52014DC0299

1. Úvod:

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1233/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o uplatňování některých pravidel v oblasti státem podporovaných vývozních úvěrů a o zrušení rozhodnutí Rady 2011/76/ES a 2001/77/ES[1] stanoví v příloze I, že Komise „v souladu se svými pravomocemi předkládá Evropskému parlamentu výroční zprávu o uskutečněných jednáních týkajících se stanovení celosvětových norem v oblasti státem podporovaných vývozních úvěrů, ke kterým byla Komise zmocněna v rámci různých fór mezinárodní spolupráce.“

Tato zpráva se týká období od března 2013 do března 2014.

2. Hlavní vývoj v oblasti vývozních úvěrů v roce 2013:

Většina jednání Komise v této politické oblasti se tradičně odehrává v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která je zatím jediným mezinárodním orgánem, jenž vypracoval podrobná technická pravidla pro vývozní úvěry. Evropská komise v rámci své odpovědnosti vést obchodní jednání zastupuje EU při všech jednáních týkajících se ujednání OECD o státem podporovaných vývozních úvěrech[2] a jeho odvětvových dohod (které se týkají zvláštních pravidel pro financování konkrétních průmyslových odvětví), konkrétně:

· odvětvové dohody o vývozních úvěrech pro lodě

· odvětvové dohody o vývozních úvěrech pro jaderné elektrárny

· odvětvové dohody o vývozních úvěrech pro civilní letadla

· odvětvové dohody o vývozních úvěrech pro projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie, zmírňování změny klimatu a vodního hospodářství.

Jednání v rámci OECD pokračují, přičemž během sledovaného období vedla mimo jiné k přijetí nové odvětvové dohody o vývozních úvěrech pro železniční infrastrukturu a k rozhovorům o rozšíření oblasti působnosti odvětvové dohody o vývozních úvěrech pro projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie, zmírňování změny klimatu a vodního hospodářství (podrobnosti viz oddíl 4).

Zmíněné ujednání OECD je obecně účinné, pokud jde o zajišťování rovných podmínek pro všechny programy jeho účastníků týkající se vývozních úvěrů. Hlavní noví poskytovatelé vývozních úvěrů, jako jsou Čína, Indie nebo Brazílie[3], však stranami tohoto ujednání nejsou.

Zřízení mezinárodní pracovní skupiny pro vývozní úvěry, k němuž došlo na základě společné iniciativy prezidenta Obamy a tehdejšího viceprezidenta Si Ťin-Pchinga v únoru 2012, vytvořilo strategickou příležitost pro účastníky OECD i pro země, které stojí mimo tuto organizaci, společně pracovat na novém souboru oborů v oblasti vývozních úvěrů ve zcela novém prostředí. Evropská unie proto mezinárodní pracovní skupinu od začátku plně podporuje. V roce 2013 byla mezinárodní pracovní skupina nadále hlavní prioritou a příslušné činnosti zaujímaly na práci EU v oblasti vývozních úvěrů ještě větší podíl než v roce 2012 (podrobnosti viz oddíl 3 níže).

3. Mezinárodní pracovní skupina pro vývozní úvěry:

Je třeba připomenout, že na počátku bylo všech 18 „hlavních poskytovatelů vývozních úvěrů“ vyzváno, aby se připojili k nové mezinárodní pracovní skupině pro vývozní úvěry: všech 9 účastníků Ujednání OECD o státem podporovaných vývozních úvěrech (EU, USA, Kanada, Japonsko, Korea, Norsko, Švýcarsko, Austrálie a Nový Zéland) a rovněž Čína, Brazílie, Ruská federace, Jihoafrická republika, Indie, Indonésie, Malajsie, Turecko a Izrael. Bylo dohodnuto, že řídící skupina tvořená USA, EU, Čínou a Brazílií, se bude scházet před plenárními zasedáními mezinárodní pracovní skupiny. Skupina nemá stálého předsedu, sekretariát ani místo zasedání. Zasedání pořádají střídavě členové řídící skupiny.

Jak Komise uvedla ve své předchozí zprávě, počáteční diskuse na prvním oficiálním zasedání mezinárodní pracovní skupiny (konaném ve Washingtonu v listopadu 2012) nebyly jednoduché. Většina účastníků skupiny se chtěla okamžitě zaměřit na obecná horizontální pravidla použitelná na všechny vývozní úvěry, Čína však trvala na „odvětvovém přístupu“, tj. na tom, že by se mezinárodní pracovní skupina měla nejdříve zabývat postupy pro vývozní úvěry v konkrétních průmyslových odvětvích a až ve druhé fázi by se měla zaměřit na horizontální pravidla. Zatímco zásadu odvětvového přístupu jako takovou nakonec mezinárodní pracovní skupina jako svou pracovní metodu přijala, volba odvětví, jimiž by se měla zabývat, se ukázala být spornou otázkou. Čína trvala na odvětví lodí, ačkoli je známo, že USA a několik dalších členů mezinárodní pracovní skupiny nevyvíjí žádnou činnost, pokud jde o vývozní úvěry v tomto odvětví. Návrhy na určení alespoň jednoho dalšího odvětví (tak aby se všichni členové mezinárodní pracovní skupiny mohli aktivně zapojit) také nebyly hned úspěšné.

Aby byla nalezena cesta z této patové situace, delegace EU nabídla, že uspořádá neoficiální zasedání, na kterém by delegace mohly pokračovat v diskusích na odborné úrovni. Toto zasedání, které se konalo v březnu 2013 v Berlíně, mělo velmi pozitivní dopad na pracovní prostředí v mezinárodní pracovní skupině (jednotliví účastníci konstruktivním způsobem diskutovali o svých odborných zkušenostech v různých odvětvích). Na druhém oficiálním zasedání mezinárodní pracovní skupiny, které uspořádala Čína v Pekingu v květnu 2013, bylo následně možné dohodnout se na druhém odvětví, jímž se stalo zdravotnické vybavení. I když se zdravotnické vybavení obvykle nepovažuje za odvětví, v němž by vývozní úvěry hrály významnou úlohu, kvůli chybějícím specializovaným postupům pro vývozní úvěry jde o odvětví, které je vhodným zástupcem pro diskuse o obecných horizontálních pravidlech. Čínská delegace opakovaně uznala, že odvětvový přístup by neměl vést k oficiálnímu uzavírání odvětvových dohod (jaké existují například v rámci zmíněného ujednání OECD), ale že mezinárodní pracovní skupina by měla přistoupit k horizontálním rozhovorům ihned poté, co diskuse věnované lodím a zdravotnickému vybavení dosáhnou dostatečných výsledků.

Třetí oficiální zasedání pořádala Evropská unie v Bruselu v září 2013. Evropská unie předložila podrobný odborný diskusní dokument zabývající se takovými základními otázkami, jako jsou možné celkové cíle mezinárodní pracovní skupiny a úloha diskusí o odvětvích lodí a zdravotnického vybavení coby stavebních prvků budoucí horizontální dohody o vývozních úvěrech. V dokumentu byly navíc rozpracovány podrobné úvahy a otázky pro účastníky mezinárodní pracovní skupiny týkající se toho, jak vymezit rozsah diskusí (tj. jak vymezit dvě zmíněná hospodářská odvětví, jak vymezit oficiální podpůrné mechanismy, na něž by se měly nové pokyny vztahovat) a jak řešit určité aspekty, jež se netýkají cen (jako jsou platby předem, maximální a minimální délka úvěru, postup splácení a balíčky pro zabezpečení), i prvky transakcí vývozních úvěrů související s cenami (základní úrokové sazby, pojištění úvěrového rizika a poplatky). Tento příspěvek přijali ostatní účastníci mezinárodní pracovní skupiny kladně a na plenárním zasedání proběhla velmi přínosná diskuse. Objevila se také řada dalších velmi kvalitních příspěvků, zejména od účastníků OECD, ale i účastníci, kteří nejsou členy této organizace, jako třeba Čína, se aktivně zapojili do diskusí. Bruselské zasedání obecně znamenalo jasný krok vpřed, stejně jako počátek skutečných odborných diskusí ve skupině.

Čtvrté oficiální zasedání pořádala Brazílie v hlavním městě Brasilia v lednu 2014. Pokračovaly diskuse o zmíněných dvou odvětvích (stále na základě písemných odpovědí na otázky, jež byly součástí diskusního dokumentu, který EU předložila na třetím zasedání mezinárodní pracovní skupiny). Došlo se k závěru, že mezinárodní pracovní skupina přejde z rozhovorů o stávajících postupech v oblasti vývozních úvěrů ke konkrétnějším diskusím založeným na textech (tj. delegace předloží dokumenty s konkrétními návrhy postupů financování dvou dotčených odvětví, které umožní konkrétnější diskuse). Tento přístup se použije na pátém oficiálním zasedání mezinárodní pracovní skupiny, které budou pořádat Spojené státy americké ve Washingtonu ve dnech 20.–22. května 2014.

Kdybychom měli načrtnout předběžnou bilanci činnosti mezinárodní pracovní skupiny v této fázi, dostali bychom smíšený obrázek:

Pokud jde o pozitiva, je třeba zdůraznit, že samo úspěšné zřízení takového fóra, v jehož rámci se pravidelně setkávají poskytovatelé vývozních úvěrů, kteří jsou členy OECD, i ti, kteří jejími členy nejsou, aby diskutovali o regulačních otázkách, a jeho pokračující fungování není nezanedbatelným výsledkem. Je třeba mít na paměti, že veškeré předchozí snahy zejména o zapojení Číny do podobných rozhovorů na dvoustranné nebo vícestranné úrovni byly neúspěšné. Pokud jde o nejvýznamnější poskytovatele vývozních úvěrů ze zemí mimo OECD, do skupiny se doposud oficiálně nezapojila pouze Indie, která se však zúčastnila čtvrtého zasedání jako pozorovatel.

Ačkoli EU nepatří k přímým iniciátorům skupiny, prosadila se jako důležitý aktér, přičemž uspořádala dvě úspěšná zasedání a poskytla mnoho významných příspěvků a dokument, který, jak se zdá, stále utváří podobu diskusí mezinárodní pracovní skupiny.

Skutečným problémem v této fázi je však to, že činnost mezinárodní pracovní skupiny v současnosti převážně určují její účastníci, kteří jsou členy OECD. Pokud jde o aktivní přispění (např. příspěvky na zasedání), je s výjimkou Jihoafrické republiky a Turecka řada účastníků, kteří nejsou členy OECD, poměrně opatrná. Písemné příspěvky doposud poskytovali téměř výhradně účastníci z OECD.

Zasedání, která se mají konat v roce 2014, budou zajisté zásadní pro posouzení toho, zda jsou všichni členové mezinárodní pracovní skupiny skutečně odhodláni zapojit se do její činnosti a zda je pravděpodobné, že tato činnost přesáhne úroveň přípravných rozhovorů. V případě, že bude pravděpodobné, že činnost mezinárodní pracovní skupiny vstoupí do fáze oficiálních jednání, bude Komise usilovat o nezbytné oprávnění v souladu se Smlouvami.

4. Vývoj v OECD během sledovaného období:

Účastníci zmíněného ujednání OECD dokončili dvouletá jednání týkající se odvětvové dohody o vývozních úvěrech pro železniční infrastrukturu v listopadu 2013. Tato dohoda, o niž EU velmi usilovala, stanoví některé zvláštní podmínky pro financování vývozu prvků železniční infrastruktury, které jsou nezbytné pro železniční dopravu, včetně železniční kontroly, elektrifikace, kolejí, kolejových vozidel a souvisejících stavebních prací. Odvětvová dohoda o vývozních úvěrech pro železniční infrastrukturu počítá v případě těchto transakcí s vývozními úvěry s prodlouženými lhůtami splatnosti[4], přičemž rozlišuje mezi vývozem do zemí OECD s vysokým příjmem (pro které je maximální lhůta splatnosti 12 let) a vývozem do všech ostatních zemí (pro které je maximální lhůta splatnosti 14 let), a s určitou flexibilitou, pokud jde o postupy splácení. Aby bylo možno dosáhnout této dohody, bylo nicméně nutné učinit několik ústupků, a zohlednit tak obavy z toho, aby nebylo poškozeno dostupné soukromé tržní financování, pokud jde o země OECD s vysokým příjmem. Vývozní úvěry do těchto zemí založené na odvětvové dohodě pro železniční infrastrukturu musí být předem oznámeny ostatním účastníkům OECD (včetně úplného vysvětlení). Pokud jsou vývozní úvěry převažující složkou financování určité vývozní transakce do některé ze zemí OECD s vysokým příjmem, je nutné požádat o výjimku. Evropa je celosvětově největším trhem pro železniční výrobky a je zde rovněž nejvyšší koncentrace výrobců železničního vybavení.

EU je také hybnou silou dvou rozšíření odvětvové dohody o vývozních úvěrech pro projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie, zmírňování změny klimatu a vodního hospodářství z roku 2012. Odvětvová rozšíření, o nichž se v současnosti jedná, se týkají projektů v oblasti přizpůsobení se změně klimatu a inteligentních elektrických sítí. V EU má sídlo řada důležitých průmyslových aktérů v těchto oblastech. O agendě týkající se přizpůsobení se změně klimatu se diskutuje již déle a bylo dosaženo většího pokroku než u agendy týkající se inteligentních elektrických sítí (v jejímž případě nyní OECD zahájila fázi odborných diskusí ohledně základních definic). Zdá se, že ne všichni účastníci mají na těchto dvou agendách aktivní zájem.

Na posledním zasedání OECD týkajícím se vývozních úvěrů předložily EU a Kanada společný návrh ohledně přizpůsobení se změně klimatu. Delegace USA oznámila, že se k návrhu vyjádří v odpovídajícím termínu. Účastníci OECD jsou v zásadě nadále otevřeni další práci v oblasti inteligentních sítí, bude však nutné navrhnout obecně přijatelnou definici tohoto pojmu a řádně odůvodnit, proč je v této oblasti potřebné financování ve formě vývozních úvěrů. Různými složkami agendy týkající se změny klimatu se OECD bude znovu zabývat na dalších zasedáních věnovaných vývozním úvěrům v roce 2014.

Strategicky významnou oblastí je přezkum ustanovení ujednání OECD týkajících se úrokových sazeb: součástí ujednání jsou ustanovení o minimálních pevných úrokových sazbách, jež byla dohodnuta v 80. letech 20. století. Účastníci v současnosti pracují na jejich modernizaci a snaží se do nich začlenit pravidla vymezující minimální pohyblivé úrokové sazby. Tento celkový přezkum zahájily změny na bankovních trzích v důsledku finanční krize, které zpochybnily nerušivou povahu stávajících pravidel. EU je účastníkem, jehož systém vývozních úvěrů je pravděpodobně nejvíce závislý na obchodních bankách, a proto by měla hrát při jednáních zásadní úlohu.

Zatímco několik dalších účastníků zatím nezaujalo oficiální postoj, Komisi se podařilo získat souhlas členských států se čtyřmi hlavními zásadami pro přezkum úrokových sazeb:

další harmonizace postupů v oblasti vývozních úvěrů, co se týče výběru a fixace pevných úrokových sazeb; předvídatelnost současného systému pevných sazeb v rámci ujednání by měla být zachována, ale náležitěji oceněna; základní struktura systému pevných úrokových sazeb (CIRR) by měla být zachována z důvodu zachování souladu se zásadou „bezpečného přístavu“ Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, ale marže připočítávaná k základní sazbě (v současnosti jde o pevný počet bazických bodů) by měla více zohledňovat úroveň sazeb účtovaných obchodními bankami; součástí ujednání OECD by měly být i pohyblivé sazby.

Na základě těchto zásad Komise nyní pracuje na konkrétnějším návrhu, který by EU mohla předložit v OECD ke konci roku 2014.

Letadla jsou z obchodního hlediska tradičně nejvýznamnějším odvětvím, pokud jde o vývozní úvěry. V poslední době však nedošlo k žádnému významnějšímu novému vývoji. Pokračuje provádění odvětvové dohody OECD o vývozních úvěrech pro civilní letadla z roku 2011 (formálně se počítá s jejím přezkumem v roce 2015).

Komise bude Evropský parlament náležitě informovat o novém vývoji.

[1]. Úř. věst. L 326, 8.12.2011, s. 45.

[2] „Ujednání“ je džentlmenskou dohodou mezi EU, Spojenými státy, Kanadou, Japonskem, Koreou, Norskem, Švýcarskem, Novým Zélandem a Austrálií, která existuje od roku 1978 a jejímž hlavním cílem je zajistit rovné podmínky pro všechny programy jejích účastníků týkající se vývozních úvěrů. Ujednání a jeho následné úpravy jsou pravidelně začleňovány do právních předpisů EU.

[3] Zvláštním případem je Brazílie, která je pouze účastníkem odvětvové dohody o vývozních úvěrech pro civilní letadla, ale nejeví zájem připojit se k obecnému ujednání jako takovému.

[4] Obecné pravidlo ujednání počítá s maximální lhůtou splatnosti 5 let (za určitých okolností 8,5 roku) v případě vývozu do zemí OECD s vysokým příjmem a 10 let v případě vývozu do všech ostatních zemí. Ujednání však obsahuje prodloužené maximální lhůty splatnosti pro řadu průmyslových odvětví a zvláštní transakce (nejdelší je lhůta ve výši 18 let v rámci odvětvové dohody o vývozních úvěrech pro jaderné elektrárny a pro určité transakce v rámci odvětvové dohody o vývozních úvěrech pro projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie, zmírňování změny klimatu a vodního hospodářství).