19.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 303/131

Zpravodajka:

Brenda KING

1.1

Vypršení platnosti dohody z Cotonou v roce 2020 nabízí příležitost k přezkumu partnerství AKT-EU a stanovení formy, kterou by mělo mít, a problémů, které by se měly řešit. Komise a Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) jsou připraveny vztah obnovit, neboť považují státy AKT za klíčové partnery, zdůraznily však, že prozkoumají všechny možnosti, včetně alternativ smlouvy a kolektivního přístupu.

1.2

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) konstatuje, že co se týče pokračování vztahu se státy AKT jako celkem, jedná se o rozhodnutí, které by měly státy AKT učinit samy.

1.3

EHSV doporučuje EU, aby v souladu se zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje usilovala o dosažení moderního, rovnocenného a účinného partnerství se státy AKT, které přesáhne vztah mezi dárcem a příjemcem a bude založeno na konzistentní a integrované vnější politice EU.

1.4

Tento rámec by měl zaručit zapojení organizací občanské společnosti včetně soukromého sektoru, jejichž specifickým úkolem by mělo být sledování provádění této dohody a posuzování jejího dopadu na udržitelný rozvoj jejích stran. Občanské společnosti by měla být poskytována technická a finanční podpora potřebná k plnění této úlohy.

1.5

Dohoda z Cotonou již ve své současné podobě, kdy propojuje investice a hospodářský rozvoj s politickým přístupem založeným na hodnotách, doplňuje Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 (obsahující cíle udržitelného rozvoje). Ujednání zavedené po skončení platnosti dohody z Cotonou by však mělo zohlednit doporučení uvedená v tomto stanovisku a rovněž zajistit monitorování a hodnocení dohody. EHSV je připraven sehrát v tomto procesu důležitou úlohu.

1.6

EHSV doporučuje, aby se na všechny formy podpory, kterou EU poskytuje třetím zemím, vztahoval stejný právní rámec a stejná demokratická kontrola Evropského parlamentu a byly přitom zachovány tytéž pozitivní aspekty Evropského rozvojového fondu (ERF).

1.7

Partnerství EU-AKT již poskytuje ucelený rámec pro řešení globálních problémů, jako je změna klimatu, což se ukázalo jako účinné při vyjednávání v rámci COP 21. Je nutné posílit společné úsilí za účelem budování odolnosti ve státech AKT a EU a řešení případných negativních dopadů, jako jsou přírodní pohromy, hospodářský úpadek a také migrace v důsledku změny klimatu.

1.8

EHSV podporuje zapojení organizací občanské společnosti od koncipování až po monitorování, provádění a následný přezkum oblastí politiky EU-AKT. Partnerství bude prostřednictvím uceleného procesu strukturovaného dialogu a pravidelných konzultací s organizacemi občanské společnosti naplňovat podstatu dohody z Cotonou, a sice plné zapojení nestátních subjektů, jak je uvedeno v článku 6 této dohody.

1.9

Oba partneři mohou rovnocenně na základě acquis spolupráce EU-AKT efektivně vytvořit společné strategie pro budoucí rámce spolupráce jih-jih a třístranné rámce pro rozvojovou spolupráci. Vzájemná výměna mezi těmito partnery může být účinným katalyzátorem pro řešení nového rámce pro mezinárodní rozvoj a globálních výzev, včetně výzev spojených s úlohou zemí se středními příjmy.

1.10

Budoucí partnerství musí být ztělesněním „rovnocenného partnerství“, které je zdůrazněno v novém rámci, jenž uznává všeobecnost výzev v EU a státech AKT, jako jsou příjmová nerovnost, nezaměstnanost mladých lidí, změna klimatu atp. Ve vzájemné spolupráci a jako rovnocenní partneři se EU a partnerské státy AKT snaží vyřešit rozvojové problémy jak v EU, tak ve státech AKT.

2.1

Evropská unie (EU) a 79 afrických, karibských a tichomořských států (dále jen „státy AKT“) uzavřely komplexní a právně závaznou dohodu o mezinárodní spolupráci, která spojuje více než polovinu národních států světa. Byla podepsána pod názvem Dohoda o partnerství z Cotonou (dále jen „dohoda z Cotonou“) v roce 2000 v Beninu a jejím cílem je posílit dlouhodobou spolupráci v oblasti politiky, obchodu a rozvoje mezi EU a státy AKT. Na základě této dohody vznikla řada institucí, které usnadňují spolupráci mezi EU a AKT na úrovni vlád, veřejných činitelů, poslanců parlamentu, místních samospráv a občanské společnosti, včetně soukromého sektoru. Dohoda vychází z historické vazby mezi EU a jejími bývalými koloniemi, která se během let vyvíjela prostřednictvím řady postkoloniálních dohod, počínaje dohodami o přidružení na základě úmluv z Yaoundé I a II mezi Evropským hospodářským společenstvím a bývalými francouzskými koloniemi v Africe (1963–1975), přes následné úmluvy z Lomé mezi AKT a EU (1975–2000) a konče nejnovější dohodou o partnerství, podepsanou v roce 2000 v Cotonou.

2.2

Platnost dohody z Cotonou vyprší v roce 2020, v důsledku čehož Evropská komise a vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku zveřejnily dne 6. října 2015 společný konzultační dokument. Jeho účelem, jak se v uvedeném konzultačním dokumentu uvádí, je „zjistit, do jaké míry si [dohoda z Cotonou] zachovává svoji platnost i do budoucnosti a poskytuje platformu pro prosazování společných zájmů“ v kontextu institucionálního, politického a sociálně ekonomického vývoje v EU i v zemích AKT ve světě, který za posledních 15 let prošel tak výraznou změnou.

2.3

Zapojení občanské společnosti – konkrétní připomínky týkající se politického dialogu

2.3.1

EHSV vítá skutečnost, že článek 6 dohody z Cotonou podporuje zapojení nestátních subjektů tím, že uznává, že jsou nedílnou součástí partnerství. Je však zklamán tím, že spolupráce se navzdory uznání významu politického dialogu pro posílení účasti občanské společnosti na procesu rozvoje stále soustředí do značné míry na vlády.

2.3.2

EHSV znovu zdůrazňuje klíčovou úlohu, kterou sehrávají nestátní subjekty v celém procesu vývoje a sledování dohod o hospodářském partnerství. Je zřejmé, že čím bude rámec zavedený po skončení platnosti dohody z Cotonou otevřenější a participativnější, tím větší má šanci na dosažení smysluplných výsledků.

2.3.3

EHSV se zklamáním konstatuje, že řada států AKT přijímá restriktivní právní předpisy, aby omezila činnost nestátních subjektů, což v některých případech poškozuje aktivní účast organizací občanské společnosti. Index udržitelnosti organizací občanské společnosti (1) z roku 2014 poukazuje na skutečnost, že v mnoha zemích subsaharské Afriky se organizace občanské společnosti, zejména ty, jež se zaměřují na obhajování a lidská práva, setkávají se stále většími omezeními své činnosti nebo hrozbami jejího omezení.

2.3.4

EHSV doporučuje, aby jakýkoliv dohodnutý rámec na období po roce 2020 posiloval legitimitu nestátních subjektů obecně a organizací občanské společnosti konkrétně jakožto skutečných aktérů politických procesů. EHSV si kromě toho uvědomuje opravdu škodlivé důsledky, které má vyloučení nestátních subjektů, a proto vyzývá k posílení technických a finančních závazků s cílem podnítit a posílit aktivní účast organizací občanské společnosti.

3.1

Podpisem Římské smlouvy roku 1957 došlo k přidružení zámořských zemí a území k Evropskému hospodářskému společenství (EHS) ve formálním rámci výsadní spolupráce, jež určuje podobu vztahů Evropy se státy AKT. Skupina zemí AKT, založená svými členy v roce 1975 dohodou z Georgetownu, původně zahrnovala 46 států: 36 afrických, 7 karibských a 3 tichomořské. Dnes tvoří skupinu AKT 79 států – 48 v subsaharské Africe, 16 v Karibiku a 15 v Tichomoří (Kuba členem, ačkoli není signatářem dohody z Cotonou a Jihoafrická republika je její smluvní stranou, ačkoli některá ustanovení se na ni nevztahují). Od roku 2000 se spolupráce států AKT a EU řídí dohodou z Cotonou.

3.2

Hlavní cíl dohody z Cotonou, kterým je „omezení a následné vymýcení chudoby v souladu s cíli udržitelného rozvoje a postupná integrace států AKT do světového hospodářství“, je obsažen ve třech vzájemně se doplňujících pilířích:

4.1

Jak se uvádí ve společném konzultačním dokumentu, svět se od vstupu dohody z Cotonou v platnost v roce 2000 výrazně změnil. Pokud jde o EU, v období 2000–2013 se rozšířila o 13 nových členských států na současný počet 28 členských států. Nové členské státy nemají historické vazby na bývalé kolonie, a mají tedy jinou či nemají žádnou minulost, pokud jde o obchodní, hospodářské a politické vztahy se státy AKT (mimo vztahy od vstupu do EU). Co se týče globální úrovně, má dnes svět více obyvatel, je propojenější, provázanější, složitější, vrtkavější a staví před nás nové výzvy, jako je např. narušení klimatu, dopady globalizace, rostoucí počet teroristických činů, konflikty a masová migrace.

4.2

Od roku 2000 se objevily další hospodářské mocnosti v Africe, Asii a Latinské Americe a došlo ke vzniku dalších partnerských uskupení, jako je Africká unie a G77, a mnoho států AKT má za cíl dosáhnout v období 2020–2030 status země se středními příjmy, a snížit tak svoji závislost na zahraniční pomoci.

4.3

Došlo k posílení partnerství EU s třemi regiony, které tvoří státy AKT, i mimo rámec dohody z Cotonou – třebaže v součinnosti s ní. Výrazem tohoto posílení jsou strategické partnerství EU-Afrika, společná strategie partnerství mezi EU a Karibikem a strategie pro posílené partnerství s tichomořskými ostrovy. Došlo rovněž k posílení spolupráce s regionálními a subregionálními organizacemi, zejména díky dohodám o hospodářském partnerství a spolupráci v oblasti míru a bezpečnosti.

4.4

Přestože globální vývoj zaznamenal určité úspěchy, stále přetrvává celá škála zásadních problémů – od stovek milionů lidí žijících stále v extrémní chudobě přes nerovnosti mezi muži a ženami až po celosvětový nárůst emisí oxidu uhličitého o 50 % od roku 1990. Na mezinárodní úrovni byl v září 2015 přijat nový celosvětový rámec cílů udržitelného rozvoje a jeho financování, který současně řeší vzájemně provázané problémy vymýcení chudoby a udržitelného rozvoje. Tento rámec se opírá o nové „globální partnerství“, které má za úkol mobilizovat veškeré prostředky provádění a všechny dotčené subjekty a platí univerzálně pro všechny země.

4.5

EHSV proto doporučuje vytvořit účinný rámec pro mezinárodní vztahy přesahující prostý vztah dárce-příjemce, který bude účelný, pokud jde o provádění cílů udržitelného rozvoje a dosažení lepších výsledků pro občany států AKT i evropských občanů prostřednictvím politické, hospodářské a rozvojové spolupráce.

5.1.1

EHSV je přesvědčen, že pokud se obnoví rovnováha partnerství v souladu s Agendou 2030 a jejími 17 cíli udržitelného rozvoje, bude to nejlepším rámcem, který „oživí globální partnerství a posílí prostředky pro jeho provádění“ (cíl udržitelného rozvoje 17). Cíle udržitelného rozvoje představují společný rámec se 169 cíli, který usiluje o skoncování s chudobou a hladem, zajištění přístupu k cenově dostupné a udržitelné energii pro všechny, vybudování odolné infrastruktury, o boj proti změně klimatu a jejím dopadům a o podporu právního státu a rovného přístupu ke spravedlnosti pro všechny.

5.1.2

V souladu se zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje představuje rámec cílů udržitelného rozvoje doplňující a ucelené pokyny pro to, jak v budoucích vztazích mezi EU a státy AKT dosáhnout společných cílů, jež budou mít globální dosah. S ohledem na skutečnost, že vnitřní politiky EU mají vnější důsledky, které mohou mít nepříznivý dopad na partnerské země, má společné úsilí o dosažení cílů udržitelného rozvoje navíc pozitivní vedlejší účinek pro zajištění soudržnosti politik ve prospěch rozvoje prostřednictvím propojení priorit za současného respektování regionálních rozvojových programů.

5.1.3

Finanční zdroje, které si vyžádá dosažení cílů udržitelného rozvoje, jsou podle Světové banky a dalších mezinárodních rozvojových bank obrovské, přičemž přibližně 80 % těchto prostředků budou tvořit investice do infrastruktury. I když ERF zůstává důležitým zdrojem financování pro nejméně rozvinuté země, je ve srovnání s celkovými rozpočty mnoha zemí malý a podle všeho se bude snižovat. Avšak jeden z klíčových zdrojů financování rozvoje může v řadě zemí AKT představovat mobilizace domácích zdrojů. Ve zprávě Světové banky z roku 2013 o financování rozvoje po roce 2015 se odhaduje, že 50 % až 80 % financování infrastruktury v rámci cílů udržitelného rozvoje by mělo pocházet z vlastních domácích zdrojů příslušných zemí.

5.1.4

EHSV je proto přesvědčen, že by prostředky k financování rozvoje měly být použity k budování kapacit určených k mobilizaci a využívání domácích zdrojů. Podle OECD může například každý dolar ze zahraniční rozvojové pomoci vynaložený na budování kapacit daňových správ – v závislosti na situaci v jednotlivých zemích – potenciálně vydělat tisíce dolarů ve formě dodatečných daňových příjmů. Daně představují ve většině afrických zemí odhadem pouze 10–15 % HDP (3). Stejně tak země s velkým přírodním bohatstvím mohou získat podporu pro budování kapacit, které jim umožní vyjednat spravedlivé smlouvy s těžebním průmyslem a dalšími těžebními společnostmi, a tím vylepšit své příjmy a dostát svým závazkům v oblasti cílů udržitelného rozvoje. Státy AKT by se kromě toho měly podporovat v jejich industrializačních záměrech a snahách zpracovávat své vlastní suroviny a komodity pro místní, regionální a mezinárodní trhy.

5.1.5

EHSV rovněž doporučuje, aby se prostřednictvím budoucí spolupráce řešil vážný nedostatek kvalifikované pracovní síly v rychle rostoucích odvětvích států AKT, zejména vzhledem k tomu, že počet obyvatel v Africe dosáhne podle odhadů OSN 2,5 mld., tj. čtvrtiny světové populace (4). Mezi tato odvětví patří těžební průmysl, energetika, vodohospodářství, infrastruktura, zemědělství, zdravotnictví a telekomunikace. Tento nedostatek kvalifikací je jedním z důvodů, proč státy AKT vyvážejí suroviny, které se zpracovávají jinde ve světě, což je ke škodě jejich průmyslových odvětví a pracovních míst. Tyto státy rovněž potřebují vlastní výzkum a inovativní řešení, aby se mohly postavit vlastním výzvám v oblasti rozvoje, včetně změny klimatu. Podíl výzkumných pracovníků na celkovém počtu obyvatel je však v afrických zemích velmi malý. V Burkině Faso je to například 45 odborníků na výzkum a vývoj na milion obyvatel a v Nigérii 38; naproti tomu v Latinské Americe je to 481 a ve východní Asii 1 714 (5). Na řešení nedostatku kvalifikací by se měla podílet i cirkulační migrace. Program Erasmus+ již umožňuje cirkulační migraci mladých lidí a podobná ustanovení by měla být zavedena i pro mladé lidi ze států AKT. K tomu je potřeba vytvořit nový rámec pro diskusi o migraci, který bude více zaměřen na mobilitu, zejména mladých lidí, v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, stáží, výměn atp.

5.1.6

EU a její členské státy by v souladu se zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a výše uvedeným doporučením budovat s využitím rozvojové pomoci kapacitu daňových správ měly účinně řešit problém nezákonných finančních toků. Řádná daňová správa má prvořadý význam a potenciál posílit udržitelný rozvoj států AKT. Zejména v Africe dochází prostřednictvím nezákonných finančních toků ke ztrátě více prostředků, než kontinent obdrží prostřednictvím zahraniční rozvojové pomoci a přímých zahraničních investic dohromady.

5.1.7

Budoucí partnerství musí také uznat nezanedbatelnou úlohu remitencí migrujících pracovníků a diaspor, jež se ve státech AKT staly základním zdrojem přímých zahraničních investic a převyšují zahraniční rozvojovou pomoc. Jako součást dodržování zásady soudržnosti politik ve prospěch rozvoje je však důležité, aby členské státy EU dostály svému závazku poskytnout 0,7 % HND.

5.2.1

Cílem dohod o hospodářské spolupráci je podpora regionální integrace a tyto dohody zahrnovaly vytvoření regionálních hospodářských společenství států AKT. Jednání byla zahájena v roce 2002, byla však poznamenána časovou tísní kvůli výjimce WTO zachovávající preferenční zacházení pro rozvojové země AKT ve vztahu k jiným rozvojovým zemím, jejíž platnost měla vypršet na konci roku 2007.

5.2.2

Sjednávání EPA bylo obtížné z několika důvodů: rozdílná vyjednávací schopnost a vyspělost regionálních hospodářských společenství států AKT, různé pohledy na rozvoj a regionální integraci, odlišný pohled na obchod vycházející mj. z reciprocity. Od počátku jednání v roce 2002 došlo k uzavření jak komplexních, tak prozatímních dohod o hospodářském partnerství a byla přijata řada různých obchodních režimů, které platí pro státy AKT, včetně všeobecného systému preferencí (GSP/GSP+) a iniciativy „Vše kromě zbraní“.

5.2.3

Vzhledem k tomu, že dohoda o hospodářské spolupráci má mimo jiné přispívat k udržitelnému hospodářskému růstu, vymýcení chudoby, zlepšení životní úrovně a regionální integraci, bude mít pro dosažení těchto cílů rozhodující význam účinné provádění a sledování fungování dohod o hospodářské spolupráci.

5.2.4

EHSV proto důrazně doporučuje, aby byl zaveden rámec (tj. smíšené poradní výbory) zajištující, že se organizace občanské společnosti v EU i v regionech AKT budou podílet na sledování struktur EPA, že jejich doporučení vycházející z tohoto sledování budou vynutitelná a že tyto postupy budou v souladu s udržitelným rozvojem, a rovněž aby toto platilo i po roce 2020. V případech, kdy již byla jednání o EPA uzavřena (např. v případě SADC), a je tedy nepravděpodobné, že bude možné je znovu otevřít, se EHSV zasazuje o to, aby byl za tímto účelem vyjednán protokol, jenž se připojí k EPA.

5.2.5

Klíčovými aktéry jsou delegace EU, které by měly spolupracovat s místními nestátními subjekty a regionálními institucemi EU a států AKT, aby došlo k transparentní, koordinované a účinné společné činnosti. Kromě toho by se měly společně koordinovat plány delegací EU pro organizace občanské společnosti a příslušné regionální strategie pro organizace občanské společnosti ve státech AKT s cílem podpořit komplexní přístup k zapojení organizací občanské společnosti.

5.2.6

EHSV dále doporučuje, aby činnost těchto smíšených poradních výborů zahrnovala širokou účast občanské společnosti a stejnoměrné zastoupení akademické obce, podnikatelské sféry a sociálních partnerů (mj. zemědělců, žen a mládežnických organizací) a aby tyto smíšené poradní výbory měly dostatečný a dostupný rozpočet, který podpoří jejich schopnost účinně a nezávisle jednat. EHSV dále zdůrazňuje, že je důležité, aby zapojení organizací občanské společnosti do partnerství financovali oba partneři, a došlo tak ke skutečnému ztělesnění „rovnocenného partnerství“, o nějž EU a státy AKT usilují.

5.3.1

ERF je považován za předvídatelný a spolehlivý zdroj financování rozvoje, který se zásadně podílí na udržení zájmu států AKT o dohodu z Cotonou. Kontroverzní formu financování ERF představuje rozpočtová podpora či přímá pomoc vnitrostátním rozpočtům, ať už je jejich priorita stanovena předem (odvětvová rozpočtová podpora) nebo nikoli (obecná rozpočtová podpora). V období let 2002–2010 vynaložila Komise celkem 6,2 miliardy EUR na obecnou rozpočtovou podporu – z toho více než 90 % pro africké země. Navzdory tomu a bez ohledu na formu budoucího partnerství by vztahy s karibskými a tichomořskými státy neměly být ani oslabeny, ani by vzestup zemí se středními příjmy obecně neměl působit jako překážka udržitelného rozvoje. Budoucí partnerství musí podporovat a upřednostňovat začlenění.

5.3.2

Průměrně pětina prostředků ERF je použita na odvětvovou a rozpočtovou podporu. I když je rozpočtová podpora obecně považována za účinný způsob poskytování dárcovské pomoci, oslabuje odpovědnost a správu, protože jí chybí řádné sledování a dostatečná podmíněnost. Není také příliš viditelná, protože se ztratí v celkovém státním rozpočtu, takže většina občanů a vnitrostátních dotčených subjektů ani výši příspěvků z Evropského rozvojového fondu nezná.

5.3.3

EHSV důrazně doporučuje, aby se v zájmu zlepšení odpovědnosti a transparentnosti vztahoval na všechny formy podpory, kterou EU poskytuje třetím zemím, stejný právní rámec a stejná demokratická kontrola Evropského parlamentu a aby se přitom zachovaly tytéž pozitivní aspekty partnerství.

5.3.4

Ze zpětné vazby z regionálních setkání EHSV vyplývá, že subjekty občanské společnosti považují zadávací řízení EU v oblasti financování za příliš dlouhá, byrokratická a neprůhledná. Kromě toho jsou podle mnoha nestátních subjektů postupy předkládání žádostí příliš těžkopádné a informovanost v některých zemích nedostatečná.

5.3.5

EHSV opakovaně podpořil budování kapacit organizací občanské společnosti s tím, že podmínkou účinného partnerství v posilování odpovědnosti za rozvojové strategie, správu a lidská práva stejně jako v jejich sledování v příslušných zemích a regionech (jak se uvádí v článku 6 dohody z Cotonou) je přístup k potřebným zdrojům. Tyto zásady musí dodržovat jak EU, tak státy AKT.