EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 26.10.2021
COM(2021) 950 final
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ
Zpráva o stavu energetické unie 2021 – příspěvky k realizaci Zelené dohody pro Evropu a oživení Unie
(podle nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu)
{COM(2021) 952 final} - {COM(2021) 960 final} - {COM(2021) 961 final} - {COM(2021) 962 final} - {SWD(2021) 298 final} - {SWD(2021) 307 final} - {SWD(2021) 308 final}
1.Úvod a hlavní body
Zpráva o stavu energetické unie každý rok představuje okamžik zhodnocení změn a dosaženého pokroku při provádění politik Evropské unie v oblasti energetiky a klimatu, včetně energetické unie napříč jejími pěti pilíři, na cestě ke klimatické neutralitě do roku 2050.
Letošním rokem začíná desetiletí, které se obecně považuje za rozhodující v boji proti změně klimatu, úbytku biologické rozmanitosti a znečištění, jež jsou důsledkem vyčerpávání přírodních zdrojů. Tento rok je také důležitým okamžikem z hlediska přelomu krize COVID-19 v hospodářské oživení a z hlediska přechodu od koncepce Zelené dohody pro Evropu a jejích doprovodných strategií k rozhodné realizaci.
Letošní zpráva o stavu energetické unie tak shrnuje intenzivní spolupráci Komise s ostatními evropskými orgány, členskými státy a mezinárodními partnery, pokud jde o reakci EU na dvojí výzvu v podobě změny klimatu a dosažení rychlého a trvalého zotavení z dopadů krize COVID-19. Investice do transformace energetického systému představují součást řešení na cestě ke klimatické neutralitě a součást reakce na dopady krize COVID-19.
Letošní zpráva je rovněž zveřejňována na pozadí prudkého nárůstu cen plynu a elektřiny v Evropské unii, stejně jako v mnoha dalších oblastech světa. Tento nárůst, který je v první řadě způsoben silně rostoucí celosvětovou poptávkou po plynu v době, kdy dochází k oživení ekonomiky a kdy vyšší poptávka není vyrovnávána vyšší nabídkou, vzbuzuje velké obavy u občanů, podniků, evropských orgánů a vlád po celé EU. Nedávné sdělení Komise „Řešení nárůstu cen energie: soubor opatření a podpor“ představuje soubor krátkodobých a dlouhodobých opatření s cílem pomoci a podpořit řešení negativního dopadu na domácnosti a podniky. Tato opatření mají umožnit rychlý koordinovaný přístup k ochraně nejohroženějších osob, aniž by došlo k roztříštění evropského jednotného trhu s energií nebo k ohrožení investic do odvětví energetiky a ekologické transformace. Ve střednědobém horizontu by se navrhovaná politická reakce měla zaměřit na zvýšení účinného využívání energie v EU, menší závislost na fosilních palivech, větší odolnost vůči prudkým nárůstům cen energie a na poskytování cenově dostupné a čisté energie konečným uživatelům. Zjištění této zprávy jsou podkladem k diskusi o nejlepších způsobech přispění ze strany energetické unie.
Zpráva je zveřejňována v předvečer 26. konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (COP 26) v Glasgow. Ke zveřejnění navíc dochází v roce, kdy mnoho regionů trpělo extrémními povětrnostními jevy a Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) poukázal na zvýšené riziko těchto jevů v budoucnosti a jasně přičetl změnu klimatu lidské činnosti. Jak ukazuje Světový energetický výhled Mezinárodní energetické agentury (IEA) z roku 2021, boj proti změně klimatu si v tomto desetiletí žádá naléhavá opatření a bude vyžadovat hlubokou transformaci spotřebních a výrobních vzorců, zejména způsobu výroby, přepravy a spotřeby energie. Předkládané sdělení prezentuje aktuální stav této transformace a pomáhá určit oblasti, ve kterých bude do budoucna zapotřebí zasahovat a vyvíjet větší úsilí. Vzájemně související doprovodné zprávy umožňují hlouběji analyzovat níže uvedené aspekty:
-Zpráva o fungování trhu s uhlíkem (systému obchodování s emisemi).
|
Stav energetické unie – hlavní zjištění
·V roce 2020 se emise skleníkových plynů v EU (včetně emisí z mezinárodní letecké dopravy) ve srovnání s rokem 1990 snížily o 31 % v důsledku vlivu pandemie na spotřebu energie, ale také v důsledku pokračujících trendů v oblasti dekarbonizace.
·V roce 2020 energie z obnovitelných zdrojů poprvé překonala fosilní paliva jako hlavní zdroj energie v EU (38 % elektřiny v EU bylo získáno z obnovitelných zdrojů, zatímco 37 % bylo vyrobeno z fosilních paliv a 25 % z jádra). Očekává se, že podíl obnovitelných zdrojů energie na celkovém energetickém mixu v EU dosáhne alespoň 22 %, ačkoli některým členským státům hrozí, že svůj vnitrostátní závazný cíl nesplní.
·Nejnovější dostupné údaje ukazují, že primární spotřeba energie v EU klesla v roce 2019 ve srovnání s rokem 2018 o 1,9 % a konečná spotřeba energie o 0,6 %.
·Čistá míra závislosti EU na dovozu energie dosáhla v roce 2019 60,6 % oproti 58,2 % v roce 2018 a 56 % v roce 2000, což je nejvyšší úroveň za posledních 30 let.
·Dotace na fosilní paliva v roce 2020 mírně poklesly z 56 miliard EUR v roce 2019 na 52 miliard EUR, ale bylo tomu tak kvůli klesající spotřebě v důsledku omezení souvisejících s pandemií COVID-19. Bez opatření členských států dojde pravděpodobně k oživení dotací na fosilní paliva, jakmile se zintenzivní hospodářská činnost.
·Výrobu elektřiny z uhlí k dnešnímu dni ukončilo devět členských států, 13 členských států přijalo vnitrostátní závazky, že tak učiní do určitého data, čtyři zvažují možné termíny a pouze jeden dosud nezahájil vnitrostátní diskuse o postupném ukončení této výroby.
·S hospodářským poklesem ve vleku krize COVID-19 došlo k silnému rozkolísání cen energií a poté tyto ceny začaly růst. Kvůli levnějším palivům, utlumené poptávce a rychle expandující výrobě energie z obnovitelných zdrojů velkoobchodní ceny energie v roce 2019 prudce poklesly. V roce 2020 byly běžné záporné ceny elektřiny. Tento sestupný trend se pak náhle zvrátil: velkoobchodní ceny elektřiny se meziročně zvýšily o 230 % a do září 2021 měly mírnější dopad na maloobchodní ceny (průměr EU +11 %). To bylo do značné míry způsobeno rostoucími cenami plynu, jejichž vliv na cenu elektřiny byl devětkrát vyšší než vliv zvýšení ceny uhlíku, které bylo pozorováno během stejného období.
·Více než 98,6 % spotřeby elektrické energie v EU je propojeno. Obchodované objemy v plynárenských uzlech vzrostly v roce 2019 na historicky nejvyšší úroveň. Tento trend pokračoval i do roku 2020.
·Veřejné výdaje členských států na výzkum a inovace v oblasti čisté energie jsou i nadále nižší než v roce 2010, ale vnitrostátní a unijní financování hospodářského oživení zacílené na výzkum a inovace v oblasti čisté energie může toto částečně kompenzovat.
·Energetická chudoba postihuje od roku 2019 v EU až 31 milionů lidí, přičemž přetrvávají rozdíly mezi členskými státy a úrovněmi příjmů. To podtrhuje význam ochrany zranitelných osob před současným nárůstem cen a význam zajištění spravedlivého přechodu ke klimatické neutralitě.
·Většina trendů, i když ne všechny, je proto pozitivních, avšak stále není dosahováno výsledků, které jsou zapotřebí k tomu, aby byla stimulována nezbytná transformace k dosažení cílů energetické unie. Je zapotřebí zrychlení, a to nejen v zájmu dosažení sociálně spravedlivého přechodu ke klimatické neutralitě do roku 2050, ale také jako pojistka proti cenovým šokům, jakým EU čelí dnes.
·Dvěma hlavními kroky k zavedení důvěryhodného rámce pro zajištění výše uvedených cílů bylo přijetí evropského právního rámce pro klima a přijetí balíčku naplňujícího Zelenou dohodu pro Evropu (návrhů Komise z poloviny roku 2021).
·Očekává se, že plány členských států pro oživení a odolnost zvýší investice související s klimatem alespoň o 177 miliard EUR a napomohou nezbytným reformám na podporu transformace v oblasti klimatu a energetiky.
|
2. Plnění cílů v oblasti změny klimatu, oživení a odolnost
2.1Pokrok při provádění Zelené dohody pro Evropu se zaměřením na politiku v oblasti energetiky a klimatu
Rok 2021 přinesl posun od stanovení komplexní vize přechodu ke klimatické neutralitě a od podpůrných odvětvových strategií k navrhování a provádění výsledných iniciativ. Klíčovými okamžiky v tomto ohledu bylo přijetí právního rámce pro klima v červnu a předložení balíčku naplňujícího Zelenou dohodu pro Evropu („Fit for 55“) v červenci 2021.
Přijetím evropského právního rámce pro klima byl stanoven jasný závazný rámec k dosažení klimatické neutrality do roku 2050, který plně zakotvuje cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 55 % stanovený v plánu dosažení cíle v oblasti klimatu do roku 2030 a vychází z vnitrostátních plánů členských států v oblasti energetiky a klimatu (NECP).
Postup stanovený v právním rámci pro klima se opírá o průkopnický balíček naplňující Zelenou dohodu pro Evropu – soubor vzájemně provázaných návrhů, které se dotýkají celého hospodářství a zvyšují ambice pro rok 2030 mimo jiné tím, že vytyčují nové cíle pro snižování emisí skleníkových plynů, pro obnovitelné zdroje energie a energetickou účinnost (kapitoly 3.1 a 3.2). V této souvislosti Komise navrhla zvýšit cíl EU pro rok 2030 v oblasti obnovitelných zdrojů energie ze současných nejméně 32 % na nejméně 40 % hrubé konečné spotřeby energie v Unii a zároveň vymezila úplný rámec pro zavádění energie z obnovitelných zdrojů, který se zabývá všemi hospodářskými odvětvími. Komise rovněž navrhla zvýšit cíle energetické účinnosti na úrovni EU a učinit je závaznými, aby se do roku 2030 zajistilo celkové snížení konečné spotřeby energie o 36 % a celkové snížení spotřeby primární energie o 39 %.
Několik změn podpořilo úsilí o zvýšení míry renovace budov, jak je stanoveno v iniciativě
„renovační vlna“
. Nástroj EU na podporu oživení (Next Generation EU) poskytl dodatečné finanční zdroje na renovace budov jako prostředek k podpoře hospodářského oživení a zvýšení energetické účinnosti a účinného využívání zdrojů. Návrh na revizi směrnice o energetické účinnosti usiluje o to, aby veřejný sektor hrál vedoucí úlohu, a zavádí proto povinnost každoroční renovace veřejných budov ve výši 3 %. Návrh se rovněž řídí zásadou „energetická účinnost v první řadě“ a reviduje faktor primární energie. K tomu, aby byl právní rámec EU přizpůsoben cílům renovační vlny, přispěje také nadcházející revize směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD), a to i prostřednictvím postupného zavedení minimálních norem energetické náročnosti. Ve sdělení ze dne 15. září 2021 pak byly představeny výsledky první fáze společného návrhu iniciativy Nový evropský Bauhaus (NEB) a prezentovány první prvky podpůrného rámce pro jeho realizaci v následující fázi. Cílem Nového evropského Bauhausu je uvést Zelenou dohodu pro Evropu do života atraktivním a inovativním způsobem zaměřeným na člověka. Jeho základními hodnotami jsou udržitelnost (včetně oběhovosti), estetika a inkluzivnost.
Návrh na změnu směrnice o obnovitelných zdrojích energie vytyčuje v zájmu integrace energetického systému rozhodnou cestu k elektrifikaci založené na obnovitelných zdrojích energie a pomáhá řešit problém odvětví, která lze obtížně dekarbonizovat, mimo jiné s pomocí vodíku z obnovitelných zdrojů. Návrh zavádí cíl potřebný k dosažení snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030. S novým cílem v podobě 40% podílu obnovitelných zdrojů energie na hrubé konečné spotřebě energie do roku 2030 poskytuje Evropská unie nástroje na podporu zásadní transformace svého energetického systému. Návrh rovněž usnadňuje integraci elektrických vozidel (EV) a baterií do energetického systému a podporuje další zavádění a integraci soustav dálkového vytápění.
Strategie pro obnovitelnou energii na moři přijatá v roce 2020 stanoví ambici mít do roku 2030 zavedeno nejméně 60 GW kapacity větrné energie na moři a 1 GW kapacity energie z oceánů, aby se do roku 2050 dosáhlo kapacity větrné energie na moři 300 GW a kapacity energie z oceánů 40 GW bez negativních dopadů na životní prostředí a aby bylo umožněno různé využívání moří prostřednictvím územního plánování námořních prostor. Strategie předjímá výsledné rostoucí množství elektřiny, která bude vyráběna ve všech evropských mořských oblastech a stanoví nový přístup k infrastruktuře elektrizační soustavy. Provádění strategie pro obnovitelnou energii na moři pokračuje určováním problematických míst. Práce se nyní zaměří na škálování a zajištění toho, aby subjekty zabývající se vývojem energie z obnovitelných zdrojů měly správné tržní pobídky k zavádění větrných parků, a dále na podporu průlomových inovací v tomto odvětví prostřednictvím výzev k výzkumu v inovativních oblastech v rámci programu Horizont Evropa.
V souladu s cílem vodíkové strategie zajistit do roku 2030 elektrolyzéry pro výrobu vodíku z obnovitelných zdrojů o výkonu 40 GW, který je ve strategii stanoven, navrhla Komise zahrnout do směrnice o obnovitelných zdrojích energie závazné cíle pro využívání vodíku z obnovitelných zdrojů v dopravě a průmyslu. Podle prognóz průmyslu se očekává, že většina těchto projektů bude realizována prostřednictvím elektřiny z obnovitelných zdrojů a ve výsledku bude v EU do roku 2030 získáváno odhadem 6,7 milionu tun vodíku z obnovitelných zdrojů a 2,3 milionu tun nízkouhlíkového vodíku. Plány pro oživení a odolnost přispějí ke zvýšení investic do vodíku z obnovitelných zdrojů a nízkouhlíkového vodíku o přibližně 9,3 miliardy EUR (na základě 22 dosud schválených plánů). Podporování a rozvíjení výroby a většího využívání vodíku v dopravě je prioritou, která je reflektována v novém návrhu o leteckých a námořních palivech v rámci iniciativy ReFuelEU.
Cílem navrhované revize nařízení o hlavních směrech transevropských energetických sítí (TEN-E) je dále zlepšit plánování infrastruktury a zefektivnit povolovací procesy pro projekty propojení, zejména v odvětví výroby energie na moři. Navrhovaná revize směrnice o obnovitelných zdrojích energie posiluje přeshraniční spolupráci a poskytuje nástroje k urychlení povolovacích řízení. V příštích měsících bude zapotřebí odvést další práci, aby byly podpořeny plánované projekty členských států. Plány pro oživení a odolnost předložené členskými státy zahrnují reformy, které mají usnadnit investice do obnovitelných zdrojů energie a související infrastruktury elektrizační soustavy.
Ve své aktualizaci průmyslové strategie z roku 2021 Komise znovu opakuje, že je třeba lépe pochopit výzvy a příležitosti pro evropský průmysl při jeho přechodu ke klimaticky neutrální ekonomice a způsob, jak mohou politiky EU tento proces podpořit.
Rozpočet EU na období 2021–27 bude poskytovat významnou podporu na provádění Zelené dohody pro Evropu a transformace energetiky v celé Unii. Konkrétně Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) a Fond soudržnosti přidělí na dosažení cílů Unie v oblasti klimatu nejméně 30 %, resp. 37 % dostupných finančních prostředků. Mechanismus pro spravedlivou transformaci (oddíl 4.3) přidělí na dosažení cílů Unie v oblasti klimatu 100 % své podpory a zmírní socioekonomickou situaci v regionech nejvíce postižených přechodem na klimatickou neutralitu. InvestEU se zaměřuje primárně na podporu ekologické transformace prostřednictvím své oblasti týkající se udržitelné infrastruktury s rozpočtem 9,9 miliardy EUR. Komise rovněž pomohla členským státům při vypracovávání a provádění reforem s cílem dosáhnout cílů EU v oblasti energetiky a klimatu v roce 2021 prostřednictvím více než 65 projektů technické podpory.
2.2Podpora oživení a odolnosti urychlující ekologickou transformaci
Nástroj pro oživení a odolnost jakožto ústřední prvek nástroje EU na podporu oživení (NextGenerationEU) podporuje dvojí transformaci – ekologickou a digitální. Včasné provedení vnitrostátních plánů pro oživení a odolnost tak může členským státům pomoci dosáhnout ambicióznějších cílů pro rok 2030, v souladu s balíčkem opatření spojených se Zelenou dohodou pro Evropu.
Nástroj pro oživení a odolnost vyžaduje, aby členské státy věnovaly alespoň 37 % svých celkových přídělů na opatření přispívající ke klimatické transformaci a nejméně 20 % na digitální transformaci a současně zajistily soulad vnitrostátních plánů pro oživení a odolnost s vnitrostátními plány v oblasti energetiky a klimatu. Veškeré výdaje musí být v souladu se zásadou „významně nepoškozovat“, aby se zabránilo jakémukoli negativnímu dopadu na cíle v oblasti klimatu a životního prostředí.
Z analýzy 22 plánů pro oživení a odolnost, které Komise schválila do 5. října 2021, vyplývá, že dotčené členské státy plánují jít nad rámec požadavku vyčlenit alespoň 37 % svých přídělů z Nástroje pro oživení na klimatickou transformaci a významně vycházely ze „stěžejních iniciativ“ předložených Komisí v souvislosti s ekologickou transformací, zejména ze stěžejních iniciativ „Power up“ (Nabírání na síle), „Renovate“ (Renovace) a „Recharge and Refuel“ (Dobíjení a doplňování paliva).
Plánované kombinované investice související s klimatem činí přibližně 177 miliard EUR, což představuje 40 % z celkových 445 miliard EUR, které byly těmto členským státům z Nástroje pro oživení a odolnosti přiděleny. Téměř 76 miliard EUR je přiděleno na investice a reformy v oblasti energetické účinnosti a čisté energie (obrázek 1). Téměř všechny členské státy využívají prostředky z Nástroje pro oživení a odolnost na investice do renovace budov a čisté dopravy a mnohé z nich je využívají k investicím do energie z obnovitelných zdrojů.
Dosud schválené plány pro oživení a odolnost rovněž zahrnují příslušné reformy na podporu ekologické transformace, které přispějí k vytvoření příznivého prostředí pro klimatickou a energetickou transformaci. Členské státy například ve svých plánech pro oživení a odolnost navrhly reformy na podporu zvyšování energetické účinnosti prostřednictvím postupného nahrazování zastaralých systémů vytápění nebo vytváření jednotných kontaktních míst pro energetickou renovaci budov; reformy trhů s energií s cílem usnadnit zavádění energie z obnovitelných zdrojů a reformy na podporu udržitelné mobility propagováním intermodality nebo daňovými pobídkami pro čistá vozidla.
Obrázek 1: Rozdělení investic souvisejících s klimatem v plánech členských států pro oživení a odolnost.
Zdroj: Předběžné posouzení 22 plánů pro oživení a odolnost schválených Komisí (do 5. října 2021).
3. Energetická unie – zásadní pro dekarbonizaci
3.1Urychlení dekarbonizace a obnovitelných zdrojů energie
V roce 2020 dosáhly emise skleníkových plynů
nejnižší úrovně za 30 let – snížily se o 31 % oproti roku 1990 a o 10 % oproti roku 2019. Pokud se započítají emise a pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF), činí čisté snížení emisí skleníkových plynů 34 %. Hlavními faktory byly snížení spotřeby energie v důsledku pandemie a pokračující dekarbonizační trendy, např. přechod od fosilních paliv k energii z obnovitelných zdrojů.
Ještě před krizí COVID-19 překročila EU svůj cíl podle Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC ), a sice že sníží do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 %. Prognózy předložené členskými státy v roce 2021 nasvědčují tomu, že při stávajících opatřeních se čisté emise skleníkových plynů sníží do roku 2030 o 34 % a při dodatečných opatřeních pro EU o 41 % (pro srovnání: v evropském právním rámci pro klima je stanoveno snížení emisí skleníkových plynů alespoň o 55 %).
Zpráva o trhu s uhlíkem z roku 2021 ukazuje, že ke splnění cíle EU v oblasti snižování emisí do roku 2020 významně přispěl systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS). Od zavedení systému EU ETS v roce 2005 klesly emise z výroby elektřiny a tepla, jakož i energeticky náročných průmyslových odvětví přibližně o 43 %. Celkové příjmy z dražeb vygenerované systémem EU pro obchodování s emisemi mezi lety 2013 a 2020 překročily 68 miliard EUR, přičemž velká část (75 %) byla použita na opatření v oblasti klimatu. V zájmu zachování ekologické vyváženosti a jistoty v systému EU ETS předložila Komise návrh na jeho revizi tak, aby byl v souladu s navýšeným cílem snížit do roku 2030 emise o nejméně 55 % oproti roku 1990.
Pro koordinovaný a nákladově efektivní přechod k dlouhodobému cíli stanovenému Pařížskou dohodou mají zásadní význam stabilní a spolehlivé dlouhodobé strategie. Do října 2021 předložilo Komisi své dlouhodobé strategie 20 členských států. Třináct z nich jasně uvedlo, že jejich cílem je dosáhnout klimatické nebo uhlíkové neutrality do roku 2050 nebo dříve. Zbývající členské státy usilují o to, aby byly do roku 2050 z velké části klimaticky neutrální nebo predikují snížení emisí v rozmezí od 80 % do 95 % ve srovnání s rokem 1990. Jelikož však obdržené vnitrostátní strategie dosud neumožňují společné dosažení cílů a záměrů energetické unie, členské státy se vybízejí, aby zvážily jejich aktualizaci, je-li to možné, a zvýšily tak své ambice.
Strategie Komise týkající se methanu správně zdůrazňuje rychlá opatření k řešení emisí methanu, jež pocházejí zejména ze zemědělství, energetiky a odpadů, a důležitost těchto opatření potvrdil ve své nejnovější zprávě o změně klimatu také Mezivládní panel pro změnu klimatu. S cílem řešit emise tohoto plynu v odvětví energetiky předloží Komise ještě v roce 2021 návrh na snížení emisí methanu.
Zvýšení ambicí a zajištění dekarbonizace jde také ruku v ruce s dosažením stávajícího cíle pro rok 2020 v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Členské státy mají do 30. dubna 2022 předložit údaje o tom, zda byly splněny cíle v oblasti energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020. Nejnovější dostupné údaje (2019, viz obrázek 2) a stávající externí analýzy ukazují, že EU jako celek a většina členských států jednotlivě byly v průběhu let na dobré cestě k dosažení cílů, částečně díky snížení cen klíčových technologií, např. pro větrnou a solární energii. U některých členských států, zejména Francie a Polska, však zřejmě hrozí, že nesplní svůj vnitrostátní závazný cíl, aniž by využily například statistických převodů s členskými státy, které mají ve srovnání se svým vnitrostátním cílem pro energii z obnovitelných zdrojů přebytek. Komise členským státům při uzavírání takových dohod pomáhala a bude pomáhat i nadále.
Obrázek 2: Celkový podíl energie z obnovitelných zdrojů (% hrubé konečné spotřeby energie, 2019). Zdroj: Eurostat
Pokračuje rovněž práce na mechanismu EU pro financování energie z obnovitelných zdrojů jakožto další možnosti, jak podpořit projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, a tím podnítit větší využívání těchto zdrojů v celé EU.
Závazky členských států v rámci jejich vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu odpovídají kolektivní kapacitě EU, která překračuje současný cíl pro rok 2030 v oblasti obnovitelných zdrojů energie (33,1–33,7 % nad současným cílem dosáhnout do roku 2030 alespoň 32% podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie). Aktualizace vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu podle nařízení o správě, které mají být předloženy do 30. června 2023 (návrhy aktualizací), resp. do 30. června 2024 (konečné aktualizace), by měly odrážet vyšší cíl a ambice pro rok 2030 v souladu s navrhovanou revizí směrnice o obnovitelných zdrojích energie. Komise vydá pokyny k těmto aktualizacím v souladu s předloženými legislativními návrhy.
Celkové investice do obnovitelných zdrojů energie v EU výrazně vzrostly z 32,9 miliardy EUR v roce 2019 na 48,8 miliardy EUR v roce 2020. Situace se však u různých technologií lišila: v případě větrné energie na pevnině roční dodatečná kapacita klesla (z 8,4 na 7,1 GW), ale v případě větrné energie na moři a solární fotovoltaické (FV) energie vzrostla (z 1,5 GW na 2,5 GW a z 16,3 GW na 18,6 GW). V zájmu další podpory inovací a zavádění obnovitelných zdrojů energie bude Komise v roce 2022 pracovat na strategii EU pro solární energii. Práce se zaměří na stávající překážky, které brání zavádění kapacity solárních zdrojů požadované do roku 2030, resp. do roku 2050, a na podmínky, které toto zavádění umožní.
Komise podporuje zavádění a využívání vodíku z obnovitelných zdrojů a napomáhá Evropské alianci pro čistý vodík. Podporuje zavádění obnovitelného a nízkouhlíkového vodíku prostřednictvím Inovačního fondu, založení společného podniku pro čistý vodík a členské státy, které vedou proces spojený s významnými projekty společného evropského zájmu.
Hlavním obnovitelným zdrojem energie zůstává bioenergie, která představuje přibližně 60 % všech obnovitelných zdrojů. Stávající směrnice o obnovitelných zdrojích energie obsahuje kritéria udržitelnosti pro využívání bioenergie. Komise intenzivně spolupracovala s členskými státy na finalizaci prováděcích aktů, které stanoví operační pokyny pro členské státy týkající se kritérií udržitelnosti lesů. V souvislosti s předpokládaným nárůstem obnovitelných zdrojů energie přijala Komise také řadu opatření, jejichž cílem je zacelit stávající mezery, posílit udržitelnou těžbu a zajistit nejvyšší hospodářskou a environmentální přidanou hodnotu dřevní biomasy.
3.2Zvyšování energetické účinnosti
Stejně jako u podílu obnovitelných zdrojů energie Komise příští rok posoudí, zda byly splněny cíle v oblasti energetické účinnosti pro rok 2020. V roce 2019 se již druhým rokem v řadě snížila spotřeba primární energie. Byla o 1,8 % nižší než v roce 2018, i když stále 1,8 % nad lineární trajektorií pro dosažení cíle, který byl v oblasti energetické účinnosti vytyčen pro rok 2020. Konečná spotřeba energie se v roce 2019 poprvé za šest let snížila, avšak vzhledem k nahromaděné mezeře byl roční pokles o 0,6 % v roce 2019 k dosažení cíle nedostatečný: skutečná spotřeba byla 2,3 % nad lineární trajektorií k dosažení cíle pro rok 2020.
Ve srovnání s předchozím rokem snížila EU svou primární energetickou náročnost o více než 3 %. Vzhledem k tomu, že zima roku 2019 byla teplejší než v roce 2018, přispívalo ke snížení spotřeby energie počasí, ale roli hrál také přechod na obnovitelné zdroje energie. Meziroční zlepšení konečné energetické náročnosti činilo 2 %. V roce 2020 vedly dopady krize COVID-19 k výraznému poklesu spotřeby energie a z prvních odhadů Evropské agentury pro životní prostředí vyplývá, že tato spotřeba klesla natolik nízko, aby byly splněny cíle v oblasti spotřeby primární energie i konečné spotřeby energie.
Pokud jde o pokrok při plnění současných cílů pro rok 2030, spotřeba primární energie a konečná spotřeba energie v EU byla v roce 2019 o 19,7 %, resp. o 16,3 % nad cílovou úrovní pro rok 2030. Tempo poklesu v roce 2019 směrem k cílům pro rok 2030 bylo uspokojivé pouze u spotřeby primární energie. Je třeba vyvinout mnohem větší úsilí ke snížení podle stávajícího cíle konečné spotřeby energie a ambicióznějšího cíle stanoveného v navrhované revizi směrnice o energetické účinnosti. To bude vyžadovat aktualizaci a řádné provádění vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a naplánování nových opatření, aby byla vyplněna mezera v kolektivní ambici, jež vyplývá z vnitrostátních plánů v jejich aktuální podobě. Komise může k těmto aktualizacím vydat pokyny.
Budovy představují jednu oblast, kde jsou tato opatření více potřebná a mají větší potenciál. Jsou odpovědné za přibližně 40 % celkové spotřeby energie v EU a za 36 % emisí skleníkových plynů souvisejících se spotřebou energie. V současné době se má za to, že přibližně 75 % fondu budov je energeticky neúčinných, a proto je třeba přijmout účinná opatření včetně revize příslušného regulačního rámce, zejména revize směrnice o energetické účinnosti a revize systému EU pro obchodování s emisemi, která byla navržena v červenci, a nadcházejícího návrhu na revizi směrnice o energetické náročnosti budov.
Priorita energeticky účinné renovace veřejných a soukromých budov se rovněž pozitivně odráží v investicích, s nimiž se počítá v 22 plánech pro oživení a odolnost schválených Komisí. Komise analyzovala, že investice do energetické renovace budov mají na celkových výdajích přispívajících ke klimatickým cílům uvedených v těchto plánech 23% podíl. Všechny členské státy musí navíc vypracovat dlouhodobé strategie renovací, které podpoří renovaci jejich vnitrostátního fondu budov tak, aby byl do roku 2050 vysoce energetický účinný a dekarbonizovaný. Komise posoudí všechny dlouhodobé strategie renovací do konce roku 2021.
Energetické štítky EU jsou silným prvkem, který spotřebitelům pomáhá s výběrem energeticky účinnějších výrobků a výrobce povzbuzuje k inovování a používání energeticky účinnějších technologií. Od března 2021 se na energetických štítcích používá namísto stupňů A+++ až D hodnotící škála A až G. U čtyř skupin výrobků musely být štítky se změněnou stupnicí zavedeny od 1. března 2021. U žárovek a svítidel se nové štítky používají od 1. září 2021.
3.3Zvýšení energetické bezpečnosti a zabezpečení dodávek energie
Jak bylo zaznamenáno v posledních několika měsících, přetrvávající vysoká závislost na dovozu fosilních paliv vystavuje hospodářství Unie výkyvům světových cen. Zlepšení odolnosti vyžaduje posílení energetické bezpečnosti a zabezpečení při postupném vyřazování fosilních paliv a integraci decentralizovanější energie z obnovitelných zdrojů. Nedávné sdělení „Řešení nárůstu cen energie: soubor opatření a podpor“ nastiňuje klíčové střednědobé a dlouhodobé kroky k zajištění tohoto cíle.
V roce 2021 byly do jedné hodiny vyřešeny dva rozsáhlé technické incidenty, které prokázaly odolnost energetického systému EU navzdory pandemii COVID-19. Také ukázaly, že účinná připravenost na možné otřesy je trvalá potřeba na úrovni členských států i na úrovni EU. To je obzvláště důležité i v kontextu zvýšené závislosti na čistém dovozu energie, která v roce 2019 dosáhla 60,6 %, což je nejvyšší úroveň za posledních 30 let. Tuto úroveň lze vysvětlit kombinací mírného zvýšení poptávky po energii, snížení domácí produkce fosilních paliv a stále nedostatečné domácí kapacity obnovitelných zdrojů energie.
Odvětvové evropské koordinační skupiny (pro elektřinu, plyn a ropu) hrály v letech 2020 a 2021 obzvláště důležitou úlohu při sledování bezpečnosti dodávek, např. tím, že řešily dopad zpoždění při údržbě elektráren v důsledku opatření souvisejících s pandemií COVID-19 a diskutovaly o možných reakcích na extrémní povětrnostní jevy.
V odvětví elektroenergetiky postupuje provádění nařízení o rizikové připravenosti – brzy bude hotov první soubor vnitrostátních plánů rizikové připravenosti. Členské státy v těchto plánech stanoví opatření, jejichž prostřednictvím budou ve vzájemné spolupráci předcházet případným elektroenergetickým krizím, připravovat se na ně a zmírňovat je, s přihlédnutím k rostoucí elektrifikaci.
V souvislosti s nejnovějšími pravidly pro bezpečnost dodávek plynu
zavedly všechny členské státy kromě dvou vnitrostátní plány na prevenci nebo zmírnění dopadu narušení dodávek plynu. Členské státy pokročily v uzavírání dvoustranných ujednání o solidaritě, jejichž cílem je zajistit v případě vážné krize přeshraniční dodávky zranitelným zákazníkům
. Komise plánuje revizi nařízení o zabezpečení dodávek plynu v prosinci 2021, která by mohla usnadnit přeshraniční přístup ke skladovací kapacitě, a to i pro obnovitelné a nízkouhlíkové plyny. Kromě toho budou před zimním obdobím nadále sledovány úrovně zásob plynu a řádné fungování trhu s plynem.
Pokračující zlepšování propojení elektrických a plynárenských sítí rovněž posílilo regionální spolupráci a posílilo bezpečnost dodávek na úrovni EU, členských států a regionů.
EU je připravena na případné dočasné přerušení dodávek ropy. Aby byl zajištěn bezpečný provoz stávajících unijních zařízení pro těžbu ropy a zemního plynu na moři, Komise a členské státy úzce spolupracovaly na aktualizaci vnějších havarijních plánů.
Nedávné incidenty, jako například kybernetický útok na americký ropovod Colonial z května 2021, ukázaly, jak mohou energetický systém ovlivnit hrozby a slabá místa v oblasti kybernetické bezpečnosti. Komise zahájila práci na kodexu sítě s cílem zajistit kybernetickou bezpečnost přeshraničních toků elektřiny. Kodex plánuje přijmout do konce roku 2022.
V prosinci 2020 navrhla Komise v rámci strategie bezpečnostní unie EU dvě nové směrnice o odolnosti kritických subjektů a o bezpečnosti sítí a informačních systémů s cílem zvýšit odolnost odvětví energetiky. Rovněž obnovila tematickou síť pro ochranu kritické energetické infrastruktury – fórum pro pravidelná jednání mezi provozovateli a vlastníky kritických energetických infrastruktur.
V aktualizaci průmyslové strategie z května 2021 Komise zdůraznila potřebu urychlit ekologickou a digitální transformaci a současně posílit odolnost a strategické kapacity EU. Průmyslové aliance jsou klíčovým nástrojem k usnadnění intenzivnější spolupráce a společného postupu všech zainteresovaných partnerů v odvětvích strategického významu. V říjnu 2021 zveřejnila Komise studii, která identifikovala potenciální překážky v dodavatelských řetězcích surovin pro energetické technologie, které mají zásadní význam pro energetickou bezpečnost a přechod na čistou energii.
Pokud jde o jaderné odvětví, Komise úzce spolupracuje s regulačními orgány členských států pro jadernou bezpečnost
s cílem sledovat možné dopady pandemie na bezpečnost jaderných zařízení. Odvětví prokázalo dobrou odolnost tváří v tvář těmto podmínkám prostřednictvím zavedené praxe posuzování a zmírňování rizik. Nebyly hlášeny žádné nepříznivé dopady na bezpečnost nebo spolehlivost. Komise nicméně financuje studii, jejímž cílem je přezkoumat, jak toto odvětví pandemii zvládalo a jak v takových podmínkách zajišťuje svou odolnost.
Obecněji, pokud jde o řešení potenciálních rizik spojených s extrémními přírodními nebezpečími, jako jsou rizika vyvolaná povodněmi nebo nepříznivými povětrnostními podmínkami, odolnost jaderných elektráren EU vůči vnějším událostem byla přezkoumána a posílena v rámci zátěžových testů, jež byly ve spolupráci s Komisí prováděny po havárii ve Fukušimě. Směrnice o jaderné bezpečnosti
vyžaduje, aby držitelé povolení prováděli pravidelné bezpečnostní prověrky s cílem určit další zlepšení bezpečnosti s přihlédnutím k provozním zkušenostem.
3.4 Posílení vnitřního trhu s energií
3.4.1 Pokrok na trzích s elektřinou a plynem
Třebaže zdražování elektřiny se vzhledem k rekordně nízkým velkoobchodním cenám během pandemie a k oživení hospodářské aktivity očekávalo, kombinace faktorů vytlačila v posledních měsících ceny elektřiny na historická maxima. To mělo dopad na podniky a spotřebitele, zejména na ty zranitelné, v době, kdy mnoho z nich bylo oslabeno ztrátou příjmů v důsledku pandemie. Kromě vyšší celosvětové poptávky po plynu v důsledku celosvětového hospodářského oživení byly klíčovými faktory sezónní podmínky a v mnohem menší míře i ceny uhlíku. Vliv zvýšení cen plynu na cenu elektřiny je devětkrát vyšší než vliv zvýšení cen uhlíku
.
Většina členských států se potýká s vysokými cenami plynu a elektřiny, avšak v různé míře a v různou dobu. Míra, do jaké se velkoobchodní ceny přenášejí na maloobchodní ceny, se rovněž v jednotlivých členských státech liší v závislosti na skladbě zdrojů energie, regulaci a struktuře maloobchodních cen. Přibližně dvě třetiny maloobchodní ceny jsou v průměru obvykle určovány náklady na přenos a distribuci, daněmi a poplatky, jedna třetina pak prvkem velkoobchodní ceny. Rychlost, s jakou se zvýšení velkoobchodních cen plynu promítá do maloobchodních cen, závisí rovněž na smluvních podmínkách (tj. na délce smlouvy, pevných nebo variabilních cenách atd.).
V svém nedávném sdělení „Řešení nárůstu cen energie: soubor opatření a podpor“ Komise nastiňuje pomoc a podporu při řešení nežádoucích negativních dopadů vyšších cen energie na domácnosti a podniky, na oživení, jeho spravedlnost a inkluzivnost a na důvěru v transformaci energetiky.
Obrázek 3: Složky cen domácností v roce 2020 (v %). Zdroj: Eurostat.
V této fázi neexistují žádné jasné důkazy o tom, že by alternativní tržní rámec jiný než metoda marginálních cen a trh „pay-as-clear“ zajistil nižší ceny a lepší pobídky. S ohledem na cenovou nestabilitu v poslední době pověřila Komise Agenturu pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER), aby posoudila přínosy a nevýhody současného uspořádání velkoobchodního trhu s elektřinou, včetně jeho schopnosti řešit extrémní kolísání cen na trzích s plynem.
V průběhu minulého roku byla také přijata opatření, která dále zlepšila fungování vnitřního trhu s energií. Provedení směrnice o elektřině ve vnitrostátním právu do 31. prosince 2020 vytvořilo nové příležitosti pro společnosti a spotřebitele k účasti na trzích s elektřinou – mohou například přizpůsobit svou poptávku tak, aby pomohli zmírnit přetížení sítě nebo vyvážit poptávku a nabídku. Tato flexibilita na straně poptávky se na evropském trhu s elektřinou rozvíjí, i když v různé míře. Flexibilita na straně poptávky zvyšuje pružnost elektrizační soustavy a přispívá k zajištění nákladové efektivnosti trhů s elektřinou.
Zároveň bylo dosaženo významného pokroku při harmonizaci vnitrostátních pravidel pro obchodování s energií a provozování soustavy. Nejhmatatelnějším příkladem je propojování trhů EU, které spojuje všechny členské státy a vytváří společnou obchodní platformu EU pro elektřinu. Propojování trhů je součástí cenově dostupného modelu pro energetickou transformaci a zajišťuje dodávání nejméně nákladné elektřiny po celé EU ve prospěch spotřebitelů. Dne 17. června 2021 byly do celounijního propojení úspěšně začleněny hranice mezi Polskem, Českem, Slovenskem, Rumunskem a Maďarskem. Plán je takový, že v dalším kroku budou do jednotného propojení denních trhů zahrnuty poslední dvě hranice (hranice mezi Rumunskem a Bulharskem do konce října 2021 a hranice mezi Chorvatskem a Maďarskem v březnu 2022). Celkový přínos rozšíření jednotného propojení denních trhů na všechny vnitřní hranice EU se odhaduje na více než 115 milionů EUR ročně.
Významného pokroku bylo dosaženo v oblasti jednotného propojení vnitrodenních trhů, kdy od roku 2019 bylo připojeno 22 členských států. Plánuje se propojení Itálie, Řecka a Slovenska. Dodatečné přínosy plynoucí z účinnějšího využívání vnitrodenní kapacity obchodu s elektřinou v celé Evropě se odhadují na více než 50 milionů EUR ročně. Dokončení jednotného propojení vnitrodenních trhů je prioritou pro další integraci obnovitelných zdrojů energie, neboť pomáhá snižovat rozdíly v cenách elektřiny mezi regiony.
Propojování trhů ve všech časových rámcích přes vnitřní hranice, včetně vyrovnávání blízkého reálnému času, by znamenalo další přínosy ve výši více než 1,5 miliardy EUR ročně a omezilo by potřebu záložních elektráren na fosilní paliva, čímž by se významně snížily emise skleníkových plynů.
Objemy obchodované v plynárenských uzlech vzrostly v roce 2019 na historicky nejvyšší úroveň. Tento trend pokračoval i v roce 2020, přičemž krize COVID-19 obchodní činnost a poptávku po plynu dále stimulovala. Navzdory klesajícímu dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG) zesílilo v roce 2020 vyskladňování. Současné zásoby plynu jsou sice těsné, ale přiměřené za předpokladu, že nastávající zima bude podobná té předchozí, nicméně zásoby nejsou k dispozici ve všech členských státech EU a integrovanější evropský přístup by mohl pomoci zmírnit kolísání cen energií.
Opožděné nebo neúplné provádění stávajícího acquis, včetně kodexů sítě, se zdá být překážkou pro zlepšení velkoobchodního trhu. Cenová korelace je vysoká mezi uzly v severozápadní Evropě a nizozemským uzlem TTF, který se stává měřítkem pro mezinárodní obchod se zkapalněným zemním plynem a kumuluje přibližně tři čtvrtiny veškerého obchodu s plynem v Evropě. Úroveň rozvoje trhu, likvidity a hospodářské soutěže se však v rámci Unie stále liší. Mezi trhy TTF a trhy na severovýchodě (Polsko, Pobaltí a Finsko) nebo na jihozápadě (Španělsko, Itálie) existují během roku cenové rozdíly ve výši 1 až 3 EUR za megawatthodinu (MWh) nebo vyšší.
3.4.2 Energetická infrastruktura pro větší dekarbonizaci
Infrastruktura je klíčem k tomu, aby trh s energií řádně a účinně fungoval a integroval více obnovitelných zdrojů energie. Většina členských států již dosáhla úrovně propojení ve výši 15 % požadované do roku 2030 nařízením o správě a nahradila předchozí cíl 10 % do roku 2020. Při plnění tohoto cíle hrají významnou úlohu projekty společného zájmu (PSZ), klíčové projekty přeshraniční infrastruktury, jež propojují energetické soustavy zemí EU. Od poslední zprávy o stavu energetické unie bylo několik projektů společného zájmu uvedeno do provozu nebo zcela vybudováno.
V letech 2014 až 2020 bylo na práce a podpůrné studie související s projekty společného zájmu přiděleno více než 4,7 miliardy EUR z prostředků EU v rámci Nástroje pro propojení Evropy (CEF), což vedlo k celkovým investicím ve výši 9,5 miliardy EUR. Dvě třetiny tohoto rozpočtu byly vyčleněny na projekty v oblasti elektřiny a inteligentních sítí, aby byla podpořena integrace obnovitelných zdrojů energie do energetické soustavy.
5. seznam projektů společného zájmu by měl být přijat v listopadu 2021 v rámci stávajícího nařízení o hlavních směrech pro TEN-E.
V prosinci 2020 navrhla Komise revizi nařízení o TEN-E, o níž se v současné době jedná, aby byla reflektována klíčová úloha energetické infrastruktury v ekologické transformaci. Nový přístup k plánování infrastruktury podpoří úlohu elektrifikace v budoucí skladbě zdrojů energie, přispěje k dekarbonizaci plynárenského odvětví prostřednictvím obnovitelných a nízkouhlíkových plynů včetně vodíku a vytvoří integrovanější energetický systém. Návrh vylučuje infrastrukturu pro fosilní paliva (včetně zemního plynu) a zavádí povinná kritéria udržitelnosti pro všechny projekty společného zájmu. Revidovaný rámec bude muset vstoupit v platnost včas před výběrem 6. unijního seznamu projektů společného zájmu.
Revidované nařízení o Nástroji pro propojení Evropy zajišťuje nové okno pro přeshraniční projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů včetně nových projektů plovoucích větrných parků na moři s cílem dále prozkoumat tuto oblast obnovitelných zdrojů. První výzva k předkládání návrhů pro předběžné studie proveditelnosti byla zveřejněna 22. září 2021 v celkové výši 1 milionu EUR. První výzva k předkládání technických studií a prací na přeshraničních projektech, které byly vybrány na zvláštním seznamu EU, bude zveřejněna ve třetím čtvrtletí roku 2022 v celkové výši 100 milionů EUR.
3.4.3 Postupné ukončení dotací na fosilní paliva
Celkové energetické dotace v EU dosáhly v roce 2019 výše 176 miliard EUR. Jak je podrobněji uvedeno v příloze o energetických dotacích, nejnovější údaje ukazují, že i když se EU zavázala dotace na fosilní paliva postupně ukončit, tyto dotace neklesají dostatečně. Dotace na fosilní paliva již od roku 2015 vzrostly v 11 členských státech.
Dotace na fosilní paliva, které představují přibližně 30 % celkových dotací v energetice, se v roce 2020 mírně snížily na 52 miliard EUR (z 56 miliard EUR v roce 2019), a to pod vlivem nižší spotřeby energie v důsledku pandemie COVID-19. Vzhledem k tomu, že HDP a spotřeba energie v roce 2020 klesaly podobným tempem, neexistuje žádný jasný trend snižování úrovně dotací na fosilní paliva, navzdory mezinárodnímu závazku EU. S oživením ekonomiky a opětovným růstem spotřeby fosilních paliv proto musí EU zintenzivnit své úsilí, aby se nevrátila k úrovním dotací před pandemií.
Postupné vyřazování uhlí z výroby elektřiny bylo v mnoha členských státech podporováno dotacemi na uzavření elektráren.
Na energii z obnovitelných zdrojů byly vynaloženy dotace v celkové výši 78 miliard EUR, což je o 8 % více než v roce 2015
. Dotace na energetickou účinnost nadále rostly, a to na 16 miliard EUR v roce 2019 a 17 miliard EUR v roce 2020, a od roku 2015 se tedy zvýšily téměř o 50 %.
V některých případech může být zároveň vhodná finanční podpora pro zranitelné domácnosti. Konkrétně v kontextu hospodářského oživení po pandemii COVID-19 mohou být specifické sociální platby pro nejvíce ohrožené osoby vhodným prostředkem, jak jim v krátkodobém horizontu pomoci s hrazením energií nebo jak podpořit zvyšování energetické účinnosti, při zajištění účinného fungování trhu. Financování dotací na výrobu energie z obnovitelných zdrojů z jiných veřejných příjmů než z účtů za elektřinu může mít v některých členských státech přínos v podobě osvobození zranitelných spotřebitelů od významné části jejich účtů za energie.
Taxonomie EU zároveň pomůže vést soukromé investory a veřejné fondy tím, že určí environmentálně udržitelné hospodářské činnosti a bude do nich směrovat více finančních prostředků, čímž sníží investice do kapacity založené na fosilních palivech a související dotace.
Právní rámec pro klima mění nařízení o správě, aby bylo zajištěno jednotnější podávání zpráv ve všech členských státech o postupném ukončování energetických dotací, zejména na fosilní paliva, přičemž mechanismy podávání zpráv mají být stanoveny prostřednictvím prováděcího aktu v roce 2022, který se v současné době připravuje.
3.5Výzkum a inovace a konkurenceschopnost
Zatímco většina snížení emisí CO2 do roku 2030 bude pocházet z technologií, které jsou již dnes na trhu, Mezinárodní energetická agentura (IEA) předpokládá, že téměř polovina snížení potřebného do roku 2050 bude pocházet z technologií, které jsou v současné době ve fázi demonstrace nebo prototypu. EU má dobré postavení, pokud jde o podíly na světovém trhu v určitých segmentech hodnotového řetězce technologií pro čistou energii, avšak vyšší investice do výzkumu a inovací a další úsilí v oblasti transferu technologií by zajistilo, že EU využije příležitosti energetické transformace k posílení své konkurenceschopnosti v odvětví čisté energie.
Druhá zpráva o pokroku v oblasti konkurenceschopnosti ukazuje, že EU si ve výzkumu v oblasti čisté energie drží přední postavení. Na celosvětové úrovni má ve srovnání s jinými velkými ekonomikami větší podíl „zelených“ vynálezů v technologiích zmírňování změny klimatu.
Míra veřejných investic EU do technologií čisté energie potřebných pro dekarbonizaci je nicméně nejnižší z hlavních ekonomik (0,027 % HDP v roce 2019). Veřejné výdaje členských států na výzkum a inovace v oblasti čisté energie jsou stále pod úrovní roku 2010, ale vnitrostátní a unijní financování na podporu oživení, které se zaměřuje na výzkum a inovace v oblasti čisté energie, to může částečně kompenzovat. Výdaje navíc od roku 2016 rostou, což je známkou částečného zotavení z předchozí hospodářské krize. Dlouhodobý dopad pandemie COVID-19 na inovační ekosystém se teprve ukáže. V soukromém sektoru EU se celkové výdaje na energetický výzkum a inovace snížily o 7 %. Celosvětové veřejné výdaje na výzkum a inovace v oblasti energetiky vykazovaly v roce 2020 nepřetržitý, i když pomalejší růst. Větší odolnost a soustavný růst byly pozorovány zejména u výdajů na výzkum a inovace v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. Priority v oblasti výzkumu a inovací v rámci energetické unie (na základě COM(2015) 80): obnovitelné zdroje energie, inteligentní systém, účinné systémy, udržitelná doprava, zachycování, využití a ukládání uhlíku a jaderná bezpečnost.
EU je světovým lídrem v odvětví větrné energie, ale hospodářská soutěž zůstává ostrá. V roce 2020 zaujímal evropský trh větrné energie na moři 71 % (24,8 GW) celosvětového trhu (z hlediska kumulovaného instalovaného výkonu). Podíl členských států na celosvětovém trhu činí přibližně 42 % (14,6 GW). V tomto ohledu má klíčový význam velikost domácího trhu. Pokud jde o fotovoltaickou energii, obchodní deficit EU vzrostl v roce 2019 na více než 5,7 miliardy EUR a EU má srovnatelně malý podíl na trhu výroby článků a modulů. Drží si však špičkové postavení v jiných částech hodnotového řetězce včetně výzkumu a vývoje, zejména pokud jde o výkonnost výrobků, udržitelnost a oběhovost.
EU se nachází na rozcestí u řady technologií, kde se očekává expanze trhu. Její odvětví tepelných čerpadel, obnovitelných paliv, inteligentních sítí a vodíku z obnovitelných zdrojů mají dobré předpoklady k tomu, aby mohla těžit z budoucí rostoucí poptávky, jež vyplyne z politicky podporovaného rozmachu relevantních trhů. Na stejnou úroveň se dostává i evropské odvětví baterií, čemuž v souladu s pokyny směrnice o bateriích napomáhá kombinace faktorů – investice do výroby baterií, zvýšená poptávka po elektrických vozidlech, posun v unijním automobilovém průmyslu a zaměření na oběhovost jakožto řešení problému se surovinami.
4 Širší výhody z pohledu Zelené dohody pro Evropu
4.1 Udržitelnost, hospodářský růst a zaměstnanost
4.1.1. Kvalita ovzduší a další dopady na životní prostředí
Posun k další dekarbonizaci unijního hospodářství přináší pozitivní dopady v oblasti životního prostředí a nejde jen o klima. Díky zvyšování energetické účinnosti, nahrazování fosilních paliv, rozvoji nehořlavých obnovitelných zdrojů energie (např. větrné a solární energie) nebo přechodu k čistším druhům dopravy se zejména snižuje znečištění ovzduší. To nám pomůže splnit cíl vytyčený v akčním plánu pro nulové znečištění
snížit v EU do roku 2030 dopady znečištění ovzduší na zdraví (vyjádřené předčasnými úmrtími) o více než 55 % oproti roku 2005.
V roce 2019
bylo v EU znečištění ovzduší stále příčinou přibližně 400 000 předčasných úmrtí, přičemž regionální rozdíly často odrážely vzorce spotřeby energie, jako je využívání uhlí nebo biomasy k vytápění domácností. Vliv znečištění ovzduší na zdraví má stejný regionální vzorec jako vystavení znečištění ovzduší způsobenému jemnými částicemi, přičemž v roce 2018 byly nejvyšší expozice obyvatelstva pozorovány hned v několika členských státech EU, zejména v Bulharsku, Česku, Chorvatsku, Itálii, Řecku, Polsku a Rumunsku.
Je nutné se zabývat potenciálními kompromisy mezi přechodem na dekarbonizovaný energetický systém a snižováním znečištění ovzduší. Například je třeba zabránit rostoucímu využívání bioenergie v zařízeních bez odpovídajících technologií pro snižování emisí. Důležité je sledování souvisejícího vývoje – v září 2021 přijala Světová zdravotnická organizace aktualizované pokyny pro kvalitu ovzduší, které budou podkladem pro nadcházející revizi směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší
.
Využívání energie z obnovitelných zdrojů se také řídí evropskými právními předpisy v oblasti životního prostředí, a to i tam, kde jsou opatření dále rozvíjena v kontextu Zelené dohody pro Evropu.
4.1.2 Pracovní místa a růst
Hrubá přidaná hodnota odvětví čisté energie zaznamenávala od roku 2010 průměrný roční růst o 5 % a v roce 2018 dosáhla 133 miliard EUR. Činnosti v oblasti energetické účinnosti vykazovaly ve stejném období obzvláště silný průměrný roční růst ve výši 9 % a průměrný roční růst výroby energie z obnovitelných zdrojů činil 2 %. Obě odvětví rostla více než zbytek ekonomiky.
Nejnovější dostupné údaje pocházejí z období před krizí COVID-19 a ukazují, že snížená energetická náročnost vykazovala známky oddělení hospodářského růstu od spotřeby energie. Spotřeba energie však v absolutním vyjádření neklesala.
Z nejnovějších dostupných údajů z období před krizí COVID-19 vyplývá, že přímá zaměstnanost v odvětví čisté energie v roce 2018 činila 1,7 milionu pracovních míst na plný úvazek s průměrným ročním růstem 2 %, což je dvakrát vyšší míra, než jakou v období 2010-2018 vykazovala celá ekonomika (1 %).
Rychlost inovací v oblasti čisté energie si žádá změny kvalifikace a prohlubování dovedností na všech jejich úrovních, aby bylo možné dále vyvíjet a zavádět technologie a řešení v celé EU. Očekává se, že v období do roku 2030 vzroste poptávka po široké škále profesních kategorií, které jsou pro přechod na čistou energii relevantní
. Evropský pakt pro dovednosti
tento proces podporuje budováním partnerství s průmyslovými ekosystémy, jako jsou stavebnictví a energeticky náročná průmyslová odvětví.
Očekává se, že tvorbu pracovních míst v EU budou v souvislosti s transformací energetiky nejvíce stimulovat obnovitelné zdroje energie a energetická účinnost. Klíčovými motory tvorby pracovních míst jsou větrná energie a fotovoltaika (instalace a výroba solárních panelů). Očekává se, že odvětví větrné energie vytvoří do roku 2050 více než 420 000 nových pracovních míst na plný úvazek a fotovoltaika pak až 140 000
.
Na straně poptávky vznikají zelená pracovní místa především ve stavebnictví, zejména v souvislosti s renovacemi budov, kde v EU vzniká odhadem 13 až 28 pracovních míst na 1 investovaný milion eur
. Dobrým příkladem korelací mezi ekonomickým stimulem a přechodem na čistou energii jsou určitá opatření ve vnitrostátních plánech pro oživení a odolnost, např. prioritní renovování budov ke zlepšení jejich profilu z hlediska náročnosti na energii a zdroje. Renovační práce jsou náročné na pracovní sílu, generují pracovní místa a investice, často vycházejí z místních dodavatelských řetězců, vytvářejí poptávku po zařízeních, která jsou vysoce účinná z hlediska využívání energie a zdrojů, a přidávají nemovitostem na dlouhodobé hodnotě. Úbytek pracovních se naopak očekává především v uhelném průmyslu, ve strojírenství a v odvětví konvenčních dopravních zařízení.
Zvýšené cíle v oblasti klimatu a energetiky do budoucna povedou k novým investičním potřebám. Oproti průměrným ročním částkám investovaným v uplynulých deseti letech budou v příštích deseti letech zapotřebí průměrné roční dodatečné investice ve výši 390 miliard EUR. Ve srovnání s investičními potřebami plánovanými pro realizaci vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu znamená dosažení vyšších cílů v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 zvýšení investic o přibližně 100 miliard EUR ročně.
4.2Prioritou je volba spotřebitelů
Klíčovou úlohu při přechodu k integrovanějšímu energetickému systému založenému na obnovitelných zdrojích budou hrát aktivní spotřebitelé a angažovaní prozumenti. Takoví prozumenti jsou lépe chráněni před kolísáním cen. V kontextu vysokých cen energie a potenciálních slabin v důsledku pandemie COVID-19 bude i nadále důležitá podpora pro zranitelné spotřebitele a podniky.
Balíček opatření pro dekarbonizaci trhu s vodíkem a plynem plánovaný na prosinec 2021 bude obsahovat spotřebitelská ustanovení, a to i pro trhy se zemním plynem. Aby se spotřebitelé mohli aktivně zapojovat na trhu, zaměří se Komise také na provádění stávajících právních předpisů, které podporují volbu a aktivní účast spotřebitelů. Například směrnice o obnovitelných zdrojích energie a směrnice o elektřině reflektují rostoucí význam samospotřebitelů energie z obnovitelných zdrojů (prozumentů) a aktivních spotřebitelů. Tento právní rámec otevírá možnost spolupráce mezi provozovateli distribučních soustav a společenstvími pro obnovitelné energie, jakož i občanskými energetickými společenstvími. Za účelem dalšího posílení úlohy spotřebitelů analyzuje Komise možnosti zavedení celounijní ekoznačky, aby bylo podpořeno využívání energie z obnovitelných zdrojů z nových zařízení.
V současné době jsou v EU zapojeny nejméně 2 miliony lidí do více než 7 700 energetických společenství
. Energetická společenství přispívají k vnitrostátnímu instalovanému výkonu až 7 % a jejich celkový výkon z obnovitelných zdrojů se odhaduje na nejméně 6,3 GW. Podle konzervativního odhadu investovala tato společenství celkovou částku ve výši nejméně 2,6 miliardy EUR. Na podzim 2021 zřídí Komise Poradenské centrum a úložiště pro venkovská energetická společenství, aby dále usnadnila rozvoj občanských společenství a společenství pro obnovitelnou energii.
Z hlediska posílení postavení spotřebitelů jsou zásadně důležitá řešení v oblasti inteligentních energetických sítí, zejména inteligentní měřicí systémy vhodné pro daný účel a plynulé toky údajů s odpovídající ochranou dat. Komise vypracovává transparentní a nediskriminační pravidla pro přístup k údajům a akční plán pro digitalizaci energetiky.
4.3Ochrana nejzranitelnějších
Energetická chudoba i nadále podkopává sociální začlenění a schopnost lidí aktivně se zapojit do přechodu na zelenou energii a mít z ní prospěch. To uznává i evropský pilíř sociálních práv, který zařazuje energetické služby mezi základní služby, k nimž má mít přístup každý, a který vyzývá k přijetí podpůrných opatření pro ty, kdo je potřebují. V roce 2019 se energetická chudoba v Evropské unii dotýkala až 31 milionů lidí, přičemž významný podíl na tomto čísle měly domácnosti s nízkými příjmy, ale postiženy byly i domácnosti se středními příjmy. Zároveň byly patrné značné rozdíly mezi členskými státy. Za účelem řešení tohoto problému je balíček naplňující Zelenou dohodu pro Evropu navržen tak, aby zmírnil potenciální distribuční účinky a nepříznivé sociální dopady transformace energetického systému.
Taktéž podpůrná opatření prezentovaná v nedávném sdělení „Řešení nárůstu cen energie: soubor opatření a podpor“ reflektují skutečnost, že domácnosti trpící energetickou chudobou a domácnosti s nízkými či nižšími středními příjmy jsou současným prudkým zdražením zasaženy nejvíce, protože na energie vynakládají výrazně vyšší podíl svých příjmů.
V kontextu vyšších cen energie bude Komise i nadále sledovat, jak budou právní předpisy EU týkající se energetické chudoby uplatňovány v členských státech a jak se bude energetická chudoba vyvíjet. V návaznosti na loňská doporučení ohledně energetické chudoby zřídí Komise koordinační skupinu pro energetickou chudobu a zranitelné spotřebitele, aby byla zajištěna užší spolupráce s příslušnými orgány. Členské státy si tak budou moci vyměňovat osvědčené postupy a zapojovat se do koordinovaného úsilí, aby veškeré analýzy založené na ukazatelích na úrovni EU nebo na vnitrostátní úrovni mohly být doplněny o související politiky EU, jako jsou energetická účinnost nebo renovační vlna. Iniciativa pro cenově dostupné bydlení, která je klíčovým prvkem renovační vlny, si klade za cíl realizovat v nadcházejících letech v rámci celé EU stěžejní projekty revitalizace 100 městských částí. Zahájení těchto renovačních projektů je plánováno na čtvrté čtvrtletí roku 2021. Komise rovněž zřídila poradenské centrum pro energetickou chudobu, které se má stát evropským střediskem pro zkušenosti a odborné znalosti v záležitostech energetické chudoby. Centrum zahájí činnost tak, že bude pomáhat 80 samostatným obcím s přímou podporou při škálování a rozsáhlém šíření konkrétních řešení zaměřených na vymýcení energetické chudoby na místní úrovni.
Směrnice o elektřině uznává význam vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení, které mají dobré předpoklady k tomu, aby nasměrovaly podporu těm, kteří jsou energetickou chudobou a rostoucími cenami nejvíce postiženi. Členské státy mohou konkrétní platby zacílit na ty nejohroženější, aby jim pomohly pokrýt jejich účty v krátkodobém horizontu. Toto opatření lze rovněž doplnit opatřeními, která zabrání odpojení od sítí. Je však důležité, aby tato mimořádná opatření nebyla považována za alternativu k řešení problémů, jako jsou bydlení ve špatně izolovaných objektech nebo využívání spotřebičů s nízkou účinností.
Zelená dohoda pro Evropu klade důraz na podporu regionů, odvětví a jednotlivců, jichž se přechod na čistou energii přímo dotýká, aby byla zajištěna spravedlivá transformace. Transformace má rovněž významný dopad na regiony, které jsou silně závislé na uhlíkově náročných průmyslových odvětvích (např. ocelářství, cementárenství nebo chemickém průmyslu), jež projdou významnými změnami. Z tohoto důvodu byl zřízen mechanismus pro spravedlivou transformaci. Tento mechanismus zahrnuje Fond pro spravedlivou transformaci, který poskytne investice ve výši 19,2 miliardy EUR do území, která čelí nejvíce negativním socioekonomickým dopadům transformace. Členské státy nyní připravují své plány spravedlivé územní transformace, které umožní přístup ke všem třem pilířům mechanismu pro spravedlivou transformaci.
Komise navíc zavedla platformu pro spravedlivou transformaci, která má všem zúčastněným stranám pomoci v přístupu ke zdrojům mechanismu pro spravedlivou transformaci a jejich využívání. Tato platforma rozšiřuje podporu poskytovanou v rámci iniciativy EU pro uhelné regiony procházející transformací, jež pomáhá uhelným regionům ve 12 členských státech formulovat strategie přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku a řešit potenciální negativní socioekonomické dopady. Lze očekávat, že uplatněním technologií pro výrobu čisté energie vznikne do roku 2030 až 315 000 pracovních míst a do roku 2050 možná až 460 000, čímž v rámci transformace dojde v několika uhelných regionech k vytvoření pracovních příležitostí.
4.4Odstraňování administrativních a investičních překážek
Máme-li dosáhnout cílů EU v oblasti klimatu, budeme potřebovat vhodný rámec, který usnadní související masivní investice. Příliš složité a zdlouhavé administrativní povolovací postupy představují hlavní překážku pro přechod na dekarbonizovaný energetický systém, zejména pokud jde o zavádění a integraci energie z obnovitelných zdrojů. Mezi překážky patří složité struktury, chabá právní soudržnost a nedostatečné politické a regulační rámce a pokyny.
Směrnice o obnovitelných zdrojích z roku 2018 zavedla ustanovení o organizaci a maximální době trvání procesu udělování povolení, která se vztahují na všechna příslušná povolení k výstavbě, modernizaci a provozu zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a jejich připojení k elektrizační soustavě. Směrnice rovněž vyžaduje, aby členské státy zřídily jednotné kontaktní místo, které bude žadatelům v celém správním procesu poskytovat poradenství. Komise pozorně sleduje provádění příslušných ustanovení směrnice a posuzuje, zda jsou zapotřebí další opatření. Za tímto účelem byla do návrhu Komise na změnu směrnice o obnovitelných zdrojích energie předloženého v červenci 2021 zahrnuta doložka o přezkumu článků týkajících se správních postupů. Členské státy jsou rovněž žádány, aby vytvořily podpůrný rámec, který by řešil zbývající nefinanční překážky projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, jako je nedostatek digitálních a lidských zdrojů v odpovědných orgánech, který znesnadňuje vyřizování rostoucího počtu žádostí o povolení. Aby členským státům pomohla řešit administrativní a investiční překážky, vydá Komise v roce 2022 pokyny ke zjednodušení povolovacích a správních postupů při zavádění energie z obnovitelných zdrojů, přičemž bude vycházet z analýzy stávajících překážek a osvědčených postupů v členských státech.
5. Vnější rozměr, diplomatická činnost v oblasti klimatu a energetiky
EU jde stále příkladem, pokud jde o dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Kromě toho, že zvyšuje vlastní ambice a přijímá konkrétní opatření v souladu s Pařížskou dohodou, hraje také aktivní úlohu na mezinárodních fórech. EU a její členské státy významně přispívají ke společnému cíli rozvinutých zemí poskytovat ročně 100 miliard USD na podporu opatření v oblasti klimatu v rozvojových zemích. Nový finanční nástroj Globální Evropa (79,5 miliardy EUR na období 2021–2027) zajistí, aby alespoň 30 % finančních prostředků podporovalo opatření v oblasti klimatu.
V průběhu roku 2021 vedla EU diskusi o transformaci energetiky také na mnohostranných fórech, jako je dialog OSN na vysoké úrovni. EU úzce spolupracuje se skupinami G-7 a G-20 s cílem dosáhnout do roku 2050 nulových čistých emisí skleníkových plynů a postupně ukončit mezinárodní financování výroby energie z uhlí bez omezování emisí a dotace v této oblasti. Unie také aktivně usilovala o dosažení významného výsledku na konferenci COP 26. Stále více partnerů přichází s ambicióznějšími plány, pokud jde o energetickou účinnost a využívání energie z obnovitelných zdrojů a cíle zaměřené na nízkouhlíkové hospodářství nebo hospodářství s nulovými emisemi uhlíku.
EU, Spojené státy a další zúčastněné země se v září 2021 dohodly, že stanoví společný cíl snížit do roku 2030 emise methanu nejméně o 30 % pod úroveň roku 2020. Cíl se promítá celou ekonomikou a zahrnuje emise methanu pocházející z výroby energie z fosilních paliv, konkrétně těch, které se uvolňují při těžbě a přepravě ropy a zemního plynu, a ze zemědělství a odpadu. Globální závazek týkající se metanu bude přijat během listopadové konference o klimatu v Glasgow. Komise kromě toho podporuje Program OSN pro životní prostředí (UNEP) při zřizování nezávislého mezinárodního střediska pro sledování emisí methanu (IMEO), které by řešilo globální nedostatek údajů a transparentnost v této oblasti, mimo jiné prostřednictvím finančního příspěvku.
Dvoustranná a regionální spolupráce v oblasti energetiky mezi EU a jejími mezinárodními partnery se i nadále zaměřuje na systematickou podporu přechodu na hospodářství s nízkými emisemi a odolné vůči změně klimatu a na zajištění energetické bezpečnosti a konkurenceschopnosti. Příkladem tohoto přístupu je obnovení energetické spolupráce mezi EU a USA a zelená aliance mezi EU a Japonskem z května 2021. Unijní prioritou je také spolupráce v oblasti čisté energie s Indií (partnerství EU a Indie v oblasti čisté energie a klimatu) a Čínou (platforma pro spolupráci v oblasti energetiky mezi EU a Čínou).
EU si vytyčila cíle pro víceletý finanční rámec na období 2021–2027, pokud jde o regionální spolupráci se sousedními regiony na východě, na jihu a na západním Balkáně, a vyzvala k přijetí nových společných opatření s cílem posílit udržitelnou energetickou bezpečnost, kolektivně urychlit přechod na zelenou energii a podpořit investice do čisté energie.
Komise intenzivně pracuje na vytvoření rámce v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030, včetně příslušných cílů do roku 2030, pro devět smluvních stran Energetického společenství, které nejsou členy EU, a na přijetí plánu dekarbonizace, který podpoří tyto smluvní strany na cestě ke klimatické neutralitě do poloviny století. Také se pracuje na modernizaci Smlouvy o energetické chartě.
Členské státy EU schválily nový program pro Středomoří založený na obnoveném partnerství se zeměmi jižního sousedství. V červnu 2021 schválilo všech 42 členských států Unie pro Středomoří prohlášení, v němž zdůraznilo svůj závazek k přechodu na čistou energii a k posílení regionální spolupráce v oblasti energetiky.
Ve spolupráci s rozvojovými zeměmi, zejména v subsaharské Africe, je prioritou přístup k cenově dostupné, spolehlivé a udržitelné energii a generování investic soukromého sektoru. EU podporuje iniciativu Africké unie na vytvoření afrického jednotného trhu s elektřinou (AfSEM), který umožní produktivní transformaci a podpoří hospodářský rozvoj, vytváření pracovních míst, boj proti chudobě a prosperitu.
Klíčovou oblastí, jíž se Komise věnuje, je i zajišťování jaderné bezpečnosti za jejími hranicemi. Na konci léta dokončili techničtí odborníci ze Skupiny evropských dozorných orgánů pro jadernou energii (ENSREG) a Komise vzájemné hodnocení provádění běloruského akčního plánu pro zátěžové testy jaderných elektráren. Techničtí odborníci ENSREG a Komise rovněž zahájili přípravy na vzájemné hodnocení tureckého zátěžového testu plánovaného na polovinu roku 2022. EU také prokázala, že je i nadále odhodlána provádět přílohu III společného komplexního akčního plánu (JCPOA) o civilní jaderné spolupráci s Íránem.
V zájmu dosažení celosvětového energetického přechodu a zajištění bezpečnosti dodávek a čistých technologií zahájila Komise diskusi o evropské strategii pro mezinárodní angažovanost v oblasti energetiky, která má být přijata v roce 2022. S cílem sladit diplomacii EU v oblasti energetiky a klimatu se Zelenou dohodou pro Evropu přijali ministři zahraničních věcí EU na toto téma závěry Rady. Práce Komise se zaměřuje na nové příležitosti při zavádění systému čisté energie, podpoře energetické účinnosti a bezpečných a udržitelných technologií a zároveň postupném přechodu od využívání fosilních paliv k řešením v oblasti zelené energie a podpoře spravedlivého přechodu. Obchodní politika a diplomatická činnost v oblasti energetiky budou muset úzce spolupracovat na zajištění nenarušeného obchodu a investic do:
I.surovin potřebných k transformaci energetiky v EU;
II.energetických výrobků potřebných k transformaci energetiky a
III.technologií, na nichž závisí jak EU, tak naši obchodní partneři při přechodu ke klimaticky neutrálním ekonomikám.
6. Závěr
Z tohoto hodnocení stavu energetické unie 2021 vyplývá, že provádění politik EU v oblasti energetiky a klimatu přispívá k plnění Zelené dohody pro Evropu a k zotavení z dopadů krize COVID-19. Na základě této analýzy a sdělení „ Řešení nárůstu cen energie: soubor opatření a podpor“ by Komise zdůraznila následujících šest oblastí pro další opatření.
Komise bude i nadále sledovat vývoj cen energií, aby zajistila, že její reakce na současný prudký nárůst cen energie zůstane přiměřená a soustředěná na nejvíce postižené osoby.
Komise bude dále zavádět legislativní rámec, který bude odpovídat našim zvýšeným cílům v oblasti klimatu a energetiky. Součástí bude revize směrnice o energetické náročnosti budov a iniciativy týkající se vodíku, methanu a dekarbonizace trhu s plynem, jejichž přijetí je plánováno na konec letošního roku. Komise vyzývá Evropský parlament, Radu a poradní výbory, aby pokročily v přijímání těchto návrhů, paralelně s červencovým balíčkem, a zdůrazňuje, že je důležité zachovat jejich ambicióznost, integritu a soudržnost.
Pro transformaci mají zásadní význam další veřejné a soukromé investice do energetické účinnosti a obnovitelné energie, zejména do větrné a solární energie a do skladování a decentralizované výroby elektřiny, jež zajistí větší odolnost a zmírní opětovné nárůsty cen elektřiny. V roce 2022 hodlá Komise přijmout strategii EU pro solární energii, která se bude zabývat stávajícími překážkami a podmínkami, jež umožní zavedení kapacity solární energie požadované do roku 2030 a do roku 2050.
Mají-li se podniky ujmout vedoucí úlohy a EU a její členské státy přilákat investice, je nezbytné řešit překážky, jež investicím do transformace brání. Zejména jde o zjednodušené povolovací postupy, které by investorům v odvětví energetiky i mimo něj zajistily nezbytnou předvídatelnost. Transformaci může dále urychlit postupná náprava slabin v přenosové síti a rychlé odstranění překážek, jež brání integraci obnovitelných zdrojů energie, jakož i podpora sociálního přijetí obnovitelných zdrojů energie. V roce 2022 má Komise v plánu vydat pokyny pro členské státy ohledně zjednodušených povolovacích a správních postupů při zavádění obnovitelných zdrojů energie.
Dotace na fosilní paliva by měly skončit. Při nižších výdajích na dotování fosilních paliv a na léčbu nemocí souvisejících se znečištěním budou mít vnitrostátní rozpočty větší rezervu na investice do inovativních technologií a zelených dovedností a na zmírňování potenciálních distribučních dopadů transformace. V roce 2022 hodlá Komise přijmout prováděcí akt týkající se podávání zpráv o pokroku při plnění vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. To by mělo pomoci zajistit jednotnější podávání zpráv o postupném ukončování dotací v energetice, zejména v případě fosilních paliv.
Zvláštní pozornost bude i nadále vyžadovat energetická chudoba, zejména v situaci, kdy vyšší ceny energií dopadají na domácnosti s nízkými a nižšími středními příjmy, protože na energie vynakládají vyšší podíl svých příjmů. Komise spolupracuje s členskými státy a energetickými regulačními orgány, aby byla zajištěna optimální ochrana zranitelných spotřebitelů, a navrhne pravidla ke zlepšení energetické náročnosti evropského fondu budov. Komise pozorně sleduje provádění stávajících právních předpisů, aby byla zajištěna ochrana všech evropských spotřebitelů a posíleno jejich postavení, se zvláštním zaměřením na nejzranitelnější osoby. Spotřebitelé by měli mít možnost se aktivně zapojit do trhu s energií a požívat vysokého stupně ochrany a silnějšího postavení.
Vzhledem k tomu, že podíl EU na celosvětových emisích skleníkových plynů klesl na 8 %, je pro účinná opatření v oblasti klimatu a pro uplatnění plného potenciálu, který pro snížení emisí skleníkových plynů existuje, nezbytná mezinárodní spolupráce (v prostředí, jako je UNFCCC, dialog OSN na vysoké úrovni o energetice, skupina G-20 a Energetické společenství). Z tohoto důvodu je zapotřebí právě připravovaná strategie EU pro mezinárodní angažovanost v oblasti energetiky.
I v roce 2021 má nadále zásadní význam dialog s Evropským parlamentem, Radou, mezinárodními partnery a zúčastněnými stranami z veřejného i soukromého sektoru. V rámci příprav na konferenci COP26 v Glasgow se tento dialog zaměřuje na možný významný příspěvek energetického systému k dekarbonizaci, jak je popsáno v tomto sdělení a ve zprávě o pokroku v oblasti klimatu. Souběžně s legislativní prací na návrzích první části balíčku opatření naplňujících Zelenou dohodu pro Evropu z července 2021 by měly probíhat diskuse zúčastněných stran o výzvách, včetně administrativních překážek, posílení postavení spotřebitelů a provádění souvisejících právních předpisů v oblasti energetiky.
