This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52014DC0472
COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE COUNCIL, THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE AND THE COMMITTEE OF THE REGIONS Tackling unfair trading practices in the business-to-business food supply chain
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Boj proti nekalým obchodním praktikám mezi podniky v rámci potravinového řetězce
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Boj proti nekalým obchodním praktikám mezi podniky v rámci potravinového řetězce
/* COM/2014/0472 final */
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Boj proti nekalým obchodním praktikám mezi podniky v rámci potravinového řetězce /* COM/2014/0472 final */
Boj proti nekalým obchodním praktikám
mezi podniky v rámci potravinového řetězce
1.
Úvod
Potravinový
řetězec zajišťuje dodávky potravin a nápojů široké
veřejnosti pro osobní či domácí spotřebu. Dennodenně
ovlivňuje všechny spotřebitele v EU a připadá na něj
významná část rozpočtu průměrné domácnosti[1].
Než se výrobek dostane ke konečnému spotřebiteli, jeho hodnotu
zvyšuje řada účastníků trhu (výrobci, zpracovatelé,
maloobchodníci atd.), kteří ovlivňují konečnou cenu placenou
spotřebitelem. V tomto ohledu přinesl jednotný trh
subjektům v rámci potravinového řetězce značné výhody.
Velcí i malí dodavatelé a maloobchodníci dnes mají více tržních
příležitostí a větší zákaznickou základnu. Pro
přeshraniční obchod mezi členskými státy EU je nyní určeno
zhruba 20 % celkové produkce potravin a nápojů v EU
a nejméně 70 % celkového vývozu zemědělských
a potravinářských výrobků členských států EU míří
do dalších členských států[2].
Proto může dobře fungující a efektivní potravinový
řetězec v celé EU významně přispět k rozvoji
jednotného trhu. Během
několika posledních desetiletí však vývoj, jako je větší koncentrace
a vertikální integrace účastníků trhu v EU, vedl
v potravinovém řetězci ke strukturálním změnám. Tento
vývoj přispěl k situaci, kdy mají účastníci řetězce v
různých obchodních vztazích výrazně odlišnou vyjednávací sílu a
vzniká mezi nimi hospodářská nerovnováha. Zatímco rozdíly
ve vyjednávací síle jsou v obchodních vztazích běžné
a odůvodněné, zneužívání těchto rozdílů někdy
může vést k nekalým obchodním praktikám[3]. Nekalé
obchodní praktiky lze široce vymezit jako postupy, které se výrazně
odchylují od zásad poctivého obchodního styku, jsou v rozporu
s dobrou vírou a poctivým jednáním a jsou jednostranně
zavedeny jedním obchodním partnerem vůči druhému. Toto
sdělení nepředpokládá, že by měla být na úrovni EU
příjímána regulatorní opatření, a pro problematiku nekalých
obchodních praktik nepředepisuje jednotné řešení. Naopak
zúčastněné strany a členské státy vybízí, aby tento problém
řešily vhodným a přiměřeným způsobem
s přihlédnutím k situaci v členském státě a k
osvědčeným postupům. Subjekty v evropském potravinovém
řetězci vybízí toto sdělení k tomu, aby se zapojily do
dobrovolných systémů, jež si kladou za cíl podporovat osvědčené
postupy a redukovat výskyt nekalých obchodních praktik. Zdůrazňuje
též význam účinné nápravy. Komise je odhodlána nadále těsně
spolupracovat s členskými státy a relevantními zúčastněnými
stranami. Všechny zapojené subjekty budou muset při eliminaci nekalých
obchodních praktik odvést svůj díl práce.
2.
Souvislosti
Přestože
je obtížné vyhodnotit plný rozsah a četnost nekalých obchodních praktik,
uznávají všechny zúčastněné strany působící v potravinovém
řetězci, že tento problém existuje. Řada průzkumů
dokládá, že se nekalé obchodní praktiky vyskytují relativně často,
přinejmenším v některých částech dodavatelského
řetězce. Například v jednom celounijním průzkumu
prováděném mezi dodavateli potravinového řetězce uvedlo 96 %
respondentů, že již byli někdy vystaveni alespoň jedné z forem
nekalých obchodních praktik[4]. Průzkumy proběhly též v
členských státech. Například ve zprávě španělského orgánu
pro hospodářskou soutěž, která zkoumala vztahy mezi výrobci a
maloobchodníky v potravinářském odvětví, uvedlo 56 % dotázaných
dodavatelů, že často nebo příležitostně jsou se
zpětnou účinností měněny smluvní podmínky[5].
Ze sondáže italského orgánu pro hospodářskou soutěž vyplývá, že
57 % producentů často nebo vždy akceptuje jednostranné
změny prováděné se zpětnou účinností, neboť se obává
odvetných obchodních opatření v případě, že by změny
odmítli[6]. Nekalé
obchodní praktiky mohou mít škodlivé účinky, zejména na malé
a střední podniky v rámci potravinového řetězce[7].
Mohou ovlivnit schopnost malých a středních podniků přežít
na trhu, provádět nové finanční investice do výrobků
a technologií a rozvíjet své přeshraniční činnosti
na jednotném trhu. Zatímco celkový dopad nekalých obchodních praktik
na trh je z kvantitativního hlediska obtížné plně posoudit, přímý
negativní dopad na dotčené strany je zcela nepochybný. Ve výše
uvedeném celounijním průzkumu 83 % z respondentů, kteří byli dle
vlastního vyjádření nekalým obchodním praktikám vystaveni, uvedlo, že jim
tyto praktiky zvýšily náklady, a podle 77 % vedou tyto praktiky ke snižování
výnosů. Kromě toho by v rámci dodavatelského řetězce
mohly existovat také nepřímé dopady na malé a střední podniky,
zejména v tom, že se tyto podniky kvůli riziku, že budou zasaženy nekalými
obchodními praktikami, vůbec nepokusí navázat obchodní vztahy. Nová
společná zemědělská politika (SZP)[8] a nová
společná rybářská politika (SRP)[9]
posilují postavení výrobců v rámci
dodavatelského řetězce vůči hospodářským
subjektům v navazujících článcích tohoto řetězce, a to
zejména podporou vytváření a rozvoje organizací producentů. Nová
jednotná společná organizace trhu rovněž zahrnuje prvky, jejichž
cílem je, aby ve vztazích mezi zemědělci a ostatními stranami
v potravinovém řetězci v některých vybraných
odvětvích (mléka, olivového oleje, hovězího a telecího masa,
plodin na orné půdě) byla odstraněna nerovnováha ve
vyjednávací síle. Nová pravidla také dávají členským státům možnost
vyžadovat povinné písemné smlouvy v dalších zemědělských
odvětvích, s výhradou ochranných opatření, která zajistí, aby tato
ustanovení nenarušila řádné fungování vnitřního trhu. Reforma SZP
zahrnuje zejména díky nové jednotné společné organizaci trhů prvky,
jejichž cílem je snížit nerovnováhu ve vyjednávací síle mezi
zemědělci a dalšími stranami v potravinovém
řetězci. Problém
nekalých obchodních praktik řeší na vnitrostátní úrovni řada
členských států, které používají mnoho různých
přístupů, některé regulační, jiné na základě
samoregulačních platforem mezi účastníky trhu. Pokud už pravidla
existují, liší se v povaze, úrovni i právní formě ochrany proti
nekalým obchodním praktikám. Existenci
a škodlivost nekalých obchodních praktik v potravinovém
řetězci uznaly také zúčastněné strany v rámci
fóra na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového řetězce,
jež Komise zřídila v roce 2010[10].
Zúčastněné strany uznaly potřebu zabývat se tímto problémem
na evropské úrovni a zřídily samoregulační rámec (iniciativu
dodavatelského řetězce Supply Chain Initiative), který Komise
uvítala. Po devíti měsících vykazovala iniciativa dobrou účast ze
strany maloobchodů, velkoobchodů, výrobních podniků a
některých malých a středních podniků. Některé
zúčastněné strany, jmenovitě zemědělci a zástupci
masného průmyslu, se však do tohoto rámce na úrovni EU nezapojily. Zatímco
ve vnitrostátních platformách jsou zemědělci zastoupeni
v několika členských státech[11],
na úrovni EU se dosud zaregistrovaly pouze čtyři
zemědělské podniky. Kromě toho je tento rámec závazný pouze pro
ty společnosti, které se rozhodly, že jej budou dodržovat. Výsledkem
je, že dnes stále přetrvávají velké rozdíly ve způsobu, jakým se
problematika nekalých obchodních praktik v potravinovém řetězci
v EU řeší. Potenciální
přínosy z omezení těchto praktik by mohly být značné,
zejména pro malé a střední podniky a mikropodniky, protože u
nich je větší pravděpodobnost, že budou nekalým obchodním
praktikám a jejich účinkům vystaveny, než u podniků
velkých. Je rovněž třeba poznamenat, že nekalé obchodní praktiky
používané v rámci EU by mohly mít přímý nebo nepřímý vliv na
výrobce a společnosti mimo EU, včetně rozvojových zemí. V
této souvislosti je záměrem tohoto sdělení přispět ke
spravedlivým a udržitelným obchodním vztahům a rovným podmínkám pro
účastníky trhu v rámci potravinového řetězce tím, že
pomůže omezit škodlivé účinky a případné
přeshraniční překážky způsobované nekalými obchodními
praktikami, zejména pro malé a střední podniky.
3.
Problémy vyvolané nekalými obchodními
praktikami
Možné
dopady nekalých obchodních praktik na úrovni EU nejsou zdrojem znepokojení
pouze v Evropské komisi, ale také v Evropském parlamentu. V lednu 2012 přijal
Parlament usnesení[12],
v němž zdůraznil evropský rozměr nerovnováhy
v potravinovém dodavatelském řetězci, která může vést
k nekalým praktikám. Usnesení obsahovalo seznam konkrétních nekalých
obchodních praktik a žádalo, aby podléhaly zvláštní regulaci, dohledu
a sankcím. V zájmu
lepšího pochopení této problematiky zveřejnila Komise v lednu 2013
zelenou knihu o nekalých obchodních praktikách, jejímž cílem bylo
shromáždit názory zúčastněných stran na výskyt těchto praktik
v rámci potravinového a nepotravinového dodavatelského
řetězce[13]
a zjistit možné způsoby jejich řešení. Z výsledků následné
veřejné konzultace vyplynuly tyto důležité poznatky. 1.
Nekalé obchodní praktiky se sice
v zásadě mohou vyskytovat v každém odvětví, zpětná
vazba zúčastněných stran na zelenou knihu však naznačuje,
že v potravinovém řetězci jsou obzvláště problematické. 2.
Hlavní kategorie nekalých obchodních
praktik uvedené v zelené knize a potvrzené řadou
zúčastněných stran lze popsat takto: – zpětné
zneužití nekonkrétních, neúplných nebo nejednoznačných smluvních podmínek
obchodním partnerem, – nadměrné a
nepředvídatelné přenášení nákladů nebo rizik obchodním partnerem
na protistranu, – využití
důvěrných informací obchodním partnerem, – nepoctivé
ukončení nebo přerušení obchodního vztahu. 3.
Dále byla jako problematický postup
určena teritoriální omezení nabídky. Tato omezení někdy ukládají
maloobchodníkům nadnárodní dodavatelé, kteří jim tak brání v nákupech
totožného zboží ze zahraničí nebo z centrálního místa. Teritoriální
omezení však mají jinou povahu než výše uvedené nekalé obchodní praktiky, a
Komise je proto bude posuzovat odděleně. 4.
Přímé účinky výše uvedených
nekalých obchodních praktik, zejména v případech, kdy jsou
uplatňovány nepředvídatelným způsobem, mohou mít pro obchodního
partnera ve slabší vyjednávací pozici za následek nepřiměřené
náklady nebo nižší výnosy. Nepředvídatelné změny smluvních podmínek
mohou vést i k nadprodukci a zbytečnému plýtvání potravinami.
Skutečnost, že je vystaven nekalým obchodním praktikám, nebo dokonce jen
možnost, že by k tomu v budoucnu mohlo dojít, může mít u slabšího
obchodního partnera dopad na schopnost či ochotu financovat investice.
Komise v současné době pracuje i na studii týkající se
výběru a inovací v maloobchodním odvětví. Ta by měla
objasnit trendy ve výběru a inovacích na úrovni trhu jako celku
a faktory, které je ovlivňují. Kromě toho různorodé
regulační prostředí v oblasti nekalých obchodních praktik
na vnitrostátní úrovni znamená, že malé a střední podniky –
s omezenými právními zdroji – se dostávají do složité situace, pokud jde o
nekalé obchodní praktiky a možná nápravná opatření. Výsledná
nejistota může některé podniky, zejména malé a střední, odradit
od vstupu na nové zeměpisné trhy nebo dokonce od
přeshraničního obchodu. Tuto situaci doložil celounijní průzkum
mezi zemědělci a prvovýrobci působícími na
zemědělsko-potravinářském trhu, v němž 46 %
respondentů uvedlo, že nakalé obchodní praktiky nepříznivě
ovlivňují přístup na nové trhy či přístup
k činnosti v jiných členských státech[14].
4.
Různá opatření proti nekalým
obchodním praktikám v EU
4.1.
Roztříštěnost boje proti nekalým
obchodním praktikám
Současný
regulační rámec na úrovni EU do určité míry již obsahuje
některá pravidla zaměřená na potírání nekalých praktik v
rámci potravinového řetězce i mimo něj. Stávající nástroje, jako
je například výše zmíněná reforma SZP, právo hospodářské
soutěže, rámec pro obchodní praktiky[15],
nepřiměřené smluvní podmínky ve spotřebitelských
smlouvách[16],
navrhovaná směrnice o obchodním tajemství[17]
a další právní předpisy společné pro různá odvětví,
lze pro boj proti nekalým obchodním praktikám v určitých situacích využít,
ale ve většině případů se nevztahují konkrétně na
nekalé obchodní praktiky uvedené výše. Návrh nařízení o společné
evropské právní úpravě prodeje[18]
zakazuje určité nepoctivé podmínky ve smlouvách mezi podnikateli, což
může do udržitelných dlouhodobých vztahů vnést vítanou jasnost. Avšak
uplatnění tohoto právního předpisu poté, co bude schválen
spoluzákonodárci, bude záviset na dvoustranné dohodě mezi dotčenými
obchodními partnery. Ve způsobu,
jakým se nekalé obchodní praktiky řeší na vnitrostátní úrovni,
existují značné rozdíly. Některé členské státy přijaly
regulační opatření, ale řada z nich se rozhodla pro
samoregulační přístup nebo nepřijala žádná zvláštní
opatření proti nekalým obchodním praktikám v dodavatelských
řetězcích, ale spoléhá se na obecné zásady. Členské státy, které
se snažily nekalé obchodní praktiky konkrétně řešit v právních
předpisech, buď zavedly zvláštní pravidla pro vztahy mezi
podnikateli, doplnily své vnitrostátní právo hospodářské soutěže,
nebo rozšířily uplatňování směrnice o nekalých obchodních
praktikách[19]
na vztahy mezi podnikateli. Některé z členských států, jež
původně řešily problém nekalých obchodních praktik prostřednictvím
dobrovolných iniciativ, se následně rozhodly k řešení legislativní
cestou. Z
této různorodosti přístupů vyplývá, že míra a druh poskytované
ochrany proti nekalým obchodním praktikám, jakož i potenciální donucovací
mechanismy závisí na tom, kde je společnost se silným vyjednávacím
postavením uplatňující nekalé obchodní praktiky usazena. V situaci,
kdy je stále běžnější nakupovat z různých zemí, by to mohlo
představovat problém. Kromě toho byly v odpovědích
veřejných orgánů na konzultaci k zelené knize oznámeny
ojedinělé případy spekulativního výběru jurisdikce („forum
shopping“), což je praxe, kdy silnější smluvní strana
jednostranně stanoví právo členského státu, a tedy i
regulační rámec, jímž se smlouva bude řídit, aby se tak vyhnula
vnitrostátním rámcům s přísnějšími opatřeními proti nekalým
obchodním praktikám. Tento problém výslovně uvedlo pět členských
států v rámci veřejné konzultace a objevil se také
během diskusí v rámci různých fór zúčastněných stran
organizovaných Komisí.
4.2.
Prosazování předpisů
Každá
strana, která je vystavena nekalým obchodním praktikám, se může
v zásadě domáhat nápravy prostřednictvím soudního sporu
na základě občanskoprávních ustanovení proti zneužívajícím
klauzulím ve smlouvách. Některé zúčastněné strany zejména z
okruhu malých a středních podniků však zdůraznily, že v
praxi soudní spory často nejsou účinným způsobem boje proti
nekalým obchodním praktikám. Za prvé, soudní řízení je nákladné
a časově náročné. Za druhé, a to je možná ještě
důležitější, slabší strana obchodního vztahu v potravinovém
řetězci (ve většině případů malý
nebo střední podnik) se často obává, že kvůli zahájení
soudního sporu může silnější strana obchodní vztah ukončit („faktor
strachu“). To může strany, které jsou zasaženy nekalými obchodními
praktikami, od podání žaloby odradit, a tím se zase může snížit odrazující
účinek na toho obchodního partnera, který nekalé obchodní praktiky
uplatňuje. V této
souvislosti některé členské státy zavedly jiné nápravné mechanismy
k řešení nekalých obchodních praktik ve vertikálních
dodavatelských řetězcích. Řada členských států
určila donucovací orgán, který je nezávislý na dotčených subjektech
na trhu, a některé další členské státy v současnosti
možné reformy v tomto směru zvažují. V některých
případech byl prosazováním právní úpravy proti zneužívajícímu jednání
vůči ekonomicky závislým podnikům či proti zneužívání
silnější vyjednávací pozice pověřen vnitrostátní orgán pro
hospodářskou soutěž. Existují však i příklady členských
států, které prosazováním právní úpravy postihující nekalé obchodní
praktiky pověřily jiné stávající orgány (např. orgány
odpovědné za otázky související s potravinami nebo ochranu
spotřebitele) nebo zřídily správní orgány nové. Některé z
těchto orgánů mají pravomoc provádět šetření a obvykle
přijímají důvěrné stížnosti. V některých
dalších členských státech zřídily zúčastněné strany
dobrovolné mechanismy řešení sporů ve snaze urovnávat spory
mimosoudně. V jiných případech byl zvolen „smíšený
přístup“, který představují dobrovolné systémy doplněné
veřejnoprávním prosazováním předpisů. Zemědělci
a dodavatelské malé a střední podniky zdůrazňují,
že existence správního orgánu, který by měl pravomoc zahájit
šetření a přijímat důvěrné stížnosti týkajících se údajných
nekalých obchodních praktik, by měla zásadní význam pro řešení výše
popsaného problému faktoru strachu. Většina těchto
zúčastněných stran žádá zřízení nezávislého donucovacího
subjektu na vnitrostátní úrovni, neboť účinné prosazování předpisů
by mělo při omezování výskytu nekalých obchodních praktik zásadní
význam. Jiné
zúčastněné strany mají za to, že nejprve by se měly zvážit
dobrovolné rámce a samoregulační řešení. Pokud by se ukázalo, že
takovéto modely nekalé obchodní praktiky účinně neřeší, mohlo by
se uvažovat o nezávislém orgánu.
4.3.
Iniciativa dodavatelského řetězce
Iniciativa
dodavatelského řetězce byla založena v souvislosti s Komisí
zřízeným fórem na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového
řetězce, jež se skládá ze zástupců vnitrostátních orgánů
a zástupců hlavních zúčastněných stran na úrovni EU z
okruhu dodavatelů i maloobchodníků v potravinářství.
V listopadu 2011 se všichni zástupci trhu, kteří se
v rámci fóra účastnili pracovní skupiny pro nekalé obchodní
praktiky, společně dohodli na souboru zásad
osvědčených postupů ve vertikálních vztazích v rámci
potravinového řetězce[20].
K těmto zásadám patří předvídatelnost změn ve smluvních
podmínkách, odpovědnost za vlastní podnikatelské riziko a
odůvodněnost požadavků a poplatků. Jako
druhý krok byl v září 2013 zřízen dobrovolný rámec pro
provádění zásad osvědčených postupů (iniciativa
dodavatelského řetězce)[21].
Podniky se mohou stát členy iniciativy poté, co posoudí své dodržování
zásad osvědčených postupů. Jednotlivé spory se v tomto rámci
mohou za určitých podmínek řešit prostřednictvím mechanismů
pro řešení sporů, mediace a rozhodčího řízení.
S cílem zamezit nekalým obchodním praktikám se prováděcí rámec
zaměřuje na organizační požadavky na podnikové úrovni,
včetně školení zaměstnanců a schopnosti účastnit
se mechanismů řešení sporů definovaných v tomto rámci.
Porušení těchto organizačních požadavků může vést k tomu,
že dotčená společnost bude z iniciativy vyloučena. Rámec své
členy zavazuje k tomu, aby zaručily, že slabší strany využívající
mechanismů pro řešení sporů se nestanou terčem odvetných
obchodních opatření. Iniciativa
je spravována řídící skupinou, kterou tvoří sdružení různých
zúčastněných stran zastupující hospodářské subjekty
v potravinovém řetězci. Do dnešního dne, devět
měsíců po zahájení, se zaregistrovalo 98 maloobchodních,
velkoobchodních a výrobních skupin a společností, které
zastupují 736 společností působících ve všech členských
státech EU. Počet registrovaných malých a středních podniků
se zvyšuje. Avšak ne všechna relevantní sdružení zúčastněných stran
se do rámce zapojila. Zejména zástupci prvovýrobců (tj.
zemědělců) a odvětví zpracování masa se řídící skupiny
iniciativy na úrovni EU neúčastní. I když souhlasí s uvedenými
zásadami, jsou tyto zúčastněné strany znepokojeny tím, že
v rámci iniciativy dodavatelského řetězce chybí jejich nezávislé
a účinné prosazování. Některé z nich se však účastní
na vnitrostátní úrovni. Dotčené
zúčastněné strany se domnívají, že iniciativa dodavatelského
řetězce dostatečně neřeší výše zmíněný faktor
strachu u ekonomicky závislých obchodních partnerů, zejména proto, že
společnost vystavená nekalým obchodním praktikám nemá možnost podat
důvěrnou stížnost. Dobrovolná iniciativa umožňuje zachovat
důvěrnost pouze v případě souhrnných (hromadných)
sporů, kdy mohou sdružení zúčastněných stran požadovat výklad
zásad řídící skupinou, a mechanismů řešení sporů lze v
jejím rámci využít jen po dohodě obou smluvních stran. Iniciativa navíc
nepředpokládá prošetření či sankce v případě, jedná-li
určitá společnost v rozporu se zásadami řádných postupů. Je
třeba si uvědomit, že možnosti samoregulační iniciativy
nabídnout mechanismus řešení sporů nejsou neomezené. Proto by
doplnění iniciativy dodavatelského řetězce o nezávislá
donucovací opatření v těch členských státech, kde taková
opatření v současnosti neexistují, zvýšilo účinnost této
iniciativy a zřejmě by odstranilo hlavní důvod, kvůli
němuž se určité skupiny zúčastněných stran do rámce
iniciativy dodavatelského řetězce nezapojily. V této
souvislosti je třeba poznamenat, že Evropský parlament ve zprávě
z vlastního podnětu týkající se otázek v oblasti maloobchodu, která
byla přijata v prosinci 2013, podpořil zásady a rámec
iniciativy dodavatelského řetězce, ale zároveň vyzval Komisi, aby
posoudila potřebnost a proveditelnost nezávislého prosazování
pravidel, které by vyřešilo popsaný faktor strachu u malých subjektů
v dodavatelském řetězci[22].
5.
Účinná strategie proti nekalým obchodním
praktikám
5.1.
Všeobecné přijetí iniciativy
dodavatelského řetězce na trhu
Dobrovolné
kodexy chování jsou důležitým základem pro vytvoření prostředí,
v němž spolu podniky navzájem jednají poctivým a udržitelným
způsobem. Mohou účinně pomoci zavést v organizacích správný
přístup, způsoby vyjednávání a mechanismy řešení
sporů, a tím omezit či v ideálním případě vymýtit
nekalé obchodní praktiky. Kromě toho mohou dobrovolné kodexy stanovit
postupy pro řešení sporů mezi dvěma stranami ve vertikálním
vztahu, díky čemuž se často lze vyhnout zdlouhavému a obtížnému
řešení soudní cestou. Iniciativa dodavatelského řetězce proto
představuje velmi důležitý krok v boji proti nekalým obchodním
praktikám. Vytvoření národních platforem v rámci iniciativy
dodavatelského řetězce může její pozitivní účinky dále
posílit. Navrhovaný
postup: 1) Komise vyzývá všechny podniky a příslušné organizace
v potravinovém řetězci, aby se zapojily do některé z
dobrovolných iniciativ proti nekalým obchodním praktikám, zejména do iniciativy
dodavatelského řetězce, a tím ukázaly své odhodlání, vytvářely
důvěru v rámci potravinového řetězce a dosáhly
kritického množství a široké působnosti, které tyto systémy vyžadují, aby
byly účinné. 2) Komise vyzývá podniky v potravinovém
řetězci, aby aktivně propagovaly iniciativu dodavatelského
řetězce u svých obchodních partnerů a aby je informovaly o svých
právech a povinnostech. Jakmile se stanou členy iniciativy dodavatelského
řetězce, měly by standardně informovat všechny své obchodní
partnery a podporovat je v tom, aby učinili totéž. 3) Řídící skupina iniciativy dodavatelského
řetězce by měla pokračovat v úsilí o větší
informovanost malých a středních podniků a ještě toto úsilí
zesílit; měla by se snažit nalézt účinné způsoby, jak by se tyto
podniky mohly do iniciativy zapojit. Malé a střední podniky získávají
z těchto systémů největší přínosy, takže je velmi
důležité, aby jejich účast byla co největší. 4) Řídící skupina iniciativy dodavatelského
řetězce by měla pokračovat ve svém úsilí o to, aby
bylo iniciováno a usnadňováno vytváření národních platforem
v každém členském státě EU. 5) Komise bude i nadále usnadňovat výměnu
informací a diskusi mezi hlavními skupinami zúčastněných stran a
úzce spolupracovat s řídící skupinou iniciativy s cílem maximalizovat
její dosah, zejména pokud jde o malé a střední podniky, a bude nadále
pečlivě sledovat vývoj této iniciativy. Iniciativu dodavatelského
řetězce bude Komise motivovat k tomu, aby pracovala na posílení
mechanismu řešení sporů a systému sankcí.
5.2.
Zásady osvědčených postupů
Ty
členské státy, které již nekalé obchodní praktiky řeší
na vnitrostátní úrovni, zvolily různé přístupy, včetně
různých definic nekalých praktik. Tyto vnitrostátní definice sahají od
velmi obecného popisu až po podrobné seznamy zakázaných praktik. Na druhé
straně některé členské státy nepřijaly proti nekalým
obchodním praktikám vůbec žádná konkrétní opatření. V zájmu
účinného potírání nekalých obchodních praktik v celé EU, zejména v
přeshraničním měřítku, by bylo prospěšné jednotné
chápání pravidel pro boj s nekalými obchodními praktikami. Iniciativa
dodavatelského řetězce nenabízí přesnou definici nekalých
obchodních praktik, ale stanoví seznam zásad osvědčených postupů
a příklady poctivých a nepoctivých praktik. Tyto zásady byly
společně odsouhlaseny všemi příslušnými sdruženími
zúčastněných stran vertikálního potravinového řetězce
v rámci fóra na vysoké úrovni. Představují
tedy užitečný základ pro vymezení nekalých praktik, které by bylo možno
potírat v rámci potenciálních iniciativ proti nekalým obchodním praktikám. Toto
vymezení nekalých obchodních praktik umožní definovat zásady, jimiž by se měl
boj proti těmto praktikám řídit. Komise připomíná, že při
uplatňování těchto zásad musí hospodářské subjekty též zajistit,
aby dodržely veškerou použitelnou právní úpravu, včetně
vnitrostátního, příp. evropského soutěžního práva. Zásadami
vymezenými v rámci fóra na vysoké úrovni a potvrzenými
iniciativou dodavatelského řetězce jsou: a)
Písemné dohody: Dohody by měly mít písemnou
formu vyjma případů, kdy je to neproveditelné, nebo
případů, kdy ústní dohody jsou pro obě strany přijatelné
a výhodné. Měly by být jasné a transparentní a upravovat co možná
nejvíce relevantních a předvídatelných prvků, včetně práv a
postupů ukončení dohody. b)
Předvídatelnost: Nesmí docházet k
jednostranným změnám smluvních podmínek s výjimkou případů,
kdy byla možnost jednostranné změny a okolnosti a podmínky, za nichž k ní
může dojít, sjednány předem. Dohody by měly stanovit postup, v
rámci něhož každá ze stran projedná s druhou stranou v souladu s ujednáním
v dohodě případné změny, jež jsou nezbytné pro provádění
dohody či vzhledem k nepředvídatelným okolnostem. c)
Dodržování dohod: Dohody se musí dodržovat. d)
Informace: Dochází-li k výměně
informací, musí se tak dít v přísném souladu s právními předpisy
pro hospodářskou soutěž a dalšími platnými právními předpisy,
přičemž jednotlivé strany by měly přiměřeným
způsobem zajistit, aby poskytnuté informace byly správné, a nikoliv
zavádějící. e)
Důvěrnost: Je třeba respektovat
důvěrnost informací s výjimkou případů, kdy už jsou
příslušné informace veřejné či kdy je jejich příjemce
nezávisle získal zákonným způsobem a v dobré víře. Důvěrné
informace příjemce využije pouze pro účely, k nimž byly tyto
informace poskytnuty. f)
Odpovědnost za riziko: Všechny smluvní
strany v dodavatelském řetězci by měly odpovídajícím
způsobem nést svá podnikatelská rizika. g)
Odůvodněné požadavky: Smluvní strana
nepoužije výhrůžky k tomu, aby získala neodůvodněnou výhodu
či přenesla neodůvodněné náklady. Navrhovaný
postup: 6) Komise vybízí členské státy, aby posoudily, zda je
stávající vnitrostátní regulační rámec pro boj proti nekalým obchodním
praktikám přiměřený, přičemž by měly zohlednit
osvědčené postupy v jiných členských státech. Členské
státy by měly též zvážit případné další účinky nekalých
obchodních praktik, například nárůst v plýtvání potravinami.
Členské státy se za tímto účelem vyzývají, aby posoudily, zda by
jejich rámce mohly vycházet ze seznamu postupů nebo obecného ustanovení,
které umožní řešit možná porušení výše uvedených zásad. 7) Kromě toho by členské státy měly
podporovat podniky na svém území, aby se připojily k dobrovolným
kodexům chování, a to jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni
EU. 8) Komise bude nadále podporovat výměnu
osvědčených postupů mezi členskými státy, například
pořádáním seminářů s odborníky z vnitrostátních
správních orgánů.
5.3.
Zajištění účinného prosazování
předpisů na vnitrostátní úrovni
Má-li
být zaveden věrohodný mechanismus odrazující od používání nekalých
obchodních praktik, je zapotřebí, aby byl náležitě i vymáhán. Jestliže
je slabší strana obchodního vztahu na silnější obchodní straně
ekonomicky závislá, může upustit od toho, aby se domáhala nápravy
určité nekalé obchodní praktiky v soudním sporu nebo prostřednictvím
dobrovolného mechanismu řešení sporů. Přitom situace, v nichž je
jedna ze stran na té druhé ekonomicky závislá, jsou opravdu skutečností.
Například ze studie provedené španělskou komisí pro hospodářskou
soutěž[23]
vyplývá, že v roce 2010 připadalo
v průměru téměř 40 % výnosů, jež realizují
dodavatelé obchodů s potravinami a smíšeným zbožím, na pouhé tři
maloobchodní distributory. V extrémních případech stav ekonomické
závislosti znamená, že ekonomická životaschopnost kupujícího či
prodávajícího závisí na obchodním vztahu s jedním konkrétním subjektem. V
případech, kdy nekalé obchodní praktiky nejsou oznamovány v důsledku
strachu ze ztráty obchodního vztahu, lze rámce proti nekalým obchodním
praktikám výrazně posílit možností, aby se slabší strana obrátila na
nezávislý orgán nebo subjekt s donucovací pravomocí a aby byla zachována
důvěrnost ohledně totožnosti stěžovatele. Navrhovaný
postup: 9) Komise vyzývá členské státy, aby zhodnotily
účinnost a důvěryhodnost svých dostupných mechanismů
pro prosazování pravidel proti nekalým obchodním praktikám. Členské státy
též vyzývá, aby zvážily, zda by mohla být vhodná další procedurální nebo
organizační opatření, přičemž by vycházely z
osvědčených postupů v jiných členských státech.
Zvláštní pozornost by měla být věnována schopnosti zachovat
důvěrnost totožnosti jednotlivých společností, které podávají
stížnost, a možnosti provádět šetření. 10) Vnitrostátní donucovací mechanismy, do nichž by mohly
být začleněny subjekty pověřené konkrétně tímto
úkolem, by měly být schopny účinně spolupracovat na úrovni
EU s cílem řešit nekalé obchodní praktiky uplatňované v
přeshraničním měřítku a zamezit možné regulatorní
arbitráži. 11) Komise bude nadále podporovat koordinaci mezi
členskými státy usnadňováním výměny informací mezi
vnitrostátními donucovacími mechanismy. 12) Při vytváření a uplatňování
donucovacích opatření by členské státy měly jednat přiměřeně,
s přihlédnutím ke všem důsledkům pro
zúčastněné strany i spotřebitele. Zejména by měly
uplatňovat stejná donucovací kritéria a postupy jak na domácí, tak
na zahraniční hospodářské subjekty.
5.4.
Potenciální přínosy a náklady omezení
nekalých obchodních praktik
Potenciální
přínosy úplného odstranění nebo alespoň omezení nekalých
obchodních praktik mohou být značné. Snažíme-li se tyto přínosy
a náklady vymezit, zdá se, že účinky mohou působit v
několika rovinách. V rámci jednotlivých dvoustranných vztahů
jsou potenciální přínosy potírání nekalých obchodních praktik dosti
zjevné. Nekalé
obchodní praktiky často mají přímý negativní finanční dopad
na společnosti, jež jsou jimi zasaženy. Kromě toho by
nepředvídatelné chování ze strany obchodních partnerů, kteří
zneužívají svou silnější vyjednávací pozici, mohlo vést k poklesu
ekonomické efektivity, například nižším investicím nebo nadprodukci
či nedostatečné produkci z důvodu nepředvídatelnosti
a zvýšení transakčních nákladů v souvislosti s rizikem
jednostranných a neočekávaných změn obchodních podmínek. Proto
by z udržitelnějších obchodních vztahů v potravinovém
řetězci mohly plynout značné výhody. Je možné, že by měly
větší dosah než jen přímé výhody a finanční úleva pro
podniky, které dříve čelily nekalým obchodním praktikám, tedy
ve většině případů malé a střední podniky.
Mechanismy navržené v tomto sdělení by také mohly zmírnit dopady
nekalých obchodních praktik na slabší strany ve třetích zemích, včetně
rozvojových zemí. V
případě trhu jako celku je posouzení účinků, jež nekalé
obchodní praktiky mají, a posouzení dopadu, jejž by mělo jejich
případné omezení či odstranění na situaci zúčastněných,
již složitější. Pokud jde o potenciální dopad
na spotřebitele, v členských státech, kde jsou nekalé
obchodní praktiky regulovány a kde proti jejich zneužívání ve vztazích
mezi podnikateli zasahují veřejné subjekty, nebyl zaznamenán negativní
dopad na spotřebitelské ceny[24].
V případech, kdy by nekalé obchodní praktiky mohly mít negativní vliv na
výběr výrobků, jejich dostupnost a kvalitu, lze očekávat,
že omezení nebo odstranění těchto postupů bude pro
spotřebitele příznivé. Z
hlediska finanční náročnosti by podnikům, které se již zapojily
nebo plánují zapojit se do iniciativy dodavatelského řetězce nebo
podobného vnitrostátního rámce, nevznikly žádné dodatečné náklady.
Navrhovaný přístup by ani nepředstavoval žádné náklady pro
členské státy, v nichž stávající rámec splňuje výše uvedená
kritéria. V těch členských státech, které by se rozhodly
svůj rámec v souladu s popsanými pravidly upravit, by náklady
na prosazování vnitrostátní úpravy závisely na tom, zda se k tomuto
účelu použije nějaký existující mechanismus, nebo zda se zavedou nová
procedurální či organizační opatření.
6.
Závěry
Jednání
mezi účastníky trhu v potravinovém řetězci je
ve většině případů z obou stran poctivé a udržitelné.
Zúčastněné strany z celého dodavatelského řetězce se však
shodují na tom, že nekalé obchodní praktiky skutečně existují, a
zejména malé a střední podniky tvrdí, že jsou poměrně
časté a mají negativní účinky na jejich finanční
životaschopnost a schopnost podnikat. Konzultace v rámci zelené knihy,
doprovodné studie a některé nejnovější vnitrostátní iniciativy
naznačují, že vhodným přístupem v boji proti nekalým obchodním
praktikám by mohl být „kombinovaný přístup“, tedy dobrovolné systémy
doplněné důvěryhodným a účinným prosazováním pravidel
na základě srovnatelných zásad. Za přítomnosti věrohodného
odrazujícího faktoru by hlavním způsobem řešení konfliktů mezi
obchodními stranami mohly být dobrovolné iniciativy, jako je iniciativa
dodavatelského řetězce, zatímco soudní řízení nebo
veřejnoprávní prosazování pravidel by se využívalo pouze tehdy, jestliže
účinnější a rychlejší alternativa dvoustranného řešení není
možná. Postup navrhovaný v tomto sdělení by tedy iniciativu
dodavatelského řetězce nejen doplňoval, nýbrž také posílil,
protože by začala být atraktivnější pro ty skupiny
zúčastněných stran, které se do ní dosud nezapojily kvůli obavám,
že její pravidla nelze účinně prosazovat. Problematiku
nekalých obchodních praktik doporučuje toto sdělení řešit tím
způsobem, že by byly zkombinovány dobrovolné a regulační rámce,
které by vymezovaly jednak nekalé obchodní praktiky, jednak zásady boje proti
nim, s tím, že by bylo nutno přihlížet k odlišnosti situace a
přístupů v jednotlivých členských státech. Zatímco
některé členské státy přijaly zvláštní právní předpisy,
jiné se spoléhají na obecné právní zásady nebo samoregulační iniciativy.
Při posuzování, zda je třeba přijmout další opatření
v souladu s tímto sdělením a s přihlédnutím
k osvědčeným postupům, by členské státy měly
jednat přiměřeně a měly by zohlednit možný dopad
na zúčastněné strany i spotřebitele. Na úrovni Komise
nemají navrhovaná opatření žádný dopad na rozpočet nad rámec
toho, co je již naplánováno v oficiálních programech na nadcházející
roky. Komise
bude sledovat a posuzovat dosažený pokrok pomocí hodnocení i)
skutečného dopadu iniciativy dodavatelského řetězce
a jejích národních platforem[25]
a ii) donucovacích mechanismů zavedených členskými státy s cílem
zvýšit u všech stran důvěru v řádné fungování udržitelného
potravinového řetězce. Koncem
roku 2015 předloží Komise zprávu Radě a Evropskému parlamentu.
Na základě této zprávy Komise rozhodne, zda je třeba
přijmout další opatření na úrovni EU s cílem řešit
uvedené problémy. [1] Výdaje na potraviny tvoří
přibližně 14 % rozpočtu průměrné domácnosti v EU
(údaje Eurostatu z šetření rodinných účtů). [2] Zpráva fóra na vysoké úrovni pro lepší
fungování potravinového řetězce, prosinec 2012. [3] Viz sdělení Komise KOM(2009) 591 v
konečném znění: Lepší fungování
potravinového řetězce v Evropě http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52009DC0591&qid=1404304418586&from=EN. [4] Průzkum pod názvem „Nekalé
obchodní praktiky v Evropě“ („Unfair Commercial Practices in Europe“),
březen 2011, jejž provedla společnost Dedicated jménem evropské Konfederace potravinářského a nápojového
průmyslu (CIAA) a evropské asociace značek
(AIM). [5] „Zpráva o vztazích mezi výrobci a maloobchodníky v
potravinářství“ („Report on the relations between manufacturers and
retailers in the food sector“), Comisión Nacional de la Competencia,
říjen 2011 [6] Indagine
conoscitiva sul settore della GDO – IC43, srpen 2013. [7] Viz sdělení Komise KOM(2011) 78 v konečném
znění: Přezkum iniciativy „Small Business Act“ pro Evropu,
v němž se uvádí, že „malé a střední podniky se (...)
často potýkají s nekalými smluvními podmínkami a praktikami ze
strany různých aktérů v dodavatelském řetězci“. [8] V rámci nového programu rozvoje venkova byla
zavedena podpůrná opatření pro vytváření a rozvoj
organizací producentů, která mohou pomoci producentům obstát ve
vztahu k větším kupujícím. [9] Nová
společná organizace trhů s produkty rybolovu a akvakultury (nařízení (EU) č. 1379/2013)
nabízí podporu organizacím producentů, chtějí-li zlepšovat
uvádění produktů na trh a zlepšit postavení na trhu
prostřednictvím plánů produkce a uvádění na trh. [10] Rozhodnutí Komise ze dne 30. července 2010,
kterým se zřizuje fórum na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového
řetězce (2010/K 210/03). [11] Belgie, Německo, Nizozemsko a Finsko. [12] Usnesení Evropského parlamentu o nerovnováze
v potravinovém řetězci ze dne 19. ledna 2012. [13] Zelená kniha o nekalých obchodních praktikách
mezi podniky v Evropě v dodavatelském řetězci v oblasti
potravinového a nepotravinového zboží, COM(2013) 37 ze dne 31. ledna 2013. [14] Průzkum pod názvem „Dopad
nekalých obchodních praktik v evropském
zemědělsko-potravinářském odvětví“ („Impact of Unfair
Trading Practices in the European agri-food sector“), duben 2013, jejž
provedla společnost Dedicated jménem Výboru profesních
zemědělských organizací v Evropské unii (COPA) a Všeobecné
konfederace zemědělských družstev v Evropské unii (COGECA). [15] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé
a srovnávací reklamě. [16] Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne
5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve
spotřebitelských smlouvách. [17] Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady
o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních
informací (obchodního tajemství) před neoprávněným získáním, použitím
a zveřejněním (COM(2013) 813 final) ze dne 28. listopadu 2013. [18] Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o
společné evropské právní úpravě prodeje ze dne 11. října
2011, KOM(2011) 635 v konečném znění. [19] Směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých
obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním
trhu. [20] http://www.supplychaininitiative.eu. [21] Tamtéž. [22] Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. prosince
2013 o evropském akčním plánu pro obchod, jenž je přínosem pro
všechny zúčastněné strany. [23] „Zpráva o vztazích mezi
výrobci a maloobchodníky v potravinářství“ („Report on the relations
between manufacturers and retailers in the food sector“), Comision Nacional
de la Competencia, říjen 2011. [24] Pokud
jde o všeobecný vývoj cen, je užitečnou pomůckou např. evropský nástroj pro sledování cen potravin:
http://ec.europa.eu/enterprise/sectors/food/competitiveness/prices_monitoring_en.htm. [25] V této souvislosti Komise zváží, zda prodloužit
mandát fóra na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového
řetězce, aby bylo možné sledovat provádění opatření, která
jsou uvedena v tomto sdělení, prostřednictvím transparentního
dialogu se soukromými zúčastněnými stranami a vnitrostátními
orgány.