EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 7.7.2025

COM(2025) 420 final

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí 2025

















Provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí v zájmu prosperity a bezpečnosti

{SWD(2025) 300 final} - {SWD(2025) 301 final} - {SWD(2025) 302 final} - {SWD(2025) 303 final} - {SWD(2025) 304 final} - {SWD(2025) 305 final} - {SWD(2025) 306 final} - {SWD(2025) 307 final} - {SWD(2025) 308 final} - {SWD(2025) 309 final} - {SWD(2025) 310 final} - {SWD(2025) 311 final} - {SWD(2025) 312 final} - {SWD(2025) 313 final} - {SWD(2025) 314 final} - {SWD(2025) 315 final} - {SWD(2025) 316 final} - {SWD(2025) 317 final} - {SWD(2025) 318 final} - {SWD(2025) 319 final} - {SWD(2025) 320 final} - {SWD(2025) 321 final} - {SWD(2025) 322 final} - {SWD(2025) 323 final} - {SWD(2025) 324 final} - {SWD(2025) 325 final} - {SWD(2025) 326 final}

Obsah

I. Úloha provádění v rámci právních předpisů a politiky EU v oblasti životního prostředí    

1. Cíle a výzvy    

2. Úloha přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí při řízení provádění    

3. Významné nedostatky v provádění a významná investiční mezera    

4. Úplné, včasné, spravedlivé a nákladově efektivní provádění je zásadně důležité    

5. Klíčové faktory řádného provádění    

6. Závěr    

II. Stav provádění právních předpisů a politiky EU v oblasti životního prostředí    

1. Oběhové hospodářství a odpady    

2. Nulové znečištění, včetně chemických látek    

3. Příroda a biologická rozmanitost    

4. Opatření v oblasti klimatu    

5. Správa    

6. Financování    

Tento přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí pro rok 2025 – čtvrtý od roku 2016, kdy Komise proces přezkumu zavedla 1 – je pravidelnou zprávou o stavu provádění právních předpisů a politik Evropské unie (EU) v oblasti životního prostředí. Součástí tohoto balíčku přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí je toto sdělení, které se zaměřuje na trendy v rámci celé EU, a 27 zpráv o stavu provádění v jednotlivých členských státech. Tyto zprávy také doporučují „prioritní opatření“, která by jednotlivé členské státy měly přijmout.

I. Úloha provádění v rámci právních předpisů a politiky EU v oblasti životního prostředí

1. Cíle a výzvy

Změna klimatu, znečištění a úbytek biologické rozmanitosti patří v současnosti k nejzávažnějším a nejnaléhavějším rizikům jak v celosvětovém měřítku, tak v rámci EU, a při neudržitelném využívání zdrojů dále narůstají. 2 Cílem právních předpisů a politik EU v oblasti životního prostředí je tato rizika řešit. V posledním desetiletí se jejich provádění také skutečně výrazně zlepšilo. Celounijní ukazatele týkající se míry využívání oběhových materiálů a produktivity zdrojů ukazují pokrok, že členské státy při přechodu na oběhové hospodářství pokročily. Kvalita ovzduší – a s tím spojené přínosy pro zdraví – se rovněž podstatně zlepšila. Výrazně se snížily průmyslové emise i četnost průmyslových havárií. Došlo také k významnému nárůstu počtu chráněných oblastí v celé EU, díky čemuž je EU na cestě k dosažení celosvětového cíle rámce pro biologickou rozmanitost z Kchun-mingu a Montrealu, kterým je 30 % právně chráněné půdy. Na dosah je rovněž dosažení cílů EU v oblasti klimatu do roku 2030. 3 Zároveň však stále existují nedostatky v provádění. V některých oblastech je třeba pokročit rychleji, aby se omezily přetrvávající škody a související náklady, aby bylo dosaženo cílů pro rok 2050 stanovených v 8. akčním programu EU pro životní prostředí 4 a aby bylo možné reagovat na obavy občanů.

Toho všeho by mělo být dosaženo při vědomí, že udržitelnost jde ruku v ruce s konkurenceschopností. Cílem je zajistit, aby dekarbonizace a ochrana přírody vedly k oběhovému a konkurenceschopnému hospodářství, které přírodě více vrací, než si z ní bere. 5  Pro dosažení tohoto cíle je klíčové provádění a zjednodušování.

Opakované a navzájem související ekologické katastrofy a rizika, jako jsou povodně, sucha, požáry a zoonózy, ukazují, že ochrana životního prostředí je otázkou bezpečnosti. Ochrana přírody znamená například zajištění ekosystémových služeb, jež příroda v současnosti poskytuje našemu hospodářství, v hodnotě 234 miliard EUR; 6 snižováním znečištění se zlepšuje lidské zdraví, vodní hospodářství a stav přírody a oběhové hospodářství omezuje znečištění způsobené těžbou a odpady a zlepšuje účinné využívání zdrojů (včetně vody), a tím i hospodářskou bezpečnost. 7 Vysoké standardy ochrany životního prostředí posilují inovace v soukromém sektoru – globálně konkurenceschopného odvětví čistých technologií v EU – které jsou zároveň klíčovou hnací silou ekologické transformace v EU i ve světě. 8 Stručně řečeno, politika v oblasti životního prostředí je pro EU klíčovým faktorem konkurenceschopnosti.

Dosažení výše uvedených cílů vyžaduje důsledný, dlouhodobý, dobře financovaný a celospolečenský přístup, a to jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států. Svůj díl práce musí odvést každý z aktérů.

2. Úloha přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí při řízení provádění

Hlavní odpovědnost za provádění právních předpisů a politiky EU v oblasti životního prostředí v praxi nesou členské státy. 9 Komise podporuje úsilí vynakládané členskými státy na provádění mnoha způsoby. Například prostřednictvím politických a odborných dialogů, poskytováním pokynů k výkladu příslušných právních předpisů; poskytováním finančních prostředků EU například prostřednictvím programu LIFE, fondů soudržnosti a regionálních fondů, společné zemědělské politiky (SZP) a Nástroje pro oživení a odolnost a poskytováním technické pomoci (znalostí, osvědčených postupů, odborné přípravy). 10

V případě potřeby Komise jako strážkyně Smluv přijímá rovněž opatření k prosazení prostřednictvím řízení o nesplnění povinnosti. 11 Úloha Komise v oblasti prosazování a její úloha při směrování finančních prostředků EU na priority v oblasti životního prostředí v členských státech se vzájemně doplňují. Za určitých podmínek lze finanční prostředky EU použít k předcházení případům nesplnění povinnosti nebo k jejich ukončení. Naopak řízení o nesplnění povinnosti v oblasti životního prostředí jsou silnou pobídkou k nasměrování finančních prostředků EU na nápravu těchto případů.

Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí je dalším nástrojem pro monitorování a podporu provádění.

·Monitorování provádění. Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí hodnotí současný stav provádění právních předpisů a politiky EU v členských státech, přičemž využívá harmonizované údaje a metody, které umožňují srovnání s referenčními hodnotami a porovnávání mezi členskými státy a v čase. Vychází mimo jiné z údajů poskytnutých Komisí, Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA) a vnitrostátními orgány. Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí zvyšuje povědomí orgánů členských států a široké veřejnosti o nejvýznamnějších nedostatcích a potřebách týkajících se provádění a investic ve všech hlavních oblastech těchto právních předpisů a politiky EU, jimiž jsou: oběhové hospodářství a odpady, nulové znečištění, příroda a biologická rozmanitost, klima, správa a financování. 12

·Podpora provádění. Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí zjišťuje osvědčené postupy a problémy v členských státech a doporučuje možná zlepšení a řešení, jakož i „prioritní opatření“. Pomáhá tak tvůrcům politik členských států a Komise stanovit priority v případě zdrojů, jako jsou fondy EU a technická pomoc, při provádění práva EU v oblasti životního prostředí. To je důležité zejména v souvislosti s příštím rozpočtem EU (víceletý finanční rámec). 13 Pro účely monitorování a podpory provádění obsahuje toto sdělení o přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí přílohy, v nichž uvádí přehled všech prioritních opatření podle jednotlivých oblastí a členských států, jakož i srovnávací přehled pozitivních, neutrálních nebo negativních hodnocení stavu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí podle jednotlivých oblastí a členských států. Přezkum poukazuje na současný stav provádění a na jeho trendy, zatímco prioritní opatření a srovnávací přehled se zaměřují na opatření, která jsou v tuto chvíli nezbytná.

Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí je politický nástroj, který poskytuje představu o stavu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí v členských státech. Jeho zjištění nemají právní důsledky pro práva a povinnosti Komise nebo členských států. Přezkumem provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí nejsou dotčeny pravomoci Komise, pokud jde o posouzení, zda členské státy dodržují právo EU, například v rámci řízení o nesplnění povinnosti.

Tím, že zjišťuje problémy a nabízí řešení, bude hlavním nástrojem pro podporu dialogů o provádění a podkladem pro výroční zprávy o pokroku při prosazování a provádění s ohledem na cíl zjednodušení 14 . Provádění a zjednodušování jsou nerozlučně spjaty, neboť směřují k témuž: k dosažení cílů nákladově efektivním způsobem. V neposlední řadě pak přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí svým určením prioritních opatření v krátkodobém a střednědobém horizontu usnadňuje provádění 8. akčního programu pro životní prostředí a poskytuje podklady pro evropský semestr.

3. Významné nedostatky v provádění a významná investiční mezera

Tento přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí popisuje stav provádění právních předpisů a politiky EU v oblasti životního prostředí

·podle jednotlivých tematických oblastí za EU jako celek v oddíle II tohoto sdělení;

·za každý z členských států – podle jednotlivých tematických oblastí – ve zprávách o jednotlivých zemích, které jsou k tomuto sdělení připojeny.

Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí ukazuje pokrok, pokud jde o využívání zdrojů a oběhovost, čistší ovzduší a vodu, chráněné přírodní oblasti a klima. Členské státy však dosud nesplnily všechny povinnosti, které pro ně z právních předpisů EU v oblasti životního prostředí vyplývají. 15

Nedostatky v provádění se v různé míře týkají všech oblastí práva EU v oblasti životního prostředí a všech členských států (viz seznam prioritních opatření v příloze 1). Z 96 prioritních opatření doporučených členským státům se jich 22 týká oběhového hospodářství a odpadů, 36 vody a znečištění, 28 přírody a biologické rozmanitosti, 9 správy záležitostí týkajících se životního prostředí a 1 financování.

Vnitrostátní orgány a vnitrostátní soudy, které za provádění právních předpisů EU nesou hlavní odpovědnost, se s podporou Komise snažily pravidla EU v oblasti životního prostředí provádět a prosazovat. Počet soudních případů, řízení o nesplnění povinnosti, petic a stížností týkajících se životního prostředí, které se řeší na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU, však svědčí o nedostatečné úrovni provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí. V některých případech existují značné rozdíly mezi různými regiony téhož členského státu.

Pokud Komise zjistí nesplnění povinnosti, které spadá do jejích priorit v oblasti prosazování a které se nepodaří rychle vyřešit dvoustrannými kontakty, může přijmout opatření k prosazení podle článku 258 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Ve více než 90 % případů je řízení o nesplnění povinnosti uzavřeno, aniž by bylo postoupeno Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU). 16 Z toho je zřejmé, že na výkladu pravidel a na opatřeních potřebných k zajištění jejich dodržování se Komise a členské státy často shodují. Náklady spojené se zhoršením stavu životního prostředí však mohou přetrvávat celé měsíce, ba někdy i roky.

Ke 2. dubnu 2025 probíhalo 309 řízení o nesplnění povinnosti týkajících se právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, nepočítaje v to právní rámec pro klima. To představuje přibližně 19 % celkového počtu případů porušení předpisů řešených Komisí ve všech oblastech práva EU. Z těchto 309 případů se

·24 % týká oběhového hospodářství a odpadů, 45 % nulového znečištění, 24 % přírody a biologické rozmanitosti a 7 % správy,

·5 % se týká neoznámení (Komisi nebyla oznámena vnitrostátní pravidla, jimž se provádějí směrnice EU), 25 % nesouladu (nezajištění správného, jednoznačného a přesného provedení směrnic EU do vnitrostátních pravidel) a 70 % špatného uplatňování (neplnění podstatných povinností stanovených v právních předpisech EU, např. environmentálních cílů),

·v 62 případech (20 % z 309 případů nesplnění povinnosti v souvislosti s právními předpisy EU v oblasti životního prostředí) vydal Soudní dvůr rozhodnutí, kterému členský stát dosud nevyhověl.

V některých případech může Komise požádat Soudní dvůr, aby členskému státu uložil sankci v podobě paušální částky a/nebo penále za nerespektování dřívějšího rozsudku Soudního dvora. Pokud jde o právní předpisy EU v oblasti životního prostředí, pět členských států platí v současné době penále do rozpočtu EU, protože dosud nedosáhly souladu. Tabulka 1 níže uvádí sankce, které byly skutečně zaplaceny od doby, kdy je Maastrichtská smlouva z roku 1992 umožnila, ačkoli fakticky byly všechny uloženy a zaplaceny v posledních patnácti letech. Celkově tyto sankce dosahují výše téměř 1,2 mld. EUR.

Tabulka 1 – Úhrnná výše paušálních částek a penále zaplacených členskými státy podle článku 260 SFEU v probíhajících řízeních o nesouladu s právními předpisy v oblasti životního prostředí k 2. dubnu 2025

Kromě nedostatků v provádění existuje také investiční mezera mezi současnými výdaji členských států na ochranu životní prostředí a úrovní výdajů, která je nezbytná k odstranění nedostatků v provádění. Tato „investiční mezera“ dosahuje výše 122 miliard EUR ročně, což odpovídá 0,8 % HDP EU. 17 V jednotlivých členských státech se její výše značně různí a pohybuje se od 0,1 % do 2,9 % vnitrostátního HDP. Celkem 48 % této investiční mezery se týká znečištění, včetně vodního hospodářství. Přírody a biologické rozmanitosti se týká 30 %. Zbývajících 22 % připadá na oběhové hospodářství a odpady. Tyto odhady investiční mezery nezahrnují nezbytné investice do zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně.

4. Úplné, včasné, spravedlivé a nákladově efektivní provádění je zásadně důležité

Provádění je pro Komisi klíčovou prioritou. Nedávné sdělení Komise „Evropa jednodušší a rychlejší“ připomíná význam rychlého a rázného prosazování práva a nutnost, aby Komise pokračovala ve strategickém přístupu a přednostně se zabývala porušeními, která mají nejvýznamnější dopad na veřejné a obchodní zájmy. 18

Kvůli nedostatkům v provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí navíc EU v současné době vznikají vysoké náklady plynoucí z neprovádění, jako jsou předčasná úmrtí (každé desáté úmrtí v EU lze dát do souvislosti se znečištěním 19 ), náklady spojené s onemocněními, které zahrnují náklady na zdravotní péči a sníženou produktivitu, a dále náklady na sanaci a omezené ekosystémové služby. 20

S ohledem na tyto druhy nákladů ve třech hlavních oblastech práva EU v oblasti životního prostředí (oběhové hospodářství a odpady, nulové znečištění a příroda / biologická rozmanitost) nedávná studie zjistila, že náklady plynoucí z neúplného provádění právních předpisů a politiky EU v oblasti životního prostředí činí nejméně 180 miliard EUR ročně. 21

Jinými slovy, nedostatky v provádění stojí EU 180 miliard EUR ročně, ale k jejich nápravě by stačilo méně (122 miliard EUR ročně). To znamená, že úplné, včasné a nákladově efektivní provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí je investicí, neboť řešení důsledků zhoršování životního prostředí je mnohem nákladnější a k těmto důsledkům již dnes dochází.

5. Klíčové faktory řádného provádění

Provádění právních předpisů a politiky EU v oblasti životního prostředí vyžaduje trvalé úsilí založené na dlouhodobém plánování, dobrou znalostní základnu, spolupráci s regionálními a místními orgány, rozsáhlou infrastrukturu a značný objem finančních prostředků a zapojení zúčastněných stran.

Na základě zkušeností Komise s projednáváním provádění s členskými státy v rámci řízení o nesplnění povinnosti, žádostí o financování a žádostí o technickou pomoc lze určit pět klíčových faktorů, které rozhodují o tom, zda je provádění dobré nebo špatné.

Těmito faktory jsou: 1) začlenění environmentálních cílů do veřejných politik, a to prostřednictvím politických dialogů a rozhodnutí o rozdělení nákladů na provádění mezi zúčastněné strany; 2) financování; 3) administrativní kapacita, zejména pro zajištění řádného plánování a koordinace; 4) digitální data a 5) úloha účasti veřejnosti na rozhodování o životním prostředí a přístup k právní ochraně.

Všechny zúčastněné strany – od Komise přes členské státy, regionální a místní orgány, soukromý sektor a občanskou společnost až po domácnosti – mají při prosazování společného zájmu na provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí svou úlohu.

Začlenění environmentálních cílů do veřejných politik prostřednictvím politických dialogů a rozhodnutí o rozdělení nákladů na provádění mezi zúčastněné strany

Zkušenosti z provádění ukazují, že je zásadně důležité zajistit dostatečné začlenění politiky v oblasti životního prostředí do tvorby a provádění veřejných politik, a to systematickým, předcházejícím a průřezovým způsobem. To znamená například zohledňovat dopad veřejných politik, rozpočtu a hospodářství na životní prostředí – a v konečném důsledku na lidské zdraví a bezpečnost. Tento vztah funguje i opačným směrem: je zásadně důležité zohledňovat dopady životního prostředí na veřejné politiky, rozpočet a hospodářství.

Další aspekt začleňování environmentálních hledisek se týká rozdělení nákladů na provádění mezi zúčastněné strany. K tomu jsou zapotřebí spravedlivá, včasná a stabilní politická rozhodnutí. Politika v oblasti ochrany ovzduší a přírody a vodní politika například vyžadují ukládání povinností různým zúčastněným stranám, například veřejnému sektoru, průmyslu, zemědělství a domácnostem. Ke sladění obnovy přírody, zemědělství, bydlení, průmyslu a udržitelné energetiky jsou nezbytná rozhodnutí o využití půdy. Každý členský stát může rozhodnout o rozdělení nákladů na provádění mezi zúčastněné strany s ohledem na svou vlastní situaci (na vnitrostátní a někdy i na regionální a místní úrovni), aby dosáhl správné rovnováhy. To vyžaduje včasné a rozsáhlé dialogy a konzultace, uznání společných zájmů a stabilní a předvídatelné právní rámce, u nichž nehrozí zrušení ze strany soudů.

Přelomovým počinem je v tomto ohledu například „Dohoda o zeleném Dánsku“ z roku 2024. Tento široký politický kompromis, podporovaný zúčastněnými stranami z odvětví zemědělství a ochrany životního prostředí i většinou politických stran, předpokládá zejména zdanění emisí z chovu hospodářských zvířat, zemědělského vápna a odvodněných zemědělsky využívaných rašelinišť a přeměnu zhruba 400 000 hektarů zemědělské půdy v Dánsku na přírodu a lesy. 22

Naopak čím déle se s řešením problémů v oblasti životního prostředí otálí, tím více narůstají environmentální náklady, až dosáhnou takové výše, že vyžadují radikální krátkodobé opatření, které může vyvolat silný odpor dotčených zúčastněných stran. V těchto situacích je pravděpodobné, že nečinnost nebo opožděná opatření v oblasti životního prostředí povedou k soudním sporům, které způsobí další zdržení a zúží prostor pro politický dialog a řešení.

Financování

Klíčovým faktorem umožňujícím provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí je financování. V současné době členské státy příliš nespoléhají na environmentální zdanění. Členské státy mohou zvážit, jak lépe nasměrovat rozhodování podniků a spotřebitelů, aby přitom získaly daňové příjmy, které lze použít k řešení investiční mezery. V celé EU se poměr příjmů z environmentálních daní k HDP v roce 2022 pohyboval od 0,9 % (Irsko) do 5,6 % (Řecko). 23

Daně, systémy rozšířené odpovědnosti výrobců a další mechanismy je možné využít k lepšímu uplatňování zásady „znečišťovatel platí“. Pro přilákání soukromých finančních prostředků jsou zapotřebí vhodné pobídky, například podněcování podniků k tomu, aby ekosystémové služby vhodným způsobem oceňovaly a platily za ně. 24

Kromě toho členské státy vynakládají značné množství prostředků na environmentálně škodlivé účely, jako jsou dotace na fosilní paliva. 25 V důsledku toho různé druhy státních výdajů působí protichůdně, čímž se snižuje efektivita vynakládaných prostředků a zpomaluje ekologická transformace. Jak tento balíček přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí, tak balíček evropského semestru 2024 doporučují environmentálně škodlivé dotace na fosilní paliva omezit.

Výdaje by měly být směrovány také do ekologického výzkumu a vývoje, které mohou výrazně urychlit technologický pokrok a přijetí trhem a snížit náklady na provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí. 26

Administrativní kapacita

Provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí vyžaduje odpovídající personální obsazení, dovednosti, rozpočty, údaje a digitalizaci na celostátní, regionální a místní úrovni. Účelem zlepšení administrativní kapacity v oblasti životního prostředí je účinné a rychlé dosažení výsledků, například správních a soudních rozhodnutí či infrastruktury. To je prospěšné pro veřejný i soukromý sektor a v konečném důsledku i pro životní prostředí, lidské zdraví a bezpečnost. Je třeba toto úsilí podpořit odpovídajícím sběrem a monitorováním údajů, subjekty příslušnými pro prosazování s kontrolními pravomocemi a specializovanými policejními složkami, státními zástupci a soudy.

Komise v tomto ohledu pomáhá členským státům financováním z prostředků EU a prostřednictvím iniciativy ComPAct, Nástroje pro technickou podporu a programů nástroje TAIEX pro budování kapacit a technickou pomoc (viz část II, oddíl 5 níže). 27   Počet žádostí o technickou podporu ze strany členských států trvale převyšuje dostupné zdroje a svědčí o zájmu a o užitečnosti těchto nástrojů pro případné řešení a podporu administrativní kapacity v členských státech.

Administrativní kapacita pro účely provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí vyžaduje také odpovídající plánování a koordinaci. Je zapotřebí soudržné a dlouhodobé plánování, které určí vzájemné vazby mezi různými oblastmi politiky. Například předimenzovaná elektrárna spalující dřevo nebo spalovna budou mít pravděpodobně významné dopady na životní prostředí. Naopak jediný projekt může vytvářet synergie a podporovat několik environmentálních cílů současně. Obnova mokřadů může například současně přispívat k ukládání uhlíku, k ochraně před povodněmi i k obnově druhů.

Integrovanější a holističtější přístup, který například propojuje orgány v různých oblastech politiky nebo regionech, je proto zpravidla dlouhodobější, inkluzivnější, důslednější, účinnější a efektivnější. 28 Naopak izolované a roztříštěné přístupy bývají krátkodobější, méně vzájemně slučitelné (nebo duplicitní) a náchylnější k ovlivnění specifickými zájmy.

Například před povolením činností, u nichž je pravděpodobný významný dopad na životní prostředí, by měly být systematicky posouzeny veškeré příslušné environmentální aspekty, aby se předešlo rizikům pro životní prostředí a aby se tato rizika omezila. Je-li posuzování dopadů na životní prostředí a povolování vhodně nastaveno a řádně prováděno – se správným časovým plánem, znalostmi a lidskými a digitálními zdroji – může být rychlé a v souladu s cílem konkurenceschopnosti. V roce 2022 poskytla Komise doporučení a pokyny, které přispívají ke zjednodušení a urychlení povolování projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie, a v tomto ohledu i nadále poskytuje členským státům podporu. 29

Zároveň je třeba podpořit provádění vnitrostátní politiky v oblasti životního prostředí na regionální a místní úrovni. K tomu je nezbytná vertikální koordinace mezi celostátními, regionálními a místními orgány („víceúrovňová správa“). V některých členských státech je pravomoc k přijímání opatření v oblasti životního prostředí svěřena regionálním či místním orgánům, které ovšem ne vždy mají k dispozici potřebné pracovníky, dovednosti a rozpočty. Vnitrostátní agentury pro životní prostředí sehrávají podpůrnou úlohu tím, že poskytují znalosti, technickou pomoc nebo koordinační služby, ale k zajištění včasných a účinných opatření na místní úrovni to někdy nestačí.

Digitální data

Dalším klíčovým faktorem provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí je dostupnost a využívání digitálních dat. Údaje o stavu životního prostředí a o politice v oblasti životního prostředí jsou zásadně důležité pro podporu rozhodování a vědeckých poznatků, pro sledování pokroku a pro umožnění referenčního srovnávání, hodnocení politik a odpovědnosti. K tomu je zapotřebí sběr, analýza a šíření dat, která jsou dohledatelná, přístupná, interoperabilní a opakovaně použitelná („FAIR“ – Findable, Accessible, Interoperable, and Reusable) a dosahují správné úrovně podrobnosti, četnosti a uživatelské vstřícnosti. 30  Estonsko vyniká zejména svým rozsáhlým a široce rozšířeným využíváním digitálních údajů pro účely monitorování životního prostředí, včetně nakládání s odpady.

Na straně členských států je v tomto ohledu naprostým minimem úplné provádění směrnice o informacích o životním prostředí, nicméně použití dalších a kvalitnějších údajů podpoří provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí jako celek. Digitální údaje z rychle se rozvíjejících technologií, jako je pozorování Země a systém Copernicus, obecně nabízejí nové příležitosti k účinnějšímu zajištění souladu s právními předpisy v oblasti životního prostředí. 31 Důležité je také zlepšit stávající soubory dat. Komise například nedávno konstatovala „nedostatečný pokrok členských států v digitalizaci údajů o vodě“. 32 V tomto ohledu je důležité nalézt správnou rovnováhu mezi dostupností údajů a ochranou obchodních tajemství nebo důvěrných jednání orgánů veřejné správy.

Účast veřejnosti na rozhodování o životním prostředí a přístup k právní ochraně

A konečně, nedostatky v provádění naznačují, že účast veřejnosti na rozhodování o životním prostředí na vnitrostátní úrovni a přístup k právní ochraně u vnitrostátních soudů stále nejsou dostatečné. Zajištění účinnosti těchto nástrojů je klíčovou součástí provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí.

Zúčastněné strany hrají významnou úlohu při rozhodování o otázkách životního prostředí, k němuž přispívají fakty a posouzeními v rámci postupu stanoveného směrnicí o posuzování vlivů na životní prostředí a směrnicí o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí. Neméně významná je jejich úloha při prosazování práva EU v oblasti životního prostředí prostřednictvím vnitrostátních soudů. Nová směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí a hodnocení směrnice o odpovědnosti za životní prostředí připravují půdu pro zvýšení účinnosti nápravných opatření a sankcí.

Na straně členských států je zásadně důležité provádět revidovanou směrnici o trestněprávní ochraně životního prostředí, posílit odrazující účinek prostřednictvím inspekcí a sankcí a udržovat subjekty příslušné k prosazování, vybavené odpovídajícími prostředky, jakož i specializované policejní složky, státní zástupce a soudy.

Na straně Komise je prioritou pokračovat v podpoře vnitrostátních subjektů příslušných k prosazování a soudních orgánů prostřednictvím informací, odborné přípravy a sdílení osvědčených postupů. Další prioritou je zlepšit právní rámec týkající se vymahatelných práv, přístupu k právní ochraně a sankcí v odvětvových právních předpisech. Zlepšení v tomto ohledu se promítá například do nedávno revidovaných směrnic o kvalitě vnějšího ovzduší a o průmyslových emisích. 33 V neposlední řadě pak Komise v dubnu 2025 dokončila hodnocení směrnice o odpovědnosti za životní prostředí (viz níže v části II.5).

6. Závěr

Právní předpisy a politika EU v oblasti životního prostředí přispívají k prosperitě, konkurenceschopnosti a bezpečnosti EU a jsou nezbytné pro dosažení jejího udržitelného rozvoje. Komise bude i nadále zlepšovat provádění právních předpisů a politiky EU v oblasti životního prostředí tím, že bude členské státy podporovat technickými kapacitami a financováním a v případě potřeby zjednodušováním a prosazováním.

V EU došlo k významnému zlepšení provádění některých oblastí práva a politiky v oblasti životního prostředí, což má přímé dopady z hlediska záchrany životů a úspory nákladů. Tempo pokroku je však zapotřebí zrychlit, aby byly splněny požadavky právních předpisů EU v oblasti životního prostředí a cíle pro roky 2030 a 2050 stanovené v 8. akčním programu pro životní prostředí. Tyto cíle vycházejí z vědeckých posouzení, jakož i z mezinárodních závazků EU.

Dokud členské státy EU neodstraní nedostatky v provádění, vznikají jim značné náklady na neprovádění – nejméně 180 miliard EUR ročně, nepočítaje v to právní předpisy a politiku v oblasti klimatu. Jde o náklady související se ztracenými životy, onemocněními, zdravotní péčí, sanací a omezenými ekosystémovými službami. Nejsou zahrnuty další, obtížněji vyčíslitelné náklady, jako je narušení právního státu a rovných podmínek. Zásadní však je, že náklady na provádění jsou mnohem nižší než náklady na neprovádění. Provádění je rozumnou investicí.

Provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí v členských státech by se mohlo zlepšit lepším začleněním environmentálních cílů do veřejných politik prostřednictvím politických dialogů a rozhodnutí o rozdělení nákladů na transformaci mezi zúčastněné strany, financování, zlepšení administrativní kapacity, účinného využívání digitálních dat a účasti veřejnosti a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. Společným zájmem všech složek společnosti, jako jsou národní vlády a regionální správy, místní orgány, soukromý sektor a široká občanská společnost, je využít tyto páky, aby se provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí zjednodušilo a stalo nákladově efektivnějším.

II. Stav provádění právních předpisů a politiky EU v oblasti životního prostředí

1. Oběhové hospodářství a odpady

Souvislosti: dlouhodobé cíle a trendy, klíčové ukazatele a klíčové právní předpisy v této oblasti

Jak je zdůrazněno v Kompasu konkurenceschopnosti a ve sdělení o Dohodě o čistém průmyslu 34 , konkurenceschopnost EU, růst zaměstnanosti, hospodářská bezpečnost, odolnost, klimatická neutralita a celková environmentální udržitelnost závisí na účinném a oběhovém využívání zdrojů. Oběhové postupy pomáhají snížit náklady výrobních podniků v EU, které zpravidla na materiály vynakládají více než dvakrát tolik prostředků než na pracovní sílu či energii. Opětovné použití a recyklace při současném omezení skládkování jsou klíčové pro úsporu energie, snížení emisí skleníkových plynů, snížení znečištění, zvýšení bezpečnosti dodávek surovin a snížení závislosti EU na dovozu ze třetích zemí. Vytvářejí místní pracovní místa a podporují inovace v oblasti nových technologií pro udržitelné výrobky a nakládání s materiály.

Tento přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí podává zprávu o tom, jak členské státy provádějí politický rámec EU pro přechod na oběhové hospodářství, jak je stanoven v akčním plánu pro oběhové hospodářství z roku 2020 35 . Cílem tohoto rámce je rozšířit oběhová řešení do té míry, aby se udržitelné výrobky staly normou, proměnit odpad v ekonomickou hodnotu a zaměřit se na klíčové hodnotové řetězce. Zavádí soubor legislativních a nelegislativních opatření napříč životním cyklem výrobků a napříč hodnotovými řetězci. Patří k nim například nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků 36 , které zavede požadavky na výkonnost a informace podle skupin výrobků. Pro klíčové hodnotové řetězce, které mají potenciál zlepšit oběhovost, byly zavedeny specializované iniciativy. Patří k nim například strategie EU pro udržitelný a oběhový textil 37 , nařízení o bateriích 38 a nařízení o obalech a obalových odpadech 39 .

V této souvislosti se politika EU v oblasti odpadů snaží přispívat k oběhovému hospodářství získáváním vysoce kvalitních zdrojů z odpadů, včetně kritických surovin. Hlavním cílem politiky EU v oblasti odpadů je chránit životní prostředí a lidské zdraví před nepříznivými dopady produkce odpadů a nakládání s nimi.

Mezi klíčové právní předpisy v této oblasti patří rámcová směrnice o odpadech 40 , směrnice o skládkách odpadů 41 , nařízení o bateriích a odpadních bateriích 42 , navrhované nařízení o vozidlech s ukončenou životností, které nahrazuje stávající směrnici 43 , směrnice o odpadech z elektrických a elektronických zařízení 44 a nařízení o přepravě odpadů. 45 Pravidla pro nakládání s odpady jsou stanovena ve výše uvedených právních předpisech a v dalších právních předpisech týkajících se perzistentních organických znečišťujících látek, nebezpečných odpadů, recyklace lodí, důlních odpadů a odpadních mazacích olejů. 46

Přestože neexistuje žádný komplexní ukazatel přechodu na oběhové hospodářství, mezi klíčové ukazatele patří míra využití oběhového materiálu, která měří podíl druhotných surovin na poptávce po materiálech v EU, a produktivita zdrojů, jíž se měří hrubý domácí produkt (HDP) vytvořený na jednotku spotřebovaného domácího materiálu (viz grafy níže). Klíčovými ukazateli pro odpady jsou údaje o produkci odpadů, jakož i míra recyklace a míra skládkování.

Klíčové údaje na úrovni EU

Graf 1

Zdroj: Eurostat, „Circular material use rate“ (Míra využití oběhového materiálu), env_ac_cur, poslední aktualizace 13. listopadu 2024, přístup 10. prosince 2024, https://ec.europa.eu/eurostat/databrowser/view/env_ac_cur/default/table?lang=en .

Graf 2

Zdroj: Eurostat, „Resource productivity“ (Produktivita zdrojů), env_ac_rp, poslední aktualizace 7. srpna 2024, přístup 10. prosince 2024, https://ec.europa.eu/eurostat/databrowser/view/env_ac_rp/default/table?lang=en .

Hlavní zjištění

·V přechodu na oběhové hospodářství vykazují členské státy jen mírný pokrok. Z grafu 1 je zřejmé, že mezi roky 2020 a 2023 se míra využití oběhového materiálu v celé EU zvýšila z 11,2 % na 11,8 %, zatímco cílem stanoveným v akčním plánu pro oběhové hospodářství je míru oběhovosti z roku 2020 do roku 2030 zdvojnásobit (na 22,4 %). Je tedy zapotřebí vyvinout větší úsilí, zejména při zavádění opatření v oblasti oběhovosti na předcházejících úrovních v rámci celého hodnotového řetězce 47 , a zaměřit se na snižování produkce odpadů a na opětovné použití materiálů.

·Některé členské státy a regiony jsou z hlediska ukazatelů oběhového hospodářství a prováděných opatření vůdčí silou přechodu, zatímco jiné zaostávají.

·Přechod na oběhové hospodářství je naléhavě nutný, zejména v zastavěném prostředí 48 , aby se snížil dopad na životní prostředí (především spotřeba zdrojů a odpady) a současně zachovala hodnota výrobků a aktiv v rámci systému a vytvořily další environmentální, ekonomické a sociální přínosy. 49

·Navzdory zvýšení recyklace a omezení skládkování komunálního odpadu mnoha členským státům hrozí, že nesplní cíl v oblasti „přípravy k opětovnému použití“ a recyklace komunálního odpadu pro rok 2025 (55 %), cíl v oblasti recyklace obalových odpadů pro rok 2025 (65 %) a cíl v oblasti skládkování komunálního odpadu pro rok 2035 (10 %). V míře recyklace odpadů, s výjimkou hlavních minerálních odpadů, nebylo v posledních dvou desetiletích dosaženo významnějšího pokroku.

·Členské státy by měly dbát na to, aby měly aktualizované vnitrostátní programy pro předcházení vzniku nerecyklovatelných odpadů. Mnohé z nich v poslední době přijaly a provádějí reformy v oblasti odpadů, aby zvýšily míru recyklace. Vysoká míra zachycení a kvalita tříděného sběru odpadu jsou základními předpoklady pro přípravu k opětovnému použití a recyklaci.

·Je nutné využít celé spektrum ekonomických opatření, jako jsou pobídky a investice, k omezení skládkování a spalování. Je třeba investovat do rozvoje infrastruktury pro nakládání s odpady, která podpoří předcházení vzniku odpadů, jejich opětovné použití a výsledky v oblasti recyklace, zejména v případě bioodpadu a plastů, a do zavedení systémů zálohování a zpětného odběru obalů.

Příklady osvědčených postupů

·V Estonsku bude v roce 2025 spuštěn digitální systém pro údaje o odpadech a jejich sledovatelnost v reálném čase. 50 Systém umožní podnikům zasílat soubory údajů o odpadech vnitrostátním orgánům státní správy elektronicky, čímž se sníží administrativní zátěž. Očekává se také, že systém podpoří prosazování předpisů a rozvoj politik.

·Polsko přijalo částečné osvobození od poplatku za odpad 51 pro majitele nemovitostí, kteří odpad kompostují doma. Tím podporuje domácí kompostování a zlepšuje monitorování, protože pro získání této výjimky musí domácnosti hlásit domácí kompostování obci.

2. Nulové znečištění, včetně chemických látek

Druhá zpráva o monitorování a výhledu v oblasti nulového znečištění 52 jasně ukazuje, že pokrok v dosahování čistého ovzduší, čisté vody a čisté půdy je nedostatečný. S ohledem na nové a revidované právní předpisy, jež byly přijaty v posledních letech, je nutné zaměřit se při plnění těchto cílů na provádění.

A. Voda

Souvislosti: dlouhodobé cíle a trendy, klíčové ukazatele a klíčové právní předpisy v této oblasti

Ochrana vodních zdrojů a na nich závislých ekosystémů, jakož i dostupnost čistých zdrojů vody mají zásadní význam pro lidský život, hospodářství (voda podporuje všechna hospodářská odvětví) a životní prostředí. Vodní politika EU je komplexní: zahrnuje kvalitu a množství vody a stanoví povinnosti pro příslušné orgány a vodohospodářské odvětví. 53  Evropská strategie pro vodohospodářskou odolnost 54  staví na síle stávající politiky a rozvíjí ji, aby se zvýšila odolnost hospodářství, společnosti a přírody EU vůči rizikům spojeným s vodou. Kromě toho je vodohospodářská odolnost klíčovou součástí konkurenceschopnosti EU. Hospodářství založené na inteligentním hospodaření s vodou, které podporuje špičkové vodohospodářské odvětví, umožní EU dosáhnout jejích environmentálních a hospodářských cílů při současném zachování strategické autonomie.

Hlavními právními předpisy EU v této oblasti jsou rámcová směrnice o vodě 55  a její dceřiné směrnice o povrchových a podzemních vodách, směrnice o povodních 56 , nařízení o opětovném využívání vody 57 , směrnice o pitné vodě 58 , směrnice o vodách ke koupání 59 , směrnice o dusičnanech 60 , směrnice o čištění městských odpadních vod 61  a rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí. 62 Dosud provedená hodnocení ukazují, že směrnice o vodě jsou v zásadě pro daný účel vhodné, ale vyžadují lepší provádění. Směrnice o pitné vodě byla v roce 2020 revidována a směrnice o čištění městských odpadních vod byla revidována v roce 2024.

Každých šest let musí členské státy předložit Komisi své plány povodí a plány pro zvládání povodňových rizik. Komise posoudila třetí cyklus plánů povodí a druhý cyklus plánů pro zvládání povodňových rizik, které se vztahují na období 2022–2027 a měly být předloženy do března 2022, a v únoru 2025 o tom podala zprávu Evropskému parlamentu a Radě. 63

Klíčové údaje na úrovni EU

Stav vodních útvarů v EU se při pohledu na souhrnné údaje nijak výrazně nezlepšil. V některých případech, kdy členské státy zvýšily své výdaje týkající se vody nebo dosáhly významného pokroku při provádění jiných příslušných právních předpisů, došlo k jednoznačně pozitivnímu snížení některých tlaků. Pokud jde o útvary podzemních vod, převážná většina jich je v dobrém kvantitativním a chemickém stavu a od posledního cyklu podávání zpráv vykazuje pozitivní trend (grafy 5 a 6 níže). Naproti tomu povrchové vody se nacházejí ve velmi kritické situaci. V dobrém ekologickém stavu je méně než polovina (39,5 %) a v dobrém chemickém stavu méně než třetina (26,8 %) posuzovaných útvarů povrchových vod EU (grafy 3 a 4 níže). 64

Graf 3: Změna ekologického stavu útvarů povrchových vod v EU podle prvních, druhých a třetích plánů povodí (2009, 2015, 2022)

Graf 4: Změna chemického stavu útvarů povrchových vod v EU podle prvních, druhých a třetích plánů povodí (2009, 2015, 2022)

Graf 5: Změna kvantitativního stavu útvarů podzemních vod v EU podle prvních, druhých a třetích plánů povodí (2009, 2015, 2022)

Graf 6: Změna hodnocení chemického stavu útvarů podzemních vod v EU podle prvních, druhých a třetích plánů povodí.

Hlavní zjištění

·Zpráva Komise o třetích plánech povodí zahrnuje dvacet členských států, neboť zbývajících sedm členských států nepodalo zprávu včas. Zpráva nicméně pokrývá zhruba 90 % útvarů povrchových a podzemních vod v EU (tj. přibližně 97 000 útvarů povrchových vod a 15 000 útvarů podzemních vod).

·Úroveň informovanosti členských států o stavu vodních útvarů se zvýšila a došlo ke zlepšení mimo jiné z hlediska zeměpisného pokrytí monitorovacích systémů, počtu monitorovaných biologických a chemických složek kvality vody a počtu monitorovaných prioritních látek. Postupy členských států jsou však značně rozdílné a v monitorování ekologického stavu přetrvávají významné nedostatky.

·Nízký podíl útvarů povrchových vod v dobrém chemickém stavu (méně než 30 %) je z velké části způsoben „všudypřítomnými perzistentními, bioakumulativními a toxickými“ látkami, bez nichž by dobrého chemického stavu dosáhlo 81 % útvarů povrchových vod.

·Z prognóz členských států je zřejmé, že plného souladu s cíli rámcové směrnice o vodě do roku 2027 nebude prostřednictvím programu opatření stanoveného ve třetích plánech povodí dosaženo. Členské státy by proto měly zvýšit úroveň svých ambicí a urychlit opatření ke snížení nedostatků v dodržování předpisů. Klíčové bude zejména vyřešení značných deficitů financování a lepší začlenění vody do jiných příslušných politik. Členské státy by také měly zavést další opatření ke snížení stávajících trvalých tlaků na životní prostředí založená na důkladných analýzách nedostatků, zejména za účelem snížení znečištění živinami a pesticidy, zlepšení kontinuity toků a hydromorfologických podmínek, řešení legálních i nelegálních nadměrných odběrů a podpoření účinného využívání vody.

·Všechny členské státy se na různých úrovních potýkají s problémy se znečištěním živinami, včetně těch ze zemědělství. Měly by intenzivněji usilovat o další snížení znečištění podzemních vod dusičnany ze zemědělství a jejich eutrofizace tím, že do svých akčních plánů zahrnou vhodná opatření a zajistí, aby oblasti ohrožené dusičnany byly správně a včas vymezeny.

·Navzdory určitému pokroku se městské odpadní vody v mnoha členských státech stále ještě neodvádějí a nečistí tak, jak by měly, a většina členských států stále čelí řízení o nesplnění povinnosti 65 , přičemž některým byly uloženy finanční sankce 66 . Pokrok závisí na tom, zda členské státy upřednostní investice do stokových soustav a čištění odpadních vod, a to i prostřednictvím využívání finančních prostředků politiky soudržnosti a půjček Evropské investiční banky. Směrnice o čištění městských odpadních vod byla v roce 2024 revidována s cílem zpřísnit stávající normy pro čištění a zavést u městských odpadních vod nové dodatečné čištění mikroskopických znečišťujících látek. Další nové požadavky se týkají směřování odvětví k energetické neutralitě, zavedení systému rozšířené odpovědnosti výrobce za účelem zajištění udržitelného financování čištění mikroskopických znečišťujících látek v odvětvích, která jsou největšími znečišťovateli, a zajištění přístupu k hygieně, zejména pro zranitelné a marginalizované skupiny osob. V neposlední řadě budou členské státy povinny zajistit monitorování široké škály per- a polyfluorovaných alkylových sloučenin v městských odpadních vodách vypouštěných v povodích vodních útvarů, jež se využívají k odběru pitné vody. Provedení ve vnitrostátním právu by mělo být dokončeno do 31. července 2027.

·V porovnání s předchozím cyklem došlo k výraznému zlepšení v oblasti zvládání povodňových rizik. Všechny členské státy mají stanoveny cíle v oblasti zvládání povodňových rizik a další členské státy uvádějí jednoznačnou vazbu mezi těmito cíli a prováděcími opatřeními. Pokrok dosažený v plnění cílů však hlásí jen málo plánů pro zvládání povodňových rizik, takže je obtížné vyvodit závěry o jejich účinnosti. Zlepšilo se zohledňování změny klimatu prostřednictvím modelování a scénářů s větším počtem určených rizikových oblastí.

·Pokud jde o směrnici o vodách ke koupání, celkově lze říci, že v EU vykazuje vysokou míru vynikajících nebo dobrých výsledků.

·Přepracovaná směrnice o pitné vodě je nyní v platnosti, ačkoli některé členské státy zaostávají, pokud jde o její provedení ve vnitrostátním právu. 67 V této oblasti přijala Komise akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty 68  k provádění uvedené směrnice, zejména ke zřízení systému EU pro zkoušky a schvalování materiálů, které smějí přijít do styku s pitnou vodou. Pokud jde o per- a polyfluorované alkylové sloučeniny, Komise poskytla členským státům podpůrné technické pokyny týkající se způsobů monitorování používaných u pitné vody. Od ledna 2026 budou platit harmonizované normy kvality týkající se per- a polyfluorovaných alkylových sloučenin. S ohledem na vývoj vědeckých poznatků o účincích na lidské zdraví navázala Komise spolupráci také se Světovou zdravotnickou organizací s cílem stanovit do konce roku 2026 aktualizované hodnoty per- a polyfluorovaných alkylových sloučenin pro pitnou vodu z hlediska zdravotní nezávadnosti. 69

·Pokrok v plnění rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí se ve zprávách o jednotlivých zemích uvádí v kapitole věnované biologické rozmanitosti, protože opatření přijatá ke snížení znečištění nebo ochraně mořského prostředí vedou v konečném důsledku ke zdraví a odolnosti mořských druhů a jejich stanovišť. Od vydání přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí v roce 2022 se Komise zabývala úrovní přiměřenosti aktualizovaného programu opatření ve strategiích členských států pro mořské prostředí k dosažení cíle rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí, jímž je udržení nebo dosažení dobrého environmentálního stavu mořských vod EU. 70

Příklady osvědčených postupů

·Třetí plány povodí Lucemburska se zaměřují na snížení tlaků způsobených morfologickými změnami prostřednictvím zmírňujících a kompenzačních opatření s cílem zlepšit regulaci a zajistit vhodné ekologické režimy průtoků. Například obnovení přirozeného toku řeky Pétrusse, spolufinancované EIB, pomůže snížit riziko záplav, zvýší biologickou rozmanitost a přispěje k přizpůsobování se změně klimatu.

·Strategický plán SZP České republiky věnuje pozornost zlepšování kvality vody. Součástí jsou pobídky pro zemědělce, aby v okolí vodních toků ponechávali široké ochranné pásy bez pesticidů, a zvýšení podílu ekologického zemědělství z 16 % (což je více než průměr EU, který v roce 2021 činil zhruba 10 %) na 21,3 % zemědělské půdy v roce 2030 (cílem Zelené dohody pro Evropu je 25 %).

B. Ovzduší a hluk

Souvislosti: dlouhodobé cíle a trendy, klíčové ukazatele a klíčové právní předpisy v této oblasti

Znečištění ovzduší a hlukové znečištění mají závažný dopad na lidské zdraví a životní prostředí. Jsou hlavními zdroji znečištění životního prostředí, které přispívá k nejméně 10 % předčasných úmrtí v EU ročně, zejména prostřednictvím významných zdravotních rizik, včetně respiračních a kardiovaskulárních onemocnění, jež jsou s ním spojena. 71 Znečištění ovzduší má vliv i na fyzickou aktivitu, která je klíčovým faktorem zdraví. Na jednu stranu znečištění ovzduší odrazuje od venkovních fyzických aktivit. 72 Na druhou stranu může mít venkovní fyzická aktivita navzdory znečištěnému ovzduší škodlivé účinky. 73

Platné právní předpisy o čistém ovzduší stanoví dva hlavní typy povinností zaměřených na látky znečišťující ovzduší s cílem toto znečištění snížit.

·Za prvé, obsahují normy pro zdravotně nezávadné koncentrace látek znečišťujících ovzduší ve vnějším ovzduší. 74 Tyto normy se týkají pevných částic (PM2.5 a PM10), oxidu dusičitého (NO2), oxidu siřičitého (SO2), benzenu, oxidu uhelnatého (CO), olova (Pb), arsenu (As), kadmia (Cd), niklu (Ni), benzo(a)pyrenu a ozonu.

·Za druhé, obsahují vnitrostátní závazky ke snížení emisí pěti látek znečišťujících ovzduší, konkrétně oxidu siřičitého (SO2), oxidů dusíku (NOx), nemethanových těkavých organických sloučenin (NMVOC), amoniaku (NH3) a jemných částic (PM2.5). 75

Zejména městské obyvatelstvo je i nadále vystaveno zdraví škodlivým úrovním znečišťujících látek v ovzduší. 76 Znečištění ovzduší má rovněž negativní vliv na ekosystémy, zejména prostřednictvím přikyselování, eutrofizace a oxidace způsobené přízemním ozonem, což vede k úbytku biologické rozmanitosti a snížení zemědělských výnosů. Obecně lze říci, že v EU jsou lidé stále vystaveni koncentracím látek znečišťujících ovzduší, které výrazně překračují úrovně doporučené Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Evropská agentura pro životní prostředí odhaduje, že v roce 2022 bylo v zemích EU-27 přibližně 239 000 úmrtí ročně způsobeno expozicí částicím PM2.5 překračující úrovně stanovené v pokynech WHO pro kvalitu ovzduší 77 .

Provádění politiky EU v oblasti čistoty ovzduší přineslo významná zlepšení kvality ovzduší: mezi roky 2005 a 2022 poklesl v EU počet úmrtí přičitatelných částicím PM2.5 o 45 %, čímž se přiblížil k dosažení cíle snížení o 55 % stanoveného v akčním plánu pro nulové znečištění do roku 2030 78 . V mnoha členských státech však stále dochází k překračování mezních hodnot látek znečišťujících ovzduší podle směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší nebo k neplnění závazků ke snížení emisí stanovených ve směrnici o národních emisních stropech, což Komise pozorně sleduje.

Hluk ve venkovním prostředí je po znečištění ovzduší druhou hlavní příčinou nepříznivých účinků životního prostředí na zdraví, kvůli které v zemích EU-27 ročně vzniká 27 000 nových případů srdečních onemocnění a 4,5 milionu osob trpí značně narušeným spánkem. 79 Bylo by zapotřebí, aby členské státy vynaložily na dosažení cíle pro rok 2030 v oblasti hluku 80 větší úsilí. Cílem směrnice o hluku ve venkovním prostředí 81 je chránit lidské zdraví tím, že od členských států vyžaduje posouzení hladin hluku a přijetí akčních plánů s cílem předcházet hluku ve venkovním prostředí a omezovat ho, je-li to nezbytné, a zejména pokud expoziční úrovně mohou mít škodlivé účinky na lidské zdraví.

Klíčové údaje na úrovni EU

Graf 7: Členské státy, které v letech 2020–2022 nesplnily své závazky ke snížení emisí podle směrnice o národních emisních stropech pro období 2020–2029

Hlavní zjištění

·Navzdory zlepšením je znečištění ovzduší v EU stále velkým zdravotním problémem. V případech, kdy jsou mezní hodnoty kvality ovzduší trvale překračovány, Komise důsledně zahajuje řízení o nesplnění povinnosti týkající se klíčových znečišťujících látek, jako jsou pevné částice a oxid dusičitý.. 82 V mnoha případech již Soudní dvůr vynesl rozsudky, v nichž členským státům uložil přijetí nápravných opatření. 83

·Členské státy musí systematicky a důsledně plnit požadavky na monitorování kvality ovzduší, aby mohly poskytovat lepší podklady pro politiky zaměřené na čisté ovzduší a biologickou rozmanitost na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni.

·V průběhu let členské státy emise hlavních látek znečišťujících ovzduší snížily, třebaže rozdílným tempem v závislosti na druhu znečišťující látky a odvětví. Další úsilí vyžadují zejména závazky ke snížení emisí NH3, pocházejících především ze zemědělství, neboť v roce 2022 osm členských států svůj závazek nesplnilo. 84 Dosažení souladu vyžaduje opatření, jako je zavádění nízkoemisních zemědělských technik, a to i u chovu hospodářských zvířat a nakládání se statkovými a jinými hnojivy. Čtyři členské státy nesplnily v roce 2022 jeden nebo více závazků ke snížení emisí NOx 85 , PM2.5 86 , NMVOC 87 a SO2 88 .

·V oblasti přijímání map a akčních plánů podle směrnice o hluku ve venkovním prostředí došlo ke zlepšení, ale mapy a akční plány stále chybí v několika členských státech, které jsou předmětem řízení o nesplnění povinnosti 89 , z nichž některá byla postoupena Soudnímu dvoru EU.

Příklady osvědčených postupů

·Irsko využilo nástroj TAIEX-EIR k uspořádání pracovního setkání pro více zemí, které bylo zaměřeno na opatření ke snížení znečištění ovzduší způsobovaného dopravou a energetikou spojenou s bydlením a umožnilo výměnu osvědčených postupů, včetně postupů týkajících se sdělování informací. 90

·Rumunsko uspořádalo pracovní setkání TAIEX-EIR zaměřené na osvědčené postupy v oblasti opatření ke snížení hluku a hlukového mapování, aby se poučilo ze zkušeností jiných členských států a poskytlo příklady osvědčených postupů pro provádění opatření ke snížení hluku a hlukové mapování u silničního, železničního a letištního provozu a průmyslových areálů. 91

C. Průmyslové emise a chemické látky

Souvislosti: dlouhodobé cíle a trendy, klíčové ukazatele a klíčové právní předpisy v této oblasti

Je možné určit čtyři klíčové prvky politiky a právních předpisů EU v oblasti průmyslových emisí a chemických látek.

Za prvé, směrnice o průmyslových emisích 92 je hlavním nástrojem EU pro snižování emisí z velkých průmyslových zařízení a intenzivních chovů hospodářských zvířat (prasat a drůbeže) do ovzduší, vody a půdy. Podle této směrnice udělují vnitrostátní orgány k tomu příslušné povolení dotčeným zařízením a hospodářstvím na základě nejlepších dostupných technik, jež jsou pro předcházení emisím a jejich omezování nejúčinnější z hlediska životního prostředí a nejschůdnější z hlediska ekonomického a technického.

Směrnice o průmyslových emisích byla v roce 2024 revidována a stanovila vyšší ambice, pokud jde o dosažení cíle EU týkajícího se nulového znečištění. Cílem nové směrnice o průmyslových emisích je i) chránit ovzduší, vodu a půdu a předcházet škodlivým účinkům na lidské zdraví a životní prostředí; ii) předcházet vzniku odpadů a podporovat oběhové hospodářství; iii) zlepšovat energetickou účinnost a účinné využívání zdrojů a iv) přispívat k dekarbonizaci. Směrnice rovněž obsahuje zpřísněná ustanovení o sankcích.

Za druhé, směrnice Seveso o předcházení závažným průmyslovým haváriím (směrnice 2012/18/EU nebo také směrnice Seveso III) 93 má za cíl i) kontrolovat nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek, zejména chemických látek; ii) omezit jejich následky pro lidské zdraví a životní prostředí; iii) zlepšovat prevenci, připravenost a reakci na závažné havárie.

Za třetí, nařízení o rtuti 94 stanoví opatření a podmínky týkající se používání a skladování rtuti a jejích sloučenin a směsí a obchodování s nimi, výroby a používání výrobků s přidanou rtutí a obchodování s nimi a nakládání s odpadní rtutí. Revize tohoto nařízení z roku 2024 stanoví pravidla pro řešení posledních záměrných použití rtuti v EU 95 .

Za čtvrté, v oblasti chemických látek vytvářejí nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) 96 a nařízení o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (CLP) 97 ucelený rámec pro řádné nakládání s chemickými látkami prostřednictvím zákazů, omezujících opatření a povinností souvisejících s výrobky. 98

Klíčové údaje na úrovni EU

Graf 8: Škody způsobené průmyslovým znečištěním ovzduší a jejich intenzita (2021)

Zdroj: EEA, EU large industry air pollution damage costs intensity (Intenzita nákladů na škody způsobené znečištěním ovzduší ze strany velkých průmyslových podniků v EU) , 2024

Graf 9: Průmyslové úniky těžkých kovů do vody a jejich intenzita (2022)

Zdroj: EEA, EU large industry water pollution intensity (Intenzita škod způsobených znečištěním vody ze strany velkých průmyslových podniků) , 2024

Hlavní zjištění

·Podle Evropského portálu průmyslových emisí 99 způsobily průmyslové emise do ovzduší v letech 2012 až 2021 škody v odhadované výši 2,7 až 4,3 bilionu eur, tedy v průměru 268 až 428 miliard EUR ročně. 100 Během téhož období se škody způsobené znečištěním ovzduší z průmyslu snížily o téměř 35 %, přestože po poklesu v roce 2020 zaznamenaly opětovný nárůst. K největšímu poklesu došlo v posledním desetiletí v odvětví energetiky, a to díky úspěšnému zavádění nejlepších dostupných technik a přechodu na méně znečišťující a méně uhlíkově náročná paliva.

·Za 50 % škod způsobených hlavními látkami znečišťujícími ovzduší je i nadále odpovědný nízký počet zařízení. Téměř polovinu z 50 zařízení, která byla v roce 2021 největšími znečišťovateli, tvořily hnědouhelné nebo černouhelné tepelné elektrárny, z nichž většina se nacházela v Německu a Polsku.

·Celkové průmyslové emise do vody se v EU v průběhu času snížily u všech hlavních znečišťujících látek. V celounijním průměru se zdá, že nemají vazbu na průmyslovou činnost, která v témže období zaznamenala nárůst.

·Směrnice Seveso, která se vztahuje na přibližně 12 000 průmyslových podniků, pomohla snížit četnost závažných havárií a je všeobecně považována za standard pro politiku týkající se průmyslových havárií a vzor pro právní předpisy v mnoha zemích na celém světě.

·V zájmu plného využití přínosů uvedených právních předpisů zahájila Komise řízení o nesplnění povinnosti proti několika členským státům, které směrnici o průmyslových emisích 101 a směrnici Seveso III 102 neprovedly správně.

·Údaje naznačují poměrně vysokou míru nedodržování povinností vyplývajících z nařízení REACH a CLP. 103 Předběžná zjištění upozorňují na nedostatečnou aktualizaci bezpečnostních listů kolujících v dodavatelských řetězcích, jejichž účelem je zajistit náležité informování hospodářských subjektů a zaručit správné nakládání s chemickými látkami. Ze zjištění je navíc zřejmé, že rozhodnutí o povolení obsahující výjimku ze zákazu látek nebyla často v plném rozsahu dodržena, pokud jde o provozní podmínky a opatření k řízení rizik. V neposlední řadě se četné případy nesouladu s předpisy týkají látek a směsí prodávaných na internetu.

Příklady osvědčených postupů

·Existuje několik úspěšných postupů, které souvisejí s využitím digitálních nástrojů ke snížení administrativní zátěže vyplývající ze směrnice o průmyslových emisích. Belgie (Vlámsko) vyvinula elektronické udělování povolení pro zařízení spadající do působnosti směrnice o průmyslových emisích. Finsko vyvinulo digitální nástroj, který řeší požadavky na nakládání s chemickými látkami v zařízeních spadajících do působnosti směrnice o průmyslových emisích. Nizozemsko vyvinulo několik elektronických nástrojů pro zjednodušení podávání zpráv o znečištění a udělování povolení pro chovy hospodářských zvířat (např. „Permit Check“, což je nástroj, který ukazuje, pro které činnosti je třeba žádat o povolení).

·Existují také příklady progresivní regulace (nebo přípravy regulačních opatření) u nových znečišťujících látek. V Česku se od roku 2024 monitorují a oznamují per- a polyfluorované alkylové sloučeniny (PFAS) vypouštěné do vod z průmyslu. Tato povinnost se týká celkového vypuštěného množství dvaceti látek PFAS. Francie zahájila v roce 2023 provádění akčního plánu zaměřeného na znečištění látkami PFAS. Jeho součástí je kampaň zaměřená na měření emisí dvaceti látek PFAS do vody z 31 průmyslových odvětví a emisí 49 látek PFAS do ovzduší ze spalování odpadů.

3. Příroda a biologická rozmanitost

Souvislosti: dlouhodobé cíle a trendy, klíčové ukazatele a klíčové právní předpisy v této oblasti

Na biologické rozmanitosti a zdravých ekosystémech je založen náš blahobyt, hospodářství a schopnost zmírňovat změnu klimatu a přizpůsobovat se jí. Cílem celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost z Kchun-mingu a Montrealu, schváleného v rámci Úmluvy o biologické rozmanitosti, je řídit celosvětová opatření na ochranu a obnovu biologické rozmanitosti a zajistit jejich přínosy pro člověka. Každá smluvní strana Úmluvy o biologické rozmanitosti, včetně EU a všech členských států, měla do konce roku 2024 přijmout vnitrostátní strategii nebo akční plán pro biologickou rozmanitost a předložit vnitrostátní cíle pro provádění celosvětového rámce.

Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 104 je hlavním politickým nástrojem, jehož prostřednictvím EU plní své závazky vyplývající z celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost z Kchun-mingu a Montrealu. Stanoví cíle na úrovni EU pro ochranu a obnovu ekosystémů a zajištění jejich udržitelného využívání, jakož i podpůrná opatření, jež mají zajistit provádění a podpořit biologickou rozmanitost v celosvětovém měřítku.

Strategie odhaduje potřeby financování biologické rozmanitosti v rámci svého provádění na 20 miliard EUR ročně, které mají být uvolněny z veřejných a soukromých zdrojů na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU. Cílem EU je vyčlenit v roce 2024 na cíle v oblasti biologické rozmanitosti nejméně 7,5 % ročních výdajů z rozpočtu EU a v letech 2026 a 2027 zvýšit tento podíl na 10 %.

Strategie dále vyzývá členské státy, aby lépe začleňovaly hlediska biologické rozmanitosti do veřejného a podnikatelského rozhodování na všech úrovních a aby rozvíjely účetnictví přírodního kapitálu. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3024 105 zavádí nové moduly ekosystémového účetnictví, které budou od roku 2026 přinášet lepší údaje o rozsahu, stavu a službách ekosystémů. Platforma EU pro podnikání a biologickou rozmanitost podporuje podniky a finanční instituce v začleňování přírody a biologické rozmanitosti do jejich rozhodování.

Strategii v oblasti biologické rozmanitosti doplňuje Strategie EU pro půdu do roku 2030 106 a Strategie EU pro lesy do roku 2030 107 , které obě nastínily rámec a konkrétní opatření pro ochranu a obnovu půdy a lesů, zajištění jejich udržitelného využívání a posílení jejich úlohy v boji proti změně klimatu a úbytku biologické rozmanitosti. Obě také počítaly s právními předpisy pro lepší monitorování lesů a půdy. Zákon o monitorování půdy je nyní předmětem závěrečných interinstitucionálních jednání.

Klíčovými právními nástroji pro zachování a obnovu biologické rozmanitosti na evropském území členských států jsou směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích 108 a nařízení o obnově přírody v EU 109 .

Směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích vedly k výraznému nárůstu chráněných území a chráněných mořských oblastí. Síť Natura 2000 je díky svému postupu výběru lokalit založenému na vědeckých informacích, biogeografickému přístupu přesahujícímu hranice států a vizi soudržné nadnárodní sítě lokalit účinnější než čistě národní přístupy. Zároveň EU umožňuje udržovat správný směr k dosažení cílů celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost z Kchun-mingu a Montrealu, podle nichž má být 30 % pevniny a moře právně chráněno. Uvedené směrnice stanoví cíl příznivého stavu z hlediska ochrany a zároveň ponechávají členským státům značnou flexibilitu při výběru z celé řady možných opatření, mechanismů a postupů k dosažení tohoto cíle a k řešení nových výzev, jako je změna klimatu.

Cílem nařízení o obnově přírody v EU, které bylo přijato v roce 2024, je zavést do roku 2030 – v souladu se Strategií EU v oblasti biologické rozmanitosti – účinná opatření pro obnovu 20 % území a mořských oblastí EU. Členské státy mají do září 2026 předložit návrhy národních plánů na obnovu přírody, v nichž budou vyčísleny plochy, které mají být obnoveny, a podrobně popsána opatření, která mají být přijata ke splnění cílů a povinností stanovených v nařízení o obnově přírody v EU, včetně odhadovaných finančních potřeb a způsobů zamýšleného financování. Komise vybízí členské státy, aby v rámci inkluzivního procesu se zapojením všech příslušných zúčastněných stran a s využitím nejlepších dostupných poznatků pokročily v přípravných pracích a ve vhodných případech podpořily synergie s ostatními členskými státy a se stávajícími strukturami regionální spolupráce.

Nařízení o invazních nepůvodních druzích 110 pak v současné době uvádí 88 invazních nepůvodních druhů, které způsobují značné škody na biologické rozmanitosti a hospodářství. Podle uvedeného nařízení jsou členské státy povinny přijmout opatření k předcházení zavlečení invazních nepůvodních druhů, k zajištění jejich včasného odhalení a rychlé eradikace a k regulaci druhů, které jsou již na jejich území rozšířeny. V souladu s čl. 24 odst. 1 nařízení o invazních nepůvodních druzích musí členské státy podat Komisi zprávu o provádění nařízení do 1. června 2025.

Klíčové údaje na úrovni EU

Graf 10 – Podíl chráněných suchozemských oblastí v zemích EU-27

Zdroj: Chráněné suchozemské oblasti v Evropě | Domovská stránka Evropské agentury pro životní prostředí

Graf 11 – Podíl chráněných suchozemských oblastí podle jednotlivých zemí a v rámci EU-27 ke konci roku 2022

Zdroj: Chráněné suchozemské oblasti v Evropě | Domovská stránka Evropské agentury pro životní prostředí

Hlavní zjištění

·Směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích přinesly významné zlepšení právní ochrany mnoha druhů, které byly vystaveny záměrnému pronásledování nebo neudržitelné úrovni lovu. Díky právní ochraně podle uvedených směrnic se populace mnoha dříve ohrožených druhů savců a ptáků (včetně velkých šelem, tuleňů, vyder a bobrů, čápů, jeřábů, volavek a většiny dravých ptáků) do značné míry obnovily. V některých případech to mohlo vést k problémům se vzájemným soužitím, které se nyní řeší.

·Obecně však stále převažuje úbytek biologické rozmanitosti nad obnovou. Je třeba podniknout další kroky, aby se zabránilo zhoršování stavu přírody v důsledku změn ve využívání půdy a intenzifikace zemědělství. Je naléhavě zapotřebí zvýšit ochranu stanovišť s nejhorším stavem ochrany, tedy travních porostů, dun, rašelinišť a mokřadů, jakož i vodních stanovišť.

·Všechny členské státy by se měly – na všech úrovních – zaměřit zejména na dosahování těchto cílů: a) další zlepšování správy lokalit Natura 2000 a vnitrostátně chráněných oblastí; b) rozšiřování plochy chráněných oblastí (včetně lokalit Natura 2000), aby bylo dosaženo rozsáhlejší a soudržnější transevropské přírodní sítě; c) navyšování investic do obnovy přírody a příprava národních plánů na obnovu přírody a d) posilování kapacity kontrolních orgánů a prosazování v souvislosti s invazními nepůvodními druhy.

·Pokud jde o provádění celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost z Kchun-mingu a Montrealu a vnitrostátní strategie nebo akční plány pro biologickou rozmanitost, doposud vnitrostátní strategii nebo akční plán pro biologickou rozmanitost přijalo pouze jedenáct členských států (Rakousko, Kypr, Dánsko, Francie, Maďarsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Malta, Španělsko a Slovinsko). Některé země (Chorvatsko, Česko, Finsko a Švédsko) předložily pouze vnitrostátní cíle, z nichž některé byly v podobě návrhu. Komise vyzývá všechny členské státy, které tak dosud neučinily, aby přijaly vnitrostátní strategii nebo akční plán pro biologickou rozmanitost a co nejdříve předložily vnitrostátní cíle v souladu s rozhodnutím stran Úmluvy o biologické rozmanitosti 15/6 o mechanismech pro plánování, monitorování, podávání zpráv a přezkum a začaly je bezodkladně provádět.

·Pokud jde o financování biologické rozmanitosti, odhadované částky plánované členskými státy v rámci finančních nástrojů EU ukazují, že EU je blízko dosažení cíle 7,5 % výdajů na biologickou rozmanitost pro rok 2024. Ve využívání financování biologické rozmanitosti však existují značné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi EU i jednotlivými finančními nástroji EU. Odhady navíc naznačují, že EU výrazně zaostane za cílem financování biologické rozmanitosti pro roky 2026 a 2027. Členské státy se důrazně vyzývají, aby prozkoumaly další možnosti mobilizace finančních prostředků EU na biologickou rozmanitost a aby zajistily plné využití naplánovaných finančních prostředků a předešly tak jejich pozdnímu přerozdělení na jiné cíle.

Příklady osvědčených postupů

·V rámci unijního Nástroje pro oživení a odolnost vyčlenilo Irsko 108 milionů EUR na podporu biologické rozmanitosti a ekosystémů prostřednictvím obnovy mokřadů a změny ve využívání půdy v podobě přechodu od těžby rašeliny k ukládání uhlíku. 111

·Pilotní program „Blooming Meadows“ (Rozkvetlé louky) (2023–2026) v rámci integrovaného projektu programu LIFE „LatviaNature“ podporuje vlastníky půdy při obhospodařování trvalých travních porostů s cílem zvýšit biologickou rozmanitost a pomoci jim splnit podmínky pro získání statusu stanovišť chráněných EU významných pro Společenství. Iniciativa se zaměřuje na biologicky hodnotné travní porosty, u nichž se vracejí přirozené vlastnosti, a nabízí konzultace, odborné poradenství a finanční pomoc. Dosažení statusu chráněného stanoviště umožňuje vlastníkům půdy získat trvalou podporu z prostředků SZP. Tento program je příkladem účinné dobrovolné ochrany přírody na soukromých pozemcích.

4. Opatření v oblasti klimatu

Klíčové údaje na úrovni EU

Graf 12: Čisté emise skleníkových plynů v EU, odhady a cíle

5. Správa

Souvislosti: dlouhodobé cíle a trendy a klíčové právní předpisy v této oblasti

Správa záležitostí týkajících se životního prostředí je široký pojem, který se vztahuje k činnostem členských států v oblasti začleňování environmentálních hledisek do rozhodování, účasti veřejnosti, přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, sdílení informací o životním prostředí, řešení environmentálních závazků a prosazování a odrazování na úrovni členských států (prostřednictvím účinných inspekcí, soudního stíhání a sankcí). Činnosti zaměřené na budování kapacit podporované EU mohou tuto správu v členských státech zlepšovat.

Klíčovou součástí správy záležitostí týkajících se životního prostředí je směrnice o informacích o životním prostředí 128 . Cílem směrnice INSPIRE 129 je navíc zřídit evropskou infrastrukturu prostorových dat pro sdílení veřejných prostorových údajů o životním prostředí mezi orgány veřejné správy a s podniky a veřejností. Většina členských států 130 stále ještě musí rozšířit přístup k prostorovým datům a při provádění směrnice INSPIRE upřednostnit soubory environmentálních dat, zejména ty, které byly označeny za soubory prostorových dat s vysokou hodnotou. V současné době provádí Komise hodnocení směrnice INSPIRE v rámci iniciativy GreenData4All 131 .

S ohledem na Kompas pro konkurenceschopnost 132 a Dohodu o čistém průmyslu 133 musí orgány EU a vnitrostátní a místní orgány vynaložit významné úsilí na vytvoření jednodušších pravidel a zrychlení správních postupů při současném zachování opatření na ochranu životního prostředí a ochraně lidského zdraví. Vnitrostátní a místní orgány se vyzývají, aby co nejlépe využily možnosti zjednodušení, které právní předpisy EU v oblasti životního prostředí nabízejí, zejména kombinované posuzování vlivů na životní prostředí a plné využití potenciálu digitalizace při udělování povolení.

Cílem směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (SEA) 134 je určit před přijetím jakéhokoli rozhodnutí potenciální významné vlivy nových projektů nebo plánů/programů na životní prostředí. Hlavním přínosem tohoto posuzování je, že zvyšuje transparentnost a společenskou přijatelnost a zároveň vytváří podmínky pro udržitelná řešení. Klíčovými prvky postupů posuzování jsou konzultace s veřejností, orgány ochrany životního prostředí a místními a regionálními orgány. Deset členských států 135 čelí řízení o nesplnění povinnosti v souvislosti s prováděním směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí ve vnitrostátním právu. Některé členské státy 136 neposkytly dostatečné informace o rychlosti postupů posuzování vlivů na životní prostředí. A více než polovina členských států 137 dosud nezajistila, aby příslušné informace o postupech posuzování a strategického posuzování vlivů na životní prostředí byly poskytovány v odpovídajícím elektronickém formátu, včas a na vhodné správní úrovni.

Přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí zůstává pro Komisi prioritou, tím spíše, že usnadňuje prosazování nejnovějších právních předpisů v oblasti životního prostředí. 138 EU vynaložila značné úsilí na začlenění ustanovení o přístupu k právní ochraně do nástrojů, jako je směrnice o městských odpadních vodách 139 , směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší 140 a nařízení o odlesňování. 141 Kromě toho byla ustanovení o přístupu k právní ochraně posílena v revidované směrnici o průmyslových emisích. 142 Jednotné uplatňování judikatury Soudního dvora EU, pokud jde o přístup k právní ochraně, měla za cíl také řízení o nesplnění povinnosti vedená proti členským státům. 143 Ve zlepšování přístupu k právní ochraně však členské státy dosáhly jen omezeného pokroku, zejména pokud jde o plány a programy týkající se vody, ovzduší, hluku a přírody. Překážky, které byly zjištěny v rámci přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí 2022, jako je délka řízení nebo nadměrné náklady, v devatenácti členských státech stále přetrvávají. 144  

Příslušný právní rámec EU byl významně vylepšen přijetím nových podrobných ustanovení o kontrolách a sankcích v některých nových nebo revidovaných právních předpisech Unie, například v revidované směrnici o průmyslových emisích a v nařízení o přepravě odpadů. Je zásadně důležité, aby členské státy poskytly svým kontrolním orgánům a orgánům příslušným k prosazování dostatečné zdroje a zajistily specializaci.

V květnu 2024 vstoupila v platnost nová směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí, která nahrazuje předchozí směrnici o trestněprávní ochraně životního prostředí z roku 2008 (směrnice 2008/99/ES). 145 Členské státy jsou povinny zapracovat tuto novou směrnici do vnitrostátního práva do 21. května 2026 a jsou vybízeny k přijetí dalších a ambicióznějších opatření k posílení boje za účelem potírání trestné činnosti proti životnímu prostředí, například k posílení řetězce prosazování a k účinnějšímu potírání trestné činnosti proti životnímu prostředí prostřednictvím lepší odborné přípravy, koordinace, spolupráce a strategických přístupů.

Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí 146 vytváří rámec odpovědnosti za životní prostředí založený na zásadě „znečišťovatel platí“ s cílem předcházet škodám na životním prostředí a napravovat je. Cíle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí přispívají k zastavení úbytku biologické rozmanitosti a k zajištění čisté vody a zdravé půdy. V dubnu 2025 dokončila Komise hodnocení směrnice o odpovědnosti za životní prostředí a dospěla k závěru, že směrnice sice účinně zajišťuje, aby všechny členské státy EU měly stanovena pravidla pro řešení škod na životním prostředí, ale není ve všech členských státech uplatňována ve stejném rozsahu a v některých je využívána nedostatečně. 

V neposlední řadě pak Komise podporuje správu záležitostí týkajících se životního prostředí v členských státech financováním technické pomoci a budováním kapacit. K tomuto účelu používá tři hlavní nástroje: iniciativu ComPAct, Nástroj pro technickou podporu a nástroj TAIEX-EIR peer to peer:

·Iniciativa Komise ComPAct z roku 2023 147 pomáhá orgánům veřejné správy a vnitrostátním orgánům členských států při provádění reforem a předjímání budoucích trendů prostřednictvím konkrétních opatření realizovaných v letech 2025 a 2026. Podporuje využití přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí k určení hlavních příčin neúčinného provádění právních předpisů a politiky v oblasti životního prostředí v členských státech s cílem navrhnout podpůrná opatření ke zlepšení správy záležitostí týkajících se životního prostředí.

·Nástroj pro technickou podporu je hlavní program financování z prostředků EU, který členským státům Evropské unie poskytuje individuálně přizpůsobené odborné znalosti pro navrhování a provádění reforem. 148  Poskytovaná podpora vychází z poptávky a nevyžaduje spolufinancování ze strany členských států. K dispozici je všem členským státům, které se potýkají s problémy při navrhování, přípravě a provádění reforem. Mohou to být jak reformy zaměřené na řešení priorit EU, tak reformy prováděné z vlastní iniciativy členského státu. Členské státy musí každoročně předložit své žádosti do 31. října. Komise poté schválí nejnaléhavější a nejkvalitnější žádosti v mezích svého ročního rozpočtu a zdrojů. V každém roce od vzniku tohoto nástroje poptávka výrazně převyšovala dostupný rozpočet a zdroje (rozpočet na období 2021–2027 činí 864,4 milionu EUR v běžných cenách). Nástroj pro technickou podporu významně přispěl k provádění environmentálních reforem. Podpořil například projekty týkající se ekologického sestavování rozpočtů, uplatňování zásady „významně nepoškozovat“ ve veřejných financích, přípravu vnitrostátních finančních plánů pro ochranu biologické rozmanitosti a rušení dotací škodlivých pro životní prostředí.

·Nástroj pro technickou pomoc a vzájemnou výměnu informací při přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí (TAIEX-EIR) 149 představuje flexibilní, poptávkou řízený, pohotový a na míru přizpůsobený nástroj podporující vzájemné výměny mezi celostátními, regionálními a místními orgány členských států, které provádějí politiku a právní předpisy v oblasti životního prostředí. Činnostmi vzájemného učení se buduje kapacita a zlepšují dovednosti vnitrostátních orgánů pro ochranu životního prostředí a podporuje se sdílení zkušeností a osvědčených postupů. Program je úspěšně realizován se zapojením všech členských států a různých úrovní orgánů pro ochranu životního prostředí – od místních až po celostátní – a od roku 2017 se uskutečnilo přibližně 100 vzájemných akcí TAIEX-EIR (pracovní setkání, studijní návštěvy a odborné mise). Od roku 2022 se Komise rozhodla pořádat stěžejní strategická pracovní setkání pro více zemí, na nichž všem členským státům představuje nové nebo připravované právní předpisy, jichž se dosud uskutečnilo devatenáct (stav ke 3. dubnu 2025).

Příklady osvědčených postupů

·Rumunsko vypracovalo vnitrostátní pokyny pro přípravu zpráv o posouzení vlivů na životní prostředí u hydroenergetických projektů.

·Španělsko vyvinulo IT nástroje pro analýzu rizik, které lze použít k výpočtu finančního zajištění a k peněžnímu vyjádření nákladů na nápravná opatření podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí.

6. Financování

Souvislosti: dlouhodobé cíle a trendy, klíčové ukazatele a klíčové právní předpisy v této oblasti

Má-li být podpořena udržitelná konkurenceschopnost, je nezbytné, aby právní předpisy EU v oblasti životního prostředí byly prováděny v plném rozsahu a aby byly náležitě financovány. Většina finančních prostředků musí být poskytnuta z veřejných rozpočtů členských států a ze soukromých zdrojů. Fondy EU (zejména politika soudržnosti, společná zemědělská politika (SZP) a Nástroj pro oživení a odolnost) však významně přispívají 150 k řízení provádění a pomáhají uspokojit stále značné potřeby EU v oblasti environmentálních investic.

Investiční plán Zelené dohody pro Evropu z roku 2020 propojuje financování a investice v oblasti životního prostředí a mobilizuje 1 bilion EUR na zelené investice (veřejné i soukromé) v průběhu deseti let. Je podporován z rozpočtu EU na období 2021–2027, včetně víceletého finančního rámce, a od roku 2021 je podporován také z Nástroje pro oživení a odolnost. Různé programy, jež představují zhruba polovinu rozpočtu EU na období 2021–2027 (např. Nástroj pro oživení a odolnost, fondy politiky soudržnosti, fond InvestEU), zahrnují v současné době zásadu „významně nepoškozovat“, jejímž cílem je vyvarovat se podpory činností ohrožujících cíle EU v oblasti klimatu a životního prostředí. 151

Taxonomie udržitelných činností EU 152 a další iniciativy v oblasti udržitelného financování (např. nařízení o zveřejňování informací o udržitelném financování a standard pro evropské zelené dluhopisy) již začaly zvyšovat transparentnost a začleňovat environmentální hlediska a očekává se, že přesměrují toky soukromého kapitálu na environmentální cíle.

Nařízení o obnově přírody 153 bude vyžadovat mobilizaci veřejných a soukromých finančních prostředků, včetně inovativních nástrojů financování, za účelem odstranění nedostatků v oblasti obnovy biologické rozmanitosti a ekosystémů.

Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí se i tentokrát zabývá investičními potřebami provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí a porovnává je s dostupnými zdroji, čímž reaguje na mandát stanovený v investičním plánu Zelené dohody pro Evropu z roku 2020. 

Klíčové údaje na úrovni EU 154

Tabulka 2: Odhadované rozdělení investiční mezery EU v oblasti životního prostředí

Graf 13: Celkový deficit finančních prostředků a investiční mezera v oblasti životního prostředí v zemích EU-27 (2021–2027, v % HDP)

Zdroj: Výpočty GŘ pro životní prostředí, 2025

Hlavní zjištění

·Celková úroveň financování environmentálních investic 155 (z vnitrostátních zdrojů a zdrojů EU dohromady) v období 2021–2027 se v zemích EU-27 odhaduje na přibližně 1,6 % HDP. Ve srovnání s odhadem přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí z roku 2022 (0,6 až 0,7 % HDP pro období 2014–2020) je tato hodnota vyšší, a to zejména v důsledku výrazného navýšení základních hodnot investic do oběhového hospodářství. 156 V rámci všech zemí EU-27 pochází 17 % odhadovaných finančních prostředků z prostředků EU. 157 V některých zemích pochází z prostředků EU více než 50 % (např. Řecko, Rumunsko, Bulharsko) nebo téměř 50 % financování (např. Chorvatsko, Slovensko). V průměru EU pocházela polovina celkového financování (50,2 %) z veřejných zdrojů (fondy EU a vnitrostátní veřejné zdroje dohromady) a v případě devíti zemí byl podíl veřejného financování více než dvoutřetinový, což prokazuje význam veřejných zdrojů financování.

·Roční investiční potřeby v oblasti životního prostředí pro programové období 2021–2027 se na úrovni EU odhadují na zhruba 2,4 % HDP, což naznačuje značnou investiční mezeru (0,8 % HDP, tedy 122 miliard EUR ročně), již je třeba řešit, aby bylo zajištěno provádění priorit v oblasti životního prostředí a aby byla podpořena ekologická transformace EU. V jednotlivých členských státech se mezera značně různí a pohybuje se od 0,4 % do 2,9 % HDP. 158

·Téměř polovina mezery v investicích do ochrany životního prostředí se týká (součtu) chybějících investic do boje proti znečištění (29 %) a do ochrany a správy našich vodních útvarů (18 %). Roční deficit finančních prostředků na biologickou rozmanitost a ekosystémy činí zhruba 31 % celkové částky a dosahuje výše 37 miliard EUR. 159 Investiční mezera v oblasti oběhového hospodářství a odpadů se odhaduje na 22 % celkové částky, což představuje nejméně 27 miliard EUR ročně.

·Potřeba dodatečných investic (tj. investiční mezera) v oblasti zmírňování dopadů změny klimatu (energetika, doprava) byla odhadnuta na 477 miliard EUR ročně (ve vztahu k cílům pro rok 2030), přičemž dalších 35 miliard EUR ročně je zapotřebí na plán REPowerEU a dalších (kumulativních) 92 miliard EUR v období 2023–2030 na zvyšování výrobních kapacit EU pro nulové čisté emise. 160 Náklady na přizpůsobení se změně klimatu mohou být rovněž značné a mohou se pohybovat v rozmezí od 35–62 miliard EUR (užší rozsah) do 158–518 miliard EUR (širší rozsah) ročně. Zelené investice určené na oblast energetiky a dopravy významně podporují cíle v oblasti životního prostředí, například zlepšení čistoty ovzduší v Evropě nebo přispívání ke snížení hluku ve venkovním prostředí. Neuspokojí však například významné potřeby v oblasti vodohospodářské infrastruktury a nakládání s odpady.

·Z celkového přídělu finančních prostředků v rámci Nástroje pro oživení a odolnost (granty a půjčky) ve výši 650 miliard EUR přispívá 343 miliard EUR na ekologickou transformaci (zhruba 53 %). Celkem 27 % z celkového zeleného příspěvku se týká energetické účinnosti, 26 % udržitelné mobility a 19 % obnovitelné energie a sítí. Celkový příspěvek k environmentálním cílům dosahuje 13 %: na vodu a moře připadá 6 %, na přechod na oběhové hospodářství 4 %, na biologickou rozmanitost 2 %, na (specializovanou) prevenci a omezování znečištění 1 %. Kromě toho v případě Nástroje pro oživení a odolnost jako celku činí odhadované výdaje v oblasti klimatu přibližně 42 %, což je více než cíl 37 %. 161

·Environmentální daně dosáhly v roce 2022 výše 2,02 % HDP (320,8 miliardy EUR) (EU-27), z čehož 1,56 % tvořily energetické daně, 0,38 % daně z dopravy a 0,08 % daně ze znečištění/zdrojů. Celkové dotace v energetice dosáhly v roce 2023 výše 354 miliard EUR (EU-27), z čehož se 213 miliard týkalo energetické náročnosti, 75 miliard podpory výroby, 44 miliard podpory energetické účinnosti, 9 miliard podpory infrastruktury, 7 miliard podpory výzkumu a vývoje a 5 miliard podpory restrukturalizace odvětví. Dotace na fosilní paliva v zemích EU-27 v roce 2021 činily 56 miliard EUR (0,36 % HDP EU, v průběhu času byly stabilní, ale v jednotlivých členských státech se různily a pohybovaly se v rozmezí od 0,10 % do 1,40 %). 162

Příklady osvědčených postupů

·Některé členské státy zavedly daň podle množství produkovaného odpadu, která se vztahuje na hmotnost nebo objem odpadu vyprodukovaného domácnostmi a podniky a svezeného organizacemi pro svoz odpadu. Tento nástroj podporuje zásadu předcházení vzniku odpadu.

·Německo, Francie, Nizozemsko, Itálie a Španělsko se v letech 2021–2023 vyznačovaly vysokou úrovní emisí zelených dluhopisů, jejichž celková hodnota dosáhla výše 420 miliard EUR (73 % celkové hodnoty v EU).

·Itálie dosáhla pokroku v oblasti sledování a vykazování dopadů státního rozpočtu na životní prostředí (ekologické sestavování rozpočtu). Od roku 2000 Itálie zavedla podávání zpráv o plánovaných výdajích na ochranu životního prostředí a řízení zdrojů. Do těchto zpráv bylo zahrnuto i dvanáct ukazatelů spravedlivého a udržitelného blahobytu v souladu s cíli v oblasti udržitelného rozvoje a cíli Agendy 2030.

(1)

     Viz sdělení Komise z roku 2016, v němž oznámila pravidelný přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí: „Dosahování přínosů politik EU v oblasti životního prostředí s pomocí pravidelného přezkumu jejich provádění“, COM(2016) 316 final, 27.5.2016 . Viz též internetová stránka s přehledem všech vydání přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí . Komise doposud přijímala balíčky přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí každé dva až tři roky, a to v letech 2017, 2019 a 2022.

(2)

      Společné výzkumné středisko, „Cross-border and emerging risks in Europe“ (Přeshraniční a nově vznikající rizika v Evropě), 2024, dokument JRC137818 ; Světové ekonomické fórum, „Global Risks Report“ (Zpráva o globálních rizicích), 2025 ; Trust et al., „Planetary Solvency – Finding our balance with nature – Global risk management for human prosperity“ (Planetární solventnost – Hledání rovnováhy ve vztahu k přírodě – Řízení globálních rizik pro prosperitu lidstva), University of Exeter, 2025 ; Evropská agentura pro životní prostředí, „Editorial – Time to speed up towards a sustainable and resilient Europe“ (Čas urychlit přechod k udržitelné a odolné Evropě), 24.9.2024 ; Evropská agentura pro životní prostředí, „Editorial – Why Europe needs to stay the course to sustainability in a changing world“ (Proč Evropa musí v měnícím se světě pokračovat v cestě k udržitelnosti), 16.12.2024 ; Zpráva EEA o stavu životního prostředí v roce 2025, která má být předložena dne 30. 9. 2025 ; Richardson et al., „Earth beyond six of nine planetary boundaries“ (Země překročila šest z devíti planetárních mezí), Science Advances , roč. 9, 2023 .

(3)

   Sdělení o plnění cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030, 27. května 2025, COM(2025)274.

(4)

      8. akční program pro životní prostředí (Úř. věst. L 114, 12.4.2022, s. 22) .

(5)

      „Sdělení o Dohodě o čistém průmyslu: Společný plán pro konkurenceschopnost a dekarbonizaci“, dokument COM(2025) 85 final, 26.2.2025 .

(6)

      Eurostat, „Accounting for ecosystems and their services in the European Union“ (Účetnictví ekosystémů a jejich služeb v Evropské unii), 2021 .

(7)

      Evropská strategie pro vodohospodářskou odolnost, 4. června 2025, COM(2025)280 .

(8)

      „Kompas konkurenceschopnosti pro EU“, dokument COM(2025) 30 final, 29.1.2025 ; „Sdělení o Dohodě o čistém průmyslu: Společný plán pro konkurenceschopnost a dekarbonizaci“, dokument COM(2025) 85 final, 26.2.2025 ; Politické směry pro příští Evropskou komisi 2024–2029 ; Strategická agenda Rady na období 2024–2029 ; Evropská investiční banka, „Financing and commercialisation of cleantech innovation“ (Financování a komercializace inovací v oblasti čistých technologií), 2024 .

(9)

     Ustanovení čl. 4 odst. 3 Smlouvy o EU a čl. 197 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

(10)

     Ustanovení čl. 197 odst. 2 Smlouvy o fungování EU: „Unie může podpořit úsilí členských států o zlepšení schopnosti jejich správních orgánů provádět právo Unie. Tato činnost může zahrnovat zejména usnadnění výměny informací a státních zaměstnanců, jakož i podporu vzdělávacích programů.“

(11)

     Článek 17 Smlouvy o EU a články 258 až 260 Smlouvy o fungování EU; sdělení Komise „Právo EU: lepší výsledky díky lepšímu uplatňování“ (Úř. věst. C 18/10, 19.1.2017) ; sdělení Komise „Prosazování práva EU pro Evropu, která přináší výsledky“, 13.10.2022 ; výroční zprávy o kontrole uplatňování práva EU .

(12)

     Některé z právních předpisů EU v oblasti životního prostředí přijatých v souladu s legislativním programem Zelené dohody pro Evropu od roku 2019 do současnosti vstoupily v platnost až po vypracování tohoto přezkumu nebo v platnost teprve vstoupí. Týká se to například revidované směrnice o čištění městských odpadních vod, revidované směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší, nařízení o obnově přírody a nařízení EU proti odlesňování. V zájmu přehlednosti jsou tyto předpisy v textu sdělení o přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí a případně ve zprávách o jednotlivých zemích v rámci tohoto přezkumu uvedeny, jejich dodržování členskými státy však tento přezkum neposuzuje.

(13)

      Sdělení Komise „Cesta k příštímu víceletému finančnímu rámci“, dokument COM(2025) 46 final, 11.2.2025 .

(14)

      Sdělení Komise „Evropa jednodušší a rychlejší: Sdělení o provádění a zjednodušování“, COM(2025) 47 final 11.2.2025. .

(15)

     Viz zprávy o jednotlivých zemích v rámci přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí 2025 a přezkum 8. akčního plánu pro životní prostředí v polovině období . Viz též Společné výzkumné středisko, „Delivering the EU Green Deal – Progress towards targets“ (Realizace Zelené dohody pro Evropu – Pokrok směrem k cílům), 2025 .

(16)

      Komise, „Zpráva o hodnocení pracovních metod Komise pro kontrolu uplatňování práva EU“, 14.7.2023 .

(17)

     Zdroj: Výpočty GŘ pro životní prostředí, 2025.

(18)

      Sdělení Komise „Evropa jednodušší a rychlejší: Sdělení o provádění a zjednodušování“, COM(2025) 47, 11.2.2025 .

(19)

      Evropská agentura pro životní prostředí / Společné výzkumné středisko, Second zero pollution monitoring and outlook 2025 (Druhá zpráva o monitorování nulového znečištění a výhled do roku 2025).

(20)

     Ekosystémové služby jsou služby, které příroda v současné době bezplatně poskytuje našemu hospodářství, například ochrana proti erozi, kvalita půdy, regulace teploty, ochrana před povodněmi, zadržování vody, opylování a ukládání uhlíku. Evropská centrální banka odhaduje, že téměř 75 % bankovních úvěrů pro podniky v eurozóně je poskytováno podnikům, které jsou vysoce závislé na nejméně jedné ekosystémové službě. Viz Frank Elderson, Taking account of nature, naturally (Přirozené zohledňování přírody), 19.11.2024 . Ekosystémové služby jsou velice obtížně nahraditelné nebo je jejich nahrazení velice nákladné. Síť centrálních bank a orgánů dohledu pro ekologizaci finančního systému (NGFS) upozorňuje na makroekonomické dopady omezených ekosystémových služeb. Viz NGFS, Nature-related Financial Risks: a Conceptual Framework to guide Action by Central Banks and Supervisors (Finanční rizika související s přírodou: koncepční rámec jako vodítko pro opatření centrálních bank a orgánů dohledu), červenec 2024 . Viz též prohlášení Komise o naléhavé potřebě přijmout opatření EU v zájmu ochrany přírody a biologické rozmanitosti s cílem zabránit vymírání druhů (2024/2995(RSP)), 18.12.2024 ; Mundaca and Heintze, „Banking on ecosystem services“ (Spoléhání na ekosystémové služby), Ecological Economics, svazek 224, 2024 ; IPBES, Nexus Assessment Report (Zpráva o posouzení provázanosti), 16.12.2024 a IPBES, Transformative Change Report (Zpráva o transformativních změnách), 18.12.2024 .

(21)

      Studie Logika Group/EMRC/RPA Europe, duben 2025 . Zahrnuty jsou cíle stanovené ve strategiích a akčních plánech a nejsou zahrnuty právní předpisy a politika v oblasti klimatu.

(22)

     Dánské ministerstvo pro ekologickou transformaci, Bred politisk aftale om Den Grønne Trepart , 18.11.2024.

(23)

     Zdroj: Statistika environmentálních daní – Vysvětlení statistiky – Eurostat .

(24)

   Mimo jiné prostřednictvím připravovaného „Plánu pro přírodní kredity“ vypracovaného Komisí.

(25)

      Jan Nill, Generální ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti, Evropská komise, Fossil Fuel Subsidies in EU Member States - Trends and Analytical Challenges (Dotace na fosilní paliva v členských státech EU – Trendy a analytické výzvy), diskusní dokument 214, 2024 .

(26)

     Pakt pro výzkum a inovace v Evropě (2021) opětovně potvrzuje investiční cíl ve výši 3 % HDP na výzkum a vývoj. Totéž bylo znovu potvrzeno mimo jiné v závěrech Evropské rady ze 17.–18. dubna 2024. Viz také Studie společností ECORYS/Ramboll, The economic and competitive benefits of environmental policy (Přínosy politiky v oblasti životního prostředí pro hospodářství a hospodářskou soutěž), Úřad pro publikace Evropské unie, 2024 .

(27)

     Viz Sdělení Komise „Posílení evropského správního prostoru (ComPAct)“, 25.10.2023, dokument COM(2023) 667 final ; domovská stránka Nástroje pro technickou podporu a domovská stránka nástroje TAIEX .

(28)

     Viz např. Poradní vědecký mechanismus (SAM), „One Health governance in the European Union“ (Správa prostřednictvím přístupu „Jedno zdraví“ v rámci Evropské unie), 2024 , str. 13–14 o „integrovaném přístupu“ a Zpráva IPBES o provázanosti, 2024 , kde se hovoří o „roztříštěné správě biologické rozmanitosti, vod, potravin, zdraví a změny klimatu různými institucemi a subjekty, které se často zabývají oddělenými a izolovanými politickými agendami, což vede k protichůdným cílům a zdvojování úsilí“.

(29)

      Doporučení Komise o urychlení postupů udělování povolení pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a usnadnění smluv o nákupu elektřiny, 18.5.2022, dokument C/2022/3219 final , a Pokyny pro členské státy týkající se osvědčených postupů sloužících k urychlení postupů udělování povolení pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a usnadnění smluv o nákupu elektřiny, 18.5.2022, dokument SWD(2022) 0149 final .

(30)

      8. akční program pro životní prostředí , čl. 3 písm. y); Přezkum 8. akčního programu pro životní prostředí v polovině období , bod 3.7.

(31)

     Viz https://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/handle/JRC140211 .

(32)

      Zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu o provádění rámcové směrnice o vodě (2000/60/ES) a směrnice o povodních (2007/60/ES), dokument COM(2025) 2 final, 4.2.2025 .

(33)

      Viz směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2881 ze dne 23. října 2024 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu (přepracované znění) (Úř. věst. L, 2024/2881, 20.11.2024) ;  směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1785 ze dne 24. dubna 2024, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích (integrovaná prevence a omezování znečištění) a směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů (Úř. věst. L, 2024/1785, 15.7.2024 .

(34)

      „Kompas konkurenceschopnosti pro EU“, dokument COM(2025) 30 final, 29.1.2025 ; „Sdělení o Dohodě o čistém průmyslu: Společný plán pro konkurenceschopnost a dekarbonizaci“, dokument COM(2025) 85 final, 26.2.2025 .

(35)

      „Nový akční plán pro oběhové hospodářství – Čistší a konkurenceschopnější Evropa“, dokument COM/2020/98 final, 11.3.2020 .

(36)

      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1781 ze dne 13. června 2024 o vytvoření rámce pro stanovení požadavků na ekodesign udržitelných výrobků, o změně směrnice (EU) 2020/1828 a nařízení (EU) 2023/1542 a o zrušení směrnice 2009/125/ES (Úř. věst. L 2024/1781, 28.6.2024) .

(37)

      „Strategie EU pro udržitelný a oběhový textil“, dokument COM(2022) 141 final, 30.3.2022 .

(38)

      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1542 ze dne 12. července 2023 o bateriích a odpadních bateriích, o změně směrnice 2008/98/ES a nařízení (EU) 2019/1020 a o zrušení směrnice 2006/66/ES (Úř. věst. L 191, 28.7.2023, s.1) .

(39)

      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 ze dne 19. prosince 2024 o obalech a obalových odpadech, o změně nařízení (EU) 2019/1020 a směrnice (EU) 2019/904 a o zrušení směrnice 94/62/ES (Úř. věst. L 2025/40, 22.1.2025) .

(40)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3) .

(41)

      Směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů, v platném znění (Úř. věst. L 182, 16. 7. 1999, s. 1) .

(42)

      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1542 ze dne 12. července 2023 o bateriích a odpadních bateriích, o změně směrnice 2008/98/ES a nařízení (EU) 2019/1020 a o zrušení směrnice 2006/66/ES (Úř. věst. L 191, 28.7.2023, s. 1) .

(43)

      Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o požadavcích na oběhovost projektů vozidel, o nakládání s vozidly s ukončenou životností, o změně nařízení (EU) 2018/858 a (EU) 2019/1020 a zrušení směrnic 2000/53/ES a 2005/64/ES, COM(2023) 451 final.

(44)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) (Úř. věst. L 197, 24.7.2012, s. 38) .

(45)

      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157 ze dne 11. dubna 2024 o přepravě odpadů, o změně nařízení (EU) č. 1257/2013 a (EU) 2020/1056 a o zrušení nařízení (ES) č. 1013/2006 (Úř. věst. L, 2024/1157, 30.4.2024) .

(46)

     Viz https://environment.ec.europa.eu/topics/waste-and-recycling_en.

(47)

     To potvrzuje i zvláštní zpráva Evropského účetního dvora o oběhovém hospodářství ( Zvláštní zpráva 17/2023: Oběhové hospodářství – pomalý přechod členských států navzdory opatřením EU, 3.7.2023 ), která zjistila, že členské státy navzdory opatřením EU nedosahují dostatečného pokroku, a vyzvala k lepšímu monitorování přechodu členských států na oběhové hospodářství, k analýze důvodů nízkého využívání finančních prostředků EU na oběhový design a ke zvážení možností větší motivace.

(48)

      Investiční pokyny Nového evropského Bauhausu .

(49)

      Investiční pokyny Nového evropského Bauhausu , strana 172.

(50)

     Viz https://realtimeeconomy-bsr.eu .

(51)

     Polský věstník zákonů z roku 2019, položka 1579, v platném znění, k dispozici na adrese https://dziennikustaw.gov.pl/DU/rok/2019/pozycja/1579 . 

(52)

      https://environment.ec.europa.eu/strategy/zero-pollution-action-plan/zero-pollution-targets_en . 

(53)

     Viz https://environment.ec.europa.eu/topics/water_en .

(54)

      Evropská strategie pro vodohospodářskou odolnost, 4. června 2025, COM(2025)280 .

(55)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1).

(56)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES ze dne 23. října 2007 o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik (Úř. věst. L 288, 6.11.2007, s. 27).

(57)

      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/741 ze dne 25. května 2020 o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody (Úř. věst. L 177, 5.6.2020, s. 32).

(58)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184 ze dne 16. prosince 2020 o jakosti vody určené k lidské spotřebě (přepracované znění) (Úř. věst. L 435, 23.12.2020, s. 1).

(59)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES ze dne 15. února 2006 o řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS (Úř. věst. L 64, 4.3.2006, s. 37).

(60)

      Směrnice Rady 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (Úř. věst. L 375, 31.12.1991, s. 1).

(61)

      Směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod (Úř. věst. L 135, 30.5.1991, s. 40).

(62)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí) (Úř. věst. L 164, 25.6.2008, s. 19),

(63)

     Viz https://environment.ec.europa.eu/topics/water/water-framework-directive/implementation-reports_en .

(64)

     „Zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu o provádění rámcové směrnice o vodě (2000/60/ES) a směrnice o povodních (2007/60/ES) – Třetí plány povodí – Druhé plány pro zvládání povodňových rizik“, dokument COM(2025) 2 final, 4.2.2025.

(65)

     V současné době probíhají řízení o nesplnění povinnosti z důvodu špatného uplatňování směrnice o čištění městských odpadních vod s osmnácti členskými státy: ES, PT, IT, IE, EL, SE, FR, EE, CZ, LT, SI, SK, HU, BG, PL, MT, RO, CY.

(66)

     EL, ES a IT.

(67)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184 ze dne 16. prosince 2020 o jakosti vody určené k lidské spotřebě (přepracované znění) (Úř. věst. L 435, 23.12.2020, s. 1).

(68)

      Drinking water (Pitná voda) – Evropská komise

(69)

     Vystavení per- a polyfluorovaným alkylovým sloučeninám zvyšuje riziko nepříznivých účinků na zdraví, například na štítnou žlázu, játra, metabolismus tuků a imunitní systém. Studie zabývající se socioekonomickými náklady vyplývajícími z dopadů používání per- a polyfluorovaných alkylových sloučenin na lidské zdraví a životní prostředí naznačují, že tyto náklady jsou značně vysoké. Roční náklady na zdravotní péči se za všechny země EHP odhadují na 52–84 miliard EUR. Viz Goldenman, Fernandes, Holland, Tugran, Nordin, Schoumacher a McNeill, „The costs of inaction - a socioeconomic analysis of environmental and health impacts linked to exposure to PFAS“ (Cena za nečinnost – socioekonomická analýza environmentálních a zdravotních dopadů spojených s expozicí PFAS), 2019 .

(70)

     Viz také hodnocení rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí ze dne 6.3.2025 na adrese https://environment.ec.europa.eu/news/commission-evaluates-sea-protection-and-bathing-water-quality-laws-2025-03-06_en .

(71)

      Předčasná úmrtí v důsledku znečištění životního prostředí | Evropské přehledy ukazatelů nulového znečištění .

(72)

      Tainio et al., „Air pollution, physical activity and health: A mapping review of the evidence“ (Znečištění ovzduší, fyzická aktivita a zdraví: přezkum podkladů za účelem zmapování), Environment International, 2021 .

(73)

      Münzel a kol. „Running in polluted air is a two-edged sword — physical exercise in low air pollution areas is cardioprotective but detrimental for the heart in high air pollution areas“ (Běhání ve znečištěném ovzduší je dvojsečná zbraň – fyzická aktivita v oblastech s nízkým znečištěním ovzduším chrání srdce, ale v oblastech s vysokým znečištěním ovzduší mu škodí), European Heart Journal, 2021 .

(74)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2881 ze dne 23. října 2024 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu (přepracované znění) (Úř. věst. L 2024/2881, 20.11.2024) .

(75)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 ze dne 14. prosince 2016 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší, o změně směrnice 2003/35/ES a o zrušení směrnice 2001/81/ES (Úř. věst. L 344, 17.12.2016, s. 1) .

(76)

      Evropská agentura pro životní prostředí, „Stav kvality ovzduší v Evropě v roce 2024“ .

(77)

      WHO global air quality guidelines: particulate matter (‎PM2.5 and PM10)‎, ozone, nitrogen dioxide, sulfur dioxide and carbon monoxide (Pokyny WHO týkající se kvality ovzduší: pevné částice (PM 2,5 a PM 10), ozon, oxid dusičitý, oxid siřičitý a oxid uhelnatý).

(78)

      Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Cesta ke zdravé planetě pro všechny – Akční plán EU: „Vstříc nulovému znečištění ovzduší, vod a půdy“, 12.5.2021, dokument COM/2021/400 final.

(79)

      Evropská agentura pro životní prostředí, „Health risks caused by environmental noise in Europe“ (Zdravotní rizika způsobená hlukem ve venkovním prostřeí v Evropě), 2020 .

(80)

      https://environment.ec.europa.eu/strategy/zero-pollution-action-plan/zero-pollution-targets_en .

(81)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (Úř. věst. L 189, 18.7.2002, s. 12) .

(82)

     Otevřená řízení o nesplnění povinnosti v souvislosti s překročením mezních hodnot částic PM10 v případě BG, CZ, HR, FR, EL, HU, IT, PL, RO, SK, SI, ES, SE; otevřená řízení o nesplnění povinnosti v souvislosti s překročením mezních hodnot částic PM2.5 v případě IT a HR; otevřená řízení o nesplnění povinnosti v souvislosti s překročením mezních hodnot NO2 v případě BE, DE, FR, EL, ES, IT, PL, PT a RO.

(83)

     Rozsudky Soudního dvora EU týkající se překročení mezních hodnot částic v případě BG, PL, RO, IT, HU, FR, SK, EL; rozsudky Soudního dvora EU týkající se překročení mezních hodnot NO2 v případě FR, DE, IT, ES, EL a PT.

(84)

     Členské státy, které podle přezkumu inventur v roce 2024 neplní závazky ke snížení emisí NH3 podle směrnice o národních emisních stropech: AT, BG, HU, IE, LT, LV, PT, SE.

(85)

     V případě NOx: LT, RO.

(86)

     V případě PM2.5: HU, RO.

(87)

     V případě NMVOC: LT.

(88)

     V případě SO2: CY.

(89)

   Řízení o nesplnění povinnosti v souvislosti se špatným uplatňováním směrnice o hluku ve venkovním prostředí je v současné době vedeno proti BG, DE, EL, ES, FR, HU, PL, PT, RO, SI a SK.

(90)

    https://webgate.ec.europa.eu/TMSWebRestrict/resources/js/app/#/library/detail/85767?hasBackBtn=false .

(91)

      https://webgate.ec.europa.eu/TMSWebRestrict/resources/js/app/#/library/detail/81665?hasBackBtn=false .

(92)

    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích ((integrovaná prevence a omezování znečištění (přepracované znění), (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17) .

(93)

    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES (Úř. věst. L 197, 24.7.2012, s. 1) .

(94)

    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1849 ze dne 13. června 2024, kterým se mění nařízení (EU) 2017/852 o rtuti, pokud jde o zubní amalgám a další výrobky s přidanou rtutí, na které se vztahují omezení vývozu, dovozu a výroby (Úř. věst. L, 2024/1849, 10.7.2024) .

(95)

   Prostřednictvím postupného ukončení používání zubního amalgámu do 1. ledna 2025 a zákazu výroby a vývozu dalších světelných zdrojů obsahujících rtuť od 1. ledna 2026 nebo 1. ledna 2028 (v závislosti na kategorii světelného zdroje).

(96)

    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1) .

(97)

    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s.1) .

(98)

   Například povinností týkajících se požadavků na informace (zkoušky, které se mají u látek provádět), vlastní klasifikace nebezpečnosti, doporučených opatření k řízení rizik a provozních podmínek pro látky a směsi.

(99)

    Evropský portál průmyslových emisí .

(100)

      Evropská agentura pro životní prostředí, The costs to health and the environment from industrial air pollution in Europe – 2024 update (Náklady na zdraví a životní prostředí v důsledku průmyslového znečištění ovzduší v Evropě) .

(101)

   Z těchto případů jsou stále otevřené případy týkající se AT, CZ, DE, HR, IE, PL a PT.

(102)

   AT, BG, CZ, DE, EE, FI, FR, HR, HU, LT, PL, PT, SK.

(103)

      Fórum Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) pro výměnu informací o prosazování .

(104)

      Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 – Navrácení přírody do našeho života“, 20.5.2020, dokument COM/2020/380 final.

(105)

      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3024 ze dne 27. listopadu 2024, kterým se mění nařízení (EU) č. 691/2011, pokud jde o zavedení nových modulů environmentálních hospodářských účtů (Úř. věst. L, 2024/3024, 6.12.2024) .

(106)

  Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Strategie EU pro půdu do roku 2030 – Využití přínosů zdravé půdy pro lidi, potraviny, přírodu a klima, dokument COM(2021) 699 final.

(107)

      Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Nová Lesní strategie EU do roku 2030, dokument COM(2021) 572 final.

(108)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (kodifikované znění) (Úř. věst. L 20, 26.1.2010, s. 7 a směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7).

(109)

      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1991 ze dne 24. června 2024 o obnově přírody a o změně nařízení (EU) 2022/869 (Úř. věst. L, 2024/1991, 29.7.2024) .

(110)

      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 ze dne 22. října 2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů (Úř. věst. L 317, 4.11.2014, s. 35).

(111)

     Investiční opatření 1.6 „Enhanced rehabilitation of 33,000 hectares of peatlands“ (Posílení obnovy 33 000 hektarů rašelinišť) (2021–2026).

(112)

Zpráva European State of the Climate: Summary 2023 (Stav klimatu v Evropě: shrnutí za rok 2023), vydaná v rámci programu Copernicus v roce 2024 .

(113)

Climate Change 2023: Synthesis Report – Summary for Policymakers (Změna klimatu v roce 2023: souhrnná zpráva – shrnutí pro tvůrce politik), Mezivládní panel pro změnu klimatu, Ženeva, 2023 .

(114)

Zpráva o posouzení rizik souvisejících se změnou klimatu v Evropě (EUCRA), Evropská agentura pro životní prostředí, 2024 .

(115)

Ballester J. et al., „Heat-related mortality in Europe during the summer of 2022“ (Úmrtnost v důsledku horka v Evropě během léta 2022), Nature Medicine, č. 29, s. 1857–1866, 2023 .

(116)

Sdělení Komise o řízení klimatických rizik, březen 2024 .

(117)

Gallo et al., „Heat-related mortality in Europe during 2023 and the role of adaptation in protecting health“ (Úmrtnost v důsledku horka v Evropě během roku 2023 a úloha adaptace při ochraně zdraví), Nature Medicine, 2024 .

(118)

      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 ze dne 30. června 2021, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení (ES) č. 401/2009 a nařízení (EU) 2018/1999 („evropský právní rámec pro klima“) (Úř. věst. L 243, 9.7.2021, s. 1) .

(119)

      Jde o revidovanou směrnici o systému EU ETS, nový systém ETS pro budovy, silniční dopravu a paliva, rezervu tržní stability, nařízení o sdílení úsilí, normy pro emise CO₂ z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel (dodávek), nařízení o využívání půdy, změnách ve využívání půdy a lesnictví, mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, zřízení Sociálního klimatického fondu, Iniciativu pro námořní paliva FuelEU, nařízení o infrastruktuře pro alternativní paliva, Iniciativu pro letecká paliva ReFuelEU, směrnici o energetické účinnosti a směrnici o obnovitelných zdrojích energie. Na dosažení dohody již čeká pouze návrh revidované směrnice o zdanění energie.

(120)

   Odhaduje se, že tyto přijaté právní předpisy povedou k čistému domácímu snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 57 % ve srovnání s rokem 1990.

(121)

      Zpráva o pokroku v oblasti klimatu .

(122)

     Bulharsko, Česko, Estonsko, Španělsko, Francie, Chorvatsko, Maďarsko, Lucembursko, Lotyšsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko.

(123)

     Belgie, Kypr, Finsko, Slovinsko, Slovensko.

(124)

     Chorvatsko, Kypr, Maďarsko, Itálie, Irsko, Litva, Malta, Rumunsko.

(125)

     V porovnání s ročním průměrem čistého pohlcení v referenčním období 2016–2018.

(126)

     Členské státy s pasivními zůstatky v sestupném pořadí: Francie, Finsko, Česko, Portugalsko, Slovinsko, Estonsko, Belgie a Kypr.

(127)

     Členské státy s aktivními zůstatky ve vzestupném pořadí: Malta, Lucembursko, Lotyšsko, Nizozemsko, Slovensko, Chorvatsko, Řecko, Bulharsko, Polsko, Litva, Itálie, Rakousko, Irsko, Maďarsko, Švédsko, Dánsko, Německo, Španělsko, Rumunsko.

(128)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26) .

(129)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE) (Úř. věst. L 108, 25.4.2007, s. 1) .

(130)

   Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Česko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Švédsko.

(131)

      https://wikis.ec.europa.eu/display/InspireMIG/Action+3.1+GreenData4all+initiative .

(132)

     Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Kompas konkurenceschopnosti pro EU. COM/2025/30 final.

(133)

     Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Sdělení o Dohodě o čistém průmyslu: společný plán konkurenceschopnosti a dekarbonizace, COM/2025/85 final.

(134)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (kodifikované znění), (Úř. věst. L 26, 28.1.2012, s. 1) a  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (Úř. věst. L 197, 21.7.2001, s. 30) .

(135)

     Rakousko, Chorvatsko, Dánsko, Finsko, Francie, Maďarsko, Irsko, Polsko, Slovensko, Švédsko.

(136)

   Rakousko, Belgie, Česko, Francie, Německo, Irsko, Itálie, Nizozemsko, Portugalsko, Španělsko.

(137)

   Rakousko, Belgie, Kypr, Česko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Španělsko, Rumunsko, Slovensko.

(138)

      Komise, sdělení Zelená dohoda pro Evropu, 11.12.2019, dokument COM(2019) 640 final .

(139)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3019 ze dne 27. listopadu 2024 o čištění městských odpadních vod (přepracované znění) (Úř. věst. L, 2024/3019, 12.12.2024) .

(140)

    Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2881 ze dne 23. října 2024 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu (přepracované znění) (Úř. věst. L 2024/2881, 20.11.2024) .

(141)

    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1115 ze dne 31. května 2023 o dodávání na trh Unie a vývozu z Unie určitých komodit a produktů spojených s odlesňováním a znehodnocováním lesů a o zrušení nařízení (EU) č. 995/2010 (Úř. věst. L 150, 9.6.2023, s. 206) .

(142)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích a emisích z chovů hospodářských zvířat (integrovaná prevence a omezování znečištění) (přepracované znění) ( Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17) .

(143)

     Rakousko, Bulharsko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko.

(144)

   Rakousko, Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Česko, Finsko, Německo, Maďarsko, Irsko, Itálie, Malta, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko.

(145)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1203 ze dne 11. dubna 2024 o trestněprávní ochraně životního prostředí a o nahrazení směrnic 2008/99/ES a 2009/123/ES (Úř. věst. L, 2024/1203, 30.4.2024) .

(146)

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56) .

(147)

      Sdělení Komise „Posílení evropského správního prostoru (ComPAct)“, 25.10.2023, dokument COM/2023/667 final a https://reform-support.ec.europa.eu/public-administration-and-governance-coordination/enhancing-european-administrative-space-compact_en .

(148)

     Viz nařízení o Nástroji pro technickou podporu a domovská stránka Nástroje pro technickou podporu .

(149)

     Viz https://environment.ec.europa.eu/law-and-governance/environmental-implementation-review/peer-2-peer_en .

(150)

     Odhaduje se, že fondy EU zajišťují až 20 % celkového financování ochrany životního prostředí z prostředků EU a vnitrostátních a soukromých zdrojů dohromady. Z toho 4,1 % připadá na politiku soudržnosti, 3,4 % na SZP, 8,6 % na Nástroj pro oživení a odolnost a 2,6 % na Evropskou investiční banku. Politika soudržnosti přispívá v období 2021–2027 částkou 120 miliard EUR na cíle v oblasti klimatu a částkou 78 miliard EUR na cíle v oblasti životního prostředí.

(151)

      Beltran Miralles, M., Gourdon, T., Seigneur, I., Arranz Padilla, M. and Pickard Garcia, N., The implementation of the ‘Do No Significant Harm’ principle in selected EU instruments (Provádění zásady „významně nepoškozovat“ ve vybraných nástrojích EU), Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2023, JRC135691 . 

(152)

     Nařízení (EU) 2020/852 o vytvoření rámce pro usnadnění udržitelných investic, nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2021/2139 ze dne 4. června 2021 (akt v přenesené pravomoci v oblasti klimatu), nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2022/1214 ze dne 9. března 2022 (doplňkový akt v přenesené pravomoci v oblasti klimatu), nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2023/2485 ze dne 27. června 2023, kterým se mění akt v přenesené pravomoci v oblasti klimatu a nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2023/2486 ze dne 27. června 2023 (akt v přenesené pravomoci v oblasti životního prostředí).

(153)

     Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1991 ze dne 24. června 2024 o obnově přírody a o změně nařízení (EU) 2022/869. Viz https://environment.ec.europa.eu/topics/nature-and-biodiversity/nature-restoration-regulation_en .

(154)

     Zdroj: Interní analýza GŘ pro životní prostředí, 2025.

(155)

     Zelené financování zahrnuje financování opatření v oblasti klimatu, ale také financování konkrétních environmentálních cílů, jako je omezování průmyslového znečištění, vodní hospodářství a ochrana biologické rozmanitosti. Vzhledem ke svému rozsahu je přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí posuzuje odděleně.

(156)

     Na základě Eurostatem provedené revize ukazatele soukromých investic do oběhového hospodářství (cei_cie012), která zvýšila základní hodnotu z cca 20 miliard EUR ročně na cca 120 miliard EUR ročně (rozšířením skladby), čímž se zvyšují i celkové investiční potřeby. Je také třeba uvést, že ke zvýšení odhadované úrovně financování přispělo i širší využití příslušných fondů EU.

(157)

     Další zhruba 3 % poskytla EIB, takže celkový příspěvek EU činí přibližně 20 %.

(158)

     Zdroj: GŘ pro životní prostředí Je třeba zmínit, že vodohospodářská odolnost a rozsáhlé zavádění oběhového hospodářství mohou investiční potřeby dále zvýšit. To je v současné době předmětem podrobnějších studií týkajících se investičních potřeb.

(159)

     Zahrnuty jsou i dodatečné náklady na udržitelné hospodaření s půdou, které vyplývají z právního rámce pro monitorování půdy , nad rámec nákladů na udržitelné hospodaření s půdou již zahrnutých v nákladech Strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030.

(160)

      Pracovní dokument útvarů Komise Investment needs assessment and funding availabilities to strengthen EU's Net-Zero technology manufacturing capacity (Posouzení investičních potřeb a dostupných finančních prostředků k posílení výrobní kapacity technologií pro nulové čisté emise v EU), SWD(2023) 68 final, 2023 .

(161)

     Viz srovnávací přehled Nástroje pro oživení a odolnost na adrese https://ec.europa.eu/economy_finance/recovery-and-resilience-scoreboard/index.html.

(162)

      Jan Nill, Generální ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti, Evropská komise, Fossil Fuel Subsidies in EU Member States - Trends and Analytical Challenges (Dotace na fosilní paliva v členských státech EU – Trendy a analytické výzvy), diskusní dokument 214, 2024 .

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 7.7.2025

COM(2025) 420 final

PŘÍLOHA

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ











Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí 2025































Provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí v zájmu prosperity a bezpečnosti

{SWD(2025) 300 final} - {SWD(2025) 301 final} - {SWD(2025) 302 final} - {SWD(2025) 303 final} - {SWD(2025) 304 final} - {SWD(2025) 305 final} - {SWD(2025) 306 final} - {SWD(2025) 307 final} - {SWD(2025) 308 final} - {SWD(2025) 309 final} - {SWD(2025) 310 final} - {SWD(2025) 311 final} - {SWD(2025) 312 final} - {SWD(2025) 313 final} - {SWD(2025) 314 final} - {SWD(2025) 315 final} - {SWD(2025) 316 final} - {SWD(2025) 317 final} - {SWD(2025) 318 final} - {SWD(2025) 319 final} - {SWD(2025) 320 final} - {SWD(2025) 321 final} - {SWD(2025) 322 final} - {SWD(2025) 323 final} - {SWD(2025) 324 final} - {SWD(2025) 325 final} - {SWD(2025) 326 final}

Příloha 1 – Seznam prioritních opatření