1.

2.

2.1

2.2

2.3

2.3.1

2.3.2

2.3.3

3.

4.

5.

5.1

5.1.1

5.1.2

5.1.3

5.2

5.2.1

5.2.2

5.2.3

5.2.4

5.2.5

5.3

5.4

6.

6.1

6.2

6.2.1

6.2.2

7.

7.1

7.2

7.3

8.

9.

PŘÍLOHA I

PŘÍLOHA II

PŘÍLOHA III

PŘÍLOHA IV

1.

Konektivita je základním stavebním kamenem digitální transformace. Má strategický význam jak pro růst a inovace ve všech hospodářských odvětvích Unie, tak pro sociální a územní soudržnost.

2.

Unie stanovila ambiciózní cíle týkající se konektivity ve sdělení o gigabitové společnosti (1), sdělení o formování digitální budoucnosti Evropy (2), sdělení o digitálním kompasu (3) a ve svém návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí politický program 2030 „Cesta k digitální dekádě“ (4) (návrh politického programu Cesta k digitální dekádě).

3.

Ve sdělení o gigabitové společnosti stanovila Komise tyto cíle týkající se konektivity pro rok 2025: a) všechny domácnosti v Unii, venkovské i městské, by měly mít internetové připojení s rychlostí stahování alespoň 100 Mb/s, s možností modernizace na 1 Gb/s, b) socioekonomičtí aktéři, jako jsou silně digitalizované podniky, školy, nemocnice a veřejná správa, by měli mít k dispozici rychlost stahování alespoň 1 Gb/s a rychlost odesílání alespoň 1 Gb/s, a c) všechny městské oblasti a hlavní dopravní trasy by měly mít souvislé pokrytí sítí 5G (5).

4.

Ve sdělení o formování digitální budoucnosti Evropy je vysvětleno, že výraz „100 Mb/s s možností upgradování na gigabitovou rychlost“ odpovídá předpokladu Komise, že domácnosti budou v průběhu tohoto desetiletí stále častěji potřebovat rychlost 1 Gb/s (6).

5.

Sdělení o digitálním kompasu stanovuje jako cíl konektivity pro rok 2030, že by všechny domácnosti v Unii měly být pokryty gigabitovou sítí (7) a všechny osídlené oblasti pokryty sítí 5G (8). V návrhu politického programu Cesta k digitální dekádě se zdůrazňuje: „Společenské potřeby, pokud jde o šířku pásma pro stahování a odesílání, stále rostou. Do roku 2030 by měly být v dostupném stavu k dispozici sítě s gigabitovými rychlostmi pro všechny, kdo takovou kapacitu potřebují nebo ji chtějí využívat (9).“

6.

Pro dosažení cílů Unie pro roky 2025 a 2030 je zapotřebí dostatečná investice. Jde především o investice soukromých investorů, které mohou být v případě potřeby doplněny veřejnými prostředky v souladu s pravidly státní podpory.

7.

Pandemie COVID-19 zdůraznila význam výkonných sítí elektronických komunikací pro občany, podniky a veřejné instituce. Dne 27. května 2020 předložila Komise návrh rozsáhlého plánu na podporu oživení, NextGenerationEU (10), který má zmírnit hospodářské a sociální dopady pandemie. Nástroj pro oživení a odolnost zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/241 (11) je součástí tohoto plánu. Jednou z klíčových priorit Nástroje pro oživení a odolnost je podpora digitální transformace prostřednictvím opatření ke zlepšení konektivity, se zaměřením zejména na překlenutí „digitální propasti“ mezi venkovskými a městskými oblastmi a řešení selhání trhu ve vztahu k zavádění výkonných sítí. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/241 vyžaduje, aby každý členský stát vyčlenil alespoň 20 % přidělených prostředků na opatření, která přispívají k digitální transformaci.

8.

Sítě elektronických komunikací navíc mohou přispět k dosažení cílů v oblasti udržitelnosti. Cíle klimatické neutrality Unie do roku 2050, stanoveného v Zelené dohodě pro Evropu (12) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (13), nelze dosáhnout bez zásadní digitální transformace společnosti. Jednou ze základních složek digitální transformace Unie je rozvoj zabezpečených a výkonných sítí elektronických komunikací, které se významně podílejí na realizaci hlavních environmentálních cílů Unie. Současně bude nutné, aby i samy sítě elektronických komunikací byly udržitelnější a účinněji využívaly energii a zdroje.

9.

Odvětví elektronických komunikací prošlo důslednou liberalizací a nyní podléhá odvětvové regulaci. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 (14) stanoví předpisový rámec pro elektronické komunikace.

10.

Politika hospodářské soutěže, a zejména pravidla státní podpory hrají důležitou úlohu, pokud jde o plnění cílů digitální strategie a vytváření koordinované investiční strategie pro konektivitu. Účelem kontroly státní podpory v odvětví širokopásmového připojení je zajistit, aby státní podpora přinesla vyšší míru pokrytí širokopásmovým připojením a jeho využívání, než by bylo dosaženo bez zásahu státu, a zároveň podporovat kvalitnější a cenově dostupnější služby, jakož i investice podporující hospodářskou soutěž. Každý zásah státu by měl co nejvíce omezovat riziko vytěsnění soukromých investic, změn komerční motivace k investicím a v konečném důsledku narušení hospodářské soutěže v rozporu se společným zájmem.

11.

V roce 2020 Komise zahájila hodnocení pokynů pro širokopásmové sítě z roku 2013 (15), aby posoudila, zda stále odpovídají svému účelu. Výsledky (16) ukázaly, že ačkoli pravidla v zásadě fungovala účinně, bylo zapotřebí provést cílené úpravy, aby byl zohledněn nejnovější vývoj trhu a technologií i vývoj právní úpravy a současné priority (17).

12.

Aby státní podpora nepřípustně nenarušovala ani nemohla narušit hospodářskou soutěž na vnitřním trhu a významně neovlivňovala obchod mezi členskými státy, stanoví čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“) zásadu, že státní podpora je zakázána. V některých případech však může být tato podpora slučitelná s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 2 a 3 Smlouvy.

13.

Členské státy jsou povinny oznámit Komisi veškeré plány udělit státní podporu podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy, ledaže se podpora týká jedné z kategorií, které jsou vyňaty z oznamovací povinnosti podle článku 109 Smlouvy (18).

14.

Tyto pokyny poskytují vodítko k tomu, jak bude Komise na základě čl. 106 odst. 2, čl. 107 odst. 2 písm. a) a čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy posuzovat slučitelnost státní podpory určené na zavádění a využívání pevných a mobilních širokopásmových sítí a služeb.

15.

Zásahy státu nesplňující některou z podmínek stanovených v čl. 107 odst. 1 Smlouvy nepředstavují státní podporu. Posuzování slučitelnosti stanovené v těchto pokynech se na ně tudíž nevztahuje.

16.

O státní podporu se nejedná v případě financování z prostředků Unie, které centrálně spravují orgány, agentury, společné podniky nebo jiné subjekty Unie a které není přímo ani nepřímo pod kontrolou členských států (19).

17.

Podpora na zavádění a využívání širokopásmových sítí a služeb nesmí být poskytnuta podnikům v obtížích, jak je uvedeno v pokynech Komise pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích (20).

18.

Při posuzování podpory ve prospěch podniku, vůči němuž byl vystaven dosud neuhrazený inkasní příkaz v návaznosti na dřívější rozhodnutí Komise, jímž byla podpora prohlášena za protiprávní a neslučitelnou s vnitřním trhem, vezme Komise v potaz částku podpory, kterou zbývá vrátit (21).

19.

Pro účely těchto pokynů se rozumí:

20.

Pro účely posouzení státní podpory rozlišují tyto pokyny mezi pevnými superrychlými přístupovými sítěmi, mobilními přístupovými sítěmi a sítěmi páteřního propojení, jak jsou dále popsány v oddílech 2.3.1, 2.3.2 a 2.3.3. „Pevné superrychlé přístupové sítě“ jsou v těchto pokynech označovány rovněž jako „pevné sítě“ a „mobilní přístupové sítě“ jako „mobilní sítě“. Všechny rychlosti uvedené v těchto pokynech jsou zamýšleny pro podmínky v době provozní špičky.

21.

V současné fázi vývoje techniky existují různé typy pevných superrychlých přístupových sítí, včetně: a) optických sítí (FTTx) (23) a b) vyspělých modernizovaných kabelových sítí využívajících alespoň normu DOCSIS 3.0 (24). Také bezdrátové sítě, jako jsou některé pevné bezdrátové přístupové sítě (25) a družicové sítě (26), mohou být schopny poskytovat pevné superrychlé širokopásmové služby.

22.

V současné fázi vývoje trhů a techniky vedle sebe existuje několik generací mobilních technologií (27).

23.

Přechod ke každé nové generaci mobilních technologií je obvykle postupný (28). V současné fázi v některých částech Unie dále pokračuje zavádění sítí 4G a zavádění nesamostatných sítí 5G závisí na stávajících sítích 4G LTE (Long Term Evolution) a LTE-Advanced (29). Očekává se, že se sítě 5G v budoucnu postupně osamostatní a nebudou spoléhat na stávající 4G sítě. Očekává se rovněž, že samostatné sítě 5G přinesou výkonnější mobilní služby, včetně nižší latence a vyšší kapacity pro přenos dat, a umožní také vyspělé scénáře užití a aplikace.

24.

Aby bylo zajištěno účinné a účelné využití rádiového spektra, mohou členské státy k individuálním právům na využívání rádiového spektra připojit podmínky, například povinnosti týkající se pokrytí nebo kvality služeb. Tyto povinnosti mohou zahrnovat zeměpisné pokrytí, pokrytí obyvatelstva a pokrytí dopravních tras spolu s určitými minimálními požadavky na kvalitu služeb (30).

25.

Sítě páteřního propojení jsou nezbytné pro fungování pevných i mobilních přístupových sítí. Sítě páteřního propojení mohou být založeny na řešeních využívajících měděné nebo optické kabely, mikrovlnné technologie a družicové technologie (31).

26.

V některých případech mohou členské státy poskytování širokopásmových služeb klasifikovat jako službu obecného hospodářského zájmu podle čl. 106 odst. 2 Smlouvy (32) a podporovat zavedení sítě, která bude tyto služby poskytovat. Vyrovnání nákladů vynaložených na poskytování takové služby obecného hospodářského zájmu nepředstavuje státní podporu, pokud jsou splněny čtyři kumulativní podmínky podle rozsudku ve věci Altmark (33). Vyrovnávací platba za poskytování služby obecného hospodářského zájmu, která představuje podporu bude posuzována podle pravidel pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (dále jen „balíček týkající se služeb obecného hospodářského zájmu“) (34).

27.

Tyto pokyny pouze ilustrují definici služby obecného hospodářského zájmu použitím pravidel stanovených v balíčku týkajícím se služeb obecného hospodářského zájmu na širokopásmové sítě, a to s ohledem na odvětvová specifika.

28.

Pokud jde o definici skutečné služby obecného hospodářského zájmu, Komise objasnila, že členské státy nemohou připojovat zvláštní povinnosti týkající se služeb, které jsou podniky působícími za běžných tržních podmínek již poskytovány nebo mohou být poskytovány uspokojivě a za podmínek, jako jsou cena, objektivní kvalitativní charakteristiky, kontinuita a přístup ke službě, které jsou v souladu s veřejným zájmem definovaným členským státem (35).

29.

Při uplatňování této zásady na odvětví širokopásmových sítí Komise při posuzování neexistence zjevného pochybení při klasifikaci služby obecného hospodářského zájmu přihlíží k následujícím prvkům:

30.

Státní podporu na zavádění nebo využívání širokopásmových sítí a služeb bude Komise považovat za slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy pouze v případě, že podpora přispívá k rozvoji určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí (první podmínka), a pokud tato podpora nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem (druhá podmínka).

31.

Při posouzení slučitelnosti bude Komise zkoumat tyto dva aspekty:

32.

Jakožto poslední krok pak Komise zjištěné negativní účinky podpory na vnitřní trh poměří s pozitivními účinky na podpořené hospodářské činnosti.

33.

Jednotlivé kroky, které Komise provádí v rámci posouzení podpory na zavádění a využívání širokopásmových sítí a služeb, jsou podrobněji popsány v oddílech 5 až 8.

34.

Komise považuje trh s pevnými širokopásmovými službami a trh s mobilními širokopásmovými službami za samostatné trhy (43). Pravidla pro posuzování podpory se tudíž mohou lišit v závislosti na dotčeném trhu (44).

35.

Členské státy musí určit hospodářské činnosti, které budou v důsledku poskytnutí podpory usnadněny, například zavedení pevných sítí poskytujících výkonné širokopásmové služby nebo zavedení mobilních sítí poskytujících hlasové a vysoce výkonné širokopásmové služby. Musí rovněž vysvětlit, jak je rozvoj těchto činností podporován.

36.

Podpora na zavádění pevných sítí a podpora na zavádění mobilních sítí mohou usnadnit rozvoj mnoha hospodářských činností tím, že zvýší konektivitu a přístup k širokopásmovým sítím a službám pro veřejnost, podniky a orgány veřejné správy. Tato podpora může usnadnit rozvoj hospodářských činností v oblastech, kde tyto činnosti buď vůbec neexistují, nebo jsou zajištěny jen na úrovni, která dostatečně neuspokojuje potřeby koncových uživatelů.

37.

Za podporu přispívající k rozvoji hospodářské činnosti lze považovat pouze podporu, která má motivační účinek.

38.

Podpora má motivační účinek, jestliže příjemce motivuje ke změně chování ve prospěch rozvoje určité hospodářské činnosti, na niž je podpora určena a kterou by bez poskytnutí podpory nevykonával ve stejném časovém rámci nebo by ji vykonával pouze omezeným nebo jiným způsobem nebo na jiném místě.

39.

Podpora nesmí financovat náklady na činnost, kterou by podnik vykonával v každém případě. Nesmí vyrovnávat běžná podnikatelská rizika hospodářské činnosti (45).

40.

Prokázání motivačního účinku podpory na zavedení pevných nebo mobilních sítí znamená kontrolu toho, zda zúčastněné subjekty v příslušném časovém horizontu investovaly nebo zamýšlejí investovat do pevných nebo mobilních sítí v cílových oblastech; toto ověření se provádí prostřednictvím mapování a veřejné konzultace v souladu s oddíly 5.2.2.4.1 a 5.2.2.4.2. Pokud by v dané oblasti mohla být ve stejném časovém rámci uskutečněna rovnocenná investice bez podpory, lze mít za to, že podpora nemá motivační účinek. Pokud se na podnik například vztahují právní závazky, jako jsou povinnosti v oblasti pokrytí a kvality služeb, které jsou spojeny s právy na užívání určité části rádiového spektra pro zavádění mobilních sítí, nemůže být státní podpora použita ke splnění těchto závazků, protože pravděpodobně nebude mít motivační účinek, a tedy pravděpodobně nebude slučitelná s vnitřním trhem. Státní podpora však může být považována za slučitelnou tehdy a v takovém rozsahu, kdy je to nezbytné k zajištění kvality služeb, která jde nad rámec požadavků vyplývajících z takových povinností.

41.

Pokud státní podpora, podmínky s ní spojené (včetně způsobu financování, pokud je tento způsob nedílnou součástí podpory) nebo činnost, kterou tato podpora financuje, zahrnují porušení některého ustanovení nebo obecných zásad práva Unie, nelze podporu prohlásit za slučitelnou s vnitřním trhem (46). Tak tomu může být v případě, kdy je poskytnutí podpory přímo nebo nepřímo podmíněno určitým původem výrobků nebo zařízení, například požadavky, aby příjemce nakupoval výrobky vyrobené v tuzemsku.

42.

Členské státy musí popsat, zda a jak podpora přinese pozitivní účinky.

43.

Členské státy se mohou rozhodnout navrhnout zásahy státu, které přispějí ke zmenšení digitální propasti. Mohou se rozhodnout pro zásah za účelem nápravy sociálních nebo regionálních nerovností nebo dosažení cílů v oblasti spravedlnosti, tedy jako způsob, jak zlepšit přístup k základním prostředkům pro komunikaci a účast ve společnosti, a tím zlepšit i sociální a územní soudržnost. Kromě toho se mohou členské státy rozhodnout, že navrhnou zásahy státu, které přispívají také k dosahování cílů digitální politiky Unie a Zelené dohody Unie a podporují udržitelné ekologické investice ve všech odvětvích.

44.

Státní podpora musí být zaměřena na situace, kde může vést k podstatnému zlepšení, kterého nedokáže dosáhnout sám trh.

45.

Zásah státu může být nutný, pokud trhy bez veřejné intervence nepřinášejí společnosti efektivní výsledek. To může nastat například tehdy, když se některé investice nerealizují, přestože jejich přínos pro společnost převažuje nad náklady (47). V těchto případech může poskytnutí státní podpory přinést pozitivní účinky a úpravou hospodářských pobídek pro zúčastněné subjekty se může zvýšit celková efektivita.

46.

Jedna forma selhání trhu v odvětví širokopásmového připojení může souviset s kladnými externalitami, které účastníci trhu neinternalizují. Například pevné a mobilní sítě jsou klíčovými faktory umožňujícími poskytovat dodatečné služby a inovovat, jejich celkový přínos tak bude pravděpodobně vyšší než hospodářské přínosy, které přinášejí investorům do sítě, a to zejména v odlehlých regionech nebo v oblastech s nízkou hustotou osídlení či neosídlených oblastech. Fungování trhu by tedy zejména v určitých oblastech mohlo vést k nedostatečným soukromým investicím do pevných a mobilních sítí.

47.

Úspory z hustoty vedou k tomu, že zavádění širokopásmových sítí je obecně ziskovější na místech s vyšší a koncentrovanější potenciální poptávkou, tedy v hustě osídlených oblastech. Vzhledem k vysokým fixním nákladům investice se s poklesem hustoty osídlení výrazně zvyšují jednotkové náklady. Při tržním zavádění širokopásmových sítí jimi proto lze obvykle se ziskem pokrýt pouze část obyvatelstva. Státní podpora může za určitých podmínek napravit selhání trhu, a tím zvýšit efektivitu tržního prostředí.

48.

K selhání trhu může rovněž dojít, pokud by existující nebo plánovaná (plánované) síť (sítě) koncovým uživatelům, ať už občanům či podnikům, poskytovala (poskytovaly) suboptimální kombinaci kvality služeb a cen (48). Tak tomu může být, pokud: a) některé kategorie uživatelů nemají k dispozici odpovídající služby, nebo b) pokud jsou, zejména při neexistenci regulovaných tarifů pro velkoobchodní přístup, maloobchodní ceny vyšší než ceny stejných služeb nabízených v oblastech či regionech daného členského státu, v nichž je hospodářská soutěž intenzivnější, ale které jsou jinak srovnatelné.

49.

Pokud by se však státní podpora na zavádění pevných a mobilních sítí uplatňovala v oblastech, v nichž by se účastníci trhu obvykle rozhodli investovat nebo ve kterých již investovali, mohlo by to výrazně oslabit samotnou motivaci soukromých investorů k investování.

50.

Dále, v případě, že trhy mají efektivní výsledky, které se však považují za neuspokojivé z hlediska politiky soudržnosti, může být státní podpora nutná k nápravě sociálních či regionálních nerovností s cílem dosáhnout z hlediska fungování trhu příznivějšího a spravedlivějšího výsledku. Za těchto podmínek může dobře zacílený zásah státu v oblasti širokopásmového připojení přispět ke zmenšení digitální propasti (49).

51.

Pouhý fakt, že v určitém kontextu došlo k selhání trhu, nepostačuje k odůvodnění zásahu státu. Státní podpora by měla být zaměřena pouze na selhání trhu, které není řešeno jinými politikami a opatřeními méně narušujícími hospodářskou soutěž, jako jsou správní opatření či regulační povinnosti týkající se účinného a účelného využívání rádiového spektra, včetně povinností v oblasti pokrytí a kvality služeb spojených s právy na užívání rádiového spektra.

52.

Aby se dále minimalizovaly možné účinky podpory narušující hospodářskou soutěž, může se na zásah státu vztahovat lhůta pro ochranu soukromé investice, která může trvat až sedm let (50).

53.

Podpora by se měla zaměřit na oblasti, kde není zavedena žádná pevná síť ani se v příslušném časovém horizontu věrohodně neplánuje zavedení žádné sítě, která by mohla odpovídat potřebám koncových uživatelů.

54.

V současné fázi vývoje trhu a vzhledem ke zjištěným potřebám koncových uživatelů může selhání trhu existovat v případě, že trh koncovým uživatelům neposkytuje a pravděpodobně nebude poskytovat rychlost stahování alespoň 1 Gb/s a rychlost odesílání alespoň 150 Mb/s (51).

55.

Při posuzování toho, zda je pravděpodobné, že trh poskytne rychlost stahování alespoň 1 Gb/s a rychlost odesílání alespoň 150 Mb/s, by měly být zváženy věrohodné plány na zavedení těchto sítí v příslušném časovém horizontu (v souladu s oddílem 5.2.2.4.3).

56.

Komise se proto domnívá, že v oblastech, v nichž existuje nebo je věrohodně plánována alespoň jedna pevná síť poskytující rychlost stahování alespoň 1 Gb/s a rychlost odesílání alespoň 150 Mb/s, nebo v nichž lze existující síť (sítě) modernizovat tak, aby poskytovala (poskytovaly) rychlost stahování alespoň 1 Gb/s a rychlost odesílání alespoň 150 Mb/s, nedochází k selhání trhu. Síť se považuje za modernizovatelnou k poskytování těchto rychlostí, jestliže může takový výkon poskytnout na základě marginální investice, jako je modernizace aktivních komponentů.

57.

Zásah státu za účelem zavedení alternativní sítě v oblastech popsaných v bodě 56 by mohl narušit dynamiku trhu. Komise proto bude pravděpodobně na státní podporu na zavádění další sítě v těchto oblastech pohlížet negativně.

58.

V oblastech, v nichž existují nebo jsou věrohodně plánovány alespoň dvě nezávislé pevné superrychlé sítě, jsou širokopásmové služby obvykle poskytovány za konkurenčních podmínek (hospodářská soutěž založená na vlastní infrastruktuře). Je tedy pravděpodobné, že se jedna nebo více takových sítí budou vyvíjet tak, aby poskytovaly rychlost stahování alespoň 1 Gb/s a rychlost odesílání alespoň 150 Mb/s, aniž by byl třeba zásah státu.

59.

Pravděpodobnost, že se sítě v oblastech popsaných v bodě 58 budou vyvíjet směrem k zajištění rychlosti stahování alespoň 1 Gb/s a rychlosti odesílání alespoň 150 Mb/s, však může s ohledem na současnou fázi vývoje techniky rovněž záviset na objemu investic potřebných k zavádění sítí poskytujících dané rychlosti. V důsledku toho pro tyto oblasti platí, že:

60.

Komise má za to, že k selhání trhu dochází v oblastech, kde není zavedena žádná mobilní síť odpovídající potřebám koncových uživatelů ani se v příslušném časovém horizontu věrohodně neplánuje její zavedení (55).

61.

Existující a budoucí komunikační aplikace stále více závisejí na výkonných mobilních sítích s rozsáhlým zeměpisným pokrytím (56). Koncoví uživatelé potřebují komunikovat a mít přístup k informacím za pohybu. Očekává se, že postupem času budou vznikat nové hospodářské činnosti vyžadující bezproblémový online přístup k výkonným mobilním službám. V souvislosti s touto změnou se očekává, že se mobilní sítě budou vyvíjet tak, aby poskytovaly stále lepší konektivitu. Za určitých podmínek může chybějící nebo nedostatečná mobilní konektivita poškozovat některé hospodářské činnosti, například průmysl, zemědělství nebo cestovní ruch či propojenou mobilitu. Může také představovat riziko pro bezpečnost veřejnosti (57). To se může týkat zejména odlehlých regionů, oblastí s nízkou hustotou osídlení nebo neosídlených oblastí.

62.

V oblasti, kde je již zavedena alespoň jedna mobilní síť, která by mohla odpovídat potřebám koncových uživatelů, nebo se v příslušném časovém horizontu věrohodně plánuje její zavedení, by státní podpora na zavádění další mobilní sítě mohla nepřiměřeně narušit dynamiku trhu.

63.

Státní podporu na zavádění mobilní sítě v oblastech uvedených v bodě 62 lze považovat za nezbytnou, pokud je prokázáno, že jsou splněny obě tyto podmínky: a) existující nebo věrohodně plánovaná mobilní síť koncovým uživatelům neposkytuje a pravděpodobně nebude poskytovat dostatečnou kvalitu služeb k uspokojení jejich vyvíjejících se potřeb, a b) zásah státu takovou kvalitu služeb zajistí, což povede k podstatnému zlepšení, jehož trh nemůže dosáhnout (58).

64.

Zásah státu může být za určitých okolností nezbytný k řešení konkrétních selhání trhu souvisejících s určenými případy užití i při existenci mobilní sítě 4G či 5G, jestliže tato síť koncovým uživatelům neposkytuje a pravděpodobně nebude poskytovat dostatečnou kvalitu služeb pro uspokojení jejich vyvíjejících se potřeb. Takové případy užití, které se vztahují k novým hospodářským činnostem a službám mohou vyžadovat: a) bezproblémový online přístup (například pro propojenou a automatizovanou mobilitu podél dopravních tras), b) určité minimální rychlosti a kapacitu, c) další specifické vlastnosti, jako jsou nižší latence, virtualizace sítě nebo kapacita pro připojení více terminálů pro průmysl nebo zemědělství.

65.

Ani v případě existence selhání trhu není v zásadě možné státní podporu poskytnout či využít k plnění právních závazků spojených s právy na užívání spektra. Státní podporu však lze poskytnout tehdy a v takovém rozsahu, jaký je nezbytný za účelem zajištění dodatečné kvality služeb, která je nezbytná k naplnění prokázaných potřeb koncových uživatelů a která jde nad rámec toho, co je již nutné ke splnění takových právních závazků. Taková podpora může být poskytnuta, je-li to nezbytné pouze k pokrytí dodatečných nákladů potřebných k zajištění vyšší kvality služeb.

66.

Pokud v dané oblasti je nebo v příslušném časovém horizontu bude alespoň jedna mobilní síť schopná uspokojit vyvíjející se potřeby koncových uživatelů (viz body (61), (63) a (64)), poskytnutí státní podpory pro další mobilní síť s rovnocennými schopnostmi by v zásadě vedlo k nepřijatelnému narušení hospodářské soutěže a k vytěsnění soukromých investic. Komise bude pravděpodobně na takový zásah státu pohlížet negativně.

67.

Sítě páteřního propojení jsou nezbytným předpokladem pro zavádění přístupových sítí. Sítě páteřního propojení mají potenciál podněcovat hospodářskou soutěž v přístupových oblastech ve prospěch všech přístupových sítí a technologií. Výkonná síť páteřního propojení může stimulovat soukromé investice do připojení koncových uživatelů, jestliže za otevřených, transparentních a nediskriminačních podmínek zajišťuje velkoobchodní přístup všem zájemcům, kteří o něj usilují, a rovněž technologiím. Při neexistenci soukromých investic může být státní podpora zavádění sítí páteřního propojení nezbytná k podpoře hospodářské soutěže a investic na úrovni přístupu, protože zájemcům o přístup umožňuje zavádět přístupové sítě a nabízet služby konektivity koncovým uživatelům.

68.

Jelikož sítě páteřního propojení přenášejí provoz různých pevných či mobilních přístupových sítí, vyžadují výrazně vyšší přenosovou kapacitu než jednotlivé přístupové sítě. Sítě páteřního propojení musí být během své životnosti připraveny na významné zvyšování požadované kapacity. Důvodem jsou potřeby koncových uživatelů a pokračující rychlá modernizace pevných či mobilních přístupových sítí s rostoucí potřebou lepšího přenosu dat a vyšší výkonnosti (včetně nových generací mobilních technologií). Aby síť páteřního propojení nebrzdila další rozvoj, může být nutné zvyšovat její kapacitu, aby odpovídala stavu zavádění výkonných pevných a mobilních přístupových sítí. K selhání trhu tedy může dojít v případech, kdy se existující nebo plánovaná kapacita páteřního propojení nedokáže vyrovnat s očekávaným vývojem odpovídajících pevných nebo mobilních přístupových sítí na základě současných a budoucích potřeb koncových uživatelů. V současné fázi vývoje techniky může být zvýšení poptávky po kapacitě obvykle řešeno prostřednictvím sítí páteřního propojení založených na optických vláknech či jiných technologiích, které jsou schopny zajistit stejnou úroveň výkonnosti a spolehlivosti jako optické sítě páteřního propojení. Selhání trhu proto může nastat tam, kde síť páteřního propojení neexistuje nebo kde existující či věrohodně plánovaná síť není optickou sítí nebo sítí založenou na jiných technologiích, jež jsou schopny zajistit stejnou úroveň výkonnosti a spolehlivosti jako optická síť.

69.

Bez ohledu na základní technologii existující sítě páteřního propojení může selhání trhu nastat tehdy, pokud síť páteřního propojení poskytuje suboptimální kombinaci kvality služeb a cen. Členský stát může například prokázat, že podmínky přístupu přes existující síť páteřního propojení by mohly zabránit zavádění nových nebo výkonnějších pevných či mobilních přístupových sítí, protože některé kategorie zájemců o přístup nejsou odpovídajícím způsobem obslouženy (59), nebo protože ceny za velkoobchodní přístup mohou být vyšší než ceny stejných služeb v oblastech daného členského státu, v nichž je hospodářská soutěž intenzivnější, ale které jsou jinak srovnatelné (60), a problém nelze vyřešit ani pomocí odvětvové regulace.

70.

Za účelem zjištění potřeby zásahu státu v dané oblasti musí členské státy na základě podrobného mapování a veřejné konzultace v souladu s oddíly 5.2.2.4.1 a 5.2.2.4.2 ověřit výkonnost pevných přístupových sítí, mobilních přístupových sítí nebo sítí páteřního propojení, které v cílové oblasti existují nebo se v příslušném časovém horizontu věrohodně plánuje jejich zavedení.

71.

Při stanovování cílových oblastí mají členské státy značný prostor k uvážení. Doporučuje se však, aby při stanovování těchto oblastí zohlednily hospodářské, zeměpisné a sociální podmínky.

72.

Členské státy musí prostřednictvím podrobného mapování určit zeměpisné oblasti (cílové oblasti), které budou způsobilé v rámci zásahu ve formě státní podpory, a to na základě objektivního znázornění výkonnosti sítí, které v určité oblasti existují nebo se plánuje jejich zavedení.

73.

Pokud jde o státní podporu zavádění pevných přístupových sítí nebo mobilních přístupových sítí, musí mapování splňovat obě tato kritéria:

74.

Členské státy mohou zohlednit osvědčené postupy pro uplatňování metodik mapování popsaných v příloze I.

75.

Pokud jde o státní podporu zavádění sítí páteřního propojení, členské státy musí zmapovat výkonnost sítí páteřního propojení existujících nebo věrohodně plánovaných v příslušném časovém horizontu. Pokud zavádění sítě současně zahrnuje zavedení přístupové sítě a sítě páteřního propojení nezbytné pro fungování přístupové sítě, samostatné mapování sítí páteřního propojení se nevyžaduje.

76.

Členské státy musí zveřejnit použitou metodiku a základní technická kritéria (například faktor využití či zatížení buněk) použitá ke zmapování cílové oblasti.

77.

Doporučuje se konzultovat národní regulační orgán, jak je uvedeno v oddíle 5.2.4.6.

78.

Členské státy musí za účelem konzultace zveřejnit hlavní znaky plánovaného zásahu státu a seznam cílových oblastí určených prostřednictvím mapování (64). Tyto informace musí být zveřejněny na veřejně přístupné internetové stránce (65) na regionální a celostátní úrovni.

79.

V rámci veřejné konzultace musí být zúčastněné strany vyzvány, aby a) předložily připomínky k zásahu státu, jeho koncepci a hlavním charakteristikám, a b) aby předložily podložené informace o sítích, které již v cílové oblasti existují nebo jejichž zavedení se v příslušném časovém horizontu věrohodně plánuje (66).

80.

Při zvažování potenciálního relevantního časového horizontu musí členské státy zohlednit všechny aspekty, u nichž lze důvodně očekávat, že budou mít vliv na dobu zavádění nové sítě (zejména dobu, kterou zabere výběrové řízení, případné žaloby a námitky, dobu na získání služebností a povolení, dobu na splnění dalších povinností podle vnitrostátních právních předpisů, dostupnost kapacity pro stavební práce atd.). Bude-li zavedení plánované státem financované sítě (do jejího uvedení do provozu) trvat déle, než se předpokládalo, je nutné provést nové mapování a veřejnou konzultaci.

81.

Bez ohledu na to, zda členský stát již mohl shromáždit informace o plánech budoucích investic v rámci mapování, musí veřejná konzultace vždy zahrnovat výsledky nejnovějšího mapování. Je to nezbytné k minimalizaci případných nepatřičných narušení hospodářské soutěže, pokud jde o podniky, které již v cílových oblastech poskytují sítě nebo služby a které již mají věrohodné investiční plány pro příslušný časový horizont.

82.

Veřejná konzultace musí trvat alespoň 30 dní. Po skončení veřejné konzultace musí členský stát do jednoho roku zahájit soutěžní výběrové řízení nebo, v případě modelů přímých investic, zahájit provádění dotčeného projektu (67). Pokud členský stát během této lhůty soutěžní výběrové řízení nebo provádění státem financovaného projektu nezahájí, musí před zahájením soutěžního výběrového řízení nebo provádění státem financovaného projektu uspořádat novou veřejnou konzultaci.

83.

Výsledky veřejné konzultace se doporučuje konzultovat s národním regulačním orgánem (68).

84.

Existuje riziko, že pouhé „vyjádření zájmu“, pokud jde o plány budoucích soukromých investic v cílové oblasti, ze strany zúčastněného subjektu ve veřejné konzultaci by mohlo vést k prodlení při zavádění širokopásmových sítí, pokud by následně k této soukromé investici nedošlo, přičemž zásah státu byl pozastaven.

85.

Ke snížení rizika, že se zásah státu neuskuteční v důsledku plánů budoucích investic, které nebudou realizovány, se mohou členské státy rozhodnout požádat příslušné zúčastněné subjekty, aby v časovém rámci, který bude vhodný a přiměřený z hlediska objemu požadovaných informací, předložily důkazy o věrohodnosti svých investičních plánů (69). Důkazy mohou zahrnovat například podrobný harmonogram zavádění s milníky (například pro každé šestiměsíční období) prokazující, že investice bude dokončena v příslušném časovém horizontu a zajistí podobnou výkonnost jako plánovaná státem financovaná síť.

86.

Pro posouzení věrohodnosti deklarované výkonnosti a pokrytí mohou členské státy ve vhodných případech použít stejná kritéria, jaká se používají k posuzování výkonnosti existujících sítí.

87.

Při posuzování věrohodnosti plánů budoucích investic mohou členské státy zohlednit zejména tato kritéria:

88.

Pokud má členský stát za to, že jsou soukromé investiční plány věrohodné, může se rozhodnout vyzvat dotčené zúčastněné subjekty, aby podepsaly dohody o závazcích, které by mohly zahrnovat povinnost podávat zprávy o plnění deklarovaných milníků.

89.

Dotčené zúčastněné subjekty mají povinnost poskytnout smysluplné informace v souladu s příslušnými pravidla Unie (70) nebo vnitrostátními pravidly.

90.

Posouzení věrohodnosti plánů budoucích investic by měl členský stát konzultovat s národním regulačním orgánem (71).

91.

Výsledky svého posouzení a jejich odůvodnění by měl členský stát sdělit všem zúčastněným subjektům, které předložily informace o svých soukromých investičních plánech.

92.

Jestliže má členský stát za to, že jsou předložené soukromé investiční plány věrohodné, a příslušná oblast byla v důsledku toho vyňata z oblasti působnosti zásahu státu, může se členský stát rozhodnout, že bude po zúčastněných subjektech, které tyto plány předložily, požadovat pravidelné zprávy o plnění milníků zavádění sítě a poskytování služeb.

93.

Zjistí-li členský stát odchylky od předloženého plánu, jež naznačují, že se projekt neuskuteční, nebo má dostatečné důvody k pochybnostem, zda bude investice dokončena deklarovaným způsobem, může se rozhodnout, že bude po dotčených zúčastněných subjektech požadovat další informace prokazující trvající věrohodnost deklarované investice.

94.

Pokud má členský stát významné pochybnosti o tom, zda bude investice dokončena deklarovaným způsobem, může se kdykoli během příslušného časového horizontu rozhodnout, že oblasti dotčené investicí zařadí do nové veřejné konzultace, aby ověřil jejich možnou způsobilost pro zásah státu.

95.

Členský stát musí prokázat, že podpora je vhodná pro řešení zjištěného selhání trhu a dosažení cílů, které podpora sleduje. Státní podpora není vhodná, lze-li stejného výsledku dosáhnout prostřednictvím jiných opatření, která tolik nenarušují hospodářskou soutěž.

96.

Státní podpora není jediným nástrojem politiky, který mají členské státy k dispozici na podporu investic do zavádění širokopásmových sítí. Členské státy mohou využít i jiná opatření s méně rušivým účinkem, jako správní a regulační opatření nebo tržní nástroje.

97.

Má-li být podpora vhodná, musí se státem financované pevné a mobilní sítě ve srovnání s existujícími sítěmi vyznačovat významně lepšími vlastnostmi. Státem financované pevné a mobilní sítě by tedy měly zajistit zásadní změnu. Zásadní změna je zajištěna, jsou-li v důsledku zásahu státu splněny tyto podmínky: a) zavedení státem financované pevné či mobilní sítě představuje významnou novou investici (72) a b) státem financovaná síť přinese na trh významné nové možnosti, pokud jde o dostupnost, kapacitu a rychlost (73) a rovněž hospodářskou soutěž v oblasti širokopásmových služeb.

98.

Výkonnost státem financované sítě se musí porovnávat s nejvyšší výkonností existující sítě (existujících sítí). K věrohodným investičním plánům se pro účely posouzení zásadní změny musí přihlížet pouze tehdy, pokud by v cílových oblastech a v příslušném časovém horizontu samy o sobě zajistily podobnou výkonnost jako plánovaná státem financovaná síť.

99.

Pokud jde o státní podporu pevných přístupových sítí, přítomnost zásadní změny se posuzuje na základě rozlišení mezi typy cílových oblastí v závislosti na přítomnosti pevných superrychlých sítí.

100.

Bílé oblasti jsou oblasti, ve kterých neexistuje ani se v příslušném časovém horizontu věrohodně neplánuje žádná pevná superrychlá síť.

101.

Šedé oblasti jsou oblasti, ve kterých existuje nebo je v příslušném časovém horizontu věrohodně plánována pouze jedna pevná superrychlá síť.

102.

Aby se dosáhlo zásadní změny, musí v bílých a šedých oblastech zásah státu splňovat obě tyto podmínky:

103.

Plánovaný zásah by měl být v zásadě koncipován tak, aby celá cílová oblast byla buď bílá, nebo šedá.

104.

Pokud však z důvodu efektivity není rozlišování bílých a šedých oblastí opodstatněné, členské státy mohou vybrat cílové oblasti, které jsou zčásti bílými a zčásti šedými oblastmi. V takových oblastech, kde jsou někteří koncoví uživatelé již obsluhováni jednou pevnou superrychlou sítí (nebo jí budou obsluhováni v příslušném časovém horizontu), musí členský stát zajistit, aby zásah státu nevedl k nepřiměřenému narušení hospodářské soutěže, pokud jde o existující síť.

105.

Vhodné řešení může spočívat v umožnění omezeného překrytí existující pevné superrychlé sítě spojující koncové uživatele v šedé oblasti, která je součástí smíšené oblasti. V takových situacích může být pro účely posouzení zásahu státu celá cílová oblast považována za „bílou“ za předpokladu, že členský stát prokáže, že jsou splněny tyto podmínky:

106.

Komise posoudí vhodnost zásahů ve smíšených oblastech případ od případu.

107.

Černé oblasti jsou oblasti, v nichž existují nebo jsou v příslušném časovém horizontu věrohodně plánovány alespoň dvě pevné superrychlé sítě.

108.

Pokud zásah státu splňuje podmínky stanovené v oddíle 5.2.2.1, musí státem financovaná síť splňovat všechny tyto podmínky:

109.

Státem financovaná mobilní síť musí zajistit zásadní změnu z hlediska dostupnosti mobilních služeb, kapacity, rychlosti a hospodářské soutěže, jež může podpořit zavedení nových inovativních služeb (76).

110.

Jak je uvedeno v oddíle 2.3.2, přechod na každý nový standard IMT je obvykle postupný. Mezi dvěma hlavními po sobě jdoucími standardy IMT se postupně vyskytují hybridní systémy, které jsou obvykle výkonnější než jejich předchůdci. Například buňkový komunikační systém 4G LTE v několika ohledech překonal 4G a samostatný systém 5G je výkonnější než nesamostatný systém 5G. Stejně tak každý nový standard IMT poskytl nové kapacity (77). Zatímco všechny standardy IMT poskytují mobilní hlasové služby, pouze nejnovější standardy IMT mohou poskytovat výkonné mobilní širokopásmové služby, včetně nižší latence a vyšších přenosových kapacit.

111.

Jelikož poskytování nových funkcionalit vyžaduje vyšší kapacitu, jsou pro nové standardy IMT nutné nové kmitočty. Vzhledem k tomu, že kmitočty jsou vzácným zdrojem, jejich přidělování v Unii za účelem poskytování mobilních služeb probíhá formou aukcí nebo jiných soutěžních výběrových řízení a podléhá poplatkům. Je-li v důsledku procesu přidělování částí rádiového spektra zaveden nový standard IMT, lze předpokládat, že mobilní sítě využívající takovou technologii budou poskytovat ve srovnání s existujícími mobilními sítěmi významné nové funkcionality. Poskytovatelé mobilních služeb jsou ochotni nést vysoké vstupní náklady, které jsou spojeny se získáním nových práv na užívání spektra podporujícího nové standardy IMT, jen pokud zároveň očekávají, že nový standard IMT nabídne lepší funkcionality, které by jim v průběhu času zajistily návratnost investic. Na základě těchto úvah akceptovala Komise závěr, že dodatečné funkcionality sítí 4G oproti dřívějším generacím představují zásadní změnu (78). Podobně mají sítě 5G, a zejména samostatné sítě 5G, obecně další funkce, jako je ultra nízká latence, vysoká spolehlivost a možnost vyhradit část sítě pro konkrétní použití a zaručit určitou kvalitu služeb. Tyto funkce umožní 5G sítím, a zejména samostatným 5G sítím, podporovat nové služby (například sledování zdravotního stavu a tísňové služby, řízení továrních strojů v reálném čase, inteligentní energetické sítě pro řízení obnovitelných zdrojů energie, propojená a automatizovaná mobilita, přesná detekce závad a rychlý zásah), a tím zajistí zásadní změnu oproti předchozím generacím mobilních sítí. Očekává se, že mobilní technologie příští generace (například 6G) nabídnou v budoucnu další vylepšené funkcionality.

112.

Státem financovaná síť páteřního propojení musí ve srovnání s existujícími sítěmi zajistit zásadní změnu. Zásadní změna je zajištěna, pokud v důsledku zásahu státu představuje financovaná síť páteřního propojení významnou investici do infrastruktury páteřního propojení a odpovídajícím způsobem podporuje zvyšující se potřeby pevných nebo mobilních přístupových sítí. Tak tomu může být v případě, kdy je síť páteřního propojení financovaná státem na rozdíl od existující sítě (existujících sítí) založena na optických vláknech nebo jiných technologiích, které jsou schopny zajistit stejnou úroveň výkonnosti jako optické vlákno. Jsou-li existující sítě založeny na optických vláknech nebo na podobně výkonných technologiích, lze zásadní změny dosáhnout například vhodným dimenzováním kapacity páteřního propojení, která závisí na konkrétním vývoji situace v cílových oblastech.

113.

Pokud zásah státu zahrnuje jak sítě páteřního propojení, tak přístupové (pevné nebo mobilní) sítě, musí být síť páteřního propojení dimenzována tak, aby mohla podporovat potřeby přístupových sítí.

114.

Členský stát by měl zvolit nejvhodnější technologie v souladu se zásadou technologické neutrality a s přihlédnutím k charakteristikám a potřebám cílových oblastí, zejména pokud optické sítě nebo podobně výkonné sítě nejsou technicky nebo ekonomicky realizovatelné.

115.

Členské státy musí prokázat, že podpora je úměrná řešenému problému. Musí v podstatě prokázat, že by stejné změny chování nebylo dosaženo nižší podporou a menšími narušeními hospodářské soutěže. Podpora se považuje za přiměřenou, je-li její výše omezena na nezbytné minimum a zároveň je minimalizováno potenciální narušení hospodářské soutěže, a to v souladu s principy stanovenými v tomto oddíle.

116.

Státní podpora se považuje za přiměřenou, je-li její výše omezena na minimum potřebné k uskutečnění podporované hospodářské činnosti.

117.

Aniž by tím byla dotčena platná pravidla pro zadávání veřejných zakázek, podpora musí být poskytnuta na základě otevřeného, transparentního a nediskriminačního soutěžního výběrového řízení v souladu se zásadami zadávání veřejných zakázek (79). Podpora musí rovněž respektovat zásadu technologické neutrality uvedenou v oddíle 5.2.4.2.

118.

Státní podpora je považována za přiměřenou a omezenou na minimální nezbytnou částku, je-li poskytnuta na základě soutěžního výběrového řízení s dostatečným počtem účastníků. Pokud počet účastníků nebo počet způsobilých nabídek nebude dostatečný, musí členský stát pověřit nezávislého auditora vyhodnocením vítězné nabídky (včetně kalkulace nákladů).

119.

V závislosti na okolnostech mohou být vhodné rozdílné postupy. U technicky vysoce náročných zásahů mohou například členské státy rozhodnout o zahájení soutěžního dialogu s potenciálními uchazeči s cílem zajistit nejvhodnější koncepci zásahu.

120.

Členský stát musí zajistit, že bude vybrána ekonomicky nejvýhodnější nabídka (80). Za tímto účelem musí členský stát stanovit objektivní, transparentní a nediskriminační kvalitativní kritéria pro vyhodnocení nabídek a předem určit relativní váhu jednotlivých kritérií.

121.

Kvalitativní kritéria pro vyhodnocení nabídek mohou zahrnovat mimo jiné výkonnost sítě (včetně jejího zabezpečení), zeměpisné pokrytí, schopnost daného technologického řešení fungovat i do budoucna, dopad navrhovaného řešení na hospodářskou soutěž (včetně podmínek a cen velkoobchodního přístupu) (81) a celkové náklady spojené s vlastnictvím (82).

122.

Členské státy mohou zvážit udělení dodatečných prioritních bodů s ohledem na kritéria týkající se šetrnosti sítě vůči klimatu a životnímu prostředí (83), resp. pokud jde o vlastnosti její klimatické neutrality, včetně uhlíkové stopy, a dopad sítě na hlavní složky přírodního kapitálu, tj. ovzduší, vodu, půdu a biologickou rozmanitost. Členské státy mohou rovněž uložit vybranému uchazeči povinnost zavést přiměřená zmírňující opatření v případě, že by síť mohla nepříznivě ovlivnit životní prostředí.

123.

Je-li podpora bez soutěžního výběrového řízení poskytnuta orgánu veřejné správy na zavedení a správu širokopásmové sítě na velkoobchodní úrovni (84), ať už přímo nebo prostřednictvím interního subjektu (model přímých investic), musí členský stát obdobně zdůvodnit svou volbu sítě a technologického řešení (85).

124.

Jakákoli koncese nebo jiné pověření vydané takovým orgánem veřejné moci nebo interním subjektem třetí straně k vyprojektování, vybudování nebo provozování sítě musí být uděleno prostřednictvím otevřeného, transparentního a nediskriminačního soutěžního výběrového řízení. Toto řízení musí být v souladu se zásadami zadávání veřejných zakázek, musí být založeno na základě ekonomicky nejvýhodnější nabídky a musí dodržovat zásadu technologické neutrality, aniž jsou dotčena platná pravidla pro zadávání veřejných zakázek.

125.

Podle zásady technologické neutrality zásah státu nesmí zvýhodnit ani vyloučit žádnou konkrétní technologii, jak při výběru příjemců, tak při poskytování velkoobchodního přístupu. Jelikož existují různá technologická řešení, ve výběrovém řízení by se neměla upřednostňovat ani vylučovat žádná konkrétní technologie či síťová platforma. Uchazeči by měli mít právo navrhnout zajištění požadovaných služeb pomocí libovolné technologie nebo kombinace technologií, které považují za nejvhodnější. Tím není dotčena možnost členských států stanovit před samotným řízením požadovanou výkonnost, včetně energetické účinnosti sítí, a udělit prioritní body nejvhodnějšímu technologickému řešení nebo kombinaci technologických řešení na základě objektivních, transparentních a nediskriminačních kritérií v souladu s oddílem 5.2.4.1. Státem financovaná síť musí všem zájemcům o přístup umožnit přístup za spravedlivých a nediskriminačních podmínek bez ohledu na použitou technologii.

126.

Využití existující infrastruktury je jedním z hlavních faktorů, které mohou přispět ke snížení nákladů na zavedení nové širokopásmové sítě a omezit dopad na životní prostředí.

127.

Členské státy by měly podporovat podniky, které mají zájem účastnit se soutěžního výběrového řízení s cílem využít jakoukoli dostupnou stávající infrastrukturu. Členské státy by rovněž měly tyto podniky vybízet k tomu, aby poskytovaly podrobné informace o stávající infrastruktuře, kterou v oblasti plánovaného zásahu vlastní nebo kontrolují (86). Tyto informace by měly být poskytnuty včas, aby mohly být zohledněny při přípravě nabídek. Je-li to přiměřené, měly by členské státy s přihlédnutím mimo jiné k velikosti oblasti zásahu, připravenosti informací a dostupnému času stanovit poskytnutí těchto informací jako podmínku pro účast ve výběrovém řízení (87). Tyto informace mohou zahrnovat zejména: a) umístění a trasu infrastruktury; b) typ a současné využití infrastruktury; c) kontaktní místo a d) podmínky jejího užití, jsou-li k dispozici (88).

128.

Členské státy musí zpřístupnit veškeré informace, které mají k dispozici (89), týkající se stávající infrastruktury, která by mohla být použita k zavádění širokopásmových sítí v oblasti zásahu. Členské státy se vyzývají, aby se spoléhaly na jednotné informační místo zřízené podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2014/61/EU.

129.

Nepostradatelnou podmínkou každého opatření státní podpory je účinný velkoobchodní přístup třetích stran k financovaným sítím. Velkoobchodní přístup zejména umožňuje ostatním podnikům soutěžit s vybraným uchazečem, a tím posiluje možnost volby a hospodářskou soutěž v oblastech, kterých se opatření týká. Velkoobchodní přístup rovněž brání vzniku regionálních monopolů na poskytování služeb. Tím, že se v cílové oblasti umožní vznik hospodářské soutěže, se rovněž v této oblasti zajistí dlouhodobý rozvoj trhu. Tento přístup není závislý na žádné předchozí analýze trhu ve smyslu kapitoly III směrnice (EU) 2018/1972. Nicméně typ povinností poskytovat velkoobchodní přístup uložených pro státem financovanou síť by měl být sladěn s portfoliem povinností poskytovat přístup stanovených podle odvětvové regulace. Příjemci podpory však k zavedení sítě nevyužívají pouze vlastní zdroje, ale i veřejné prostředky, měli by proto poskytovat širší škálu produktů velkoobchodního přístupu, než jakou ukládají národní regulační orgány podnikům s významnou tržní silou. Takový velkoobchodní přístup by měl být umožněn co nejdříve před začátkem poskytování příslušných služeb a v případě, že provozovatel sítě hodlá poskytovat i maloobchodní služby, nejméně šest měsíců před zahájením poskytování těchto maloobchodních služeb.

130.

Státem financovaná síť musí podnikům nabízet účinný přístup za spravedlivých a nediskriminačních podmínek. To může v případě potřeby znamenat modernizaci a zvýšení kapacity stávající infrastruktury a zavedení dostačující nové infrastruktury (např. dostatečně velké kabelovody pro dostatečný počet sítí a různé topologie sítě) (90).

131.

Členské státy musí v zadávací dokumentaci soutěžního výběrového řízení uvést podmínky a ceny produktů velkoobchodního přístupu a tyto informace musí zveřejnit na souhrnné internetové stránce na vnitrostátní nebo regionální úrovni. Přístup široké veřejnosti k takovým internetovým stránkám by neměl být nijak omezován, např. požadavkem na traci uživatelů.

132.

Aby byl velkoobchodní přístup účinný a žadatel o přístup mohl poskytovat své služby, musí být velkoobchodní přístup poskytnut také k částem sítě, které nebyly financovány státem a které nemohl zavést příjemce podpory (91).

133.

Účinný velkoobchodní přístup musí být umožněn po dobu nejméně deseti let pro všechny aktivní produkty kromě virtuálního zpřístupnění účastnického vedení (VULA).

134.

Přístup na základě VULA musí být poskytnut po dobu, která odpovídá životnosti infrastruktury, pro niž je VULA substitutem (92).

135.

Přístup k nové infrastruktuře (jako jsou kabelovody, stožáry, rozvodné skříně či nenasvícená vlákna) musí být umožněn po celou dobu životnosti daného síťového prvku (93). Pokud je poskytována státní podpora pro novou infrastrukturu, musí být infrastruktura dostatečně velká, aby uspokojila současnou i budoucí poptávku žadatelů o přístup (94). Regulační povinnosti, které mohou být uloženy národním regulačním orgánem, jsou tímto doplněny a nejsou nijak dotčeny.

136.

Členské státy musí ohledně produktů, podmínek a cen velkoobchodního přístupu jednat s národními regulačními orgány. Národní regulační orgány by měly poskytnout potřebné pokyny, jak je uvedeno v oddíle 5.2.4.6.

137.

Pro celou státem financovanou síť včetně těch jejích částí, kde se použila stávající infrastruktura, musí platit stejné přístupové podmínky. Povinnosti poskytnout přístup musí být vynucovány nezávisle na změnách ve vlastnických vztazích, správě nebo provozu státem financované sítě.

138.

Pokud využívají vlastní zdroje, příjemce podpory nebo zájemci o přístup, kteří se připojují ke státem financované síti, se mohou rozhodnout rozšířit danou síť do přilehlých oblastí mimo cílovou oblast. Zájemci o přístup mohou taková rozšíření uskutečnit na základě povinnosti poskytnout velkoobchodní přístup. Nejsou-li spojeni s příjemcem podpory, nepodléhají tato rozšíření do sousedních oblastí žádným omezením. Má se za to, že žadatel o přístup není spojen s příjemcem podpory, pokud nejsou součástí stejné skupiny a nemají účast ve svých příslušných podnicích. Rozšíření ze strany příjemců podpory lze povolit s výhradou těchto kumulativních pojistek:

139.

Pokud z výsledků veřejné konzultace vyplynou důkazy o rizicích jiných podstatných narušení hospodářské soutěže, rozšíření ze strany příjemce podpory musí být zakázáno.

140.

Státem financovaná síť musí poskytovat alespoň přístup k bitovému toku, přístup k nenasvíceným vláknům a přístup k infrastruktuře, včetně rozvodných skříní, sloupů, stožárů, věží a kabelovodů.

141.

Kromě toho musí členské státy zajistit, aby státem financovaná síť poskytovala alespoň fyzické nebo virtuální zpřístupnění. Aby byl produkt VULA považován za vhodný jako produkt velkoobchodního přístupu, musí být předem schválen národním regulačním orgánem nebo jiným příslušným orgánem.

142.

Státem financovaná síť musí poskytovat alespoň a) produkty velkoobchodního přístupu uvedené v bodě 140; a b) fyzické zpřístupnění.

143.

Členské státy mohou považovat za vhodné neukládat požadavek poskytování fyzického zpřístupnění a místo toho požadovat poskytování virtuálního zpřístupnění. V takovém případě musí členské státy uvést svůj záměr odchýlit se od povinnosti poskytovat fyzické zpřístupnění a uvést důvody této volby v rámci veřejné konzultace. Členské státy musí prokázat, že nahrazením poskytování fyzického zpřístupnění poskytováním virtuálního zpřístupnění nehrozí, že by došlo k nepřiměřenému narušení hospodářské soutěže s ohledem na výsledek veřejné konzultace a charakteristiky trhu a dotčené oblasti (96). Komise následně posoudí, zda je v případě poskytování virtuálního zpřístupnění namísto fyzického zpřístupnění podpora přiměřená.

144.

Síť financovaná státem musí s ohledem na charakteristiky trhu poskytovat přiměřené produkty velkoobchodního přístupu pro zajištění účinného přístupu k dotované síti. To zahrnuje přinejmenším roaming a přístup ke sloupům, stožárům, věžím a kabelovodům. Jakmile budou k dispozici, bude muset státem financovaná síť poskytovat produkty přístupu potřebné k využívání pokročilejších funkcí (97) mobilních sítí, jako jsou mobilní sítě páté generace (5G) a budoucích generací (98).

145.

Státem financovaná síť musí zajistit alespoň jednu aktivní službu a přístup ke sloupům, stožárům, věžím, kabelovodům a nenasvíceným vláknům.

146.

Je-li to nezbytné k zajištění účinného přístupu za spravedlivých a nediskriminačních podmínek, musí členské státy počítat se zaváděním dostatečné kapacity pro novou infrastrukturu (například kabelovody dostatečně velké na to, aby uspokojily očekávané potřeby všech zájemců o přístup).

147.

Členské státy mohou jako výjimku z podmínek stanovených v oddílu 5.2.4.4.2 omezit poskytování určitých produktů velkoobchodního přístupu jen na případy přiměřené poptávky ze strany zájemce o přístup, pokud by poskytnutí takových produktů vedlo k nepřiměřenému navýšení investičních nákladů, aniž by poskytovaly významné přínosy ve smyslu intenzivnější hospodářské soutěže.

148.

Aby Komise mohla takovou výjimku schválit, musí členský stát poskytnout odůvodnění na základě charakteristik tohoto konkrétního zásahu. Toto odůvodnění by mělo být založeno na řádně zdůvodněných a objektivních kritériích, jako je nízká hustota osídlení dotčených oblastí, velikost cílové oblasti nebo velikost příjemců podpory (99). Členský stát musí pro každý produkt přístupu, který nebude poskytován, prokázat, že poskytnutí tohoto produktu by vedlo k nepřiměřenému navýšení nákladů na zásah, a to na základě podrobných a objektivních výpočtů nákladů.

149.

Poptávka žadatele o přístup se považuje za přiměřenou, pokud a) žadatel o přístup poskytne obchodní plán, který odůvodňuje vývoj produktu v síti financované státem, a b) ve stejné zeměpisné oblasti zatím není nabízen srovnatelný produkt přístupu jiným podnikem za ceny rovnocenné cenám v hustěji osídlených oblastech (100).

150.

Pokud je žádost o přístup přiměřená, dodatečné náklady na splnění žádosti o přístup musí nést příjemce podpory.

151.

Při stanovení cen produktů velkoobchodního přístupu musí členské státy zajistit, aby cena za velkoobchodní přístup pro každý produkt byla založena na jedné z těchto referenčních hodnot a zásad stanovení cen:

152.

Produkty a podmínky velkoobchodního přístupu, včetně cen a souvisejících sporů, je nutné konzultovat s národním regulačním orgánem, jak je uvedeno v oddíle 5.2.4.6.

153.

Výše podpory na zásahy státu v oblasti zavádění pevné a mobilní sítě je často stanovena předem (ex ante) tak, aby pokryla očekávanou nákladovou mezeru po dobu trvání podporované infrastruktury.

154.

V takovém případě by členské státy měly s ohledem na to, že budoucí náklady a výnosy jsou obecně nejisté, pečlivě sledovat realizaci každého projektu financovaného státem (101) po celou dobu životnosti podporované infrastruktury a zavést mechanismus zpětného získání finančních prostředků. Tento mechanismus umožňuje řádně zohlednit informace, které příjemce podpory při žádosti o státní podporu nemohl zapracovat do původního podnikatelského plánu. Faktory, které mohou mít dopad na ziskovost projektu a které může být obtížné nebo dokonce nemožné určit předem (ex ante) s dostatečnou přesností, jsou například: a) skutečné náklady na zavádění sítě; b) skutečné výnosy ze základních služeb; c) skutečné využití; a d) skutečné výnosy ze základních služeb (102).

155.

Členské státy musí zavést mechanismus zpětného získání prostředků po dobu životnosti podporované infrastruktury, pokud je výše podpory pro projekt vyšší než 10 milionů EUR. Členské státy musí v dokumentaci soutěžního výběrového řízení transparentně a jasně stanovit pravidla tohoto mechanismu.

156.

Zpětné získání prostředků není nutné v případě, že se projekt realizuje na základě modelu přímých investic, v němž je výlučně velkoobchodní síť ve veřejném vlastnictví vybudována a provozována orgánem veřejné moci, a to výhradně za účelem poskytnutí spravedlivého a nediskriminačního přístupu všem podnikům (103).

157.

Jelikož na podnikatelský plán příjemce podpory mohou mít pozitivní nebo negativní dopad různé faktory, měl by být mechanismus zpětného získání prostředků navržen tak, aby zohledňoval a vyvažoval dva cíle: a) měl by členskému státu umožnit získat zpět částky přesahující přiměřený zisk (104); b) neměl by ohrožovat motivaci podniků k účasti na soutěžním výběrovém řízení (105) a měl by směřovat k úspoře nákladů (zvýšení efektivity) při zavádění sítě. Za účelem dosažení dobré rovnováhy mezi těmito dvěma cíli by členské státy měly zavést pobídková kritéria ke zvýšení efektivity (106).

158.

Částka pobídky musí být stanovena maximálně ve výši 30 % přiměřeného zisku. Členské státy by neměly požadovat zpět žádný dodatečný zisk v hodnotě stejné nebo nižší, než je uvedená hranice (tedy přiměřený zisk zvýšený o částku pobídky (107)). Jakýkoli zisk přesahující tuto hranici musí být rozdělen mezi příjemce podpory a členský stát na základě intenzity podpory vyplývající z výsledku soutěžního výběrového řízení (108).

159.

Mechanismy zpětného získání prostředků musí rovněž zohledňovat zisky z jiných transakcí týkajících se státem financované sítě. Pokud je například založena obchodní společnost specificky za účelem vybudování nebo provozování státem financované sítě a stávající společník této společnosti prodá celý svůj podíl ve společnosti nebo jeho část do sedmi let od dokončení sítě nebo do deseti let od přidělení podpory, musí členský stát získat zpět částku, o kterou výnosy z prodeje převyšují cenu, při které by současný společník dosáhl přiměřeného zisku (109).

160.

Aby se zajistilo, že podpora zůstane přiměřená a nepovede k nadměrnému vyrovnání nebo křížovému subvencování nepodporovaných činností, musí příjemce podpory zajistit oddělené účetnictví tak, aby náklady na zavedení a provoz a výnosy z využívání sítě zavedené za podpory financování státem byly jasně označené.

161.

Při navrhování nejvhodnějších zásahů státu pro podporu širokopásmových sítí hrají mimořádně důležitou úlohu národní regulační orgány. Tyto orgány získaly technické a odborné znalosti na základě klíčové úlohy, kterou jim ukládá odvětvová regulace, a mají nejlepší předpoklady podporovat orgány veřejné moci při koncipování zásahů státu.

162.

Členské státy se vyzývají, aby systematicky zapojovaly národní regulační orgány do navrhování, provádění a sledování zásahů státu, a to zejména, ale nikoli výlučně, do a) určení cílových oblastí (mapování a veřejná konzultace), b) posuzování plnění požadavků na změnu kroků a c) mechanismů řešení konfliktů, a to i v případě sporů týkajících se kteréhokoli z těchto aspektů.

163.

Vzhledem k tomu, že národní regulační orgán má zvláštní odborné znalosti vnitrostátních trhů, musí se členské státy radit s národními regulačními orgány, které mají nejlepší předpoklady, pokud jde o: a) produkty, podmínky a ceny velkoobchodního přístupu (oddíl 5.2.4.4) a b) stávající infrastruktury, které podléhají regulaci ex ante (oddíl 5.2.4.3). Pokud byly národnímu regulačnímu orgánu svěřeny nezbytné pravomoci k účasti na projektech zásahů státu na zavádění širokopásmových sítí, měl by členský stát takovému orgánu zaslat podrobný popis opatření podpory, a to nejméně dva měsíce před oznámením státní podpory, aby měl tento orgán dostatek času na zpracování svého stanoviska.

164.

V souladu s osvědčenými postupy, aniž by byly dotčeny pravomoci národních regulačních orgánů podle příslušného regulačního rámce, mohou tyto orgány vydávat pokyny místním orgánům, mimo jiné pokud jde o provádění analýzy trhu a definice produktů a cen velkoobchodního přístupu. Takové pokyny by měly brát v potaz regulační rámec a doporučení vydaná Komisí (110).

165.

Kromě zapojení národních regulačních orgánů se členské státy mohou také radit s národními orgány pro hospodářskou soutěž, například v otázkách, jak zajistit podnikům rovné podmínky a zabránit tomu, aby byl jednomu podniku přidělen nepřiměřeně vysoký podíl státních prostředků, čímž by se upevnilo jeho postavení na trhu (které již může být dominantní) (111).

166.

Členské státy mohou zřídit národní kompetenční centra jako například poradenské kanceláře pro širokopásmové připojení, které mohou veřejným orgánům pomoci při navrhování zásahů státu podporujících zavádění širokopásmových sítí (112).

167.

Členské státy musí splnit požadavky stanovené v oddíle 7 týkající se transparentnosti, podávání zpráv a sledování.

168.

Podpora na zavádění pevných a mobilních sítí může mít negativní účinky z hlediska narušení trhu a dopadu na obchod mezi členskými státy.

169.

Komise posuzuje závažnost narušení hospodářské soutěže a dopadů na obchod podle dopadů na soutěžitele a možného vytěsnění soukromých investic. Veřejná podpora může rovněž motivovat místní poskytovatele služeb, aby využili služeb nabízených státem financovanou sítí místo služeb poskytovaných za tržních podmínek. Pokud je navíc pravděpodobné, že příjemce podpory má již dominantní postavení na trhu nebo může dominantní postavení díky veřejné investici získat, mohla by podpora oslabit konkurenční tlak, který mohou soutěžitelé vyvíjet. I v případech, kdy lze narušení považovat na individuální úrovni za omezená, mohou režimy podpor kumulativně vést k vysoké míře narušení.

170.

Komise poměřuje pozitivní účinky plánované podpory na podporované hospodářské činnosti se skutečnými a potenciálními negativními dopady na hospodářskou soutěž a podmínky obchodu. Aby byla státní podpora slučitelná s vnitřním trhem, musí pozitivní účinky převážit nad negativními.

171.

Komise nejprve posoudí pozitivní účinky podpory na podporované hospodářské činnosti, včetně příspěvku k dosažení cílů v oblasti digitální politiky. Členský stát musí na základě srovnávací analýzy s hypotetickými scénáři prokázat, že opatření má pozitivní účinky ve srovnání se situací bez podpory. Jak je uvedeno v oddíle 5.2.1, pozitivní účinky mohou zahrnovat dosažení cílů zásahu státu, například zavedení na trh nové sítě poskytující dodatečné kapacity a vyšší rychlost, jakož i nižší ceny a lepší výběr pro koncové uživatele a vyšší kvalitu a inovace. To by rovněž vedlo k většímu přístupu koncových uživatelů k on-line zdrojům a pravděpodobně by to podnítilo zvýšení poptávky. To může přispět k dokončení jednotného digitálního trhu a přinést výhody pro celou ekonomiku Unie.

172.

Kromě toho může Komise v příslušných případech rovněž zohlednit, zda má podpora jiné pozitivní účinky, například zvýšení energetické účinnosti provozu sítě nebo politiky unie, jako je například Zelená dohoda pro Evropu.

173.

Zadruhé členské státy musí prokázat, že negativní účinky jsou omezeny na nezbytné minimum. Při navrhování opatření s ohledem na nezbytnost, vhodnost a přiměřenost podpory (oddíly 5.2.2, 5.2.3 a 5.2.4) by členské státy měly zohlednit například velikost projektů, individuální a kumulativní částky podpory, charakteristiky příjemců (například zda mají významnou tržní sílu) a charakteristiky cílových oblastí (například počet výkonných sítí existujících nebo věrohodně plánovaných v dané oblasti). Aby Komise mohla posoudit pravděpodobné negativní účinky, vyzývá členské státy, aby jí předkládaly veškerá posouzení dopadů, která mají k dispozici, jakož i hodnocení ex post vypracovaná k podobným dřívějším režimům.

174.

Dostupnost širokopásmové sítě je předpokladem pro možnost být účastníkem širokopásmových služeb. V některých případech však taková dostupnost sama o sobě nezaručí, že budou uspokojeny potřeby koncových uživatelů (uvedené zejména v bodech 53 a 61) a že skutečně vzniknou přínosy pro společnost jako celek.

175.

Důvodem může být relativně malý zájem koncových uživatelů o pořízení širokopásmových služeb. Tento malý zájem může mít různé příčiny, včetně: a) hospodářského dopadu nákladů na účastnictví širokopásmových služeb pro koncové uživatele obecně nebo pro určité kategorie koncových uživatelů, kteří se nacházejí v nejisté situaci; a b) nedostatečné povědomí o výhodách, které jim účastnický přístup k širokopásmovým službám přinese.

176.

Opatření na straně poptávky, jako jsou například poukázky, mají snížit náklady koncového uživatele a mohou přispět k nápravě konkrétního selhání trhu, pokud jde o využívání dostupných širokopásmových služeb. Plošný a cenově dostupný přístup k připojení přináší kladné externality, neboť může urychlit růst a inovace ve všech hospodářských odvětvích. Pokud není možné zajistit cenově dostupný přístup k uspokojivým širokopásmovým službám například kvůli vysokým maloobchodním cenám, může takové selhání trhu napravit státní podpora. V takových případech může mít poskytnutí státní podpory pozitivní účinky.

177.

Poukázky nepředstavují podporu pro koncové uživatele, včetně jednotlivých spotřebitelů, pokud nevykonávají hospodářskou činnost spadající do oblasti působnosti čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Poukázky však mohou představovat podporu pro koncové uživatele, pokud tito uživatelé vykonávají hospodářskou činnost spadající do oblasti působnosti čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Ve většině případů by nicméně taková podpora s ohledem na nízkou hodnotu poukázek mohla spadat pod nařízení o podpoře de minimis (113).

178.

Judikatura Soudního dvora Evropské unie dokládá, že pokud je výhoda poskytnuta koncovým uživatelům, jako jsou jednotliví spotřebitelé, kteří nevykonávají hospodářskou činnost, může pro některé podniky přesto představovat výhodu, a proto může být státní podporou ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy (114).

179.

Poukázky tak mohou představovat podporu pro podniky v odvětví elektronických komunikací, které budou schopny zlepšit nebo zvýšit svou nabídku služeb prostřednictvím stávajících širokopásmových sítí, a posílit tak své postavení na trhu na úkor jiných podniků v odvětví širokopásmového připojení. Pokud výhoda, kterou tyto podniky získají, překročí úroveň de minimis, podléhají podniky kontrole státní podpory.

180.

Opatření zahrnující poukázky nelze poskytovat v oblastech, ve kterých neexistuje síť poskytující způsobilé služby.

181.

Cílem sociálních poukázek je pomoci některým jednotlivým spotřebitelům získat širokopásmové služby nebo je zachovat. Takové poukázky lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 2 písm. a) Smlouvy jako: „podpory sociální povahy poskytované individuálním spotřebitelům za podmínky, že se poskytují bez diskriminace na základě původu výrobků“.

182.

Aby byly sociální poukázky slučitelné podle čl. 107 odst. 2 písm. a) Smlouvy, musí být vyhrazeny určitým kategoriím jednotlivých spotřebitelů, jejichž finanční situace odůvodňuje poskytnutí podpory ze sociálních důvodů (například nízkopříjmové rodiny, studenti, žáci atd.) (115). Za tímto účelem musí členské státy na základě objektivních kritérií určit kategorie spotřebitelů, na které hodlají systémy sociálních poukázek zaměřit (116).

183.

Způsobilými náklady mohou být měsíční poplatek, standardní (117) zřizovací náklady a koncové zařízení koncového uživatele nezbytné pro přístup k širokopásmovým službám. Způsobilé mohou být i náklady na domovní rozvody a omezené zavedení na pozemku / v objektu v soukromém vlastnictví spotřebitele nebo na pozemku / v objektu ve veřejném vlastnictví v blízkosti soukromého pozemku/objektu spotřebitele, pokud jsou nezbytné a souvisejí s poskytováním dané služby.

184.

Sociální poukázky lze použít k získání nových širokopásmových služeb nebo k zachování stávajících služeb („způsobilé služby“).

185.

Požadavek na zamezení jakékoli diskriminaci založené na původu produktů (viz bod (181)) je splněn dodržením zásady technologické neutrality. Spotřebitelé musí být schopni sociální poukázky využít k získání způsobilých širokopásmových služeb od jakéhokoli poskytovatele, který je schopen je poskytnout, bez ohledu na technologii použitou k poskytování služby. Systémy sociálních poukázek musí zajišťovat rovné zacházení se všemi možnými poskytovateli služeb a nabízet spotřebitelům co možná nejširší výběr dodavatelů. Za tímto účelem musí členský stát zřídit internetový rejstřík všech způsobilých poskytovatelů služeb nebo zavést rovnocennou alternativní metodu pro zajištění otevřenosti, transparentnosti a nediskriminační povahy zásahu státu. Spotřebitelé musí mít možnost nahlédnout do informací o všech podnicích, které jsou schopny poskytovat způsobilé služby. Všechny podniky, které jsou schopny poskytovat způsobilé širokopásmové služby na základě objektivních a transparentních kritérií (např. schopnost splnit minimální požadavky na poskytování takových služeb), musí mít možnost být na požádání zařazeny do internetového rejstříku, případně na jiné alternativní místo zvolené členským státem. Tento rejstřík (nebo zvolené alternativní místo) může rovněž poskytovat dodatečné informace na pomoc spotřebitelům, jako jsou údaje o typu služeb poskytovaných různými podniky.

186.

Členské státy musí provést veřejnou konzultaci ohledně hlavních charakteristik systému. Veřejná konzultace musí trvat alespoň 30 dní.

187.

Členské státy mohou zavést další záruky, aby zabránily možnému zneužití sociálních poukázek ze strany spotřebitelů, poskytovatelů služeb nebo jiných zúčastněných příjemců. Například za určitých okolností, kdy je subvencováno pouze získání nových způsobilých služeb, mohou být další pojistky nezbytné k zajištění toho, že sociální poukázky nebudou používány k opatření širokopásmových služeb v případech, kdy je již účastníkem způsobilé služby jiný člen téže domácnosti.

188.

Kromě toho musí členské státy splnit požadavky stanovené v oddíle 7 týkající se transparentnosti, podávání zpráv a sledování.

189.

Poukázky na konektivitu mohou být koncipovány pro širší kategorie koncových uživatelů (například poukázky na konektivitu pro spotřebitele nebo určité podniky, jako jsou malé a střední podniky) a podpořit využívání širokopásmových služeb přispívajících k rozvoji hospodářské činnosti. Taková opatření lze prohlásit za slučitelná s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy.

190.

Komise bude taková opatření považovat za slučitelná, pokud přispívají k rozvoji hospodářské činnosti (první podmínka), aniž by neoprávněně ovlivňovala podmínky obchodu v míře, která je v rozporu se společným zájmem (druhá podmínka).

191.

Komise má za to, že systémy poukázek na konektivitu, které účinně přispívají k využívání některých širokopásmových služeb, mohou usnadnit rozvoj řady hospodářských činností díky zvýšení konektivity a zlepšení přístupu k širokopásmovým službám v případě selhání trhu při zavádění příslušných služeb (118).

192.

Členské státy musí prokázat, že systémy poukázek na konektivitu mají motivační účinek.

193.

Poukázky na konektivitu by měly pokrývat nejvýše 50 % způsobilých nákladů (119). Způsobilými náklady mohou být měsíční poplatek, standardní zřizovací náklady a koncové zařízení koncového uživatele nezbytné pro přístup k širokopásmovým službám. Způsobilé mohou být i náklady na domovní rozvody a omezené zavedení na pozemku / v objektu v soukromém vlastnictví koncového uživatele nebo na pozemku / v objektu ve veřejném vlastnictví v blízkosti soukromého pozemku/objektu koncového uživatele, pokud jsou nezbytné a souvisejí s poskytováním dané služby.

194.

Státní podpora by se měla soustředit na situace, kde může přinést podstatné zlepšení, jehož samotný trh nemůže dosáhnout, tedy na případy, kde je podpora nezbytná k řešení selhání trhu při využívání příslušných širokopásmových služeb. Pokud například systémy poukázek na konektivitu nejsou zaměřeny na potřeby koncových uživatelů, pokud jde o využívání služeb (například pokud jsou poukázky zneužívány na podporu zavádění namísto povzbuzení poptávky), nebo pokud nerespektují technologickou neutralitu, nebyly by vhodným politickým nástrojem. V takových případech by podpora ve formě poukázek nevhodným způsobem ovlivnila podmínky obchodu v míře, která je v rozporu se společným zájmem, a proto by podpora pravděpodobně nebyla prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem.

195.

Poukázky na konektivitu nelze použít na zachování stávajících služeb. Poukázky lze použít na pořízení nové služby nebo k vylepšení úrovně služby stávající. Pokud mohou být poukázky na konektivitu použity k vylepšení úrovně stávajících služeb, musí členské státy prokázat, že systém poukázek nepatřičně nenarušuje hospodářskou soutěž na maloobchodní a velkoobchodní úrovni, například že některým provozovatelům nepřinese nepřiměřené neočekávané zisky a naopak neúměrně nepoškodí jiné provozovatele.

196.

Poukázky na konektivitu musí být technologicky neutrální. Koncoví uživatelé musí být schopni poukázky na konektivitu využít k získání způsobilých širokopásmových služeb od jakéhokoli poskytovatele, který je schopen je poskytnout, bez ohledu na technologii použitou k poskytování služby. Režimy poukázek na konektivitu musí zajišťovat rovné zacházení se všemi možnými poskytovateli služeb a nabízet koncovým uživatelům co možná nejširší výběr dodavatelů. Za tímto účelem musí členský stát zřídit internetový rejstřík všech způsobilých poskytovatelů služeb nebo zavést rovnocennou alternativní metodu k zajištění otevřenosti, transparentnosti a nediskriminační povahy zásahu státu. Koncoví uživatelé musí mít možnost nahlédnout do takových informací o všech podnicích, které jsou schopny poskytovat způsobilé služby. Všechny podniky, které jsou schopny poskytovat způsobilé služby na základě objektivních a transparentních kritérií (např. schopnost plnit minimální požadavky na poskytování takových služeb), musí mít možnost být na požádání zařazeny do internetového rejstříku nebo případně na jiné alternativní místo zvolené členským státem. Tento rejstřík (nebo zvolené alternativní místo) může rovněž poskytovat dodatečné informace na pomoc koncovým uživatelům, jako jsou údaje o typu služeb poskytovaných různými podniky.

197.

Aby se minimalizovalo narušení trhu, musí členské státy provést posouzení trhu s cílem určit způsobilé poskytovatele, kteří se nacházejí v dané oblasti, a shromáždit údaje potřebné k výpočtu jejich tržního podílu. Posouzení trhu musí stanovit, zda by systém poukázek na konektivitu mohl přinést některým poskytovatelům nepřiměřenou výhodu na úkor jiných poskytovatelů a potenciálně posílit (místní) dominantní postavení. Cílem posouzení trhu musí být rovněž zjištění, zda je skutečně třeba zavést systém poukázek na konektivitu, a to srovnáním situace v cílové oblasti či oblastech se situací v jiných oblastech členského státu nebo Unie. Při posuzování a rozhodování o systému poukázek mohou být rovněž zkoumány trendy v užívání ze strany koncových uživatelů.

198.

Členské státy musí provést veřejnou konzultaci ohledně hlavních charakteristik systému. Veřejná konzultace musí trvat alespoň 30 dní.

199.

Aby se poskytovatel širokopásmových služeb mohl zapojit do systému poukázek na konektivitu, je-li vertikálně integrován a má-li podíl na maloobchodním trhu vyšší než 25 %, musí na příslušném velkoobchodním trhu s přístupem nabídnout produkty velkoobchodního přístupu, na základě kterých bude moci jakýkoli žadatel o přístup spolehlivě poskytovat způsobilé služby za otevřených, transparentních a nediskriminačních podmínek. Velkoobchodní cena za přístup musí být stanovena v souladu se zásadami uvedenými v oddíle 5.2.4.4.4.

200.

Aby se omezily negativní účinky na hospodářskou soutěž, nesmí doba trvání systému poukázek na konektivitu v zásadě překročit tři roky (120). Platnost poukázek pro jednotlivé koncové uživatele nesmí překročit dva roky.

201.

Kromě toho musí členské státy splnit požadavky stanovené v oddíle 7 týkající se transparentnosti, podávání zpráv a sledování.

202.

Členské státy musí v modulu Komise pro transparentní přidělování státní podpory (121) nebo na souhrnné internetové stránce o státní podpoře na vnitrostátní nebo regionální úrovni zveřejnit tyto informace:

203.

Informace uvedené v bodě 202 písm. b) musí být zveřejněny do šesti měsíců od data poskytnutí podpory, nebo v případě podpory v podobě daňových zvýhodnění do jednoho roku od lhůty k podání daňového přiznání (122).

204.

Členské státy musí uspořádat své souhrnné internetové stránky věnované státní podpoře uvedené v bodě 202 takovým způsobem, aby byly informace snadno přístupné. V případě protiprávní podpory, která však byla následně shledána slučitelnou, musí členské státy tyto informace zveřejnit do šesti měsíců ode dne rozhodnutí Komise, kterým se podpora prohlašuje za slučitelnou.

205.

Aby bylo možné vymáhat pravidla státní podpory podle Smlouvy, musí být informace k dispozici po dobu nejméně deseti let ode dne, kdy byla podpora poskytnuta. Informace musí být zveřejněny v nechráněném tabulkovém formátu, který umožňuje efektivně vyhledávat, extrahovat a stahovat údaje a snadno je uveřejňovat na internetu, například ve formátu CSV nebo XML. Široká veřejnost musí mít přístup k takovým internetovým stránkám bez jakýchkoli omezení, jako je např. předchozí registrace uživatelů.

206.

Odkaz na vnitrostátní nebo regionální internetové stránky věnované státní podpoře uvedené v bodě 202 zveřejní Komise na svých internetových stránkách.

207.

Podle nařízení Rady (EU) 2015/1589 (123) a nařízení Komise (ES) č. 794/2004 (124) jsou členské státy povinny předkládat Komisi výroční zprávy o každém opatření podpory schváleném podle těchto pokynů.

208.

Kromě výročních zpráv uvedených v bodě 207 musí členské státy předkládat Komisi každé dva roky zprávu obsahující klíčové informace o opatřeních podpory schválených podle těchto pokynů v souladu s přílohou III.

209.

Členské státy musí uchovávat podrobné záznamy o všech opatřeních podpory. Tyto záznamy musí obsahovat veškeré informace, podle nichž lze určit, zda jsou splněny všechny podmínky slučitelnosti stanovené v těchto pokynech. Členské státy musí tyto záznamy uchovávat po dobu 10 let ode dne poskytnutí podpory a na vyžádání je musí poskytnout Komisi.

210.

Aby bylo dále zajištěno, že narušení hospodářské soutěže a obchodu budou omezena, může Komise požadovat, aby byly režimy předmětem hodnocení ex post k ověření: a) zda byly splněny předpoklady a podmínky, jež vedly k rozhodnutí o slučitelnosti; b) účinnosti opatření podpory s ohledem na jeho předem stanovené cíle; c) dopadu opatření podpory na trhy a hospodářskou soutěž a toho, zda se po celou dobu trvání režimu podpory nevyskytla žádná narušení, která by byla v rozporu se zájmy Unie (125).

211.

Hodnocení ex post bude vyžadováno u režimů s většími rozpočty podpory, režimů vykazujících nové charakteristiky nebo v případě, že se předpokládají významné změny trhu, technologií nebo regulace. V každém případě bude hodnocení ex post vyžadováno u režimů, jejichž rozpočtové prostředky státní podpory nebo účtované výdaje přesahují 150 milionů EUR v kterémkoli daném roce nebo 750 milionů EUR během celkové doby trvání. Celková doba trvání režimů zahrnuje kombinovanou dobu trvání režimu a jakéhokoli předchozího režimu, který se vztahoval na podobný cíl a zeměpisnou oblast, počínaje zveřejněním těchto pokynů. Vzhledem k cílům hodnocení, a aby se předešlo nepřiměřené zátěži členských států a projektů čerpajících menší podporu, vyžadují se hodnocení ex post pouze u režimů podpory, jejichž celková doba trvání přesahuje tři roky, počínaje zveřejněním těchto pokynů.

212.

Od požadavku na hodnocení ex post lze upustit u režimů podpory, které bezprostředně navazují na režimy sdílející podobný cíl a zeměpisnou oblast, pro něž bylo provedeno hodnocení, vypracována závěrečná hodnotící zpráva v souladu s plánem hodnocení schváleným Komisí a u nichž nedošlo k žádným negativním zjištěním. Veškeré režimy podpory, jejichž závěrečná hodnotící zpráva není v souladu se schváleným plánem hodnocení, musí být s okamžitým účinkem pozastaveny.

213.

Cílem hodnocení je ověřit, zda bylo dosaženo základních předpokladů a podmínek pro slučitelnost režimu, zejména nezbytnosti a účinnosti opatření podpory s ohledem na jejich obecné a konkrétní cíle. Rovněž by se měl posoudit dopad tohoto režimu na hospodářskou soutěž a obchod.

214.

Pokud jde o režimy podpory, na které se vztahuje požadavek hodnocení uvedený v bodě 211, členské státy musí oznámit návrh plánu hodnocení, který bude nedílnou součástí posouzení režimu ze strany Komise. Tento plán musí být oznámen:

215.

Návrh plánu hodnocení musí být v souladu se společnými metodickými zásadami stanovenými Komisí (126). Členské státy musí plán hodnocení schválený Komisí zveřejnit.

216.

Hodnocení ex post musí na základě plánu hodnocení provést odborník nezávislý na orgánu, jenž poskytuje podporu. Každé hodnocení musí zahrnovat alespoň jednu průběžnou a jednu závěrečnou hodnotící zprávu. Členské státy musí obě zprávy zveřejnit.

217.

Závěrečná hodnotící zpráva musí být předložena Komisi včas, aby Komise mohla posoudit případné prodloužení režimu podpory, nejpozději devět měsíců před skončením jeho platnosti. Toto období lze zkrátit u režimů, u nichž nutnost provést hodnocení nastala v posledních dvou letech provádění. Přesný rozsah a postup každého hodnocení bude stanoven v rozhodnutí, jímž se režim podpory schvaluje. Oznámení o jakémkoli následném opatření podpory s podobným cílem musí popsat, jakým způsobem byly vzaty v úvahu výsledky hodnocení.

218.

Zásady stanovené v těchto pokynech bude Komise uplatňovat ode dne následujícího po jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

219.

Zásady stanovené v těchto pokynech bude Komise uplatňovat na oznámenou podporu, o které má na základě výzvy rozhodnout po dni zveřejnění těchto pokynů v Úředním věstníku Evropské unie, a to i v případě, že byla podpora oznámena před tímto datem.

220.

V souladu se sdělením Komise o určení pravidel použitelných na posouzení protiprávních případů státní podpory (127) použije Komise pravidla platná v době poskytnutí podpory protiprávní podpoře. Komise bude odpovídajícím způsobem uplatňovat zásady stanovené v těchto pokynech, pokud je protiprávní podpora poskytnuta po datu jejich zveřejnění.

221.

Komise na základě čl. 108 odst. 1 Smlouvy navrhuje členským státům tato vhodná opatření: