřednictvím jejich GIS ve fázi administrativní kontroly.

85

V každém případě je třeba uvést, že cílem nařízení č. 3887/92 je v souladu se sedmým a devátým bodem odůvodnění uvedeného nařízení kontrolovat účinným způsobem dodržování ustanovení v oblasti podpor Společenství a stanovit ustanovení, která mají účinně předcházet nesrovnalostem a podvodům a postihovat je (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Agrargenossenschaft Pretschz bod 33).

86

Při nedostatcích týkajících se správnosti vykázané plochy tak ve skutečnosti povinnost provést kontroly na místě nebo snížení vykázaných ploch po určení dotčených ploch není vůbec v rozporu s použitelnou právní úpravou, ale směřuje k naplňování cílů této právní úpravy připomenutých v předchozím bodě rozsudku v projednávané věci.

87

Dále je nutno konstatovat, že implicitní povinnosti zohledněné Soudem nijak neporušují ustanovení čl. 6 odst. 3 nařízení č. 3887/92, podle kterého musí být kontrola na místě prováděna pouze na významném výběrovém vzorku představujícím alespoň 5 % žádostí o podporu.

88

Jednak totiž toto ustanovení stanoví, že členský stát musí kontrolovat minimálně 5 % žádosti o podporu, což nevylučuje, aby se kontroly týkaly většího podílu těchto žádostí, a jednak, jak Soud konstatoval v bodě 56 napadeného rozsudku, spisy, u nichž byly zjištěny nedostatky, představovaly pouze 2,1 % až 4 % spisů žádostí o podporu.

89

Co se týče tvrzeného porušení zásady právní jistoty, je třeba zdůraznit, že při administrativní kontrole může být v případě nedostatku ukazujícího na případné nadhodnocení vykázané plochy výše podpory opravena na základě plochy skutečně stanovené při kontrole na místě.

90

Belgické království proto nemůže ve prospěch zemědělců uplatňovat zásadu právní jistoty tak, že brání snížení dotované plochy ve fázi administrativní kontroly.

91

Co se týče tvrzeného porušení zásady rovného zacházení, je třeba nejprve uvést, že každý případ musí být k tomu, aby bylo určeno, zda dotčený členský stát při provádění operací financovaných EZOZF respektoval požadavky vyplývající z práva Společenství, a nerespektoval-li je, v jakém se tak stalo rozsahu, posuzován odděleně (rozsudky ze dne 18. května 2000, Belgie v. Komise, C-242/97, Recueil, s. I-3421, bod 129, a ze dne 20. září 2001, Belgie v. Komise, C-263/98, Recueil, s. I-6063, bod 132).

92

To neznamená, že členský stát nemůže uplatňovat porušení zásady rovného zacházení. Může tak nicméně činit jen tehdy, jsou-li uplatňované případy přinejmenším srovnatelné, s ohledem na veškeré prvky, které je charakterizují a mezi které patří zejména období, ve kterém byly uskutečněny výdaje, dotčené oblasti a povaha vytýkaných nesrovnalostí (viz výše uvedené rozsudky ze dne 18. května 2000, Belgie v. Komise, bod 130, a ze dne 20. září 2001, Belgie v. Komise, bod 133).

93

Dále je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury může dojít k nedovolené diskriminaci v případě, kdy je se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně a takové zacházení není objektivně odůvodněné (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 18. května 1994, Codorniu v. Rada, C-309/89, Recueil, s. I-1853, bod 26, a ze dne 13. září 2001, Španělsko v. Komise, C-375/99, Recueil, s. I-5983, bod 28).

94

Přitom vzhledem k tomu, že Belgické království mělo díky dobrovolně zavedenému systému relevantní informace, které ostatní členské státy z důvodu nepoužívání takového systému, který nebyl v rozhodné době povinný, k dispozici neměly, nebyla situace Belgického království a ostatních členských států srovnatelná (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky ze dne 20. září 2001, Belgie v. Komise, body 135 a 136, jakož i ze dne 13. září 2001, Španělsko v. Komise, bod 29).

95

Z toho plyne, že jelikož dané situace nejsou srovnatelné, nedošlo tedy k porušení zásady rovného zacházení.

96

V důsledku toho se Soud tím, že v bodě 49 napadeného rozsudku uvedl, že Komise nemohla nepřihlédnout k dotčeným nedostatkům pouze z důvodu, že systém, který je odhalil, nebyl povinný nebo nebyl určen k tomuto účelu, nedopustil nesprávného právního posouzení.

97

S ohledem na výše uvedené nemůže být druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku přijata.

98

V této části Belgické království vytýká Soudu, že porušil ustanovení článku 8 nařízení č. 3508/92, jakož i článků 6 a 9 nařízení č. 3887/92 tím, že měl nesprávně za to, že belgický kontrolní systém není účinný z důvodu neexistence monitorování údajů pocházejících z GIS. Soud odůvodnil odmítnutí argumentů belgické vlády pouze z důvodu, právně nesprávného, že ve fázi administrativních kontrol nemůže být uplatněna žádná přípustná odchylka.

99

Komise tvrdí, že přípustná odchylka uplatňovaná belgickými orgány se týká pouze fyzických kontrol a nejasností spojených s tímto druhem kontroly. Výše uvedené nemůže odůvodnit přípustnou odchylku při administrativních kontrolách, jelikož plocha referenčních pozemků musí být stanovena před podáním každé žádosti a provedením jakékoliv kontroly, včetně kontroly administrativní.

100

Komise uznává, že přípustná odchylka je přípustná při počátečním vytvoření referenčních pozemků, provedeném na základě článku 4 nařízení č. 3508/92, ale taková odchylka nemůže být po zavedení systému uplatňována opakovaně a soustavně, tak jak bylo praxí belgických orgánů.

101

Je třeba uvést, že Soud měl sice v bodě 60 napadeného rozsudku za to, že ve fázi administrativní kontroly nemůže být uplatněna přípustná odchylka. Nicméně v bodě 61 napadeného rozsudku konstatoval, že kontroly provedené belgickými orgány nemohly zabránit tomu, aby podpory byly u některých spisů vykazujících odchylku vyšší než 5 % a u všech spisů vykazujících odchylku nižší než 5 % vyplaceny bez dodatečných šetření.

102

Proto Soud nezávisle na otázce použitelnosti přípustné odchylky ve výši 5 % ve fázi administrativní kontroly každopádně konstatoval nedostatky v provedených kontrolách u spisů, ve kterých se vyskytla odchylka mezi vykázanou plochou a plochou poskytnutou GIS převyšující 5 %.

103

V důsledku toho není třetí část druhého důvodu relevantní.

104

Touto částí Belgické království směřuje k prokázání toho, že Soud nerespektoval článek 8 nařízení č. 3508/92, jakož i články 6 a 9 nařízení č. 3887/92, jelikož měl nesprávně za to, že kontrolní systém zavedený belgickými orgány není účinný z důvodu opožděného zanesení grafických údajů do GIS.

105

Tento členský stát Soudu rovněž vytýká, že nesplnil povinnost odůvodnění v závěrech provedených v bodech 65 až 70 napadeného rozsudku. Soud zejména neodůvodnil, proč zanesení grafických údajů a analýza rizik provedené po 31. srpna představují prodlení, jelikož takové datum není v právní úpravě uvedeno. Stejně tak nepřijal argumenty belgické vlády, podle kterých kontroly na místě uskutečněné po 31. srpnu byly stejně účinné, jako kontroly uskutečněné před tímto datem, jelikož u některých plodin ještě není půda po žních v měsících září a říjnu obdělána, zatímco u jiných druhů plodin probíhá sklizeň teprve na konci měsíce října, případně na začátku měsíce listopadu.

106

Komise se domnívá, že bod žalobního návrhu projednávaný před Soudem se týkal nikoliv opožděnosti kontrol na místě, jak to zřejmě chápe Belgické království, ale opožděného zanesení grafických údajů do GIS. Toto opožděné zanesení údajů do GIS neumožnilo provést včas administrativní kontroly, čímž znemožnilo nebo zpozdilo provedení pozdějších kontrol na místě. Belgické orgány ostatně uznaly, že opožděné zanesení grafických údajů do GIS mělo dopad na výběr žádostí o podporu v rámci analýzy rizik.

107

Úvodem je třeba zdůraznit, že, jak připomněla Komise, v bodech 65 až 70 napadeného rozsudku posuzoval Soud nikoliv účinnost kontrol na místě uskutečněných po 31. srpnu, ale opožděnost zanesení údajů o ploše do GIS, která následně neumožnila včas provést administrativní kontroly, a zabránila tak kontrolám na místě.

108

Co se týče nedostatečného odůvodnění, argumenty předložené v tomto ohledu belgickou vládou nejsou opodstatněné. V bodě 70 napadeného rozsudku totiž Soud vysvětlil důvody, pro které se domníval, že opožděné zanesení údajů může zakládat pochybnosti ohledně spolehlivosti pozdějších kontrol. Rovněž rozhodl, že tento závěr není zpochybněn skutečností, že žádný předpis týkající se EZOZF nestanovuje zanesení grafických údajů před 31. srpnem každého roku.

109

Co se týče opodstatněnosti těchto závěrů Soudu, Soudní dvůr měl již příležitost konstatovat, že v souladu s cílem a systematikou nařízení č. 3887/92 je třeba vykládat čl. 6 odst. 3 druhý pododstavec tohoto nařízení v tom smyslu, že jak počáteční, tak doplňkové kontroly musí být provedeny v době, kdy ještě existují důkazy o plodinách na orné půdě nebo o vynětí půdy z produkce na plochách, které byly předmětem plateb, a v každém případě v průběhu daného roku (viz rozsudek ze dne 7. října 2004, Španělsko v. Komise, C-153/01, Sb. rozh. s. I-9009, bod 152).

110

Soudní dvůr pokračoval a zdůraznil, že kvůli účinnosti je třeba provádět kontroly na plochách určených pro plodiny na orné půdě před sklizní a na plochách určených pro vynětí z produkce před tím, než tento závazek zanikne, tedy před 31. srpnem probíhajícího roku. V každém případě, čím jsou kontroly opožděnější, tím je pravděpodobnější, že Komise by mohla důvodně shledat, že uvedené kontroly neposkytují očekávanou úroveň záruky bezvadnosti žádostí a že riziko ztráty pro EZOZF je značné (výše uvedený rozsudek ze dne 7. října 2004, Španělsko v. Komise, bod 153).

111

Z judikatury tak jasně vyplývá, že časový prvek rozhodující pro účely posouzení opožděnosti kontrol provedených členským státem a týkajících se plodin na orné půdě odpovídá období sklizně. V tomto ohledu, jak uznalo samo Belgické království zejména v bodě 104 svého kasačního opravného prostředku, proběhla sklizeň některých plodin před 31. srpnem.

112

Přitom zanesení údajů o ploše do GIS představovalo nezbytnou podmínku pro výběr, zejména na základě analýzy rizik, spisů žádostí o podporu, které musejí být předmětem kontroly na místě.

113

Z toho plyne, že Komise mohla toto datum použít pro vyhodnocení, jak je uvedeno v bodě 65 napadeného rozsudku, procentního podílu údajů zanesených do GIS k uvedenému datu, a posoudit tak spolehlivost kontrolního systému zavedeného tímto členským státem.

114

V důsledku toho měl Soud právem za to, že zanesení údajů do GIS, ke kterému došlo po 31. srpnu, mohlo znamenat určité prodlení. Stejně tak se mohl správně domnívat, že za těchto podmínek mohla Komise, jak bylo konstatováno v bodě 67 napadeného rozsudku, opodstatněně tvrdit, že toto zanesení údajů neumožnilo včas provést administrativní kontroly, a zabránilo tak kontrolám na místě, a že, jak bylo konstatováno v bodě 69 uvedeného rozsudku, určitý počet spisů se z tohoto důvodu nestal předmětem těchto kontrol.

115

Čtvrtá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku proto nemůže být přijata.

116

V důsledku toho a vzhledem ke skutečnosti, že první tři části druhého důvodu byly rovněž zamítnuty, musí být tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.

117

Belgické království tvrdí, že odůvodnění uvedené v bodech 29 až 71 napadeného rozsudku je zjevně nedostatečné nebo rozporné.

118

Zaprvé, v bodě 33 napadeného rozsudku Soud převzal bez jakékoliv analýzy tvrzení Komise, podle kterého pokyny zakotvená podmínka, která stanoví, že paušální finanční oprava předpokládá existenci významných nedostatků při použití výslovných právních předpisů Společenství, musí být vykládána ve světle podmínky uvedené v předchozím odstavci těchto pokynů, a to, že je třeba o paušálních opravách uvažovat tehdy, zjistí-li Komise, že nebylo odpovídajícím způsobem uskutečněno kontrolní opatření výslovně vyžadované nařízením nebo implicitně nezbytné pro dodržení výslovného pravidla. Přitom takové tvrzení je v rozporu se samotným zněním těchto pokynů, ve kterých je tato podmínka významných nedostatků při použití výslovných právních předpisů Společenství svázána s povahou kontrolního řízení a jeho zdokonalitelného či nezdokonalitelného charakteru.

119

Zadruhé, Soud neodpověděl na argument belgické vlády, podle kterého jsou povinnosti požadované Komisí v souhrnné zprávě, a sice provedení, v případě nedostatků, kontroly na místě nebo snížení dotované plochy, v rozporu s použitelnou právní úpravou a s judikaturou Soudního dvora vyplývající z výše uvedeného rozsudku Agrargenossenschaft Pretzsch.

120

Zatřetí, Soud měl v bodě 52 napadeného rozsudku za to, že Komise právem vyžadovala podmínky kontroly stanovené v souhrnné zprávě. Přitom v předchozím bodě napadeného rozsudku Soud nedůvodně tvrdil, že Komise uvedeným orgánům uložila provedení kontroly na místě nebo snížení dotované plochy nebo další administrativní kontroly, zatímco uvedená zpráva tyto další administrativní kontroly nijak nezmiňovala.

121

Začtvrté, tvrzení Soudu obsažená v bodech 60 a 70 napadeného rozsudku jsou rozporuplná. Podle Belgického království je totiž analýza rizik jako celek buď neúčinná z důvodu uplatnění přípustné odchylky, nebo je účinná, ale pouze pokud jde o žádosti o podporu, u kterých proběhlo zanesení údajů před 31. srpnem.

122

Podle Komise Soud splnil povinnost odůvodnění, zejména tím, že v bodech 52 a 57 napadeného rozsudku připomněl, že členským státům přísluší zřídit účinný systém kontroly a dozoru a že belgické orgány byly povinny reagovat na nedostatky zjištěné GIS.

123

Krom toho se Komise domnívá, že v bodech 60 a 70 napadeného rozsudku nelze nalézt žádné rozpory, jelikož Soud v těchto dvou bodech uvedeného rozsudku analyzoval dva různé druhy nesrovnalostí.

124

Co se týče nejprve údajné rozporuplnosti nebo nedostatečnosti odůvodnění postihujících bod 33 napadeného rozsudku, je třeba uvést, že skutečnost, že postup je zdokonalitelný, sama o sobě neodůvodňuje finanční opravu. Musí existovat podstatná nečinnost při provádění výslovných předpisů Společenství a taková nečinnost musí EZOZF vystavovat skutečnému riziku ztráty nebo nesrovnalosti (viz výše uvedený rozsudek ze dne 24. února 2005, Nizozemsko v. Komise, bod 34, a rozsudek ze dne 7. července 2005, Řecko v. Komise, C-5/03, Sb. rozh. s. I-5925, bod 51).

125

Podle Belgického království Soud nevysvětlil, proč by mělo být výše uvedené pravidlo převzaté Komisí v jejích pokynech vykládáno ve světle pravidla obsaženého v uvedených pokynech, podle kterého je třeba o paušálních opravách uvažovat tehdy, zjistí-li Komise, že nebylo uskutečněno kontrolní opatření výslovně vyžadované nařízením nebo implicitně nezbytné pro dodržení výslovného pravidla.

126

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že soud odůvodnil výklad ustanovení pokynů ve vzájemné souvislosti tak, že vycházel zejména z pravidel týkajících se důkazního břemene ve sporech souvisejících s účetní závěrkou EZOZF. Přitom takové odůvodnění se ukázalo být dostatečným. Navzdory prima facie dosahu pravidla uvedeného v bodě 124 rozsudku v projednávané věci totiž může být paušální oprava uplatněna, i když jsou zjištěny nedostatky při použití implicitních pravidel, je-li dodržování těchto implicitních pravidel nezbytné pro dodržování výslovného pravidla (viz, pokud jde o paušální opravu ve spojení s porušením implicitních povinností, výše uvedený rozsudek ze dne 9. ledna 2003, Řecko v. Komise, body 28 a 37).

127

Co se týče dále údajné neslučitelnosti dotčených implicitních povinností s judikaturou Společenství, zdá se, že s ohledem na to, co bylo uvedeno v bodě 84 rozsudku v projednávané věci, nebylo třeba, aby Soud prováděl analýzu tvrzené rozporuplnosti.

128

Pokud jde o bod 51 napadeného rozsudku, je třeba připomenout, že ten sestával z popisu požadavků Belgického království, které tvrdilo, že mu Komise uložila, aby v případě nedostatků provedlo kontroly na místě nebo přikročilo ke snížení dotované plochy nebo k dalším administrativním kontrolám.

129

Přitom, co se týče „dalších administrativních kontrol“, je třeba konstatovat, že již v bodě B.7.1 souhrnné zprávy vytýkala Komise tomuto členskému státu neexistenci doplňkových kontrol, což v projednávaném případě znamená neexistenci dalších kontrol, včetně kontrol administrativních, pokud jde o žádosti o podporu, u kterých odchylky v plochách přesahovaly 5 %. Z toho plyne, že Soud nepřekročil meze výtek obsažených ve sporném rozhodnutí, a nemusel tedy v tomto ohledu formulovat specifické odůvodnění.

130

Co se týče konečně bodů 60 a 70 napadeného rozsudku, je nutno konstatovat, že tato dvě odlišná konstatování Soudu si vzájemně nijak neodporují.

131

S ohledem na výše uvedené je třeba třetí důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný.

132

Belgické království tímto důvodem vytýká Soudu, že nesprávně uplatnil zásadu proporcionality, když měl za to, že Komise byla oprávněna uložit mu finanční opravu ve výši 9322809 eur. Podle metodiky extrapolace předloženého Soudu tímto členským státem dosahuje újma, kterou EZOZF skutečně utrpěl v důsledku údajných nesrovnalostí, výše 1079814 eur, nebo nanejvýš 1491085 eur.

133

Mimoto belgická vláda tvrdí, že jí vyčíslená újma, kterou EZOZF ve skutečnosti utrpěl, byla Soudem neprávem odmítnuta pouze z důvodu, že nezohledňuje vrácení neoprávněně vyplacených částek a spisy, které byly předmětem opožděného zanesení údajů. Přitom tento členský stát tvrdí, že i při nezohlednění těchto dvou prvků umožňovaly jeho extrapolace v každém případě prokázat nepřiměřenost paušální finanční opravy uplatněné Komisí.

134

Komise setrvává na tom, že belgické orgány měly ve své původní extrapolaci zohlednit vrácení neoprávněně vyplacených částek, což neučinily. Ve skutečnosti se tím, že ve fázi kasačního opravného prostředku tvrdí, že maximální případná újma EZOZF nyní dosahuje výše 3500000 eur, pokouší předložit novou extrapolaci.

135

Podle ustálené judikatury sice Komisi přísluší prokázat existenci porušení předpisů Společenství, jakmile je však toto porušení prokázáno, náleží opět členskému státu popřípadě prokázat, že se Komise dopustila nesprávného posouzení jeho finančních důsledků (výše uvedený rozsudek ze dne 7. července 2005, Řecko v. Komise, bod 38 a citovaná judikatura).

136

Co se týče druhu uplatněné opravy, je třeba ve světle pokynů připomenout, že není-li možné přesně vyčíslit ztráty utrpěné Společenstvím, může Komise uvažovat o paušální opravě (viz rozsudek ze dne 18. září 2003, Spojené království v. Komise, C-346/00, Recueil, s. I-9293, bod 53).

137

V projednávaném případě tomu bylo právě tak, a pokud jde o sazbu opravy ve výši 2 % použitou Komisí ve sporném rozhodnutí, jedná se o nejnižší z použitelných sazeb (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Spojené království v. Komise, bod 56).

138

V tomto ohledu, pokud se Komise, namísto odmítnutí veškerých výdajů dotčených porušením pravidel, pokusila stanovit pravidla pro řešení nesrovnalostí odstupňovaná v závislosti na rozsahu nedostatečnosti kontrol a míře rizika pro EZOZF, je členský stát povinen prokázat, že dotčená kritéria jsou svévolná a nespravedlivá (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 1. října 1998, Itálie v. Komise, C-242/96, Recueil, s. I-5863, bod 75, a viz rozsudky ze dne 22. dubna 1999, Nizozemsko v. Komise, C-28/94, Recueil, s. I-1973, bod 56, jakož i ze dne 21. března 2002, Španělsko v. Komise, C-130/99, Recueil, s. I-3005, bod 44).

139

Co se týče paušální opravy ve výši 2 % použité ve sporném rozhodnutí, Belgické království předložilo extrapolaci směřující k prokázání toho, že maximální újma, kterou EZOZF utrpěl, byla nižší než částka vyplývající z paušální opravy uplatněné Komisí.

140

Přitom je třeba konstatovat, že v případě nedostatků v kontrolách musí vyčíslení výše újmy, kterou mohl EZOZF na základě těchto nedostatků utrpět, zohledňovat zejména vrácení zemědělci neoprávněně přijatých plateb podpor na plochu.

141

Soud měl proto právem za to, že Belgické království neprokázalo, že maximální újma, která vznikla EZOZF, nemohla přesáhnout částku 1491085 eur. V tomto ohledu nemohla mít předložená extrapolace na rozdíl od tvrzení tohoto členského státu vzhledem k tomu, že nezohlednila vrácení neoprávněně vyplacených částek, důkazní hodnotu pro účely prokázání nepřiměřené povahy dotčené finanční opravy.

142

Dále Belgické království zejména tím, že ve fázi kasačního opravného prostředku uplatňuje druhou extrapolaci maximální výše újmy, kterou EZOZF na základě nedostatků v kontrolách prováděných orgány tohoto státu utrpěl, potvrzuje pouze velmi relativní důkazní hodnotu svých prvních extrapolací odmítnutých Soudem.

143

Z toho plyne, že v tomto ohledu nelze Soudu vytýkat porušení zásady proporcionality.

144

V bodě 122 svého kasačního opravného prostředku sice Belgické království odkazuje na bod 93 napadeného rozsudku, ve kterém měl Soud za to, že jelikož byla finanční oprava určena na nejnižší úrovni stanovené pokyny, tj. 2 %, a tyto pokyny nebyly zpochybněny, nemůže tato oprava již z povahy věci porušovat zásadu proporcionality. Nicméně tento členský stát v tomto ohledu nepředložil specifické argumenty směřující ke zpochybnění tohoto konstatování Soudu.

145

Přitom podle ustálené judikatury z článku 225 ES, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora a čl. 112 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesně vymezovat kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které tento návrh konkrétně podporují (viz rozsudky ze dne 12. září 2006, Reynolds Tobacco a další v. Komise, C-131/03 P, Sb. rozh. s. I-7795, bod 49, jakož i ze dne 11. září 2007, Lindorfer v. Rada, C-227/04 P, Sb. rozh. s. I-6767, bod 45).

146

S ohledem na výše uvedené je nutno čtvrtý důvod zamítnout.

147

Belgické království se domnívá, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když zamítl jako nepřípustný jeho návrh směřující k tomu, aby Soud na základě své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci snížil výši finanční opravy stanovenou Komisí.

148

Tento členský stát v tomto ohledu tvrdí, že se neuplatní článek 229 ES, který stanoví, že nařízení vydaná společně Evropským parlamentem a Radou, jakož i Radou mohou na Soudní dvůr přenést pravomoc k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci týkající se sankcí, které tato nařízení stanoví. Dotčené finanční sankce nejsou totiž stanoveny nařízením, nýbrž pokyny Komise.

149

Belgická vláda se nicméně domnívá, přičemž vychází z rozsudku ze dne 2. října 2001, EIB v. Hautem (C-449/99 P, Recueil, s. I-6733), že pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci může být soudům Společenství přiznána ex nihilo.

150

Komise připomíná zásadu, podle které na sebe může EZOZF převzít pouze výdaje, které byly vynaloženy v souladu s předpisy Společenství. Je tedy povinen odmítnout financování veškerých protiprávních výdajů a, není-li možné stanovit přesnou výši nesrovnalostí postižených výdajů, může dokonce odmítnout financování veškerých výdajů.

151

V posledně uvedeném případě umožňuje systém paušálních oprav ve snaze o zachování proporcionality rozlišovat mezi situacemi vzniklých nesrovnalostí tím, že budou použity finanční opravy stanovené v závislosti na riziku ztráty, kterému byl rozpočet v důsledku nerespektování předpisů Společenství členským státem vystaven. To tedy vylučuje, aby byl považován za systém sankcí za protiprávní platby.

152

Co se týče výše uvedeného rozsudku EIB v. Hautem, Komise se domnívá, že Soudní dvůr uznal svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci v této věci pouze z důvodu zvláštní povahy dotčeného sporu, ve kterém je obecně nadán pravomocí soudního přezkumu v plné jurisdikci soud příslušný pro rozhodování ve věcech smluv. Přitom vzhledem k tomu, že součástí schvalování účetní závěrky EZOZF nejsou žádné sankce, nemá s ním související spor zvláštní charakteristiky odůvodňující uznání této pravomoci.

153

Je třeba konstatovat, že v oblasti EZOZF, jak Soud správně připomněl, nesvěřilo žádné ustanovení soudům Společenství pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, jak je stanovena v článku 229 ES.

154

Co se týče argumentu vycházejícího z údajné donucovací povahy finančních oprav stanovených Komisí podle pokynů, které v této oblasti přijala, je třeba připomenout, že taková finanční oprava směřuje k tomu, aby se předešlo situacím, kdy k tíži EZOZF půjdou částky, které nesloužily k financování cíle sledovaného předmětnou právní úpravou Společenství, a nepředstavuje tudíž sankci (viz rozsudky ze dne 11. ledna 2001, Řecko v. Komise, C-247/98, Recueil, s. I-1, body 13 a 14, jakož i ze dne 9. září 2004, Řecko v. Komise, C-332/01, Sb. rozh. s. I-7699, bod 63).

155

Za těchto podmínek nemůže argumentace belgické vlády, směřující k tomu, aby byla soudům Společenství přiznána pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci ohledně výše finančních oprav stanovených Komisí v rámci řízení o účetní závěrce EZOZF, nalézt oporu v údajné povaze sankce, kterou tyto opravy mají.

156

Pátý důvod kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněný.

157

Vzhledem k výše uvedenému je třeba kasační opravný prostředek zamítnout.

158

Podle čl. 69 odst. 3 prvního pododstavce jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, může Soudní dvůr rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady. V projednávaném případě je důvodné rozhodnout, že každý z účastníků řízení nese vlastní náklady.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: