EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne22.11.2017

COM(2017) 677 final

2017/0305(NLE)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Smlouva o fungování Evropské unie stanoví, že členské státy považují své hospodářské politiky a politiku zaměstnanosti za věc společného zájmu a koordinují své činnosti v rámci Rady. Stanoví, že Rada přijme hlavní zásady politiky zaměstnanosti (článek 148), a upřesňuje, že hlavní zásady musí být slučitelné s hlavními směry hospodářských politik (článek 121).

Zatímco hlavní směry hospodářských politik zůstávají v platnosti jakoukoli dobu, hlavní směry politik zaměstnanosti se musí vypracovávat každý rok. Tyto hlavní směry byly poprvé přijaty společně („integrovaný balíček“) v roce 2010 a bezprostředně přispívají k plnění strategie Evropa 2020. Integrované hlavní směry zůstaly až do roku 2014 stabilní. Revidované integrované hlavní směry byly přijaty v roce 2015. Hlavní směry kromě toho vymezují rozsah a směr koordinace politik členských států a rovněž poskytují základ pro doporučení pro jednotlivé země v příslušných oblastech.

Stávající soubor „integrovaných hlavních směrů“ podporuje strategii Evropa 2020 v kontextu přístupu k tvorbě hospodářských politik, který staví na investicích, strukturálních reformách a fiskální odpovědnosti. V tomto rámci mají integrované hlavní směry přispět k dosažení inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění a cílů evropského semestru pro koordinaci hospodářských politik.

Hlavní směry politik zaměstnanosti členských států jsou uvedeny v rozhodnutí Rady o hlavních směrech politik zaměstnosti členských států – část II integrovaných hlavních směrů. Revidované hlavní směry politik zaměstnanosti členských států byly změněny tak, aby se jejich znění sladilo se zásadami evropského pilíře sociálních práv, s cílem zvýšit konkurenceschopnost Evropy, její přitažlivost pro investice, její schopnost vytvářet pracovní místa a podpořit sociální soudržnost.

Revidované „hlavní směry politik zaměstnanosti“ jsou tyto:

Hlavní směr 5:    Podpora poptávky po pracovní síle

Hlavní směr 6:    Zlepšení nabídky práce: přístup k zaměstnanosti, dovednostem a kompetencím

Hlavní směr 7:    Zlepšení fungování trhů práce a účinnost sociálního dialogu

Hlavní směr 8:    Prosazování rovných příležitostí pro všechny, podpora sociálního začleňování a boj proti chudobě

2017/0305 (NLE)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 148 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů,

s ohledem na stanovisko Výboru pro zaměstnanost,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)Členské státy a Unie mají pracovat na rozvoji koordinované strategie zaměstnanosti a zejména na podpoře kvalifikace, vzdělání a přizpůsobivosti pracovníků a schopnosti trhů práce reagovat na hospodářské změny, aby dosáhly cílů plné zaměstnanosti a společenského pokroku stanovených v článku 3 Smlouvy o Evropské unii. Členské státy mají považovat podporu zaměstnanosti za záležitost společného zájmu a koordinovat své odpovídající činnosti v rámci Rady s přihlédnutím k vnitrostátním zvyklostem, které se týkají odpovědnosti sociálních partnerů.

(2)Unie má bojovat proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci a podporovat sociální spravedlnost a ochranu, jakož i rovnost žen a mužů. Při vymezování a provádění svých politik a činností má Unie přihlížet k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti chudobě a sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání.

(3)Unie v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) vytvořila a provádí nástroje pro koordinaci politik zaměřené na fiskální, makroekonomické a strukturální politiky. Jako součást těchto nástrojů tvoří tyto hlavní směry politik zaměstnanosti členských států spolu s hlavními směry hospodářských politik členských států a Unie stanovenými v doporučení Rady (EU) 2015/1184 integrované hlavní směry pro provádění strategie Evropa 2020. Jejich cílem je řídit provádění politik v členských státech a v Unii a zároveň odrážet vzájemnou provázanost mezi členskými státy. Výsledný soubor koordinovaných evropských a vnitrostátních politik a reforem má poskytnout vhodnou celkovou kombinaci hospodářských a sociálních politik, která by měla přinést pozitivní vedlejší dopady.

(4)Hlavní směry politik zaměstnanosti jsou v souladu s Paktem o stabilitě a růstu, stávajícími právními předpisy Evropské unie a různými iniciativami EU, včetně doporučení Rady o zavedení záruk pro mladé lidi 1 , doporuční Rady o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných osob na trh práce 2 , doporučení Rady o cestách prohlubování dovedností 3 a návrhu doporučení Rady o Evropském rámci pro kvalitní a efektivní učňovskou přípravu 4 .

(5)Evropský semestr kombinuje různé nástroje v souhrnném rámci pro integrovaný mnohostranný dohled nad hospodářskými politikami, rozpočtovými politikami, politikami zaměstnanosti a sociálními politikami a jeho účelem je dosáhnout cílů strategie Evropa 2020, zejména cílů v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a snižování chudoby, jak jsou stanoveny v rozhodnutí Rady 2010/707/EU 5 . Evropský semestr se od roku 2015 soustavně posiluje a racionalizuje, zejména aby se posílilo jeho zaměření na zaměstnanost a sociální věci a aby se usnadnil intenzivnější dialog s členskými státy, sociálními partnery a zástupci občanské společnosti.

(6)Zotavení Evropské unie z hospodářské krize podporuje pozitivní trendy na trhu práce, avšak významné výzvy a nerovnosti v ekonomické a sociální výkonnosti mezi členskými státy a uvnitř členských států přetrvávají. Krize zdůraznila vzájemnou provázanost ekonomik a trhů práce členských států. V dnešní době je zásadním úkolem zajistit pokrok Unie při dosahování inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění a vytváření pracovních příležitostí. To vyžaduje koordinovaná, ambiciózní a účinná politická opatření jak na úrovni Unie, tak na vnitrostátní úrovni, jež budou v souladu se Smlouvou o fungování EU a s ustanoveními Unie, která se týkají správy ekonomických záležitostí. Tato politická opatření by měla být kombinací opatření na straně nabídky a poptávky a měla by zahrnovat podporu investic, obnovený závazek provádět v náležité posloupnosti strukturální reformy, které zlepší produktivitu, růst, sociální soudržnost a ekonomickou odolnost vůči otřesům, a naplňování fiskální odpovědnosti, s přihlédnutím k jejich dopadu na zaměstnanost a sociální situaci.

(7)Reformy trhu práce, včetně vnitrostátních mechanismů stanovování mezd, by se měly řídit vnitrostátní praxí v oblasti sociálního dialogu a poskytnout potřebný politický prostor pro široké posouzení socioekonomických otázek, včetně zlepšení konkurenceschopnosti, vytváření pracovních míst, politiky celoživotního učení a odborné přípravy, jakož i reálných příjmů.

(8)Členské státy a Unie by měly také řešit sociální dopady hospodářské a finanční krize a usilovat o vytvoření inkluzivní společnosti, jejíž členové jsou schopni předjímat a zvládat změny a mohou se aktivně podílet na životě společnosti a na fungování ekonomiky, jak bylo rovněž uvedeno v doporučení Komise o aktivním začleňování lidí vyloučených z trhu práce 6 . Je třeba řešit nerovnost, zajistit přístup a příležitosti pro všechny a snížit chudobu a sociální vyloučení (především u dětí), a to zejména zajištěním účinného fungování trhů práce a systémů sociální ochrany a odstraněním překážek omezujících účast na vzdělávání a odborné přípravě a na trhu práce. Na pracovních místech v EU se objevují nové hospodářské a obchodní modely a také se mění pracovněprávní vztahy. Členské státy by měly zajistit, aby se novými pracovněprávními vztahy sociální model Evropy udržel a posílil.

(9)Evropský parlament, Rada a Komise dne 17. listopadu 2017 po rozsáhlé veřejné konzultaci podepsaly interinstitucionální vyhlášení evropského pilíře sociálních práv 7 . Pilíř tvoří dvacet klíčových principů a práv, o něž se budou opírat hladce fungující a spravedlivé trhy práce a sociální systémy. Člení se do tří kategorií: rovné příležitosti a přístup na trh práce, spravedlivé pracovní podmínky a sociální ochrana a začleňování. Pilíř je referenčním rámcem pro monitorování výsledků členských států v oblasti zaměstnanosti a sociální oblasti a na podporu reforem na vnitrostátní úrovni, který slouží jako vodítko k novému procesu konvergence v celé Evropě. Vzhledem k významu těchto zásad pro koordinaci strukturálních politik jsou hlavní směry politik zaměstnanosti sladěny se zásadami evropského políře sociálních práv.

(10)Evropský pilíř sociálních práv je doplněn srovnávacím přehledem, který bude sledováním trendů a výkonnosti v zemích EU monitorovat provádění a pokrok pilíře a posuzovat pokrok při dosahování vzestupné sociálně-ekonomické konvergence. Tato analýza se použije pro evropský semestr pro koordinaci hospodářských politik.

(11)Integrované hlavní směry by měly být základem pro doporučení pro jednotlové země, která může Rada podat členským státům. Členské státy by měly plně využívat Evropského sociálního fondu a dalších fondů Unie v zájmu posílení zaměstnanosti, sociálního začlenění, celoživotního učení a vzdělávání a zlepšení veřejné správy. I když jsou integrované hlavní směry určeny členským státům a Unii, měly by se provádět ve spolupráci se všemi státními, regionálními a místními orgány, do níž by se měly intenzivně zapojovat parlamenty, jakož i sociální partneři a zástupci občanské společnosti.

(12)Výbor pro zaměstnanost a Výbor pro sociální ochranu by měly v souladu se svými příslušnými mandáty vyplývajícími ze Smlouvy sledovat provádění příslušných politik s ohledem na hlavní směry politik zaměstnanosti. Uvedené výbory a další přípravné orgány Rady zapojené do koordinace hospodářských a sociálních politik by měly úzce spolupracovat,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Hlavní směry politik zaměstnanosti členských států se přijímají ve znění uvedeném v příloze. Tyto hlavní směry jsou součástí integrovaných hlavních směrů strategie Evropa 2020.

Článek 2

Členské státy zohlední hlavní směry stanovené v příloze ve svých politikách zaměstnanosti a v programech reforem, které jsou předmětem zpráv v souladu s čl. 148 odst. 3 Smlouvy o fungování EU.

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne

(1)    Úř. věst. C 120, 26.4.2013, s. 1. 

(2)    Úř. věst. C 67, 20.2.2016, s. 1.

(3)    Úř. věst. C 484, 24.12.2016, s. 1.

(4)    COM(2017) 563 final – 2017/0244 (NLE).

(5)    Úř. věst. L 308, 24.11.2010, s. 46.

(6)    KOM(2008) 639 v konečném znění.

(7)    xxx

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne22.11.2017

COM(2017) 677 final

PŘÍLOHA

Návrhu

ROZHODNUTÍ RADY

o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států

PŘÍLOHA

Hlavní směr 5: Podpora poptávky po pracovní síle

Členské státy by měly usnadňovat vytváření kvalitních pracovních míst, mimo jiné omezením překážek, s nimiž se setkávají podniky při najímání pracovníků, podporováním podnikání a samostatně výdělečné činnosti a zejména podporou vytváření a růstu mikropodniků a malých podniků. Členské státy by měly aktivně podporovat sociální ekonomiku a sociální inovace.

Členské státy by měly podporovat inovativní formy práce, které odpovědným způsobem vytvářejí pracovní příležitosti pro všechny.

Daňové zatížení by se mělo přesunout z práce na jiné zdroje daní, které mají méně závažné dopady na zaměstnanost a růst, při zohlednění přerozdělovacího účinku daňového systému, a přitom ochraňovat příjmy pro přiměřenou sociální ochranu a výdaje na podporu růstu.

Členské státy by v souladu s vnitrostátní praxí a při respektování autonomie sociálních partnerů měly podporovat transparentní a předvídatelné mechanismy stanovování mezd, které mzdám umožní reagovat na vývoj produktivity a zároveň zajistí spravedlivé mzdy umožňující důstojnou životní úroveň. Tyto mechanismy by měly zohledňovat rozdíly v úrovni dovedností a odlišnosti hospodářského výkonu jednotlivých regionů, odvětví a podniků. Členské státy by spolu se sociálními partnery a při dodržení vnitrostátních postupů měly zajistit přiměřené minimální mzdy s přihlédnutím k jejich dopadu na konkurenceschopnost, vytváření pracovních míst a chudobu pracujících.

Hlavní směr 6: Zlepšení nabídky práce: přístup k zaměstnání, dovednostem a kompetencím

V souvislosti s technologickými, environmentálními a demografickými změnami by členské státy při řešení současných a budoucích potřeb trhu práce měly ve spolupráci se sociálními partnery podporovat produktivitu a zaměstnatelnost prostřednictvím vhodné nabídky příslušných znalostí, dovedností a kompetencí v průběhu celého profesního života člověka. Členské státy by měly uskutečňovat potřebné investice do počátečního i dalšího vzdělávání a odborné přípravy. Měly by spolupracovat se sociálními partnery, poskytovateli vzdělávání a odborné přípravy a dalšími zúčastněnými stranami při řešení strukturálních nedostatků v systémech vzdělávání a odborné přípravy, aby poskytovaly kvalitní a inkluzivní vzdělávání, odbornou přípravu a celoživotní učení. Měly by zajistit převod nároků na odbornou přípravu v době přechodu mezi zaměstnáními. Tak by všichni mohli lépe předvídat potřeby trhu práce a přizpůsobovat se jim a úspěšně zvládat přechody, čímž by se posílila celková odolnost hospodářství vůči šokům.

Členské státy by měly podporovat rovné příležitosti ve vzdělávání a celkově zvyšovat úrovně vzdělání, zejména nejméně kvalifikovaných osob. Měly by zajistit kvalitní výsledky učení, zlepšovat základní dovednosti, snížit počet mladých lidí předčasně odcházejících ze vzdělávání, zvýšit relevanci terciární úrovně vzdělání pro potřeby trhu práce, zlepšit monitorování a předvídání dovedností a zvýšit účast dospělých v dalším vzdělávání a odborné přípravě. Členské státy by měly ve svých systémech odborného vzdělávání a přípravy posílit učení se prací, mimo jiné prostřednictvím kvalitní a účinné učňovské přípravy, zajistit větší zviditelnění a srovnatelnost dovedností a rozšířit příležitosti pro uznávání a ověřování dovedností a kompetencí získaných mimo rámec formálního vzdělávání a odborné přípravy. Měly by zlepšit a zvýšit nabídku a využívání pružného dalšího odborného vzdělávání. Členské státy by rovněž měly podporovat osoby s nízkou úrovní dovedností, aby uchovaly nebo rozvíjely jejich dlouhodobou zaměstnatelnost tím, že zlepší přístup ke kvalitním vzdělávacím příležitostem a jejich využívání, a to zavedením cest prohlubování dovedností, včetně posuzování dovedností, vhodné nabídky vzdělávání a odborné přípravy a validace a uznávání získaných dovedností.

Měla by se řešit vysoká nezaměstnanost a neaktivita, mimo jiné včasnou a individuálně uzpůsobenou pomocí, která bude založena na podpoře při hledání zaměstnání, odborné přípravě a rekvalifikaci. Měly by se uplatňovat komplexní strategie, které zahrnují hloubkové individuální posouzení nejpozději po 18 měsících nezaměstnanosti, s cílem výrazně snížit strukturální nezaměstnanost a předcházet jí. Měla by se nadále řešit nezaměstnanost mladých lidí a vysoký počet mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a to strukturálním zlepšením přechodu ze vzdělávání do zaměstnání, mimo jiné prostřednictvím plného provedení záruk pro mladé lidi 1 .

Daňové reformy s cílem přesunout daňovou zátěž z práce do jiných oblastí by měly být zaměřeny na odstranění překážek a demotivujících prvků ve vztahu k účasti na trhu práce, zejména pro osoby, které jsou nejvíce vzdáleny trhu práce. Členské státy by měly podporovat uzpůsobené pracovní prostředí pro osoby se zdravotním postižením, včetně opatření cílené finanční podpory a služeb, které jim umožní účast na trhu práce a ve společnosti.

Pro zajištění rovnosti žen a mužů a zvýšenou účast žen na trhu práce by měly být odstraněny překážky bránící v účasti a kariérním postupu, a to také zajištěním stejné odměny za stejnou práci. Mělo by se podporovat sladění pracovního a rodinného života, zejména prostřednictvím přístupu k dlouhodobé péči a finančně dostupnému kvalitnímu předškolnímu vzdělávání a péči. Členské státy by měly zajistit, aby rodiče a další osoby s pečovatelskými povinnostmi měly přístup k vhodné rodinné dovolené a pružným pracovním podmínkám, aby se dosáhlo vyvážení pracovního a soukromého života a podpořilo vyvážené využívání těchto nároků mezi ženami a muži.

Hlavní směr 7: Zlepšení fungování trhů práce a účinnost sociálního dialogu

Členské státy by měly při provádění zásad flexibility a jistoty spolupracovat se sociálními partnery, aby co nejlépe využily dynamické a produktivní pracovní síly a nových pracovních a podnikatelských modelů. Měly by omezit a předcházet segmentaci uvnitř trhů práce, bojovat proti nehlášené práci a podporovat přechod na formy pracovního poměru na dobu neurčitou. Pravidla pracovněprávní ochrany, pracovní právo a instituty by měly vytvořit vhodné prostředí pro nábor pracovníků. Měla by být zajištěna nezbytná flexibilita pro zaměstnavatele, aby se mohli rychle přizpůsobit změnám hospodářské situace, a zároveň zachovány odpovídající jistoty a zdravé, bezpečné a dobře uzpůsobené pracovní prostředí pro pracovníky. Mělo by se zamezit pracovněprávním vztahům vedoucím k nejistým pracovním podmínkám, mimo jiné zákazem zneužívání atypických pracovních smluv. Měl by být zajištěn přístup k účinnému a nestrannému řešení sporů a v případě neoprávněného propuštění právo na nápravu, včetně přiměřené kompenzace.

Politiky by měly zlepšit a podpořit soulad mezi poptávkou a nabídkou na trhu práce a přechody mezi zaměstnáními. Členské státy by měly účinně aktivovat osoby, které se mohou účastnit trhu práce. Členské státy by měly posílit účinnost aktivních politik na trhu práce zlepšením jejich zaměření, dosahu, pokrytí a jejich propojení s podporou příjmu, a to na základě práv a povinností nezaměstnaných osob týkajících se aktivního hledání práce. Členské státy by měly usilovat o účinnější veřejné služby zaměstnanosti tím, že zajistí včasnou a individuálně uzpůsobenou pomoc uchazečům o zaměstnání, podpoří poptávku na trhu práce a využijí systémy měření výkonnosti.

Členské státy by měly poskytnout nezaměstnaným přiměřenou podporu v nezaměstnanosti po přiměřenou dobu v souladu s jejich příspěvky a vnitrostátními pravidly způsobilosti. Tato podpora by neměla být demotivační pro rychlý návrat do zaměstnání.

Měla by být podporována mobilita studujících a pracovníků s cílem zvýšit dovednosti podporující zaměstnatelnost a využití plného potenciálu evropského trhu práce. Měly by být odstraněny překážky mobility ve vzdělávání a odborné přípravě, v zaměstnaneckých a osobních penzijních pojištěních a při uznávání kvalifikací. Členské státy by měly přijmout opatření k zajištění toho, aby správní postupy neznemožňovaly nebo neztěžovaly pracovníkům z jiných členských států přístup k zaměstnání. Členské státy by rovněž měly předcházet zneužívání stávajících pravidel a řešit případný odliv mozků z určitých regionů.

V souladu s vnitrostátními postupy a s cílem dosáhnout účinnějšího sociálního dialogu a lepších sociálně-ekonomických výsledků by členské státy měly zajistit včasné a smysluplné zapojení sociálních partnerů do navrhování a provádění hospodářských a sociálních reforem a politik a reforem a politik v oblasti zaměstnanosti, mimo jiné poskytováním podpory pro zvýšení kapacity sociálních partnerů. Sociální partneři by měli být podporováni ve sjednávání a uzavírání kolektivních smluv v záležitostech, které se jich týkají, přičemž je třeba uznávat jejich samostatnost a právo na kolektivní akce.

Hlavní směr 8: Prosazování rovných příležitostí pro všechny, podpora sociálního začleňování a boj proti chudobě

Členské státy by měly podporovat inkluzivní trhy práce, které jsou otevřené všem, zavedením účinných opatření na podporu rovných příležitostí pro nedostatečně zastoupené skupiny na trhu práce. Členské státy by měly zajistit rovné zacházení, pokud jde o zaměstnání, sociální ochranu, vzdělávání a přístup ke zboží a službám bez ohledu na pohlaví, rasu nebo etnický původ, náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci.

Členské státy by měly modernizovat systémy sociální ochrany, aby poskytovaly účinnou, účelnou a odpovídající sociální ochranu ve všech fázích života jednotlivce a přitom podporovaly sociální začlenění a vzestupnou sociální mobilitu, vybízely k účasti na trhu práce a řešily nerovnosti, mimo jiné vytvořením systémů daní a dávek. Modernizace systémů sociální ochrany by měla vést k lepší dostupnosti, udržitelnosti, přiměřenosti a kvalitě.

Členské státy by měly vytvářet a zavádět preventivní a integrované strategie kombinací tří prvků aktivního začleňování: přiměřené podpory příjmu, inkluzivních trhů práce a přístupu ke kvalitním službám. Systémy sociální ochrany by měly zajistit právo na přiměřené dávky zaručující minimální příjem každému, kdo nemá dostatečné prostředky, a podporovat sociální začlenění tím, že budou podněcovat osoby k aktivní účasti na trhu práce a ve společnosti.

Pro zajištění rovných příležitostí, a to i pro děti a mladé lidi, mají zásadní význam cenově dostupné, přístupné a kvalitní služby, jako je péče o děti, mimoškolní péče, vzdělávání, odborná příprava, bydlení, zdravotní služby a dlouhodobá péče. Zvláštní pozornost by měla být věnována boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení, včetně snižování chudoby pracujících. Členské státy by měly zajistit, aby měl každý přístup k základním službám, včetně vody, hygienického zařízení, energií, dopravy, finančních služeb a digitálních komunikací. Členské státy by měly všem, kteří to potřebují, a zranitelným osobám zajistit přístup k přiměřené pomoci v oblasti sociálního bydlení, jakož i právo na vhodnou pomoc a ochranu před nuceným vystěhováním. Specificky by měla být řešena problematika bezdomovectví. Přihlížet by se mělo ke specifickým potřebám osob se zdravotním postižením.

Členské státy by měly zajistit právo na včasný přístup k cenově dostupné a kvalitní zdravotní a dlouhodobé péči a zároveň zajistit dlouhodobou udržitelnost.

V kontextu prodlužující se délky života a demografických změn by členské státy měly zajistit udržitelnost a přiměřenost důchodových systémů pro ženy i muže tím, že pracovníkům a samostatně výdělečně činným osobám obou pohlaví zajistí rovné příležitosti nabývat důchodová práva, mimo jiné prostřednictvím doplňkových programů, které jim umožní důstojný život. Důchodové reformy by měly být podporovány opatřeními, která prodlouží pracovní život a zvýší skutečný věk odchodu do důchodu, například opatřeními ke snížení míry předčasného odcházení z trhu práce a ke zvýšení zákonem stanoveného věku odchodu do důchodu, aby se zohlednilo prodlužování střední délky života. Členské státy by měly zahájit konstruktivní dialog s příslušnými zúčastněnými stranami a umožnit postupné zavádění reforem.

(1)    Úř. věst. C 120, 26.4.2013, s. 1.