Věc C-57/02 P

Compañía española para la fabricación de aceros inoxidables SA (Acerinox)

v.

Komise Evropských společenství

„Opravný prostředek – Smlouva o ESUO – Dohody narušující hospodářskou soutěž – Příplatek za legování – Shodné chování – Snížení výše pokuty – Spolupráce během správního řízení – Práva obhajoby“

Stanovisko generálního advokáta P. Légera přednesené dne 28. října 2004          

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. července 2005          

Shrnutí rozsudku

1.     ESUO – Dohody narušující hospodářskou soutěž – Zákaz – Protiprávní jednání – Důkaz – Důkazní břemeno příslušející Komisi – Výjimka – Účast dotčeného podniku na zasedáních majících protisoutěžní povahu – Obrácení důkazního břemene

(Smlouva o ESUO, článek 65)

2.     ESUO – Dohody narušující hospodářskou soutěž – Zákaz – Protiprávní jednání – Správní řízení – Žádost o informace – Práva obhajoby – Právo odepřít odpověď, kterou by bylo přiznáno protiprávní jednání

(Smlouva o ESUO, čl. 36 první pododstavec)

3.     ESUO – Dohody narušující hospodářskou soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci obviněného podniku – Výraznější snížení v případě uznání protiprávního jednání – Porušení práv obhajoby podniku a zejména práva odepřít odpověď, kterou by bylo přiznáno protiprávní jednání – Neexistence

(Smlouva o ESUO, čl. 65 odst. 5; sdělení Komise 96/C 207/04, část D)

1.     Podniku, jehož účast na zasedáních majících zjevně protisoutěžní povahu je s ohledem na důkazy předložené Komisí prokázána, přísluší předložit indicie, které mohou prokázat, že jeho účast na uvedených zasedáních postrádala jakéhokoliv protisoutěžního ducha tím, že prokáže, že dal svým konkurentům najevo, že se těchto zasedání účastnil s jiným cílem než oni.

(viz bod 46)

2.     Jestliže má Komise v rámci řízení směřujícího k prokázání existence porušení pravidel hospodářské soutěže právo na podniku požadovat, aby jí poskytl veškeré nezbytné informace týkající se skutečností, se kterými může být tento orgán seznámen, nemůže nicméně tomuto podniku uložit povinnost poskytnout odpovědi, kterými by tento podnik musel přiznat existenci protiprávního jednání, o kterém musí předložit důkaz Komise.

(viz body 85–86)

3.     Jestliže Komise nemůže donutit podnik k tomu, aby přiznal svou účast na protiprávním jednání v oblasti hospodářské soutěže, není jí proto ještě bráněno vzít v úvahu pro účely stanovení výše pokuty pomoc, kterou jí tento podnik poskytl za účelem prokázání existence protiprávního jednání s menšími obtížemi a konkrétně okolnost, že podnik uznal svou účast na protiprávním jednání. Komise může přiznat podniku, který takto spolupracoval, podstatné snížení výše jeho pokuty a přiznat znatelně méně výrazné snížení jinému podniku, který jen nepopíral hlavní skutková tvrzení, na kterých Komise založila své vytýkané skutečnosti.

Připuštění vytýkaného protiprávního jednání má čistě dobrovolnou povahu ze strany dotyčného podniku. Tento podnik není žádným způsobem nucen k připuštění dohody narušující hospodářskou soutěž. Vzetí Komisí v úvahu stupně spolupráce dotyčného podniku s ní, včetně připuštění protiprávního jednání, pro účely uložení nižší pokuty, tudíž není zásahem do práv obhajoby.

Sdělení o spolupráci, a zejména část D tohoto sdělení, musejí být tedy chápány tak, že způsob spolupráce dotyčného podniku, který může vést ke snížení pokuty, není omezen na připuštění povahy skutkových zjištění, ale zahrnuje rovněž připuštění účasti na protiprávním jednání.

(viz body 87–91)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

14. července 2005(*)

„Kasační opravný prostředek – Smlouva o ESUO – Dohody narušující hospodářskou soutěž – Příplatek za legování – Shodné chování – Snížení výše pokuty – Spolupráce během správního řízení – Práva obhajoby“

Ve věci C‑57/02 P,

jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 49 Statutu Soudního dvora ESUO, podaný dne 22. února 2002,

Compañía española para la fabricación de aceros inoxidables SA (Acerinox), se sídlem v Madridu (Španělsko), zastoupená A. Vandencasteelem a D. Waelbroeckem, avocats,

účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),

přičemž další účastnicí řízení je:

Komise Evropských společenství, zastoupená A. Whelanem, jako zmocněncem, ve spolupráci s J. Flynnem, barrister, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalovaná v prvním stupni,

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení P. Jann, předseda senátu, A. Rosas, R. Silva de Lapuerta, K. Lenaerts a S. von Bahr (zpravodaj), soudci,

generální advokát: P. Léger,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 28. října 2004,

vydává tento

Rozsudek

1       Svým opravným prostředkem Compañía española para la fabricación de aceros inoxidables SA (Acerinox) (dále jen „Acerinox“) navrhuje zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 13. prosince 2001, Acerinox v. Komise (T‑48/98, Recueil, s. II‑3859, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud vyhověl pouze částečně její žalobě směřující ke zrušení rozhodnutí Komise 98/247/ESUO ze dne 21. ledna 1998 o řízení k uplatnění článku 65 Smlouvy o ESUO (Věc IV/35.814 – Příplatek za legování) (Úř. věst. L 100, s. 55, dále jen „sporné rozhodnutí“).

 Skutkový základ sporu

2       Skutkový základ žaloby před Soudem, jak jej uvádí Soud v napadeném rozsudku, může být shrnut pro účely tohoto rozsudku následovně.

3       Acerinox je společností španělského práva působící v oblasti nerezavějící oceli, a zejména v odvětví plochých výrobků.

4       Dne 16. března 1995 poté, co se objevily informace v odborném tisku, a po stížnostech spotřebitelů, požádala Komise Evropských společenství na základě článku 47 Smlouvy o ESUO několik výrobců nerezavějící oceli, aby jí sdělili informace týkající se společného zvýšení cen, známého pod názvem „příplatek za legování“, ke kterému přistoupili.

5       Příplatek za legování představuje přirážku k ceně vypočítanou v závislosti na kurzech legovacích prvků, která se připočítává k základní ceně nerezavějící oceli. Cena legovacích prvků používaných výrobci nerezavějící oceli (nikl, chrom, molybden) představuje důležitý podíl na výrobních nákladech. Kurzy těchto prvků jsou velice proměnlivé.

6       Na základě obdržených informací Komise dne 19. prosince 1995 zaslala 19 podnikům, včetně Acerinox, sdělení výhrad.

7       V prosinci 1996 a lednu 1997, po řadě šetření na místě vykonaných Komisí, advokáti nebo zástupci některých podniků, mezi kterými figurovala Acerinox, oznámili Komisi svou vůli spolupracovat. Dne 17. prosince 1996 Acerinox zaslala Komisi za tímto účelem prohlášení.

8       Dne 24. dubna 1997 Komise zaslala těmto podnikům nové sdělení výhrad, které nahradilo sdělení ze dne 19. prosince 1995.

9       Dne 21. ledna 1998 Komise přijala sporné rozhodnutí.

10     Podle tohoto rozhodnutí ceny legovacích prvků nerezavějící oceli výrazně klesly v roce 1993. Když se od září 1993 kurz niklu zvýšil, marže výrobců se výrazným způsobem snížily. S cílem čelit této situaci se většina výrobců plochých výrobků z nerezavějící oceli na zasedání v Madridu dne 16. prosince 1993 (dále jen „zasedání v Madridu“) dohodla na zvýšení jejich cen ve vzájemné shodě, měníc parametry výpočtu příplatku za legování. Za tímto účelem se rozhodli používat od 1. února 1994 příplatek za legování vypočítaný podle vzorce použitého naposledy v roce 1991, přijímajíce pro všechny výrobce jako referenční hodnoty pro slitinové prvky hodnoty z měsíce září 1993, ve kterém kurz niklu dosáhl historického minima.

11     Sporné rozhodnutí upřesňuje, že příplatek za legování vypočítaný na základě nově stanovených referenčních hodnot byl používán všemi výrobci při jejich prodejích v Evropě od 1. února 1994, s výjimkou Španělska a Portugalska.

12     V článku 1 sporného rozhodnutí měla Komise za to, že Acerinox, ALZ NV, Acciai speciali Terni SpA (dále jen „AST“), Avesta Sheffield AB (dále jen „Avesta“), Krupp Hoesch Stahl AG, od 1. ledna 1995 Krupp Thyssen Nirosta GmbH, Thyssen Stahl AG, zvaný od 1. ledna 1995 Krupp Thyssen Nirosta GmbH, a Ugine SA, nyní Usinor SA (dále jen „Usinor“), porušily čl. 65 odst. 1 Smlouvy o ESUO v období od prosince 1993 do listopadu 1996, pokud jde o Avesta, a až do dne vydání sporného rozhodnutí, pokud jde o všechny ostatní podniky, tím, že změnily a používaly ve vzájemné shodě referenční hodnoty výpočtového vzorce příplatku za legování. Podle Komise toto jednání směřovalo k omezení a narušení normálního fungování hospodářské soutěže na společném trhu, a to také způsobilo.

13     Článkem 2 sporného rozhodnutí byly uloženy tyto pokuty:

–       Acerinox:                            3 530 000 ECU,

–       ALZ NV:                             4 540 000 ECU,

–       AST:                                      4 540 000 ECU,

–       Avesta:                                     2 810 000 ECU,

–       Krupp Thyssen Nirosta GmbH: 8 100 000 ECU, a

–       Usinor:                                      3 860 000 ECU.

 Žaloba před Soudem a napadený rozsudek

14     Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 13. března 1998 podala Acerinox žalobu, ve které navrhovala zrušení sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí týká, a podpůrně podstatné snížení výše pokuty, která jí byla tímto rozhodnutím uložena.

15     Napadeným rozsudkem Soud z velké části potvrdil sporné rozhodnutí.

16     Soud v bodě 45 napadeného rozsudku rozhodl, že Acerinox musí být považována za účastníka dohody narušující hospodářskou soutěž směřující k uplatňování příplatku za legování vypočítaného na základě referenčních hodnot dohodnutých na zasedání v Madridu (dále jen „dohoda narušující hospodářskou soutěž“) od 16. prosince 1993, co se týče členských států jiných než Španělské království, a co se týče Španělského království, nejpozději od 14. ledna 1994. V bodě 64 uvedeného rozsudku došel k závěru, že Komise se právem domnívala, že dohoda narušující hospodářskou soutěž neměla ojedinělou povahu, ale trvala až do přijetí sporného rozhodnutí.

17     Soud rovněž v bodě 91 napadeného rozsudku rozhodl, že výše pokuty uložené Acerinox nebyla nepřiměřená s ohledem na závažnost protiprávního jednání. Měl za to, že chování Acerinox neumožňovalo snížit pokutu ve stejné míře jako u podniků Usinor a Avesta, které uznaly existenci dohody.

18     Soud naproti tomu v bodě 141 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise porušila zásadu rovného zacházení tím, že měla za to, že Acerinox, jakož i dva další podniky, nepředložily nové poznatky ve smyslu sdělení Komise o upuštění od stanovení peněžitých pokut nebo jejich snížení ve věcech týkajících se dohod narušujících hospodářskou soutěž (Úř. věst. 1996, C 207, s. 4, dále jen „sdělení o spolupráci“), třebaže připustily existenci zasedání v Madridu. V bodě 152 uvedeného rozsudku měl Soud za to, že je třeba těmto podnikům snížit pokutu, která jim byla uložena, o 20 % namísto 10 % jako ve sporném rozhodnutí.

19     Soud tak snížil pokutu uloženou Acerinox na 3 136 000 eur a zamítl žalobu ve zbývající části.

20     Soud rozhodl, že Acerinox ponese vlastní náklady řízení a rovněž jí uložil náhradu dvou třetin nákladů Komise. Rozhodl, že Komise ponese třetinu vlastních nákladů.

 Návrhy účastníků řízení a zrušovací důvody dovolávané na podporu kasačního opravného prostředku

21     Acerinox navrhuje, aby Soudní dvůr:

–       zrušil napadený rozsudek;

–       zrušil sporné rozhodnutí nebo přinejmenším podstatně snížil výši pokuty nebo podpůrně vrátil věc Soudu a

–       uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

22     Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

–       opravný prostředek zamítl;

–       podpůrně v rozsahu, v němž je třeba napadený rozsudek částečně zrušit, zamítl návrh na zrušení sporného rozhodnutí a

–       uložil Acerinox náhradu nákladů řízení.

23     Acerinox se dovolává šesti následujících důvodů na podporu svého opravného prostředku:

–       zjevně nesprávný výklad, který vedl k nesprávnému odůvodnění týkajícímu se její údajné účasti na dohodě narušující hospodářskou soutěž ve Španělsku;

–       nesprávné odůvodnění odmítnutí argumentu týkajícího se existence shodného chování mimo Španělsko;

–       nesprávné právní posouzení, co se týče posouzení trvání údajného protiprávního jednání;

–       neexistence odůvodnění odmítnutí argumentu týkajícího se trvání údajného protiprávního jednání;

–       nesprávné odůvodnění týkající se přiměřenosti pokuty a

–       porušení základních práv obhajoby, co se týče snížení výše pokuty.

 K návrhu směřujícímu k předložení vyjádření v odpověď na stanovisko generálního advokáta a podpůrně ke znovuotevření ústní části řízení

24     Podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 2. prosince 2004 Acerinox požádala, aby jí bylo povoleno předložit písemná vyjádření v odpověď na stanovisko generálního advokáta, a podpůrně, aby Soudní dvůr nařídil znovuotevření ústní části řízení v souladu s článkem 61 jednacího řádu.

25     Acerinox si přeje vyjádřit se k bodům uvedeného stanoviska, které se týkají jednak důkazní hodnoty faxu zmíněného v bodě 37 napadeného rozsudku, který byl zaslán dne 14. ledna 1994 podnikem Avesta jeho pobočkám (dále jen „fax z ledna 1994“), a jednak odůvodnění bodu 90 uvedeného rozsudku.

26     V tomto ohledu je namístě připomenout, že Statut Soudního dvora a jednací řád Soudního dvora nestanoví možnost účastníků řízení předkládat vyjádření v odpověď na stanovisko přednesené generálním advokátem (viz usnesení ze dne 4. února 2000, Emesa Sugar, C‑17/98, Recueil, s. I‑665, bod 2). Návrh směřující k předložení písemných vyjádření v odpověď na stanovisko generálního advokáta je tudíž třeba zamítnout.

27     Soudní dvůr mimoto může, bez návrhu nebo na návrh generálního advokáta nebo účastníků řízení, nařídit znovuotevření ústní části řízení v souladu s článkem 61 svého jednacího řádu, pokud má za to, že je věc nedostatečně objasněna nebo že musí být rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení projednán (viz rozsudky ze dne 29. dubna 2004, Parlament v. Ripa di Meana a další, C‑470/00 P, Recueil, s. I‑4167, bod 33, a ze dne 14. prosince 2004, Swedish Match, C‑210/03, Sb. rozh. s. I‑11893, bod 25). V projednávaném případě má nicméně Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta za to, že disponuje všemi poznatky, které potřebuje pro rozhodnutí o projednávaném opravném prostředku. V důsledku toho je třeba návrh na znovuotevření ústní části řízení zamítnout.

 Ke kasačnímu opravnému prostředku

 K prvnímu důvodu opravného prostředku

 Argumentace účastníků řízení

28     Svým prvním důvodem opravného prostředku Acerinox vytýká Soudu, že zjevně nesprávně vyložil její argumenty týkající se otázky její účasti na údajné dohodě narušující hospodářskou soutěž ve Španělsku a že nesprávně odůvodnil napadený rozsudek v tomto ohledu.

29     Tento důvod opravného prostředku se týká bodů 37 a 38 napadeného rozsudku, ve kterých Soud konstatoval toto:

„37      [...] ze spisu vyplývá, že, jak to bylo uvedeno v [bodě] 33 [odůvodnění] [sporného rozhodnutí], Avesta informovala faxem ze dne 14. ledna 1994 své pobočky, včetně pobočky působící ve Španělsku, o postoji vyjádřeném některými z jejích konkurentů, který se týká data uplatnění příplatku za legování na jejich domácích trzích. Co se týče konkrétněji Acerinox, je uvedeno:

,Acerinox prohlásila, že příplatky za legování budou uplatňovány od 1. dubna 1994 (správně jste četli duben!)‘ [,Acerinox have announced that surcharges will be applied from 1st april 1994 (yes April!!!)‘].

38      V tomto ohledu žalobkyně nepopírá věrohodnost tvrzení, které je jí přisuzováno, avšak omezuje se na uplatnění, že toto prohlášení tím spíš prokazuje neexistenci dohody nebo jednání ve vzájemné shodě ke dni zasedání v Madridu týkajících se pozdějšího uplatňování příplatku za legování ve Španělsku. Nic to nemění na tom, že toto prohlášení představuje důkaz, že ke dni 14. ledna 1994 Acerinox v každém případě projevila svůj záměr uplatňovat příplatek za legování ve Španělsku podle podmínek dohodnutých dotyčnými podniky na zasedání v Madridu, a tudíž přistoupila k dohodě narušující hospodářskou soutěž.“

30     Acerinox tvrdí, že Soud v bodě 38 napadeného rozsudku došel neprávem k závěru, že nepopírala věrohodnost tvrzení vyjádřených Avesta v jejím faxu z ledna 1994. Uplatňuje, že ve své žalobě před Soudem výslovně popřela důkazní hodnotu tohoto faxu a že odůvodnění napadeného rozsudku v tomto bodě spočívá na zkreslení důkazních materiálů.

31     Komise tvrdí, že tento důvod opravného prostředku je zároveň nepřípustný a neopodstatněný. Je nepřípustný v rozsahu, v němž Acerinox vydává za nedostatečnost odůvodnění to, co je ve skutečnosti posouzením skutkového stavu.

32     Soud v každém případě z uvedeného faxu správně vyvodil, že jestliže Acerinox váhala v prosinci 1993 s účastí na dohodě narušující hospodářskou soutěž ve Španělsku, její váhání pominulo od ledna 1994.

 Závěry Soudního dvora

33     Je namístě uvést, že ve své žalobě podané u Soudu proti spornému rozhodnutí Acerinox píše, pokud jde o obsah faxu z ledna 1994, že „tato informace týkající se ,oznámení‘ učiněného žalobkyní, které není samo o sobě v souladu s postojem přijatým zbytkem průmyslu, byla nesprávná. Žádné ,oznámení‘ tohoto druhu nebylo učiněno“.

34     Ze samotného znění žaloby podané Acerinox u Soudu tak vyplývá, že Acerinox popírala věrohodnost tvrzení, které je jí přisuzováno v uvedeném faxu. Z toho plyne, že Soud nesprávně vyložil stanovisko Acerinox, když uvedl opak.

35     Fax z ledna 1994 přitom představoval rozhodující důkazní materiál směřující k prokázání účasti Acerinox na dohodě narušující hospodářskou soutěž na španělském trhu.

36     Je tudíž třeba se domnívat, jak na to poukázal generální advokát v bodě 38 svého stanoviska, že Soud nemohl přijmout fax z ledna 1994 jako důkazní materiál, aniž by uvedl důvod, pro který popření tohoto faxu společností Acerinox muselo být zamítnuto. Tím, že Soud opomněl odpovědět na argument, kterého se Acerinox v tomto ohledu dovolávala, porušil povinnost uvést odůvodnění, která mu přísluší na základě článku 30 a čl. 46 prvního pododstavce Statutu Soudního dvora ESUO.

37     První důvod opravného prostředku uplatňovaný Acerinox musí být tudíž přijat v rozsahu, v němž směřuje k prokázání neexistence odůvodnění napadeného rozsudku, co se týče účasti tohoto podniku na dohodě narušující hospodářskou soutěž ve Španělsku.

38     Z toho plyne, že napadený rozsudek je třeba zrušit v rozsahu, v němž dochází k závěru, že Acerinox se podílela na dohodě narušující hospodářskou soutěž na španělském trhu z důvodu, že tento podnik nepopíral věrohodnost tvrzení, které je mu přisuzováno ve faxu z ledna 1994.

39     Jelikož je však toto zrušení napadeného rozsudku pouze částečné, je třeba pokračovat v přezkoumání důvodů opravného prostředku.

 K druhému důvodu opravného prostředku

 Argumentace účastníků řízení

40     Svým druhým důvodem opravného prostředku Acerinox vytýká Soudu, že nedostatečně odůvodnil odmítnutí argumentu, podle kterého její činnost mimo Španělsko odrážela pouhé shodné chování, a nikoliv jednání ve vzájemné shodě.

41     Podle Acerinox Soud právem konstatoval v bodě 42 napadeného rozsudku, že uplatnila příplatek za legování v různých okamžicích v různých členských státech. Několik pasáží jak sporného rozhodnutí, tak samotného napadeného rozsudku však zdůrazňuje, že cílem zasedání v Madridu bylo naopak zvýšit současně ceny o tento příplatek za legování.

42     Acerinox se domnívá, že v tomto kontextu je třeba posuzovat její argument, podle kterého její chování odráželo pouhé přizpůsobení se podmínkám trhu a nevyplývalo z dohody mezi podniky.

43     Acerinox má za to, že Soud neprokázal v bodě 43 napadeného rozsudku požadovanou příčinnou souvislost mezi zasedáním v Madridu a jejím chováním na trhu, a že Soud tudíž dostatečně neodůvodnil své zjištění o údajné účasti Acerinox na protiprávním jednání mimo Španělsko. Toto zjištění by v důsledku toho mělo být Soudním dvorem zamítnuto.

44     Komise uplatňuje, že Soud odmítl argument Acerinox, opíraje se o skutkové poznatky, které nemohou být znovu přezkoumány Soudním dvorem, jako je přítomnost Acerinox na zasedání v Madridu, její postoj na tomto zasedání, a sice že se nedistancovala od ostatních účastníků tohoto zasedání, jakož i skutečnost a data uplatňování příplatku za legování v několika členských státech. Soud tak konstatoval, že stanovení ceny uplatňované Acerinox v těchto členských státech vyplývalo nikoliv z přizpůsobení se chování dodržovanému na trhu, ale z dohody.

45     Komise má za to, že v každém případě úvahy přijaté Soudem v bodech 41 až 43 napadeného rozsudku jasně prokazují existenci příčinného vztahu mezi dohodou vyplývající se zasedání v Madridu a chováním Acerinox na trhu. Tato souvislost není zpochybňována skutečností, že Acerinox zavedla příplatky za legování s mírným zpožděním ve vztahu ke stanovenému datu.

 Závěry Soudního dvora

46     Zaprvé Soud správně vyjádřil v bodě 30 napadeného rozsudku pravidlo použitelné ve věci důkazního břemena, pokud je účast podniků na zasedáních majících zjevně protisoutěžní povahu prokázána. Rovněž připomněl, opíraje se o rozsudky ze dne 8. července 1999, Hüls v. Komise (C‑199/92 P, Recueil, s. I‑4287, bod 155) a Montecatini v. Komise (C‑235/92 P, Recueil, s. I‑4539, bod 181), že přísluší předmětnému podniku předložit indicie, které mohou prokázat, že jeho účast na uvedených zasedáních postrádala jakéhokoliv protisoutěžního ducha tím, že prokáže, že dal svým konkurentům najevo, že se těchto zasedání účastnil s jiným cílem nežli oni.

47     Zadruhé Soud přistoupil k použití tohoto pravidla na okolnosti projednávaného případu. Nejprve poukázal v bodě 31 napadeného rozsudku jednak na to, že nebylo zpochybněno, že se Acerinox účastnila zasedání v Madridu, a jednak na to, že na tomto zasedání došlo k dohodě mezi určitými výrobci plochých výrobků z nerezavějící oceli o části konečné ceny těchto výrobků v rozporu s čl. 65 odst. 1 Smlouvy o ESUO.

48     Soud poté zkoumal, zda se Acerinox distancovala od ostatních účastníků uvedeného zasedání tím, že projevila svou vůli neuplatňovat příplatek za legování v členských státech jiných než Španělské království.

49     V tomto ohledu Soud v bodě 41 napadeného rozsudku konstatoval, že Acerinox nepředložila důkaz o tom, že se distancovala. Poukázal naopak na to, opíraje se o prohlášení učiněné Acerinox v odpověď na otázky Komise, že tato společnost netvrdila, že na zasedání v Madridu přijala tentýž postoj jako postoj zvolený vůči uplatňování příplatku za legování ve Španělsku, avšak připustila, že „většina účastníků byla pro uplatňování příplatku za legování co nejdříve“. Soud v bodě 42 uvedeného rozsudku upřesnil, že Acerinox později uplatnila příplatek za legování v různých evropských zemích k různým datům mezi únorem a květnem 1994.

50     Soud z toho v bodě 43 napadeného rozsudku vyvodil, že Acerinox nemůže účinně uplatňovat, že vyrovnání jejích příplatků za legování s příplatky uplatňovanými ostatními výrobci působícími na těchto trzích vyplynulo z prostého shodného chování, jelikož tomuto vyrovnání předcházela dohoda mezi dotyčnými podniky, jejímž předmětem bylo používání a uplatňování stejných referenčních hodnot ve výpočtovém vzorci příplatku za legování.

51     Soud došel v bodě 45 napadeného rozsudku k závěru, že Acerinox musí být považována za účastníka dohody narušující hospodářskou soutěž v rozsahu, v němž se týkala uplatňování příplatku za legování v členských státech jiných než Španělsko.

52     Z analýzy provedené Soudem vyplývá, že Soud správně použil právní pravidlo připomenuté v bodě 46 tohoto rozsudku. Soud tak shledal zaprvé účast Acerinox na zasedání, které mělo zjevně protisoutěžní povahu, zadruhé neexistenci důkazu předloženého tímto podnikem, prokazujícího, že se tento podnik distancoval od cílů tohoto zasedání týkajícího se výpočtu příplatku za legování, jakož i jeho používání, a zatřetí uplatňování příplatků podle vzorce stanoveného na tomto zasedání společností Acerinox předtím, než vyloučil možnost, že toto uplatňování bylo výrazem shodného chování.

53     Soud tak prokázal existenci souvislosti mezi zasedáním v Madridu a chováním Acerinox v členských státech jiných než Španělsko, a tudíž plně odůvodnil svůj závěr, podle kterého tento podnik musí být považován za účastníka dohody narušující hospodářskou soutěž v těchto státech.

54     Z toho plyne, že druhý důvod opravného prostředku je třeba zamítnout jako neopodstatněný.

 K třetímu důvodu opravného prostředku

 Argumentace účastníků řízení

55     Svým třetím důvodem opravného prostředku Acerinox vytýká Soudu, že použil nesprávné právní kritérium pro posouzení trvání údajného protiprávního jednání.

56     Podle Acerinox tím, že Soud v bodě 64 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise mohla mít právem za to, že protiprávní jednání trvalo až do ledna 1998, aniž by zmínil existenci sebemenší součinnosti mezi stranami po prvních měsících roku 1994, i když dohoda narušující hospodářskou soutěž byla pokládána za skončenou, nesprávně použil judikaturu Soudního dvora v dané věci, jak je připomenuta v bodě 63 uvedeného rozsudku. Trvání protiprávního jednání, pokud nějaké existovalo, se omezuje na první pololetí roku 1994.

57     Uvedená judikatura ukazuje, že porušování pravidel článku 85 Smlouvy o ES (nyní článek 81 ES) a obdobně pravidel článku 65 Smlouvy o ESUO pokračuje pouze tehdy, jestliže určitá dohoda mezi dotyčnými podniky přetrvává. Není přitom nikterak prokázáno, že příplatek za legování byl předmětem pravidelného a koordinovaného opětného přezkoumání dotyčnými podniky.

58     Komise uplatňuje, že třetí důvod opravného prostředku je založen na chybném předpokladu, jelikož žádný prvek napadeného rozsudku nemůže být vykládán jako konstatování toho, že dohoda porušující hospodářskou soutěž přestala platit několik měsíců po začátku roku 1994.

59     Podle Komise Soud právem v bodě 61 napadeného rozsudku rozhodl, že dodržování referenčních hodnot dohodnutých na zasedání v Madridu společností Acerinox během celého předmětného období nemůže být vysvětleno jinak, než existencí dohody, která trvala i po prvních měsících roku 1994.

 Závěry Soudního dvora

60     V tomto ohledu postačuje poukázat na to, že v rozporu s tvrzeními Acerinox se Soud nedomníval, že dohoda narušující hospodářskou soutěž skončila před přijetím sporného rozhodnutí dne 21. ledna 1998. Naopak z bodů 60, 61, 63 a 64 napadeného rozsudku vyplývá, že podle Soudu dohoda narušující hospodářskou soutěž trvala až do přijetí tohoto rozhodnutí.

61     V bodě 60 napadeného rozsudku Soud konstatoval, že Acerinox a ostatní podniky pokračovaly v používání referenčních hodnot dohodnutých během zasedání v Madridu až do uvedeného data. V bodě 61 téhož rozsudku Soud připomněl, že předmětem protiprávního jednání vytýkaného společnosti Acerinox bylo určení výše příplatku za legování na základě výpočtového vzorce obsahujícího stejné referenční hodnoty jako hodnoty jejích konkurentů a určené společně s ostatními výrobci v rámci dohody s těmito výrobci. Soud z toho vyvodil, že dodržování těchto referenčních hodnot tímto podnikem ve výpočtovém vzorci příplatku za legování, který uplatňovala, nemůže být vysvětleno jinak, než existencí dohody.

62     V bodě 63 napadeného rozsudku Soud poukázal na to, že účinky dohody narušující hospodářskou soutěž trvaly až do přijetí sporného rozhodnutí, aniž by tato dohoda byla formálně ukončena. Soud z toho v bodě 64 uvedeného rozsudku došel k závěru, že jelikož Acerinox nepřestala před přijetím tohoto rozhodnutí používat referenční hodnoty dohodnuté na zasedání v Madridu, Komise se mohla právem domnívat, že protiprávní jednání trvalo až do tohoto data.

63     Je tudíž namístě se domnívat, jak na to poukázal generální advokát v bodě 107 svého stanoviska, že argument Acerinox, podle kterého Soud nesprávně použil judikaturu Soudního dvora týkající se používání pravidel hospodářské soutěže pro účely dohody narušující hospodářskou soutěž, která formálně skončila, je v každém případě nerelevantní, poněvadž je založen na chybném předpokladu, podle kterého dohoda narušující hospodářskou soutěž skončila během roku 1994.

64     Třetí důvod opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněný.

 Ke čtvrtému důvodu opravného prostředku

 Argumentace účastníků řízení

65     Svým čtvrtým důvodem opravného prostředku, který se týká bodu 62 napadeného rozsudku, Acerinox vytýká Soudu, že neodůvodnil odmítnutí argumentu, podle kterého v červenci 1994 cena niklu dosáhla své původní úrovně, takže vytýkané jednání ve vzájemné shodě přestalo mít, počínaje tímto datem, jakýkoliv účinek.

66     Acerinox uplatňuje, že je nesporné, že výpočtový vzorec příplatku za legování byl používán již 25 let. Vzhledem k tomu, že předmět uvedeného jednání spočíval pouze ve změně hodnoty vedoucí k použití dříve existujícího příplatku za legování jejím snížením, skutečnost, že cena niklu dosáhla během července 1994 úrovně, na kterou tato hodnota byla dříve stanovena, je relevantní. Podle Acerinox totiž k tomuto datu jednání ve vzájemné shodě, spočívající ve snížení hodnoty vedoucí k použití příplatku, přestalo mít automaticky jakýkoliv účinek, poněvadž příplatek za legování byl v každém případě použitelný na základě dříve existujícího vzorce.

67     Komise tvrdí, že Acerinox se nemůže spokojit s tvrzením, že příplatek za legování měl být v každém případě placen, ať již byl založen na metodě používané před uplatněním dohody narušující hospodářskou soutěž nebo po něm. Shoda mezi kurzem niklu v červenci 1994 a bývalou prahovou hodnotou pro použití příplatku za legování je způsobena shodou okolností a závisí na vývoji trhu niklu. Podle Komise je rozhodující to, že příplatek za legování použitelný na základě nové metody jeho výpočtu byl vždy vyšší než příplatek za legování placený na základě dřívější metody, nezávisle na kurzu niklu.

 Závěry Soudního dvora

68     V bodě 62 napadeného rozsudku měl Soud za to, že jelikož se referenční hodnoty legovacích prvků, jež jsou předmětem protiprávního jednání, nezměnily, skutečnost, že cena niklu znovu nabyla k určitému datu své „počáteční úrovně“, neznamenala, že protiprávní jednání tím přestalo mít protisoutěžní účinky, ale pouze to, že příplatek za legování měl být vypočítáván právě při zohlednění tohoto vývoje. Soud z tohoto důvodu odmítl argument Acerinox jako nerelevantní.

69     V tomto ohledu je nezbytné konstatovat, že Soud nepřijal argument Acerinox s uvedením odůvodnění své odpovědi. Z bodu 62 napadeného rozsudku totiž vyplývá, že dohodnuté snížení referenční hodnoty niklu mělo za následek, že příplatek za legování byl použitelný, jestliže kurz této suroviny byl vyšší než tato nová hodnota. Acerinox přitom nikterak nevysvětluje důvod, pro který by pokles kurzu niklu od července 1994 bránil vzniku účinků dohody narušující hospodářskou soutěž.

70     Za těchto podmínek Soud právem nepřijal argument Acerinox jako relevantní.

71     Je tudíž namístě zamítnout čtvrtý důvod opravného prostředku jako zjevně neopodstatněný.

 K pátému důvodu opravného prostředku

 Argumentace účastníků řízení

72     Svým pátým důvodem opravného prostředku Acerinox vytýká Soudu, že nevzal v bodě 90 napadeného rozsudku v úvahu příslušnou váhu dotyčných podniků při posuzování přiměřenosti pokuty. Tvrdí zejména, že Soud nevzal v úvahu její argument, podle kterého rozdíl mezi jejím procentním podílem na trhu a podílem Usinor, který činí 7 bodů, představoval 65 % jejího procentního podílu na trhu, a měl tudíž být považován za velice významný. Mimoto významná povaha tohoto rozdílu je pouze jedním z relevantních kritérií pro použití vážení ve smyslu sdělení Komise, které se týká pokynů o metodě stanovování pokut udělených podle článku 15 odst. 2 nařízení č. 17 a článku 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3, dále jen „pokyny“). Soud tudíž nedostatečně odůvodnil posouzení přiměřenosti pokuty uložené Acerinox.

73     Komise tvrdí, že procentní podíl 65 % je klamavý a že Soud právem rozhodl, že se Komise nedopustila nesprávného posouzení, když se domnívala, že rozdíl mezi podíly na trhu, které mají dotyčné podniky, není významný a neodůvodňuje vážení výše pokut.

 Závěry Soudního dvora

74     Soud prověřil opodstatněnost metody použité Komisí pro stanovení výše pokuty, odkazuje v bodě 77 napadeného rozsudku na pokyny. Poukázal v bodech 78 a 81 napadeného rozsudku na to, že Komise určila výchozí bod výše pokuty v závislosti na závažnosti protiprávního jednání v souladu s uvedenými pokyny.

75     Co se týče rozhodnutí Komise nevážit tuto výši v závislosti na dotyčných podnicích, Soud v bodě 90 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise mohla právem založit své rozhodnutí zejména na velikosti a hospodářské síle uvedených podniků, konstatujíc, že všechny podniky jsou velkého rozměru, poté, co předtím poukázala na to, že šest dotčených podniků představuje více než 80 % evropské produkce konečných výrobků z nerezavějící oceli.

76     Soud v tomtéž bodě 90 upřesnil, že srovnání provedené Acerinox mezi jejím podílem na trhu, který činil přibližně 11 %, a podíly Usinor, AST a Avesta, které představovaly přibližně 18, respektive 15 a 14 % uvedeného trhu, nemůže ukázat „značný nepoměr“ mezi těmito podniky ve smyslu bodu 1 A šestého pododstavce pokynů, který by nutně odůvodňoval rozlišení pro účely posouzení závažnosti protiprávního jednání.

77     V tomto ohledu je třeba odkázat na pokyny. Bod 1 A šestý pododstavec těchto pokynů stanoví, že v případě protiprávních jednání zahrnujících více podniků poté, co byla základní částka pokuty určena v závislosti na závažnosti protiprávního jednání, „mohlo by v některých případech být nezbytné zvážit částky určené [...], aby se brala v úvahu specifická váha, a tedy skutečný dopad protiprávního jednání každého podniku na hospodářskou soutěž, zejména pokud existuje značný nepoměr ve velikosti podniků, které se dopustily protiprávního jednání stejného typu“.

78     Když Soud rozhodl, že rozdíl mezi podílem na trhu Acerinox, který je přibližně 11 %, a podíly na tomtéž trhu Usinor, AST a Avesta, které představovaly mezi 14 a 18 %, není značný, a když nepřijal procentní podíl 65 % dovolávaný Acerinox, nedopustil se žádného nesprávného posouzení. Jak totiž právem tvrdí Komise, tento procentní podíl je klamavý v tom smyslu, že vzbuzuje nadměrně důležitý dojem rozdílu mezi podíly na trhu, které mají dotyčné podniky, založený na nerelevantním srovnání.

79     Krom toho s výjimkou údajně významné povahy rozdílu mezi podíly na trhu, které mají Usinor a Acerinox, Acerinox se nedovolává žádného jiného kritéria, které by mohlo odůvodnit vážení výše pokut v souladu s bodem 1 A šestým pododstavcem pokynů.

80     V důsledku toho je namístě konstatovat, že Soud správně odůvodnil závěr, ke kterému došel, když uvedl, že rozdíl mezi podíly na trhu dotyčných podniků nemůže odůvodnit vážení pokuty uložené Acerinox, a právem rozhodl, že výše pokuty není nepřiměřená.

81     Za těchto podmínek je namístě zamítnout pátý důvod opravného prostředku jako neopodstatněný.

 K šestému důvodu opravného prostředku

 Argumentace účastníků řízení

82     Svým šestým důvodem opravného prostředku Acerinox tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že jí odmítl přiznat snížení pokuty, která jí byla uložena, v téže úrovni jako snížení přiznané ostatním podnikům, které se podílely na dohodě narušující hospodářskou soutěž, z důvodu, že popírala vytýkané skutečnosti, které jí byly adresovány, třebaže spolupracovala s Komisí způsobem srovnatelným se způsobem těchto podniků. Toto odmítnutí je diskriminační a představuje porušení základních práv obhajoby.

83     Acerinox uplatňuje, že Soud v bodě 139 napadeného rozsudku připustil, že stupně spolupráce uvedených podniků s Komisí byly srovnatelné z hlediska připuštění věcné správnosti skutkových zjištění, a sice účasti těchto podniků na zasedání v Madridu, povahy jednání během tohoto zasedání a opatření přijatých pro uplatňování příplatku za legování. Soud nicméně omezil snížení pokuty přiznané Acerinox na 20 %, i když, pokud jde o Usinor, toto snížení je 40 %. Acerinox tvrdí, že přístup Soudu vede k nestejnému zacházení s dotyčnými podniky v závislosti na způsobu, kterým se rozhodly vykonávat svá práva obhajoby v odpověď na sdělení výhrad.

84     Komise se domnívá, že na rozdíl od Usinor a Avesta, které spolupracovaly tím, že uznaly, že se podílely na dohodě, na Acerinox se nemohlo vztahovat totéž snížení pokuty jako snížení, které bylo přiznáno oběma ostatním podnikům.

 Závěry Soudního dvora

85     Za účelem prokázání, zda se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když přiznal Acerinox méně výrazné snížení uložené pokuty než snížení přiznané Usinor a Avesta, je třeba se odvolat na judikaturu Soudního dvora týkající se rozsahu pravomoci Komise ve věci předběžných šetření a správních řízení s ohledem na nezbytnost zajištění dodržování práv obhajoby.

86     Podle rozsudku ze dne 18. října 1989, Orkem v. Komise (374/87, Recueil, s. 3283, body 34 a 35), má Komise právo na podniku požadovat, aby jí poskytl veškeré nezbytné informace týkající se skutečností, se kterými může být seznámena, ale nemůže tomuto podniku uložit povinnost poskytnout odpovědi, kterými by tento podnik musel přiznat existenci protiprávního jednání, o kterém musí předložit důkaz Komise.

87     Jestliže však Komise nemůže donutit podnik k tomu, aby přiznal svou účast na protiprávním jednání, není jí proto ještě bráněno vzít v úvahu při stanovení výše pokuty pomoc, kterou jí tento podnik ze své vlastní vůle poskytl pro účely prokázání existence protiprávního jednání.

88     V tomto ohledu z rozsudku ze dne 16. listopadu 2000, Finnboard v. Komise (C‑298/98 P, Recueil, s. I‑10157), a zejména z jeho bodů 56, 59 a 60 vyplývá, že Komise může vzít v úvahu pro účely stanovení výše pokuty pomoc, kterou jí dotyčný podnik poskytl za účelem konstatování existence protiprávního jednání s menšími obtížemi, a konkrétně okolnost, že podnik uznal svou účast na protiprávním jednání. Komise může přiznat podniku, který takto spolupracoval, podstatné snížení výše jeho pokuty a přiznat znatelně méně výrazné snížení jinému podniku, který jen nepopíral hlavní skutková tvrzení, na kterých Komise založila své vytýkané skutečnosti.

89     Jak na to poukázal generální advokát v bodě 140 svého stanoviska, je namístě zdůraznit, že připuštění vytýkaného protiprávního jednání má čistě dobrovolnou povahu ze strany dotyčného podniku. Tento podnik není žádným způsobem nucen k připuštění dohody narušující hospodářskou soutěž.

90     V důsledku toho je namístě se domnívat, že vzetí Komisí v úvahu stupně spolupráce dotyčného podniku s ní, včetně připuštění protiprávního jednání, pro účely uložení nižší pokuty, není zásahem do práv obhajoby.

91     V tomto smyslu je namístě chápat sdělení o spolupráci, a zejména část D tohoto sdělení, podle kterého Komise může přiznat podniku snížení od 10 do 50 % z výše pokuty, která by mu byla uložena při neexistenci spolupráce, zejména pokud tento podnik informuje Komisi, že nepopírá věcnou správnost skutkových zjištění, na kterých Komise zakládá svá obvinění. Způsob spolupráce dotyčného podniku, který může vést ke snížení pokuty, není omezen na připuštění povahy skutkových zjištění, ale obsahuje rovněž připuštění účasti na protiprávním jednání.

92     V projednávaném případě Soud v bodě 146 napadeného rozsudku připomněl, že podle sporného rozhodnutí pouze Usinor a Avesta uznaly existenci dohody. Upřesnil, že podle tohoto rozhodnutí Acerinox připustila, že k dohodě došlo, avšak popřela, že se na ní podílela, takže jeho spolupráce s Komisí byla omezenější, než spolupráce Usinor a Avesta.

93     Soud v bodě 147 napadeného rozsudku konstatoval, že jestliže Acerinox připustila věcnou správnost skutkových zjištění, na kterých Komise založila své rozhodnutí, což odůvodnilo snížení výše pokuty uložené této společnosti o 10 %, ze spisu nikterak nevyplývá, že rovněž výslovně uznala, že se podílela na protiprávním jednání.

94     Soud, opíraje se o judikaturu Soudního dvora, v bodě 148 napadeného rozsudku poukázal na to, že snížení uložené pokuty je odůvodněno pouze v případě, umožnilo‑li chování dotyčného podniku Komisi konstatovat protiprávní jednání s menšími obtížemi, a že o tento případ se nejedná, pokud tento podnik ve své odpovědi na sdělení výhrad popírá veškerou účast na protiprávním jednání.

95     Soud právem v bodě 149 napadeného rozsudku došel k závěru, že Komise se správně domnívala s ohledem na odpověď Acerinox na sdělení výhrad, že se Acerinox nechovala způsobem, který by odůvodňoval dodatečné snížení výše pokuty z titulu její spolupráce během správního řízení.

96     Je tudíž třeba zamítnout šestý důvod opravného prostředku jako neopodstatněný.

97     Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že pouze první důvod dovolávaný Acerinox na podporu jejího opravného prostředku je opodstatněný.

 K důsledkům částečného zrušení napadeného rozsudku

98     V souladu s článkem 61 prvním pododstavcem Statutu Soudního dvora, pokud je opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr zruší rozhodnutí Soudu, Soudní dvůr může sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Soudu k rozhodnutí.

99     V projednávaném případě soudní řízení dovoluje vydání konečného rozhodnutí, co se týče žalobního důvodu Acerinox vycházejícího z neexistence důkazu o její účasti na protiprávním jednání na španělském trhu a konkrétně z neexistence důkazní hodnoty faxu z ledna 1994.

 Argumentace účastníků řízení

100   Acerinox před Soudem tvrdila, že třebaže se účastnila zasedání v Madridu, odmítla během tohoto zasedání přistoupit ke společnému systému příplatku za legování, a v důsledku toho se nikdy nepodílela na žádné dohodě za účelem uplatňování tohoto příplatku za legování. Podle ní fax z ledna 1994, uvádějící podle bodu 33 odůvodnění sporného rozhodnutí, že „Acerinox prohlásila, že příplatky za legování budou uplatňovány od 1. dubna 1994 (správně jste četli duben!)“, není v žádném případě důkazem toho, že se podílela na dohodě narušující hospodářskou soutěž, zejména na španělském trhu.

101   Co se týče tohoto faxu, Acerinox se vyjadřuje ve své žalobě před Soudem tímto způsobem:

„Tato informace týkající se ,oznámení‘ učiněného [Acerinox], které samo o sobě není v souladu s postojem přijatým zbytkem průmyslu, byla nesprávná. Žádné ,oznámení‘ tohoto druhu nebylo učiněno. [...] jedinou zemí, ve které Acerinox zveřejnila veřejný seznam cen, a tudíž ve které ,oznámila‘ své ceny, je Španělsko. Je nesporné, že v tomto seznamu nebyla učiněna žádná změna před 20. květnem 1994, kdy žalobkyně oznámila Komisi a svým klientům své rozhodnutí vyrovnat od června 1994 svůj příplatek za legování s příplatkem již uplatňovaným od února jejími konkurenty v jiných členských státech.“

102   Ve své replice před Soudem Acerinox dodává, že slova, která jsou jí v uvedeném faxu přisuzována, „potvrzují spíše neexistenci jakékoliv dohody nebo jednání ve vzájemné shodě týkajícího se odložení uplatňování příplatku za legování žalobkyní. Je nesporné, že informace byla nesprávná. Kdyby jakákoliv dohoda nebo jednání ve vzájemné shodě existovalo, bylo by možné očekávat, že prohlášení bylo správné“.

 Závěry Soudního dvora

103   Je třeba připomenout, jak na to poukázal generální advokát v bodě 200 svého stanoviska, že v případě sporu týkajícího se existence porušení pravidel hospodářské soutěže náleží Komisi předložit důkaz o porušení, které konstatuje, a předložit důkazní materiály způsobilé prokázat právně dostačujícím způsobem existenci skutečností, které zakládají toto protiprávní jednání.

104   V tomto ohledu je důležité konstatovat, že Komise prokázala určité body, které nebyly společností Acerinox popírány:

–       nejprve Komise v bodě 21 odůvodnění sporného rozhodnutí upřesňuje, že Acerinox pořádala zasedání v Madridu a že byla mezi účastníky tohoto zasedání;

–       dále, jak uvádí Acerinox, Acerinox uplatnila příplatky za legování, přičemž používala tentýž vzorec jako vzorec přijatý na tomto zasedání, od února 1994 v Dánsku, poté v jiných členských státech mezi březnem a červnem 1994. Uplatnění příplatku za legování ve Španělsku bylo plánováno na červen uvedeného roku;

–       konečně fax z ledna 1994 napsaný zástupcem Avesta na zasedání v Madridu a zaslaný po tomto zasedání představuje Acerinox jako jeden z podniků, které se účastnily na tomto zasedání, a jako podnik, který již projevil svůj záměr uplatňovat příplatky za legování.

105   Co se týče uvedeného faxu, jestliže Acerinox zpochybňuje to, jak byl vyložen, nepopírá ani jeho existenci, ani skutečnost, že obsahoval tvrzení, které je jí přisuzováno. Vzhledem k tomu, že tento fax byl přitom napsán po zasedání v Madridu a uváděl, že od ledna 1994 Acerinox projevila svůj záměr uplatňovat příplatky za legování přijaté na tomto zasedání, Komise se důvodně domnívala, že představoval dokument, který mohl prokázat, že se tento podnik podílel na protiprávním jednání.

106   Skutečnost, že datum uvedené v tomto faxu neodpovídalo datům skutečného uplatňování příplatků Acerinox v členských státech, nepostačuje k zamítnutí dokumentu jako důkazního materiálu o zjevném úmyslu Acerinox přistoupit k takovému uplatňování.

107   S ohledem na skutkové poznatky uvedené v bodě 104 tohoto rozsudku Komise mohla, aniž by se dopustila nesprávného posouzení, dojít k závěru, podle kterého se Acerinox podílela na dohodě narušující hospodářskou soutěž ve všech dotyčných členských státech, včetně Španělska.

108   Z výše uvedeného vyplývá, že žalobní důvod uplatněný Acerinox na podporu její žaloby před Soudem, podle kterého fax z ledna 1994 nemůže sloužit jako důkazní materiál, který umožňuje prokázat jeho přistoupení k uvedené dohodě narušující hospodářskou soutěž, není opodstatněný, a je tudíž třeba ho zamítnout.

109   V důsledku toho je třeba zamítnout samotnou žalobu Acerinox před Soudem v rozsahu, v němž je založena na uvedeném žalobním důvodu.

 K nákladům řízení

110   Podle článku 122 prvního pododstavce jednacího řádu, je-li opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydává sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhoduje Soudní dvůr i o nákladech řízení. Podle čl. 69 odst. 2 prvního pododstavce téhož řádu použitelného na řízení o opravném prostředku na základě článku 118 tohoto řádu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise ve svém návrhu požadovala náhradu nákladů a Acerinox byla v zásadě neúspěšná ve svých důvodech v rámci opravného prostředku, jakož i pokud jde o jediný žalobní důvod před Soudem posuzovaný Soudním dvorem po částečném zrušení napadeného rozsudku, je namístě uložit jí náhradu nákladů tohoto řízení. Co se týče nákladů řízení spojených s řízením v prvním stupni, které vedlo k napadenému rozsudku, budou neseny podle podmínek stanovených v bodě 3 výroku napadeného rozsudku.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

1)      Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 13. prosince 2001, Acerinox v. Komise (T‑48/98), se zrušuje v rozsahu, v němž zamítl žalobní důvod uplatněný Compañía española para la fabricación de aceros inoxidables SA (Acerinox) vycházející z nedostatku odůvodnění týkajícího se údajné účasti této společnosti na dohodě narušující hospodářskou soutěž na španělském trhu.

2)      Kasační opravný prostředek se ve zbývající části zamítá.

3)      Žaloba na neplatnost Compañía española para la fabricación de aceros inoxidables SA (Acerinox) se zamítá v rozsahu, v němž je založena na žalobním důvodu vycházejícím z pochybení, kterého se dopustila Komise Evropských společenství tím, že přiznala důkazní hodnotu faxu zaslanému dne 14. ledna 1994 společností Avesta Sheffield AB svým pobočkám.

4)      Compañía española para la fabricación de aceros inoxidables SA (Acerinox) se ukládá náhrada nákladů řízení v tomto stupni. Náklady řízení spojené s řízením v prvním stupni, které vedlo k rozsudku Soudu uvedenému v bodě 1 tohoto výroku, budou neseny podle podmínek stanovených v bodě 3 výroku uvedeného rozsudku.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: angličtina.