EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 14.7.2021

COM(2021) 558 final

2021/0203(COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o energetické účinnosti

(Text s významem pro EHP)

{SEC(2021) 558 final} - {SWD(2021) 623 final} - {SWD(2021) 624 final} - {SWD(2021) 625 final} - {SWD(2021) 626 final} - {SWD(2021) 627 final}

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Při této příležitosti Komise rovněž oznámila, že předloží plán (s posouzením dopadů) na odpovědné zvýšení cíle Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů pro rok 2030, a zavázala se, že „do června 2021 provede přezkum a bude-li to nezbytné, navrhne revizi příslušných právních předpisů v oblasti energie“ 2 .

Průmysl je jedním z odvětví, která v posledním desetiletí dosáhla významného zvýšení energetické účinnosti. Potenciál nákladově efektivních úspor však stále existuje 14 . Vytápění a chlazení představuje polovinu konečné spotřeby energie v Unii, což z něj činí největší odvětví konečné spotřeby energie. Stále existuje velký potenciál pro snížení spotřeby energie v tomto odvětví při současném dosažení potřebných teplot 15 . Vytápění a chlazení proto hraje zásadní úlohu v úsilí Unie přejít do roku 2050 na čistou a uhlíkově neutrální ekonomiku. Je zapotřebí intenzivně se snažit o lepší izolaci budov, ale existuje také možnost účinnějších dodávek potřebného tepla nebo chladu 16 . Energetické ztráty při transformaci, přenosu a distribuci energie mohou být značné 17 . Kvůli neexistenci společných metodik a vykazování je obtížné porovnávat sítě nebo operátory či měřit výkonnost. Ve skutečnosti neexistuje jednotná definice energetických ztrát v rámci Unie, což vede k suboptimální kvalitě údajů, kterou je třeba řešit.

Sektor domácností tvoří přibližně čtvrtinu veškeré konečné spotřeby energie v Unii. Chování spotřebitelů a občanů má na tuto spotřebu energie významný dopad a směrnice o energetické účinnosti obsahuje několik ustanovení, která podporují posílení jejich postavení. Nedostatečně důrazné chování spotřebitelů a nedostatečné posílení postavení spotřebitelů při podpoře energetické účinnosti, zejména spíše na místní úrovni, vedou k nedostatečným pobídkám pro spotřebitele, aby se dosáhlo zvýšení energetické účinnosti a vyřešily se vysoké počáteční náklady a problém rozdělených pobídek 18 .

Zatímco směrnice o energetické účinnosti již členským státům poskytuje pobídky k řešení energetické chudoby, krize COVID-19 zdůraznila naléhavost tohoto řešení, má-li Unie vytvořit sociální Evropu (jak bylo dohodnuto ve společném Portském sociálním závazku 19 ), která uspokojuje potřeby všech svých občanů, jelikož jim umožňuje hrát aktivní úlohu v ekologické transformaci a zároveň zmírňuje nepříznivé dopady a nikoho neopomíjí. Míře energetické chudoby bude věnována pozornost ve všech členských státech, neboť stále více Evropanů může mít potíže s přístupem k základním energetickým službám, zejména s rostoucími náklady na energie a nezaměstnaností. Také domácnosti se středními příjmy by mohly být v blízké budoucnosti vystaveny rostoucímu riziku energetické chudoby, neboť již dnes většinu domácností trpících energetickou chudobou představují domácnosti s (nižšími) středními příjmy. Energetická účinnost byla označena za nejúčinnější řešení, jak zmírnit energetickou chudobu a překonat některé potenciální negativní distribuční dopady cenových opatření 20 . Jak požaduje Zelená dohoda pro Evropu, směrnice o energetické účinnosti spolu s dalšími iniciativami v rámci balíčku „Fit for 55“, zejména Sociálním klimatickým fondem, se bude zabývat tímto dvojím problémem a přemění jak klimatické, tak sociální potřeby v příležitosti.

V této souvislosti pomohou tyto změny posílit směrnici o energetické účinnosti, aby bylo možné lépe řešit zbývající překážky na trhu a jeho selhání tím, že budou zohledněny širší cíle Zelené dohody pro Evropu, jejímž účelem je nikoho neopomíjet a dosáhnout udržitelné ekonomiky. Návrh tak posílí různá ustanovení směrnice o energetické účinnosti s cílem zajistit, aby optimálně přispívala k vyššímu cíli v oblasti klimatu, jímž je alespoň 55% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030, jak je stanoveno v plánu dosažení cíle v oblasti klimatu.

Změny ve struktuře opatření směrnice o energetické účinnosti jsou ve vzájemné interakci se stávajícími a plánovanými politikami a opatřeními, včetně cenových a necenových mechanismů a opatření. Směrnice o energetické účinnosti, která řeší stávající tržní překážky bránící energetické účinnosti, funguje souběžně se zavedením obchodování s emisemi paliv používaných v budovách, čímž se zkrátí návratnost investic do energetické účinnosti a posílí se ekonomické opodstatnění pro opatření v oblasti energetické účinnosti v celé Unii. Plán dosažení cíle v oblasti klimatu ukázal, že nákladově nejefektivnější cestou k dosažení cíle snížení emisí skleníkových plynů o 55 % je kombinace regulačních zásahů a stanovení cen uhlíku. Zajištění rovnováhy mezi stanovením cen uhlíku a regulačními politikami má zásadní význam pro dosažení zvýšeného cíle v oblasti klimatu nákladově efektivním způsobem a zároveň zmírnění dopadů přenesení uhlíkových nákladů zejména na zranitelné zákazníky a konečné uživatele. Obchodování s emisemi zároveň přinese dodatečné příjmy z dražeb povolenek, které lze přerozdělit mezi členské státy a v rámci členských států, aby bylo možné podpořit zranitelné koncové uživatele a koncové uživatele trpící energetickou chudobou při placení jejich účtů a provádění renovace budov.

Balíček „Fit for 55“ spojuje příslušné politické nástroje, které mohou přispět k cíli snížení emisí skleníkových plynů o 55 %, a snaží se tak učinit soudržným a přiměřeným způsobem s ohledem na jiná relevantní nařízení a směrnice. To platí zejména pro směrnici o energetické účinnosti, směrnici o obnovitelných zdrojích energie, systém EU pro obchodování s emisemi (ETS), nařízení o „sdílení úsilí“, využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF), zdanění energie a emisní normy CO2 pro vozidla. Soudržnost mezi jednotlivými iniciativami v rámci balíčku „Fit for 55“ byla uznána jako klíčová pro zajištění toho, aby různé politické nástroje balíčku, včetně směrnice o energetické účinnosti, přispívaly k dosažení vyššího cíle v oblasti klimatu ve výši 55 % co nejefektivnějším způsobem. Uvedené politiky EU přispívají k dosažení cílů směrnice o energetické účinnosti, zejména pokud jde o cíl energetické účinnosti. Cíle a opatření stanovené ve směrnici o energetické účinnosti zajistí účinnější propojení a součinnost s ostatními politikami Unie 28 .

Směrnice o energetické účinnosti má důležité vazby se směrnicí o obnovitelných zdrojích energie, zejména pokud jde o vytápění a chlazení, neboť obě směrnice přispívají i k dosažení cíle strategie pro integraci odvětví energetiky. Směrnice o energetické účinnosti poskytuje posílený rámec pro plánování, pokud jde o určení potenciálu energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie v oblasti vytápění a chlazení, a vyžaduje, aby členské státy prováděly politiky a opatření k využití tohoto potenciálu. Tyto politiky a opatření přímo podporují dosažení cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energie v oblasti vytápění a chlazení stanoveného v článku 23 směrnice o obnovitelných zdrojích energie. Tyto cíle pak přispívají k dosažení cílů energetické účinnosti stanovených v článku 23 směrnice o energetické účinnosti a v celé uvedené směrnici.

Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) stanoví strop pro emise skleníkových plynů, který v průběhu času klesá. Nařízení o „sdílení úsilí“ stanoví pro členské státy závazné roční cíle pro emise skleníkových plynů, které se zaměřují na emise skleníkových plynů z odvětví, na něž se nevztahuje EU ETS, včetně stavebnictví, dopravy a zemědělství. Nařízení o „sdílení úsilí“ podporuje soulad se směrnicí o energetické účinnosti, zejména s povinnými úsporami energie. Požadavek adicionality v rámci povinných úspor energie motivuje členské státy k provádění vnitrostátních politik a opatření, které překračují minimální požadavky na energetickou náročnost stanovené na úrovni Unie (např. přísnější vnitrostátní stavební předpisy a programy podporující vyšší třídy spotřebičů). Cenová opatření, jako je EU ETS 29 a směrnice o zdanění energie 30 , činí investice do energetické účinnosti finančně přitažlivějšími, ale neřeší překážky trhu, které vedou k suboptimální úrovni investic. Tato opatření proto doplňují právní předpisy v oblasti energetické účinnosti, ale nenahrazují je.

Předtím, než veškerá opatření a cíle navržené v rámci balíčku „Fit for 55“ nabudou plného účinku a osvobodí evropské občany od závislosti na fosilních palivech a zvyšujících se nákladů na energie, mohou mít některá opatření během přechodného období významné distribuční účinky. Očekává se, že rozšíření EU ETS na odvětví stavebnictví a dopravy povede ke zvýšení cen energie, jelikož dodavatelé paliv pravděpodobně přenesou uhlíkové náklady na spotřebitele, a může tak mít dopad na zranitelné zákazníky a konečné uživatele, kteří jsou závislí na fosilních palivech, nebo na osoby ohrožené energetickou chudobou. Cílená opatření k usnadnění přechodu jak na evropské, tak na vnitrostátní úrovni. Balíček „Fit for 55“ navrhuje konkrétní opatření v rámci směrnice o energetické účinnosti a nový nástroj financování založený na příjmech z nového ETS, aby se zmírnil dopad vyšších nákladů pro spotřebitele v důsledku zavedení ceny uhlíku v odvětví silniční dopravy a stavebnictví. Je nutné zajistit, aby se investice do energetické účinnosti realizovaly u nejzranitelnějších skupin naší společnosti. Ke zmírnění těchto dopadů může přispět podpora opatření na zpřísnění povinných úspor energie a posílení postavení a ochrana zranitelných zákazníků, domácností postižených nebo ohrožených energetickou chudobou a případně osob žijících v sociálním bydlení. Kombinovaný účinek navrhovaných opatření v rámci směrnice o energetické účinnosti a nového nástroje financování založeného na příjmech z obchodování s emisemi v nových odvětvích pomůže účinně a solidárně řešit možné negativní sociální dopady. Příjmy z EU ETS, včetně příjmů z obchodování s emisemi v nových odvětvích, zůstanou rovněž k dispozici členským státům pro financování opatření ke zvýšení energetické účinnosti, systémů dálkového vytápění a izolace nebo k poskytování finanční podpory domácnostem s nižšími a středními příjmy.

Za účelem řešení sociálních dopadů vyplývajících z obchodování s emisemi pro dvě nová odvětví stavebnictví a silniční dopravy se zřizuje Sociální klimatický fond (dále jen „fond“). Aby se zajistilo, že rozpočet Unie bude schopen pokrýt dodatečné výdaje na tento fond, předkládá Komise souběžně s tímto nařízením o fondu návrhy na změnu nařízení o víceletém finančním rámci na období 2021–2027 i rozhodnutí Rady (EU, Euratom) 2020/2053 („rozhodnutí o vlastních zdrojích“). Zejména část příjmů z obchodování s emisemi pro silniční dopravu a budovy připadne do rozpočtu Unie. Fond by měl členským státům poskytovat finanční prostředky na podporu jejich opatření a investic zaměřených na zvýšení energetické účinnosti budov, na zvyšování energetické účinnosti, renovaci budov a dekarbonizaci vytápění a chlazení budov, včetně integrace výroby energie z obnovitelných zdrojů, a na financování mobility s nulovými a nízkými emisemi. Členské státy by rovněž mohly zvážit dočasnou přímou podporu zranitelným domácnostem spolu s investicemi, které urychlí další strukturální změny.

V souladu se strategií „Renovační vlna“ je navíc finanční podpora Unie na investice do energetické účinnosti a renovace budov, které pomohou řešit energetickou chudobu nebo jí předcházet, přítomna v řadě nových a stávajících programů víceletého finančního rámce a nástroje „Next Generation EU“.

Dalším důležitým zdrojem financování investic do energetické účinnosti je Nástroj pro oživení a odolnost, který členským státům poskytne celkem 672,5 miliardy EUR v grantech a půjčkách. V rámci celkového cíle, kterým je vyčlenit 37 % prostředků z tohoto nástroje na opatření v oblasti klimatu, hodlají členské státy v souladu s pokyny Evropské komise vynaložit značné částky na investice do renovace budov, konkrétně zaměřené na budovy s nejhorší energetickou náročností a domácnosti trpící energetickou chudobou.

Fondy politiky soudržnosti v rámci celkového cíle v oblasti klimatu ve výši 30 % a prostřednictvím tematického zaměření na cíl politiky č. 2 budou i nadále přidělovat významný podíl rozpočtu Unie na investice do energetické účinnosti a renovace budov, zatímco Program InvestEU bude prostřednictvím specializovaných finančních nástrojů a technické pomoci, zejména nástroje ELENA, mobilizovat soukromé a veřejné investice v členských státech.

Fond pro spravedlivou transformaci s celkovým rozpočtem 17,5 miliardy EUR bude usilovat o zmírnění sociálních a ekonomických nákladů vyplývajících z přechodu na klimaticky neutrální ekonomiku, mimo jiné prostřednictvím investic do energetické účinnosti a renovace budov, které budou mít dvojí přínos v podobě vytváření pracovních míst na místní úrovni a trvalého řešení energetické chudoby.

V neposlední řadě budou centrálně řízené programy, jako je LIFE nebo Horizont Evropa, upřednostňovat financování podporující spravedlivou a ekologickou transformaci v souladu s cíli konkrétních programů a jejich povahou, tj. zaměření na technologické a tržní inovace a rozvoj osvědčených postupů při provádění politiky v oblasti energetické účinnosti. Právní předpisy EU týkající se emisí CO2 ze silničních vozidel vyžadují, aby výrobci v rámci celého sortimentu vozidel, která prodávají, snížili průměrné výfukové emise CO2 u nového vozového parku. Byly zavedeny předpisy pro těžká nákladní vozidla a pro osobní automobily a lehká užitková vozidla 31 . Tyto předpisy znamenají, že výrobci musí buď zavést technologie ke zvýšení energetické účinnosti vozidel (například snížením jejich aerodynamického odporu, valivého odporu nebo účinnosti hnacího ústrojí), nebo používat zdroje energie se sníženými emisemi CO2 v provozu. Přechod na plně elektrická hnací ústrojí zabraňuje ztrátám energie ze spalovacích motorů a vede pouze ke zlomku konečné spotřeby energie na jeden kilometr. Snížení spotřeby energie v odvětví dopravy jako důsledek právních předpisů o CO2 u vozidel se odráží v kvantifikaci celkového cíle EU v oblasti energetické účinnosti. Směrnice o energetické účinnosti vytvoří synergie s opatřeními Strategie pro udržitelnou a inteligentní mobilitu. Směrnice sice ponechává členským státům plnou flexibilitu a rozhodovací pravomoci, pokud jde o volbu opatření pro dosažení snížení spotřeby energie v dopravě, ale zároveň motivuje k přijímání opatření v oblasti energetické účinnosti v odvětví dopravy. Směrnici o energetické účinnosti doplňuje i akční plán pro oběhové hospodářství. Navrhování výrobků a infrastruktur s delší životností nebo opětovné používání a recyklace surovin vedou k nižší spotřebě energie a nižším emisím skleníkových plynů během celého životního cyklu výrobků a infrastruktur. Strategie „Renovační vlna“ se zaměřuje na zajištění toho, aby evropské budovy byly během celého životního cyklu energeticky účinnější, méně uhlíkově náročné a udržitelnější. Zásady oběhového hospodářství mohou pomoci snížit znečištění a emise skleníkových plynů související s materiály při renovaci budov.

Tento návrh se zabývá zásadou subsidiarity, jelikož Unie nemá v oblasti energetické politiky výlučnou pravomoc. Návrh vychází z rostoucího významu energetické účinnosti jakožto politické a hospodářské výzvy a jejího úzkého vztahu k oblastem politiky, jako je bezpečnost dodávek energie, změna klimatu, vnitřní trh a hospodářský a sociální vývoj.

Potřeba činnosti na úrovni EU

Opatření EU je tedy v souladu s článkem 191 Smlouvy o fungování EU odůvodněno na základě subsidiarity, neboť koordinace na evropské úrovni ve skutečnosti posiluje energetickou bezpečnost a přínosy pro životní prostředí a klima. Základní problémy způsobující nedostatečné úspory energie (ve srovnání s optimální úrovní z hlediska společnosti) jsou v celé EU stejné a vyskytují se všude 32 .

Je třeba přijmout opatření na úrovni Unie, aby se zajistilo, že členské státy přispějí k dosažení závazného cíle EU v oblasti energetické účinnosti kolektivně a nákladově efektivním způsobem. Členské státy musí stanovit své vlastní úrovně cílů, včetně scénářů, které odpovídají jejich vnitrostátním okolnostem a souvislostem. Povaha nástroje a skutečnost, že cíl v oblasti energetické účinnosti není na vnitrostátní úrovni závazný, respektuje zásadu subsidiarity. Zohledněním vnitrostátních souvislostí a specifik si členské státy zachovají stejnou míru flexibility, pokud jde o výběr jejich kombinace politik, odvětví a přístupu k dosažení požadovaných úspor energie do roku 2030.

Vzhledem k vyššímu cíli v oblasti klimatu budou opatření Unie doplňovat a posilovat celostátní a místní opatření zaměřená na zvýšení úsilí v oblasti energetické účinnosti. Nařízení o správě již stanoví povinnost Komise jednat v případě nedostatečných ambicí členských států dosáhnout cílů Unie, a tím fakticky formálně uznává zásadní úlohu činnosti Unie v této souvislosti, a opatření EU je tedy v souladu s článkem 191 SFEU odůvodněno na základě subsidiarity.

Základní problémy způsobující nedostatečné úspory energie (ve srovnání s optimální úrovní z hlediska společnosti) jsou v celé Unii stejné a vyskytují se všude. Vzhledem k vnějším nákladům na spotřebu energie (např. emise skleníkových plynů, emise látek znečišťujících ovzduší, energetická bezpečnost) povedou opatření ke zvýšení energetické účinnosti a snížení spotřeby energie pravděpodobně k přínosům i za hranicemi jednotlivých států. U přeshraničních problémů opatření členských států pravděpodobně nepovedou k optimálním výsledkům. Vzhledem k vyššímu cíli v oblasti klimatu, který vyžaduje vyšší cíl v oblasti energetické účinnosti, musí opatření Unie doplňovat a posilovat celostátní a místní opatření.

Kromě toho povaha nástroje a skutečnost, že cíl v oblasti energetické účinnosti není na vnitrostátní úrovni závazný, respektuje zásadu subsidiarity. Zohledněním vnitrostátních souvislostí a specifik si členské státy zachovávají stejnou míru flexibility, pokud jde o výběr jejich kombinace politik, odvětví a přístupu k dosažení požadovaných úspor energie do roku 2030. Energetika je však oblastí politiky s vysokými investičními potřebami.

Koordinovaný přístup na úrovni Unie může zajistit důvěru, spolehlivost a kontinuitu a zvýšit pravděpodobnost investic a zapojení různých aktérů. Politiky na úrovni Unie mohou rovněž napomoci řádné a spravedlivé transformaci pro země a regiony s ekonomikami, které mohou být významně ovlivněny změnami v průmyslové struktuře nebo zaměstnanosti v důsledku transformace energetiky směrem k dekarbonizaci.

Koordinovaná činnost na úrovni Unie navíc umožňuje lépe zohlednit různou akceschopnost členských států. K externím nákladům dochází v případě, že výroba nebo spotřeba zboží nebo využívání služeb s sebou nese náklady (negativní účinek) pro třetí stranu.

Přidaná hodnota EU

Politiky v oblasti energetické účinnosti jsou zásadním mechanismem pro snížení emisí skleníkových plynů a přispívají k dosažení environmentálních, hospodářských a sociálních přínosů, jako je lepší kvalita ovzduší, nižší účty za energii a lepší zdraví. Cíle Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 jsou kolektivními cíli. V tomto ohledu mají koordinované politiky Unie lepší šanci přeměnit Unii do roku 2050 na klimaticky neutrální kontinent. Společný přístup je nejúčinnějším způsobem, jak zajistit plnění mezinárodních závazků.

Na úrovni členských států je třeba přijmout konkrétní opatření ke snížení spotřeby energie. Pro tato opatření je však zapotřebí účinný rámec na úrovni Unie. Koordinovaný a harmonizovaný přístup na úrovni Unie umožní a posílí činnost členských států a zajistí čtyři svobody. Společný přístup Unie pomůže například vytvořit větší trhy pro evropské dodavatele, pracovníky a zboží a zajistí, aby platily stejné povinnosti a pravidla. To ochrání a posílí hospodářskou soutěž. Společný přístup na úrovni Unie umožní spotřebitelům požívat stejných základních práv a dostávat srovnatelné a rozpoznatelné informace v celé Unii. Společný přístup Unie k energetické účinnosti umožní řešit konkrétní společné problémy, jako je potřeba zmírnit energetickou chudobu.

Zkušenosti z provádění směrnice o energetické účinnosti ukázaly, že společný rámec Unie je sociálně spravedlivý, snižuje náklady, zvyšuje přínosy vnitřního trhu a umožňuje vnitrostátním tvůrcům politik vzájemně se učit. Směrnice o energetické účinnosti účinně doplňuje a podporuje další vnitrostátní a unijní opatření. Politiky přijaté na úrovni Unie odrážejí úzké vzájemné vztahy mezi takovými oblastmi politiky, jako je změna klimatu, zabezpečení dodávek, udržitelnost, životní prostředí, vnitřní trh a sociální a hospodářský rozvoj. Při rozhodování o politikách a opatřeních a jejich provádění je tedy možné zvážit dopady na jednotný trh, pokud jde o růst, investice a vytváření pracovních míst. To podpořila pracovní skupina pro mobilizaci úsilí členských států k dosažení cílů v oblasti energetické účinnosti do roku 2020, která vyzvala k vytvoření pevného, cíleného a společného politického rámce v oblasti energetické účinnosti, který by přilákal nezbytné investice a zajistil řádné a spravedlivé dosahování úspor energie.

Jednotný trh Unie navíc působí jako silná hnací síla nákladové efektivnosti při snižování emisí skleníkových plynů.

Společné opatření Unie zajistí, že cílů této politiky bude dosaženo kolektivně za co nejnižších nákladů. Aby tedy bylo dosaženo celkových cílů společně, může koordinovaná akce na úrovni Unie umožnit a posílit úsilí na vnitrostátní úrovni tím, že zajistí harmonizovanější přístup, pomůže vytvořit rozsáhlé trhy pro evropské dodavatele a zajistí, aby se na ně vztahovaly stejné povinnosti a pravidla.

Rámec na úrovni Unie rovněž poskytne větší jistotu pro investory. Poskytne obecný impuls pro investice do energeticky účinnějších výrobků všech typů na celém jednotném trhu. Vymezení cílů Unie a vnitrostátních cílů jasně ukazuje, kolik úsilí se očekává v oblasti energetické účinnosti, a pomáhá určit velikost trhu s energeticky účinnými výrobky a službami. Tím se vyšle signál dodavatelům a výrobcům, aby v tomto ohledu vyvinuli větší úsilí při vývoji výrobků.

Dosažení energetické účinnosti a současné posílení postavení spotřebitelů vyžaduje smysluplné, přesné a srozumitelné informace o spotřebě energie a souvisejících nákladech a snadný přístup na konkurenční trh stavebních materiálů (oken, izolace atd.), řešení v oblasti vytápění a chlazení a dalších výrobků, které přispívají ke zvýšení energetické účinnosti.

Odvětvová opatření zaměřená například na odvětví vytápění a chlazení zajistí náležitou pozornost pro odvětví, v nichž je třeba dosáhnout největšího snížení emisí skleníkových plynů. Harmonizované plánování zajišťuje porovnatelnou kvalitu vnitrostátních politik a opatření. Zajišťuje rovněž dostupnost strukturovaných informací o odvětvových cílech a plánech v členských státech, čímž pomáhá členským státům a účastníkům trhu plánovat jejich činnosti. V případě vytápění a chlazení pomáhá zajistit dostatečný trh se společnými normami pro dodavatele vysoce účinných zařízení pro dálkové vytápění a kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, aby bylo možné snížit náklady a motivovat je k inovacím a zlepšení jejich nabídky.

Působením na úrovni Unie lze odstranit určité překážky pro veřejné a soukromé investice, řešit nedostatečnou koordinaci mezi různými schvalovacími subjekty na vnitrostátní úrovni a stimulovat administrativní kapacitu k provádění přeshraničních projektů a režimů podpory.

Směrnice o energetické účinnosti v zásadě stanoví celkový cíl v oblasti energetické účinnosti, ale většinu opatření, která je k dosažení tohoto cíle potřeba přijmout, ponechává na členských státech. Uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“ ponechává členským státům flexibilitu. Směrnice o energetické účinnosti stanoví závazné cíle v oblasti energetické účinnosti na úrovni Unie, ale nestanoví závazné cíle na vnitrostátní úrovni v horizontu let 2020 až 2030. Členské státy by měly stanovit svůj příspěvek ke společnému dosažení cíle Unie v oblasti energetické účinnosti s přihlédnutím ke vzorci uvedenému ve směrnici o energetické účinnosti. Povinnost dosáhnout ročního snížení spotřeby energie ve veřejném sektoru zajistí, aby veřejný sektor plnil svou příkladnou úlohu, zatímco členské státy si ponechají plnou flexibilitu, pokud jde o volbu opatření ke zvýšení energetické účinnosti, jejichž prostřednictvím má být dosaženo požadovaného snížení konečné spotřeby energie. Kromě toho bude směrnice o energetické účinnosti i nadále stanovovat roční podíl renovace požadovaný v souvislosti s podlahovou plochou budov. Rozsah této povinnosti se rozšiřuje na budovy ve vlastnictví všech veřejných subjektů na území členského státu. Toto opatření zajistí, aby členské státy i nadále šly příkladem při zlepšování energetické náročnosti budov, které spravují, a zároveň si zachovaly flexibilitu, pokud jde o volbu opatření. Směrnice o energetické účinnosti navíc poskytne nezbytný rámec pro zajištění vysoké energetické účinnosti výrobků, služeb, stavebních prací a budov zakoupených veřejnými subjekty a případně pro zvážení širších aspektů udržitelnosti, sociálních a environmentálních aspektů a aspektů oběhového hospodářství. Harmonizovaný přístup, včetně zohledňování aspektů energetické účinnosti v nabídkových řízeních, zachová hospodářskou soutěž, zajistí dlouhodobé a nákladově efektivní úspory energie a umožní zachovat rozsáhlé trhy. Směrnice o energetické účinnosti rozšíří úspory energie zvýšením míry úspor. Členské státy by měly pokračovat v dosahování nových ročních úspor energie díky politickým opatřením ve všech odvětvích. Vzhledem k tomu, že povinné úspory energie jsou účinným opatřením ke zvýšení energetické účinnosti v různých odvětvích, představují rovněž účinný nástroj na podporu členských států při zmírňování energetické chudoby. Povinné úspory energie tedy budou vyžadovat, aby členské státy dosáhly individuálně vypočteného podílu na celkovém objemu úspor energie požadovaných u zranitelných zákazníků a konečných uživatelů, osob postižených energetickou chudobou a případně osob žijících v sociálním bydlení. Harmonizovaný přístup může přispět ke spravedlivé transformaci energetiky pro všechny evropské občany. Povinné úspory energie ponechávají členským státům plnou flexibilitu, pokud jde o typy politických opatření, jejich rozsah, působnost a obsah. Směrnice o energetické účinnosti zajistí všem evropským občanům stejnou úroveň základních smluvních práv, pokud jde o vytápění, chlazení a teplou vodu. Směrnice o energetické účinnosti bude sice vyžadovat uplatňování určitých základních smluvních práv zákazníků, vnitrostátní pravomoci však nebudou omezeny. Rovné podmínky v celé EU jsou rovněž nezbytné, pokud jde o informování spotřebitelů a zvyšování povědomí. Členské státy jsou povinny přijmout vhodná opatření, ale o konkrétní podobě takových opatření mohou rozhodnout samy. Dopady hospodářské a zdravotní krize v celé Unii ukazují, že harmonizovaný přístup je rovněž nutný pro posílení postavení a ochranu zranitelných zákazníků a konečných spotřebitelů a osob postižených energetickou chudobou.

Aby byla zajištěna stejná úroveň ochrany a postavení, směrnice o energetické účinnosti vyžaduje, aby opatření ke zvýšení energetické účinnosti byla prováděna a financována přednostně u těchto lidí, což také členským státům pomůže při zmírňování distribučních účinků. Činnost členských států v tomto ohledu usnadní síť odborníků, která by měla být zřízena ve všech členských státech. Budou se sice vyžadovat povinné energetické audity u velkých podniků, jelikož tam mohou být úspory energie značné, ale členské státy si zachovají flexibilitu pro vytváření programů, které by motivovaly i malé a střední podniky k tomu, aby se energetickým auditům podrobily. Pokud jde o odvětví vytápění a chlazení, členské státy si ponechávají pravomoc provádět komplexní posouzení potenciálu vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a účinného dálkového vytápění a chlazení a mohou udělovat výjimky v oblasti rekuperace odpadního tepla prostřednictvím vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny nebo dodávkami do sítě dálkového vytápění nebo chlazení. Směrnice o energetické účinnosti umožní členským státům zavést opatření a postupy na podporu zařízení na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny. S cílem přispět k vytvoření jednotného trhu by všechny členské státy, vnitrostátní regulační orgány a provozovatelé přenosových a distribučních soustav měli uplatňovat zásadu „energetická účinnost v první řadě“ a odstranit veškerá regulační, technická a neregulační opatření ke zvýšení energetické účinnosti při provozu energetických sítí. Rozvoj trhu energetických služeb s cílem zajistit dostupnost jak poptávky po energetických službách, tak jejich nabídky by zůstal na uvážení členských států. Směrnice o energetické účinnosti by zachovala flexibilitu pro členské státy, pokud jde o přijímání opatření k určení a řešení regulačních a neregulačních překážek pro zvyšování energetické účinnosti. Členské státy a regiony by byly vybízeny k plnému využívání strukturálních a investičních fondů a dalších finančních nástrojů k podnícení investic do opatření ke zvýšení energetické účinnosti, ke zmírnění energetické chudoby a případných distribučních účinků na zranitelné zákazníky a konečné spotřebitele, osoby postižené energetickou chudobou a osoby žijící v sociálním bydlení.

Návrh je proto v souladu se zásadou subsidiarity.

Na základě doprovodného posouzení dopadů 33 a v souladu se zásadou proporcionality navrhované změny celkově nepřekračují rámec toho, co je nezbytné pro dosažení vyšších cílů v oblasti energetické účinnosti s ohledem na zvýšený cíl v oblasti klimatu pro rok 2030. Pokud jde o cíle v oblasti energetické účinnosti, jsou změny úměrné požadovanému cíli Unie v souladu se zvýšeným cílem v oblasti klimatu, jímž je snížení emisí skleníkových plynů alespoň o 55 %, jak je navrženo v plánu dosažení cíle v oblasti klimatu. Několik změn stanoví konkrétní cíle a povinnosti pro orgány veřejné správy, pokud jde o dosažení úspor energie v určitých oblastech – veřejný sektor a energetická chudoba, které budou celkově přiměřené. Pokud jde o povinné úspory energie pro veřejný sektor, veřejné subjekty jsou definovány ve směrnici 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek (veřejní zadavatelé). Členské státy budou muset vytvořit databázi s veřejnými subjekty, včetně jejich roční spotřeby energie. Navrhovaná povinnost snížit spotřebu energie ponechává členským státům značnou flexibilitu, pokud jde o to, kde a jak by bylo možné úspor energie dosáhnout. Vzhledem k nákladům a přínosům, které by přineslo provádění úsporných opatření, je toto úsilí považováno za účinné a nikoli nadměrné. Cílem návrhu je rovněž řešit distribuční dopady rozšíření obchodování s emisemi na budovy a dopravu. Stanovení definic a povinností, zejména pokud jde o vytápění a chlazení, by bylo přiměřené dodatečným úsporám energie a synergiím s ostatními nástroji, jichž by mohlo být v tomto odvětví dosaženo. Proporcionalita dodatečných požadavků na monitorování a podávání zpráv závisí na rovnováze mezi vyššími náklady a úsporami dosaženými díky lepšímu pochopení dopadů příslušných opatření.

Míra stanoveného omezení je tedy úměrná cíli.

Směrnice o energetické účinnosti je i nadále důležitá pro dosažení vyšší energetické účinnosti v Unii a přispívá ke zvýšenému cíli v oblasti klimatu ve výši 55 %. Přináší také další výhody, jako je snížení závislosti na dovozu energie a podpora inovací a konkurenceschopnosti. Hodnocení ukázalo, že je na směrnici o energetické účinnosti, aby zajistila, že členské státy přijmou odpovídající opatření v konkrétních oblastech spotřeby energie. Různé studie provedené Komisí, jakož i důkazy od zúčastněných stran 36 ukazují, že i při použití stávajících technologií stále existuje značný prostor pro investice do energetické účinnosti a nákladově efektivní úspory v hospodářských odvětvích členských států a ve společnosti jako celku.

Avšak při zachování stávající situace, a ještě spíše v důsledku nepříznivých sociálně-ekonomických dopadů a ztrát příjmů v důsledku krize COVID-19 by velká část tohoto potenciálu energetické účinnosti a úspor energie zůstala nevyužita, a to i v důsledku selhání trhu a regulačních selhání, která brání uskutečnění nákladově efektivních investic do energetické účinnosti a opatření. Vzhledem k významnému potenciálu úspor energie je nezbytná další podpora opatření v oblasti energetické účinnosti a odstranění přetrvávajících překážek bránících chování prospěšnému energetické účinnosti, a to i v oblasti investic.

Z hodnocení vyplývá, že ve veřejném sektoru zjevně existuje neochota systematicky začleňovat požadavky na energetickou účinnost do zadávání veřejných zakázek, a to zejména z důvodu nákupní ceny. Existuje tedy prostor pro posílení a zefektivnění směrnice o energetické účinnosti tak, aby přispívala k dosažení vyššího cíle v oblasti klimatu a cílů Zelené dohody pro Evropu. Kromě toho má směrnice o energetické účinnosti potenciál lépe řešit socioekonomické problémy, jako je ochrana a posílení postavení zranitelných zákazníků a konečných uživatelů a zmírnění energetické chudoby. Pokud jde o průmyslová odvětví, hodnocení ukazuje, že největší překážkou bude pravděpodobně to, že většina podniků nemá odborné znalosti k tomu, aby věděla, jaké technické možnosti úspor energie jsou k dispozici nebo jaké hospodářské přínosy by z nich mohly pro podniky plynout.

Pokud jde o účinnost, směrnice o energetické účinnosti vedla ke zlepšení energetické účinnosti v celé Unii díky svým cílům (zejména článkům 3 a 5) a závazným opatřením (zejména článku 7 o povinných úsporách energie), přestože pokrok při dosahování cílů Unie v oblasti energetické účinnosti do roku 2020 nebyl dostatečný. Dosažení nezbytné úrovně zvýšení energetické účinnosti závisí do značné míry na ambicích členských států při stanovování cílů a na jejich úsilí při tvorbě a provádění opatření v oblasti energetické účinnosti na vnitrostátní úrovni. Ačkoli směrnice o energetické účinnosti stanoví limity konečné spotřeby energie a spotřeby primární energie pro Unii jako celek a nařízení o správě stanoví další opatření Unie v případě, že cíle nebudou splněny, orientační povaha cíle jeho dosažení nepodporuje. Článek 7 zůstává účinným opatřením, které je odpovědné za dosažení úspor energie především v sektoru budov. Povinnosti veřejného sektoru (články 5 a 6) se ukázaly jako klíčové pro prokázání příkladné úlohy ústředních vládních institucí při podpoře energetické účinnosti prostřednictvím renovací a zadávání veřejných zakázek. Tato opatření však byla provedena v omezeném rozsahu a využití potenciálu úspor energie ve veřejném sektoru brání řada omezení. Směrnice o energetické účinnosti byla rovněž klíčem k podpoře využívání energetických auditů v celé Unii (článek 8). Přetrvávají však významná omezení, jako jsou následná opatření v návaznosti na audity a problémy související s uplatňováním definice malých a středních podniků, chybějící požadavky a pobídky pro zavádění systémů hospodaření s energií. Požadavky článku 14 týkající se vytápění a chlazení, zejména požadavek na komplexní posouzení, pomohly zvýšit celkový význam a povědomí o vytápění a chlazení ve všech členských státech. Analýza však ukázala, že celkový dopad byl spíše nevýznamný, zejména z důvodu nedostatečných opatření přijatých v návaznosti na zjištění komplexních posouzení provedených v souladu s článkem 14 a rozsáhlého využívání povolených výjimek. Směrnice o energetické účinnosti do značné míry přispěla k rozvoji trhů s energetickými službami a uzavírání smluv o energetických službách (článek 18). Stále však zbývá odstranit důležité překážky.

Pokud jde o účinnost, celkově přispěla směrnice o energetické účinnosti k dosažení úspor energie v Unii nákladově efektivním způsobem. Několik ustanovení podléhajících „podmíněnosti“ (např. v článcích 5, 6, 9–11, 14) vyžadovalo jednat, je-li to nákladově efektivní / ekonomicky nebo technicky proveditelné. Členským státům směrnice poskytla značnou flexibilitu při výběru opatření. Členské státy však ne vždy prokázaly, jak byla proveditelnost určena. Neexistují žádné náznaky významných rozdílů v rozsahu nákladů mezi členskými státy u většiny ustanovení směrnice o energetické účinnosti, s výjimkou článku 7 (náklady závisí na koncepci a rozsahu opatření).

Pokud jde o soudržnost, je směrnice o energetické účinnosti celkově v souladu s širšími politikami v oblasti energetiky a klimatu, avšak rostoucí provázanost s obnovitelnou energií a systémem EU ETS vyžaduje řádné zjednodušení a bližší zkoumání toho, jak snížit administrativní zátěž. Kromě toho je třeba ustanovení směrnice o energetické účinnosti přizpůsobit tak, aby podporovala cíle v oblasti dekarbonizace a nulového znečištění v souvislosti s iniciativami podle Zelené dohody pro Evropu.

Pokud jde o přidanou hodnotu Unie, intervence Unie byla klíčem k dosažení zlepšení energetické účinnosti v celé Unii. Je zřejmé, že bez cíle na úrovni EU a závazných opatření by tohoto cíle nebylo dosaženo v požadovaném rozsahu. Existuje však prostor pro zpřísnění a zefektivnění některých ustanovení, aby se zajistilo, že směrnice o energetické účinnosti přispěje k dosažení požadovaného vyššího cíle Unie v oblasti klimatu do roku 2030 ve výši alespoň 55 %.

Plán hodnocení / počáteční posouzení dopadů bylo zveřejněno dne 3. srpna 2020 a bylo k dispozici do 21. září 2020.

Komise obdržela 189 odpovědí a 99 zúčastněných stran předložilo doplňující poznámky a informace ke svým odpovědím. Největší počet odpovědí zaslala podnikatelská sdružení (80 odpovědí), po nichž následovaly společnosti (36 odpovědí) a nevládní organizace (26 odpovědí). Kromě toho bylo v období od září do října 2020 uspořádáno devět specializovaných setkání s cílovými skupinami zúčastněných stran, která se zaměřila na konkrétní témata, a dne 10. listopadu 2020 se konalo zasedání odborné skupiny pro směrnici o energetické účinnosti. Komise rovněž zahájila veřejnou internetovou konzultaci, jež se konala od 17. listopadu 2020 do 9. února 2021, v souladu s pravidly Komise pro zlepšování právní úpravy. Průzkum obsahoval otázky s výběrem odpovědí a otevřené otázky týkající se široké škály aspektů hodnocení ex post a možností revize směrnice o energetické účinnosti. Celkem bylo obdrženo 344 odpovědí. Největší skupinou respondentů byla podnikatelská sdružení (132 odpovědí), jednotlivé podniky a společnosti (92 odpovědí) a nevládní organizace (34 podání). Celkem 21 respondentů předložilo odpovědi jako jednotliví občané. Odpovědělo také 24 orgánů veřejné správy, včetně vnitrostátních orgánů z devíti členských států (Kypr, Česko, Estonsko, Finsko, Francie, Litva, Nizozemsko, Španělsko a Švédsko). 

Jasná většina zúčastněných stran (86 % respondentů) vyjádřila názor, že energetická účinnost by měla hrát zásadní úlohu při podpoře ambicióznějších cílů v oblasti klimatu pro rok 2030 a s ohledem na dosažení uhlíkové neutrality Unie do roku 2050. Zúčastněné strany v tomto ohledu do značné míry podpořily posílení směrnice o energetické účinnosti. Většina zúčastněných stran (53 %) upřednostňovala závazné cíle v oblasti energetické účinnosti, a to i na vnitrostátní úrovni (47 %). Zúčastněné strany se domnívaly, že je zapotřebí dalšího úsilí v oblasti energetické účinnosti v budovách (76 %) a v dopravě (62 %), dále v průmyslu (52 %) a informačních a komunikačních technologiích (40 %).

Názory zúčastněných stran vyjádřené v rámci veřejné konzultace a během workshopů byly zohledněny při vypracovávání různých možností politiky týkajících se příslušných oblastí politiky v posouzení dopadů.

V červnu uspořádala Evropská komise slyšení s evropskými sociálními partnery o balíčku „Fit for 55“. Evropští sociální partneři byli požádáni, aby se podělili o své první reakce na tento balíček a vyjádřili svůj názor na to, jaká doprovodná opatření a mechanismy by mohly být zavedeny, aby se zajistilo, že nikdo nebude opomenut. Byla zdůrazněna potřeba silnější interakce mezi evropským pilířem sociálních práv a Zelenou dohodou pro Evropu a bylo vysvětleno, že cíle obou těchto iniciativ by měly být dvěma stranami téže mince.

Revize je přepracovaným zněním směrnice. Posouzení dopadů 38 identifikovalo možnosti zjednodušení stávajících právních předpisů a snížení regulačních nákladů a zároveň usilovalo o účinnost navrhovaných změn. Zrušení alternativního přístupu k renovaci budov veřejných subjektů zjednoduší příslušná ustanovení, neboť se zaměří pouze na renovace. Zvláštní technické aspekty týkající se veřejných budov a některé výjimky se zrušují vzhledem k tomu, že jsou upraveny směrnicí o energetické náročnosti budov. Odstraněním podmínek spočívajících v nákladové efektivnosti, technické nebo ekonomické proveditelnosti, pokud jde o požadavky na energetickou účinnost při zadávání veřejných zakázek, se provádění požadavků na energetickou účinnost zjednoduší, neboť se budou stejnou měrou vztahovat na všechny veřejné orgány. Vývoj informační technologie a volby zadávání zakázek budou předmětem předběžného schválení Výborem Evropské komise pro informační technologie a kybernetickou bezpečnost.

Zajištění toho, aby se úsilí v oblasti energetického auditu zaměřilo na větší uživatele energie, povede k poměrně vyšším úsporám energie, a důsledkem toho by bylo podstatné snížení zátěže pro podniky s nižší spotřebou energie a ke zjednodušení zátěže pro orgány veřejné správy, neboť by měly k dispozici jednodušší kritérium pro posouzení potřeby auditů a kontrolovaly by menší počet podniků. Očekává se, že zvýšené náklady na dodržování předpisů pro podniky, které zůstávají v působnosti tohoto ustanovení, budou kompenzovány větším využíváním nákladově efektivních opatření ke zlepšení.

Změny posílí stávající požadavky na monitorování a podávání zpráv, zejména pokud jde o opatření zaměřená na energetickou chudobu v rámci povinných úspor energie (článek 8) a renovace budov pro veřejný sektor, což by zajistilo účinnější výsledky, ale rovněž by to vedlo k vyšší administrativní zátěži pro veřejné orgány. Vyžadování dalších požadavků na monitorování a podávání zpráv, pokud jde o zadávání veřejných zakázek a uzavírání smluv o energetických službách, by dále zlepšilo účinnost těchto ustanovení, ale mohlo by do určité míry zvýšit administrativní zátěž podniků a veřejných orgánů.

Poskytnutí dalších pokynů a podpory pro opatření členských států, např. v oblasti zvyšování povědomí, povede ke krátkodobému zvýšení administrativní zátěže, neboť členské státy budou muset zorganizovat různé informační kampaně, výměnu znalostí nebo podpůrné programy, ale očekává se, že to bude díky vyšším úsporám energie ve střednědobém horizontu nákladově efektivní.

Dodatečné požadavky na podávání zpráv a monitorování nepovedou ke vzniku žádných nových systémů podávání zpráv, ale budou podléhat stávajícímu rámci pro monitorování a podávání zpráv podle nařízení o správě (EU/2018/1999).

–Vypracování srovnávací tabulky, která slouží jako kontrolní seznam provádění jak pro členské státy, tak pro Komisi.

–Pořádání setkání s odborníky z členských států, kteří jsou pověřeni provedením různých částí směrnice, aby bylo možné způsob jejich provedení projednat a vyřešit pochybnosti, a to buď v souvislosti s koordinovaným postupem v oblasti směrnice o energetické účinnosti, nebo ve výboru.

–Dostupnost dvoustranných setkání a rozhovorů s členskými státy v případě konkrétní otázky týkající se provedení směrnice.

–Po uplynutí lhůty pro provedení realizuje Komise komplexní posouzení toho, zda členské státy směrnici provedly úplně a správně.

Nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu zavedlo integrovaný rámec pro plánování, monitorování a podávání zpráv v oblasti energetiky a klimatu za účelem sledování pokroku při plnění cílů v oblasti klimatu a energetiky v souladu s požadavky na transparentnost stanovenými v Pařížské dohodě. Členské státy musely Komisi do konce roku 2019 předložit integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu pokrývající všech pět rozměrů energetické unie na období 2021–2030. Členské státy musí každé dva roky podávat zprávu o pokroku dosaženém při provádění plánů a navíc musí do 30. června 2023 Komisi oznámit své návrhy aktualizací plánů, přičemž konečné aktualizace mají být provedeny do 30. června 2024. Tato aktualizace by zahrnovala veškeré nové cíle dohodnuté v rámci revize směrnice o energetické účinnosti. Tento systém podávání zpráv podle nařízení o správě se považuje za účinný při sledování pokroku členských států, pokud jde o příspěvky v oblasti energetické účinnosti na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni.

Následující ustanovení podstatně mění směrnici 2012/27/EU nebo přidávají nové prvky:

Články 1 a 4 stanoví zvýšený závazný cíl Unie v oblasti energetické účinnosti pro konečnou spotřebu a primární spotřebu, jakož i orientační vnitrostátní příspěvky v oblasti energetické účinnosti a poskytují členským státům vzorec pro výpočet jejich příspěvků. Cíle Unie jsou stanoveny z hlediska úrovně konečné spotřeby energie a spotřeby primární energie, které má být dosaženo v roce 2030, a úroveň ambicí je vyjádřena porovnáním těchto úrovní s projekcemi referenčního scénáře z roku 2020 pro rok 2030. Takto vyjádřená úroveň ambicí odráží dodatečné úsilí ve srovnání s úsilím, které již probíhá nebo které bylo uvedeno ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu. V bodech odůvodnění je zachováno srovnání s předchozím výchozím scénářem, tj. projekcemi referenčního scénáře z roku 2007 pro rok 2030 a historickými hodnotami z roku 2005.

Příspěvky členských států jsou i nadále orientační vzhledem k silnému nesouhlasu většiny členských států se závaznými vnitrostátními cíli, který vyjádřili ve veřejné konzultaci a na jiných fórech. Navrhují se však referenční hodnoty a nové mechanismy pro řešení nedostatečné míry plnění, které doplňují ty, jež byly navrženy v nařízení o správě.

Článek 3 zavádí nové ustanovení o zásadě „energetická účinnost v první řadě“, který má poskytnout právní základ pro uplatňování této zásady a zároveň minimalizovat administrativní zátěž. Zahrnuje povinnost zohledňovat řešení v oblasti energetické účinnosti při politických a investičních rozhodnutích v energetických systémech a neenergetických odvětvích, včetně sociálního bydlení.

Článek 5 zavádí povinnost veřejného sektoru snížit spotřebu energie pro veřejné služby a zařízení veřejných subjektů. Toho lze dosáhnout v jakémkoli pododvětví veřejného sektoru, včetně dopravy, veřejných budov, územního plánování a vodohospodářství a nakládání s odpady.

Článek 6 rozšiřuje rozsah povinnosti renovace. Tato povinnost se nyní bude vztahovat na všechny veřejné subjekty na všech úrovních správy a ve všech oblastech činnosti veřejných subjektů, včetně zdravotní péče, vzdělávání a veřejného bydlení, kde budovy vlastní veřejné subjekty. Díky tomu budou moci výhod plynoucích z renovací veřejných budov lépe využívat všichni lidé ve všech členských státech a znásobí se počet renovací ve veřejném sektoru. Cílem článku 6 jsou renovace splňující normu pro budovy s téměř nulovou spotřebou energie, což je zdokonalená nákladově efektivní norma pro renovace. Podíl renovace zůstává nejméně 3 %, což je nejnižší společný jmenovatel minimálního podílu renovace, přičemž se uznává, že některé členské státy, regiony a města již přijaly přísnější požadavky na renovace a normy ve veřejném sektoru. V neposlední řadě se zrušují alternativy, které členským státům umožňovaly dosáhnout podobných úspor energie prostřednictvím jiných opatření než renovací. Tato opatření mohou i nadále započítávat do povinných úspor energie podle článku 8 a přispívat k plnění povinnosti podle článku 8. Článek 6 se zaměřuje na renovace v souladu se strategií „Renovační vlna“.

Článek 7 posiluje ustanovení o zadávání veřejných zakázek tím, že rozšiřuje povinnost zohledňovat požadavky na energetickou účinnost na všech úrovních veřejné správy a odstraňuje podmínky týkající se nákladové efektivnosti a technické a ekonomické proveditelnosti. Změny budou zahrnovat ustanovení, že členské státy mohou požadovat, aby veřejné subjekty v příslušných případech při postupech zadávání veřejných zakázek zvážily aspekty oběhového hospodářství a kritéria pro zadávání zelených veřejných zakázek. Členské státy budou muset podporovat veřejné subjekty tím, že poskytnou pokyny a metodiky pro posuzování nákladů životního cyklu, zřídí centra pro podporu kompetencí a budou vybízet k využívání souhrnného zadávání veřejných zakázek a digitálního zadávání veřejných zakázek. Členské státy by měly povinnost zveřejňovat informace o vítězných nabídkách (v souladu s finančními limity stanovenými ve směrnicích o zadávání veřejných zakázek).

V souvislosti s příkladnou úlohou veřejného sektoru článek 7 rovněž obsahuje ustanovení, že veřejní zadavatelé mohou požadovat, aby nabídky uveřejňovaly potenciál globálního oteplování nových budov (číselný ukazatel v kg CO2e/m² (užitné vnitřní podlahové plochy) pro každou fázi životního cyklu zprůměrovanou na jeden rok referenčního období studie v délce 50 let), zejména u nových budov nad 2 000 metrů čtverečních. Souvisí s ustanovením, jehož cílem je zvýšit povědomí o oběhovém hospodářství a celém životním cyklu emisí uhlíku při zadávání veřejných zakázek.

Změny článku 8 zvyšují povinné roční úspory energie na 1,5 % pro všechny členské státy (včetně Kypru a Malty) a zahrnují zvláštní požadavky na zmírňování energetické chudoby. Uvedený článek vyžaduje, aby byla politická opatření prováděna přednostně u zranitelných zákazníků a konečných uživatelů, osob postižených energetickou chudobou a případně osob žijících v sociálním bydlení, aby bylo co nejlépe využito veřejných finančních prostředků a v příslušných případech se zvážilo využití příjmů z povolenek ETS. Článek 8 požaduje, aby členské státy zajistily, že kombinace vnitrostátních politik nebude mít nepříznivé účinky na zranitelné zákazníky a konečné uživatele, osoby postižené energetickou chudobou a případně na osoby žijící v sociálním bydlení a že tyto politiky budou účinně zmírňovat a snižovat energetickou chudobu. Článek 8 požaduje, aby členské státy dosáhly podílu na celkovém objemu požadovaných úspor energie v konečné spotřebě u zranitelných zákazníků a konečných uživatelů, osob postižených energetickou chudobou a případně osob žijících v sociálním bydlení. Článek 8 stanoví mechanismus pro řešení nedostatečné míry plnění, pokud jde o požadovaný objem úspor energie, jichž má být dosaženo v daném období, na něž se vztahuje povinnost. Povinné úspory energie nepředpokládají uplatnění flexibility pro výpočet požadovaného objemu úspor energie od 1. ledna 2024 (čl. 8 odst. 6 až 9). Článek 9 uvádí provozovatele přenosových soustav jako potenciální povinné strany a umožňuje členským státům požadovat, aby povinné strany dosáhly určitého objemu úspor energie u zranitelných zákazníků a konečných uživatelů, osob postižených energetickou chudobou a případně osob žijících v sociálním bydlení. Příloha V vylučuje odpovědnost za úspory energie z politických opatření týkajících se využívání technologií přímého spalování fosilních paliv a objasňuje, že snížení spotřeby energie prostřednictvím opatření podle směrnice o ETS nelze započítat do plnění povinných úspor energie, a posiluje požadavek adicionality, pokud jde o daňová opatření.

Článek 11 přesouvá kritérium pro energetické audity a systémy hospodaření s energií z typu podniků na úroveň spotřeby energie a vyžaduje, aby vedení společnosti podepsalo doporučení auditu. Vyžaduje rovněž systémy hospodaření s energií pro největší společnosti využívající energii, které budou pravděpodobně účinnější, pokud jde o zajištění větších úspor nákladů na investice do úspor energie a zároveň pravděpodobně budou pro společnost představovat nižší celkové náklady. V neposlední řadě zavádí tento článek povinnost sledovat energetickou náročnost datových center s cílem později vytvořit soubor „ukazatelů udržitelnosti datových center“.

Článek 20 posiluje ochranu spotřebitelů zavedením základních smluvních práv pro dálkové vytápění, chlazení a teplou vodu v souladu s právy, která zavedla směrnice (EU) 2019/944 pro elektřinu.

Článek 21 posiluje povinnosti vůči spotřebitelům, zejména dostupnost a poskytování informací, opatření na zvyšování povědomí a nabízené technické a finanční poradenství nebo pomoc. Vytvoření jednotných kontaktních míst a mimosoudních mechanismů pro urovnávání sporů jsou struktury, které významně pomohou posílit postavení zákazníků a konečných uživatelů. V neposlední řadě obsahuje tento článek povinnost určit a odstranit překážky, které jsou relevantní pro rozdělení pobídek mezi nájemce a vlastníky nebo mezi vlastníky.

Článek 22 odkazuje na pojem zranitelných zákazníků, který by členské státy měly zavést podle článků 28 a 29 směrnice (EU) 2019/944 a čl. 3 odst. 3 směrnice 2009/73/ES. Článek 22 ukládá členským státům, aby tento pojem stanovily tak, že vezmou v úvahu i konečné uživatele, kteří nemají přímou ani individuální smlouvu s dodavateli energie.

Článek 22 zavádí pro členské státy povinnost provádět opatření ke zvýšení energetické účinnosti přednostně u zranitelných zákazníků, osob postižených energetickou chudobou a případně osob žijících v sociálním bydlení s cílem zmírnit energetickou chudobu. Členské státy jsou povinny provádět opatření ke zvýšení energetické účinnosti s cílem zmírnit distribuční účinky vyplývající z jiných politik a opatření, jako jsou daňová opatření prováděná podle článku 9 této směrnice nebo uplatňování obchodování s emisemi podle směrnice o systému EU ETS, a podporovat zavádění podpůrných finančních nástrojů. Článek 22 posiluje úlohu sítí odborníků.

Články 23 a 24 stanoví přísnější plánování a sledování komplexních posouzení vytápění a chlazení, včetně podpory místní a regionální úrovně. Tyto články zavádějí minimální požadavky na účinné systémy dálkového vytápění a chlazení, širší požadavky na náklady a přínosy a povinnosti týkající se opětovného využívání odpadního tepla. Minimální požadavky na účinné dálkové vytápění budou postupně navyšovány s cílem zajistit do roku 2050 plně dekarbonizované dodávky tepla nebo chlazení v účinných systémech dálkového vytápění nebo chlazení. Požadavky na vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny doplní kritérium přímých emisí CO2 z kombinované výroby tepla a elektřiny, pokud není poháněna obnovitelnými zdroji nebo odpadem.

Článek 25 objasňuje a posiluje úlohu vnitrostátních regulačních orgánů při uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“ při plánování a provozu energetických sítí. Ke sledování pokroku využívá rovněž znalosti sítí ENTSO-E a ENTSOG a subjektu pro provozovatele distribučních soustav v EU. Vzhledem k velmi vysokému počtu provozovatelů soustav je vhodnější nepřímý přístup.

Článek 26 vyjasňuje a posiluje ustanovení o dostupnosti systémů kvalifikace, akreditace a certifikace pro různé poskytovatele energetických služeb, energetické auditory, energetické manažery a osoby zajišťující instalaci. Nová ustanovení budou vyžadovat, aby členské státy tyto systémy hodnotily každé čtyři roky počínaje prosincem 2024.

Článek 27 zavádí dodatečné požadavky na intenzivnější využívání uzavírání smluv o energetických službách.

Článek 28 zavádí požadavek, aby členské státy podávaly zprávy o investicích do energetické účinnosti, včetně uzavřených smluv o energetických službách (jako součást nařízení o správě). Členské státy budou muset zavést mechanismy podpory rozvoje projektů na celostátní, regionální a místní úrovni s cílem podpořit investice do energetické účinnosti, aby se napomohlo k dosažení vyšších cílů v oblasti energetické účinnosti.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

2021/0203 (COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 194 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru 39 ,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů 40 ,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

⇩ nový

(1)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU 41 byla několikrát podstatně změněna 42 . Vzhledem k tomu, že je třeba provést další změny, měla by být uvedená směrnice z důvodu přehlednosti přepracována.

🡻 2012/27/EU 1. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Unie čelí bezprecedentním výzvám, které vyplývají ze zvýšené závislosti na dovozu energie, z nedostatku zdrojů energie a z potřeby omezit změnu klimatu a překonat hospodářskou krizi. Energetická účinnost je důležitým prostředkem, jak těmto výzvám čelit. Zlepšuje bezpečnost dodávek do Unie, neboť snižuje spotřebu primární energie a snižuje dovoz energie. Pomáhá nákladově efektivním způsobem snižovat emise skleníkových plynů, a tím zmírňovat změnu klimatu. Přechod k energeticky účinnějšímu hospodářství by měl také urychlit šíření inovativních technologických řešení a zlepšit konkurenceschopnost průmyslu v Unii, podpořit hospodářský růst a vytvářet kvalitní pracovní místa v některých odvětvích, jež s energetickou účinností souvisejí.

🡻 2012/27/EU 2. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Závěry Evropské rady ze zasedání ve dnech 8. a 9. března 2007 zdůraznily potřebu zvýšit energetickou účinnost v Unii, a dosáhnout tak do roku 2020 cíle uspořit 20 % spotřeby primární energie v Unii oproti prognózám. Závěry Evropské rady ze zasedání dne 4. února 2011 zdůrazňují, že 20% cíl v oblasti energetické účinnosti do roku 2020, na němž se dohodla Evropská rada v červnu roku 2010, je nutné splnit, což se zatím nedaří. Prognózy z roku 2007 ukázaly spotřebu primární energie v roce 2020 ve výši 1 842 Mtoe. 20 % snížení by odpovídalo spotřebě 1 474 Mtoe v roce 2020, to znamená ve srovnání s prognózami snížení o 368 Mtoe.

🡻 2012/27/EU 3. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Závěry Evropské rady ze dne 17. června 2010 potvrdily cíl v oblasti energetické účinnosti jako jeden z hlavních cílů nové strategie Unie pro zaměstnanost a inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění („strategie Evropa 2020“). V rámci tohoto procesu a za účelem zajištění provedení tohoto cíle na vnitrostátní úrovni se od členských států vyžaduje, aby v úzkém dialogu s Komisí stanovily vnitrostátní cíle a uvedly ve svých národních programech reforem, jak jich hodlají dosáhnout.

🡻 2012/27/EU 4. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Sdělení Komise ze dne 10. listopadu 2010 „Energie 2020“ staví energetickou účinnost do centra energetické strategie Unie pro období do roku 2020 a uvádí, že je nutná nová strategie v oblasti energetické účinnosti, která všem členským státům umožní oddělit spotřebu energie od hospodářského růstu.

🡻 2012/27/EU 5. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 15. prosince 2010 o revizi akčního plánu energetické účinnosti vyzval Komisi, aby do revidovaného akčního plánu energetické účinnosti včlenila opatření s cílem překonat překážky bránící dosažení celkového cíle Unie v oblasti energetické účinnosti v roce 2020.

🡻 2012/27/EU 6. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Jednou z iniciativ strategie Evropa 2020 je stěžejní iniciativa Evropa účinněji využívající zdroje, přijatá Komisí dne 26. ledna 2011. Energetická účinnost je v ní považována za důležitý prvek pro zajištění udržitelnosti využívání energetických zdrojů.

🡻 2012/27/EU 7. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Evropská rada v závěrech ze dne 4. února 2011 uznává, že plnění cíle Unie v oblasti energetické účinnosti není uspokojivé a že je zapotřebí rozhodného přístupu zaměřeného na využití značného potenciálu pro vyšší energetickou úsporu v budovách, v dopravě a u výrobků a procesů. Tyto závěry rovněž uvádějí, že nejpozději v roce 2013 bude v oblasti energetické účinnosti proveden přezkum plnění cíle Unie a případně budou zvážena další opatření.

🡻 2012/27/EU 8. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Dne 8. března 2011 přijala Komise sdělení o plánu energetické účinnosti 2011. Toto sdělení potvrdilo, že Unie nesměřuje k dosažení svého cíle v oblasti energetické účinnosti. Je tomu tak navzdory pokroku ve vnitrostátních politikách energetické účinnosti popsaných v prvních vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti předložených členskými státy ke splnění požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách 43 . Počáteční analýza druhých akčních plánů potvrzuje, že Unie k dosažení uvedeného cíle nesměřuje. S cílem zjednat nápravu vytyčil plán energetické účinnosti 2011 řadu politik a opatření v oblasti energetické účinnosti, jež zahrnují celý energetický řetězec, včetně výroby, přenosu a distribuce energie; klíčovou úlohu veřejného sektoru v oblasti energetické účinnosti; budovy a zařízení; průmysl; a potřebu umožnit konečným zákazníkům řídit svou spotřebu energie. Souběžně byla v bílé knize o dopravě přijaté dne 28. března 2011 posuzována energetická účinnost v odvětví dopravy. Zejména iniciativa 26 bílé knihy vyzývá ke stanovení odpovídajících norem pro emise CO2 všech druhů vozidel, doplněných případně požadavky na energetickou účinnost týkajících se všech druhů pohonných systémů.

🡻 2012/27/EU 9. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Dne 8. března 2011 Komise přijala také Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050, v němž poukázala na potřebu klást z tohoto hlediska větší důraz na energetickou účinnost.

🡻 2012/27/EU 10. bod odůvodnění (přizpůsobený)

V souvislosti s tím je nezbytné aktualizovat právní rámec Unie pro energetickou účinnost směrnicí sledující celkový cíl v oblasti energetické účinnosti, jímž je 20% úspora spotřeby primární energie Unie do roku 2020 a další zvyšování energetické účinnosti po roce 2020. Za tím účelem by tato směrnice měla vytvořit společný rámec podporující energetickou účinnost v Unii a stanovit konkrétní opatření zaměřená na provádění některých návrhů obsažených v plánu energetické účinnosti 2011 a využít významného nevyužitého potenciálu úspor energie, který specifikuje.

🡻 2012/27/EU 11. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 44 , požaduje, aby Komise do roku 2012 zhodnotila pokrok dosažený Unií a jejími členskými státy při plnění cíle snížit do roku 2020 spotřebu energie o 20 % oproti prognózám, a podala o něm zprávu. Dále stanoví, že by Komise měla do 31. prosince 2012 navrhnout posílená nebo nová opatření k urychlení zvyšování energetické účinnosti s cílem pomoci členským států plnit závazky Unie na snížení emisí skleníkových plynů. Tato směrnice je reakcí na uvedený požadavek. Přispívá také k plnění cílů stanovených v Plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050, zejména snižováním emisí skleníkových plynů z odvětví energetiky, a k dosažení výroby elektřiny s nulovými emisemi do roku 2050. 

🡻 2012/27/EU 12. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Využití veškerého existujícího potenciálu úspor energie vyžaduje integrovaný přístup zahrnující úspory v zásobování energií a v odvětvích konečné spotřeby. Současně by měla být posílena ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/8/ES ze dne 11. února 2004 o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním trhu s energií 45 a směrnice 2006/32/ES.

⇩ nový

(2)V rámci plánu dosažení cíle v oblasti klimatu 46 navrhla Komise zintenzivnit ambice Unie zvýšením cíle v oblasti emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň na 55 % oproti úrovni z roku 1990. Oproti stávajícímu cíli ve výši 40 % se jedná o podstatné zvýšení. Návrh splnil závazek přijatý ve sdělení o Zelené dohodě pro Evropu 47 , tj. předložit komplexní plán na odpovědné zvýšení cíle Unie pro rok 2030 na 55 %. Je rovněž v souladu s cíli 21. konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (dále jen „Pařížská dohoda“), tj. udržet globální nárůst teploty výrazně pod úrovní 2 °C a usilovat o to, aby tento nárůst nepřesáhl 1,5 °C.

(3)V prosinci 2020 potvrdila Evropská rada závazný cíl Unie, jímž je čisté snížení domácích emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 55 % oproti roku 1990 48 . Evropská rada dospěla k závěru, že ambice v oblasti klimatu je třeba zvýšit tak, aby stimulovaly udržitelný hospodářský růst, vytvářely pracovní místa, zajistily občanům Unie přínosy v oblasti zdraví a životního prostředí a přispívaly k dlouhodobé globální konkurenceschopnosti hospodářství Unie podporou inovací v oblasti zelených technologií.

(4)Za účelem uskutečnění uvedených cílů oznámil pracovní program Evropské komise pro rok 2021 49 balíček „Fit for 55“, jehož cílem je snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů alespoň o 55 % a dosáhnout do roku 2050 klimaticky neutrální Evropské unie. Tento balíček se týká široké škály oblastí politiky, včetně energetické účinnosti, energie z obnovitelných zdrojů, využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví, zdanění energie, sdílení úsilí a obchodování s emisemi.

(5)Z odhadů vyplývá, že pokud budou stávající politiky plně provedeny, emise skleníkových plynů by se do roku 2030 snížily přibližně o 45 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990, pokud se vyloučí emise a absorpce spojené s využíváním půdy, a přibližně o 47 %, pokud se zahrnou výše uvedené faktory. Plán dosažení cíle v oblasti klimatu do roku 2030 proto počítá se souborem opatření, která jsou zapotřebí ve všech hospodářských odvětvích, a s revizí klíčových legislativních nástrojů k dosažení uvedeného zvýšeného cíle.

(6)Energetická účinnost je klíčovou oblastí činnosti, bez níž nelze dosáhnout úplné dekarbonizace hospodářství Unie 50 . Potřeba využít příležitosti k nákladově efektivním úsporám energie vedla k současné politice Unie v oblasti energetické účinnosti. V prosinci 2018 byl do balíčku opatření nazvaného „Čistá energie pro všechny Evropany“ zahrnut nový hlavní cíl Unie v oblasti energetické účinnosti do roku 2030 ve výši nejméně 32,5 % (ve srovnání s předpokládanou spotřebou energie v roce 2030).

(7)Z posouzení dopadů doprovázejícího plán dosažení cíle v oblasti klimatu vyplynulo, že aby byl splněn zvýšený cíl v oblasti klimatu, bude třeba zvyšování energetické účinnosti oproti současnému cíli ve výši 32,5 % výrazně zintenzivnit.

(8)Součet vnitrostátních příspěvků sdělených členskými státy v jejich vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu nedosahuje cíle Unie ve výši 32,5 %. Společné příspěvky by vedly ke snížení konečné spotřeby energie o 29,4 % a snížení spotřeby primární energie o 29,7 % ve srovnání s projekcemi z referenčního scénáře z roku 2007 pro rok 2030. To by znamenalo souhrnný nedostatek ve výši 2,8 procentního bodu u spotřeby primární energie a 3,1 procentního bodu u konečné spotřeby energie pro EU-27.

(9)Ačkoli potenciál úspor energie je stále velký ve všech odvětvích, zvláštní problém představuje doprava, jelikož je odpovědná za více než 30 % konečné spotřeby energie, a budovy, jelikož 75 % fondu budov v Unii vykazuje vysokou energetickou náročnost. Dalším stále důležitějším odvětvím je odvětví informačních a komunikačních technologií (IKT), které je odpovědné za 5–9 % celosvětové spotřeby elektrické energie a více než 2 % všech emisí. V roce 2018 představovala datová centra 2,7 % poptávky po elektřině v EU-28. Energeticky účinné cloudové technologie a politiky pro ekologicky šetrný trh v oblasti cloud computingu. V této souvislosti zdůraznila digitální strategie Unie 51 potřebu vysoce energeticky účinných a udržitelných datových center a opatření k zajištění transparentnosti pro telekomunikační operátory, pokud jde o jejich environmentální stopu. Dále by mělo být zohledněno možné zvýšení poptávky průmyslu po energii, které může vyplynout z jeho dekarbonizace, zejména u energeticky náročných procesů.

(10)Vyšší cíl vyžaduje větší podporu nákladově efektivních opatření ke zlepšení energetické účinnosti ve všech oblastech energetického systému a ve všech příslušných odvětvích, kde činnost ovlivňuje poptávku po energii, jako je doprava, vodohospodářství a zemědělství. Zvýšení energetické účinnosti v celém energetickém řetězci, včetně výroby, přenosu a distribuce energie a konečného využití, prospěje životnímu prostředí, zlepší kvalitu ovzduší a veřejné zdraví, sníží emise skleníkových plynů, zvýší energetickou bezpečnost, sníží náklady na energie pro domácnosti a podniky, pomůže zmírnit energetickou chudobu a povede ke zvýšení konkurenceschopnosti, vyšší zaměstnanosti a zintenzivnění hospodářské aktivity v celé ekonomice, což v konečném důsledku zlepší kvalitu života občanů. To je v souladu se závazky Unie přijatými v rámci energetické unie a globálního akčního plánu v oblasti klimatu stanoveného Pařížskou dohodou z roku 2015.

🡻 2018/2002 1. bod odůvodnění

Snižování poptávky po energii je jedním z pěti rozměrů strategie energetické unie stanovené sdělením Komise dne 25. února 2015 nazvaným „Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“. Zlepšení energetické účinnosti v celém energetickém řetězci, včetně výroby, přenosu a distribuce energie a konečného využití, prospěje životnímu prostředí, zlepší kvalitu ovzduší a veřejné zdraví, sníží emise skleníkových plynů, zvýší energetickou bezpečnost tím, že sníží závislost na dovozu energie ze zemí mimo Unii, sníží náklady na energie pro domácnosti a podniky, pomůže zmírnit energetickou chudobu a povede ke zvýšení konkurenceschopnosti, vyšší zaměstnanosti a zvýšení hospodářské aktivity v celé ekonomice, což v konečném důsledku zlepší kvalitu života občanů. To je v souladu se závazky Unie přijatými v rámci energetické unie a globální agendy týkající se změny klimatu stanovené Pařížskou dohodou z roku 2015 přijatou v návaznosti na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu 52 (dále jen „Pařížská dohoda“), zavazující k udržení nárůstu globální průměrné teploty výrazně pod 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a k vyvinutí úsilí o omezení teplotního nárůstu na 1,5 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí.

🡻 2018/2002 2. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(11)⌦ Tato ⌫ sSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU 53  představuje ⇨ je krokem vpřed ⇦ prvek pokroku směrem k energetické unii ⇨ ke klimatické neutralitě do roku 2050 ⇦, v jejímž rámci má být energetická účinnost považována za samostatný zdroj energie. Zásada „energetická účinnost v první řadě“ ⇨ je zastřešující zásada, která ⇦ by měla být zohledněna ⇨ ve všech odvětvích, která přesahují rámec energetického systému, a na všech úrovních, včetně finančního sektoru. Řešení v oblasti energetické účinnosti by měla být považována za první možnost při rozhodování o politikách, plánování a investicích ⇦ při stanovování nových pravidel pro stranu nabídky a jiné oblasti politiky. ⇨ Uplatňováním zásady „energetická účinnost v první řadě“ by sice neměly být dotčeny jiné právní povinnosti, cíle a zásady, ale ty by rovněž neměly bránit jejímu uplatňování nebo umožňovat výjimky z jejího uplatňování. ⇦ Komise by měla zajistit, aby energetická účinnost a reakce na straně poptávky mohly soutěžit za rovných podmínek s výrobní kapacitou. Energetickou účinnost je třeba zohlednit při přijímání všech rozhodnutí o plánování energetických soustav nebo o financování. Opatření ke zvýšení energetické účinnosti musí být realizována pokaždé, když jsou nákladově efektivnější než rovnocenná řešení na straně nabídky. To by mělo pomoci využívat četných výhod energetické účinnosti pro Unii, zejména pro občany a podniky. ⇨ Provádění opatření ke zvýšení energetické účinnosti by rovněž mělo být prioritou při zmírňování energetické chudoby. ⇦

🡻 2018/2002 3. bod odůvodnění

⇨ nový

(12)Energetická účinnost by měla být považována za klíčový prvek a prioritu při zvažování rozhodnutí o budoucích investicích do energetické infrastruktury Unie. ⇨ Zásada „energetická účinnost v první řadě“ by se měla uplatňovat primárně s přihlédnutím k přístupu založenému na účinnosti systému a společenským hlediskům. V důsledku toho by měla přispět ke zvýšení účinnosti jednotlivých odvětví konečné spotřeby a celého energetického systému. Uplatňování této zásady by mělo rovněž podporovat investice do energeticky účinných řešení přispívajících k environmentálním cílům uvedeným v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 54 . ⇦

⇩ nový

(13)Zásada „energetická účinnost v první řadě“ byla formulována v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 55 a je základem strategie pro integraci energetického systému 56 . Ačkoli je tato zásada založena na nákladové efektivnosti, její uplatňování má širší dopady, které se mohou lišit v závislosti na okolnostech. Komise vypracovala zvláštní pokyny pro fungování a uplatňování této zásady, v nichž navrhla konkrétní nástroje a příklady jejího uplatňování v různých odvětvích. Komise rovněž vydala doporučení členským státům, které vychází z požadavků této směrnice, a vyzývá k přijetí konkrétních opatření v souvislosti s uplatňováním této zásady.

(14)Má-li mít zásada „energetická účinnost v první řadě“ dopad, musí ji subjekty s rozhodovací pravomocí důsledně uplatňovat ve všech příslušných rozhodnutích o politikách, plánování a významných investicích (tj. o rozsáhlých investicích v hodnotě více než 50 milionů EUR na jeden projekt nebo 75 milionů EUR na projekty dopravní infrastruktury), která mají vliv na spotřebu nebo dodávky energie. Řádné uplatňování této zásady vyžaduje použití správné metodiky analýzy nákladů a přínosů, stanovení příznivých podmínek pro energeticky účinná řešení a řádné monitorování. Flexibilita na straně poptávky může přinést značné výhody spotřebitelům i celé společnosti a může zvýšit účinnost energetického systému a snížit náklady na energii, například snížením nákladů na provoz soustavy, což povede k nižším tarifům pro všechny spotřebitele. Členské státy by při uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“ měly zohlednit potenciální přínosy flexibility na straně poptávky a případně zvážit reakci na straně poptávky, skladování energie a inteligentní řešení jako součást svých snah o zvýšení účinnosti integrovaného energetického systému.

(15)Zásada „energetická účinnost v první řadě“ by měla být vždy uplatňována úměrným způsobem a požadavky této směrnice by neměly obnášet překrývající se nebo protichůdné povinnosti členských států, pokud je uplatňování této zásady zajištěno přímo jinými právními předpisy. Tak tomu může být v případě projektů společného zájmu zařazených na unijní seznam podle [článku 3 revidovaného nařízení TEN-E], který zavádí požadavky na zohlednění zásady „energetická účinnost v první řadě“ při vypracovávání a posuzování uvedených projektů.

(16)Spravedlivý přechod ke klimaticky neutrální Unii do roku 2050 je ústředním prvkem Zelené dohody pro Evropu. Energetická chudoba je klíčovou koncepcí konsolidovanou v legislativním balíčku nazvaném „Čistá energie pro všechny Evropany“ a má usnadnit spravedlivou transformaci energetiky. Podle nařízení (EU) 2018/1999 a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 57 poskytla Komise orientační pokyny týkající se vhodných ukazatelů pro měření energetické chudoby a definice „značného počtu domácností trpících energetickou chudobou“ 58 . Směrnice (EU) 2019/944 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES 59 vyžadují, aby členské státy přijaly vhodná opatření s cílem řešit zjištěné případy energetické chudoby, včetně opatření pro řešení širšího kontextu chudoby.

(17)Z uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“ by měly mít prospěch domácnosti s nízkými a středními příjmy, zranitelní zákazníci včetně konečných uživatelů, lidé postižení nebo ohrožení energetickou chudobou a lidé žijící v sociálním bydlení. Opatření v oblasti energetické účinnosti by se měla provádět přednostně s cílem zlepšit situaci těchto jednotlivců a domácností nebo zmírnit energetickou chudobu. Holistický přístup k tvorbě politik a provádění politik a opatření vyžaduje, aby členské státy zajistily, že ostatní politiky a opatření nebudou mít na tyto jednotlivce a domácnosti žádný nepříznivý dopad.

(18)Tato směrnice je součástí širšího rámce politik v oblasti energetické účinnosti, který se zabývá potenciálem energetické účinnosti v konkrétních oblastech politiky, včetně budov (směrnice 2010/31/ES 60 ), výrobků (směrnice 2009/125/ES, nařízení (EU) 2017/1369 a nařízení (EU) 2020/740 61 ) a mechanismu správy (nařízení (EU) 2018/1999). Uvedené politiky hrají velmi důležitou úlohu při dosahování úspor energie při výměně výrobků nebo výstavbě či renovaci budov 62 .

🡻 2018/2002 4. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(19)Dosažení ambiciózního cíle v oblasti energetické účinnosti vyžaduje odstranění překážek, aby bylo snazší investovat do opatření v této oblasti. ⇨ Dílčí program programu LIFE „Přechod na čistou energii“ vyčlení financování na podporu rozvoje evropských osvědčených postupů při provádění politiky v oblasti energetické účinnosti s cílem řešit překážky související s chováním, překážky na trhu a regulační překážky, jež brání energetické účinnosti. ⇦ Jedním krokem v tomto směru je vysvětlení poskytnuté Eurostatem 19. září 2017 o tom, jak uvádět smlouvy o energetických službách v národních účtech, jež odstraňuje nejasnosti a usnadňuje využívání těchto smluv.

🡻 2018/2002 5. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(20)Evropská rada na zasedání ve dnech 23. a 24. října 2014 podpořila 27% cíl energetické účinnosti na úrovni Unie pro rok 2030, který bude přezkoumán do roku 2020 se zohledněním možnosti cíle na úrovni Unie ve výši 30 %. Ve svém usnesení ze dne 15. prosince 2015 nazvaném „Směrem k evropské energetické unii“ vyzval Evropský parlament Komisi, aby navíc posoudila realističnost 40% cíle energetické účinnosti ve stejném časovém rámci. Je proto vhodné změnit směrnici 2012/27/EU tak, aby se přizpůsobila výhledu na rok 2030.

⇩ nový

(21)Předpokládá se, že cíl Unie v oblasti energetické účinnosti ve výši 32,5 % do roku 2030 a další politické nástroje stávajícího rámce povedou do roku 2030 ke snížení emisí skleníkových plynů přibližně o 45 % 63 . V zájmu zvýšení cíle v oblasti klimatu, tj. snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030, se posouzení dopadů plánu dosažení cíle v oblasti klimatu do roku 2030 zabývalo tím, jaká míra úsilí bude zapotřebí v různých oblastech politiky. Posouzení dopadů dospělo k závěru, že ve srovnání s výchozím scénářem dosažení cíle v oblasti emisí skleníkových plynů nákladově optimálním způsobem znamená, že konečná spotřeba energie se musí snížit nejméně o 36–37 % a spotřeba primární energie nejméně o 39–41 %.

(22)Výchozí cíl Unie v oblasti energetické účinnosti byl původně stanoven a vypočten na základě projekcí referenčního scénáře z roku 2007 pro rok 2030. Změna metodiky Eurostatu pro výpočet energetické bilance a zlepšení následných modelovacích projekcí vyžadují změnu výchozích hodnot. Při použití stejného přístupu k vymezení cíle, tj. jeho srovnání s budoucími základními projekcemi, je tedy cíl Unie v oblasti energetické účinnosti pro rok 2030 stanoven ve srovnání s projekcemi referenčního scénáře z roku 2020 pro rok 2030, které odrážejí vnitrostátní příspěvky z vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. V důsledku aktualizace uvedených výchozích hodnot bude muset Unie dále zvýšit svůj cíl v oblasti energetické účinnosti v roce 2030 alespoň o 9 % ve srovnání s mírou úsilí podle referenčního scénáře pro rok 2020. Nový způsob vyjádření výše cílů Unie nemá vliv na skutečnou míru potřebného úsilí a odpovídá snížení konečné spotřeby energie o 36 % a spotřeby primární energie o 39 % ve srovnání s projekcemi referenčního scénáře z roku 2007 pro rok 2030.

(23)Metodika výpočtu konečné spotřeby energie a spotřeby primární energie je sladěna s novou metodikou Eurostatu, ale ukazatele používané pro účely této směrnice mají odlišný rozsah, tj. pro účely cíle v konečné spotřebě energie nezahrnují teplo z okolního prostředí a naopak zahrnují spotřebu energie v mezinárodní letecké dopravě. Použití nových ukazatelů rovněž znamená, že veškeré změny ve spotřebě energie ve vysokých pecích se nyní odrážejí pouze ve spotřebě primární energie.

🡻 2018/2002 6. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(24)Potřeba, aby Unie dosáhla ⇨ zlepšila svou energetickou účinnost, ⇦ svých cílů v oblasti energetické účinnosti na úrovni Unie ⇨ by měla být ⇦ vyjádřenýcha ve spotřebě primární energie nebo a konečné spotřebě energie , by měla být jasně formulována v podobě nejméně 32,5 % cíle pro rok 2030. Projekce učiněné v roce 2007 ukázaly pro rok 2030 spotřebu primární energie ve výši 1 887 Mtoe a konečnou spotřebu energie ve výši 1 416 Mtoe. Z 32,5 % snížení vychází pro rok 2030 1 273 Mtoe, potažmo 956 Mtoe. Komise by tento cíl, který je stejné povahy jako cíl Unie pro rok 2020, měla v případě výrazného snížení nákladů, nebo bude-li to potřeba ke splnění mezinárodních závazků Unie týkajících se dekarbonizace, do roku 2023 posoudit a případně zvýšit. ⇨ , kterých má být dosaženo do roku 2030, s uvedením míry dodatečného úsilí nutného ve srovnání se zavedenými opatřeními nebo opatřeními plánovanými ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu. Referenční scénář z roku 2020 předpokládá konečnou spotřebu energie ve výši 864 Mtoe a spotřebu primární energie ve výši 1 124 Mtoe, kterých má být dosaženo v roce 2030 (s vyloučením tepla z okolního prostředí a se zahrnutím mezinárodní letecké dopravy). Výsledkem dodatečného snížení o 9 % bude v roce 2030 celkem 787 Mtoe, resp. 1 023 Mtoe. Ve srovnání s úrovněmi z roku 2005 to znamená, že konečná spotřeba energie v Unii by měla být snížena asi o 23 % a spotřeba primární energie asi o 32 %. ⇦ Na úrovni členských států se ve výhledu na rok 2030 a 2030 závazné cíle nestanoví a ⇨ členské státy by měly stanovit své příspěvky k dosažení cíle Unie v oblasti energetické účinnosti s přihlédnutím ke vzorci uvedenému v této směrnici. ⇦ svoboda členských států ⌦ Členské státy by měly mít možnost ⌫ stanovovat své vnitrostátní příspěvky ⇨ cíle ⇦ na základě spotřeby primární energie nebo konečné spotřeby energie, úspor primární energie nebo úspor v konečné spotřebě energie nebo energetické náročnosti by ani nadále neměla být omezena. ⇨ Touto směrnicí se mění způsob, jakým by členské státy měly vyjadřovat své vnitrostátní příspěvky k plnění cíle Unie. Příspěvky členských států k plnění cíle Unie by se měly vyjadřovat v konečné spotřebě energie a spotřebě primární energie, aby se zajistila jednotnost a monitorování pokroku. ⇦ Členské státy by měly stanovit své vnitrostátní orientační příspěvky k energetické účinnosti při zohlednění skutečnosti, že spotřeba energie v Unii v roce 2030 nesmí být vyšší než 1 273 Mtoe primární energie nebo 956 Mtoe konečné spotřeby energie. To znamená, že spotřeba primární energie v Unii by oproti úrovni z roku 2005 měla být snížena o 26 % a konečná spotřeba energie o 20 %. Je nezbytné pravidelně hodnotit pokrok při dosahování cílů Unie pro rok 2030, jak je stanoveno v nařízení (EU) 2018/1999.

🡻 2012/27/EU 13. bod odůvodnění

⇨ nový

(25)Bylo by žádoucí, aby byl cíl zvýšit energetickou účinnost o 20 % splněn v důsledku souhrnného provádění konkrétních vnitrostátních a evropských opatření podporujících energetickou účinnost v různých oblastech. Od členských států by mělo být vyžadováno, aby stanovily orientační vnitrostátní cíle, systémy a programy ⇨ politiky a opatření ⇦ ke zvyšování energetické účinnosti. Tyto ⇨ politiky a opatření ⇦ cíle a individuální úsilí každého členského státu, spolu s údaji o dosaženém pokroku by měla zhodnotit Komise, aby posoudila pravděpodobnost dosažení celkového cíle Unie a to, do jaké míry je individuální úsilí ke splnění společného cíle dostatečné. Komise by proto pomocí svého revidovaného legislativního rámce a v procesu realizace strategie Evropa 2020 měla provádění vnitrostátních programů pro energetickou účinnost pozorně sledovat. Při stanovování orientačních vnitrostátních cílů v oblasti energetické účinnosti by členské státy měly mít možnost zohlednit vnitrostátní okolnosti ovlivňující spotřebu primární energie, jako jsou nevyužité nákladově efektivní možnosti úspor energie, změny v oblasti dovozu a vývozu energie, rozvoj všech obnovitelných zdrojů energie, jaderná energie, zachycování a ukládání CO2 a včasná opatření. Při provádění modelování by Komise měla modelové předpoklady a navrhované modelové výsledky včas a transparentním způsobem konzultovat s členskými státy. Je zapotřebí zlepšit modelování dopadu opatření v zájmu energetické účinnosti a modelování fondu budov a náročnosti technologií.

🡻 2012/27/EU 14. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů 64 se uvádí, že Kypr a Malta, vzhledem k jejich ostrovnímu a okrajovému rázu, spoléhají na letectví jako na způsob dopravy, jenž je zásadní pro jejich občany a hospodářství. V důsledku toho mají Kypr a Malta ve své hrubé konečné spotřebě energie nepřiměřeně vysoký podíl letecké dopravy, tj. více než trojnásobek průměru Společenství v roce 2005, a stávající technologická a regulační omezení tak na ně působí nepřiměřeně.

🡻 2012/27/EU 15. bod odůvodnění

⇨ nový

(26)Celková výše veřejných výdajů je rovna 19 % hrubého domácího produktu Unie. ⇨ Veřejný sektor odpovídá přibližně za 5 až 10 % celkové konečné spotřeby energie v Unii. Veřejné orgány utratí ročně přibližně 1,8 bilionu EUR. To představuje přibližně 14 % hrubého domácího produktu Unie. ⇦ Veřejný sektor proto představuje důležitou hybnou sílu pro stimulaci přeměny trhu směrem k účinnějším výrobkům, budovám a službám, jakož i k odstartování změn v chování občanů a podniků při spotřebě energie. Snižování spotřeby energie na základě opatření zaměřených na zlepšení energetické účinnosti dále může uvolnit veřejné zdroje pro jiné účely. Veřejné subjekty na vnitrostátní, regionální a místní úrovni by měly, pokud jde o energetickou účinnost, jít příkladem.

🡻 2012/27/EU 16. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Vzhledem k tomu, že v závěrech Rady ze dne 10. června 2011 o plánu energetické účinnosti 2011 se zdůrazňuje, že na budovy připadá 40 % konečné spotřeby energie Unie, a aby byly využity příležitosti pro růst a zaměstnanost v odvětví řemesel a stavebnictví, jakož i v oblasti produkce stavebních výrobků a při výkonu činností v oborech, jako jsou architektura, poradenství a inženýrské služby, měly by členské státy za účelem uvolnění investic do renovace obytných a komerčních budov přijmout dlouhodobou strategii na období po roce 2020 zaměřenou na snížení energetické náročnosti fondu budov. Tato strategie by se měla zabývat nákladově efektivními rozsáhlými renovacemi, jejichž výsledkem je rekonstrukce, která vede k významnému snížení dodávané energie i konečné energetické spotřeby budovy ve srovnání s úrovní spotřeby před renovací, a tím k velmi nízké energetické náročnosti. Tyto rozsáhlé renovace by se rovněž mohly provádět v několika fázích.

⇩ nový

(27)Veřejný sektor by měl jít příkladem a měl by si stanovit vlastní cíle v oblasti dekarbonizace a energetické účinnosti. Zvyšování energetické účinnosti ve veřejném sektoru by mělo odrážet úsilí požadované na úrovni Unie. V zájmu splnění cíle konečné spotřeby energie by Unie měla do roku 2030 snížit svou konečnou spotřebu energie o 19 % ve srovnání s průměrnou spotřebou energie v letech 2017, 2018 a 2019. Povinnost dosáhnout ročního snížení spotřeby energie ve veřejném sektoru alespoň o 1,7 % by měla zajistit, že veřejný sektor bude plnit svou příkladnou úlohu. Členské státy si ponechávají plnou flexibilitu, pokud jde o volbu opatření ke zvýšení energetické účinnosti s cílem dosáhnout snížení konečné spotřeby energie. Požadavek ročního snížení konečné spotřeby energie obnáší nižší administrativní zátěž než stanovení metod měření úspor energie.

(28)Aby členské státy splnily svou povinnost, měly by se zaměřit na konečnou spotřebu energie všech veřejných služeb a zařízení veřejných subjektů. Pro určení rozsahu adresátů by členské státy měly použít definici veřejných zadavatelů stanovenou ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU 65 . Tuto povinnost lze splnit snížením konečné spotřeby energie ve všech oblastech veřejného sektoru, včetně dopravy, veřejných budov, zdravotní péče, územního plánování, vodohospodářství a čištění odpadních vod, úpravy vody, nakládání s odpady, dálkového vytápění a chlazení, distribuce, dodávek a skladování energie, veřejného osvětlení a plánování infrastruktury. Aby se snížila administrativní zátěž pro veřejné subjekty, měly by členské státy zřídit digitální platformy nebo nástroje pro shromažďování souhrnných údajů o spotřebě od veřejných subjektů, jejich zveřejňování a jejich hlášení Komisi.

(29)Členské státy by měly hrát příkladnou úlohu tím, že zajistí, aby všechny smlouvy o energetických službách a systémy hospodaření s energií byly realizovány ve veřejném sektoru v souladu s evropskými nebo mezinárodními normami nebo aby byly energetické audity do značné míry využívány v těch částech veřejného sektoru, které intenzivně spotřebovávají energii.

(30)Veřejné orgány se vyzývají, aby získaly podporu od subjektů, jako jsou agentury pro udržitelnou energetiku, které jsou případně zřízeny na regionální nebo místní úrovni. Organizace uvedených agentur obvykle odráží individuální potřeby veřejných orgánů v určitém regionu nebo působících v určité oblasti veřejného sektoru. Centralizované agentury mohou lépe sloužit daným potřebám a pracovat efektivněji v jiných ohledech, například v menších nebo centralizovaných členských státech nebo v souvislosti se složitými či meziregionálními aspekty, jako je dálkové vytápění a chlazení. Agentury pro udržitelnou energetiku mohou sloužit jako jednotná kontaktní místa podle článku 21. Uvedené agentury jsou často odpovědné za vypracovávání místních nebo regionálních plánů dekarbonizace, které mohou zahrnovat i jiná opatření v oblasti dekarbonizace, jako je výměna kotlů na fosilní paliva, a za pomoc veřejným orgánům s prováděním politik souvisejících s energetikou. Agentury pro udržitelnou energetiku nebo jiné subjekty, které pomáhají regionálním a místním orgánům, mohou mít jasné pravomoci, cíle a zdroje v oblasti udržitelné energetiky. Agentury pro udržitelnou energetiku by mohly být vybízeny k tomu, aby zvážily iniciativy přijaté v rámci Paktu starostů a primátorů, který sdružuje místní samosprávy, které se dobrovolně zavázaly k provádění cílů Unie v oblasti klimatu a energetiky, a další již existující iniciativy s tímto účelem. Plány dekarbonizace by měly být propojeny s plány územního rozvoje a měly by zohledňovat komplexní posouzení, které by členské státy měly provést.

(31)Členské státy by měly podporovat veřejné orgány při plánování a zavádění opatření ke zvýšení energetické účinnosti, a to i na regionální a místní úrovni, a to tím, že poskytnou pokyny na podporu budování kompetencí a příležitostí k odborné přípravě a na podporu spolupráce mezi veřejnými subjekty, a to i mezi agenturami. Za tímto účelem by členské státy mohly zřídit vnitrostátní centra kompetencí pro složité otázky, jako je poskytování poradenství místním nebo regionálním energetickým agenturám ohledně dálkového vytápění nebo chlazení.

🡻 2012/27/EU 17. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(32)Je nutné zrychlit renovaci budov, neboť stávající fond budov představuje odvětví s největším potenciálem pro úspory energie. ⇨ Budovy a doprava jsou vedle průmyslu hlavními uživateli energie a hlavním zdrojem emisí 66 . Budovy jsou v Unii odpovědné přibližně za 40 % celkové spotřeby energie a za 36 % emisí skleníkových plynů z energie 67 . Sdělení Komise nazvané „Renovační vlna“ 68 se zabývá dvojím problémem, kterým je energetická účinnost a účinné využívání zdrojů a jejich dostupnost ve stavebnictví, a jeho cílem je zdvojnásobit podíl renovace. Zaměřuje se na budovy s nejhorší energetickou náročností, energetickou chudobu a veřejné budovy. ⇦ Budovy mají navíc zásadní význam pro dosažení cíle Unie snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 80–95 % ⇨ dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality ⇦ ve srovnání s rokem 1990. Budovy ve vlastnictví veřejných subjektů tvoří značnou část fondu budov a jsou velmi dobře viditelné ve veřejném životě. Je proto vhodné stanovit roční podíl renovace budov ve vlastnictví a v užívání ústředních vládních institucí ⇨ veřejných subjektů ⇦ na území členského státu s cílem snížit jejich energetickou náročnost. ⇨ Členské státy se vyzývají, aby stanovily vyšší podíl renovace tam, kde je to nákladově efektivní, v rámci renovace svého fondu budov v souladu se svými dlouhodobými strategiemi renovací nebo vnitrostátními programy renovací. ⇦ Podílem renovace by neměly být dotčeny povinnosti týkající se budov s téměř nulovou spotřebou energie stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov 69 . ⇨ Během příštího přezkumu směrnice 2010/31/EU by Komise měla posoudit pokrok, kterého členské státy dosáhly při renovaci budov veřejných subjektů. Komise by měla zvážit předložení legislativního návrhu na revizi podílu renovace a zároveň zohlednit pokrok dosažený členskými státy, významný hospodářský nebo technický vývoj či v případě potřeby závazky Unie v oblasti dekarbonizace a nulového znečištění. ⇦ Povinnost renovovat budovy ústředních vládních institucí ⇨ veřejných subjektů ⇦ stanovená touto směrnicí doplňuje uvedenou směrnici, která vyžaduje, aby členské státy zajistily, aby u stávajících budov, kde probíhá větší renovace, byla snížena jejich energetická náročnost tak, aby splňovaly požadavky minimální energetické náročnosti ⇨ na budovy s téměř nulovou spotřebou energie ⇦. Členské státy by měly mít možnost přijmout alternativní nákladově efektivní opatření, aby dosáhly rovnocenného snížení energetické náročnosti budov, které jsou vlastněny jejich ústředními vládními institucemi. Povinnost renovovat podlahovou plochu budov ústředních vládních institucí by se měla vztahovat na správní útvary, které jsou příslušné pro celé území členského státu. Pokud v daném členském státě a pro danou pravomoc neexistuje správní útvar příslušný pro celé území, měla by se tato povinnost vztahovat na ty správní útvary, jejichž pravomoci dohromady pokrývají celé území státu.

⇩ nový

(33)Aby bylo možné určit podíl renovace, musí mít členské státy přehled o budovách, které nedosahují úrovně budov s téměř nulovou spotřebou energie. Členské státy by proto měly zveřejnit a průběžně aktualizovat soupis veřejných budov jako součást celkové databáze certifikátů energetické náročnosti. Uvedený soupis by měl umožnit i soukromým subjektům, včetně společností poskytujících energetické služby, navrhovat renovační řešení, která může shromažďovat středisko Unie pro sledování fondu budov.

🡻 2012/27/EU 18. bod odůvodnění

⇨ nový

(34)⇨ V roce 2020 žila více než polovina světové populace v městských oblastech. Očekává se, že tento údaj do roku 2050 dosáhne 68 % 70 . Kromě toho musí být do roku 2050 ještě vybudována polovina městských infrastruktur 71 . Města a metropolitní oblasti jsou centry hospodářské činnosti, vytváření znalostí, inovací a nových technologií. Města ovlivňují kvalitu života občanů, kteří v nich žijí nebo pracují. Členské státy by měly obce technicky a finančně podporovat. ⇦ Některé obce a další veřejné subjekty v členských státech již zavedly integrované přístupy k úsporám energie a zásobování energií, například pomocí akčních plánů pro udržitelnou energetiku, jako jsou plány vypracované v rámci iniciativy Pakt starostů a primátorů, a integrované přístupy k městům, které přesahují rámec individuálních zásahů do budov nebo druhů dopravy.

🡻 2012/27/EU 19. bod odůvodnění

⇨ nový

(35)Pokud jde o nákup určitých výrobků a služeb a o nákup a nájem budov, měly by ústřední vládní instituce ⇨ měli by veřejní zadavatelé a zadavatelé ⇦ , které kteří uzavírají smlouvy o veřejných pracích, dodávkách nebo službách, jít příkladem a při rozhodování o nákupech vycházet z energetické účinnosti ⇨ a uplatňovat zásadu „energetická účinnost v první řadě“, mimo jiné i pro veřejné zakázky a koncese, pro něž nejsou v příloze IV stanoveny žádné specifické požadavky ⇦. To by mělo platit pro správní útvary, které jsou příslušné pro celé území členského státu. Pokud v daném členském státě a pro danou pravomoc neexistuje správní útvar příslušný pro celé území, měla by se tato povinnost vztahovat na ty správní útvary, jejichž pravomoci dohromady pokrývají celé území státu. Neměla by tím však být dotčena ustanovení směrnic Unie týkajících se veřejných zakázek. ⇨ Členské státy by měly odstranit překážky, které brání společnému zadávání zakázek v rámci jednoho členského státu nebo přes hranice, pokud toto společné zadávání zakázek může snížit náklady a zlepšit přínosy pro vnitřní trh vytvořením obchodních příležitostí pro dodavatele a poskytovatele energetických služeb. ⇦

⇩ nový

(36)Všechny veřejné subjekty, které investují veřejné zdroje prostřednictvím zadávání veřejných zakázek, by měly jít příkladem při zadávání zakázek a udělování koncesí tak, že budou vybírat výrobky, stavební práce a budovy s nejvyšší energetickou účinností, a to i ve vztahu k těm veřejným zakázkám, které nepodléhají zvláštním požadavkům podle směrnice 2009/30/ES. V této souvislosti musí všechna zadávací řízení na veřejné zakázky a koncese, jejichž hodnota přesahuje finanční limity stanovené v článcích 6 a 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU 72 , v čl. 2 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU 73 a v článcích 3 a 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU, zohlednit energetickou účinnost výrobků, budov a služeb podle práva Unie nebo vnitrostátního práva tím, že ve svých postupech zadávání veřejných zakázek přednostně zohlední zásadu „energetická účinnost v první řadě“.

(37)Je rovněž důležité, aby členské státy sledovaly, jak veřejní zadavatelé a zadavatelé zohledňují požadavky na energetickou účinnost při zadávání zakázek na výrobky, budovy, stavební práce a služby, a to tak, že zajistí, aby informace o dopadu vítězných nabídek, které překračují finanční limity uvedené ve směrnicích o zadávání veřejných zakázek, na energetickou účinnost byly veřejně dostupné. To umožní zúčastněným stranám a občanům transparentním způsobem posoudit úlohu veřejného sektoru při zajišťování energetické účinnosti v první řadě při zadávání veřejných zakázek.

(38)Zelená dohoda pro Evropu uznává úlohu oběhového hospodářství při přispívání k celkovým cílům Unie v oblasti dekarbonizace. Veřejný sektor může k uvedeným cílům přispět využitím své kupní síly k případnému výběru výrobků, budov, služeb a stavebních prací šetrných k životnímu prostředí, a sice prostřednictvím nástrojů dostupných pro zadávání zelených veřejných zakázek, a tím významně přispět ke snížení spotřeby energie a omezení dopadů na životní prostředí.

(39)Je důležité, aby členské státy poskytovaly veřejným subjektům nezbytnou podporu při zavádění požadavků na energetickou účinnost při zadávání veřejných zakázek a případně při využívání zelených veřejných zakázek tím, že poskytnou nezbytné pokyny a metodiky pro posuzování nákladů životního cyklu a dopadů na životní prostředí a souvisejících nákladů. Očekává se, že dobře navržené nástroje, zejména digitální nástroje, usnadní zadávání veřejných zakázek a sníží administrativní náklady, zejména v menších členských státech, které nemusí mít dostatečnou kapacitu pro přípravu zadávacích řízení. V tomto ohledu by členské státy měly aktivně podporovat využívání digitálních nástrojů a spolupráci mezi veřejnými zadavateli, a to i přeshraničně, za účelem výměny osvědčených postupů.

(40)Vzhledem k tomu, že budovy jsou odpovědné za emise skleníkových plynů před svou životností a po jejím skončení, měly by členské státy rovněž zvážit celý životní cyklus emisí uhlíku z budov. K tomu dochází v souvislosti se snahou věnovat zvýšenou pozornost energetické náročnosti během celého životního cyklu, aspektům oběhového hospodářství a dopadům na životní prostředí, což je součástí příkladné úlohy veřejného sektoru. Zadávání veřejných zakázek tak může sloužit jako příležitost k řešení uhlíku vázaného v budovách v průběhu jejich životního cyklu. V tomto ohledu jsou veřejní zadavatelé důležitými aktéry, kteří mohou v rámci zadávacích řízení působit tak, že budou nakupovat nové budovy, které řeší potenciál globálního oteplování během celého životního cyklu.

(41)Potenciál globálního oteplování během celého životního cyklu měří emise skleníkových plynů spojené s budovou v různých fázích jejího životního cyklu. Měří proto celkový příspěvek budovy k emisím, jež vedou ke změně klimatu. To se někdy označuje jako „hodnocení uhlíkové stopy“ nebo „měření uhlíku vyprodukovaného za celou dobu životnosti“. Spojuje emise uhlíku vázané ve stavebních materiálech s přímými a nepřímými emisemi uhlíku z fáze používání. Budovy jsou významnými zdroji materiálů, ve kterých jsou zdroje s vysokými emisemi uhlíku uloženy po mnoho desetiletí, a proto je důležité hledat návrhy, které usnadní budoucí opětovné použití a recyklaci na konci životnosti.

(42)Potenciál globálního oteplování je vyjádřen jako číselný ukazatel v kg CO2e/m² (užitné vnitřní podlahové plochy) pro každou fázi životního cyklu zprůměrovanou na jeden rok referenčního období studie v délce 50 let. Výběr údajů, vymezení scénářů a výpočty se provádějí v souladu s normou EN 15978. Rozsah prvků budov a technického vybavení je stanoven v ukazateli 1.2 společného rámce Unie. Pokud existuje vnitrostátní nástroj pro výpočet nebo je-li vyžadován pro zveřejnění informací nebo pro získání stavebních povolení, mělo by být možné použít tento vnitrostátní nástroj k poskytnutí požadovaných informací. Mělo by být možné použít jiné nástroje pro výpočet, pokud splňují minimální kritéria stanovená společným rámcem Unie.

🡻 2012/27/EU 20. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Posouzení možnosti zavést na úrovni Unie systém „bílých certifikátů“ ukázalo, že za současné situace by si takový systém vyžádal příliš vysoké administrativní náklady a že existuje riziko, že úspory energie by se soustředily do několika členských států a nebyly by zaváděny v celé Unii. Cíle takového systému na úrovni Unie by bylo možné, alespoň v této fázi, lépe dosáhnout pomocí vnitrostátních systémů povinného zvyšování energetické účinnosti pro energetické podniky nebo jiných alternativních politických opatření, která povedou k dosažení stejného objemu úspor energie. Je vhodné, aby míra ambicióznosti takových systémů byla zakotvena ve společném rámci na úrovni Unie a současně poskytovala členským státům značnou flexibilitu, aby mohly plně zohlednit vnitrostátní organizaci účastníků na trhu, konkrétní podmínky odvětví energetiky a návyky konečných zákazníků. Společný rámec by měl poskytnout energetickým podnikům možnost nabízet energetické služby všem konečným zákazníkům, nejen těm, kterým prodávají energii. To posiluje hospodářskou soutěž na trhu s energií, protože energetické podniky mohou rozšířit svou nabídku o poskytování doplňkových energetických služeb. Společný rámec by měl členským státům umožnit, aby do svých vnitrostátních systémů začlenily požadavky, jež sledují sociální cíle, zejména aby bylo možné zajistit, že přístup k výhodám vyplývajícím z vyšší energetické účinnosti budou mít i zranitelní zákazníci. Členské státy by měly na základě objektivních a nediskriminačních kritérií určit, kteří distributoři energie nebo maloobchodní prodejci energie by měli mít povinnost splnit cíl úspor energie u konečného uživatele stanovený touto směrnicí.

S cílem předejít nepřiměřené administrativní zátěži by členské státy zejména měly mít možnost neukládat tuto povinnost malým distributorům energie, malým maloobchodním prodejcům energie a malým energetickým odvětvím. Sdělení Komise ze dne 25. června 2008 stanoví zásady, které by členské státy, jež se rozhodnou této možnosti nevyužít, měly zohlednit. Coby formu podpory vnitrostátních iniciativ v oblasti energetické účinnosti by strany povinné podle vnitrostátních systémů povinného zvyšování energetické účinnosti mohly plnit své povinnosti tak, že by každoročně přispívaly do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost částkou rovnající se investicím vyžadovaným podle daného systému.

🡻 2012/27/EU 21. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Vzhledem k všeobecné nutnosti obnovit udržitelnost veřejných financí a konsolidovat rozpočty by měla být při provádění konkrétních opatření spadajících do oblasti působnosti této směrnice na úrovni členských států věnována náležitá pozornost tomu, aby opatření v zájmu energetické účinnosti byla uskutečňována nákladově efektivním způsobem na základě přiměřené úrovně analýzy a hodnocení.

🡻 2012/27/EU 22. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Požadavek dosáhnout úspor objemu ročního prodeje energie konečným zákazníkům oproti předpokládanému prodeji energie nepředstavuje omezení prodeje ani spotřeby energie. Členským státům by při výpočtu objemu prodeje energie konečným zákazníkům mělo být umožněno zcela nebo zčásti vyloučit objem prodeje energie použité při průmyslových činnostech uvedených v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství 74 , neboť je všeobecně přijímáno, že některá odvětví či pododvětví mohou být v rámci těchto činností vystavena značnému riziku úniku uhlíku. Je vhodné, aby si členské státy byly vědomy nákladů na systémy, aby mohly přesně posoudit náklady opatření.

🡻 2012/27/EU 23. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Aniž jsou dotčeny požadavky článku 7 a za účelem omezení administrativní zátěže, mohou jednotlivé členské státy sloučit veškerá dílčí koncepční opatření k provedení článku 7 do jednoho souhrnného vnitrostátního programu energetické účinnosti.

🡻 2018/2002 7. bod odůvodnění

⇨ nový

(43)⇨ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU 75 se vztahuje na zařízení, která přispívají k výrobě energie nebo energii využívají pro výrobní účely, a informace o energii, která je v zařízení používána anebo jím produkována, musí být zahrnuty do žádostí o integrovaná povolení (čl. 12 odst. 1 písm. b)). Kromě toho je v článku 11 uvedené směrnice specifikováno, že účinné využívání energie je jednou z obecných zásad základních povinností provozovatele a jedním z kritérií pro určení nejlepších dostupných technik podle přílohy III směrnice 2010/75/EU. ⇦ Průběžnou provozní účinnost energetických systémů ovlivňují možnosti plynulých a flexibilních dodávek energie do sítě vyráběné z různých zdrojů, které mají různou dobu setrvačnosti a náběhu. Zlepšení této účinnosti umožní lépe využít energii z obnovitelných zdrojů.

🡻 2018/2002 8. bod odůvodnění

(44)Zlepšení energetické účinnosti může přispět k vyšší hospodářské výkonnosti. Členské státy a Unie by se měly zaměřit na snížení spotřeby energie bez ohledu na úrovně hospodářského růstu.

🡻 2018/2002 10. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(45)S ohledem na rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2030 by měly být Ppovinné úspory energie stanovené ⌦ touto ⌫ směrnicí 2012/27/EU ⇨ by měly být zvýšeny a ⇦ prodlouženy na období ⌦ měly by se uplatnit i po roce ⌫ 2020 ⇨ 2030 ⇦. Toto prodloužení přinese větší ⌦ To zajistí ⌫ stabilitu pro investory, a tím se podpoří dlouhodobé investice a dlouhodobá opatření v oblasti energetické účinnosti, jako je důkladná renovace budov s dlouhodobým cílem usnadnit nákladově efektivní transformaci stávajících budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Povinné úspory energie hrají důležitou úlohu při vytváření růstu, a pracovních míst na místní úrovni, ⇨ hospodářské soutěži a zmírňování energetické chudoby. ⇦ a ⌦ Tyto úspory ⌫ by měly být zachovány, aby bylo  zajištěno zajišťovat, že Unie bude moci dosáhnout svých energetických a klimatických cílů na základě vytváření nových možností a přerušit spojitost mezi spotřebou energie a růstem. Při posuzování podmínek za jakých je možné uvolnit soukromé investice do projektů energetické účinnosti, a při sestavování nových příjmových modelů pro inovace v oblasti energetické účinnosti je důležitá spolupráce se soukromým sektorem.

🡻 2018/2002 11. bod odůvodnění

(46)Opatření ke zlepšení energetické účinnosti rovněž příznivě ovlivní kvalitu ovzduší, protože vyšším počtem energeticky účinných budov se přispěje ke snížení poptávky po topných palivech, včetně pevných. Opatření v oblasti energetické účinnosti tudíž přispívají ke zlepšení kvality vnitřního i vnějšího ovzduší a pomáhají dosahovat nákladově efektivním způsobem cílů politiky Unie v oblasti kvality ovzduší, zejména cílů stanovených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 76 .

🡻 2018/2002 12. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(47)Vyžaduje se, aby členské státy dosahovaly kumulativních úspor v konečném využití energie po celé období 2021 ⌦ až do roku ⌫ 2030, po které povinnost platí, odpovídajících novým úsporám ve výši nejméně 0,8 % konečné spotřeby energie ročně ⇨ do 31. prosince 2023 a nejméně [xx] % od 1. ledna 2024 ⇦. Tento požadavek by mohl být splněn prostřednictvím nových politických opatření, která budou přijata během nového období, po které povinnost platí, od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030, nebo pomocí nových individuálních opatření vedoucích k úsporám energie, která vycházejí z politických opatření přijatých během předchozího období nebo před ním, pokud jsou uvedená individuální opatření zaváděna během ⌦ následujícího ⌫nového období. Za tímto účelem by členské státy měly mít možnost využít systémů povinného zvyšování energetické účinnosti nebo alternativních politických opatření či obojího. Kromě toho by měly být stanoveny různé varianty včetně toho, zda je energie spotřebovávaná v dopravě zahrnuta zcela či zčásti do výchozího scénáře pro výpočet, aby členské státy mohly pružně upravit způsob, jímž vypočítávají objem svých úspor energie, a současně bylo zajištěno, že požadovaných kumulativních úspor v konečném využití energie odpovídajících novým úsporám ve výši nejméně 0,8 % ročně bude dosaženo.

🡻 2018/2002 13. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(48)Bylo by však nepřiměřené stanovit takový požadavek pro Kypr a Maltu. Trh s energií v těchto malých ostrovních členských státech se totiž vyznačuje specifickými rysy, které podstatně omezují škálu opatření, jež jsou k dispozici pro dosažení povinných úspor energie, jako je existence jediného distributora elektrické energie, neexistence plynárenských soustav a soustav dálkového vytápění a chlazení, jakož i malá velikost ropných distribučních společností. Tyto specifické rysy ještě znásobuje malá velikost trhu s energií v uvedených členských státech. Z tohoto důvodu ⇨ Během období od roku 2021 do 31. prosince 2023 ⇦ by Kypr a Malta měly mít pouze povinnost dosáhnout ⌦ pouze ⌫ v období let 2021 až 2030 kumulativních úspor v konečném využití energie odpovídajících novým úsporám ve výši 0,24 % konečné spotřeby energie. ⇨ Uvedená individuální míra úspor by přestala platit od 1. ledna 2024. ⇦

🡻 2018/2002 14. bod odůvodnění

⇨ nový

(49)Použijí-li členské státy systém povinného zvyšování energetické účinnosti, měly by na základě objektivních a nediskriminačních kritérií určit povinné strany mezi ⇨ provozovateli přenosových soustav, ⇦ distributory energie nebo maloobchodními prodejci energie a distributory pohonných hmot nebo maloobchodními prodejci pohonných hmot. Určení nebo neurčení určitých kategorií takových distributorů nebo maloobchodních prodejců by se nemělo chápat jako neslučitelné se zásadou nediskriminace. Členské státy si proto mohou zvolit, zda mají být za povinné strany určeni všichni takoví ⇨ provozovatelé přenosových soustav, ⇦ distributoři nebo maloobchodní prodejci, nebo jen některé jejich kategorie. ⇨ Pro posílení postavení a ochranu zranitelných zákazníků, osob postižených energetickou chudobou a lidí žijících v sociálním bydlení a pro přednostní provedení politických opatření u těchto lidí by členské státy mohly požadovat, aby povinné strany dosáhly úspor energie u zranitelných zákazníků, osob postižených energetickou chudobou a lidí žijících v sociálním bydlení. Za tímto účelem mohou členské státy rovněž stanovit cíle snížení nákladů na energii. Povinné strany by mohly těchto cílů dosáhnout podporou instalace opatření, která povedou k úsporám energie a finančním úsporám na účtech za energii, jako je instalace izolačních a topných opatření. ⇦

⇩ nový

(50)Při navrhování politických opatření ke splnění povinných úspor energie by členské státy měly dodržovat klimatické a environmentální normy a priority Unie a dodržovat zásadu „významně nepoškozovat“ ve smyslu nařízení (EU) 2020/852 77 . Členské státy by neměly podporovat činnosti, které nejsou environmentálně udržitelné, jako je využívání pevných fosilních paliv. Cílem povinných úspor energie je posílit reakci na změnu klimatu podporou pobídek pro členské státy, aby realizovaly kombinaci udržitelných a čistých politik, které jsou odolné a zmírňují změnu klimatu. Úspory energie dosažené díky politickým opatřením týkajícím se přímého spalování fosilních paliv proto nebudou od provedení této směrnice způsobilými úsporami energie v rámci povinných úspor energie. Tím se umožní sladění povinných úspor energie s cíli Zelené dohody pro Evropu, plánem dosažení cíle v oblasti klimatu a strategií „Renovační vlna“ a zohlední se potřeba opatření, jak stanovila IEA ve své zprávě o nulové energetické bilanci 78 . Cílem tohoto omezení je motivovat členské státy k tomu, aby veřejné prostředky vynakládaly pouze na udržitelné technologie, které obstojí i v budoucnosti. Je důležité, aby členské státy poskytly účastníkům trhu jasný politický rámec a investiční jistotu. Provádění metodiky výpočtu v rámci povinných úspor energie by mělo umožnit všem účastníkům trhu přizpůsobit své technologie v přiměřeném časovém rámci. Pokud členské státy podporují zavádění účinných technologií v oblasti fosilních paliv nebo jejich včasné nahrazení, například prostřednictvím dotačních režimů nebo režimů povinného zvyšování energetické účinnosti, úspory energie již nemusí být v rámci povinných úspor energie způsobilé. Zatímco úspory energie vyplývající například z podpory kombinované výroby tepla a elektřiny založené na zemním plynu by nebyly způsobilé, toto omezení by se nevztahovalo na nepřímé využívání fosilních paliv, například pokud výroba elektřiny zahrnuje výrobu fosilních paliv. Politická opatření zaměřená na změny chování s cílem snížit spotřebu fosilních paliv, například prostřednictvím informačních kampaní a ekologické jízdy, by měla zůstat způsobilá. Úspory energie dosažené díky politickým opatřením zaměřeným na renovace budov mohou zahrnovat opatření, jako je nahrazení systémů vytápění pomocí fosilních paliv spolu se zlepšením konstrukcí budov, které by se mělo omezit na technologie, které umožňují dosáhnout požadovaných úspor energie v souladu s vnitrostátními stavebními předpisy stanovenými v daném členském státě. Členské státy by nicméně měly podporovat modernizaci systémů vytápění jako součást rozsáhlých renovací v souladu s dlouhodobým cílem uhlíkové neutrality, tj. snížit poptávku po vytápění a pokrýt zbývající poptávku po vytápění pomocí bezuhlíkového zdroje energie.

🡻 2018/2002 15. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(51)Opatření členských států ke zvyšování energetické účinnosti v dopravě se počítají za způsobilá pro plnění povinné úspory v konečném využití energie. Tato opatření zahrnují politiky, které mimo jiné podpoří účinnější vozidla, přechod na cyklistickou, pěší a hromadnou dopravu, nebo dopravní a územní plánování, které sníží poptávku po dopravě. Přihlížet lze i k systémům, které uspíší zavádění nových, účinnějších vozidel, nebo k politikám podporujícím přechod na výkonnější paliva ⇨ se sníženými úrovněmi emisí, kromě politických opatření týkajících se přímého spalování fosilních paliv ⇦, která sníží spotřebu energie na kilometr, jsou-li dodržena pravidla týkajících se významnosti a adicionality stanovená v příloze V směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice. ⇨ Politická opatření podporující zavádění nových vozidel na fosilní paliva by neměla být v rámci povinných úspor energie způsobilá. ⇦ Taková opatření by měla být v náležitých případech v souladu s rámci vnitrostátní politiky členských států zavedenými podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU 79 .

🡻 2018/2002 16. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(52)Opatření přijatá členskými státy na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 80 , která vyústí v ověřitelná a měřitelná nebo odhadnutelná zlepšení energetické účinnosti, lze považovat za nákladově efektivní způsob, jímž členské státy plní své povinné úspory energie podle směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice.

🡻 2018/2002 17. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(53)Jako alternativa k požadavku, aby povinné strany dosahovaly objemu kumulativních úspor v konečném využití energie podle čl. 87 odst. 1 směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice, by členské státy v systémech povinného zvyšování energetické účinnosti měly mít možnost povinným stranám umožnit či od nich vyžadovat příspěvky do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost ⇨ , který by mohl být využit k přednostnímu provádění politických opatření u zranitelných zákazníků, osob postižených energetickou chudobou a osob žijících v sociálním bydlení. ⇦

🡻 2018/2002 18. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(54)Aniž je dotčen čl. 7 odst. 4 a 5 ve znění této směrnice, měly by  Ččlenské státy a povinné strany by měly využít všech dostupných prostředků a technologií, ⇨ kromě využívání technologií přímého spalování fosilních paliv, ⇦ aby dosáhly povinných kumulativních úspor v konečném využití energie, a to i prostřednictvím podpory udržitelných technologií v soustavách účinného dálkového vytápění a chlazení, infrastruktury pro účinné vytápění a chlazení a energetických auditů nebo rovnocenných systémů hospodaření, za předpokladu, že započítávané úspory energie splňují požadavky stanovené v článku 87 a v příloze V směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice. Členské státy by měly usilovat o vysokou míru pružnosti při vytváření a provádění alternativních politických opatření. ⇨ Členské státy by měly propagovat činnosti směřující k úsporám energie během dlouhé životnosti. ⇦

🡻 2018/2002 19. bod odůvodnění

(55)Dlouhodobá opatření v oblasti energetické účinnosti budou přinášet úspory energie i po roce 2020, v zájmu přispění k cíli Unie v oblasti energetické účinnosti pro rok 2030 by však měla po roce 2020 přinášet nové úspory. Na druhou stranu, energetické úspory dosažené po 31. prosinci 2020 by se neměly započítávat do povinných kumulativních úspor v konečném využití energie pro období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020.

🡻 2018/2002 20. bod odůvodnění

⇨ nový

(56)Nové úspory by měly překračovat rámec běžné činnosti, tak aby úspory, k nimž by došlo v každém případě, nebyly započítávány na splnění požadavků v oblasti energetických úspor. Za účelem výpočtu dopadu zavedených opatření by se měly započítat pouze čisté úspory měřené jako změna spotřeby energie, kterou lze přímo připsat danému opatření v oblasti energetické účinnosti ⇨ prováděnému pro účely článku 8 této směrnice ⇦. Za účelem výpočtu čistých úspor by členské státy měly vytvořit výchozí scénář obsahující variantu, jak by se situace vyvíjela při neexistenci daného opatření. Dané politické opatření by mělo být posuzováno podle tohoto výchozího scénáře. Členské státy by měly vzít v úvahu ⇨ minimální požadavky stanovené příslušným legislativním rámcem na úrovni Unie a to ⇦, že ve stejném časovém rámci mohou být provedena jiná politická opatření, která mohou mít rovněž dopad na objem úspor energie, takže ne všechny změny pozorované od zavedení hodnoceného politického opatření mohou být přičteny pouze danému politickému opatření. Aby bylo zajištěno splnění požadavku významnosti, měla by opatření povinné, zúčastněné nebo pověřené strany skutečně přispívat k dosažení započítávaných úspor energie.

🡻 2018/2002 21. bod odůvodnění

⇨ nový

(57)Při výpočtu úspor energie je tam, kde je to relevantní, nutné zohlednit všechny kroky v energetickém řetězci s cílem zvýšit potenciál úspor energie při přenosu a distribuci elektřiny. ⇨ Uskutečněné studie a konzultace se zúčastněnými stranami odhalily významný potenciál. Fyzické a hospodářské podmínky se však mezi členskými státy a často i v rámci jednotlivých členských států značně liší a existuje velký počet provozovatelů soustav. Tyto okolnosti poukazují na decentralizovaný přístup v souladu se zásadou subsidiarity. Vnitrostátní regulační orgány mají požadované znalosti, právní způsobilost a správní kapacitu na podporu rozvoje energeticky účinné rozvodné sítě. Užitečné příspěvky mohou poskytnout také subjekty jako Evropská síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (ENTSO-E) a Evropský subjekt pro provozovatele distribučních soustav (subjekt EU DSO), které by měly podporovat své členy při přijímání opatření v oblasti energetické účinnosti. ⇦

⇩ nový

(58)Podobné úvahy platí i pro velmi vysoký počet provozovatelů plynárenských soustav. Úloha zemního plynu a míra dodávek a pokrytí území se mezi členskými státy značně liší. V uvedených případech mají vnitrostátní regulační orgány nejlepší předpoklady k tomu, aby sledovaly a řídily vývoj soustavy směrem ke zvýšení účinnosti, a subjekty, jako je Evropská síť provozovatelů plynárenských přepravních soustav (ENTSOG), mohou poskytnout užitečné příspěvky a měly by podporovat své členy při přijímání opatření v oblasti energetické účinnosti.

🡻 2018/2002 22. bod odůvodnění

⇨ nový

(59)K úsporám energie může výrazně přispět účinné hospodaření s vodou. Vodohospodářství a odvětví odpadních vod využívá 3,5 % elektrické energie v Unii a očekává se, že tento podíl poroste. Přitom úniky vody představují 24 % celkového množství vody spotřebované v Unii a největším konzumentem vody je odvětví energetiky, jež se na spotřebě podílí 44 %. Měl by být zevrubně prozkoumán potenciál úspor energie použitím inteligentních technologií a procesů ⇨ a měl by se uplatňovat vždy, kdy je třeba zohlednit zásadu nákladové efektivnosti a zásadu „energetická účinnost v první řadě“. Naopak pokročilé zavlažovací technologie by mohly podstatně snížit spotřebu vody v zemědělství a energii používanou k jejímu čištění a přepravě ⇦.

🡻 2018/2002 bod odůvodnění (přizpůsobený)

 ⇨ nový

(60)V souladu s článkem 9 Smlouvy o fungování Evropské unie by politiky Unie v oblasti energetické účinnosti měly být inkluzivní, a zajišťovat tak ⇨ rovný přístup ⇦ dostupnost k opatřením na zvýšení energetické účinnosti pro ⌦ všechny ⌫ spotřebitele čelící energetické chudobě. Ze Zzlepšení energetické účinnosti budov by měly mít prospěch zejména ⇨ se mělo přednostně provádět u ⇦ zranitelnéých domácnosti ⇨ zákazníků a končených uživatelů ⇦, včetně domácností ⇨ lidí ⇦ čelících energetické chudobě, a případně i ⇨ u domácností se středními příjmy a ⇦ domácností ⇨ lidí žijících ⇦ v sociálním bydlení ⇨ , starších osob a osob žijících ve venkovských a odlehlých oblastech. ⇦ ⇨ V této souvislosti by zvláštní pozornost měla být věnována konkrétním skupinám, které jsou více ohroženy energetickou chudobou nebo jsou zranitelnější vůči nepříznivým dopadům energetické chudoby, jako jsou ženy, osoby se zdravotním postižením, starší osoby, děti a osoby menšinového rasového nebo etnického původu. ⇦ Členské státy již mohou vyžadovat po povinných stranách, aby do opatření na úsporu energie zahrnuly sociální cíle ve vztahu k energetické chudobě, a tato možnost by nyní měla být ⌦ již byla ⌫ dále rozšířena na alternativní politická opatření a ⌦ evropské ⌫ vnitrostátní fondy pro energetickou účinnost. a změnit se ⌦ To by se mělo změnit ⌫ na povinnost ⇨ chránit zranitelné zákazníky a konečné uživatele a posilovat jejich postavení a zmírňovat energetickou chudobu ⇦, přičemž by členským státům měla být ponechána plná pružnost, pokud jde o ⇨ typy politických opatření, ⇦ jejich velikost, rozsah a obsah. Neumožňuje-li systém povinného zvyšování energetické účinnosti měření vztahující se na jednotlivé spotřebitele energie, může členský stát učinit opatření ke zmírnění energetické chudoby i jen alternativními politickými opatřeními. ⇨ V rámci kombinace svých politik by členské státy měly zajistit, aby jiná politická opatření neměla nepříznivý dopad na zranitelné zákazníky, konečné uživatele, osoby postižené energetickou chudobou a případně osoby žijící v sociálním bydlení. Členské státy by měly co nejlépe využít veřejných finančních investic do opatření ke zvýšení energetické účinnosti, včetně financování a finančních nástrojů zřízených na úrovni Unie. ⇦ 

⇩ nový

(61)Tato směrnice odkazuje na pojem zranitelných zákazníků, který mají členské státy zavést podle směrnice (EU) 2019/944. Kromě toho podle směrnice 2012/27/EU pojem „koneční uživatelé“ vedle pojmu „konečný zákazník“ objasňuje, že práva na informace o vyúčtování a spotřebě se vztahují i na spotřebitele bez individuálních nebo přímých smluv s dodavatelem energie používané pro systémy společného vytápění, chlazení nebo přípravy teplé vody v budovách s více uživateli. Pojem zranitelných zákazníků nutně nezajišťuje zacílení na konečné uživatele. Aby se tedy zajistilo, že se opatření stanovená v této směrnici dostanou ke všem jednotlivcům a domácnostem, kteří se nacházejí ve zranitelné situaci, měly by členské státy do definice zranitelných zákazníků zahrnout nejen zákazníky v pravém slova smyslu, ale i konečné uživatele.

🡻 2018/2002 24. bod odůvodnění

⇨ nový

(62)Kkolem 50 ⇨ 34 ⇦ milionů domácností v Unii Energetickou chudobou trpí ⇨ nebylo v roce 2019 schopno mít doma přiměřeně teplo 81  ⇦. ⇨ Zelená dohoda pro Evropu upřednostňuje sociální rozměr transformace tím, že se zavázala k dodržování zásady, že „nikdo nebude opomenut“. Ekologická transformace, včetně přechodu na čistou energii, ovlivňuje odlišně ženy a muže a může mít obzvláštní dopad na některé znevýhodněné skupiny, včetně osob se zdravotním postižením.  ⇦ Opatření v oblasti energetické účinnosti musí proto zaujímat ústřední místo v jakékoli nákladově efektivní strategii řešení energetické chudoby a zranitelnosti spotřebitelů a doplňují politiky sociálního zabezpečení na úrovni členských států. K zajištění toho, aby opatření v oblasti energetické účinnosti udržitelným způsobem snižovala energetickou chudobu nájemců, je nutné zohledňovat jejich nákladovou efektivitu a cenovou dostupnost pro vlastníky a nájemce nemovitostí a zaručit pro ně odpovídající finanční ⇨ a technickou ⇦ podporu na úrovni členských států. ⇨ Členské státy by měly poskytovat podporu na místní a regionální úrovni při odhalování a zmírňování energetické chudoby.  ⇦ V souladu s cíli Pařížské dohody bude třeba, aby byl fond budov v Unii v dlouhodobém výhledu přeměněn na budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Současná míra renovace budov je nedostatečná, přičemž obzvláště obtížné je dosáhnout renovace v případě budov obývaných občany s nízkými příjmy čelícími energetické chudobě. Opatření stanovená v této směrnici, která se týkají povinných úspor energie, systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativních politických opatření, jsou proto obzvláště důležitá.

🡻 2012/27/EU 24. bod odůvodnění

⇨ nový

(63)Aby bylo možné využít potenciálu úspor energie v určitých segmentech trhu, kde obecně nejsou komerčně nabízeny energetické audity (například v malých a středních podnicích), měly by členské státy vypracovat programy, které podpoří provádění energetických auditů v malých a středních podnicích. Energetické audity by měly být pro velké podniky povinné a pravidelné, neboť úspory energie mohou být značné. Energetické audity by měly zohledňovat příslušné evropské nebo mezinárodní normy, jako například EN ISO 50001 (systémy managementu hospodaření s energií) nebo chystanou normu EN 16247-1 (energetické audity) nebo normu EN ISO 14000 (systémy environmentálního managementu), zahrnuje-li systém energetický audit, čímž by byly rovněž v souladu s přílohou VI této směrnice, neboť tato ustanovení nepřekračují požadavky uvedených příslušných norem. ⇨ V současné době se pracuje na zvláštní evropské normě pro energetické audity. Energetické audity mohou být prováděny samostatně nebo mohou být součástí širšího systému environmentálního řízení nebo smlouvy o energetických službách. Ve všech těchto případech by uvedené systémy měly splňovat minimální požadavky přílohy VI. Kromě toho mohou být zvláštní mechanismy a systémy zavedené za účelem monitorování emisí a spotřeby paliva některými provozovateli dopravy, například EU ETS podle práva EU, považovány za slučitelné s energetickými audity, a to i v systémech hospodaření s energií, pokud splňují minimální požadavky stanovené v příloze VI. ⇦ 

⇩ nový

(64)Kritériem pro definování používání systémů hospodaření s energií a energetických auditů by měla být průměrná spotřeba podniku, aby se zvýšila citlivost uvedených mechanismů při určování relevantních příležitostí pro nákladově efektivní úspory energie. Podniky, které nedosahují prahových hodnot spotřeby stanovených pro systémy hospodaření s energií a energetické audity, by měly být vybízeny k tomu, aby se podrobily energetickým auditům a prováděly doporučení vyplývající z těchto auditů.

🡻 2012/27/EU 25. bod odůvodnění

(65)V případě, že energetické audity provádějí vnitropodnikoví odborníci, zajištění nezbytné nezávislosti by vyžadovalo, aby se tito odborníci přímo nezabývali činností, která je předmětem auditu.

⇩ nový

(66)Odvětví informačních a komunikačních technologií (IKT) je dalším důležitým odvětvím, kterému je věnována zvýšená pozornost. V roce 2018 činila spotřeba energie datových center v EU 76,8 TWh. Očekává se, že se do roku 2030 zvýší na 98,5 TWh, tj. o 28 %. Tento nárůst v absolutních číslech lze pozorovat i v relativních číslech: v rámci EU představovala v roce 2018 datová centra 2,7 % poptávky po elektřině a do roku 2030 dosáhnou 3,21 %, pokud bude vývoj pokračovat stávajícím tempem 82 . Evropská digitální strategie již zdůraznila potřebu vysoce energeticky účinných a udržitelných datových center a vyzývá k opatřením k zajištění transparentnosti pro telekomunikační operátory, pokud jde o jejich environmentální stopu. V zájmu podpory udržitelného rozvoje v odvětví IKT, zejména datových center, by členské státy měly shromažďovat a zveřejňovat údaje, které jsou důležité pro energetickou náročnost a vodní stopu datových center. Členské státy by měly shromažďovat a zveřejňovat údaje pouze o datových centrech s významnou stopou, u nichž mohou vhodné zásahy týkající se návrhu nebo účinnosti nových nebo stávajících zařízení vést ke značnému snížení spotřeby energie a vody nebo k opětovnému využívání odpadního tepla v blízkých zařízeních a tepelných sítích. Na základě uvedených shromážděných údajů lze stanovit ukazatel udržitelnosti datových center.

(67)Ukazatele udržitelnosti datových center lze použít k měření čtyř základních rozměrů udržitelného datového centra, konkrétně toho, jak účinně využívá energii, kolik této energie pochází z obnovitelných zdrojů, opětovného využívání odpadního tepla, které produkuje, a využívání sladké vody. Ukazatele udržitelnosti datových center by měly zvýšit informovanost vlastníků a provozovatelů datových center, výrobců zařízení, vývojářů softwaru a služeb, uživatelů služeb datových center na všech úrovních, jakož i subjektů a organizací, které zavádějí, využívají nebo pořizují cloudové služby a služby datových center. Tyto ukazatele by rovněž měly zajistit důvěru pro skutečná zlepšení v návaznosti na úsilí a opatření ke zvýšení udržitelnosti v nových nebo stávajících datových centrech. V neposlední řadě by se měly použít jako základ pro transparentní plánování a rozhodování založené na důkazech. Používání ukazatelů udržitelnosti datových center by mělo být pro členské státy dobrovolné. Používání ukazatele udržitelnosti datových center by mělo být pro členské státy dobrovolné.

🡻 2018/2002 25. bod odůvodnění

(68)Nižších spotřebitelských výdajů na energii by mělo být dosaženo tím, že spotřebitelům bude poskytnuta pomoc při snižování spotřeby energie prostřednictvím snížení energetických potřeb budov a zlepšení účinnosti spotřebičů, což by mělo být kombinováno s dostupností nízkoenergetických dopravních prostředků využívaných společně s veřejnou dopravou a cyklistikou. Členské státy by rovněž měly zvážit zlepšení propojení ve venkovských a odlehlých oblastech.

🡻 2018/2002 26. bod odůvodnění

(69)Je nanejvýše důležité zvyšovat informovanost všech občanů Unie o výhodách vyšší energetické účinnosti a poskytovat jim přesné informace o tom, jak je jí možné dosáhnout. Občané všech věkových skupin by se měli také zapojit do transformace energetiky, a to prostřednictvím evropského klimatického paktu a Konference o budoucnosti Evropy. Vyšší energetická účinnost je rovněž velmi důležitá pro zabezpečení dodávek energie do Unie tím, že se sníží její závislost na dovozu paliv ze třetích zemí.

🡻 2018/2002 27. bod odůvodnění

(70)Náklady a přínosy všech přijatých opatření v oblasti energetické účinnosti, včetně doby návratnosti, by měly být pro spotřebitele plně transparentní.

🡻 2018/2002 28. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(71)Při provádění směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice a uskutečňování dalších opatření v oblasti energetické účinnosti by členské státy měly věnovat zvláštní pozornost synergii mezi opatřeními v oblasti energetické účinnosti a účinným využíváním přírodních zdrojů v souladu se zásadami oběhového hospodářství.

🡻 2018/2002 29. bod odůvodnění

(72)Členské státy by měly využívat nové obchodní modely a technologie a pokusit se podporovat a usnadňovat uplatňování opatření v oblasti energetické účinnosti, mimo jiné prostřednictvím inovativních energetických služeb pro velké i malé zákazníky.

🡻 2018/2002 30. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(73)Jako součást opatření uvedených ve sdělení Komise ze dne 15. července 2015 nazvaném „Realizace nové politiky pro spotřebitele energie“ v souvislosti s energetickou unií a strategií pro vytápění a chlazení je třeba posílit minimální práva spotřebitelů na přesné, spolehlivé, jasné a včasné informace o jejich spotřebě energie. Články 9 až 11 a příloha VII směrnice 2012/27/EU by měly být změněny, aby poskytovaly ⌦ Je nezbytné poskytovat ⌫ častou a rozšířenou zpětnou vazbu o spotřebě energie, pokud je to s ohledem na instalovaná měřicí zařízení technicky proveditelné a nákladově efektivní. Tato směrnice vyjasňuje, že to, zda je dílčí měření nákladově efektivní, či nikoliv, závisí na tom, zda jsou související náklady úměrné potenciálním úsporám energie. Při posuzování, zda je dílčí měření nákladově efektivní, je možno vzít v úvahu dopad dalších konkrétních plánovaných opatření v dané budově, jako je případná připravovaná renovace.

🡻 2018/2002 31. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(74)Tato směrnice rovněž objasňuje, že by se práva týkající se vyúčtování a informací o vyúčtování či o spotřebě měla vztahovat na spotřebitele vytápění, chlazení nebo teplé užitkové vody dodávaných z ústředního zdroje, i když nemají přímý, individuální smluvní vztah s dodavatelem energie. Definici pojmu „konečný zákazník“ lze chápat tak, že se týká pouze fyzické nebo právnické osoby nakupující energii na základě přímé, individuální smlouvy s dodavatelem energie. Pro účely příslušných ustanovení by proto měl být zaveden pojem „konečný uživatel“, který by odkazoval na širší skupinu spotřebitelů a který by vedle konečných zákazníků nakupujících vytápění, chlazení či teplou užitkovou vodu pro vlastní konečnou potřebu zahrnoval i uživatele jednotlivých budov nebo jednotek budov s více bytovými jednotkami nebo víceúčelových budov, pokud jsou tyto jednotky zásobovány z ústředního zdroje a pokud uživatelé nemají přímou nebo individuální smlouvu s dodavatelem energie. Pojem „dílčí měření“ by měl odkazovat na měření spotřeby v jednotlivých jednotkách takových budov.

🡻 2018/2002 32. bod odůvodnění

(75)Aby členské státy dosáhly transparentnosti započítávání individuální spotřeby tepelné energie a usnadnily tak provádění dílčího měření, měly by zajistit zavedení transparentních, veřejně dostupných vnitrostátních pravidel pro rozdělování nákladů na spotřebu vytápění, chlazení a teplé užitkové vody v budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách. Vedle zajištění transparentnosti by členské státy mohly zvážit přijetí opatření k posílení hospodářské soutěže při poskytování služeb v oblasti dílčího měření, a napomoci tak k zajištění přiměřenosti veškerých nákladů nesených konečnými uživateli.

🡻 2018/2002 33. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(76)Do 25. října 2020 by měly být nNově instalované měřiče tepla a indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění by měly být dálkově odečitatelné za účelem zajištění nákladově efektivního a častého poskytování informací o spotřebě. ⌦ Ustanovení ⌫ Změny směrnice 2012/27/EU této směrnice vztahující se k měření týkajícímu se vytápění, chlazení a teplé užitkové vody; dílčího měření a rozdělení nákladů, pokud jde o vytápění, chlazení a teplou užitkovou vodu; požadavku dálkového odečtu; informací o vyúčtování a spotřebě vytápění, chlazení a teplé užitkové vody; nákladů na přístup k informacím o měření, vyúčtování a spotřebě vytápění, chlazení a teplé užitkové vody a minimálních požadavků na informace o vyúčtování a o spotřebě pro vytápění, chlazení a teplou užitkovou vodu se mají použít pouze na dodávky vytápění, chlazení a teplé užitkové vody z ústředního zdroje. Členské státy mohou samy rozhodnout, zda se technologie umožňující provádět odečet pochůzkovým způsobem nebo z projíždějícího automobilu mají považovat za dálkově odečitatelné, či nikoliv. U dálkově odečitatelných zařízení není k provedení odečtu nutný přístup do jednotlivých bytů nebo jednotek.

🡻 2018/2002 34. bod odůvodnění

(77)Členské státy by měly vzít v úvahu skutečnost, že úspěšné využívání nových technologií pro měření spotřeby energie vyžaduje vyšší investice do vzdělávání a dovedností uživatelů i dodavatelů energie.

🡻 2018/2002 35. bod odůvodnění

(78)Důležitým prostředkem pro informování zákazníků o jejich spotřebě energie jsou informace o vyúčtování a roční přehledy. Součástí údajů o spotřebě a nákladech mohou být i další informace, které spotřebitelům pomohou srovnat jejich stávající smlouvu s dalšími nabídkami a využít mechanismy pro podávání stížností a alternativní řešení sporů. Protože však spory související s vyúčtováním jsou častým zdrojem stížností spotřebitelů a přispívají k trvale nízkým mírám spokojenosti spotřebitelů a jejich komunikaci s poskytovateli energie, je třeba zajistit, aby informace o vyúčtování byly jednodušší, jasnější a snadněji pochopitelné a aby byly vytvořeny samostatné nástroje, jako jsou informace o vyúčtování, informační nástroje a roční přehledy, které by spotřebitelům poskytovaly všechny potřebné informace, a umožňovaly jim tak regulovat svou spotřebu energie, srovnávat nabídky a přecházet k jiným dodavatelům.

🡻 2012/27/EU 26. bod odůvodnění

Při stanovování opatření ke zvýšení energetické účinnosti by měl být zohledněn prospěch a úspory získané při širokém využití nákladově efektivních technologických inovací, například inteligentních měřičů. Pokud byly nainstalovány inteligentní měřiče, společnosti by jich neměly využívat k neodůvodněnému zpětnému účtování.

🡻 2012/27/EU 27. bod odůvodnění (přizpůsobený)

V případě elektrické energie a v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou 83 , pokud se zavádění inteligentních měřicích přístrojů vyhodnotí pozitivně, mělo by být do roku 2020 inteligentními měřicími systémy vybaveno alespoň 80 % spotřebitelů. V případě zemního plynu a v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem 84 , pokud se zavádění inteligentních měřicích systémů vyhodnotí pozitivně, členské státy nebo jakýkoli příslušný orgán, který členské státy určí, by měly připravit harmonogram pro zavedení inteligentních měřicích systémů.

🡻 2012/27/EU 28. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Použití individuálních měřičů nebo indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění je vhodné k měření individuální spotřeby v budovách s více bytovými jednotkami s dálkovým nebo společným ústředním vytápěním, pokud mají koneční zákazníci možnost regulovat vlastní individuální spotřebu. Jejich použití má tedy smysl pouze v budovách, kde jsou radiátory vybaveny termostatickými ventily.

🡻 2012/27/EU 29. bod odůvodnění (přizpůsobený)

V některých budovách s více bytovými jednotkami s dálkovým nebo společným ústředním vytápěním by bylo použití přesných individuálních měřičů tepla technicky složité a nákladné vzhledem k tomu, že horká voda používaná k vytápění vstupuje do bytů a vystupuje z nich na několika místech. Lze předpokládat, že individuální měření spotřeby tepla v budovách s více bytovými jednotkami je přesto technicky možné, pokud by instalace individuálních měřičů nevyžadovala výměnu stávajícího vnitřního systému potrubí pro vytápění horkou vodou v budově. V takových budovách lze pak měření individuální spotřeby tepla provádět pomocí indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění nainstalovaných na každém radiátoru.

🡻 2012/27/EU 30. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Směrnice 2006/32/ES požaduje, aby členské státy zajistily, aby koneční zákazníci byli vybaveni individuálními měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie a skutečnou dobu její spotřeby. Tento požadavek je ve většině případů omezen podmínkou, že by to mělo být technicky možné, finančně únosné a úměrné potenciálním úsporám energie. Při vytváření nového připojení v nové budově nebo při jakýchkoli větších renovacích budovy ve smyslu směrnice 2010/31/EU by však tyto měřiče měly být poskytovány vždy. Směrnice 2006/32/ES rovněž požaduje, aby bylo dostatečně často poskytováno jasné vyúčtování na základě skutečné spotřeby, aby zákazníci mohli svou spotřebu energie regulovat.

🡻 2012/27/EU 31. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Směrnice 2009/72/ES a 2009/73/ES požadují, aby členské státy zajistily zavedení inteligentních měřicích systémů, které podpoří aktivní účast spotřebitelů na trzích s dodávkami elektřiny a plynu. V případě elektrické energie, pokud se zavádění inteligentních měřicích přístrojů vyhodnotí pozitivně, má být do roku 2020 inteligentními měřicími systémy vybaveno alespoň 80 % spotřebitelů. V případě zemního plynu není stanovena lhůta, ale je požadována příprava harmonogramu. Uvedené směrnice rovněž stanoví, že koneční zákazníci musí být řádně informováni o skutečné spotřebě elektřiny či plynu a nákladech na ně, a to dostatečně často, aby mohli regulovat svou spotřebu energie.

🡻 2012/27/EU 32. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Dopad ustanovení týkajících se měření a vyúčtování podle směrnic 2006/32/ES, 2009/72/ES a 2009/73/ES na úspory energie je omezený. V mnohých částech Unie tato ustanovení nevedla k tomu, aby zákazníci dostávali aktuální informace o spotřebě energie nebo vyúčtování založené na skutečné spotřebě v takových intervalech, které jsou – jak ukazují studie – potřebné, aby zákazníkům umožnily regulovat jejich spotřebu energie. V oblasti vytápění a teplé vody v budovách s více bytovými jednotkami vedlo nedostatečně přesné vymezení těchto ustanovení rovněž k četným stížnostem občanů.

🡻 2012/27/EU 33. bod odůvodnění (přizpůsobený)

V zájmu posílení postavení konečných zákazníků, pokud jde o přístup k informacím týkajícím se měření a vyúčtování jejich individuální spotřeby energie, a s ohledem na příležitosti spojené s procesem zavádění inteligentních měřicích systémů a zavádění inteligentních měřičů v členských státech, je důležité, aby se zlepšila srozumitelnost požadavků právních předpisů Unie v této oblasti. To by mělo pomoci snížit náklady na zavádění inteligentních měřicích systémů vybavených funkcemi zvyšujícími úspory energie a napomoci rozvoji trhů s energetickými službami a pro řízení poptávky. Zavedení inteligentních měřicích systémů umožní časté provádění vyúčtování založeného na skutečné spotřebě. Je ovšem také třeba upřesnit požadavky na přístup k informacím a na spravedlivé a přesné vyúčtování založené na skutečné spotřebě v případech, kdy inteligentní měřiče nebudou před rokem 2020 k dispozici, a to i ve vztahu k měření a vyúčtování individuální spotřeby, pokud jde o vytápění, chlazení a teplou vodu v budovách s více bytovými jednotkami s dálkovým vytápěním nebo chlazením nebo s vlastním společným systémem vytápění umístěným v těchto budovách.

🡻 2012/27/EU 34. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(79)Při navrhování opatření ke zvýšení energetické účinnosti by členské státy měly náležitě zohlednit potřebu zajištění správného fungování vnitřního trhu a jednotného uplatňování acquis v souladu se Smlouvou o fungování ⌦ EU ⌫ Evropské unie.

🡻 2012/27/EU 35. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(80)Vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny a ⌦ účinné ⌫ dálkové vytápění a chlazení mají značný potenciál z hlediska úspory primární energie, který je z velké části nevyužitý v Unii. Členské státy by měly provést komplexní posouzení potenciálu vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a ⌦ účinného ⌫ dálkového vytápění a chlazení. Tato posouzení by měla být na žádost Komise aktualizována, aby investorům poskytovala informace týkající se vnitrostátních plánů rozvoje a přispěla ke stabilnímu prostředí podporujícímu investice ⇨ v souladu s integrovanými vnitrostátními plány v oblasti energetiky a klimatu a dlouhodobými strategiemi renovací ⇦. Nová zařízení na výrobu elektřiny a stávající zařízení, která procházejí podstatnou rekonstrukcí nebo jim jsou obnovována povolení či licence, by měla být – za předpokladu provedení analýzy nákladů a přínosů, z níž vyplývá čistý přínos – vybavena vysoce účinnými kogeneračními jednotkami umožňujícími zpětné získávání odpadního tepla pocházejícího z výroby elektřiny. ⇨ Podobně i jiná zařízení s významným průměrným ročním energetickým příkonem by měla být vybavena technickými řešeními pro využívání odpadního tepla ze zařízení, pokud z analýzy nákladů a přínosů vyplývá čistý přínos. ⇦ Toto odpadní teplo by pak mohlo být dopravováno do místa potřeby sítěmi dálkového vytápění. Případy, které vyžadují uplatnění kritérií pro vydání povolení, budou obecně ty, které rovněž vyžadují povolení podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích 85 a povolení podle směrnice 2009/72/EC směrnice (EU) 2019/944.

🡻 2012/27/EU 36. bod odůvodnění

(81)Jaderné elektrárny nebo Zzařízení na výrobu elektřiny, u nichž se plánuje využití geologického ukládání povoleného podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého 86 , může být vhodné umístit do lokalit, kde není nákladově efektivní zpětné získávání odpadního tepla prostřednictvím vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny nebo dodávkami do sítě dálkového vytápění nebo chlazení. Členské státy by proto měly mít možnost osvobodit tato zařízení od povinnosti provádět analýzu nákladů a přínosů za účelem jejich vybavení zařízením umožňujícím zpětné získávání odpadního tepla pomocí vysoce účinné kogenerační jednotky. Od požadavku, aby také poskytovala teplo, by rovněž mělo být možné osvobodit zařízení na výrobu elektřiny s provozem v době špičkového zatížení a záložní zařízení na výrobu elektřiny, jejichž provoz je plánován na úrovni nižší než 1 500 provozních hodin za rok jako klouzavý průměr za dobu pěti let.

🡻 2012/27/EU 37. bod odůvodnění

⇨ nový

(82)V zájmu podpory decentralizované výroby energie je vhodné, aby členské státy podněcovaly k zavádění opatření a postupů na podporu zařízení kombinované výroby tepla a elektřiny s celkovým jmenovitým tepelným příkonem nižším než 20 ⇨ 5 ⇦ MW.

⇩ nový

(83)Za účelem provádění vnitrostátních komplexních posouzení by členské státy měly podporovat posuzování potenciálu vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a účinného dálkového vytápění a chlazení na regionální a místní úrovni. Členské státy by měly přijmout opatření na podporu a usnadnění zavádění určeného nákladově efektivního potenciálu vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a účinného dálkového vytápění a chlazení.

(84)Požadavky na účinné dálkové vytápění a chlazení by měly být v souladu s dlouhodobými cíli politiky v oblasti klimatu, klimatickými a environmentálními normami a prioritami Unie a měly by dodržovat zásadu „významně nepoškozovat“ ve smyslu nařízení (EU) 2020/85. Všechny systémy dálkového vytápění a chlazení by měly usilovat o lepší schopnost interakce s jinými částmi energetického systému, aby bylo možné optimalizovat spotřebu energie a předcházet jejímu plýtvání využitím plného potenciálu budov ke skladování tepla nebo chladu, včetně přebytečného tepla ze zařízení služeb a blízkých datových center. Z tohoto důvodu by měl účinný systém dálkového vytápění a chlazení zajistit zvýšení primární energetické účinnosti a postupnou integraci energie z obnovitelných zdrojů a odpadního tepla nebo chladu. Tato směrnice by proto měla postupně zavádět přísnější požadavky na dodávky vytápění a chlazení, měla by být použitelná v konkrétních stanovených časových obdobích a měla by být trvale použitelná od 1. ledna 2050.

🡻 2012/27/EU 38. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(85)Vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny by měla být ⌦ byla ⌫ definována úsporami energie dosaženými kombinovanou výrobou namísto oddělené výroby tepla a elektřiny. ⇨ Požadavky na vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny by měly být v souladu s dlouhodobými cíli politiky v oblasti klimatu. ⇦ Definicemi kombinované výroby tepla a elektřiny a vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny používanými v právních předpisech Unie by nemělo být dotčeno používání odlišných definic ve vnitrostátních právních předpisech vydaných pro jiné účely, než jsou účely uvedené v dotyčných právních předpisech Unie. S cílem maximalizovat úspory energie a předejít nevyužití příležitostí k úsporám energie je třeba věnovat největší pozornost provozním podmínkám kogeneračních jednotek.

🡻 2012/27/EU 39. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(86)Ke zvýšení ⌦ K zajištění ⌫ transparentnosti z hlediska konečného zákazníka ⌦ a umožnění konečnému zákazníkovi ⌫, aby si mohl vybrat mezi elektřinou z kombinované výroby tepla a elektřiny a elektřinou vyráběnou pomocí jiných technologií, by měl být původ vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny zaručen na základě harmonizovaných referenčních hodnot účinnosti. Systémy záruky původu samy o sobě nezakládají právo na podporu z vnitrostátních mechanismů podpory. Je důležité, aby na všechny formy elektřiny vyrobené vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny mohly být vydávány záruky původu. Záruky původu by měly být odlišné od výměnných certifikátů.

🡻 2012/27/EU 40. bod odůvodnění

(87)Je třeba brát v úvahu konkrétní strukturu odvětví kombinované výroby tepla a elektřiny a dálkového vytápění a chlazení, která zahrnuje mnoho malých a středních výrobců, a to zejména při přezkumu správních postupů pro udělování povolení k výstavbě nové kapacity pro kombinovanou výrobu nebo s ní spojených sítí, podle zásady „zelenou malým a středním podnikům“.

🡻 2012/27/EU 41. bod odůvodnění

(88)Většinu podniků v Unii tvoří malé a střední podniky. Pro Unii představují obrovský potenciál úspor energie. Aby se jim pomohlo se zaváděním opatření v zájmu energetické účinnosti, měly by členské státy vytvořit příznivý rámec zaměřený na poskytování technické pomoci a cílených informací malým a středním podnikům.

🡻 2012/27/EU 42. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Směrnice 2010/75/EU zahrnuje energetickou účinnost mezi kritéria pro určení nejlepších dostupných technik, které by měly sloužit jako zásady pro stanovení podmínek povolení pro zařízení v oblasti její působnosti, včetně spalovacích zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem 50 MW nebo více. Tato směrnice však dává členským státům možnost nevztahovat požadavky týkající se energetické účinnosti na spalovací jednotky nebo jiné jednotky produkující emise oxidu uhličitého na místě, kde se nacházejí, v případě činností uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES. Členské státy by mohly zahrnout informace o hodnotách energetické účinnosti do zpráv podávaných podle směrnice 2010/75/EU.

🡻 2012/27/EU 43. bod odůvodnění

(89)Členské státy by na základě objektivních, transparentních a nediskriminačních kritérií měly stanovit pravidla pro hrazení a sdílení nákladů spojených s připojením k síti a posílením distribuční soustavy a technickými přizpůsobeními, která jsou nezbytná pro integraci nových výrobců elektřiny vyráběné vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny, s přihlédnutím k pokynům a kodexům vypracovaným v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 (EU) 2019/943 87  ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou 88 a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám 89 . Výrobcům elektřiny vyráběné vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny by mělo být umožněno vypsat veřejnou soutěž na práce související s připojením. Měl by být usnadněn přístup elektřiny vyráběné vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny, zvláště kogeneračním jednotkám malého výkonu a mikrokogeneračním jednotkám, k rozvodné síti. Členské státy mohou uložit povinnosti veřejné služby, a to i ve vztahu k energetické účinnosti, podnikům působícím v elektroenergetice v souladu s čl. 93 odst. 2 směrnice (EU) 2019/9442009/72/ES a podnikům působícím v odvětví zemního plynu v souladu s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/73/ES.

⇩ nový

(90)Je nezbytné vymezit ustanovení týkající se vyúčtování, jednotného kontaktního místa, mimosoudního řešení sporů, energetické chudoby a základních smluvních práv, aby byla případně uvedena do souladu s příslušnými ustanoveními týkajícími se elektřiny podle směrnice (EU) 2019/944, s cílem posílit ochranu spotřebitelů a umožnit konečným zákazníkům, aby dostávali častější, jasné a aktuální informace o své spotřebě tepla, chlazení nebo teplé užitkové vody a mohli regulovat svou spotřebu energie.

(91)Větší ochrana spotřebitelů by měla být zaručena dostupností efektivních nezávislých mechanismů pro mimosoudní urovnávání sporů všem spotřebitelům; mezi tyto mechanismy patří veřejný ochránce práv pro energetiku, orgán sdružující spotřebitele nebo regulační orgán. Členské státy by proto měly zavést rychlé a účinné postupy pro vyřizování stížností.

⇩ nový

(92)Měl by být uznán přínos společenství pro obnovitelné zdroje podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 90 a občanských energetických společenství podle směrnice (EU) 2019/944 k dosažení cílů Zelené dohody pro Evropu a plánu dosažení cíle v oblasti klimatu do roku 2030. Členské státy by proto měly úlohu společenství pro obnovitelné zdroje a občanských energetických společenství zvážit a podporovat. Uvedená společenství mohou členským státům pomoci dosáhnout cílů této směrnice tím, že zvýší energetickou účinnost na místní úrovni nebo na úrovni domácností. Mohou posílit postavení spotřebitelů a zapojit je a umožnit určitým skupinám zákazníků v domácnostech, a to i ve venkovských a odlehlých oblastech, aby se účastnili projektů a intervencí v oblasti energetické účinnosti. Energetická společenství mohou pomoci v boji proti energetické chudobě usnadněním projektů v oblasti energetické účinnosti, snížením spotřeby energie a nižšími sazbami za dodávky.

(93)Měl by být uznán přínos jednotných kontaktních míst nebo podobných struktur jakožto mechanismů, které mohou umožnit vícerým cílovým skupinám, včetně občanů, malých a středních podniků a veřejných orgánů, navrhovat a provádět projekty a opatření související s přechodem na čistou energii. Tento příspěvek může zahrnovat poskytování technického, správního a finančního poradenství a pomoci, usnadnění nezbytných správních postupů nebo přístupu na finanční trhy či pokyny s vnitrostátním a evropským právním rámcem, včetně pravidel a kritérií pro zadávání veřejných zakázek, a taxonomií EU.

(94)Komise by měla přezkoumat dopad svých opatření na podporu rozvoje platforem nebo fór, zahrnujících mimo jiné subjekty evropského sociálního dialogu, na rozvoj vzdělávacích programů zaměřených na energetickou účinnost a v případě potřeby předloží další opatření. Komise by rovněž měla podporovat evropské sociální partnery při jejich diskusích o energetické účinnosti, zejména u zranitelných spotřebitelů a konečných uživatelů, včetně těch, kteří trpí energetickou chudobou.

(95)Spravedlivý přechod ke klimaticky neutrální Unii do roku 2050 je ústředním prvkem Zelené dohody pro Evropu. Evropský pilíř sociálních práv, který společně vyhlásily Evropský parlament, Rada a Komise dne 17. listopadu 2017, řadí energii mezi základní služby, na přístup k nimž má každý právo. Osobám v nouzi musí být k dispozici pomoc pro přístup k těmto službám 91 .

(96)Je nezbytné zajistit, aby lidé postižení energetickou chudobou, zranitelní zákazníci a případně osoby žijící v sociálním bydlení byli chráněni a aby jim za tímto účelem byla dána možnost aktivně se účastnit intervencí a opatření ke zvýšení energetické účinnosti a souvisejících opatření na ochranu spotřebitele nebo informačních opatření, která členské státy provádějí.

(97)Veřejné financování dostupné na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie by mělo být strategicky investováno do opatření ke zvýšení energetické účinnosti, zejména ve prospěch zranitelných zákazníků, osob postižených energetickou chudobou a osob žijících v sociálním bydlení. Členské státy by měly využít veškeré finanční příspěvky, které by mohly obdržet ze Sociálního klimatického fondu [nařízení o Sociálním klimatickém fondu], a příjmy z povolenek ze systému EU pro obchodování s emisemi. Tyto příjmy podpoří členské státy při plnění jejich povinnosti provádět opatření v oblasti energetické účinnosti a politická opatření v rámci povinných úspor energie přednostně u zranitelných zákazníků a osob postižených energetickou chudobou, mezi něž mohou patřit lidé, kteří žijí ve venkovských a odlehlých regionech.

(98)Vnitrostátní systémy financování by měly být doplněny vhodnými systémy pro zvýšení informovanosti, technickou a administrativní pomoc a snazší přístup k financování, což umožní co nejlepší využití dostupných finančních prostředků, zejména pro osoby postižené energetickou chudobou, zranitelné zákazníky a případně osoby žijící v sociálním bydlení.

(99)Členské státy by měly posílit postavení všech lidí a chránit je stejným způsobem bez ohledu na jejich pohlaví, gender, věk, zdravotní postižení, rasu nebo etnický původ, sexuální orientaci, náboženské vyznání nebo přesvědčení a zajistit, aby byly odpovídajícím způsobem chráněny osoby, které jsou nejvíce postiženy energetickou chudobou nebo jimž hrozí větší riziko, že jí budou postiženy, nebo jsou nejvíce vystaveny nepříznivým dopadům energetické chudoby. Kromě toho by členské státy měly zajistit, aby opatření v oblasti energetické účinnosti nezhoršovala žádné stávající nerovnosti, zejména pokud jde o energetickou chudobu.

🡻 2012/27/EU 44. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Reakce na poptávku je důležitým nástrojem ke zvýšení energetické účinnosti, neboť významným způsobem zvyšuje možnost, že zákazníci nebo jimi jmenované třetí strany přijmou opatření na základě informací o spotřebě a vyúčtování, a tak zajišťuje mechanismus pro snižování či přesouvání spotřeby vedoucí k úsporám energie jak při konečné spotřebě, tak optimálnějším využíváním sítí a výrobních zařízení při výrobě, přenosu a distribuci energie.

🡻 2012/27/EU 45. bod odůvodnění

⇨ nový

(100)Reakce na poptávku může být založena na reakcích konečných zákazníků na cenové signály či na systémech automatizace budov. Měly by se zlepšit podmínky umožňující reakci na poptávku a přístup k této reakci, a to i pro malé konečné zákazníky. Z toho důvodu a s ohledem na pokračující zavádění inteligentních sítí by členské státy měly zajistit, aby vnitrostátní energetické regulační orgány byly schopné zajistit, aby sazby a regulační opatření týkající se sítí obsahovaly pobídky ke zvýšení energetické účinnosti a podporovaly dynamickou tvorbu cen v rámci opatření reagujících na poptávku konečných zákazníků. Měly by být rozvíjeny možnosti začlenění na trh a stejné možnosti přístupu na trh pro zdroje na straně spotřebitelů (zatížení na straně dodavatelů a spotřebitelů) jako na straně výrobců. Členské státy by navíc měly zajistit, aby vnitrostátní energetické regulační orgány přijaly integrovaný přístup zahrnující potenciální úspory v odvětvích zásobování energií a konečné spotřeby. ⇨ Aniž je dotčena bezpečnost dodávek, integrace trhu a předběžné investice do elektrizačních soustav na moři nezbytných k využívání obnovitelné energie z moří, měly by vnitrostátní energetické regulační orgány zajistit, že při plánování a rozhodování se bude uplatňovat zásada „energetická účinnost v první řadě“ a že sazby a regulační opatření týkající se sítí budou obsahovat pobídky ke zvýšení energetické účinnosti. Členské státy by rovněž měly zajistit, aby zásadu „energetická účinnost v první řadě“ zohledňovali provozovatelé přenosových a distribučních soustav. To by pomohlo provozovatelům přenosových a distribučních soustav zvažovat lepší řešení v oblasti energetické účinnosti a dodatečné náklady vzniklé při pořizování zdrojů na straně poptávky, jakož i environmentální a sociálně-ekonomické dopady různých investic do sítí a provozních plánů. Takový přístup vyžaduje posun od úzkého hlediska ekonomické účinnosti k maximalizaci blahobytu společnosti. Zásada „energetická účinnost v první řadě“ by měla být uplatňována zejména v souvislosti se scénářem rozšiřování energetické infrastruktury, kde by řešení na straně poptávky mohla být považována za schůdné alternativy a měla by být řádně posouzena, a tato zásada by se měla stát nedílnou součástí posuzování projektů plánování sítí. Její uplatňování by měly přezkoumávat vnitrostátní regulační orgány. ⇦

🡻 2012/27/EU 46. bod odůvodnění

⇨ nový

(101)Měl by být k dispozici dostatečný počet spolehlivých profesionálů specializovaných na oblast energetické účinnosti, aby se zajistilo efektivní a včasné provádění této směrnice, například pokud jde o soulad s požadavky na provádění energetických auditů a zavádění systémů povinného zvyšování energetické účinnosti. Členské státy by proto měly zavést systémy certifikace ⇨ a/nebo rovnocenné kvalifikace a vhodné odborné přípravy ⇦ pro poskytovatele energetických služeb, energetické audity a další opatření ke zvyšování energetické účinnosti ⇨ v úzké spolupráci se sociálními partnery, poskytovateli odborné přípravy a dalšími relevantními zúčastněnými stranami. Tyto systémy by měly být každé čtyři roky počínaje prosincem 2024 posuzovány a v případě potřeby aktualizovány, aby byla zajištěna nezbytná úroveň způsobilosti poskytovatelů energetických služeb, energetických auditorů, energetických manažerů a osob zajišťujících instalaci prvků budov. ⇦

🡻 2012/27/EU 47. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(102)Je nezbytné pokračovat v rozvoji trhu energetických služeb, aby byla zajištěna dostupnost jak na straně poptávky, tak na straně nabídky energetických služeb. Tomu může napomoci Ttransparentnost, například v podobě seznamů ⇨ certifikovaných ⇦ poskytovatelů energetických služeb., a Ppoptávku mohou stimulovat také ⇨ dostupné ⇦ vzorové smlouvy, výměna osvědčených postupů a pokyny, zejména pro ⇨ které mohou významně přispět k využívání energetických služeb a ⇦ uzavírání smluv o energetických službách ⇨ a zvýšit důvěru v poskytovatele energetických služeb ⇦. Stejně jako u jiných forem finančních ujednání s třetí stranou, také Vve smlouvě o energetických službách se příjemce energetické služby vyhne investičním výdajům tím, že využije část finanční hodnoty úspory energie k tomu, aby uhradil investice vynaložené zcela nebo částečně třetí stranou. ⇨ To může pomoci přilákat soukromý kapitál, který má zásadní význam pro vyšší podíl renovace budov v Unii, uplatnění odborných znalostí na trhu a vytváření inovativních obchodních modelů. U jiných než obytných budov s užitnou podlahovou plochou nad 1 000 m² by proto mělo být povinné posoudit proveditelnost uzavírání smluv o energetických službách k renovaci. To je krok správným směrem ke zvýšení důvěry ve společnosti poskytující energetické služby a k vytvoření podmínek pro další rozšiřování těchto projektů v budoucnosti. ⇦

⇩ nový

(103)Vzhledem k ambiciózním cílům v oblasti renovace v příštím desetiletí v souvislosti se sdělením Komise s názvem „Renovační vlna“ je nezbytné posílit úlohu nezávislých tržních zprostředkovatelů, včetně jednotných kontaktních míst nebo podobných podpůrných mechanismů, aby bylo možné stimulovat rozvoj trhu na straně poptávky i nabídky a podpořit uzavírání smluv o energetických službách pro renovace soukromých i veřejných budov. Místní energetické agentury by v tomto ohledu mohly hrát zásadní úlohu a určit a podpořit zřizování potenciálních zprostředkovatelů nebo jednotných kontaktních míst.

(104)Uzavírání smluv o energetických službách stále čelí významným překážkám v několika členských státech kvůli přetrvávajícím regulačním a neregulačním překážkám. Je proto nezbytné zabývat se nejednoznačností vnitrostátních právních rámců, nedostatkem odborných znalostí, zejména pokud jde o nabídková řízení, a konkurenčními půjčkami a granty.

(105)Členské státy by měly i nadále podporovat veřejný sektor při využívání smluv o energetických službách tím, že poskytnou vzorové smlouvy, které zohledňují dostupné evropské nebo mezinárodní normy, pokyny pro výběrová řízení a pokyny pro statistické zpracovávání smluv o energetických službách 92 , které v květnu 2018 zveřejnily Eurostat a Evropská investiční banka v souvislosti s nakládáním se smlouvami o energetických službách na účtech vládních institucí a které poskytly příležitosti k řešení zbývajících regulačních překážek pro tyto smlouvy v členských státech.

🡻 2012/27/EU 48. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(106)⇨ Členské státy přijaly opatření k určení a řešení regulačních a neregulačních překážek. Avšak ⇦ jJe třeba identifikovat a ⇨ zvýšit úsilí, aby bylo možné ⇦ odstranit regulatorní i neregulatorní překážky bránící využívání smluv o energetických službách a dalších finančních ujednání s třetí stranou zaměřených na ⇨ , která napomohou tomu, aby byly dosaženy ⇦ úspory energie. Mezi tyto překážky patří účetní pravidla a postupy, jež brání tomu, aby se kapitálové investice a roční finanční úspory plynoucí z opatření ke zvýšení energetické účinnosti přiměřeně odrážely v účetnictví po celou dobu trvání investice. Na vnitrostátní úrovni by měly být řešeny také překážky bránící renovaci stávajícího fondu budov založené na rozdělení pobídek mezi jednotlivé dotčené aktéry.

⇩ nový

(107)Členské státy použily vnitrostátní akční plány energetické účinnosti z let 2014 a 2017 k podávání zpráv o pokroku při odstraňování regulačních a neregulačních překážek bránících energetické účinnosti, pokud jde o rozdělení pobídek mezi vlastníky a nájemce nebo mezi vlastníky budovy nebo ucelené části budovy. Členské státy by však měly nadále zaměřovat své úsilí tímto směrem a využívat potenciál energetické účinnosti v souvislosti se statistikou Eurostatu z roku 2016, z níž vyplývá, že více než čtyři z deseti Evropanů žijí v bytech a více než tři z deseti Evropanů jsou nájemci.

🡻 2012/27/EU 49. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(108)Členské státy a regiony by měly být podporovány v tom, aby plně využívaly ⇨ evropských fondů dostupných v rámci VFR a nástroje Next Generation EU včetně Nástroje pro oživení a odolnost, ⇦ strukturálních fondů a Fondu ⌦ fondů ⌫ ⌦ politiky ⌫ soudržnosti ⇨ , Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Fondu pro spravedlivou transformaci, jakož i finančních nástrojů a technické pomoci dostupných v rámci InvestEU, ⇦ ke stimulaci ⇨ soukromých a veřejných ⇦ investic do opatření ke zvyšování energetické účinnosti. Investice do energetické účinnosti mohou přispívat k hospodářskému růstu, zaměstnanosti, inovacím a ke snížení energetické chudoby v domácnostech, a mají proto pozitivní dopad na hospodářskou, sociální a územní soudržnost ⇨ a zelené oživení ⇦. Možnými oblastmi pro financování jsou například opatření v zájmu energetické účinnosti veřejných budov a bydlení a zajišťování nových dovedností, jež podpoří zaměstnanost v odvětví energetické účinnosti. ⇨ Komise zajistí součinnost mezi různými nástroji financování, zejména fondy v rámci sdíleného řízení a přímého řízení (jako jsou centrálně řízené programy Horizont Evropa nebo LIFE), jakož i mezi granty, půjčkami a technickou pomocí s cílem maximalizovat jejich pákový efekt na soukromé financování a jejich dopad na dosažení cílů politiky v oblasti energetické účinnosti. ⇦

🡻 2012/27/EU 50. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(109)Za účelem prosazování cílů této směrnice by členské státy měly vybízet k využívání finančních mechanismů. Tyto finanční mechanismy mohou zahrnovat finanční příspěvky a pokuty za neplnění některých ustanovení této směrnice; zdroje vyčleněné na energetickou účinnost podle čl. 10 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES 93 ; zdroje vyčleněné na energetickou účinnost ⌦ v evropských fondech a programech ⌫ ve víceletém finančním rámci, zejména ve Fondu soudržnosti, ve strukturálních fondech a fondu pro rozvoj venkova, a v evropských finančních nástrojích vytvořených pro tyto účely, jako je například Evropský fond pro energetickou účinnost.

🡻 2012/27/EU 51. bod odůvodnění

(110)Finanční mechanismy by případně mohly být založeny na zdrojích vyčleněných na energetickou účinnost z projektových dluhopisů Unie; zdrojích vyčleněných na energetickou účinnost z prostředků Evropské investiční banky a dalších evropských finančních institucí, zejména Evropské banky pro obnovu a rozvoj a Rozvojové banky Rady Evropy; zdrojích získaných pákovým efektem ve finančních institucích; vnitrostátních zdrojích získaných též vytvořením regulačních a fiskálních rámců stimulujících provádění iniciativ a programů v oblasti energetické účinnosti; a příjmech z ročních emisních přídělů podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES 94 .

🡻 2012/27/EU 52. bod odůvodnění

(111)Finanční mechanismy zejména mohou využívat uvedené příspěvky, zdroje a příjmy k umožnění a stimulaci soukromých kapitálových investic, zejména k přilákání institucionálních investorů, a při tom využívat kritéria, jež zajistí dosažení environmentálních a sociálních cílů v případě poskytnutých prostředků; využívat inovativních finančních mechanismů (např. záruk na úvěry pro soukromý kapitál, záruk na úvěry podporující uzavírání smluv o energetických službách, grantů, zvýhodněných půjček a specializovaných úvěrových rámců, systémů financování třetí stranou), které snižují rizika projektů v oblasti energetické účinnosti a umožní nákladově efektivní renovace i v domácnostech s nízkými nebo středními příjmy; být napojené na programy nebo agentury, které budou soustřeďovat projekty zaměřené na úspory energie a posuzovat jejich kvalitu, poskytovat technickou pomoc, podporovat trh s energetickými službami a pomáhat s vytvářením poptávky spotřebitelů po těchto službách.

🡻 2012/27/EU 53. bod odůvodnění

(112)Finanční mechanismy také mohou poskytovat náležité zdroje na podporu školících a certifikačních programů, které slouží ke zlepšování a akreditaci dovedností v oblasti energetické účinnosti; poskytovat prostředky na výzkum a demonstrace v oblasti jednotek malého výkonu a mikrogeneračních jednotek pro výrobu energie a na urychlení jejich zavádění a optimalizaci připojování těchto jednotek do sítě; být napojené na programy zaměřené na provádění činností na podporu energetické účinnosti ve všech obydlích s cílem předcházet energetické chudobě a povzbuzovat majitele bytového fondu pronajímající obydlí, aby co nejvýše zvýšili energetickou účinnost svého majetku; poskytovat náležité zdroje na podporu sociálního dialogu a tvorbu standardů majících za cíl zvýšení energetické účinnosti a zajištění dobrých pracovních podmínek a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

🡻 2012/27/EU 54. bod odůvodnění

⇨ nový

(113)S cílem zajistit praktický účinek cílů snižování energetické náročnosti budov veřejných subjektů by měly být využívány dostupné ⇨ programy financování, ⇦ finanční nástroje a inovativní finanční mechanismy Unie. V tomto ohledu mohou členské státy při vytváření těchto mechanismů na nepovinném základě využít příjmy z ročních emisních přídělů podle rozhodnutí č. 406/2009/ES a zohlednit přitom vnitrostátní rozpočtové předpisy.

🡻 2012/27/EU 55. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(114)Aby zůstaly zachovány pobídky v systému pro obchodování s emisemi, které odměňují investice do nízkouhlíkových technologií a připravují odvětví zapojená do tohoto systému na inovace potřebné v budoucnu, bude ⌦ měla by ⌫ Komise při provádění 20% cíle v oblasti energetické účinnosti muset sledovat dopad nových ⌦ příslušných ⌫ opatření na směrnici 2003/87/ES o vytvoření systému Unie pro obchodování s emisemi. Bude muset sledovat dopad na ta odvětví průmyslu, v nichž hrozí značné riziko úniku uhlíku, stanovená rozhodnutím Komise 2014/746/EU 95  rozhodnutím Komise 2010/2/EU ze dne 24. prosince 2009, kterým se podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES sestavuje seznam odvětví a pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku 96 , aby zajistila, že ustanovení této směrnice podporují rozvoj těchto odvětví a že mu nebrání.

🡻 2012/27/EU 56. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Směrnice 2006/32/ES požaduje, aby členské státy přijaly celkový vnitrostátní orientační cíl úspor energie ve výši 9 % do roku 2016, dosažitelný díky energetickým službám a jiným opatřením ke zvýšení energetické účinnosti, a usilovaly o jeho splnění. Uvedená směrnice stanoví, že druhý plán energetické účinnosti přijatý členskými státy bude případně tam, kde je to vhodné nebo nutné, následován návrhy dalších opatření předloženými Komisí, včetně prodloužení doby platnosti cílů. Pokud zpráva dospěje k závěru, že nebyl učiněn dostatečný pokrok k dosažení vnitrostátních orientačních cílů stanovených uvedenou směrnicí, mají se návrhy dalších opatření zaměřit na úroveň a povahu těchto cílů. Z posouzení dopadů doprovázejícího tuto směrnici vyplývá, že členské státy směřují k dosažení 9% cíle, který je podstatně méně ambiciózní než následně přijatý cíl 20% úspory energie do roku 2020, a proto není nutné se úrovní těchto cílů zabývat.

🡻 2012/27/EU 57. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Program Inteligentní energie – Evropa zavedený rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006, kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (2007–2013) 97 , napomáhá vytváření prostředí umožňujícího náležité provádění politik Unie v oblasti udržitelné energetiky tím, že odstraňuje tržní překážky, například nedostatečnou informovanost a kapacitu účastníků trhu a institucí, vnitrostátní technické či administrativní překážky řádného fungování vnitřního trhu s energií nebo nedostatečně rozvinuté trhy práce, s cílem vyrovnat se s výzvou nízkouhlíkového hospodářství. Většina z těchto překážek stále ještě existuje.

🡻 2012/27/EU 58. bod odůvodnění (přizpůsobený)

V zájmu využití značného potenciálu úspor energie u výrobků spojených se spotřebou energie by se mělo zrychlit a rozšířit provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie 98 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/30/EU ze dne 19. května 2010 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku 99 . Přednost by měly mít výrobky nabízející největší potenciál úspor energie, určené v rámci pracovního plánu v oblasti ekodesignu nebo případně na základě revize stávajících opatření.

🡻 2012/27/EU 59. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Za účelem vyjasnění podmínek, za nichž mohou členské státy při dodržení směrnice 2009/125/ES a jejích prováděcích opatření stanovit požadavky na energetickou účinnost podle směrnice 2010/31/EU, by směrnice 2009/125/ES měla být odpovídajícím způsobem změněna.

🡻 2018/2002 36. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(115)Opatření členských států by měla být podpořena vhodně koncipovanými a účinnými finančními nástroji Unie ⌦ v rámci ⌫ , jako jsou evropské strukturální a investiční fondy, Evropský fond pro strategické investice programu InvestEU a financování od Evropské investiční banky (EIB) a Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD), jež by měly podporovat investice do energetické účinnosti ve všech fázích energetického řetězce a uplatňovat komplexní analýzu nákladů a přínosů s modelem diferencovaných diskontních sazeb. Finanční podpora by se měla zaměřovat na nákladově efektivní metody zvyšování energetické účinnosti, které by vedly ke snížení spotřeby energie. EIB a EBRD by ve spolupráci s vnitrostátními podpůrnými bankami měly navrhnout, vytvořit a financovat programy a projekty specificky přizpůsobené odvětví energetické účinnosti, mimo jiné domácnostem čelícím energetické chudobě.

⇩ nový

(116)Právní předpisy, které se průřezově týkají různých odvětví, poskytují pevný základ pro ochranu spotřebitele u široké škály stávajících energetických služeb, a je pravděpodobné, že se budou v budoucnu rozvíjet. Některá základní smluvní práva zákazníků by nicméně měla být jasně stanovena. Je třeba, aby spotřebitelé měli k dispozici srozumitelné a jednoznačné informace o svých právech týkajících se energetiky.

(117)Větší ochrana spotřebitelů je zaručena dostupností efektivních nezávislých mechanismů pro mimosoudní urovnávání sporů všem spotřebitelům, jako je veřejný ochránce práv pro energetiku, orgán sdružující spotřebitele nebo regulační orgán. Členské státy by proto měly zavést rychlé a účinné postupy pro vyřizování stížností.

🡻 2018/2002 38. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(118)Za účelem posouzení účinnosti směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice by měly být ⌦ stanoveny ⌫ zavedeny požadavky provést obecný přezkum uvedené ⌦ této ⌫ směrnice a předložit zprávu Evropskému parlamentu a Radě do 28. února ⇨ 2027 ⇦ 2024. Tento přezkum by se měl konat po globálním hodnocení Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, které se uskuteční v roce 2023, aby mohla být zavedena ⌦ měl umožnit ⌫ nezbytnáou harmonizacei s tímto procesem při zohlednění vývoje v oblasti hospodářství a inovací.

🡻 2018/2002 39. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(119)Ústřední roli při vytváření, navrhování, provádění a hodnocení opatření stanovených v ⌦ této ⌫ ve směrnici 2012/27/EU by měly hrát místní a regionální orgány, aby mohly náležitě řešit specifické rysy svého klimatu, kultury a společnosti.

🡻 2018/2002 40. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(120)Standardní koeficient pro úspory udávané v kWh elektřiny by měl být s ohledem na technický pokrok a rostoucí podíl obnovitelných zdrojů energie v odvětví výroby elektřiny přezkoumán tak, aby odrážel změny faktoru primární energie pro elektřinu ⇨ a jiné nosiče energie ⇦. Výpočty faktoru primární energie pro elektřinu zohledňující skladbu zdrojů energie jsou založeny na ročních průměrných hodnotách. Pro výrobu jaderné elektrické energie a tepla se používá metoda započtení „fyzikálního obsahu energie“ a pro výrobu elektrické energie a tepla z fosilních paliv a biomasy se používá metoda „technické účinnosti přeměny“. V případě energie z obnovitelných zdrojů nezaložených na spalování se používá metoda přímého ekvivalentu založená na přístupu „celkové primární energie“. K výpočtu podílu primární energie pro elektřinu v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny se používá metoda uvedená v příloze II ⌦ této ⌫ směrnice 2012/27/EU. Spíše než marginální postavení na trhu se používá průměrné postavení na trhu. Předpokládá se, že účinnost přeměny energie dosahuje 100 % u obnovitelných zdrojů nezaložených na spalování, 10 % u geotermálních elektráren a 33 % u jaderných elektráren. Výpočet celkové účinnosti pro zařízení pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny vychází z nejnovějších údajů Eurostatu. Pokud jde o hranice systému, faktor primární energie je pro všechny zdroje energie 1. Hodnota faktoru primární energie se vztahuje k roku 2018 a vychází z interpolovaných údajů nejnovější verze referenčního scénáře modelu PRIMES za roky 2015 a 2020 upravených podle údajů Eurostatu za dobu do roku 2016. Analýza zahrnuje členské státy a Norsko. Soubor údajů pro Norsko vychází z údajů Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny ⌦ ENTSO-E ⌫.

🡻 2018/2002 41. bod odůvodnění

(121)Úspory energie vyplývající z provádění právních předpisů Unie by měly být započítávány, pouze pokud vyplývají z opatření, jež přesahuje minimální požadavky vyžadované danými právními akty Unie, ať již stanovením ambicióznějších požadavků v oblasti energetické účinnosti na úrovni členského státu, nebo vyšší mírou provádění opatření. Budovy představují značný potenciál pro další zvyšování energetické účinnosti a renovace budov je při zvyšování energetických úspor zásadním a dlouhodobým prvkem, který nabízí úspory z rozsahu. Proto je nezbytné objasnit, že všechny úspory energie pocházející z opatření podporujících renovaci stávajících budov mohou být započteny pouze tehdy, pokud přesahují úspory, ke kterým by došlo za neexistence politického opatření, a pokud členský stát prokáže, že povinná, zúčastněná nebo pověřená strana skutečně přispěla k dosažení započtených úspor energie.

🡻 2018/2002 42. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(122)V souladu se strategií energetické unie a zásadami zlepšování právní úpravy by se měl klást větší důraz na pravidla dohledu a kontroly pro provádění systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativních politických opatření, včetně požadavku na ověření statisticky reprezentativního vzorku opatření. Ve směrnici 2012/27/EU ve znění této směrnicie by se „statisticky významné části a reprezentativnímu vzorku opatření ke zvyšování energetické účinnosti“ mělo rozumět tak, že se vyžaduje vytvoření podmnožiny statistické populace uvedených opatření na úsporu energie způsobem, který přesně odráží celou populaci všech opatření na úsporu energie, a tak umožňuje vyvození přiměřených závěrů o spolehlivosti všech opatření.

🡻 2018/2002 43. bod odůvodnění

⇨ nový

(123)Energie vyrobená technologiemi pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů v budovách nebo na nich snižuje objem energie pocházející z fosilních paliv. Snížení spotřeby energie a využívání energie z obnovitelných zdrojů v odvětví stavebnictví jsou významnými opatřeními ke snížení energetické závislosti Unie a emisí skleníkových plynů, a to zejména s ohledem na ambiciózní cíle v oblasti klimatu a energetiky stanovené pro rok 2030, jakož i na globální závazek přijatý v souvislosti s Pařížskou dohodou. Pro účely svých kumulativních povinných úspor energie mohou členské státy ke splnění svých požadavků v oblasti energetické účinnosti zohlednit případné úspory energie z ⇨ politických opatření na podporu ⇦ ⇨ technologií v oblasti ⇦ obnovitelných zdrojů vyrobené na budovách nebo uvnitř budov pro vlastní potřebu ⇨ v souladu s metodikou výpočtu uvedenou v této směrnici ⇦. ⇨ Úspory energie z politických opatření týkajících se využívání přímého spalování fosilních paliv by se neměly započítávat. ⇦

⇩ nový

(124)Některé změny zavedené touto směrnicí mohou vyžadovat následnou změnu nařízení (EU) 2018/1999, aby se zajistila soudržnost mezi těmito dvěma právními akty. Nová ustanovení týkající se zejména stanovení vnitrostátních příspěvků, mechanismů odstraňování nedostatků a oznamovacích povinností by měla být zefektivněna a převedena do uvedeného nařízení, jakmile bude změněno. S ohledem na změny navržené v této směrnici může být rovněž nutné přehodnotit některá ustanovení nařízení (EU) 2018/1999. Dodatečné požadavky na podávání zpráv a monitorování by neměly vést k vzniku žádných nových paralelních systémů podávání zpráv, ale budou podléhat stávajícímu rámci pro monitorování a podávání zpráv podle nařízení (EU) 2018/1999.

(125)V zájmu podpory praktického provádění této směrnice na celostátní, regionální a místní úrovni by Komise měla i nadále podporovat výměnu zkušeností s postupy, srovnáváním, vytvářením sítí, jakož i inovativními postupy prostřednictvím online platformy.

🡻 2012/27/EU 60. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Jelikož cíle této směrnice, totiž dosažení 20 % cíle Unie v oblasti energetické účinnosti do roku 2020 a vytvoření podmínek pro další zvyšování energetické účinnosti v období po roce 2020, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států bez přijetí dalších opatření v zájmu energetické účinnosti, ale může jej být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení tohoto cíle nezbytné.

🡻 2018/2002 45. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(126)Jelikož cílů této směrnice, totiž dosažení cílůe Unie v oblasti energetické účinnosti ve výši 20 % do roku 2020 a alespoň 32,5 % do roku 2030 a vytvoření podmínek pro další zvyšování energetické účinnosti v období po uvedených letech ⇨ a pro klimatickou neutralitu ⇦, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků opatření, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

🡻 2012/27/EU 61. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(127)Za účelem umožnit přizpůsobení technickému pokroku a změnám v distribuci energetických zdrojů by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování ⌦ EU ⌫ Evropské unie, pokud jde o přezkum harmonizovaných referenčních hodnot účinnosti stanovených na základě ⌦ této ⌫ směrnice 2004/8/ES a o hodnoty, metody výpočtu, standardní koeficient primární energie a požadavky uvedené v přílohách této směrnice. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

🡻 2018/2002 37. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(128)Aby bylo možné aktualizovat přílohy směrnice 2012/27/EU a harmonizované referenční hodnoty účinnosti, je nezbytné prodloužit přenesení pravomoci poskytnuté Komisi. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů 100 . Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

🡻 2012/27/EU 62. bod odůvodnění

(129)Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí 101 .

🡻 2012/27/EU 63. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Veškerá normativní ustanovení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES by měla být zrušena s výjimkou čl. 4 odst. 1 až 4 a příloh I, III a IV směrnice 2006/32/ES. Tato ustanovení by se měla používat až do lhůty stanovené pro dosažení 9% cíle. Zrušena by měla být rovněž ustanovení čl. 9 odst. 1 a 2 směrnice 2010/30/EU, jež členským státům ukládají povinnost pouze se snažit pořizovat výrobky, které patří do třídy s nejvyšší energetickou účinností. 

🡻 2012/27/EU 64. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezit na ustanovení, která ve srovnání se směrnicemi 2004/8/ES a 2006/32/ES představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení vyplývá z uvedených směrnic.

⇩ nový

(130)Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s předchozí směrnicí představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení vyplývá z uvedené předchozí směrnice.

🡻 2012/27/EU 65. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(131)Touto směrnicí by neměly být dotčeny ⇨ nejsou dotčeny ⇦ povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic ⌦ stanovených v příloze XV části B ⌫ 2004/8/ES a 2006/32/ES ve vnitrostátním právu,

🡻 2012/27/EU 66. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné,

🡻 2012/27/EU

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI, DEFINICE A CÍLE ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 1 (přizpůsobený)

⇨ nový

1. Tato směrnice zavádí společný rámec opatření na podporu energetické účinnosti v Unii s cílem zajistit splnění hlavních cílůe Unie pro energetickou účinnost pro rok 2020 ve výši 20 % a hlavních cílů Unie pro energetickou účinnost pro rok 2030 ve výši nejméně 32,5 % a vytváří podmínky pro ⌦ umožňuje ⌫ další zvyšování energetické účinnosti i po těchto datech.

Tato směrnice stanoví pravidla zaměřená na ⇨ upřednostňování energetické účinnosti ve všech odvětvích, ⇦ odstranění překážek na trhu s energií a překonání některých nedokonalostí trhu, jež brání účinnosti při dodávkách a využívání energie., a ⌦ Rovněž ⌫ stanoví zavedení orientačních vnitrostátních cílů energetické účinnosti a příspěvků ⌦ v oblasti energetické účinnosti ⌫ pro roky 2020 a 2030.

Tato směrnice přispívá k uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“ ⇨ , a pomáhá tak Unii stát se inkluzivní, spravedlivou a prosperující společností s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou účinně využívající zdroje ⇦.

🡻 2012/27/EU

2. Požadavky stanovené touto směrnicí jsou minimálními požadavky a nebrání členským státům, aby si ponechaly či zavedly přísnější opatření. Tato opatření musí být slučitelná s právem Unie. V případě, že vnitrostátní právní předpisy stanoví přísnější opatření, členské státy je oznámí Komisi.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)„energií“ všechny formy energetických produktů, paliva, teplo, obnovitelné zdroje energie, elektřina nebo jakákoliv jiná forma energie, jak jsou definovány v čl. 2 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 ze dne 22. října 2008 o energetické statistice 102 ;

⇩ nový

2)„energetickou účinností v první řadě“ energetická účinnost v první řadě podle definice v čl. 2 bodě 18 nařízení (EU) 2018/1999;

3)„energetickým systémem“ systém primárně určený k poskytování energetických služeb k uspokojení poptávky odvětví konečné spotřeby po energii ve formě tepla, paliv a elektřiny;

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

42)„spotřebou primární energie“ hrubá ⇨ dostupná energie ⇦ domácí spotřeba, vyjma ⇨ zásobníků mezinárodních námořních plavidel, konečné ⇦ neenergetickéých ⇨ spotřeby ⇦ účelů ⇨ a tepla z okolního prostředí ⇦;

53)„konečnou spotřebou energie“ veškerá energie dodávaná odvětvím průmyslu, dopravy ⇨ (včetně spotřeby energie v mezinárodní letecké dopravě) ⇦, ⇨ veřejným a soukromým ⇦ službámeb, zemědělství, a domácnostem ⇨ , lesnictví a rybářství a jiným koncovým uživatelům (koncoví uživatelé energie). Tato spotřeba nezahrnuje spotřebu energie u zásobníků mezinárodních námořních plavidel, teplo z okolního prostředí a dodávky do odvětví přeměny energie, odvětví energetiky a ztráty v důsledku přenosu a distribuce (použijí se definice uvedené v příloze A nařízení (ES) č. 1099/2008) ⇦ Tato spotřeba nezahrnuje dodávky do odvětví přeměny energie a odvětví energetiky;;

64)„energetickou účinností“ poměr výstupu ve formě výkonu, služby, zboží nebo energie k množství vstupní energie;

75)„úsporami energie“ množství ušetřené energie určené měřením nebo odhadem spotřeby před provedením jednoho či více opatření ke zvýšení energetické účinnosti a po něm, při zajištění normalizace vnějších podmínek, které spotřebu energie ovlivňují;

86)„zvýšením energetické účinnosti“ nárůst energetické účinnosti v důsledku technologických či ekonomických změn nebo v důsledku změn v lidském chování;

97)„energetickou službou“ fyzický přínos, užitek nebo prospěch získané kombinací energie s energeticky účinnými technologiemi nebo činnostmi, které mohou zahrnovat provozní činnosti, údržbu a kontrolu nezbytnou pro dodání služby, jež je dodávána na základě smlouvy a u níž bylo prokázáno, že za normálních okolností vede k ověřitelnému a měřitelnému či odhadnutelnému zvýšení energetické účinnosti nebo k úsporám primární energie;

108)„veřejnými subjekty“ „veřejní zadavatelé“ podle definice ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU2004/18/ES 103  ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby 104 ;

9)„ústředními vládními institucemi“ veškeré správní útvary, jejichž pravomoci se vztahují na celé území členského státu;

1110)„celkovou užitnou podlahovou plochou“ podlahová plocha budovy nebo části budovy, v níž se používá energie k úpravě vnitřního prostředí;

⇩ nový

12) „veřejnými zadavateli“ veřejní zadavatelé podle definice v čl. 6 odst. 1 směrnice 2014/23/EU, čl. 2 odst. 1 směrnice 2014/24/EU a čl. 3 odst. 1 směrnice 2014/25/EU;

13) „zadavateli“ zadavatelé podle definice ve směrnicích 2014/23/EU, 2014/24/EU a 2014/25/EU;

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

1411)„systémem hospodaření s energií“ soubor vzájemně souvisejících nebo vzájemně působících prvků plánu, který stanoví cíl v oblasti energetické účinnosti a strategii k dosažení tohoto cíle ⇨ , včetně monitorování skutečné spotřeby energie, opatření přijatých za účelem zvýšení energetické účinnosti a měření pokroku ⇦;

1512)„evropskou normou“ norma přijatá Evropským výborem pro normalizaci, Evropským výborem pro normalizaci v elektrotechnice nebo Evropským ústavem pro telekomunikační normy a zpřístupněná veřejnosti;

1613)„mezinárodní normou“ norma přijatá Mezinárodní organizací pro normalizaci a zpřístupněná veřejnosti;

1714)„povinnou stranou“ distributor energie nebo maloobchodní prodejce energie ⇨ nebo provozovatel přenosové soustavy ⇦, na kterého se vztahují vnitrostátní systémy povinného zvyšování energetické účinnosti podle článku 87;

1815)„pověřenou stranou“ právnická osoba pověřená vládou nebo jiným veřejným subjektem vytvořením, řízením nebo provozem finančního systému jménem vlády nebo jiného veřejného subjektu;

1916)„zúčastněnou stranou“ podnik nebo veřejný subjekt, který se zavázal splnit určité cíle podle dobrovolné dohody, nebo na který se vztahuje vnitrostátní regulační politický nástroj;

2017)„prováděcím veřejným orgánem“ veřejnoprávní subjekt, který odpovídá za provádění nebo monitorování zdanění energie a emisí CO2, finanční systémy a nástroje, daňové pobídky, standardy a normy, označování energetické účinnosti štítky, odbornou přípravu a vzdělávání;

2118)„politickým opatřením“ regulační, finanční, daňový, dobrovolný nástroj nebo nástroj pro poskytování informací oficiálně zřízený a prováděný v členském státě s cílem vytvořit podpůrný rámec, požadavek nebo pobídku pro účastníky trhu, aby poskytovali a kupovali energetické služby a přijímali další opatření ke zvýšení energetické účinnosti;

2219)„individuálním opatřením“ opatření, jehož výsledkem je ověřitelné a měřitelné nebo odhadnutelné zvýšení energetické účinnosti a které je přijato v důsledku politického opatření;

2320)„distributorem energie“ fyzická nebo právnická osoba, včetně provozovatelů distribučního systému, jež odpovídá za přepravu energie s ohledem na její dodání konečným zákazníkům nebo distribučním místům, která energii konečným zákazníkům prodávají;

2421)„provozovatelem distribuční soustavy“ „provozovatel distribuční soustavy“ podle definice ve ⌦ čl. 2 bodě 29 ⌫ směrnicei (EU) 2019/9442009/72/ES ⇨ , pokud jde o elektřinu, ⇦ a ve ⌦ čl. 2 bodě 6 ⌫ směrnicei 2009/73/ES ⇨ , pokud jde o plyn ⇦ ;

2522)„maloobchodním prodejcem energie“ fyzická nebo právnická osoba, která se zabývá prodejem energie konečným zákazníkům;

2623)„konečným zákazníkem“ fyzická nebo právnická osoba, jež nakupuje energii pro své vlastní konečné využití;

2724)„poskytovatelem energetických služeb“ fyzická nebo právnická osoba, která dodává energetické služby nebo provádí jiná opatření ke zvýšení energetické účinnosti zařízení konečného zákazníka či v rámci jeho budovy;

2825)„energetickým auditem“ systematický postup za účelem získání dostatečných znalostí o stávajícím profilu energetické spotřeby určité budovy či skupiny budov, průmyslového nebo obchodního provozu nebo zařízení a soukromé nebo veřejné služby, který identifikuje a kvantifikuje možnosti nákladově efektivních úspor energie ⇨ , identifikuje potenciál pro nákladově efektivní využívání nebo výrobu energie z obnovitelných zdrojů ⇦ a podává zprávy o zjištěních;

26)„malými a středními podniky“ podniky podle definice v hlavě I přílohy doporučení Komise 2003/361/ES 105 ; kategorie mikropodniků, malých a středních podniků je složena z podniků, které zaměstnávají méně než 250 osob a jejichž roční obrat nepřesahuje 50 milionů EUR, nebo jejichž bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů EUR;

2927)„smlouvou o energetických službách“ smluvní ujednání mezi příjemcem a poskytovatelem o opatření ke zvýšení energetické účinnosti, ověřované a kontrolované během celého trvání smlouvy, kdy jsou investice (dílo, dodávka nebo služba) do tohoto opatření placeny ve vztahu ke smluvně stanovené míře zvýšení energetické účinnosti nebo k jinému dohodnutému kritériu energetické náročnosti, například finančním úsporám;

3028)„inteligentním měřicím systémem“ elektronický systém, který může měřit spotřebu energie, přičemž oproti běžnému měřiči poskytuje více informací, a může přenášet a přijímat údaje za použití určité formy elektronické komunikace ⇨ inteligentní měřicí systém podle definice ve směrnici (EU) 2019/944 ⇦;

3129)„provozovatelem přenosové nebo přepravní soustavy“ „provozovatel přenosové soustavy“ podle definice ve ⌦ čl. 2 bodě 35 ⌫ směrnicei (EU) 2019/9442009/72/ES a „provozovatel přepravní soustavy“ podle definice ve směrnici 2009/73/EC ⇨ pro elektřinu, resp. plyn ⇦ ;

3230)„kombinovanou výrobou tepla a elektřiny“ současná výroba tepelné energie a elektrické nebo mechanické energie v jednom procesu;

3331)„ekonomicky odůvodněnou poptávkou“ poptávka, která nepřekračuje potřeby tepla nebo chlazení a která by byla za tržních podmínek jinak uspokojována jinými procesy výroby energie než kombinovanou výrobou tepla a elektřiny;

3432)„užitečným teplem“ teplo vyrobené v procesu kombinované výroby tepla a elektřiny k uspokojování ekonomicky odůvodněné poptávky po vytápění a chlazení;

3533)„elektřinou z kombinované výroby tepla a elektřiny“ elektřina vyrobená v procesu spojeném s výrobou užitečného tepla a vypočtená podle metodiky stanovené v příloze III;

3634)„vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny“ kombinovaná výroba tepla a elektřiny splňující kritéria stanovená v příloze IIIII;

3735)„celkovou účinností“ roční objem výroby elektrické a mechanické energie a užitečného tepla dělený spotřebou paliva použitého k výrobě tepla v procesu kombinované výroby tepla a elektřiny a hrubé výroby elektrické a mechanické energie;

3836)„poměrem elektřiny a tepla“ poměr mezi elektřinou z kombinované výroby tepla a elektřiny a užitečným teplem při plném kombinovaném režimu na základě provozních dat konkrétní jednotky;

3937)„kogenerační jednotkou“ jednotka schopná pracovat v režimu kombinované výroby tepla a elektřiny;

4038)„kogenerační jednotkou malého výkonu“ kogenerační jednotka s instalovanou kapacitou nižší než 1 MWe;

4139)„mikrokogenerační jednotkou“ kogenerační jednotka s maximální kapacitou nižší než 50 kWe;

40)„koeficientem zastavěnosti“ poměr mezi podlahovou plochou budov a výměrou půdy na daném území;

4241)„účinným dálkovým vytápěním a chlazením“ soustava dálkového vytápění nebo chlazení, která používá alespoň 50 % energie z obnovitelných zdrojů, 50 % odpadního tepla, 75 % tepla z kombinované výroby tepla a elektřiny nebo 50 % z kombinace této energie a tepla ⇨ splňuje kritéria stanovená v článku 24 ⇦;

4342)„účinným vytápěním a chlazením“ varianta vytápění a chlazení, která ve srovnání s výchozím scénářem, který odráží situaci, kdy nejsou podniknuta žádná opatření, měřitelně snižuje vstupní primární energii nezbytnou k dodání jednotky získané energie v rámci příslušných hranic systému, a to nákladově efektivním způsobem podle analýzy nákladů a přínosů podle této směrnice a při zohlednění energie potřebné k získání, přeměně, přepravě a distribuci;

4443)„účinným individuálním vytápěním a chlazením“ varianta individuální dodávky vytápění a chlazení, která ve srovnání s účinným dálkovým vytápěním a chlazením měřitelně snižuje vstupní primární energii z neobnovitelných zdrojů nezbytnou k dodání jednotky získané energie v rámci příslušných hranic systému nebo vyžaduje stejné množství primární energie z neobnovitelných zdrojů, avšak za nižší cenu, při zohlednění energie potřebné k získání, přeměně, přepravě a distribuci;

⇩ nový

45)„datovým centrem“ struktura nebo skupina struktur, jejichž účelem je centralizované poskytování, propojení a provoz zařízení informačních technologií a síťových telekomunikačních zařízení poskytujících služby ukládání, zpracování a přenosu dat, spolu se všemi zařízeními a infrastrukturami pro rozvod elektrické energie a kontrolu prostředí a úrovní odolnosti a bezpečnosti nezbytnou pro zajištění požadované dostupnosti služeb;

🡻 2012/27/EU

⇨ nový

4644)„podstatnou rekonstrukcí“ rekonstrukce, jejíž náklady přesáhnou 50 % investičních nákladů na novou srovnatelnou jednotku;

4745)„agregátorem“ poskytovatel služeb reagující na poptávku, který kombinuje více krátkodobých zatížení sítě na straně spotřebitelů za účelem prodeje či dražby na organizovaných energetických trzích ⇨ „nezávislý agregátor“ podle definice v čl. 2 bodě 19 směrnice (EU) 2019/944 ⇦.;

⇩ nový

49)„energetickou chudobou“ nedostatečný přístup domácnosti k základním energetickým službám, které podporují důstojnou životní úroveň a zdraví, včetně přiměřeného tepla, chlazení, osvětlení a energie k napájení spotřebičů, a to v příslušném vnitrostátním kontextu a kontextu stávající sociální politiky a dalších příslušných politik;

50)„konečným uživatelem“ fyzická či právnická osoba nakupující vytápění, chlazení nebo užitkovou teplou vodu pro vlastní konečnou spotřebu nebo fyzická či právnická osoba, která užívá jednotlivou budovu nebo ucelenou část budovy v budově s více bytovými jednotkami nebo ve víceúčelové budově s vytápěním, chlazením nebo teplou užitkovou vodou z ústředního zdroje, která nemá přímou ani individuální smlouvu s dodavatelem energie;

52)„rozdělenými pobídkami“ nedostatek spravedlivého a přiměřeného rozdělení finančních závazků a odměn souvisejících s investicemi do energetické účinnosti mezi dotčené subjekty, například vlastníky a nájemce nebo různé vlastníky ucelených částí budov nebo vlastníky a nájemce či různé vlastníky budov s více bytovými jednotkami nebo víceúčelových budov.

Článek 3

Zásada „energetická účinnost v první řadě“

1. V souladu se zásadou „energetická účinnost v první řadě“ členské státy zajistí, aby řešení v oblasti energetické účinnosti byla zohledňována při rozhodnutích o plánování, politikách a významných investicích týkajících se těchto odvětví:

a)energetické systémy a

b)neenergetická odvětví, v nichž mají uvedená odvětví dopad na spotřebu energie a energetickou účinnost.

2. Členské státy zajistí, aby uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“ bylo ověřováno příslušnými subjekty v případech, kdy rozhodnutí o plánování, politikách a investicích podléhají požadavkům na schválení a monitorování.

3. Při uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“ členské státy:

a)prosazují a, pokud se vyžadují posouzení nákladů a přínosů, zajistí uplatňování metodik nákladů a přínosů, které umožňují řádné posouzení širších přínosů řešení v oblasti energetické účinnosti ze společenského hlediska;

b)určí subjekt odpovědný za sledování uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“ a dopadů rozhodnutí o plánování, politikách a investicích na spotřebu energie a energetickou účinnost;

c)podávají Komisi v rámci integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu v souladu s článkem 17 nařízení (EU) 2018/1999 zprávy o tom, jak byla tato zásada zohledněna v celostátních a regionálních rozhodnutích o plánování, politikách a významných investicích týkajících se celostátních a regionálních energetických systémů.

🡻 2012/27/EU

Článek 43

Cíle energetické účinnosti

⇩ nový

1. Členské státy společně zajistí snížení spotřeby energie alespoň o 9 % v roce 2030 ve srovnání s projekcemi referenčního scénáře z roku 2020 tak, aby konečná spotřeba energie v Unii v roce 2030 nepřesáhla 787 Mtoe a spotřeba primární energie v Unii v roce 2030 nepřesáhla 1 023 Mtoe 106 .

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

21. Každý členský stát stanoví orientační vnitrostátní cíl ⇨ příspěvky v oblasti ⇦ energetické účinnosti na základě spotřeby primární energie nebo ke konečné spotřeběy energie ⌦ a ⌫ ⇨ spotřebě ⇦ primární nebo úspor v konečné spotřebě energie nebo energetické náročnosti ⇨ , aby bylo společně dosaženo závazného cíle Unie stanoveného v odstavci 1 ⇦. Členské státy oznámí tyto cíle ⇨ příspěvky spolu s orientačním plánem pro tyto příspěvky ⇦ Komisi v souladu s čl. 24 odst. 1 a částí 1 přílohy XIV ⇨ jako součást aktualizace jejich integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu v souladu s článkem 14 nařízení (EU) 2018/1999 a jako součást jejich integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, jak jsou uvedeny v článku 3 a článcích 7 až 12 nařízení (EU) 2018/1999, a v souladu s postupy uvedenými ve zmíněných ustanoveních ⇦. Současně ⌦ členské státy ⌫ vyjádří tyto cíle jako absolutní úroveň spotřeby primární energie a konečné spotřeby energie v roce 2020, přičemž ⇨ použijí vzorec uvedený v příloze I této směrnice a ⇦ vysvětlí, jak a na základě jakých údajů byly tyto údaje ⇨ tyto příspěvky ⇦ vypočteny.

⇩ nový

Členské státy rovněž ve svých vnitrostátních příspěvcích v oblasti energetické účinnosti uvedou podíly na spotřebě energie v odvětvích konečné spotřeby energie, jak jsou vymezena v nařízení (ES) č. 1099/2008 o energetické statistice, včetně průmyslu, bydlení, služeb a dopravy. Uvedou se rovněž odhady spotřeby energie v informačních a komunikačních technologiích (IKT).

🡻 2012/27/EU

⇨ nový

Při stanovování těchto cílů ⇨ příspěvků ⇦ členské státy vezmou v úvahu:

🡻 2013/12/EU článek 1 a příloha .a

⇨ nový

a)skutečnost, že v roce ⇨ 2030 ⇦ 2020 nesmí být ⇨ konečná ⇦ spotřeba primární energie Unie vyšší než 1 483 ⇨ 787 ⇦ Mtoe nebo ⇨ spotřeba primární energie vyšší než 1 023 Mtoe ⇦ nebo konečná spotřeba energie vyšší než 1 078 Mtoe ;

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

b)opatření stanovená touto směrnicí;

c)opatření k dosažení vnitrostátních cílů úspory energie přijatá podle čl. 4 odst. 1 směrnice 2006/32/ES; a

cd)další opatření na podporu energetické účinnosti v členských státech a na úrovni Unie;.

Při stanovování těchto cílů mohou členské státy rovněž zohlednit vnitrostátní okolnosti ovlivňující spotřebu primární energie, jako jsou:

⇩ nový

d)veškeré relevantní faktory ovlivňující úsilí v oblasti účinnosti, jako je:

i.společná úroveň ambicí nezbytná pro dosažení cílů v oblasti klimatu;

ii.spravedlivé rozdělení úsilí v celé Unii;

iii.energetická náročnost hospodářství;

🡻 2012/27/EU

iva)nevyužité nákladově efektivní možnosti úspor energie;

⇩ nový

e)jiné vnitrostátní okolnosti ovlivňující spotřebu energie, zejména:

🡻 2012/27/EU

⇨ nový

ib)vývoj a prognóza HDP;

iic)změny v oblasti dovozu a vývozu energie ⇨ , vývoj ve skladbě zdrojů energie a využívání nových udržitelných paliv ⇦;

iiid)rozvoj všech obnovitelných zdrojů energie, jaderná energie, zachycování a ukládání CO2;

iv)dekarbonizace energeticky náročných odvětví.

e)dřívější opatření.

🡻 2013/12/EU článek 1 a příloha .b (přizpůsobený)

2.    Komise do 30. června 2014 přezkoumá dosažený pokrok a pravděpodobnost, že Unie v roce 2020 dosáhne spotřeby primární energie nejvýše 1 483 Mtoe nebo konečné spotřeby energie nejvýše 1 086 Mtoe.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

3.    Při provádění přezkumu uvedeného v odstavci 2 Komise:

a)sečte vnitrostátní orientační cíle energetické účinnosti oznámené členskými státy;

b)posoudí, zda lze tento součet cílů považovat za spolehlivý ukazatel toho, že Unie jako celek směřuje ke splnění cíle, přičemž zohlední hodnocení první výroční zprávy v souladu s čl. 24 odst. 1 a hodnocení vnitrostátních akčních plánů energetické účinnosti v souladu s čl. 24 odst. 2;

c)zohlední doplňující analýzu vyplývající z:

i)posouzení pokroku ve spotřebě energie a ve spotřebě energie ve vztahu k hospodářské činnosti na úrovni Unie, včetně pokroku v účinnosti při dodávkách energie v členských státech, které stanovily své vnitrostátní orientační cíle na základě konečné spotřeby energie nebo úspor v konečné spotřebě energie, včetně pokroku dosaženého na základě dodržování kapitoly III této směrnice těmito členskými státy;

ii)výsledků modelování v souvislosti s budoucími tendencemi ve spotřebě energie na úrovni Unie;

🡻 2013/12/EU článek 1 a příloha .c (přizpůsobený)

d)porovná výsledky podle písmen a) až c) s množstvím spotřeby energie, které by bylo zapotřebí, aby bylo v roce 2020 dosaženo spotřeby primární energie nejvýše 1 483 Mtoe nebo konečné spotřeby energie nejvýše 1 086 Mtoe.

🡻 2019/504 článek 1

5.    Každý členský stát stanoví orientační vnitrostátní příspěvky energetické účinnosti k dosažení cíle Unie pro rok 2030 uvedeného v čl. 1 odst. 1 této směrnice v souladu s články 4 a 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 107 . Při stanovování těchto příspěvků členské státy zohlední, že v roce 2030 nesmí být v Unii spotřeba primární energie vyšší než 1 128 Mtoe nebo konečná spotřeba energie vyšší než 846 Mtoe. Členské státy oznámí tyto příspěvky Komisi jako součást svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu podle článků 3 a 7 až 12 nařízení (EU) 2018/1999.

⇩ nový

3. Pokud Komise na základě svého posouzení podle čl. 29 odst. 1 a 3 nařízení (EU) 2018/1999 dospěje k závěru, že nebylo dosaženo dostatečného pokroku při plnění příspěvků v oblasti energetické účinnosti, členské státy, které nedodržují svůj orientační plán uvedený v odstavci 2 tohoto článku, zajistí, aby byla do jednoho roku od data obdržení posouzení Komise provedena dodatečná opatření, aby se zajistilo, že opět začnou směřovat k dosažení svých příspěvků v oblasti energetické účinnosti. Uvedená dodatečná opatření zahrnují mimo jiné tato opatření:

a.vnitrostátní opatření přinášející další úspory energie, včetně intenzivnější pomoci při rozvoji projektů k provádění investičních opatření v oblasti energetické účinnosti;

b.zvýšení povinných úspor energie stanovených v článku 8;

c.úprava povinnosti pro veřejný sektor;

d.poskytnutí dobrovolného finančního příspěvku do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost uvedeného v článku 25 nebo do jiného finančního nástroje určeného pro energetickou účinnost, přičemž roční finanční příspěvky se rovnají investicím potřebným ke splnění orientačního plánu.

Pokud členský stát nedodrží orientační plán uvedený v odstavci 2 tohoto článku, zahrne do své integrované vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu podle článku 17 nařízení (EU) 2018/1999 vysvětlení, jak tento nedostatek vyřeší, aby zajistil splnění svých vnitrostátních příspěvků v oblasti energetické účinnosti.

Komise posoudí, zda vnitrostátní opatření uvedená v tomto odstavci postačují k dosažení cílů Unie v oblasti energetické účinnosti. Pokud se vnitrostátní opatření považují za nedostatečná, navrhne Komise v příslušných případech kromě uvedených doporučení také opatření a uplatní svou pravomoc na úrovni Unie, aby se zajistilo zejména dosažení cíle Unie v oblasti energetické účinnosti pro rok 2030.

4. Komise do 31. prosince 2026 posoudí veškeré metodické změny údajů vykazovaných podle nařízení (ES) č. 1099/2008 o energetické statistice, metodiky pro výpočet energetické bilance a energetických modelů pro spotřebu energie v Evropě a v případě potřeby navrhne technické úpravy výpočtu cílů Unie pro rok 2030, aby zůstala zachována úroveň ambicí stanovená v odstavci 1 tohoto článku.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 2

6.    Komise posoudí hlavní cíle Unie pro energetickou účinnost pro rok 2030 uvedené v čl. 1 odst. 1 s cílem předložit do roku 2023 legislativní návrh na jejich zvýšení v případně výrazného snížení nákladů v důsledku hospodářského nebo technologického vývoje, nebo bude-li to potřeba ke splnění mezinárodních závazků Unie v oblasti dekarbonizace.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

KAPITOLA II

ÚČINNOST PŘI VYUŽÍVÁNÍ ENERGIE ⌦ PŘÍKLADNÁ ÚLOHA VEŘEJNÉHO SEKTORU ⌫

⇩ nový

Článek 5

Veřejný sektor jdoucí příkladem v oblasti energetické účinnosti

1. Členské státy zajistí, aby se celková konečná spotřeba energie všech veřejných subjektů každoročně snížila nejméně o 1,7 % ve srovnání s rokem X-2 (přičemž X je rok, kdy tato směrnice vstoupí v platnost).

Členské státy mohou při výpočtu konečné spotřeby energie svých veřejných subjektů zohlednit klimatické rozdíly v jednotlivých členských státech.

2. Členské státy zahrnou do svých vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a jejich aktualizací podle nařízení (EU) 2018/1999 seznam veřejných subjektů, které musí přispívat ke splnění povinnosti stanovené v odstavci 1 tohoto článku, množství snížení spotřeby energie, kterého má každý z nich dosáhnout, a opatření, která plánují k jeho dosažení. Členské státy v rámci svých integrovaných vnitrostátních zpráv o energetice a klimatu podle článku 17 nařízení (EU) 2018/1999 podají Komisi zprávu o snížení konečné spotřeby energie, jehož bylo každý rok dosaženo.

3. Členské státy zajistí, aby regionální a místní orgány stanovily ve svých plánech dekarbonizace konkrétní opatření v oblasti energetické účinnosti po konzultaci se zúčastněnými stranami a veřejností, včetně konkrétních skupin ohrožených energetickou chudobou nebo více náchylných vůči jejím dopadům, jako jsou ženy, osoby se zdravotním postižením, starší osoby, děti a osoby menšinového rasového nebo etnického původu.

4. Členské státy podpoří veřejné orgány při zavádění opatření ke zvýšení energetické účinnosti, a to i na regionální a místní úrovni, tím, že poskytnou pokyny na podporu budování kompetencí a příležitostí k odborné přípravě a na podporu spolupráce mezi veřejnými subjekty.

5. Členské státy vybízejí veřejné subjekty, aby v rámci svých investičních a politických činností zohledňovaly emise uhlíku během životního cyklu.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

Článek 65

Příkladná úloha budov veřejných subjektů

1. Aniž je dotčen článek 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 108 2010/31/EU, každý členský stát zajistí, aby byla počínaje 1. lednem 2014, každoročně renovována ⇨ alespoň ⇦ 3 % celkové podlahové plochy vytápěných nebo chlazených budov ve vlastnictví a v užívání jeho ústředních vládních institucí ⇨ veřejných subjektů ⇦ s cílem ⇨ alespoň ⇦ splnit minimální požadavky na energetickou náročnost, které stanovil ⇨ transformovat je na budovy s téměř nulovou spotřebou energie ⇦ na základě ⌦ v souladu s ⌫ článkemu 4 ⇨ 9 ⇦ směrnice 2010/31/EU.

Pokud veřejné subjekty sídlí v budově, kterou nevlastní, uplatní v maximální možné míře svá smluvní práva a vybídnou vlastníka budovy k renovaci budovy, aby se stala budovou s téměř nulovou spotřebou energie v souladu s článkem 9 směrnice 2010/31/EU. Při uzavírání nové smlouvy o užívání budovy, kterou nevlastní, usilují veřejné subjekty o to, aby tato budova spadala do dvou nejvyšších tříd energetické náročnosti uvedených v certifikátu energetické náročnosti.

Tento 3% podíl se vypočte z celkové podlahové plochy budov s celkovou užitnou podlahovou plochou nad 500 m2 ve vlastnictví a v užívání ústředních vládních institucí dotyčného členského státu, které k 1. lednu každého roku nesplňují minimální vnitrostátní požadavky na energetickou náročnost stanovené podle článku 4 směrnice 2010/31/EU. Uvedená prahová hodnota se od 9. července 2015 sníží na 250 m2.

V případě, že členský stát požaduje, aby se povinnost každoročně renovovat 3 % celkové podlahové plochy rozšířila na podlahovou plochu budov vlastněných a užívaných správními útvary na úrovni nižší, než jsou ústřední vládní instituce, vypočte se 3% podíl ⇨ Tento minimální 3% podíl se vypočte ⇦ z celkové podlahové plochy budov ⌦ majících ⌫ s celkovou užitnou plochou nad 500 m2, a následně od 9. července 2015, nad 250 m2 ve vlastnictví a v užívání ústředních vládních institucí a těchto správních útvarů ⇨ veřejných subjektů ⇦ dotyčného členského státu ⌦ a jež ⌫ které k 1. lednu každého roku nesplňují minimální vnitrostátní požadavky na energetickou náročnost stanovené podle článku 4 směrnice 2010/31/EU ⇨ 2024 nejsou budovami s téměř nulovou spotřebou energie ⇦.

Při provádění opatření k rozsáhlé renovaci budov ústředních vládních institucí v souladu s prvním pododstavcem se členské státy mohou rozhodnout, že vezmou v úvahu budovu jako celek, včetně obvodového pláště, zařízení, provozu a údržby.

Členské státy v případech, kdy je to nákladově efektivní a technicky proveditelné, vyžadují, aby prioritou z hlediska opatření v zájmu energetické účinnosti byly budovy ústředních vládních institucí s nejvyšší energetickou náročností.

2.    Členské státy mohou rozhodnout, že nestanoví nebo nebudou uplatňovat požadavky uvedené v odstavci 1 u těchto kategorií budov:

a)budovy úředně chráněné jako součást vymezeného prostředí nebo vzhledem k jejich zvláštní architektonické nebo historické hodnotě, pokud by splnění některých minimálních požadavků na energetickou náročnost nepřijatelně změnilo jejich charakter nebo vzhled;

b)budovy ve vlastnictví ozbrojených sil nebo ústředních vládních institucí, které slouží účelům národní obrany, s výjimkou jednotlivých obytných nebo kancelářských budov pro ozbrojené síly a další zaměstnance orgánů národní obrany;

c)budovy užívané pro bohoslužby a náboženské účely.

3.    Renovuje-li členský stát v daném roce více než 3 % celkové podlahové plochy budov ústředních vládních institucí, může započítat nadbytek do ročního podílu renovace v jakémkoliv ze tří předchozích nebo následujících let.

24. Členské státy mohou do ročního podílu renovace budov ústředních vládních institucí započítat nové budovy v jejich užívání a vlastnictví, které jsou náhradami konkrétních budov ústředních vládních institucí ⇨ veřejných subjektů ⇦ zbořených v předchozích dvou letech, nebo budov, které byly prodány, zbořeny či vyjmuty z užívání v předchozích dvou letech z důvodu intenzivnějšího využívání jiných budov. Tyto výjimky se uplatní pouze tehdy, pokud by byly nákladově efektivnější a udržitelnější z hlediska dosažené spotřeby energie a emisí CO2 během životního cyklu ve srovnání s renovací těchto budov. Každý členský stát jasně stanoví a zveřejní obecná kritéria, metodiky a postupy pro určení těchto výjimečných případů.

35. Pro účely ⇨ tohoto článku ⇦ odstavce 1 členské státy do 31. prosince 2013 vypracují a zpřístupní veřejnosti soupis vytápěných nebo chlazených budov ústředních vládních institucí  ⇨ veřejných subjektů ⇦ s celkovou užitnou podlahovou plochou nad 500 m2, a následně od 9. července 2015 ⌦ přesahující ⌫ nad 250 m2, kromě budov vyňatých na základě odstavce 2. ⇨ Tento soupis se alespoň jednou ročně aktualizuje. ⇦ Soupis obsahuje ⇨ alespoň ⇦ tyto údaje:

a)podlahovou plochu v m2; a

b)⇨ certifikát ⇦ energetickéou náročnosti každé budovy či příslušné energetické údaje ⇨ vydaný v souladu s článkem 12 směrnice 2010/31/EU ⇦.

6.    Aniž je dotčen článek 7 směrnice 2010/31/EU, mohou členské státy zvolit k odstavcům 1 až 5 tohoto článku alternativní přístup a přijmout jiná nákladově efektivní opatření, včetně rozsáhlých renovací a opatření za účelem změny chování uživatelů, aby do roku 2020 ve způsobilých budovách ve vlastnictví a užívání jejich ústředních vládních institucí dosáhly takového objemu úspor energie, který se rovná alespoň objemu požadovanému v odstavci 1, a každoročně o něm podávají zprávu.

Pro účely tohoto alternativního přístupu mohou členské státy odhadnout úspory energie, jichž by bylo dosaženo uplatněním odstavců 1 až 4, použitím vhodných standardních hodnot pro spotřebu energie referenčních budov ústředních vládních institucí před renovací a po ní a podle odhadů plochy jejich fondu budov. Kategorie referenčních budov ústředních vládních institucí jsou typickými budovami fondu těchto budov.

Členské státy, které zvolí alternativní přístup, oznámí Komisi do 31. prosince 2013 alternativní opatření, která plánují přijmout, přičemž vykáží, jak dosáhnou rovnocenného snížení energetické náročnosti budov, které jsou ve vlastnictví jejich ústředních vládních institucí.

7.    Členské státy vybízejí veřejné subjekty, včetně veřejných subjektů na regionální a místní úrovni, a subjekty sociálního bydlení, které jsou veřejnoprávními subjekty, aby s náležitým ohledem na své příslušné pravomoci a správní uspořádání:

a)přijaly plán energetické účinnosti, samostatný nebo jako součást širšího klimatického nebo environmentálního plánu, který bude obsahovat konkrétní cíle a opatření v oblasti úspory energie a energetické účinnosti, s ohledem na plnění příkladné úlohy budov ústředních vládních institucí podle odstavců 1, 5 a 6;

b)v rámci provádění tohoto plánu zavedly systém hospodaření s energií, včetně energetických auditů;

c)k financování renovací a provádění plánů na udržení či zvýšení energetické účinnosti v dlouhodobém horizontu případně využívaly společností poskytujících energetické služby a uzavírání smluv o energetických službách.

Článek 76

⌦ Zadávání veřejných zakázek ⌫ Nakupování veřejnými subjekty

1. Členské státy zajistí, aby ústřední vládní instituce ⇨ veřejní zadavatelé a zadavatelé při uzavírání veřejných zakázek a koncesí, jejichž hodnota se rovná finančním limitům stanoveným v článku 8 směrnice 2014/23/EU, článku 4 směrnice 2014/24/EU a článku 15 směrnice 2014/25/EU nebo je překračuje, ⇦ nakupovaliy pouze výrobky, služby a budovy ⇨ a stavební práce ⇦ s vysokou energetickou účinností, je-li to v souladu s nákladovou efektivností, ekonomickou proveditelností, s udržitelností v širším smyslu, technickou způsobilostí, jakož i dostatečnou hospodářskou soutěží, jak je uvedeno ⌦ v souladu s požadavky uvedenými ⌫ v příloze IV ⌦ této směrnice ⌫.

Povinnost stanovená v prvním pododstavci se vztahuje na zakázky na nákup výrobků, služeb a budov veřejnými subjekty, jedná-li se o zakázky v hodnotě rovnající se alespoň prahovým hodnotám stanoveným v článku 4 směrnice 2004/18/ES.

⇩ nový

Členské státy rovněž zajistí, aby veřejní zadavatelé a zadavatelé uplatňovali při uzavírání veřejných zakázek a koncesí, jejichž hodnota se rovná finančním limitům uvedeným v prvním pododstavci nebo je překračuje, zásadu „energetická účinnost v první řadě“ uvedenou v článku 3 této směrnice, a to i u těch veřejných zakázek a koncesí, pro něž příloha IV nestanoví žádné zvláštní požadavky.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

2. Povinnost stanovená v odstavci 1 se na zakázky ozbrojených sil vztahuje pouze v takovém rozsahu, kdy její použití nebude v rozporu s podstatou a hlavními cíli činností ozbrojených sil. Uvedená povinnost se nevztahuje na zakázky na dodávky vojenského vybavení ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti 109 .

3. Členské státy vybízejí veřejné subjekty, včetně veřejných subjektů na regionální a místní úrovni, aby s náležitým ohledem na své příslušné pravomoci a správní uspořádání následovaly příkladné úlohy jejich ústředních vládních institucí a nakupovaly pouze výrobky, služby a budovy s vysokou energetickou účinností. ⇨ Aniž je dotčen čl. 24 odst. 4 této směrnice, ⇦ Ččlenské státy vybízejí veřejné subjekty ⇨ zajistí, aby veřejní zadavatelé a zadavatelé ⇦ , aby při vypisování veřejných zakázek na poskytování služeb s významným energetickým obsahem zvážiliy možnost ⇨ proveditelnost ⇦ uzavření dlouhodobých smluv o energetických službách, které by zajišťovaly dlouhodobé úspory energie ⇨ při uzavírání smluv o službách s významným energetickým obsahem. ⇦

4. Aniž je dotčen odstavec 1, mohou členské státy při nákupu balíčku výrobků, na nějž se ⌦ plně ⌫ jako na celek vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 110  směrnice 2010/30/EU, vyžadovat, aby úhrnná energetická účinnost měla přednost před energetickou účinností jednotlivých výrobků tohoto balíčku, a to nákupem balíčku výrobků, který vyhovuje kritériu příslušnosti do nejvyšší třídy energetické účinnosti.

⇩ nový

5. Členské státy mohou požadovat, aby veřejní zadavatelé a zadavatelé ve vhodných případech zohledňovali při zadávání veřejných zakázek širší aspekty udržitelnosti, sociální aspekty, aspekty životního prostředí a oběhového hospodářství, aby bylo dosaženo cílů Unie v oblasti dekarbonizace a nulového znečištění. Ve vhodných případech a v souladu s požadavky stanovenými v příloze IV členské státy vyžadují, aby veřejní zadavatelé a zadavatelé zohledňovali kritéria Unie pro zadávání zelených veřejných zakázek.

V zájmu zajištění transparentnosti při uplatňování požadavků na energetickou účinnost v procesu zadávání veřejných zakázek členské státy zveřejní informace o dopadu na energetickou účinnost v případě zakázek, jejichž hodnota se rovná finančním limitům uvedeným v odstavci 1 nebo je překračuje. Veřejní zadavatelé se mohou rozhodnout, že budou požadovat, aby uchazeči zveřejňovali informace o potenciálu globálního oteplování nové budovy během životního cyklu, a mohou tyto informace u zakázek zveřejnit, zejména v případě nových budov s podlahovou plochou přesahující 2 000 metrů čtverečních.

Členské státy podporují veřejné zadavatele a zadavatele při zavádění požadavků na energetickou účinnost, a to i na regionální a místní úrovni, tím, že stanoví jasná pravidla a pokyny, včetně metodik posuzování nákladů životního cyklu a dopadů na životní prostředí a souvisejících nákladů, zřídí centra pro podporu kompetencí, podpoří spolupráci mezi veřejnými zadavateli, a to i přeshraničně, a pokud možno využijí souhrnného zadávání veřejných zakázek a digitálního zadávání veřejných zakázek.

6. Členské státy stanoví právní a správní předpisy a správní postupy v oblasti veřejných nákupů, sestavování ročních rozpočtů a účetnictví nezbytné k zajištění toho, aby jednotliví veřejní zadavatelé nebyli odrazováni od investování do zvyšování energetické účinnosti a od uzavírání smluv o energetických službách a mechanismů financování třetí stranou zřízených na dlouhodobém smluvním základě.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

7.b) ⇨ Členské státy odstraní veškeré regulatorní a neregulatorní překážky energetické účinnosti týkající se zejména ⇦ právních a správních předpisů a správních postupů v oblasti nákupu, sestavování ročních rozpočtů a účtování s cílem zajistit, aby jednotlivé veřejné subjekty nebyly odrazovány od investování do zvyšování energetické účinnosti a do minimalizace nákladů předpokládaných během celé doby životnosti a od uzavírání smluv o energetických službách a jiných mechanismů financování třetí stranou zřízených na dlouhodobém smluvním základě.

⇩ nový

Členské státy podají Komisi zprávu o opatřeních přijatých k odstranění překážek, které brání zavádění zvyšování energetické účinnosti v rámci integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu podle článku 17 nařízení (EU) 2018/1999.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 3 (přizpůsobený)

⇨ nový

KAPITOLA III

⌦ ÚČINNOST PŘI VYUŽÍVÁNÍ ENERGIE ⌫

Článek 87

Povinné úspory energie

1. Členské státy dosáhnou kumulativních úspor v konečném využití energie, které odpovídají alespoň:

a)novým každoročním úsporám od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020 ve výši 1,5 % objemu ročního prodeje energie konečným zákazníkům, který se vypočte na základě průměrného prodeje za poslední tři roky před 1. lednem 2013. Z tohoto výpočtu lze zcela nebo zčásti vyjmout objem prodeje energie spotřebované v dopravě;

b)novým každoročním úsporám od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030 ⇨ 2023 ⇦ ve výši 0,8 % roční konečné spotřeby energie, která se vypočte na základě průměru za poslední tři roky před 1. lednem 2019. Odchylně od tohoto požadavku dosáhnou Kypr a Malta nových každoročních úspor od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030 ⇨ 2023 ⇦ odpovídajících 0,24 % roční konečné spotřeby energie, která se vypočte na základě průměru za poslední tři roky před 1. lednem 2019;

⇩ nový

c)novým každoročním úsporám od 1. ledna 2024 do 31. prosince 2030 ve výši 1,5 % roční konečné spotřeby energie, která se vypočte na základě průměru za poslední tři roky před 1. lednem 2020.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 3 (přizpůsobený)

⇨ nový

Členské státy rozhodnou, jak má být vypočtené množství nových úspor rozvrženo v průběhu každého období uvedeného v prvním pododstavci písm. a), a b) ⇨ a c) ⇦ za podmínky, že ke konci každého období, po které povinnost platí, je dosaženo požadovaných celkových kumulativních úspor v konečném využití energie.

Členské státy nadále dosahují nových ročních úspor v souladu s prvním pododstavcem písm. b) ⇨ mírou úspor stanovenou v prvním pododstavci písm. c) ⇦ za každé desetileté období po roce 2030 pokud přezkum Komise do roku 2027 a následně každých deset let nedospěje k závěru, že to není nutné k dosažení dlouhodobých cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2050.

2. Členské státy dosáhnou objemu úspor energie požadovaného podle odstavce 1 tohoto článku buď zavedením systému povinného zvyšování energetické účinnosti uvedeného v článku 97a, nebo přijetím alternativních politických opatření uvedených v článku 107b. Členské státy mohou kombinovat systém povinného zvyšování energetické účinnosti s alternativními politickými opatřeními. Členské státy zajistí, aby úspory vyplývající z politických opatření uvedených v článcích 97a a 107b a v čl. 28 odst. 1120 odst. 6 byly vypočteny v souladu s přílohou V.

⇩ nový

3. Členské státy zavedou systémy povinného zvyšování energetické účinnosti, alternativní politická opatření či jejich kombinaci nebo programy či opatření financované z vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost přednostně mezi osobami postiženými energetickou chudobou, zranitelnými zákazníky a případně osobami žijícími v sociálním bydlení. Členské státy zajistí, aby politická opatření prováděná podle tohoto článku neměla na uvedené osoby nepříznivý dopad. Členské státy v příslušných případech co nejlépe využijí financování, včetně veřejného financování, finančních nástrojů zřízených na úrovni Unie a příjmů z povolenek podle čl. 22 odst. 3 písm. b), s cílem odstranit nepříznivé dopady a zajistit spravedlivou a inkluzivní transformaci energetiky.

Při navrhování těchto politických opatření členské státy zváží a podpoří úlohu společenství pro obnovitelné zdroje a občanských energetických společenství, pokud jde o jejich příspěvek k provádění těchto politických opatření.

Členské státy dosáhnou podílu na požadovaném objemu kumulativních úspor energie v konečné spotřebě u osob postižených energetickou chudobou, zranitelných zákazníků a případně osob žijících v sociálním bydlení. Tento podíl se rovná alespoň podílu domácností trpících energetickou chudobou, jak je uvedeno v jejich vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu vypracovaném v souladu s čl. 3 odst. 3 písm. d) nařízení o správě 2018/1999. Pokud členský stát neoznámí podíl domácností trpících energetickou chudobou, jak byl posouzen v jeho vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu, podíl na požadovaném objemu kumulativních úspor energie v konečné spotřebě u osob postižených energetickou chudobou, zranitelných zákazníků a případně osob žijících v sociálním bydlení se musí rovnat alespoň aritmetickému průměrnému podílu níže uvedených ukazatelů za rok 2019 nebo, pokud za rok 2019 není k dispozici, lineární extrapolaci jejich hodnot za poslední tři roky, které jsou k dispozici:

a)neschopnost mít doma přiměřeně teplo (Eurostat, SILC [ilc_mdes01]);

b)nedoplatky na účtech za veřejné služby (Eurostat, SILC, [ilc_mdes07]) a

c)struktura výdajů na spotřebu podle příjmového kvintilu a účelu spotřeby COICOP (Eurostat, HBS, [hbs_str_t223], údaje pro [CP045] „elektřina, plyn a jiná paliva“).

4. Členské státy zahrnou informace o použitých ukazatelích, aritmetický průměrný podíl a výsledek politických opatření stanovených v souladu s odstavcem 3 tohoto článku do aktualizací svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu v souladu s článkem 14 nařízení (EU) 2018/1999, do svých následných integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu podle článků 3 a 7 až 12 nařízení (EU) 2018/1999 a do příslušných zpráv o pokroku v souladu s článkem 17 uvedeného nařízení.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 3 (přizpůsobený)

⇨ nový

5. Členské státy mohou započítat úspory energie, které vyplývají z politických opatření, bez ohledu na to, zda byla zavedena do 31. prosince 2020 nebo později, pokud tato opatření vedou k novým individuálním opatřením realizovaným po 31. prosinci 2020. ⇨ Úspory energie, kterých bylo dosaženo v jakémkoli období, pro které povinnost platí, se nezapočítají do požadovaného objemu úspor energie za předešlá období uvedená v odstavci 1, pro která povinnost platí. ⇦ 

62. Pokud členské státy dosáhnou alespoň svých kumulativních povinných úspor v konečném využití energie podle odst. 1 prvního pododstavce písm. b), mohou požadovaný objem úspor energie ⇨ uvedený v odst. 1 prvním pododstavci písm. b) ⇦ vypočítat jedním nebo více z těchto způsobů:

a)uplatněním roční míry úspor z prodeje energie konečným zákazníkům nebo z konečné spotřeby energie, která se vypočte na základě průměrného prodeje nebo průměrné spotřeby za poslední tři roky před 1. lednem 2019;

b)částečným nebo úplným vyjmutím energie spotřebované v dopravě z výchozího scénáře pro výpočet;

c)využitím jakékoli varianty stanovené v odstavci 4.

73. Pokud členské státy využijí ⌦ jakékoli z ⌫ možností uvedených v odst. 2 písm. a), b) nebo c) ⌦ odstavci 6 ⌫ ⇨ , pokud jde o požadované úspory energie uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. b) ⇦, stanoví:

a)svou vlastní roční míru úspor, kterou budou používat při výpočtu svých kumulativních úspor v konečném využití energie a která zajistí, aby konečný objem jejich čistých úspor energie nebyl nižší než míra stanovená podle odst. 1 prvního pododstavce písm. b),; a

b)svůj vlastní výchozí scénář pro výpočet, z něhož lze zčásti či zcela vyjmout energii spotřebovanou v dopravě.

84. S výhradou odstavce 9 může každý členský stát:

a)provést výpočet požadovaný v odst. 1 prvním pododstavci písm. a) pomocí těchto hodnot: 1 % v letech 2014 a 2015; 1,25 % v letech 2016 a 2017; 1,5 % v letech 2018, 2019 a 2020;

b)z výpočtu zcela nebo zčásti vyjmout celkový objem prodeje energie, s ohledem na období uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a), nebo konečnou spotřebu energie, s ohledem na období uvedené v písmeni b) uvedeného pododstavce, spotřebované při průmyslových činnostech uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES;

c)započítat do požadovaného objemu úspor energie ⇨ podle odst. 1 prvního pododstavce písm. a) a b) ⇦ úspory energie dosažené v odvětvích přeměny, distribuce a přenosu či přepravy energie, včetně infrastruktury pro účinné dálkové vytápění a chlazení, vyplývající z provedení požadavků stanovených v čl. 23 odst. 4, čl. 2414odst. 4 písm. b) a čl. 251 odst. 1 až 10. Členské státy informují Komisi o svých plánovaných politických opatřeních podle tohoto písmene za období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030 coby součásti svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. Dopad těchto opatření se vypočte podle přílohy V a zahrne do daných plánů;

d)započítat do požadovaného objemu úspor energie úspory energie dosažené v důsledku individuálních opatření nově zavedených od 31. prosince 2008, jejichž dopad bude pokračovat i v roce 2020 ve vztahu k období uvedenému v odst. 1 prvním pododstavci písm. a) a po roce 2020 ve vztahu k období uvedenému v odst. 1 prvním pododstavci písm. b) a lze jej změřit a ověřit;

e)započítat do požadovaného objemu úspor energie úspory energie vyplývající z politických opatření, pokud lze prokázat, že tato opatření vedla k individuálním opatřením realizovaným od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2020, která přinesou úspory po 31. prosinci 2020;

f)z výpočtu požadovaného objemu úspor energie ⇨ podle odst. 1 prvního pododstavce písm. a) a b) ⇦ vyjmout 30 % ověřitelného množství energie vyrobené na budovách nebo uvnitř budov pro vlastní potřebu v důsledku politických opatření podporujících nové instalace technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů;

g)započítat do požadovaného objemu úspor energie ⇨ podle odst. 1 prvního pododstavce písm. a) a b) ⇦ úspory energie, které převyšují povinné úspory energie za období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020, za předpokladu, že tyto úspory vyplývají z individuálních opatření realizovaných v rámci politických opatření uvedených v článcích 9a a 107b nahlášených členskými státy v jejich vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti a vykázaných v jejich zprávách o pokroku v souladu s článkem 24.

95. Členské státy vypočítají dopad variant zvolených podle odstavce 84 pro období uvedená ⌦ uvedené ⌫ v odst. 1 prvním pododstavci písm. a) a b) a uplatní jej odděleně

a)pro výpočet objemu úspor energie požadovaných pro období uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a), přičemž členské státy mohou využít odst. 84 písm. a) až d). Všechny varianty zvolené podle odstavce 4 nesmějí v součtu představovat více než 25 % objemu úspor energie uvedených v odst. 1 prvním pododstavci písm. a);

b)pro výpočet objemu úspor energie požadovaných pro období uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. b), přičemž členské státy mohou využít odst. 84 písm. b) až g) za předpokladu, že individuální opatření uvedená v odst. 4 písm. d) budou mít ověřitelný a měřitelný dopad i po 31. prosinci 2020. Všechny varianty zvolené podle odstavce 84 nesmějí v součtu představovat více než 35 % snížení objemu úspor energie vypočítaného podle odstavců 62 a 73.

Členské státy bez ohledu na to, zda zčásti nebo zcela vyjmou energii spotřebovanou v dopravě ze svých výchozích scénářů pro výpočet nebo zda využívají některou z variant uvedených v odstavci 84, zajistí, aby vypočtený čistý objem nových úspor, jichž má být dosaženo při konečné spotřebě energie v období ⇨ uvedeném v odst. 1 prvním pododstavci písm. b) ⇦ od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030 ⇨ 2023 ⇦, nebyl nižší než objem vyplývající z uplatnění roční míry úspor podle odst. 1 prvního pododstavce písm. b).

106.    Členské státy ve ⇨ aktualizacích ⇦ svých integrovaných vnitrostátních plánůech v oblasti energetiky a klimatu ⇨ v souladu s článkem 14 nařízení (EU) 2018/1999, ve svých následných integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu podle článků 3 a 7 až 12 a ⇦ uvedou v souladu s přílohou III nařízení (EU) 2018/1999 ⇨ a příslušných zprávách o pokroku ⇦ uvedou způsob výpočtu objemu úspor energie, jichž má být dosaženo v období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030, v souladu s odst. 1 prvním pododstavcem písm. b) tohoto článku, a v příslušných případech vysvětlí, jak byla stanovena roční míra úspor a výchozí scénář pro výpočet a které varianty uvedené v odstavci 84 tohoto článku byly uplatněny a do jaké míry.

⇩ nový

11.    Členské státy oznámí Komisi objem požadovaných úspor energie podle odst. 1 prvního pododstavce písm. c) a odstavce 3 tohoto článku, popis politických opatření, která mají být provedena za účelem dosažení požadovaného celkového objemu kumulativních úspor energie v konečné spotřebě, a jejich metodiky výpočtu podle přílohy V této směrnice v rámci aktualizací svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu v souladu s článkem 14 nařízení (EU) 2018/1999 a jako součást svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu podle článku 3 nařízení (EU) 2018/1999 a podle článků 3 a 7 až 12 nařízení (EU) 2018/1999. Členské státy použijí šablonu pro podávání zpráv, kterou členským státům poskytne Komise.

12.    Pokud Komise na základě posouzení integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu podle článku 29 nařízení (EU) 2018/1999 nebo návrhu či konečné aktualizace posledního oznámeného integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu podle článku 14 nařízení (EU) 2018/1999 nebo posouzení následných návrhů a konečných integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu podle článku 3 nařízení (EU) 2018/1999 dospěje k závěru, že politická opatření nezajišťují dosažení požadovaného objemu kumulativních úspor energie v konečné spotřebě do konce období, na které se povinnost vztahuje, může Komise v souladu s článkem 34 nařízení (EU) 2018/1999 vydat doporučení pro ty členské státy, jejichž politická opatření považuje za nedostatečná k zajištění splnění jejich povinných úspor energie.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 3

7.    Úspory energie dosažené po 31. prosinci 2020 se nezapočítávají do objemu požadovaných úspor energie za období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020.

⇩ nový

13. Pokud členský stát nedosáhne požadovaných kumulativních úspor energie v konečné spotřebě do konce každého období stanoveného v odstavci 1 tohoto článku, na které se povinnost vztahuje, dosáhne zbývajících úspor energie kromě požadovaných kumulativních úspor energie v konečné spotřebě do konce následujícího období, na které se povinnost vztahuje.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 3

⇨ nový

8.    Odchylně od odstavce 1 tohoto článku mohou pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. a) tohoto článku členské státy, které umožní povinným stranám použít variantu stanovenou v čl. 7a odst. 6 písm. b), započítat úspory energie dosažené v kterémkoli daném roce po roce 2010 a před povinným obdobím podle odst. 1 prvního pododstavce písm. a) tohoto článku, jako kdyby těchto úspor energie bylo dosaženo po 31. prosinci 2013 a před 1. lednem 2021, platí-li všechny tyto podmínky:

a)systém povinného zvyšování energetické účinnosti byl v platnosti kdykoli v období od 31. prosince 2009 do 31. prosince 2014 a byl zahrnut do prvního vnitrostátního akčního plánu energetické účinnosti daného členského státu předloženého podle čl. 24 odst. 2;

b)úspor bylo dosaženo v rámci systému povinného zvyšování energetické účinnosti;

c)úspory jsou vypočteny v souladu s přílohou V;

d)roky, za které je započteno dosažení úspor, jsou vykázány ve vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti v souladu s čl. 24 odst. 2.

9.    Členské státy zajistí, aby úspory vyplývající z politických opatření uvedených v článcích 7a a 87b a v čl. 20 odst. 6 byly vypočteny v souladu s přílohou V.

10.    Členské státy dosáhnou objemu úspor energie požadovaného podle odstavce 1 tohoto článku buď zavedením systému povinného zvyšování energetické účinnosti uvedeného v článku 7a, nebo přijetím alternativních politických opatření uvedených v článku 87b. Členské státy mohou kombinovat systém povinného zvyšování energetické účinnosti s alternativními politickými opatřeními.

11.    Při koncipování politických opatření ke splnění svých povinností k dosažení energetických úspor členské státy zohlední nutnost zmírnit energetickou chudobu v souladu s jimi vymezenými kritérii a s přihlédnutím ke své stávající praxi v této oblasti tím, že budou ve vhodné míře požadovat, aby byla část opatření ke zvýšení energetické účinnosti v rámci vnitrostátních systémů povinného zvyšování energetické účinnosti, alternativních politických opatření nebo programů či opatření financovaných z vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost zaváděna přednostně u zranitelných domácností, včetně domácností postižených energetickou chudobou, a případně v sociálním bydlení.

Členské státy zahrnou informace o výsledku opatření ke zmírnění energetické chudoby v souvislosti s touto směrnicí do svých integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu podle nařízení (EU) 2018/1999.

1412. ⇨ Jako součást aktualizací svých vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a příslušných zpráv o pokroku a svých následných integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu oznámených podle nařízení (EU) 2018/1999 ⇦ Ččlenské státy prokáží ⇨ mimo jiné na základě důkazů a výpočtů: ⇦

a)    že nedochází k dvojímu započítání úspor energie v případech, kdy se dopady politických opatření nebo individuálních opatření překrývají;.

⇩ nový

b)    jak úspory energie dosažené podle odst. 1 prvního pododstavce písm. b) a c) přispívají k dosažení jejich vnitrostátního příspěvku podle článku 4;

c)    že byla zavedena politická opatření ke splnění jejich povinných úspor energie, navržená v souladu s požadavky tohoto článku, a že tato politická opatření jsou způsobilá a vhodná k zajištění dosažení požadovaného objemu kumulativních úspor energie v konečné spotřebě do konce každého období, na které se povinnost vztahuje.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 4

⇨ nový

Článek 97a

Systémy povinného zvyšování energetické účinnosti

1. Pokud se členské státy rozhodnou plnit své povinnosti k dosažení objemu úspor požadovaných podle čl. 87 odst. 1 prostřednictvím systému povinného zvyšování energetické účinnosti, zajistí, aby povinné strany uvedené v odstavci 2 tohoto článku, které působí na území jednotlivých členských států, dosáhly svých povinných kumulativních úspor v konečném využití energie uvedených v čl. 87 odst. 1, aniž je dotčen čl. 87 odst. 94 a 105.

V případě potřeby mohou členské státy rozhodnout, že povinné strany dosáhnou těchto úspor zcela či zčásti formou příspěvku do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost podle čl. 28 odst. 1120 odst. 6.

2. Členské státy na základě objektivních a nediskriminačních kritérií určí povinné strany mezi ⇨ provozovateli přenosových soustav, ⇦ distributory energie nebo maloobchodními prodejci energie a distributory pohonných hmot nebo maloobchodními prodejci pohonných hmot působícími na jejich území. Objemu úspor energie nutných ke splnění dané povinnosti dosáhnou povinné strany u konečných zákazníků, určených členským státem, nezávisle na výpočtu podle čl. 87 odst. 1, nebo pokud tak členské státy rozhodnou, prostřednictvím certifikovaných úspor dosažených jinými subjekty, jak je popsáno v odst. 106 písm. a) tohoto článku.

3. Pokud jsou jako povinné strany podle odstavce 2 určeni maloobchodní prodejci energie, zajistí členské státy, aby tito prodejci při plnění svých povinností nevytvářeli překážky, které by spotřebitelům bránily ve změně dodavatele.

⇩ nový

4. Členské státy mohou od povinných stran vyžadovat, aby dosáhly podílu na svých povinných úsporách energie u osob postižených energetickou chudobou, zranitelných zákazníků a případně osob žijících v sociálním bydlení. Členské státy mohou od povinných stran rovněž vyžadovat, aby dosáhly cílů snížení nákladů na energii a úspor energie podporou opatření ke zvýšení energetické účinnosti, včetně opatření finanční podpory zmírňujících dopady cen uhlíku na malé a střední podniky a mikropodniky.

5. Členské státy mohou od povinných stran vyžadovat, aby spolupracovaly s místními orgány nebo obcemi na podpoře opatření ke zvýšení energetické účinnosti u osob postižených energetickou chudobou, zranitelných zákazníků a případně osob žijících v sociálním bydlení. To zahrnuje určení a řešení specifických potřeb konkrétních skupin ohrožených energetickou chudobou nebo více náchylných vůči jejím dopadům. Za účelem ochrany osob ohrožených energetickou chudobou, zranitelných zákazníků a případně osob žijících v sociálním bydlení vybídnou členské státy povinné strany, aby prováděly opatření, jako je renovace budov, včetně sociálního bydlení, nahrazování spotřebičů, finanční podpora a pobídky pro opatření ke zvýšení energetické účinnosti v souladu s vnitrostátními systémy financování a podpory, nebo energetické audity.

6. Členské státy vyžadují, aby povinné strany každoročně podávaly zprávy o úsporách energie dosažených povinnými stranami v důsledku opatření propagovaných mezi lidmi postiženými energetickou chudobou, zranitelnými zákazníky a případně osobami žijícími v sociálním bydlení, a požadují souhrnné statistické údaje o jejich konečných zákaznících (v nichž jsou zachyceny změny v úsporách energie oproti údajům předloženým dříve) a o poskytnuté technické a finanční podpoře.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 4 (přizpůsobený)

⇨ nový

74. Objem úspor energie vyžadovaný od každé povinné strany vyjádří členské státy jako konečnou spotřebu energie, nebo jako spotřebu primární energie. Metoda zvolená pro vyjádření požadovaného objemu úspor energie se používá také pro výpočet úspor hlášených povinnými stranami. ⇨ Při převodu objemu úspor energie ⇦ Použijí se použijí ⇨ hodnoty výhřevnosti ⇦ převodní koeficienty uvedené ⇨ v příloze VI prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/2066 111 a faktor primární energie podle článku 29 ⇦ v příloze IV ⇨ , pokud nelze odůvodnit použití jiných převodních koeficientů ⇦.

85. Členské státy ⌦ zřídí ⌫ zavedou systémy měření, kontroly a ověřování ⌦ k provádění zdokumentovaného ověřování ⌫ , v jejichž rámci se na základě dokumentace ověří alespoň statisticky významnéá části a reprezentativního vzorkuek opatření ke zvyšování energetické účinnosti zavedených povinnými stranami. Toto měření, kontrola a ověřování se provádí nezávisle na povinných stranách. ⇨ Pokud je určitý subjekt povinnou stranou v rámci vnitrostátního systému povinného zvyšování energetické účinnosti podle článku 9 a v rámci systému EU pro obchodování s emisemi u budov a silniční dopravy [odkaz na návrh], systém sledování a ověřování zajistí, aby byla cena uhlíku přenesená při propouštění paliv ke spotřebě [podle článku XX směrnice XX] zohledněna při výpočtu úspor energie a podávání zpráv o nich, pokud jde o opatření na úsporu energie daného subjektu. ⇦

⇩ nový

9. Členské státy informují Komisi v rámci integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu podle článku 17 nařízení (EU) 2018/1999 o zavedených systémech měření, kontroly a ověřování, mimo jiné včetně použitých metod, zjištěných problémů a způsobu jejich řešení.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 4 (přizpůsobený)

⇨ nový

106. V rámci systému povinného zvyšování energetické účinnosti členské státy mohou ⌦ povolit povinným stranám, aby prováděly tyto činnosti ⌫ provést kteroukoli nebo obě z následujících činností:

a)povolit povinným stranám, aby započetly započítávat do svého povinného plnění certifikované úspory energie dosažené poskytovateli energetických služeb nebo jinými třetími stranami, včetně případů, kdy povinné strany podporují opatření prováděná jinými státem schválenými subjekty nebo orgány veřejné správy, která mohou nebo nemusí zahrnovat formální partnerství a mohou být kombinována s jinými zdroji financí. V případě takového povolení členské státy zajistí, aby certifikace energetických úspor dodržela schvalovací postup, který zavedou členské státy, který bude jasný, transparentní a otevřený všem účastníkům trhu a jehož cílem bude minimalizace nákladů spojených s certifikací;

b)povolit povinným stranám započítávat úspory dosažené v daném roce tak, jako by byly místo toho dosaženy v kterémkoli ze čtyř předchozích nebo tří následujících let, pokud se tím nepřesáhne konec období, po která povinnost platí, uvedených v čl. 87 odst. 1;

Členské státy posoudí a případně přijmou opatření k minimalizaci dopadu přímých a nepřímých nákladů systémů povinného zvyšování energetické účinnosti na konkurenceschopnost energeticky náročných průmyslových odvětví, která čelí mezinárodní konkurenci.

117. Členské státy každoročně zveřejní úspory energie dosažené každou z povinných stran nebo každou podskupinou povinných stran a celkem v rámci systému.

Článek 107b

Alternativní politická opatření

1. Pokud se členské státy rozhodnou dosáhnout povinného objemu úspor energie podle čl. 87 odst. 1 formou alternativních politických opatření, zajistí dosažení povinných úspor energie podle čl. 87 odst. 1 u konečných zákazníků, aniž je dotčen čl. 87 odst. 94 a 105.

2. Pro všechna nedaňová opatření zavedou členské státy systémy měření, kontroly a ověřování, v jejichž rámci se na základě dokumentace ověří alespoň statisticky významná část a reprezentativní vzorek opatření ke zvýšení energetické účinnosti zavedených zúčastněnými nebo pověřenými stranami. Měření, kontrola a ověřování se provádí nezávisle na zúčastněných nebo pověřených stranách.

⇩ nový

3. Členské státy informují Komisi v rámci integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu podle článku 17 nařízení (EU) 2018/1999 o zavedených systémech měření, kontroly a ověřování, mimo jiné včetně použitých metod, zjištěných problémů a způsobu jejich řešení.

4. Při podávání zpráv o daňovém opatření členské státy prokáží, jak byla při navrhování daného daňového opatření zajištěna účinnost cenového signálu, jako je daňová sazba a viditelnost v průběhu času. Dojde-li ke snížení daňové sazby, členské státy odůvodní, jakým způsobem daňová opatření přesto stále vedou k novým úsporám energie.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

Článek 118

Energetické audity a Ssystémy hospodaření s energií ⌦ a energetické audity ⌫

⇩ nový

1. Členské státy zajistí, aby podniky s průměrnou roční spotřebou energie vyšší než 100 TJ za předchozí tři roky a se zohledněním všech nosičů energie dohromady uplatňovaly systém hospodaření s energií. Systém hospodaření s energií musí být certifikován nezávislým subjektem v souladu s příslušnými evropskými nebo mezinárodními normami.

2. Členské státy zajistí, aby podniky s průměrnou roční spotřebou energie vyšší než 10 TJ za předchozí tři roky a se zohledněním všech nosičů energie dohromady, které neuplatňují systém hospodaření s energií, byly podrobeny energetickému auditu. Energetické audity provádějí nezávisle a nákladově efektivním způsobem kvalifikovaní nebo akreditovaní odborníci v souladu s požadavky stanovenými v článku 26 nebo je provádějí a kontrolují nezávislé orgány podle vnitrostátních právních předpisů. Energetické audity se provádějí alespoň jednou za čtyři roky od data předchozího energetického auditu.

Výsledky energetických auditů včetně doporučení z těchto auditů musí být předány vedení podniku. Členské státy zajistí, aby výsledky a provedená doporučení byly v příslušných případech zveřejněny ve výroční zprávě podniku.

🡻 2012/27/EU

⇨ nový

31. Členské státy prosazují, aby všichni koneční zákazníci měli přístup k energetickým auditům, které mají vysokou kvalitu, jsou nákladově efektivní a

a)jsou prováděny nezávisle kvalifikovanými nebo akreditovanými odborníky na základě kvalifikačních kritérií nebo

b)jsou prováděny a kontrolovány nezávislými orgány v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

Energetické audity ve smyslu prvního pododstavce mohou být prováděny vnitropodnikovými odborníky nebo energetickými auditory za předpokladu, že dotyčný členský stát má vytvořen systém za účelem zajištění a kontroly jejich kvality, zahrnující případně i každoroční náhodný výběr alespoň statisticky významného procentního podílu ze všech energetických auditů, které provádějí.

Za účelem zajištění vysoké kvality energetických auditů a systémů hospodaření s energií členské státy pro energetické audity zavedou transparentní a nediskriminační minimální kritéria založená na zásadách stanovených v příloze VI. ⇨ Členské státy zajistí, aby se prováděly kontroly kvality k zajištění platnosti a přesnosti energetických auditů. ⇦

Energetické audity nesmějí obsahovat ustanovení, která by bránila předávání nálezů auditu kterémukoli kvalifikovanému či akreditovanému poskytovateli energetických služeb, jestliže zákazník nemá námitky.

42. Členské státy vypracují programy, jejichž cílem bude stimulovat malé a střední podniky, ⇨ na něž se nevztahuje odstavec 1 nebo 2, ⇦ aby energetické audity absolvovaly a následně realizovaly doporučení v těchto auditech uvedená.

Členské státy mohou na základě transparentních a nediskriminačních kritérií a aniž jsou dotčeny právní předpisy Unie upravující poskytování státní podpory, vytvořit systémy podpory pro malé a střední podniky, a to i v případě, že uzavřely dobrovolné dohody, s cílem hradit náklady na energetický audit a na provádění vysoce nákladově efektivních doporučení uvedených v energetických auditech v případě, že dojde k uskutečnění navrhovaných opatření.

Členské státy seznámí malé a střední podniky, mimo jiné prostřednictvím příslušných zprostředkovatelských organizací, které je zastupují, s konkrétními příklady toho, jak by systémy hospodaření s energií mohly napomoci jejich podnikání. Komise napomáhá členským státům tím, že podporuje výměnu osvědčených postupů v této oblasti.

3.    Členské státy rovněž vypracují programy zaměřené na informování domácností o přínosech těchto auditů prostřednictvím vhodných poradenských služeb.

Členské státy podporují programy odborné přípravy v zájmu kvalifikace energetických auditorů, čímž napomohou dostatečné dostupnosti odborníků.

4.    Členské státy zajistí, aby podniky, které nejsou malými a středními podniky, musely absolvovat energetický audit provedený nezávisle a nákladově efektivním způsobem kvalifikovanými nebo akreditovanými odborníky nebo provedený a kontrolovaný nezávislými orgány v souladu s vnitrostátními právními předpisy do 5. prosince 2015 a alespoň každé čtyři roky od data předchozího energetického auditu.

⇩ nový

5. Členské státy vypracují programy, jejichž cílem bude stimulovat jiné než malé a střední podniky, na něž se nevztahuje odstavec 1 nebo 2, aby energetické audity absolvovaly a následně realizovaly doporučení v těchto auditech uvedená.

🡻 2012/27/EU

⇨ nový

65. Energetické audity se považují za splňující požadavky odstavce 4 ⇨ 2 ⇦ , jsou-li prováděny nezávisle na základě minimálních kritérií založených na zásadách stanovených v příloze VI a jsou-li prováděny na základě dobrovolných dohod uzavřených mezi organizacemi zúčastněných stran a pověřeným orgánem a podléhajících dohledu příslušného členského státu nebo jiných subjektů, jimž příslušné orgány svěřily danou odpovědnost, nebo Komise,.

Přístup účastníků trhu nabízejících energetické služby je založen na transparentních a nediskriminačních kritériích.

⇩ nový

7. Podniky, které provádějí smlouvu o energetických službách, jsou osvobozeny od požadavků uvedených v odstavcích 1 a 2 za předpokladu, že smlouva o energetických službách splňuje požadavky stanovené v příloze XIV.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

86. Od požadavků odstavce 4 ⇨ odstavců 1 a 2 ⇦ jsou osvobozeny podniky, které nejsou malými a středními podniky a které zavádějí systém hospodaření s energií nebo systém environmentálního řízení certifikovaný nezávislým orgánem podle příslušných evropských či mezinárodních norem, pokud členské státy zajistí, že příslušný systém ⌦ environmentálního ⌫ řízení zahrnuje energetický audit na základě minimálních kritérií založených na zásadách stanovených v příloze VI.

97. Energetické audity mohou probíhat samostatně nebo mohou být součástí širšího environmentálního auditu. Členské státy mohou požadovat, aby součástí energetického auditu bylo posouzení technické a ekonomické proveditelnosti připojení ke stávající nebo plánované síti dálkového vytápění nebo chlazení.

Aniž jsou dotčeny právní předpisy Unie upravující poskytování státní podpory, mohou členské státy zavést systémy pobídek a podpor pro provádění doporučení uvedených v energetických auditech a podobných opatření.

⇩ nový

10. Aniž jsou dotčeny odstavce 1 až 9, členské státy do 15. března 2024 a poté každý rok vyžadují, aby vlastníci a provozovatelé každého datového centra na svém území s významnou spotřebou energie zveřejnili informace stanovené v bodě 2 přílohy VI, o nichž členské státy následně podají zprávu Komisi.

🡻 2012/27/EU

Článek 129

🡻 2019/944 čl. 70 odst. 1 písm. a)

Měření zemního plynu

🡻 2019/944 čl. 70 odst. 1 písm. b)

1. Členské státy zajistí, je-li to technicky možné, finančně únosné a úměrné potenciálním úsporám energie, aby byli koneční zákazníci odebírající zemní plyn vybaveni cenově konkurenceschopnými individuálními měřiči, které přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie konečného zákazníka a poskytují informace o skutečném čase použití.

🡻 2012/27/EU

Tyto individuální měřiče za konkurenceschopné ceny se poskytnou vždy:

a)při výměně stávajícího měřiče, ledaže je to technicky nemožné nebo nákladově neefektivní vzhledem k odhadovaným možným dlouhodobým úsporám;

b)při vytváření nového připojení v nové budově nebo při jakýchkoli větších renovacích budovy, jak stanoví směrnice 2010/31/EU.

🡻 2019/944 čl. 70 odst. 1 písm. c)

2. Pokud a v rozsahu, v jakém zavedou inteligentní měřicí systémy a inteligentní měřiče pro zemní plyn v souladu se směrnicí 2009/73/ES, členské státy:

🡻 2012/27/EU

a)zajistí, aby měřicí systémy poskytovaly konečným zákazníkům informace o skutečné době používání a aby při stanovení minimálních funkčních požadavků na měřiče a povinností pro účastníky trhu byly plně zohledněny cíle energetické účinnosti a přínosy pro konečné zákazníky;

b)zajistí zabezpečení inteligentních měřičů a sdělování údajů a soukromí konečných zákazníků v souladu s příslušnými právními předpisy Unie týkajícími se ochrany údajů a soukromí;

ce)požadují, aby byly zákazníkům při instalaci inteligentních měřičů poskytnuty náležité rady a informace, zejména o veškerých možnostech inteligentních měřičů s ohledem na řízení odečtů a kontrolu spotřeby energie.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 6 (přizpůsobený)

Článek 139 a

Měření týkající se vytápění, chlazení a teplé užitkové vody

1. Členské státy zajistí, aby byli koneční zákazníci odebírající dálkové vytápění, dálkové chlazení a teplou užitkovou vodu vybaveni měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně odrážejí jejich skutečnou spotřebu energie.

2. Pokud jsou do budovy vytápění, chlazení nebo teplá užitková voda zajišťovány z ústředního zdroje zásobujícího více budov nebo ze soustavy dálkového vytápění nebo chlazení, nainstaluje se měřič na výměník tepla nebo do odběrného místa.

Článek 149b

Dílčí měření a rozdělení nákladů na vytápění, chlazení a teplou užitkovou vodu

1. V budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách s ústředním zdrojem vytápění nebo chlazení nebo s dodávkami ze soustavy dálkového vytápění nebo chlazení se nainstalují individuální měřiče spotřeby, aby bylo možné měřit spotřebu tepla či chlazení nebo teplé užitkové vody u každé ucelené části budovy, pokud je to technicky proveditelné a nákladově efektivní z hlediska přiměřenosti ve vztahu k potenciálním úsporám energie.

Pokud použití individuálních měřičů není technicky proveditelné nebo měření spotřeby tepla v každé ucelené části budovy není nákladově efektivní, použijí se pro měření spotřeby tepla na každém radiátoru individuální indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, pokud dotyčný členský stát neprokáže, že instalace těchto indikátorů by nebyla nákladově efektivní. V tom případě lze zvážit alternativní nákladově efektivní metody měření spotřeby tepla. Každý členský stát jasně stanoví a zveřejní obecná kritéria, metodiky nebo postupy pro stanovení technické neproveditelnosti a nákladové neefektivity.

2. V nových budovách s více bytovými jednotkami a v obytných částech nových víceúčelových budov, které jsou vybaveny ústředním ohřevem teplé užitkové vody nebo jsou zásobovány ze soustavy dálkového vytápění, musí být bez ohledu na odst. 1 první pododstavec poskytnuty individuální měřiče pro měření spotřeby teplé užitkové vody.

3. Členské státy v zájmu zajištění transparentnosti a přesnosti započítávání individuální spotřeby zajistí zavedení transparentních a veřejně dostupných vnitrostátních pravidel pro rozdělování nákladů na vytápění, chlazení a spotřebu teplé užitkové vody v budovách s více bytovými jednotkami nebo ve víceúčelových budovách, které jsou zásobovány ze soustavy dálkového vytápění nebo chlazení, nebo v nichž převažují systémy vlastního společného vytápění nebo chlazení. Tato pravidla podle potřeby obsahují pokyny týkající se způsobu rozdělování nákladů na energii využitou:

a)jako teplá užitková voda;

b)jako teplo vyzařované ze zařízení v budově a k vytápění společných prostor v případě, že schodiště a chodby jsou vybaveny radiátory;

c)k vytápění nebo chlazení bytů.

Článek 159c

Požadavek dálkového odečtu

1. Pro účely článků 139a a 149b musí být ⌦ nově instalované ⌫ měřiče a indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění nainstalované po 25. říjnu 2020 dálkově odečitatelné. Podmínky technické proveditelnosti a nákladové efektivnosti stanovené v čl. 149b odst. 1 nadále platí.

2. Měřiče a indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, které již byly nainstalovány, ale nejsou dálkově odečitatelné, musí být vybaveny možností dálkového odečítání, nebo nahrazeny dálkově odečitatelnými přístroji do 1. ledna 2027, pokud dotčený členský stát neprokáže, že to není nákladově efektivní.

🡻 2012/27/EU

Článek 1610

🡻 2019/944 čl. 70 odst. 2 písm. a)

Informace o vyúčtování zemního plynu

🡻 2019/944 čl. 70 odst. 2 písm. b) (přizpůsobený)

1. V případě, že koneční zákazníci nemají inteligentní měřiče uvedené ve směrnici 2009/73/ES, členské státy do 31. prosince 2014 zajistí, aby informace o vyúčtování zemního plynu byly v souladu s bodem 1.1 přílohy VII spolehlivé, přesné a založené na skutečné spotřebě, pokud je to technicky proveditelné a ekonomicky odůvodněné.

🡻 2012/27/EU

Tuto povinnost lze splnit pomocí systému pravidelných vlastních odečtů prováděných konečnými zákazníky, kteří výsledky těchto odečtů ze svých měřičů sdělují dodavateli energie. Pouze v případě, že konečný zákazník neposkytne odečtené údaje z měřiče za dané zúčtovací období, je vyúčtování založeno na odhadu spotřeby či paušální sazbě.

🡻 2019/944 čl. 70 odst. 2 písm. c)

2. Měřiče nainstalované v souladu se směrnicí 2009/73/ES umožňují získávání přesných informací o vyúčtování na základě skutečné spotřeby. Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci měli možnost snadného přístupu k doplňujícím informacím o historické spotřebě umožňujícím podrobnou vlastní kontrolu.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

Doplňující informace o historické spotřebě zahrnují:

a)souhrnné údaje za období nejméně uplynulých tří let nebo za období od vstupu smlouvy o dodávkách v platnost, je-li toto období kratší. Tyto údaje odpovídají intervalům, za něž byly získány obvyklé údaje pro vyúčtování; a

b)podrobné údaje na základě času spotřeby za jakýkoli den, týden, měsíc a rok. Tyto údaje jsou konečnému zákazníkovi zpřístupněny prostřednictvím internetu nebo rozhraní měřiče za období nejméně 24 uplynulých měsíců nebo za období od vstupu smlouvy o dodávkách v platnost, je-li toto období kratší.

3. Bez ohledu na to, zda inteligentní měřiče byly nainstalovány nebo ne, členské státy:

a)vyžadují, aby poskytovateli energetických služeb určenému konečným zákazníkem byly na žádost konečného zákazníka zpřístupněny údaje o jeho vyúčtování za energii a o jeho historické spotřebě v rozsahu, v jakém jsou dostupné;

b)zajistí, aby konečným zákazníkům byla nabízena možnost elektronické formy informací o vyúčtování a elektronického vyúčtování a aby tito zákazníci na požádání obdrželi jasné a srozumitelné vysvětlení způsobu, jakým bylo jejich vyúčtování vypracováno, především v případech, kdy vyúčtování není založeno na skutečné spotřebě;

c)zajistí, aby koneční zákazníci spolu s vyúčtováním obdrželi vhodné informace poskytující zevrubný přehled stávajících cen energie v souladu s přílohou VII;

d)mohou stanovit, že na žádost konečného zákazníka nebudou informace uvedené v těchto vyúčtováních považovány za žádost o platbu. V těchto případech členské státy zajistí, aby dodavatelé zdrojů energie nabízeli flexibilní ujednání pro skutečné platby;

e)vyžadují, aby zákazníkům byly na požádání poskytovány informace a odhady týkající se nákladů na energii, a to včas a snadno pochopitelnou formou, která zákazníkům umožní srovnání podobných nabídek.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 8 (přizpůsobený)

Článek 1710 a

Informace o vyúčtování a spotřebě vytápění, chlazení a teplé užitkové vody

1. Členské státy zajistí, aby v případě, že jsou nainstalovány měřiče nebo indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, byly informace o vyúčtování a o spotřebě spolehlivé, přesné a založené na skutečné spotřebě nebo na odečtech indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění v souladu s body 1 a 2 přílohy VIIIVIIa pro všechny konečné uživatele, tj. pro fyzické nebo právnické osoby nakupující dodávky vytápění, chlazení nebo teplé užitkové vody pro vlastní konečné využití nebo pro fyzické nebo právnické osoby užívající individuální budovu nebo jednotku v budově s více bytovými jednotkami nebo ve víceúčelové budově s dodávkami vytápění, chlazení nebo teplé užitkové vody z ústředního zdroje, které nemají přímou nebo individuální smlouvu s dodavatelem energie.

Pokud tak členský stát stanoví a s výjimkou dílčího měření spotřeby na základě indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění podle článku 149b, lze tuto povinnost splnit pomocí systému, kde koneční zákazníci nebo koneční uživatelé pravidelně sami provádějí odečty ze svých měřičů a ohlašují odečtené údaje. Pouze v případech, kdy konečný zákazník nebo konečný uživatel neposkytne odečtené údaje z měřiče za dané zúčtovací období, je vyúčtování založeno na odhadu spotřeby či paušální sazbě.

2. Členské státy:

a)vyžadují, aby poskytovateli energetických služeb určenému konečným uživatelem byly na žádost konečného uživatele zpřístupněny informace o vyúčtování konečného uživatele za energii a o jeho historické spotřebě nebo jeho odečtech indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění, pokud jsou dostupné;

b)zajistí, aby konečným zákazníkům byla nabízena možnost elektronické formy informací o vyúčtování a elektronického vyúčtování;

c)zajistí, aby všichni koneční uživatelé spolu s vyúčtováním obdrželi jasné a srozumitelné informace v souladu s bodem 3 přílohy VIIIVIIa; a

d)podporují kybernetickou bezpečnost a zajistí ochranu soukromí a údajů konečných uživatelů v souladu s platným právem Unie.

Členské státy mohou stanovit, že na žádost konečného zákazníka nebude poskytování informací o vyúčtování považováno za žádost o platbu. V tom případě členské státy zajistí, aby byla nabízena flexibilní ujednání pro skutečné platby.

3. Členské státy rozhodnou, kdo bude odpovídat za poskytování informací uvedených v odstavcích 1 a 2 konečným uživatelům, kteří nemají přímou nebo individuální smlouvu s dodavatelem energie.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 9

Článek 1811

🡻 2019/944 čl. 70 odst. 3

Náklady na přístup k informacím o měření a vyúčtování zemního plynu

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 9

Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci dostávali veškerá vyúčtování a informace o vyúčtování za spotřebu energie bezplatně a aby koneční zákazníci měli vhodný a bezplatný přístup k údajům o své spotřebě.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 10

Článek 1911 a

Náklady na přístup k informacím o měření, vyúčtování a spotřebě vytápění, chlazení a teplé užitkové vody

1. Členské státy zajistí, aby koneční uživatelé obdrželi veškerá vyúčtování a informace o vyúčtování spotřeby energie bezplatně a aby měli vhodný a bezplatný přístup k údajům o své spotřebě.

2. Bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku platí, že rozdělování nákladů na poskytování informací o vyúčtování individuální spotřeby vytápění, chlazení a teplé užitkové vody v budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách ve smyslu článku 149b se provádí na neziskovém základě. Náklady vyplývající ze zadání tohoto úkolu třetí straně, například poskytovateli služeb nebo místnímu dodavateli energie, zahrnující měření skutečné individuální spotřeby v těchto budovách, její rozdělování a započítávání, lze v přiměřeném rozsahu přenést na konečné uživatele.

3. V zájmu zajištění přiměřených nákladů na služby v oblasti dílčího měření podle odstavce 2 mohou členské státy stimulovat hospodářskou soutěž v tomto odvětví služeb přijetím vhodných opatření, jako například doporučit či jinak podpořit využívání výběrových řízení nebo využívání interoperabilních zařízení a systémů usnadňujících změnu poskytovatele služeb.

⇩ nový

KAPITOLA IV

INFORMOVÁNÍ SPOTŘEBITELŮ A POSÍLENÍ JEJICH POSTAVENÍ

Článek 20

Základní smluvní práva týkající se vytápění, chlazení a teplé užitkové vody

1. Aniž jsou dotčeny předpisy Unie o ochraně spotřebitele, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU 112 a směrnice Rady 93/13/EHS 113 , členské státy zajistí, aby měli koneční zákazníci a (pokud se na ně výslovně odkazuje) koneční uživatelé práva stanovená v odstavcích 2 až 8 tohoto článku.

2. Koneční zákazníci mají právo uzavřít se svým dodavatelem smlouvu, která obsahuje:

a)totožnost a adresu dodavatele;

b)poskytované služby a nabízené úrovně kvality služeb;

c)druhy nabízených služeb údržby;

d)    prostředky, kterými lze získávat aktuální informace o všech uplatňovaných sazbách, poplatcích za údržbu a balíčcích produktů nebo služeb;

e)    dobu platnosti smlouvy, podmínky, za nichž je možné smlouvu a služby, včetně produktů nebo služeb, které jsou s těmito službami v balíčku, obnovit a zrušit, a informaci o tom, zda je možné smlouvu bezplatně vypovědět;

f)    všechny náhrady a odškodnění, které se uplatňují v případě, že není dodržena dohodnutá úroveň kvality služby, včetně nesprávného nebo zpožděného vyúčtování;

g)    způsob zahájení postupu mimosoudního urovnávání sporů v souladu s článkem 21;

h)    informace o právech spotřebitele, včetně informací o vyřizování stížností a všech informací podle tohoto odstavce, jasně sdělené prostřednictvím vyúčtování nebo internetové stránky podniku.

Smluvní podmínky musí být spravedlivé a dobře známé předem. Zákazníci musí být o smluvních podmínkách informováni před uzavřením nebo potvrzením smlouvy. Pokud se smlouvy uzavírají prostřednictvím zprostředkovatelů, poskytují se informace týkající se záležitostí uvedených v tomto odstavci taktéž před uzavřením smlouvy.

Koneční zákazníci a koneční uživatelé obdrží stručný přehled základních smluvních podmínek ve srozumitelné, výstižné a jednoduché podobě.

3. Koneční zákazníci musí být náležitě informováni o každém záměru změnit smluvní podmínky. Dodavatelé svým konečným zákazníkům přímo, transparentním a srozumitelným způsobem oznamují každou změnu cen za dodávky i důvody a podmínky změny a její rozsah, a to ve vhodnou dobu, nejpozději dva týdny, a v případě zákazníků v domácnostech jeden měsíc před tím, než změna nabude účinku.

4. Dodavatelé nabízejí konečným zákazníkům širokou nabídku způsobů plateb. Uvedené způsoby plateb nesmějí nepřiměřeně diskriminovat žádné zákazníky. Jakýkoli rozdíl v poplatcích spojených se způsoby plateb nebo systémy placení záloh musí být objektivní, nediskriminační a přiměřený a nesmí překročit přímé náklady, které příjemce hradí za používání konkrétní platební metody nebo systému placení záloh, v souladu s článkem 62 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 114 .

5. V souladu s odstavcem 6 nesmějí být zákazníci v domácnostech, kteří mají přístup k systémům placení záloh, těmito systémy znevýhodňováni.

6. Dodavatelé nabízejí konečným zákazníkům a konečným uživatelům spravedlivé a transparentní obecné podmínky, jež jsou poskytovány ve srozumitelném a jednoznačném jazyce a neobsahují mimosmluvní překážky, které by bránily výkonu práv zákazníků, například nadměrnou smluvní dokumentaci. Zákazníci jsou chráněni před nepoctivými nebo zavádějícími způsoby prodeje. Konečným uživatelům je na požádání poskytnut přístup k těmto obecným podmínkám. Koneční zákazníci a koneční uživatelé jsou chráněni před nepoctivými nebo zavádějícími způsoby prodeje. Koneční zákazníci se zdravotním postižením by měli dostávat veškeré příslušné informace o své smlouvě se svým dodavatelem v přístupných formátech.

7. Koneční zákazníci a koneční uživatelé mají právo na dobrou úroveň služeb a vyřizování stížností ze strany svých dodavatelů. Dodavatelé vyřizují stížnosti nekomplikovaným způsobem, spravedlivě a rychle.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

Článek 2112

Program pro zlepšení Iinformovanosti a postavení spotřebitelů ⌦ zvyšování povědomí ⌫

⇩ nový

1. Členské státy zajistí, aby informace o dostupných opatřeních ke zvýšení energetické účinnosti, individuálních krocích a finančních a právních rámcích byly transparentní a byly široce šířeny mezi všechny relevantní účastníky trhu, jako jsou koneční spotřebitelé, koneční uživatelé, spotřebitelské organizace, zástupci občanské společnosti, společenství pro obnovitelné zdroje, občanská energetická společenství, místní a regionální orgány, energetické agentury, poskytovatelé sociálních služeb, stavitelé, architekti, inženýři, auditoři v oblasti životního prostředí a energetiky a osoby zajišťující instalaci prvků budov ve smyslu čl. 2 bodu 9 směrnice 2010/31/EU.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

21. Členské státy přijmou vhodná opatření na podporu a usnadnění účinného využívání energie konečnými odběrateli, včetně domácností ⇨ a konečnými uživateli ⇦. Tato opatření mohou ⇨ musí ⇦ být součástí vnitrostátní strategie ⇨ , jako je integrovaný vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu v souladu s nařízením (EU) 2018/1999 nebo dlouhodobá strategie renovací podle definice ve směrnici 2010/31/EU ⇦.

2. Pro účely odstavce 1 ⇨ tohoto článku ⇦ tato opatření obsahují jeden či více prvků uvedených v písmenech a) a b):

a)řadu nástrojů a politik podporujících změnu chování, které mohou zahrnovat ⌦ jako jsou ⌫:

i)fiskální pobídky;

ii)přístup k finančním prostředkům, ⇨ poukázkám, ⇦ grantům nebo subvencím;

iii)poskytování informací ⇨ ve formě přístupné pro osoby se zdravotním postižením ⇦;

iv)vzorové projekty;

v)aktivity na pracovišti;

⇩ nový

vi)činnosti v oblasti odborné přípravy;

vii)digitální nástroje.

🡻 2012/27/EU

⇨ nový

⇨ Pro účely tohoto článku zahrnují tato opatření mimo jiné rovněž níže uvedené ⇦ způsoby a prostředky zapojení spotřebitelů a spotřebitelských organizací do případného zavádění inteligentních měřičů ⇨ účastníků trhu, jako jsou účastníci trhu uvedení v odstavci 1 ⇦:

⇩ nový

i)vytvoření jednotných kontaktních míst nebo podobných mechanismů pro poskytování technického, administrativního a finančního poradenství a pomoci v oblasti energetické účinnosti, včetně energetických renovací budov a využívání obnovitelné energie pro budovy, konečným zákazníkům a konečným uživatelům, zejména domácnostem a drobným uživatelům mimo domácnosti;

🡻 2012/27/EU

⇨ nový

ii)poskytováním informací o:

i)nákladově efektivních a snadno dosažitelných změnách ve spotřebě energie;

iiiii)⇨ šíření informací o ⇦ opatřeních v zájmu energetické účinnosti ⇨ a finančních nástrojích ⇦;.

⇩ nový

iv)vytvoření jednotných kontaktních míst, která konečným spotřebitelům a konečným uživatelům poskytnou veškeré nezbytné informace o jejich právech, rozhodném právu a mechanismech pro řešení sporů, které mají v případě sporu k dispozici. Tato jednotná kontaktní místa mohou být součástí obecných kontaktních míst pro poskytování informací spotřebitelům.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

32. Členské státy vytvoří vhodné podmínky pro to, aby účastníci trhu mohli ⌦ konečným ⌫ spotřebitelům energie ⇨ , včetně zranitelných zákazníků, osob postižených energetickou chudobou a případně osob žijících v sociálním bydlení, ⇦ poskytovat přiměřené a cílené informace a poradenství týkající se energetické účinnosti.

⇩ nový

4. Členské státy zajistí konečným zákazníkům, konečným uživatelům, zranitelným zákazníkům, osobám postiženým energetickou chudobou a případně osobám žijícím v sociálním bydlení přístup k jednoduchým, spravedlivým, transparentním, nezávislým, účinným a efektivním mechanismům mimosoudního urovnání sporů, pokud jde o urovnávání sporů týkajících se práv a povinností stanovených touto směrnicí, prostřednictvím nezávislého mechanismu, jako je například veřejný ochránce práv pro energetiku, orgán sdružující spotřebitele nebo regulační orgán. Pokud se jedná o konečného zákazníka ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU 115 , splňují tyto mechanismy mimosoudního urovnání sporů požadavky stanovené v uvedené směrnici.

V případě potřeby členské státy zajistí, aby subjekty alternativního řešení sporů spolupracovaly za účelem nalezení jednoduchého, spravedlivého, transparentního, nezávislého, efektivního a účinného mechanismu mimosoudního urovnání sporů v případě jakéhokoli sporu, který vznikne v souvislosti s produkty nebo službami spojenými s jakýmkoli produktem nebo službou nebo balíčkem produktů či služeb, které spadají do oblasti působnosti této směrnice.

Účast podniků na mechanismech mimosoudního urovnání sporů pro zákazníky v domácnostech je povinná, ledaže členský stát Komisi prokáže, že jiné mechanismy jsou stejně účinné.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

Článek 19

Další opatření na podporu energetické účinnosti

51. Aniž jsou dotčeny základní zásady právní úpravy majetkových a nájemních poměrů členských států, členské státy vyhodnotí a v případě potřeby přijmou vhodná ⇨ nezbytná ⇦ opatření s cílem odstranit regulatorní a neregulatorní překážky energetické účinnosti, týkající se zejména : 

a) rozdělení pobídek mezi vlastníka ⌦ vlastníky ⌫ a nájemce budovy nebo mezi vlastníky ⌦ budovy nebo ucelené části budovy ⌫ navzájem s cílem zajistit, aby tyto strany nebyly odrazovány od investic do zvyšování účinnosti, které by jinak vynaložily, tím, že individuálně nezískají plný prospěch, nebo tím, že chybějí pravidla pro vzájemné rozdělení nákladů a přínosů, včetně vnitrostátních právních předpisů a opatření upravujících rozhodovací procesy v případě spoluvlastnictví;

Tato Oopatření zaměřená na odstranění ⌦ těchto ⌫ překážek mohou zahrnovat poskytování pobídek, zrušení nebo změnu právních nebo správních předpisů, přijímání pokynů a výkladových sdělení nebo zjednodušení správních postupů ⇨ , včetně vnitrostátních právních předpisů a opatření upravujících rozhodovací procesy u nemovitostí s více vlastníky ⇦. Tato opatření mohou být spojena s poskytováním vzdělávání, odborné přípravy a konkrétní informační a technické pomoci v oblasti energetické účinnosti ⌦ účastníkům trhu, jako jsou účastníci trhu uvedení v odstavci 1 ⌫.

2.    O hodnocení překážek a opatřeních podle odstavce 1 je Komise informována prostřednictvím prvního vnitrostátního akčního plánu energetické účinnosti uvedeného v čl. 24 odst. 2. Komise v tomto ohledu podporuje sdílení osvědčených postupů jednotlivých států.

⇩ nový

Členské státy přijmou vhodná opatření na podporu mnohostranného dialogu za účasti příslušných veřejných a sociálních partnerů, jako jsou organizace vlastníků a nájemců, spotřebitelské organizace, společenství pro obnovitelné zdroje, občanská energetická společenství, místní a regionální orgány, příslušné veřejné orgány a agentury, a s cílem předložit návrhy společně přijímaných opatření, pobídek a pokynů týkajících se rozdělení pobídek mezi vlastníky a nájemce nebo mezi vlastníky budovy nebo ucelené části budovy.

Každý členský stát oznámí tyto překážky a opatření přijatá ve své dlouhodobé strategii renovací podle článku 2a směrnice 2010/31/EU a nařízení (EU) 2018/1999.

🡻 2012/27/EU

⇨ nový

65. Komise vybízí k výměně a rozsáhlému šíření informací o osvědčených postupech v oblasti energetické účinnosti ⇨ a metodikách ke zmírnění rozdělení pobídek ⇦ v členských státech

⇩ nový

Článek 22

Posílení postavení a ochrana zranitelných zákazníků a zmírnění energetické chudoby

1. Členské státy přijmou vhodná opatření k posílení postavení a ochraně osob postižených energetickou chudobou, zranitelných zákazníků a případně osob žijících v sociálním bydlení.

Při vymezování pojmu zranitelných zákazníků podle čl. 28 odst. 1 a článku 29 směrnice (EU) 2019/944 a čl. 3 odst. 3 směrnice 2009/73/ES členské státy zohlední konečné uživatele.

2. Členské státy provedou opatření ke zvýšení energetické účinnosti a související opatření na ochranu spotřebitele nebo informační opatření, zejména opatření uvedená v článku 21 a čl. 8 odst. 3, přednostně u osob postižených energetickou chudobou, zranitelných zákazníků a případně osob žijících v sociálním bydlení s cílem zmírnit energetickou chudobu.

3. Na podporu zranitelných zákazníků, osob postižených energetickou chudobou a případně osob žijících v sociálním bydlení členské státy:

a)provedou opatření ke zvýšení energetické účinnosti s cílem zmírnit distribuční účinky vyplývající z jiných politik a opatření, jako jsou daňová opatření prováděná podle článku 9 této směrnice nebo uplatňování obchodování s emisemi u budov a v odvětví dopravy podle směrnice o systému ETS [odkaz na návrh];

b)co nejlépe využijí veřejné finanční prostředky dostupné na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie, případně včetně finančního příspěvku, který členský stát obdržel ze Sociálního klimatického fondu podle [článku 9 a článku 14 nařízení o Sociálním klimatickém fondu], a příjmů z dražeb povolenek z obchodování s emisemi podle EU ETS, přednostně na investice do opatření ke zvýšení energetické účinnosti;

c)v příslušných případech provedou včasné investice zaměřené na budoucnost do opatření ke zvýšení energetické účinnosti předtím, než se projeví distribuční dopady jiných politik a opatření;

d)podpoří technickou pomoc a zavádění podpůrných finančních nástrojů, jako jsou systémy pokladničních poukázek, místní rezerva na úvěrové ztráty, záruční fondy, fondy zaměřené na rozsáhlé renovace a renovace s minimálním energetickým ziskem;

e)podpoří technickou pomoc pro sociální aktéry, aby propagovali aktivní zapojení zranitelných spotřebitelů do trhu s energií a pozitivní změny v jejich chování v oblasti spotřeby energie;

f)zajistí přístup k finančním prostředkům, grantům nebo dotacím spojeným s minimálními energetickými zisky.

4. Členské státy zřídí síť odborníků z různých odvětví, jako je zdravotnictví, stavebnictví a sociální odvětví, s cílem vypracovat strategie na podporu místních a celostátních subjektů s rozhodovací pravomocí při provádění opatření ke zvýšení energetické účinnosti, která zmírňují energetickou chudobu, opatření k vytvoření solidních dlouhodobých řešení ke zmírnění energetické chudoby a k rozvoji vhodné technické pomoci a finančních nástrojů. Členské státy usilují o vytvoření sítě odborníků, která zajistí vyvážené zastoupení žen a mužů a bude odrážet perspektivy lidí v celé jejich rozmanitosti.

Členské státy mohou tuto síť odborníků pověřit, aby:

a)stanovila vnitrostátní definice, ukazatele a kritéria energetické chudoby, osob trpících energetickou chudobou a pojmu zranitelných zákazníků, včetně konečných uživatelů;

b)vypracovala nebo zdokonalila příslušné ukazatele a soubory údajů týkající se problematiky energetické chudoby, které by se měly používat a o nichž by měly být podávány zprávy;

c)stanovila metody a opatření k zajištění cenové dostupnosti, podpory nákladové neutrality bydlení nebo způsobů, jak zajistit, aby z veřejných prostředků investovaných do opatření ke zvýšení energetické účinnosti měli prospěch jak vlastníci, tak nájemci budov a ucelených částí budov, zejména pokud jde o zranitelné zákazníky, osoby postižené energetickou chudobou a případně osoby žijící v sociálním bydlení;

d)posoudila a v příslušných případech navrhla opatření k prevenci nebo nápravě situací, kdy jsou konkrétní skupiny více postiženy energetickou chudobou nebo jim hrozí větší riziko nebo jsou zranitelnější vůči nepříznivým dopadům energetické chudoby, jako jsou ženy, osoby se zdravotním postižením, starší osoby, děti a osoby menšinového rasového nebo etnického původu.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

3.    Komise přezkoumá dopad jí přijatých opatření na podporu rozvoje platforem, zahrnujících mimo jiné subjekty evropského sociálního dialogu, na rozvoj vzdělávacích programů zaměřených na energetickou účinnost a v případě potřeby předloží další opatření. Komise vybízí evropské sociální partnery k diskusím o energetické účinnosti.

KAPITOLA VIII

ÚČINNOST PŘI DODÁVKÁCH ENERGIE

Článek 2314

Podpora účinnosti ⌦ Posouzení a plánování ⌫ při dodávkách tepla a chlazení

⇩ nový

1. Každý členský stát v rámci svého integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu, svého následného integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu a příslušných zpráv o pokroku oznámených v souladu s nařízením (EU) 2018/1999 oznámí Komisi komplexní posouzení vytápění a chlazení. Uvedené komplexní posouzení obsahuje informace stanovené v příloze IX a je doprovázeno posouzením provedeným podle čl. 15 odst. 7 směrnice (EU) 2018/2001.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

1. Členské státy do 31. prosince 2015 provedou komplexní posouzení potenciálu vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a účinného dálkového vytápění a chlazení, které bude obsahovat údaje stanovené v příloze VIII, a oznámí jej Komisi. Jestliže rovnocenné posouzení již provedly, oznámí jej Komisi.

Komplexní posouzení plně zohlední analýzu potenciálu příslušného členského státu, pokud jde o vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, vypracovanou v souladu se směrnicí 2004/8/ES.

Toto posouzení se na žádost Komise každých pět let aktualizuje a oznamuje Komisi. Komise takovou žádost učiní alespoň jeden rok před uplynutím této lhůty.

2.    Členské státy přijmou politiky, které podporují náležité zohledňování, na místní a regionální úrovni, potenciálu využívání účinných systémů vytápění a chlazení, zejména systémů využívajících vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny. Je třeba přihlížet k potenciálu pro rozvoj místních a regionálních trhů s teplem.

⇩ nový

2. Členské státy zajistí, aby veřejnost měla možnost účastnit se přípravy plánů vytápění a chlazení, komplexního posouzení a příslušných politik a opatření.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

3. Pro účely posouzení uvedeného v odstavci 1 provádějí členské státy analýzu nákladů a přínosů, která se vztahuje na jejich území v souladu s částí 1 přílohy IX a je založena na klimatických podmínkách, ekonomické proveditelnosti a technické vhodnosti. Analýza nákladů a přínosů umožňuje usnadnění určení a provedení nejefektivnějších řešení z hlediska zdrojů a nákladů za účelem naplnění potřeb v oblasti dodávek tepla a chlazení. Tato analýza nákladů a přínosů může být součástí posouzení vlivů na životní prostředí ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí 116 .

⌦ Členské státy určí příslušné orgány odpovědné za provádění analýz nákladů a přínosů, poskytnou podrobné metodiky a předpoklady v souladu s přílohou X a stanoví a zveřejní postupy pro ekonomickou analýzu. ⌫

4. Je-li na základě posouzení uvedeného v odstavci 1 a analýzy uvedené v odstavci 3 zjištěn potenciál pro použití vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny nebo účinného dálkového vytápění a chlazení, jehož přínosy jsou vyšší než náklady, přijmou členské státy vhodná opatření pro rozvoj infrastruktury pro účinné dálkové vytápění a chlazení či pro přispění k rozvoji vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a využívání vytápění a chlazení z odpadního tepla a obnovitelných zdrojů energie v souladu s odstavci 1, 5 a 7 ⇨ odstavcem 1 a čl. 24 odst. 4 a 6 ⇦.

Není-li na základě posouzení uvedeného v odstavci 1 a analýzy uvedené v odstavci 3 zjištěn potenciál, jehož přínosy jsou vyšší než náklady, včetně administrativních nákladů na provedení analýzy nákladů a přínosů uvedené v čl. 24 odst. 4odstavci 5, mohou dotčené členské státy osvobodit zařízení od plnění požadavků stanovených v uvedeném odstavci.

⇩ nový

5. Členské státy přijmou politiky a opatření, které zajistí, aby byl identifikován potenciál zjištěný v komplexních posouzeních provedených podle odstavce 1. Tyto politiky a opatření zahrnují alespoň prvky uvedené v příloze IX. Každý členský stát oznámí uvedené politiky a opatření jako součást aktualizace svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, svého následného integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu a příslušných zpráv o pokroku oznámených v souladu s nařízením (EU) 2018/1999.

6. Členské státy vyzvou regionální a místní orgány, aby vypracovaly místní plány vytápění a chlazení alespoň v obcích s celkovým počtem obyvatel vyšším než 50 000. Uvedené plány by měly přinejmenším:

a)vycházet z informací a údajů poskytnutých v komplexních posouzeních provedených podle odstavce 1, poskytnout odhad a zmapování potenciálu pro zvýšení energetické účinnosti, mimo jiné prostřednictvím zpětného získávání odpadního tepla, a energie z obnovitelných zdrojů při vytápění a chlazení v dané konkrétní oblasti;

b)zahrnovat strategii pro využití potenciálu identifikovaného podle odst. 6 písm. a);

c)být schopny zapojit všechny příslušné regionální nebo místní zúčastněné strany a zajistit účast široké veřejnosti;

d)zvážit společné potřeby místních komunit a různých místních nebo regionálních správních jednotek nebo regionů;

e)zahrnovat sledování pokroku při provádění identifikovaných politik a opatření.

Členské státy zajistí, aby veřejnost měla možnost účastnit se přípravy plánů vytápění a chlazení, komplexního posouzení a příslušných politik a opatření.

Za tímto účelem vypracují členské státy doporučení na podporu regionálních a místních orgánů při provádění politik a opatření v oblasti energeticky účinnějšího vytápění a chlazení založeného na obnovitelných zdrojích energie na regionální a místní úrovni s využitím identifikovaného potenciálu. Členské státy podpoří regionální a místní orgány v nejvyšší možné míře všemi prostředky, včetně programů finanční podpory a technické podpory.

Článek 24

Dodávky vytápění a chlazení

1. Za účelem zvýšení primární energetické účinnosti a podílu energie z obnovitelných zdrojů v dodávkách vytápění a chlazení je účinným systémem dálkového vytápění a chlazení systém, který splňuje tato kritéria:

a.do 31. prosince 2025 systém, který využívá alespoň 50 % energie z obnovitelných zdrojů, 50 % odpadního tepla, 75 % tepla z kombinované výroby tepla a elektřiny nebo 50 % z kombinace této energie a tepla;

b.od 1. ledna 2026 systém, který využívá alespoň 50 % energie z obnovitelných zdrojů, 50 % odpadního tepla, 80 % tepla z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny nebo alespoň kombinaci této tepelné energie vstupující do sítě, přičemž podíl energie z obnovitelných zdrojů činí alespoň 5 % a celkový podíl energie z obnovitelných zdrojů, odpadního tepla nebo tepla z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny činí nejméně 50 %;

c.od 1. ledna 2035 systém, který využívá alespoň 50 % energie z obnovitelných zdrojů a odpadního tepla, přičemž podíl energie z obnovitelných zdrojů činí nejméně 20 %;

d.od 1. ledna 2045 systém, který využívá alespoň 75 % energie z obnovitelných zdrojů a odpadního tepla, přičemž podíl energie z obnovitelných zdrojů činí nejméně 40 %;

e.od 1. ledna 2050 systém, který využívá pouze energii z obnovitelných zdrojů a odpadní teplo, přičemž podíl energie z obnovitelných zdrojů činí nejméně 60 %.

2. Členské státy zajistí, aby systém dálkového vytápění a chlazení, který se buduje nebo podstatně rekonstruuje, splňoval kritéria stanovená v odstavci 1 použitelná v době, kdy po rekonstrukci začíná fungovat nebo pokračuje v provozu. Kromě toho členské státy zajistí, aby při výstavbě nebo podstatné rekonstrukci systému dálkového vytápění a chlazení nedošlo ke zvýšení využívání fosilních paliv jiných než zemního plynu ve stávajících zdrojích tepla ve srovnání s roční spotřebou zprůměrovanou za předchozí tři kalendářní roky plného provozu před rekonstrukcí a aby žádné nové zdroje tepla v uvedeném systému nevyužívaly jiná fosilní paliva než zemní plyn.

3. Členské státy zajistí, aby od 1. ledna 2025 a poté každých pět let provozovatelé všech stávajících systémů dálkového vytápění a chlazení s celkovým energetickým výstupem vyšším než 5 MW, které nesplňují kritéria stanovená v odst. 1 písm. b) až e), vypracovali plán na zvýšení primární energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů. Tento plán obsahuje opatření ke splnění kritérií stanovených v odst. 1 písm. b) až e) a musí být schválen příslušným orgánem.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

45. ⇨ Aby bylo možné posoudit ekonomickou proveditelnost zvýšení energetické účinnosti dodávek tepla a chlazení, ⇦ Ččlenské státy zajistí, aby ⇨ na úrovni zařízení ⇦ byla prováděna analýza nákladů a přínosů v souladu s částí 2 přílohouy XIX po 5. červnu 2014, pokud ⇨ jsou nově plánována nebo podstatně rekonstruována tato zařízení ⇦:

a)je plánována nová tepelná elektrárna o ⇨ průměrném ročním ⇦ celkovém tepelném ⇨ energetickém ⇦ příkonu nad 20 ⇨ 5 ⇦ MW, a to za účelem posouzení nákladů a přínosů zajištění provozu tohoto zařízení jakožto zařízení s vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny;

b)je prováděna podstatná rekonstrukce stávající tepelné elektrárny o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nad 20 MW, a to za účelem posouzení nákladů a přínosů její přeměny na vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny;

c)je plánováno průmyslové zařízení o celkovém tepelném příkonu nad 20 MW, které produkuje odpadní teplo na využitelné teplotní úrovni, nebo jeho podstatná rekonstrukce, a to za účelem posouzení nákladů a přínosů využívání odpadního tepla k uspokojování ekonomicky odůvodněné poptávky, mimo jiné prostřednictvím kombinované výroby tepla a elektřiny, jakož i připojení tohoto zařízení k síti dálkového vytápění a chlazení;

d)je plánována nová síť dálkového vytápění a chlazení nebo je v rámci stávající sítě dálkového vytápění nebo chlazení plánováno nové zařízení na výrobu energie o celkovém tepelném příkonu nad 20 MW nebo je prováděna podstatná rekonstrukce takovéhoto stávajícího zařízení, a to za účelem posouzení nákladů a přínosů využívání odpadního tepla z nedalekých průmyslových zařízení.

⇩ nový

b)průmyslové zařízení o průměrném ročním celkovém energetickém příkonu nad 5 MW za účelem posouzení využití odpadního tepla na místě a mimo něj;

c)zařízení služeb o průměrném ročním energetickém příkonu nad 5 MW, jako jsou zařízení na čištění odpadních vod a zařízení LNG, za účelem posouzení využití odpadního tepla na místě a mimo něj;

d)datové centrum o celkovém jmenovitém energetickém příkonu nad 1 MW za účelem posouzení nákladů a přínosů využívání odpadního tepla k uspokojení ekonomicky odůvodněné poptávky a připojení uvedeného zařízení k síti dálkového vytápění nebo k účinnému systému dálkového chlazení / systému dálkového chlazení založenému na obnovitelných zdrojích energie. Analýza musí vzít v úvahu řešení systému chlazení, která umožňují odstranit nebo zachytit odpadní teplo při užitečné teplotě s minimálním přídavným energetickým příkonem.

Pro účely posuzování odpadního tepla na místě pro účely písmen b) až d) lze namísto analýzy nákladů a přínosů stanovené v tomto odstavci provést energetické audity v souladu s přílohou VI.

🡻 2012/27/EU

⇨ nový

Instalace vybavení pro zachycování oxidu uhličitého vyprodukovaného spalovacím zařízením za účelem jeho geologického ukládání, jak je stanoveno ve směrnici 2009/31/ES, se nepovažuje za rekonstrukci pro účely prvního pododstavce písmen b), c) a d) ⇨ b) a c) ⇦ .

Členské státy mohou požadovat ⇨ si vyžádají ⇦ provedení analýzy nákladů a přínosů uvedené v prvním pododstavci písm. c) a d) ve spolupráci s podniky odpovědnými za provoz sítí dálkového vytápění a chlazení ⇨ daného zařízení ⇦.

56. Členské státy mohou z působnosti odstavce 45 vyjmout:

a)zařízení na výrobu elektřiny s provozem v době špičkového zatížení a záložní zařízení na výrobu elektřiny, jejichž provoz je plánován na úrovni nižší než 1500 provozních hodin za rok jako klouzavý průměr za dobu pěti let, na základě postupu ověřování zavedeného členskými státy za účelem zajištění splnění tohoto kritéria pro osvobození;

b)jaderné elektrárny;

bc)zařízení, která musí být umístěna v blízkosti geologického úložiště schváleného podle směrnice 2009/31/ES;.

⇩ nový

c)datová centra, jejichž odpadní teplo je nebo bude využíváno v síti dálkového vytápění nebo přímo k vytápění prostor, přípravě teplé užitkové vody nebo k jiným účelům v budově nebo skupině budov, kde se dané datové centrum nachází.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

Pro vynětí jednotlivých zařízení z působnosti odst. 5 písm. c) a d) ⇨ c) a d) ⇦ mohou členské státy také stanovit prahové hodnoty vyjádřené objemem dostupného využitelného odpadního tepla, poptávkou po teple nebo vzdálenostmi mezi průmyslovými zařízeními a sítěmi dálkového vytápění.

Členské státy oznámí výjimky přijaté podle tohoto odstavce Komisi do 31. prosince 2013  a poté jakékoli jejich následné změny.

67. Členské státy přijmou kritéria pro vydání povolení podle článku 87 směrnice (EU) 2019/9442009/72/ES nebo kritéria pro rovnocenné oprávnění za účelem:

a)zohlednění výsledku komplexních posouzení uvedených v odstavci 13;

b)zajištění splnění požadavků uvedených v odstavci 45; a

c)zohlednění výsledku analýzy nákladů a přínosů uvedené v odstavci 45.

78. Členské státy mohou osvobodit jednotlivá zařízení od požadavku – vyplývajícího z kritérií pro vydávání povolení nebo oprávnění uvedených v odstavci 67 – provést varianty, jejichž přínosy jsou vyšší než náklady, existují-li pro to závažné právní, vlastnické nebo finanční důvody. V těchto případech dotčený členský stát předloží Komisi oznámení obsahující odůvodnění takového rozhodnutí, a to do tří měsíců ode dne jeho přijetí. ⇨ Komise může vydat k oznámení stanovisko do tří měsíců od jeho přijetí. ⇦

89. Odstavce 45, 56, 67 a 78 tohoto článku se použijí na zařízení, na něž se vztahuje směrnice 2010/75/EU, aniž jsou dotčeny požadavky uvedené směrnice.

⇩ nový

9. Členské státy shromažďují informace o analýzách nákladů a přínosů provedených v souladu s odst. 4 písm. a), b), c) a d) tohoto článku. Uvedené informace by měly obsahovat alespoň údaje o dostupných množstvích dodávek tepla a tepelných parametrech, o plánovaném ročním počtu provozních hodin a o zeměpisné poloze lokalit. Uvedené údaje se zveřejňují s náležitým ohledem na jejich potenciální citlivost.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

10. Na základě harmonizovaných referenčních hodnot účinnosti podle písmene f) přílohy IIIII členské státy zajistí, aby podle objektivních, transparentních a nediskriminačních kritérií stanovených každým členským státem mohl být zaručen původ elektřiny z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny. Zajistí, aby tato záruka původu splňovala požadavky a obsahovala alespoň údaje specifikované v příloze XIX. Členské státy vzájemně uznávají své záruky původu, výlučně jako důkaz o údajích uvedených v tomto odstavci. Každé odmítnutí uznat záruku původu jako takovýto důkaz, zejména z důvodů spojených se zamezením podvodům, musí být založeno na objektivních, transparentních a nediskriminačních kritériích. O každém takovém odmítnutí a jeho důvodech uvědomí členské státy Komisi. V případě odmítnutí uznat záruku původu může Komise přijmout rozhodnutí s cílem přinutit odmítající stranu, aby záruku uznala, zejména s ohledem na objektivní, transparentní a nediskriminační kritéria, na nichž se toto uznání zakládá.

Komise je oprávněna do 31. prosince 2014 přezkoumat, prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci přijatých v souladu s článkem 2923 této směrnice, harmonizované referenční hodnoty účinnosti stanovené v prováděcím rozhodnutí Komise 2011/877/EU 117  nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2402 118  na základě směrnice 2004/8/ES.

11. Členské státy zajistí, aby veškerá dostupná podpora pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny byla podmíněna tím, že vyrobená elektřina pochází z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a že odpadní teplo je účelně využíváno k dosažení úspor primární energie. Veřejná podpora kombinované výroby tepla a elektřiny a výroby tepla pro dálkové vytápění a sítí dálkového vytápění podléhá pravidlům pro poskytování státní podpory, pokud se na ni vztahují.

Článek 2515

Přeměna, přenos nebo přeprava a distribuce energie

1. Členské státy zajistí, aby Vvnitrostátní energetické regulační orgány při plnění regulačních úkolů stanovených ve směrnicích (EU) 2019/9442009/72/ES a 2009/73/ES týkajících se rozhodování o provozování infrastruktury v oblasti plynu a elektřiny věnovaly náležitou pozornost ⇨ uplatňují zásadu ⇦ „energetickáé účinnosti ⇨ v první řadě“ v souladu s článkem 3 této směrnice ⇦ ⇨ , a to včetně jejich rozhodnutí o síťových sazbách ⇦.

Členské státy zejména zajistí, aby vnitrostátní energetické regulační orgány prostřednictvím navržení sazeb a regulačních opatření souvisejících s užíváním sítí, v rámci směrnice 9442009/72/ES a s přihlédnutím k nákladům a přínosům jednotlivých opatření, zavedly pobídky pro provozovatele sítí tak, aby zpřístupnili uživatelům sítí systémové služby umožňující jim zavádět opatření ke zvýšení energetické účinnosti v souvislosti s pokračujícím zaváděním inteligentních sítí.

Tyto systémové služby mohou být určeny provozovatelem systému a nesmějí mít nepříznivý dopad na bezpečnost systému.

⇩ nový

2. Členské státy zajistí, aby provozovatelé přenosových a distribučních soustav zemního plynu a elektřiny uplatňovali zásadu „energetická účinnost v první řadě“ v souladu s článkem 3 této směrnice ve svých rozhodnutích o plánování a rozvoji sítí a o investicích. Při současném zohlednění bezpečnosti dodávek a integrace trhu členské státy zajistí, aby provozovatelé přenosových soustav a provozovatelé distribučních soustav neinvestovali do uvízlých aktiv s cílem přispět ke zmírňování změny klimatu. Vnitrostátní regulační orgány by měly poskytnout metodiky a pokyny k tomu, jak posuzovat alternativy v analýze nákladů a přínosů, s přihlédnutím k širším přínosům, a při schvalování, ověřování nebo monitorování projektů předložených provozovateli přenosových soustav nebo provozovateli distribučních soustav by měly ověřovat uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“ ze strany provozovatelů přenosových soustav nebo provozovatelů distribučních soustav.

3. Členské státy zajistí, aby provozovatelé přenosových a distribučních soustav zmapovali síťové ztráty a přijali nákladově efektivní opatření k jejich snížení. Provozovatelé přenosových a distribučních soustav oznámí uvedená opatření a očekávané úspory energie prostřednictvím snížení síťových ztrát vnitrostátnímu energetickému regulačnímu orgánu. Vnitrostátní energetické regulační orgány omezí možnost provozovatelů přenosových a distribučních soustav kompenzovat síťové ztráty, kterým lze předejít, pomocí sazeb placených spotřebiteli. Členské státy zajistí, aby provozovatelé přenosových a distribučních soustav posoudili opatření ke zvýšení energetické účinnosti, pokud jde o jejich stávající přenosové nebo distribuční soustavy zemního plynu nebo elektřiny, a zlepšili energetickou účinnost při navrhování a provozu infrastruktury. Členské státy vyzvou provozovatele přenosových a distribučních sítí k vývoji inovativních řešení pro zlepšení energetické účinnosti stávajících soustav prostřednictvím předpisů založených na pobídkách.

4. Vnitrostátní energetické regulační orgány zahrnou do výroční zprávy vypracované podle čl. 59 odst. 1 směrnice (EU) 2019/944 a podle článku 41 směrnice 2009/73/ES zvláštní oddíl o pokroku dosaženém při zvyšování energetické účinnosti, pokud jde o provoz infrastruktury v oblasti zemního plynu a elektřiny. V těchto zprávách vnitrostátní energetické regulační orgány posoudí síťové ztráty při provozování infrastruktury v oblasti zemního plynu a elektřiny a opatření prováděná provozovateli přenosových a distribučních soustav a případně poskytnou doporučení ke zlepšení energetické účinnosti.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

5. Pokud jde o elektřinu, zajistí členské státy, aby regulace sítí a síťové sazby splňovaly kritéria uvedená v příloze XIIXI s přihlédnutím k pokynům a kodexům vypracovaným podle nařízení (EU) 2019/943(ES) č. 714/2009.

2.    Členské státy do 30. června 2015 zajistí, aby:

a)bylo provedeno posouzení potenciálu jejich infrastruktury v oblasti plynu a elektřiny z hlediska energetické účinnosti, zejména pokud jde o přepravu a přenos, distribuci, řízení zátěžového provozu a interoperabilitu a připojení k zařízením vyrábějícím energii, včetně možností přístupu pro mikrogenerátory energie;

b)byla určena konkrétní opatření a investice pro zavedení nákladově efektivních zlepšení energetické účinnosti infrastruktury sítí spolu s harmonogramem jejich zavádění.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 11

2a.    Komise po konzultaci příslušných zúčastněných stran vypracuje do 31. prosince 2020 společnou metodiku s cílem podnítit provozovatele soustav ke snižování ztrát, provádění programu investic do nákladově a energeticky účinné infrastruktury a náležitému vykazování energetické účinnosti a flexibility sítě.

🡻 2012/27/EU

⇨ nový

63. Členské státy mohou povolit sociálně orientované složky programů a struktur sazeb za přenos či přepravu a distribuci energie po síti, pokud jsou veškeré rušivé účinky na přenosovou či přepravní a distribuční soustavu omezeny na nezbytné minimum a pokud nejsou nepřiměřené danému sociálnímu cíli.

74. Členské státy ⇨ Vnitrostátní regulační orgány ⇦ zajistí odstranění těch pobídek v sazbách za přenos či přepravu a distribuci energie, které narušují celkovou účinnost (včetně energetickoué účinnosti) výroby, přenosu či přepravy, distribuce a dodávek elektřiny ⇨ a zemního plynu ⇦ nebo těch, které by mohly bránit účasti na reakci na poptávku v rámci vyrovnávacích trhů a poskytování podpůrných služeb. Členské státy zajistí, aby pro provozovatele sítí existovaly pobídky zaměřené na zvýšení účinnosti při konstrukci a provozu infrastruktury a aby, v rámci působnosti směrnice (EU) 2019/9442009/72/ES, sazby dodavatelům umožňovaly zvyšovat účast spotřebitelů na účinnosti systému, mimo jiné reakci na poptávku v závislosti na vnitrostátní situaci.

🡻 2019/944 čl. 70 odst. 5 písm. a)

85. Provozovatelé přenosové soustavy a provozovatelé distribučních soustav musí splňovat požadavky stanovené v příloze XIIXII.

🡻 2012/27/EU

⇨ nový

Členské státy zejména mohou usnadnit připojení k rozvodné síti u elektřiny z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny v kogeneračních jednotkách malého výkonu a v mikrokogeneračních jednotkách. Členské státy případně přijmou opatření vybízející provozovatele sítí, aby pro instalaci mikrokogeneračních jednotek přijali proces jednoduchého oznamování „nainstaluj a informuj“, který zjednoduší a zkrátí povolovací postupy pro jednotlivé občany a osoby zajišťující instalaci.

6.    S výhradou požadavků týkajících se udržování spolehlivosti a bezpečnosti sítě přijmou členské státy vhodná opatření k zajištění toho, aby provozovatelé vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny, je-li to technicky a ekonomicky proveditelné a slučitelné se způsobem provozu zařízení vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny, mohli nabízet vyrovnávací služby a další provozní služby na úrovni provozovatelů přenosových soustav nebo provozovatelů distribučních soustav. Provozovatelé přenosových soustav a provozovatelé distribučních soustav zajistí, aby takové služby byly součástí nabídkového řízení v oblasti služeb, které je transparentní, nediskriminační a přístupné kontrole.

9. Členské státy ⇨ Vnitrostátní regulační orgány ⇦ mohou případně od provozovatelů přenosových soustav a provozovatelů distribučních soustav vyžadovat, aby snížením poplatků za připojení a využívání soustavy podpořili umístění vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny do blízkosti oblastí poptávky ⇨ po teple ⇦ .

107. Členské státy mohou umožnit výrobcům elektřiny z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny, kteří se chtějí připojit k síti, aby vypsali veřejnou soutěž na práce související s připojením.

119. Při podávání zpráv podle směrnice 2010/75/EU a aniž je dotčen čl. 9 odst. 2 této směrnice členské státy zváží zahrnutí informací o úrovních energetické účinnosti zařízení provádějících spalování paliv o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW nebo více s ohledem na příslušné nejlepší dostupné techniky vyvinuté v souladu se směrnicí 2010/75/EU a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování znečištění 119 .

Členské státy mohou vybídnout provozovatele zařízení uvedených v prvním pododstavci, aby zvýšili svůj průměrný roční čistý provozní výkon.

KAPITOLA VIIV

HORIZONTÁLNÍ USTANOVENÍ

Článek 2616

Dostupnost systémů kvalifikace, akreditace a certifikace

1.    V případě, že členský stát považuje vnitrostátní úroveň technické způsobilosti, objektivity a spolehlivosti za nedostatečnou, zajistí, aby do 31. prosince 2014 poskytovatelům energetických služeb, energetických auditů, energetickým manažerům a osobám zajišťujícím instalaci prvků budov souvisejících s energií definovaných v čl. 2 bodě 9 směrnice 2010/31/EU byly zpřístupněny či byly k dispozici systémy certifikace nebo akreditace nebo rovnocenné kvalifikační systémy, včetně vhodných programů odborné přípravy v případě potřeby.

2.    Členské státy zajistí, aby systémy uvedené v odstavci 1 zajišťovaly transparentnost pro spotřebitele, byly spolehlivé a přispívaly k plnění vnitrostátních cílů v oblasti energetické účinnosti.

⇩ nový

1. Členské státy zajistí odpovídající úroveň způsobilosti pro povolání v oblasti energetické účinnosti, která odpovídá potřebám trhu. Členské státy v úzké spolupráci se sociálními partnery zajistí, aby byly pro povolání v oblasti energetické účinnosti, včetně poskytovatelů energetických služeb, poskytovatelů energetických auditů, energetických manažerů, nezávislých odborníků a osob zajišťujících instalaci prvků budov podle směrnice 2010/31/EU, k dispozici systémy certifikace a/nebo rovnocenné kvalifikační systémy, v případě potřeby včetně vhodných programů odborné přípravy, a aby byly spolehlivé a přispívaly k plnění vnitrostátních cílů v oblasti energetické účinnosti a celkových cílů EU v oblasti dekarbonizace.

Poskytovatelé systémů certifikace a/nebo rovnocenných kvalifikačních systémů, v případě potřeby včetně vhodných programů odborné přípravy, musí být akreditováni v souladu s nařízením (ES) č. 765/2008 120 .

2. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní systémy certifikace nebo rovnocenné kvalifikační systémy, v případě potřeby včetně programů odborné přípravy, zohledňovaly stávající evropské nebo mezinárodní normy.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

3. Členské státy zveřejní systémy certifikace nebo akreditace či rovnocenné kvalifikační systémy ⇨ nebo vhodné programy odborné přípravy ⇦ uvedené v odstavci 1 a spolupracují mezi sebou navzájem a s Komisí při porovnávání těchto systémů a jejich uznávání.

Členské státy přijmou vhodná opatření k zajištění informovanosti spotřebitelů o dostupnosti kvalifikačních či certifikačních ⌦ daných ⌫systémů v souladu s čl. 2718 odst. 1.

⇩ nový

4. Členské státy do 31. prosince 2024 a poté každé čtyři roky posoudí, zda dané systémy zajišťují nezbytnou úroveň způsobilosti poskytovatelů energetických služeb, energetických auditorů, energetických manažerů, nezávislých odborníků a osob zajišťujících instalaci prvků budov podle směrnice 2010/31/EU, a příslušné posouzení a doporučení zveřejní.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

Článek 17

Informování a odborná příprava

1.    Členské státy zajistí, aby byly informace o dostupných mechanismech ke zvýšení energetické účinnosti a o finančních a právních rámcích transparentní a aby byly ve velké míře šířeny mezi všechny příslušné účastníky trhu, jako jsou spotřebitelé, stavitelé, architekti, inženýři, auditoři pro oblast životního prostředí a energetiky a osoby zajišťující instalaci prvků budov vymezených ve směrnici 2010/31/EU.

4.    Členské státy prosazují za účasti zúčastněných stran, včetně místních a regionálních orgánů, vhodné informační, osvětové a vzdělávací iniciativy, jejichž cílem je informovat občany o přínosech a účelnosti využívání opatření ke zvýšení energetické účinnosti.

Článek 2718

Energetické služby

1. Členské státy podporují trh energetických služeb a přístup malých a středních podniků na tento trh ⌦ něj ⌫ tím, že: 

   a)    šíří jasné a snadno dostupné informace o:

ai)dostupných smlouvách v oblasti energetických služeb a doložkách, které by měly být v takových smlouvách obsaženy, aby byly zaručeny úspory energie a práva konečných zákazníků;

bii)finančních nástrojích, pobídkách, grantech ⇨ , revolvingových fondech, zárukách, systémech pojištění ⇦ a půjčkách na podporu projektů služeb v oblasti energetické účinnosti;

⇩ nový

c)dostupných poskytovatelích energetických služeb, kteří jsou kvalifikovaní a/nebo certifikovaní, a jejich kvalifikacích a/nebo certifikacích v souladu s článkem 26;

d)dostupných metodikách monitorování a ověřování a systémech kontroly kvality.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

2.b) podporují ⌦ Členské státy podpoří ⌫ rozvoj štítků kvality, mimo jiné obchodními sdruženími ⇨ , v příslušných případech na základě evropských nebo mezinárodních norem ⇦;

3.c) ⌦ Členské státy ⌫ zveřejňují a pravidelně aktualizují seznam dostupných kvalifikovaných či certifikovaných poskytovatelů energetických služeb a jejich kvalifikací či certifikací v souladu s článkem 2616, nebo zajišťují rozhraní, jímž mohou poskytovatelé energetických služeb poskytovat informace;

⇩ nový

4. Členské státy vybízejí veřejné subjekty k využívání smluv o energetických službách pro renovace velkých budov. U renovací velkých jiných než obytných budov s užitnou podlahovou plochou nad 1 000 m2 členské státy zajistí, aby veřejné subjekty posoudily proveditelnost využívání smluv o energetických službách.

Členské státy mohou veřejné subjekty vybízet, aby uzavírání smluv o energetických službách kombinovaly s rozšířenými energetickými službami, včetně odezvy na straně poptávky a skladování.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

5.(d) ⌦ Členské státy ⌫ podporují veřejný sektor při přijímání nabídek energetických služeb, především při rekonstrukci budov, a to tím, že:

ai)poskytují vzorové smlouvy pro uzavírání smluv o energetických službách, které obsahují alespoň prvky, jejichž seznam je uveden v příloze XIIIXIII ⇨ , a zohledňují stávající evropské nebo mezinárodní normy, dostupné pokyny pro výběrová řízení a pokyny Eurostatu pro statistické zpracovávání smluv o energetických službách na účtech vládních institucí ⇦;

bii)poskytují informace o osvědčených postupech pro uzavírání smluv o energetických službách, včetně, je-li k dispozici, analýzy nákladů a přínosů využívající přístupu založeného na době životnosti;

⇩ nový

c)zveřejňují databázi realizovaných a probíhajících smluv o energetických službách, která zahrnuje plánované a dosažené úspory energie.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

62. Členské státy ve vhodných případech podporují řádné fungování trhu energetických služeb tím, že ⌦ přijímají tato opatření ⌫:

a)určují a propagují kontaktní místo či místa, kde mohou koneční zákazníci získat informace uvedené v odstavci 1;

b)v případě potřeby přijímají opatření k ⌦ zajišťují ⌫ odstranění regulatorních a neregulatorních překážek, které brání využívání uzavírání smluv o energetických službách a jiných modelů služeb v oblasti energetické účinnosti v zájmu určení nebo provádění opatření k úspoře energie;

c)zvažují zavedení nezávislého mechanismu, jako je například veřejný ochránce práv, či přidělení této úlohy za účelem zajištění účinného vyřizování stížností a mimosoudního řešení sporů vyplývajících ze smluv o poskytování energetických služeb;

⇩ nový

c)zřizují poradní orgány a nezávislé tržní zprostředkovatele, včetně jednotných kontaktních míst nebo podobných podpůrných mechanismů, a propagují jejich úlohu s cílem stimulovat rozvoj trhu na straně poptávky a nabídky a zveřejňují informace o uvedených podpůrných mechanismech a zpřístupňují je účastníkům trhu.

7. Za účelem podpory řádného fungování trhu s energetickými službami mohou členské státy zřídit individuální mechanismus nebo jmenovat veřejného ochránce práv, který zajistí účinné vyřizování stížností a mimosoudní urovnávání sporů vyplývajících ze smluv o energetických službách.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

d)umožňují nezávislým tržním zprostředkovatelům podílet se na povzbuzení rozvoje trhu na straně poptávky a nabídky.

83. Členské státy zajistí, aby se distributoři energie, provozovatelé distribučních soustav a maloobchodní prodejci energie zdrželi všech činností, které mohou bránit poptávce po energetických službách nebo dalších opatřeních zaměřených na zvyšování energetické účinnosti a jejich poskytování nebo které by mohly brzdit rozvoj trhů těchto služeb nebo opatření, včetně uzavírání trhu před konkurencí nebo zneužívání dominantního postavení.

Článek 2820

Vnitrostátní fond pro energetickou účinnost, finanční a technická podpora

1. Aniž jsou dotčeny články 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie ⌦ EU ⌫, členské státy napomáhají zřizování finančních mechanismů nebo využívání stávajících mechanismů pro opatření ke zvýšení energetické účinnosti za účelem maximalizace přínosů většího počtu finančních toků ⇨ a kombinace grantů, finančních nástrojů a technické pomoci ⇦.

2. Komise případně přímo nebo prostřednictvím evropských finančních institucí pomáhá členským státům s vytvářením finančních mechanismů a systémů technické podpory ⇨ nástrojů na podporu vývoje projektů na celostátní, regionální nebo místní úrovni ⇦ s cílem zvyšovat ⇨ investice do ⇦ energetickéou účinnosti v různých odvětvích ⇨ a chránit zranitelné zákazníky, osoby postižené energetickou chudobou a případně osoby žijící v sociálním bydlení a posilovat jejich postavení, mimo jiné začleněním hlediska rovnosti, aby nikdo nebyl opomenut. ⇦

⇨ 3. Členské státy přijmou opatření, která zajistí, aby úvěrové produkty v oblasti energetické účinnosti, jako jsou zelené hypotéky a zelené úvěry, zajištěné i nezajištěné, byly finančními institucemi nabízeny široce a nediskriminačně a aby byly pro spotřebitele viditelné a přístupné. Členské státy přijmou opatření pro snadnější uplatňování systémů financování z pokladničních poukázek a daní. ⇦ Členské státy vybízejí k tomu ⇨ zajistí, aby ⇦ bankám a jiným finančním institucím byly poskytovány informace o možnostech účasti na financování opatření ke zvýšení energetické účinnosti, mimo jiné prostřednictvím vytváření partnerství veřejného a soukromého sektoru.

43. Komise usnadňuje výměnu osvědčených postupů mezi příslušnými vnitrostátními nebo regionálními orgány či subjekty, a to například formou výročních schůzek regulačních orgánů, prostřednictvím veřejných databází s informacemi o provádění opatření členskými státy a srovnáváním jednotlivých zemí.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 12 (přizpůsobený)

⇨ nový

53a. S cílem mobilizovat soukromé financování pro opatření týkající se energetické účinnosti a energetické renovace v souladu se směrnicí 2010/31/EU o energetické náročnosti budov vede Komise dialog s veřejnými a soukromými finančními institucemi za účelem vytyčení možného postupu.

63b. Opatření uvedená v odstavci 43a zahrnují ⌦ tyto prvky ⌫:

a)mobilizaci kapitálových investic do energetické účinnosti zohledněním širších dopadů úspor energie na řízení finančních rizik;

b)zajištění lepších údajů o energetické a finanční náročnosti:

i)dalším prověřením způsobů, jak investice do energetické účinnosti zlepšují hodnoty podkladových aktiv;

ii)podporou studií posuzujících monetizaci jiných než energetických přínosů investic do energetické účinnosti.

73c. S cílem mobilizovat soukromé financování pro opatření týkající se energetické účinnosti a energetické renovace členské státy při provádění této směrnice:

a)zváží způsoby, jak lépe využít energetických auditů podle článku 118 k ovlivnění rozhodování;

b)optimálně využijí možností a nástrojů ⇨ dostupných z rozpočtu Unie a ⇦ navrhovaných v iniciativě „inteligentní financování pro inteligentní budovy“ ⇨ a ve sdělení Komise s názvem „Renovační vlna“. ⇦

83d. Komise poskytne členským státům ⇨ a účastníkům trhu ⇦ do 1. ledna 2020 ⇨ 31. prosince 2024 ⇦ pokyny, jak uvolnit soukromé investice.

⇩ nový

Účelem pokynů je pomoci členským státům a účastníkům trhu při rozvoji a realizaci jejich investic do energetické účinnosti v různých programech Unie a navrhnout vhodné finanční mechanismy a řešení s kombinací grantů, finančních nástrojů a podpory při vývoji projektů s cílem rozšířit stávající iniciativy a využít financování Unie jako katalyzátoru k mobilizaci a aktivaci soukromého financování.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

94. Členské státy mohou zřídit vnitrostátní fond pro energetickou účinnost. Cílem tohoto fondu je ⇨ realizovat opatření týkající se energetické účinnosti, včetně opatření podle čl. 8 odst. 3 a článku 22 přednostně u zranitelných zákazníků, osob postižených energetickou chudobou a případně osob žijících v sociálním bydlení a ⇦ podporovat ⇨ provádět ⇦ vnitrostátní iniciativy v oblasti energetické účinnosti ⇨ opatření týkající se energetické účinnosti na podporu členských států při plnění jejich vnitrostátních příspěvků v oblasti energetické účinnosti a jejich orientačních plánů uvedených v čl. 4 odst. 2. Vnitrostátní fond pro energetickou účinnost může být financován z příjmů z dražeb povolenek podle systému EU pro obchodování s emisemi v odvětví stavebnictví a dopravy. ⇦

105. Členské státy mohou umožnit, aby ⇨ veřejné subjekty plnily ⇦ byly povinnosti stanovené v čl. 65 odst. 1 plněny každoročním přispěním ⌦ prostřednictvím každoročních příspěvků ⌫ do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost částkou ⌦ odpovídajících ⌫ rovnající se ⌦ výši ⌫ investicím vyžadovanýchm ke splnění těchto povinností.

116. Členské státy mohou stanovit, že povinné strany mohou plnit své povinnosti uvedené v čl. 97 odst. 1 a článku 4 tím, že každý rok přispějí do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost částkou rovnající se investicím vyžadovaným ke splnění těchto povinností.

127. Členské státy mohou při vytváření inovativních finančních mechanismů ⇨ pro zvýšení energetické účinnosti ⇦ zaměřených na praktické naplňování cíle týkajícího se snižování energetické náročnosti budov podle článku 65 využívat příjmů z ročních emisních přídělů podle rozhodnutí č. 406/2009/ES.

Článek 2921

Převodní koeficienty ⌦ a primární energetické faktory ⌫

1. Pro účely srovnání úspor energie a přepočtu na srovnatelnou jednotku se použijí ⇨ hodnoty výhřevnosti uvedené v příloze VI prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/2066 121 a primární energetické faktory ⇦ převodní koeficienty stanovené v ⌦ odstavci 2 ⌫ příloze IV, pokud nelze odůvodnit použití jiných převodních koeficientů ⇨ hodnot nebo faktorů ⇦ .

⇩ nový

2. Primární energetický faktor se použije pro výpočet úspor energie vyjádřených v primární energii s využitím přístupu zdola nahoru založeného na konečné spotřebě energie. 3. Pro úspory udané v kWh elektřiny použijí členské státy koeficient pro přesný výpočet výsledných úspor spotřeby primární energie. Členské státy použijí standardní koeficient 2,1, pokud nevyužijí možnosti stanovit jiný koeficient na základě odůvodněných vnitrostátních okolností.

4. Pro úspory udané v kWh u jiných nosičů energie použijí členské státy koeficient pro přesný výpočet výsledných úspor spotřeby primární energie. 5. Pokud členské státy stanoví vlastní koeficient standardní hodnoty stanovené podle této směrnice, stanoví jej transparentní metodou na základě vnitrostátních okolností ovlivňujících spotřebu primární energie. Tyto okolnosti musí být odůvodněné, ověřitelné a musí se zakládat na objektivních a nediskriminačních kritériích.

6. Při stanovení vlastního koeficientu zohlední členské státy skladbu zdrojů energie zahrnutou do aktualizace jejich integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a následného integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu, které mají být oznámeny Komisi v souladu s nařízením (EU) 2018/1999. Pokud se členské státy odchýlí od standardní hodnoty, oznámí Komisi koeficient, který používají, spolu s metodikou výpočtu a podkladovými údaji v aktualizaci svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a následných integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu v souladu s nařízením (EU) 2018/1999.

7. Do 25. prosince 2022 a následně každé čtyři roky Komise tento standardní koeficient reviduje na základě zaznamenaných údajů. Uvedená revize se provede s ohledem na její účinky na jiné právní předpisy Unie, jako je směrnice 2009/125/ES a nařízení (EU) 2017/1369.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

KAPITOLA VIIV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 3013

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě v článcích 7 až 11a a čl. 18 odst. 3 ⇨ této směrnice ⇦ a přijmou opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tyto předpisy Komisi do ⇨ [data provedení] ⇦ 5. června 2014 a neprodleně jí oznámí veškeré následné změny těchto ustanovení.

Článek 3122

Akty v přenesené pravomoci

1. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 3223, pokud jde o přezkum harmonizovaných referenčních hodnot účinnosti uvedených v čl. 2414 odst. 10 druhém pododstavci.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 13 (přizpůsobený)

2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 3223 ⌦ za účelem změny nebo doplnění ⌫ této směrnice přizpůsobující přizpůsobením hodnoty, výpočetních metody, standardních koeficientůy primární energie a požadavkůy stanovenýché v ⌦ článku 29, ⌫ přílohách II, III, V, VII až XI a XIII I až V, VII až X a XII technickému pokroku.

⇩ nový

3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 32 za účelem doplnění této směrnice stanovením společného systému Unie pro hodnocení udržitelnosti datových center umístěných na jejím území, a to po konzultaci s příslušnými zúčastněnými stranami. Tento systém stanoví definici ukazatelů udržitelnosti datových center a v souladu s čl. 10 odst. 9 této směrnice definuje minimální prahové hodnoty pro významnou spotřebu energie a stanoví klíčové ukazatele a metodiku jejich měření.

🡻 2012/27/EU

Článek 3223

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 14 písm. a)

⇨ nový

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 3122 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 24. prosince 2018 ⇨ [datum vyhlášení v Úředním věstníku] ⇦. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

🡻 2012/27/EU

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 3122 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 14 písm. b)

43a. Před přijetím aktu v přenesené pravomoci vede Komise konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů 122 .

🡻 2012/27/EU

54. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

65. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 3122 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 3324

Přezkum a sledování provádění

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 15 písm. a)

14 a. V kontextu zprávy o stavu energetické unie podá Komise v souladu s čl. 35 odst. 1 a odst. 2 písm. c) nařízení (EU) 2018/1999 zprávu o fungování trhu s uhlíkem, přičemž zohlední dopady provádění této směrnice.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

5.    Komise přezkoumá, zda je stále zapotřebí umožňovat výjimky stanovené v čl. 14 odst. 6, poprvé v posouzení prvního vnitrostátního akčního plánu energetické účinnosti a poté jednou za tři roky. Pokud z přezkumu vyplyne, že žádné z kritérií pro tyto výjimky již nelze odůvodnit zohledněním dostupnosti tepelného zatížení a skutečnými provozními podmínkami vyňatých zařízení, navrhne Komise náležitá opatření.

⇩ nový

2. Do 31. října 2025 a poté každé čtyři roky Komise vyhodnotí stávající opatření k dosažení zvýšení energetické účinnosti a dekarbonizace v oblasti vytápění a chlazení. Uvedené hodnocení zohlední:

a)trendy týkající se energetické účinnosti a emisí skleníkových plynů v oblasti vytápění a chlazení, včetně dálkového vytápění a chlazení;

b)vzájemné vazby mezi přijatými opatřeními;

c)změny energetické účinnosti a emisí skleníkových plynů v oblasti vytápění a chlazení;

d)stávající a plánované politiky a opatření v oblasti energetické účinnosti a politiky a opatření v oblasti snižování emisí skleníkových plynů na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU a

e)opatření, která členské státy uvedly ve svých komplexních posouzeních podle čl. 23 odst. 1 a oznámily v souladu s čl. 17 písm. b) bodem 1 nařízení (EU) 2018/1999.

Komise může případně navrhnout opatření k dosažení cílů Unie v oblasti klimatu a energetiky.

🡻 2012/27/EU

36. Členské státy do 30. dubna každého roku předají Komisi statistické údaje týkající se vnitrostátní výroby elektřiny a tepla z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a z kombinované výroby tepla a elektřiny s nízkou účinností, v souladu s metodikou uvedenou v příloze III, ve vztahu k celkovým kapacitám pro výrobu tepla a elektřiny. Předají rovněž výroční statistické údaje o kapacitách kombinované výroby tepla a elektřiny, o palivu pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny a o výrobě a kapacitách, pokud jde o dálkové vytápění a chlazení, ve vztahu k celkové výrobě a kapacitám pro teplo a elektřinu. Členské státy předají statistické údaje o úsporách primární energie dosažených uplatňováním kombinované výroby tepla a elektřiny v souladu s metodikou uvedenou v příloze IIIII.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

7.    Komise do 30. června 2014 předloží Evropskému parlamentu a Radě posouzení uvedené v čl. 3 odst. 2, doplněné v případě potřeby návrhy dalších opatření.

8.    Komise přezkoumá účinnost provádění článku 6 do 5. prosince 2015, přičemž zohlední požadavky stanovené ve směrnici 2004/18/ES, a podá zprávu Evropskému parlamentu a Radě. Tato zpráva bude případně doplněna návrhy dalších opatření.

9.    Do 30. června 2016 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění článku 7. Tato zpráva bude případně doplněna legislativním návrhem sledujícím jeden nebo více z těchto cílů:

a)změnit konečné datum stanovené v čl. 67 odst. 1;

b)přezkoumat požadavky stanovené v čl. 67 odst. 1, 2 a 3;

c)stanovit dodatečné společné požadavky, zejména v souvislosti se záležitostmi uvedenými v čl. 67 odst. 7.

10.    Do 30. června 2018 Komise posoudí pokrok dosažený členskými státy při odstraňování regulatorních a neregulatorních překážek podle článku 19 odst. 1. Na toto posouzení případně naváží návrhy dalších opatření.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 15 písm. b) (přizpůsobený) 

⇨ nový

12.    Komise do 31. prosince 2019 posoudí účinnost provádění definice malých a středních podniků pro účely čl. 8 odst. 4 a podá o tom zprávu Evropskému parlamentu a Radě. Co nejdříve po předložení této zprávy Komise případně přijme legislativní návrhy.

413. Komise do 1. ledna 2021 posoudí potenciál pro energetickou účinnost v oblasti přeměny, transformace, přenosu, přepravy a skladování energie a podá o tom zprávu Evropskému parlamentu a Radě. K této zprávě případně připojí legislativní návrhy.

514. ⌦ S výhradou jakýchkoli změn ustanovení o maloobchodních trzích ve směrnici 2009/73/ES ⌫ Komise do 31. prosince 2021 , nebudou-li do té doby navrženy změny ustanovení směrnice 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem týkající se maloobchodu, posoudí ustanovení týkající se informací o měření, účtování a spotřebě v souvislosti se zemním plynem, o čemž podá zprávu Evropskému parlamentu a Radě, s cílem uvést je případně do souladu s příslušnými ustanoveními pro elektřinu uvedenými ve směrnici (EU) 2019/9442009/72, aby byla posílena ochrana spotřebitele a koneční zákazníci měli možnost častěji získávat jasné a aktuální informace o své spotřebě zemního plynu a regulovat ji. Co nejdříve po předložení této zprávy Komise případně přijme legislativní návrhy.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 2 (přizpůsobený)

64. Do 31. října 2022 Komise posoudí, zda Unie dosáhla ⌦ svého hlavního cíle ⌫ svých hlavních cílů pro energetickou účinnost pro rok 2020.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 15 písm. b)

⇨ nový

715. Komise do 28. února 2024 ⇨ 2027 ⇦ a poté každých pět let vyhodnotí tuto směrnici a podá o tom zprávu Evropskému parlamentu a Radě.

Toto hodnocení zahrnuje:

a)posouzení toho, zda je třeba po roce 2030 přizpůsobit požadavky a alternativní přístup stanovené v článku 5;

ab)posouzení všeobecné účinnosti této směrnice a potřeby dále upravit politiku Unie v oblasti energetické účinnosti v souladu s cíli Pařížské dohody z roku 2015 přijaté v návaznosti na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu 123 a s ohledem na ekonomický a inovační vývoj.

⇩ nový

b)hlavní cíle Unie v oblasti energetické účinnosti pro rok 2030 uvedené v čl. 4 odst. 1 s cílem revidovat uvedené cíle směrem nahoru v případně výrazného snížení nákladů v důsledku hospodářského nebo technologického vývoje, nebo bude-li to třeba ke splnění cílů Unie v oblasti dekarbonizace pro rok 2040 nebo 2050 nebo jejích mezinárodních závazků v oblasti dekarbonizace;

c)posouzení toho, zda členské státy mají nadále dosahovat nových ročních úspor v souladu s čl. 8 prvním pododstavcem písm. c) za desetiletá období po roce 2030;

d)posouzení toho, zda členské státy mají nadále zajišťovat, aby alespoň 3 % celkové podlahové plochy vytápěných a/nebo chlazených budov ve vlastnictví veřejných subjektů bylo každý rok renovováno v souladu s čl. 6 odst. 1, s cílem revidovat podíl renovace v uvedeném článku;

e)posouzení toho, zda členské státy mají nadále dosahovat podílu úspor energie u zranitelných zákazníků, osob postižených energetickou chudobou a případně osob žijících v sociálním bydlení v souladu s čl. 8 odst. 3 za desetiletá období po roce 2030;

f)posouzení toho, zda členské státy mají nadále dosahovat snížení konečné spotřeby energie v souladu s čl. 5 odst. 1.

🡻 2018/2002 čl. 1 odst. 15 písm. b)

K této zprávě Komise případně přiloží návrhy dalších opatření.

🡻 2012/27/EU (přizpůsobený)

⇨ nový

Článek 25

On-line platforma

Komise zřídí on-line platformu na podporu praktického provádění této směrnice na celostátní, regionální a místní úrovni. Tato platforma podporuje výměnu zkušeností ohledně postupů, stanovení kritérií, vytváření sítí, jakož i inovativních postupů.

Článek 3426

Postup projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 3528

Provedení

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí ⌦ články […] a přílohami […] ⌫ [články a přílohy, které byly podstatně změněny ve srovnání se zrušenou směrnicí] do ⇨ […] ⇦ 5. června 2014.

Bez ohledu na první pododstavec uvedou členské státy v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s článkem 4, čl. 5 odst. 1 prvním pododstavcem, odst. 5 a odst. 6, čl. 7 odst. 9 třetím pododstavcem, čl. 14 odst. 6, čl. 19 odst. 2, čl. 24 odst. 1 a čl. 24 odst. 2 a bodem 4 přílohy V ve lhůtách, které jsou v nich stanoveny.

Znění těchto předpisů ⌦ opatření ⌫ neprodleně sdělí Komisi.

⌦ Tato opatření přijatá ⌫ Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. ⌦ Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnici zrušenou touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. ⌫ Způsob odkazu ⌦ a znění prohlášení ⌫ si stanoví členské státy.