EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52020XC0417(07)
Communication from the Commission COVID-19: Guidance on the implementation of relevant EU provisions in the area of asylum and return procedures and on resettlement 2020/C 126/02
Sdělení Komise Nákaza COVID-19: Pokyny k provádění příslušných předpisů EU v oblasti azylových řízení, postupů navracení a přesídlování 2020/C 126/02
Sdělení Komise Nákaza COVID-19: Pokyny k provádění příslušných předpisů EU v oblasti azylových řízení, postupů navracení a přesídlování 2020/C 126/02
C/2020/2516
OJ C 126, 17.4.2020, p. 12–27
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
17.4.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 126/12 |
SDĚLENÍ KOMISE
Nákaza COVID-19: Pokyny k provádění příslušných předpisů EU v oblasti azylových řízení, postupů navracení a přesídlování
(2020/C 126/02)
Nákaza COVID-19 se rozšířila po celém světě a vedla k přijetí různých opatření, která mají omezit rychlost jejího přenosu. Dne 10. března 2020 hlavy států a předsedové vlád členských států Evropské unie zdůraznili potřebu společného evropského přístupu a úzké koordinace s Komisí (1). Zejména ministři zdravotnictví a ministři vnitra byli vyzváni, aby zajistili řádnou koordinaci a usilovali o společné evropské pokyny.
Rozsah globální hrozby, které dnes čelíme, zdůrazňuje zásadní potřebu koordinace na úrovni EU, aby se maximalizoval potenciální dopad opatření přijatých na úrovni vnitrostátní.
V této souvislosti Komise dne 16. března 2020 přijala sdělení Evropskému parlamentu, Evropské radě a Radě, v němž vyzývá, aby byly s ohledem na nákazu COVID-19 dočasně omezeny cesty do EU, jež nejsou nezbytně nutné (2). Na osoby, které potřebují mezinárodní ochranu nebo které musí být přijaty na území členských států z jiných humanitárních důvodů, se z těchto dočasných opatření vztahují výjimky. Opatření přijatá členskými státy za účelem zpomalení a omezení dalšího šíření nákazy COVID-19 by měla být založena na posouzení rizik a vědeckých poznatcích a musí zůstat přiměřená. Veškerá omezení v oblasti azylu, navracení a přesídlování musí být přiměřená, prováděna nediskriminačním způsobem a musí zohledňovat zásadu nenavracení a povinnosti stanovené mezinárodním právem.
Pandemie má přímé dopady na způsob, jakým členské státy provádí předpisy EU v oblasti azylu a navracení, a způsobuje komplikace v přesídlování. Komise si plně uvědomuje obtíže, kterým členské státy při provádění předpisů EU v tomto ohledu čelí. Každé přijaté opatření v oblasti azylu, přesídlování a navracení by také mělo plně zohlednit opatření na ochranu zdraví zavedená členskými státy na jejich území za účelem prevence a omezování šíření nákazy COVID-19.
Aniž by byla dotčena zásada, že pouze Evropský soudní dvůr může vydávat směrodatné výklady práva Unie, připravila Evropská komise za podpory Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO) a Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) za účelem podpory členských států v této oblasti tyto pokyny.
Tyto pokyny objasňují, jak v souladu s povinnostmi stanovenými Listinou základních práv Evropské unie co nejlépe zajistit kontinuitu řízení při plném zajištění ochrany zdraví a základních práv. Zároveň připomínají základní zásady, které musí nadále platit, aby byl přístup k azylovému řízení během pandemie COVID-19 v co největší míře zachován. Je zejména nutné registrovat a zpracovávat všechny žádosti o mezinárodní ochranu, byť může dojít k určitému zpoždění. Je třeba zajistit dostupnost akutního ošetření a základní léčby nemocí, včetně léčby onemocnění COVID-19.
V tomto ohledu pokyny rovněž poskytují praktické rady a určují nástroje, mimo jiné poukázáním na nově vznikající osvědčené postupy v členských státech pro provádění azylových řízení a řízení o navrácení, a postupy, podle kterých lze za současných okolností pokračovat v činnostech souvisejících s přesídlováním, s přihlédnutím k tomu, že stávající právní předpisy nepočítají se specifickými dopady vyplývajícími ze stavu pandemie.
Za účelem prevence a omezování šíření nákazy COVID-19 by měla opatření v oblasti veřejného zdraví, jako jsou lékařská vyšetření, omezení fyzického kontaktu, karanténa a izolace dle potřeby být uplatňována i na státní příslušníky třetích zemí, včetně žadatelů o mezinárodní ochranu, přesídlených osob nebo státních příslušníků třetích zemí, kteří v Unii pobývají neoprávněně, za předpokladu, že jsou taková opatření rozumná, přiměřená a nediskriminační.
Praktické pokyny obsažené v tomto dokumentu mají za cíl poskytnout příklady možných postupů v rámci acquis, které mohou členské státy při zohlednění stávajících vnitrostátních postupů a dostupných zdrojů vhodně využít.
Pokyny řeší zejména tyto otázky:
Azyl: registrace a podávání žádostí, způsobů provádění pohovorů, jakož i komplikace týkající se podmínek přijímání včetně zajištění a postupy řízení podle nařízení (EU) č. 604/2013 (dále „dublinské nařízení“).
Přesídlování: praktické podmínky, za kterých by měla v rámci možností pokračovat přípravná opatření umožňující plynule obnovit proces přesídlování, jakmile to bude možné.
Navracení: praktická opatření, která by za současných okolností mohla usnadnit provádění řízení o navrácení, podporu dobrovolného návratu a opětovného začlenění, ochranu migrantů před nezamýšlenými důsledky omezujících opatření na mezinárodní cestování, zajištění přístupu k přiměřeným základním službám a také vyjasnit, za jakých podmínek je opodstatněné a přiměřené nelegální migranty zajistit.
Poskytování pokynů je dynamický projekt, který bude moci vyžadovat další rozvoj. Příslušné agentury EU jej doplní formou tematických zasedání (3) s cílem pomoci členským státům dalšími praktickými radami a usnadnit sdílení osvědčených postupů. Kromě toho jsou k dispozici i obecné pokyny úřadu EASO týkající se několika konkrétních klíčových otázek, na něž se tyto pokyny vztahují (4).
1. Azyl
Opatření přijatá na vnitrostátní úrovni za účelem omezení fyzického kontaktu mezi azylovými pracovníky a žadateli o azyl mají dopad na azylová řízení. Vzhledem k tomu, že vnitrostátní sanitární orgány mohou na základě posouzení rizik a vědeckých poznatků přijmout nezbytná opatření s cílem omezit a omezit další šíření COVID-19, tato opatření by měla být přiměřená a v souladu s právními předpisy EU, včetně Listiny základních práv Evropské unie. Je proto nutné i v případě, že bude docházet ke zpožděním, registrovat a zpracovávat všechny žádosti státních příslušníků třetích zemí o mezinárodní ochranu, a musí jim být umožněno, aby tyto žádosti podali. Zvláštní pozornost by měla být věnována situaci zranitelných osob, rodin a nezletilých osob (včetně nezletilých osob bez doprovodu), se všemi žadateli o mezinárodní ochranu musí být důstojně zacházeno a musí mít přinejmenším přístup ke svým základním právům a možnost je uplatnit.
Pokud jde o azylová řízení, lze s ohledem na skutečnost, že směrnice 2013/32/EU (dále „směrnice o azylovém řízení“) nepředvídala situaci odpovídající současnému stavu nastalému v důsledku pandemie COVID-19, zvážit uplatnění obdobných výjimek, jaké jsou ve směrnici stanoveny pro případ velkého počtu souběžných žádostí (5). Nařízení (EU) č. 603/2013 (dále „nařízení o Eurodacu“) navíc výslovně stanoví možnost odložit v rámci opatření přijatých za účelem ochrany veřejného zdraví odběr otisků prstů (6).
Pokud jde o příslušnost k posuzování žádostí, nabízí dublinské nařízení určitý manévrovací prostor, zejména pokud jde o osobní pohovory, řízení pro sloučení rodiny nezletilých osob bez doprovodu a uplatňování diskrečních ustanovení.
Pokud jde o podmínky přijímání, mohou členské státy v souladu se směrnicí 2013/33/EU (dále „směrnice o podmínkách přijímání“) využít možnosti výjimečně, v řádně odůvodněných případech a po přiměřenou dobu, která by měla být co nejkratší, stanovit pravidla pro materiální podmínky přijetí odchylující se od těch, které se vyžadují obvykle (7). Tyto pravidla musí v každém případě pokrývat základní potřeby včetně zdravotní péče. Opatření týkající se karantény nebo izolace pro prevenci šíření nákazy COVID-19 nejsou regulována acquis EU v oblasti azylu. Tato opatření mohou v souladu s vnitrostátním právem být uložena i žadatelům o azyl, za předpokladu, že jsou nezbytná, přiměřená a nediskriminační.
1.1. Azylové řízení
Pokud jde o přístup k řízení o mezinárodní ochraně, několik členských států vzhledem k nezbytnému omezení fyzického kontaktu a k nedostatku personálu oznámilo uzavření azylových správ nebo přístup pouze po předchozím oznámení prostřednictvím telefonu nebo elektronické služby. Členské státy rovněž oznámily omezení služeb souvisejících s registrací žádostí o mezinárodní ochranu. Některé členské státy upřesnily, že registrace žádostí je obecně pozastavena nebo povolena pouze ve výjimečných případech nebo pro zranitelné osoby.
Ustanovení čl. 6 odst. 5 směrnice o azylovém řízení umožňuje členským státům prodloužit lhůtu pro registraci žádostí na deset pracovních dnů, pokud je v praxi velice obtížné dodržet lhůtu v důsledku velkého počtu současně učiněných žádostí státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti. Pokud je v praxi pro vnitrostátní orgány velmi obtížné dodržet třídenní nebo šestidenní lhůtu pro registraci v důsledku situace COVID-19, která by s ohledem na celkový účel právních předpisů a dotčených zájmů mohla mít podobný dopad v podobě obtíží vyplývajících z velkého počtu současně podaných žádostí, měly by s ohledem na skutečnost, že stávající právní předpisy nepočítají se specifickými dopady vyplývajícími ze stavu pandemie, členské státy mít možnost tuto dočasnou odchylku po omezenou dobu uplatňovat. V každém případě by při jakémkoli dalším prodlení v registraci žádostí neměla být dotčena práva žadatelů podle směrnice o podmínkách přijímání, která se na ně vztahují od podání žádosti.
V souladu s čl. 6 odst. 1 třetím pododstavcem směrnice o azylovém řízení by členské státy měly zajistit, aby orgánům, u nichž je pravděpodobné, že budou žádosti o mezinárodní ochranu dostávat (jako jsou policejní orgány, pohraniční stráž, imigrační orgány a pracovníci detenčních zařízení), byly poskytnuty informace, které jim umožní předkládat případy k registraci a informovat žadatele o tom, kde a jak mohou podávat žádosti o mezinárodní ochranu.
Praktické pokyny:
|
Podávání žádostí
V některých členských státech je možné podávat žádosti o mezinárodní ochranu zasláním poštou. Komise doporučuje, aby bylo v případě potřeby možné podávat žádosti prostřednictvím formuláře buď poštou, nebo pokud možno elektronicky. V souladu s čl. 6 odst. 4 směrnice o azylovém řízení se žádost považuje za podanou poté, co formulář obdrží příslušný orgán.
Praktické pokyny:
|
|
Osobní pohovory
Mnoho členských států osobní pohovory odložilo na později. Jiné provádějí pohovory na základě zvláštních ujednání prostřednictvím videokonferencí nebo po instalaci bezpečnostního skla. Komise členským státům doporučuje, aby v maximální možné míře využily těchto zvláštních dočasných opatření, a to za předpokladu, že příslušné orgány zajistí v zařízeních nezbytná opatření a že příslušné orgány zajistí tlumočení a přístup k právní pomoci a zastoupení.
Členské státy mohou podle okolností daného případu uplatnit čl. 14 odst. 2 písm. b) směrnice o azylovém řízení a upustit od osobního pohovoru – zejména pokud existují důvodné indicie nasvědčující tomu, že žadatel mohl být nakažen onemocněním COVID-19. V takových případech je třeba vynaložit přiměřené úsilí, aby žadatel mohl předložit další informace. Neprovedení osobního pohovoru nesmí nepříznivě ovlivnit rozhodnutí rozhodujícího orgánu.
Kromě toho, pokud to povolují vnitrostátní právní předpisy, lze v souladu s čl. 42 odst. 2 písm. b) směrnice o azylovém řízení provádět předběžné posouzení následné žádosti pouze na základě písemného podání.
Praktické pokyny:
|
Lhůta pro ukončení řízení o posouzení žádosti
Podle čl. 31 odst. 3 písm. b) směrnice o azylovém řízení mohou členské státy prodloužit šestiměsíční lhůtu pro ukončení řízení o posouzení žádosti nejvýše o dalších devět měsíců v případech, kdy o mezinárodní ochranu žádá současně velký počet státních příslušníků třetí země nebo osob bez státní příslušnosti, kvůli čemuž je v praxi velmi složité skončit řízení v uvedené lhůtě. Jelikož spolunormotvůrce nepředpokládal specifické okolnosti vyplývající z pandemie, měly by mít členské státy možnost uplatnit tuto dočasnou odchylku, pokud je pro ně v praxi velmi složité dodržet šestiměsíční lhůtu pro posouzení žádostí v důsledku nákazy COVID-19, jež by z hlediska obecného cíle právních předpisů a dotčených zájmů mohla mít podobný dopad jako obtíže plynoucí z vysokého počtu souběžných žádostí.
1.2 Dublinské nařízení
Přemísťování podle dublinského nařízení
Úřad EASO zaslal členským státům dotaz (8) ohledně provádění přemísťování podle dublinského nařízení, na nějž navázala Komise s žádostí o konkrétní údaje. Z odpovědí členských států vyplývá, že od 25. února do 30. března 2020 maximální počet případů, kdy stávající nemožnost přemístit žadatele do příslušného členského státu z důvodu epidemie COVID-19 vedla ke změně příslušnosti, lehce překročil jeden tisíc (9) a touto situací bylo dotčeno šest členských států.
Na základě odpovědí členských států se odhaduje, že ve 25 členských státech existuje nanejvýš 6 000 případů, u nichž může dojít ke změně příslušnosti před 1. červnem 2020, pokud přemísťování nebude v důsledku epidemie COVID-19 obnoveno. Některé členské státy, včetně států s vysokým počtem případů spadajících do dublinského systému, nicméně nebyly schopny odečíst případy, kdy daná osoba uprchla nebo se věc stále projednává na administrativní úrovni či před soudem, nebo určit jednotlivé lhůty, a počet případů, v nichž může dojít ke změně příslušného státu, proto pouze odhadly. Očekávaný počet případů, u nichž se může v důsledku COVID-19 v příštích dvou měsících příslušný stát změnit, bude tudíž výrazně nižší.
Pro řádné fungování dublinského systému má zásadní význam úzká spolupráce mezi členskými státy. Komise vyzývá všechny členské státy k obnovení přemísťování, jakmile to bude z praktického hlediska a s ohledem na vývoj situace možné. Komise a úřad EASO jsou připraveny napomáhat spolupráci (včetně spolupráce na dvoustranném základě) mezi členskými státy.
Před provedením jakéhokoli přemístění by členské státy měly zvážit situaci spojenou s COVID-19, včetně silného tlaku na systém zdravotní péče, v příslušném členském státě. Členské státy by také měly dbát na to, aby s ohledem na současnou situaci neodkládaly posuzování žádostí.
Pokud se přemístění do příslušného členského státu neuskuteční v požadované lhůtě, stává se podle čl. 29 odst. 2 dublinského nařízení příslušným členský stát, který o přemístění požádal. Žádné ustanovení uvedeného nařízení neumožňuje odchýlit se od tohoto pravidla v situaci, jako je situace vzniklá v důsledku pandemie COVID-19.
Pokud jde o nezletilé osoby bez doprovodu, mohlo by se v řízení o sloučení s rodinným příslušníkem, sourozencem nebo příbuzným pokračovat i po uplynutí lhůt pro přemístění stanovených v článku 29, pokud je to v zájmu dítěte a pokud tato lhůta nebyla dodržena z důvodu doby trvání řízení o umístění nezletilé osoby, jak je stanoveno v čl. 12 odst. 2 dublinského prováděcího nařízení (10).
Vedle toho může členský stát podle čl. 17 odst. 2 dublinského nařízení kdykoli před vydáním rozhodnutí ve věci samé požadovat od jiného členského státu, aby žadatele převzal z humanitárních důvodů, které vyplývají zejména z rodinných nebo kulturních důvodů, s cílem sloučit i jiné členy rodiny, i když tento členský stát není v zásadě příslušný. Toto pravidlo by mohlo být rovněž uplatněno v případech, kdy byla použitelná závazná kritéria týkající se sloučení rodiny, avšak nemožnost provést přemístění z důvodu epidemie COVID-19 vedla k nedodržení lhůt pro přemístění.
Vzhledem k tomu, že spolunormotvůrci nepředpokládali specifické okolnosti vyplývající z pandemie, měly by mít členské státy možnost uplatnit toto diskreční ustanovení i tehdy, není-li cílem sloučit členy rodiny.
Členské státy se mohou na dvoustranném základě a případ od případu dohodnout, že po obnovení přemísťování podle dublinského nařízení svolí členské státy, které byly za žadatele odpovědné před pozastavením, k opětovnému převzetí odpovědnosti za dotčené žadatele.
Uplatnění tohoto pravidla by vyžadovalo souhlas žadatele, jak stanoví čl. 17 odst. 2.
Dublinská řízení
Pohovory: Podle čl. 5 odst. 2 dublinského nařízení mohou členské státy od osobního pohovoru upustit, pokud žadatel po obdržení informací týkajících se provádění uvedeného nařízení (11) již poskytl informace důležité k určení příslušného členského státu jiným způsobem. Jsou-li tyto podmínky splněny, může být upuštění od pohovoru považováno za vhodné opatření, zejména existuje-li podezření, že žadatel onemocněl na COVID-19. Upustí-li členské státy od pohovoru, zajistí, aby měl žadatel před přijetím rozhodnutí o přemístění možnost předložit další informace důležité pro správné určení příslušného členského státu.
Přednost pro nezletilé osoby bez doprovodu a případy zachování celistvosti rodiny: V situaci, kdy správní orgány členských států upravují své pracovní postupy, což může ovlivnit jejich schopnost vyřídit všechny dublinské případy včas, měly by členské státy přednostně vyřizovat případy týkající se nezletilých osob bez doprovodu, jiných zranitelných osob nebo celistvosti rodiny.
IT připojení: S ohledem na povinnost členských států komunikovat mezi sebou prostřednictvím sítě DubliNet a jelikož řada členských států uzpůsobila své pracovní postupy, měly by členské státy přednostně posoudit, jak lze v případě práce na dálku zachovat nebo zpřístupnit připojení k síti DubliNet, aby bylo možné pokračovat ve vyřizování dublinských případů a byla zajištěna ochrana údajů v souladu s právními předpisy EU.
Praktické pokyny:
|
1.3 Zajištění podmínek pro přijímání žadatelů o azyl
Zdravotní vyšetření: Mnohé členské státy zavedly přísnější lékařská vyšetření pro žadatele a povinné testování na COVID-19 u nově příchozích. V souladu s článkem 13 směrnice o podmínkách přijímání mohou členské státy z důvodů ochrany veřejného zdraví provádět lékařské vyšetření žadatelů o mezinárodní ochranu s cílem určit vhodná preventivní opatření, přičemž je třeba respektovat základní práva a zásady přiměřenosti, nezbytnosti a nediskriminace.
Zdravotní péče: Podle článku 19 směrnice o podmínkách přijímání musí být žadatelům poskytnuta potřebná zdravotní péče, a to přinejmenším nutná a neodkladná péče v případě onemocnění a závažných duševních poruch. Členské státy by měly přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby tato zdravotní péče v případě potřeby zahrnovala léčbu onemocnění COVID-19.
Karanténa/izolace: S cílem předejít šíření nákazy COVID-19 využívá mnoho členských států karanténu nebo izolaci. Tato opatření nejsou směrnicí o podmínkách přijímání upravena. Karanténa a izolace mohou být uplatňovány vůči žadatelům o mezinárodní ochranu na základě vnitrostátních právních předpisů, pokud jsou taková opatření rozumná, přiměřená a nediskriminační. Znamená to zejména, že členský stát by mohl uplatňovat karanténu nebo izolaci vůči žadatelům o mezinárodní ochranu přicházejícím na jeho hranice pouze v případě, že uplatňuje podobná, ačkoli ne nezbytně stejná, opatření vůči všem osobám přicházejícím z oblastí postižených pandemií a náležitá opatření vůči osobám, které se již na jeho území nacházejí.
Praktické pokyny:
|
Materiální podmínky přijetí
Některé členské státy uzavřely určitá zařízení, například střediska pro nově příchozí, avšak otevřely jiná zařízení, jako jsou nouzové útulky. Některé členské státy rovněž snižují míru obsazenosti zařízení a omezují přístup do těchto zařízení nebo jejich návštěvy, aby se zabránilo pohybu osob.
Podle práva Unie musí členské státy zajistit, aby od okamžiku podání žádosti umožňovaly materiální podmínky přijetí odpovídající životní úroveň žadatelů, která jim zaručí živobytí a ochranu jejich tělesného a duševního zdraví.
Komise doporučuje, aby v případech, kdy jsou v kolektivních azylových zařízeních zajištěny podmínky přijetí, byla plně využívána přijímací kapacita členských států s cílem zajistit v maximální možné míře dostatečné omezení fyzického kontaktu mezi žadateli a izolaci ohrožených osob. Tato opatření by mohla mít jak preventivní, tak i reaktivní funkci v případě osob testovaných s pozitivním výsledkem, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat zranitelným skupinám, jako jsou žadatelé se zdravotním postižením, senioři či osoby s již existujícími zdravotními problémy.
Praktické pokyny:
|
Preventivní a hygienická opatření
V azylových zařízeních všechny členské státy již zavedly zvláštní hygienická opatření a provádějí pravidelnou dezinfekci. Komise doporučuje, aby tato preventivní a hygienická opatření pokračovala a nadále se zaměřovala jak na ubytované osoby, tak na zaměstnance pracující v těchto kolektivních zařízeních.
Praktické pokyny:
|
|
Jiná pravidla pro materiální podmínky přijetí
Některé členské státy omezily rozsah služeb poskytovaných v azylových zařízeních, například pozastavily skupinové aktivity a osobní poradenství.
Pokud přijímací orgán nemá v důsledku šíření onemocnění COVID-19 dostatek zaměstnanců ani zdrojů pro zajištění odpovídajícího fungování dostupných azylových zařízení, mohou členské státy využít možnost stanovenou v čl. 18 odst. 9 písm. b) směrnice o podmínkách přijímání, aby v řádně odůvodněných případech a po přiměřenou dobu, která musí být co nejkratší, stanovily jiná pravidla pro materiální podmínky přijetí. I za těchto jiných podmínek musí být vždy zajištěny základní potřeby žadatelů, zejména zdravotní péče a živobytí, jakož i jejich fyzická bezpečnost i důstojnost.
Praktické pokyny:
|
Vzdělávání dětí
Podle článku 14 směrnice o podmínkách přijímání členské státy zaručí nezletilým dětem žadatelů a nezletilým žadatelům přístup ke vzdělávání za podobných podmínek jako svým vlastním státním příslušníkům.
Zajištění nepřetržitého přístupu ke vzdělávání však může být pro vnitrostátní orgány kvůli opatřením zaměřeným na potlačení COVID-19 a omezení jeho šíření problematické. V tomto kontextu zavedlo několik členských států domácí výuku nebo jiné formy učení na dálku. V rozsahu, v jakém jsou tyto formy výuky dostupné vlastním státním příslušníkům, by přijatá opatření měla zohlednit nejlepší zájem dítěte v souladu s článkem 23 směrnice o podmínkách přijímání a v co největší možné míře věk a potřeby dotčených nezletilých osob. Pokud je to slučitelné s pravidly k omezení fyzického kontaktu, může vzdělávání probíhat osobní formou v ubytovacích střediscích.
Praktické pokyny:
|
|
Žadatelé zajištění v souladu se směrnicí o podmínkách přijímání:
Pokud jde o žadatele zajištěné na základě důvodů uvedených ve směrnici o podmínkách přijímání, v souladu s článkem 11 uvedené směrnice platí, že „hlavním zájmem vnitrostátních orgánů by mělo být zdraví, včetně zdraví duševního, zajištěných žadatelů, kteří jsou zranitelnými osobami“ (např. onemocnění COVID-19).
Praktické pokyny:
|
1.4 Nařízení o Eurodacu
Snímání a předávání otisků prstů
V čl. 9 odst. 2 nařízení o Eurodacu se stanoví, že není-li možné sejmout otisky prstů žadatele z důvodu opatření přijatých k zajištění zdraví žadatele nebo k ochraně veřejného zdraví, členský stát sejme a odešle otisky prstů tohoto žadatele, co nejdříve to bude možné, nejpozději však do 48 hodin poté, co tyto zdravotní důvody pominou.
Otisk prstů všech státních příslušníků třetích zemí, kteří podléhají povinnosti snímání otisků prstů, by měly být sejmuty co nejdříve, musí však být zajištěna ochrana veřejného zdraví.
2. Přesídlování
Rozšíření onemocnění COVID-19 vedlo k vážnému narušení operací přesídlování: členské státy, Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a Mezinárodní organizace pro migraci tyto operace dočasně pozastavily. Úřad UNHCR navíc pozastavil i nouzové humanitární evakuace za účelem následného přesídlení. Ze stejného důvodu je v současné době omezen i vstup do třetích zemí, které hostí uprchlíky.
Komise si je vědoma obtížnosti situace a toho, jak ohrožuje praktické naplnění závazků členských států poskytnout 29 500 míst pro přesídlení na rok 2020. Vyzývá však členské státy, aby i nadále projevovaly solidaritu s osobami, které potřebují mezinárodní ochranu, a s třetími zeměmi, které poskytují útočiště velkému počtu uprchlíků. Dopad šíření onemocnění COVID-19 na situaci v těchto třetích zemích může zvýšit naléhavost potřeb v oblasti přesídlování.
Komise žádá členské státy, aby v rámci možností a v souladu s přijatými mimořádnými opatřeními na ochranu zdraví pokračovaly v provádění činností týkajících se přesídlování i v době krize, a byly tak připraveny na obnovení přesídlování za podmínek bezpečných pro všechny dotčené osoby, až to bude znovu možné.
Vzhledem k nynějšímu narušení operací přesídlování podpoří Komise členské státy při plnění jejich závazků na rok 2020 a zejména prodlouží prováděcí období i po roce 2020, aby členské státy měly na úplné provedení závazků přijatých na rok 2020 dostatek času.
Praktické pokyny:
|
3. Navracení
Cílem tohoto oddílu je poskytnout pokyny na podporu vnitrostátních orgánů při určování možných opatření, která by mohla být přijata k zajištění kontinuity a bezpečnosti řízení o navrácení státních příslušníků třetích zemí do jejich země původu nebo tranzitu v souvislosti se současnou pandemií COVID-19.
Při návratových činnostech a řízení o navrácení musí příslušné orgány členských států plně zohlednit vnitrostátní opatření na ochranu zdraví, která mají potlačit onemocnění COVID-19 a zabránit jeho dalšímu šíření, a uplatňovat je přiměřeným a nediskriminačním způsobem na všechny neoprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí. Zvláštní pozornost je třeba věnovat situaci zranitelných osob a jejich potřebám. Je rovněž třeba zohlednit konkrétní situaci v třetí zemi, pokud jde o vnitrostátní opatření na ochranu zdraví a dopad onemocnění COVID-19.
Opatření přijatá po celém světě za účelem zastavení pandemie COVID-19 mají na navracení nelegálních migrantů významný dopad. Členské státy čelí při provádění činností a operací týkajících se navracení do třetích zemí praktickým obtížím, a to i v důsledku omezené disponibility pracovníků imigračních orgánů, kteří mohou zároveň odpovídat za provádění opatření v oblasti veřejného zdraví. Tyto obtíže souvisejí především s problémy při provádění zdravotních a bezpečnostních opatření na ochranu neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a pracovníků, kteří se zabývají navracením.
Jejich příčinou je také výrazně nižší dostupnost komerčních letů a jiných dopravních prostředků a opatření k omezení vstupu vyhlášená třetími zeměmi s cílem zabránit šíření onemocnění COVID-19. Pravidelně aktualizované informace o opatřeních přijatých leteckými dopravci a třetími zeměmi poskytuje agentura Frontex prostřednictvím aplikace pro řízení nelegální migrace (IRMA). V této souvislosti je klíčové přijmout veškerá nezbytná opatření k minimalizaci zdravotních rizik pro všechny osoby zapojené do operací, činností a postupů v oblasti navracení.
Přes dočasné přerušení v důsledku uvedených nezbytných opatření by práce v oblasti navracení měla pokračovat, zejména prováděním činností, kterým omezující opatření nebrání (např. zjišťování totožnosti, vydávání nových dokladů, zápis do programů asistovaného dobrovolného návratu a opětovného začlenění), aby bylo vše připraveno na obnovení návratových operací. Řízení o navrácení by měla pokračovat, pokud je to možné, a členské státy by měly být připraveny, i s podporou agentury Frontex, na jejich obnovení a zpracování nevyřízených případů, až pomine narušení způsobené omezujícími opatřeními. Komise a agentura Frontex budou podporovat vnitrostátní orgány při koordinování jejich úsilí.
Navracení nelegálních migrantů, kteří se rozhodli opustit území EU dobrovolně, by mělo být i nadále aktivně podporováno a prosazováno, přičemž je třeba přijmout všechna nezbytná hygienická opatření. Dobrovolné návraty by právě nyní měly být prioritou, neboť snižují zdravotní a bezpečnostní rizika návratových operací, například tím, že minimalizují rizika pro nelegální migranty a doprovodný personál.
Vnitrostátní orgány se potýkají s problémy, jak prakticky řešit zajištění před vyhoštěním při provádění opatření, která mají zabránit riziku nákazy a šíření onemocnění COVID-19.
Měla by být udržována úzká spolupráce a kontakty s třetími zeměmi, pokud jde o zjišťování totožnosti, vystavování nových dokladů a navracení jejich státních příslušníků. Zároveň je třeba plně zohlednit obavy těchto zemí i omezující opatření, která přijaly, a podniknout všechna nezbytná hygienická preventivní opatření. Třetí země mají podle mezinárodního práva nadále povinnost zpětně přebírat své vlastní státní příslušníky. Mnoho třetích zemí se snaží zprostředkovat nebo zorganizovat repatriaci svých státních příslušníků, kteří uvízli v zahraničí, s tím, že po příjezdu budou podrobeni opatřením na ochranu zdraví. Členské státy by měly s orgány těchto třetích zemí spolupracovat s cílem zajistit plné dodržování zmíněných opatření v oblasti veřejného zdraví při návratu nelegálních migrantů do země původu, aby návratové operace mohly být prováděny co nejčastěji. Komise je připravena podpořit členské státy v jejich úsilí o spolupráci s třetími zeměmi v oblasti zpětného přebírání osob.
Agentura Frontex je připravena pomáhat členským státům při organizaci všech návratových operací do třetích zemí leteckou cestou, zejména s cílem usnadnit repatriaci dobrovolně i nedobrovolně se vracejících osob pravidelnými nebo charterovými lety, a nabídnout veškerou pomoc, kterou mohou vnitrostátní orgány potřebovat.
I přes veškeré rozumné úsilí se vyskytnou případy, kdy navrácení nelze kvůli opatřením přijatým k potlačení pandemie COVID-19 provést. V takových případech mají členské státy rozsáhlou pravomoc podle čl. 6 odst. 4 směrnice 2008/115/ES (dále jen „směrnice o navracení“), pokud jde o udělení povolení k pobytu nebo jiného povolení zakládajícího oprávnění k pobytu nelegálním migrantům ze solidárních, humanitárních nebo jiných důvodů.
Návratová řízení
V důsledku vnitrostátních opatření zavedených s cílem potlačit onemocnění COVID-19 a zabránit jeho dalšímu šíření mají návratové orgány omezenou možnost přímých kontaktů s navracenými osobami a orgány třetích zemí.
Důsledky těchto omezení je třeba zmírnit, aby bylo zajištěno, že příslušné orgány budou při svých opatřeních v rámci správních postupů vycházet z individuální situace každého nelegálního migranta a náležitě ji zohledňovat, a bylo zaručeno právo být vyslechnut v souladu s obecnými zásadami práva EU. Aby splnily tyto požadavky, měly by příslušné orgány tudíž používat alternativní prostředky, které fyzickou přítomnost státního příslušníka třetí země nevyžadují vůbec nebo jen v menší míře.
Podobný přístup se rovněž důrazně doporučuje, aby se podařilo zachovat komunikaci a spolupráci s orgány třetích zemí v době, kdy ani konzulární pracovníci mnoha třetích zemí nemohou kvůli omezujícím opatřením v běžném rozsahu provádět identifikaci a vystavování nových dokladů. Tímto by se v jednotlivých případech usnadnilo objasňování a urychlil postup řízení, a tudíž i návrat, jakmile to situace umožní.
Navzdory stávajícím omezením jsou dobrovolné návraty i nadále nejschůdnější možností, jak podpořit odchod nelegálních migrantů. Proto je třeba propagovat možnosti dobrovolného návratu, včetně možností pomoci při opětovném začlenění, a zajistit kontinuitu vnitrostátních programů asistence při dobrovolném návratu a opětovném začlenění, zároveň však přihlédnout k dopadu nákazy COVID-19 na třetí země. Státní příslušníci třetích zemí, kteří se chtějí do těchto programů přihlásit, by o tuto možnost neměli přijít a v co největší míře by mělo pokračovat poradenství v souvislosti s navracením a opětovným začleněním, a to pomocí nástrojů, které nevyžadují fyzickou blízkost vůbec nebo jen v menší míře.
Praktické pokyny:
|
Lhůta k dobrovolnému opuštění území
Vzhledem k výraznému omezení obchodních letů a omezujícím opatřením, jež zavedly třetí země na přílety z Evropy, nemusí být státní příslušníci třetích zemí, na něž se vztahuje rozhodnutí o navrácení s lhůtou k dobrovolnému opuštění území, schopni tomuto rozhodnutí ve stanovené lhůtě navzdory veškeré snaze a nejlepším úmyslům vyhovět. V důsledku toho se na státní příslušníky třetích zemí může vztahovat zákazu vstupu z důvodu nedodržení rozhodnutí o navrácení, jak vyžaduje čl. 11 odst. 1 směrnice o navracení. Nelegální migranti však nemohou nést odpovědnost za situaci, která je mimo jejich kontrolu, ani kvůli ní trpět nepříznivými důsledky.
Aby se tak nedělo, měly by členské státy využít možnost stanovenou v čl. 7 odst. 2 směrnice o navracení a lhůtu pro dobrovolné opuštění území prodloužit o vhodnou dobu s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu, době trvání a povaze omezujících opatření a dostupnosti dopravních prostředků k návratu do třetí země.
Při vydání rozhodnutí o navrácení by členské státy rovněž měly k dobrovolnému opuštění území poskytnout lhůtu delší než 30 dnů, pokud je vzhledem ke zvláštním okolnostem případu a zejména s ohledem na dostupnost dopravních prostředků pro návrat do třetí země ihned zřejmé, že dotyčný státní příslušník třetí země nebude moci během 30 dnů odcestovat.
Je-li lhůta pro dobrovolné opuštění území prodloužena a výkon rozhodnutí dočasně pozastaven, měli by nelegální migranti obdržet písemné potvrzení podle směrnice o navracení (článek 14).
Nelze-li lhůtu k dobrovolnému opuštění území dodržet proto, že přeprava do třetí země návratu není možná nebo existuje jiný důvod nezávislý na vůli dotyčné osoby a související s omezujícími opatřeními, neměly by členské státy vydávat zákaz vstupu, nebo by měly již vydaný zákaz zrušit.
Praktické pokyny:
|
Vzdělávání dětí
Směrnice o navracení vyžaduje, aby měly nezletilé osoby v závislosti na délce svého pobytu přístup k systému základního vzdělávání, a to jak během lhůty pro dobrovolné opuštění území, tak během doby, kdy bylo uskutečnění vyhoštění odloženo (článek 14) a během zajištění (článek 17).
Z důvodu opatření na předcházení a omezení šíření onemocnění COVID-19 může být pro vnitrostátní orgány problematické zajistit nezletilým osobám, na něž se vztahuje řízení o navrácení, přístup k systému základního vzdělávání. Za této situace zavedlo několik členských států domácí výuku nebo jiné formy dálkového vzdělávání. Podle toho, do jaké míry byly takové možnosti poskytnuty, měla by přijatá opatření plně zohledňovat nejlepší zájem dítěte (článek 5) a v co největší možné míře věk a potřeby dotčených nezletilých osob.
Praktické pokyny:
|
Zdravotní péče
Směrnice o navracení vyžaduje, aby státní příslušníci třetích zemí měli v co možná největší míře přístup k neodkladné zdravotní péči a základní léčbě. Členské státy by měly přijmout nezbytná opatření, aby navracené osoby měly v rámci neodkladné zdravotní péče a základní léčby přístup k nezbytné zdravotní péči pro léčbu onemocnění COVID-19.
Praktické pokyny:
|
Zdravotní vyšetření
Z důvodu ochrany veřejného zdraví, a aby mohly určit vhodná opatření, mohou členské státy na základě svých právních předpisů provádět lékařské vyšetření neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, které by mělo být v souladu se zásadou nediskriminace a základními právy. Takto by se zajistilo, že zdravotní stav státního příslušníka třetí země bude řádně zohledněn při řízeních o navrácení, v souladu s acquis EU.
Lékařské prohlídky a vyšetření na onemocnění COVID-19 mohou v případě nelegálních migrantů rovněž usnadnit zpětné přebírání tím, že ujistí orgány třetí země, že riziko nákazy je mírné, přičemž témuž účelu slouží nařízení karantény ve třetích zemích s pomocí mezinárodních partnerů, jako je např. Mezinárodní organizace pro migraci.
Praktické pokyny:
|
Zajištění
Ustanovení čl. 15 odst. 4 směrnice o navracení stanoví, že zajištění za účelem vyhoštění musí být okamžitě ukončeno, ukáže-li se, že v daném případě již neexistuje reálný předpoklad k vyhoštění. Dočasná omezení zavedená členskými státy a třetími zeměmi, aby se podařilo potlačit nákazu COVID-19 a zabránit jejímu dalšímu šíření, by neměla být vykládána tak, aby automaticky vedla k závěru, že reálný předpoklad pro vyhoštění pominul ve všech případech. Aby bylo možné určit, zda v jednotlivém případě nadále existuje reálný předpoklad pro vyhoštění, lze vzít v úvahu několik faktorů.
Praktické pokyny:
|
Využití zvláštních zajišťovacích zařízení, podmínky zajištění a omezení fyzického kontaktu
V zájmu ochrany obyvatel před šířením onemocnění COVID-19 uplatňují vnitrostátní orgány čím dál častěji omezení fyzického kontaktu a další preventivní opatření. Totéž platí pro zajišťovací zařízení, v nichž je třeba dbát na to, aby nebylo ohroženo zdraví a bezpečnost zajištěných migrantů a zaměstnanců. K prevenci nákazy je proto možné výrazně snížit maximální kapacitu zvláštních zajišťovacích zařízení.
Nemohou-li členské státy z uvedených důvodů poskytnout ubytování ve zvláštních zajišťovacích zařízeních, mohou využít jiná vhodná zařízení v souladu se zárukami stanovenými ve směrnici o navracení za předpokladu, že bude dodrženo omezení fyzického kontaktu a zajištěna další preventivní a hygienická opatření. Členské státy by měly náležitě zohlednit právo na rodinný život v případě párů a rodin s dětmi a rovněž situaci zranitelných osob.
Praktické pokyny:
|
(1) https://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2020/03/10/statement-by-the-president-of-the-european-council-following-the-video-conference-on-covid-19/
(2) COM(2020) 2050 final.
(3) Dne 2. dubna 2020 uspořádala síť pro azylová řízení úřadu EASO on-line setkání zaměřené na organizaci osobních pohovorů na dálku, dne 8. dubna 2020 pak další o podávání žádostí o azyl na dálku. Sít pro přesídlování a humanitární přijímání v rámci úřadu EASO také uspořádala on-line setkání, na němž se diskutovalo o dopadu nákazy COVID-19 na přesídlování v členských státech.
(4) Praktická příručka úřadu EASO: Osobní pohovor a Pokyny úřadu EASO týkající se azylového řízení: operativní normy a ukazatele a Pokyny úřadu EASO k plánování pro nepředvídané události v souvislosti s přijímáním
(5) Článek 6 a článek 31 směrnice 2013/32/EU.
(6) Článek 9 nařízení (EU) č. 603/2013.
(7) Článek 18 směrnice 2013/33/EU.
(8) „Praktická/technická úroveň pro poskytnutí přehledu o dopadu COVID-19 na uplatňování dublinského nařízení v praxi“.
(9) Některé členské státy byly schopny poskytnout pouze odhad.
(10) Nařízení Komise (ES) č. 1560/2003 ze dne 2. září 2003, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 343/2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států (Úř. věst. L 222, 5.9.2003, s. 3), ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) č. 118/2014 ze dne 30. ledna 2014 (Úř. věst. L 39, 8.2.2014, s. 1).
(11) Tyto informace jsou uvedeny v článku 4 dublinského nařízení.
(12) Praktická příručka úřadu EASO o provádění nařízení Dublin III: osobní pohovory a posouzení důkazů.
(13) Pokyny úřadu EASO týkající se dublinského řízení: operativní normy a ukazatele.
(14) K dispozici na adrese: http://www.euro.who.int/en/health-topics/health-determinants/prisons-and-health/news/news/2020/3/preventing-covid-19-outbreak-in-prisons-a-challenging-but-essential-task-for-authorities.