ROZSUDEK SOUDU (pátého senátu)

10. června 2004

Spojené věci T-153/01 a T-323/01

Mercedes Alvarez Moreno

v.

Komise Evropských společenství

„Úředníci – Pomocný zaměstnanec – Konferenční tlumočník – Článek 74 ŘOZ – Skončení pracovního poměru“

Úplný text ve francouzském jazyce          II - 0000

Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je jednak návrh na zrušení dopisů Komise ze dne 13. a 23. února 2001, oznamujících žalobkyni, že Komise již nadále nemůže zaměstnávat konferenční tlumočníky starší 65 let, a jednak návrh na náhradu škody.

Rozhodnutí: Žaloba ve věci T-153/01 se odmítá jako nepřípustná. Rozhodnutí ze dne 23. února 2001 se v rámci žaloby ve věci T-323/01 zrušuje. Žaloba ve věci T-323/01 se ve zbývající části zamítá. Každý z účastníků řízení ponese své náklady vztahující se k žalobě ve věci T-153/01. Komise ponese veškeré náklady vztahující se k žalobě ve věci T-323/01.

Shrnutí

1.     Úředníci ─ Žaloba ─ Akt, kterým bylo zkráceno právo ─ Pojem ─ Dopis posouzený jako výraz odmítnutí zaměstnat v budoucnosti externího konferenčního tlumočníka jako pomocného zaměstnance spadajícího pod článek 78 pracovního řádu ostatních zaměstnanců

(Služební řád úředníků, článek 91)

2.     Úředníci ─ Pracovní řád ostatních zaměstnanců ─ Pomocní zaměstnanci ─ Externí tlumočníci spadající pod článek 78 pracovního řádu ostatních zaměstnanců ─ Stanovení věkové hranice, která není nezbytná, pokud jde o smlouvy omezené na určité dny ─ Neuplatnitelnost článku 74 pracovního řádu ostatních zaměstnanců

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 74 a 78)

3.     Úředníci ─ Žaloba ─ Žaloba na náhradu škody podaná v případě neexistence postupu před zahájením soudního řízení v souladu se služebním řádem ─ Nepřípustnost

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

4.     Úředníci ─ Mimosmluvní odpovědnost orgánů ─ Nesprávný úřední postup ─ Nepřesný výklad ustanovení služebního řádu, který sám o sobě nepředstavuje nesprávný úřední postup

5.     Úředníci ─ Žaloba ─ Žaloba na náhradu škody ─ Zrušení napadeného protiprávního aktu ─ Přiměřená náhrada nemajetkové újmy

(Služební řád úředníků, článek 91)

1.     Akty nebo rozhodnutími, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost, mohou být pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení.

Tak je tomu v případě dopisu odpovídajícího na žádost, zaslaného správním orgánem osobě, která měla uzavřené smlouvy o externím konferenčním tlumočení, upravené článkem 78 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, který musí být objektivně vykládán jako vyjádření odmítnutí orgánu ji znovu zaměstnat z důvodu jejího věku, i když individuálně neodkazuje na zvláštní postavení dotyčné osoby.

(viz body 56, 61 a 62)

Odkazy: Soud, 19. října 1995, Obst v. Komise, T-562/93, RecueilFP, s. I‑A-247 a II-737, bod 23; Soud, 13. července 2000, Hendrickx v. Cedefop, T‑87/99, RecueilFP, s. I-A-147 a II-679, bod 37

2.     Ze znění prvního pododstavce článku 78 pracovního řádu ostatních zaměstnanců ve spojení s jeho třetím pododstavcem vyplývá, že se ustanovení hlavy III uvedeného pracovního řádu vztahují na pomocné zaměstnance zaměstnané jako konferenční tlumočníci přijaté podle uvedeného ustanovení pouze v rozsahu, v němž představují podmínky, které nejsou upraveny podmínkami pro přijímání do zaměstnání a pro odměňování stanovené smlouvou uzavřenou podle prvního pododstavce.

Pokud jde o smlouvu omezenou na určité dny, představuje skončení pracovního poměru charakteristickou a nezbytnou podmínku pro přijímání do zaměstnání tlumočníka, která je jí vlastní. Z toho vyplývá, že článek 74 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, týkající se případů, kdy je ukončen pracovní poměr pomocného zaměstnance, nezbytně představuje jedno z ustanovení hlavy III uvedeného pracovního řádu, od nichž se odchyluje právní úprava uplatnitelná na pomocné konferenční tlumočníky.

Kromě toho s ohledem na zvláštnost zaměstnání uvedených tlumočníků nemůže jejich věk představovat relevantní prvek pro výkon jejich služby tak, že by jejich zaměstnání muselo obsahovat věkovou hranici, která v případě, že není výslovně stanovena, musí být hranicí zavedenou ustanoveními výše uvedeného článku 74.

(viz body 82, 84 až 86 a 89)

3.     V systému opravných prostředků zavedeném články 90 a 91 služebního řádu je žaloba na náhradu škody, která představuje právní prostředek nezávislý na žalobě na neplatnost, přípustná pouze tehdy, pokud jí předcházel postup před zahájením soudního řízení v souladu s ustanoveními služebního řádu. Tento postup se liší podle toho, zda škoda, jejíž náhrada je požadována, vyplývá z aktu, kterým bylo zkráceno právo ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, nebo z jednání správního orgánu, které nemá rozhodovací charakter.

V prvním případě přísluší dotyčné osobě, aby ve stanovených lhůtách podala k orgánu oprávněnému ke jmenování stížnost směřující proti dotčenému aktu. V druhém případě musí být naopak správní řízení zahájeno podáním žádosti ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu směřující k získání náhrady škody, po kterém případně následuje stížnost směřující proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti.

Pokud existuje přímá souvislost mezi žalobou na neplatnost a žalobou na náhradu škody, je tato žaloba na náhradu škody přípustná jako akcesorická k žalobě na neplatnost, aniž by jí nezbytně musela předcházet jak žádost vyzývající orgán oprávněný ke jmenování k náhradě údajně vzniklé újmy, tak stížnost zpochybňující opodstatněnost konkludentního nebo výslovného odmítnutí žádosti. Jestliže naopak uplatňovaná újma nevyplývá z aktu, jehož zrušení je požadováno, ale z několika údajných pochybení nebo opomenutí správního orgánu, musí být postup před zahájením soudního řízení povinně zahájen žádostí vyzývající orgán oprávněný ke jmenování k náhradě této újmy.

(viz body 99, 100 a 102)

Odkazy: Soud, 15. července 1993, Camara Alloisio a další v. Komise, T-17/90, T-28/91 a T-17/92, Recueil, s. II-841, bod 46; Soud, 28. června 1996, Y v. Soudní dvůr, T-500/93, RecueilFP, s. I-A-335 a II-977, body 64 a 66

4.     Nepřesný výklad ustanovení služebního řádu a obdobně pracovního řádu ostatních zaměstnanců správním orgánem nepředstavuje sám o sobě nesprávný úřední postup.

(viz bod 105)

Odkazy: Soudní dvůr, 13. července 1972, Heinemann v. Komise, 79/71, Recueil, s. 579, bod 11; Soud, 9. června 1994, X v. Komise, T-94/92, RecueilFP, s. I-A-149 a II‑481, bod 52

5.     Zrušení napadeného aktu může samo o sobě představovat přiměřenou a v zásadě dostatečnou náhradu veškeré nemajetkové újmy, která mohla žalobkyni vzniknout. Zrušení rozhodnutí orgánu již nezaměstnávat pomocné konferenční tlumočníky starší 65 let, které neobsahuje žádné negativní posouzení schopností žalobkyně, tedy musí být považováno za náhradu přiměřenou nemajetkové újmě, která mohla žalobkyni vzniknout.

(viz bod 106)

Odkazy: Soudní dvůr, 7. února 1990, Culin v. Komise, C-343/87, Recueil, s. I-225, body 25 až 29; Soud, 26. ledna 1995, Pierrat v. Soudní dvůr, T-60/94, RecueilFP, s. I-A-23 a II-77, bod 62