15.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 468/128

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Evropskou úmluvu o lidských právech a Listinu základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a její vstup v platnost dne 21. ledna 2011 v souladu s rozhodnutím Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím (1), a zejména s ohledem na článek 6 této úmluvy o ženách a dívkách se zdravotním postižením,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen ze dne 18. prosince 1979,

—

s ohledem na Listinu základních sociálních práv pracovníků Společenství,

—

s ohledem na články 10, 19 a 168 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (2),

—

s ohledem na návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (COM(2008)0426) předložený Komisí a na postoj Parlamentu k tomuto návrhu ze dne 2. dubna 2009 (3),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. listopadu 2010 nazvané „Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020: Obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu“ (COM(2010)0636) a na dokumenty v přiloženém pracovním dokumentu Komise nazvaném „Úvodní plán provádění Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 – seznam opatření 2010–2015“ (SEC(2010)1323 a SEC(2010)1324),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. prosince 2010 nazvané „Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost“ (COM(2010)0758),

—

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 3. prosince 2012 o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru předložený Komisí (COM(2012)0721),

—

s ohledem na doporučení Rady 98/376/ES ze dne 4. června 1998 o parkovací kartě pro osoby se zdravotním postižením (4),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 30. listopadu 2009 nazvané „Podpora začlenění na trh práce – zotavení z krize a příprava na lisabonskou agendu v období po roce 2010“,

—

s ohledem na návrh usnesení Rady ze dne 2. června 2010 o novém evropském rámci pro oblast zdravotního postižení (10173/2010) a na usnesení Rady o situaci zdravotně postižených osob v Evropské unii (2008/C 75/01),

—

s ohledem na zprávu Komise o uplatňování a výsledcích nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě (COM(2011)0166),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-13/05: Směrnice 2000/78/ES – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Pojem zdravotní postižení (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 1988 o znakové řeči pro neslyšící osoby (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 1989 o ženách a zdravotním postižení (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. září 1992 o právech mentálně postižených osob (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 1995 o lidských právech zdravotně postižených osob (9),

—

s ohledem na své prohlášení ze dne 9. května 1996 o právech osob postižených autismem (10),

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 13. prosince 1996 o parkovací kartě pro zdravotně postižené osoby – právech zdravotně postižených osob (11),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. dubna 1997 o rovných příležitostech pro osoby se zdravotním postižením (12),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 4. dubna 2001 o Evropě bez překážek pro osoby se zdravotním postižením (13),

—

s ohledem na svoje usnesení ze dne 3. září 2003 o sdělení Komise nazvaném „Vytvoření právně závazného nástroje OSN na podporu a ochranu práv a důstojnosti zdravotně postižených osob“ (14),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. dubna 2009 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením a jejího opčního protokolu (15),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o mobilitě a začlenění osob se zdravotním postižením a o Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 (16),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU (17),

—

s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů 2011–2020,

—

s ohledem na akční plán EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen na období 2010–2015,

—

s ohledem na 2. manifest práv žen a dívek se zdravotním postižením v Evropské unii (nástroj pro aktivisty a tvůrce politik),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0329/2013),

A.

vzhledem k tomu, že 80 milionů zdravotně postižených osob žijících v Evropské unii nutně potřebuje dostupné fyzické, intelektuální a sociální prostředí bez bariér, předsudků, překážek nebo stereotypů, které jim brání plně využívat základní lidská práva a práva spojená s evropským občanstvím; vzhledem k tomu, že z těchto 80 milionů osob je 46 milionů žen a dívek, které představují 16 % celkové populace žen v EU;

B.

vzhledem k tomu, že podle odhadů žije na světě jedna miliarda lidí se zdravotním postižením (18), z toho 80 % v rozvojových zemích; vzhledem k tomu, že ženy se zdravotním postižením čelí vícenásobné diskriminaci, velmi obtížně získávají přístup k odpovídajícímu bydlení, zdravotní péči, veřejné dopravě, vzdělání, odborné přípravě a zaměstnání, nemají rovnocenný přístup k úvěrovým a jiným produktivním zdrojům a jen zřídkakdy se účastní rozhodovacích procesů;

C.

vzhledem k tomu, že se zvyšuje počet seniorů, což znamená, že dojde k proporčnímu nárůstu – i mezi ženami – osob se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že podle WHO je prevalence postižení vyšší u žen, protože se dožívají průměrně vyššího věku než muži, takže počet žen se zdravotním postižením se bude proporčně zvyšovat rychleji;

D.

vzhledem k tomu, že vyšší počet osob s postižením zvýší zátěž pečovatelů, zejména z řad rodinných příslušníků, kdy se většinou jedná o ženy, které jsou nuceny pracovat na částečný úvazek a dokonce opustit pracovní trh, aby se věnovaly péči o závislé členy rodiny;

E.

vzhledem k tomu, že plné hospodářské a společenské začlenění žen se zdravotním postižením je nezbytné, má-li strategie Evropa 2020 dosáhnout inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění; vzhledem k tomu, že všechny osoby se zdravotním postižením, včetně žen a dívek, musí mít spravedlivé a rovné možnosti a příležitosti k účasti na společenském, hospodářském a politickém životě své komunity; vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením stále čelí různým překážkám, které jim znemožňují plné zapojení do společnosti, což často vede k sociálnímu vyloučení a chudobě a omezuje plné využívání práv spojených s evropským občanstvím;

F.

vzhledem k tomu, že diskriminace může vést k sociální izolaci a separaci, psychologickým traumatům a nespokojenosti;

G.

vzhledem k tomu, že základem jakéhokoliv sdružení demokratických států je zprostředkování účasti všech občanů, ať mužů nebo žen, v demokratických procesech (zejména volbách), vytvoření infrastruktury pro tuto účast, pokud neexistuje, a tím podpora začlenění žen se zdravotním postižením;

H.

vzhledem k tomu, že všechny zúčastněné strany musí ženám a dívkám se zdravotním postižením zajistit rovný přístup ke kvalitním veřejným zdravotnickým službám, např. zlepšením odborné přípravy a celoživotního vzdělávání zdravotnického personálu, pokud jde o zvláštní potřeby těchto žen, včetně potřeb týkajících se pohlavního a reprodukčního zdraví;

I.

vzhledem k tomu, že ženy se zdravotním postižením musí mít právo na vzdělání, zdraví, práci, mobilitu, rodinný život, sexuální vztahy, sňatek a mateřství a na ochranná opatření, která jim tato práva zajistí;

J.

vzhledem k tomu, že přiblížení otázek partnerství, sexuality a mateřství z pohledu žen a dívek se zdravotním postižením ve veřejné sféře přispívá ke snahám bojovat s předsudky, přetrvávajícími stereotypy a mylnými informacemi; vzhledem k tomu, že toho lze dosáhnout rozličnými způsoby, zejména využitím uměleckých a kulturních prostředků a veřejných sdělovacích prostředků;

K.

vzhledem k tomu, že ženy a dívky se zdravotním postižením se mohou snáze stát oběťmi násilí, zejména domácího násilí a sexuálního zneužívání, a že podle odhadů je u žen se zdravotním postižením 1,5 až 10krát pravděpodobnější, že budou zneužity, než u žen bez zdravotního postižení (19); vzhledem k tomu, že má-li být tento neomluvitelný fenomén, který je de facto trestným činem a vážným porušením lidských práv, odstraněn, je nutné přijmout konkrétní opatření pro dotčené ženy podle toho, zda žijí ve své komunitě nebo v ústavní péči; vzhledem k tomu, že všem ženám musí být zajištěn plný přístup k podpůrným službám, protože ženy a dívky se zdravotním postižením jsou více citově závislé, hrozí jim větší riziko, že se stanou obětí různých forem násilí na základě pohlaví, jsou společensky a osobnostně méně rozvinuté, nejsou informované o své sexualitě, která je opředena nesčetnými škodlivými mýty; vzhledem k tomu, že údaje ukazují, že sexuální zneužívání žen se zdravotním postižením je následkem nárůstu chudoby častější;

L.

vzhledem k tomu, že ženy a dívky se zdravotním postižením jsou vystaveny vícenásobné diskriminaci na základě nerovného postavení žen a mužů, věku, náboženského vyznání, etnického původu, kulturního a sociálního chování a stereotypů spojených se zdravotním postižením a že tuto diskriminaci je třeba odstranit; vzhledem k tomu, že ženy se zdravotním postižením jsou často diskriminovány ve srovnání s muži se zdravotním postižením v přístupu ke zaměstnání a vzdělání; vzhledem k tomu, že Komise a členské státy mohou proti tomuto fenoménu bojovat tím, že ve všech příslušných oblastech politiky týkající se osob se zdravotním postižením budou prosazovat rovnost žen a mužů;

M.

vzhledem k tomu, že je odpovědností orgánů veřejné moci zřídit vysoce kvalitní, specializované veřejné služby s cílem poskytnout ženám a dívkám se zdravotním postižením prostředí uzpůsobené tomu, aby mohly plně požívat svých práv, plnit své povinnosti a samostatně se rozhodovat, a tak se postupně osamostatňovat a žít rovnocenný život s osobami bez zdravotního postižení; vzhledem k tomu, že situace, infrastruktura, právní předpisy a podpůrné struktury v jednotlivých členských státech se velmi liší;

N.

vzhledem k tomu, že ženy a dívky se zdravotním postižením mohou požívat stejných práv, pouze pokud je nastolena rovnoprávnost žen a mužů a pokud je státní administrativa dostupná ženám se zdravotním postižením ve stejné míře jako lidem bez postižení; konstatuje však, že v jednotlivých členských státech se praxe a provádění politik, pokud jde o rovnost žen a mužů, značně liší;

O.

vzhledem k tomu, že společenství lidí s jedním nebo více fyzickými nebo mentálními postiženími či poruchami intelektu je velmi různorodé, a proto je třeba zajišťovat péči podle individuálních potřeb;

P.

vzhledem k tomu, že nezaměstnanost osob se zdravotním postižením je stále nepřijatelně vysoká; vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením – jež jsou zranitelnou skupinou obyvatelstva s vyšším rizikem chudoby – jsou vážněji ohroženy sociálním vyloučením; vzhledem k tomu, že ženy a dívky se zdravotním postižením se obtížněji zapojují do trhu práce, takže je pro ně těžší vést běžný a nezávislý život; vzhledem k tomu, že zaměstnání není pouze zdrojem příjmů, ale že se navíc stalo způsobem, jak se začlenit do společnosti, neboť se zde vytváří pouto se společností a sociální síť; vzhledem k tomu, že ženy a dívky se zdravotním postižením často pobírají neadekvátní plat; vzhledem k tomu, že je nutné překonat překážky, jež brání mobilitě žen a dívek se zdravotním postižením, i jejich větší závislost na rodinných příslušnících a opatrovnících, aby byly tyto ženy a dívky povzbuzeny k aktivní účasti na vzdělávání, na trhu práce a na společenském a hospodářském životě svých komunit;

Q.

vzhledem k tomu, že čím více prostředků členské státy investují do integrace žen se zdravotním postižením, tím úspěšněji budou tyto ženy vést samostatný život, což jim umožní rozvíjet jejich dovednosti;

R.

vzhledem k tomu, že ženy se zdravotním postižením, které pocházejí ze znevýhodněných vrstev společnosti, mají méně příležitostí k rozvinutí svých dovedností a naplnění svého potenciálu v samostatném životě;

S.

vzhledem k tomu, že hospodářská krize a škrty ve výdajích na veřejné zdravotní a sociální služby ve většině členských států mají nepříznivé následky pro ohrožené skupiny, zejména pro ženy a dívky se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že tyto osoby byly vážně ohroženy chudobou již před krizí; vzhledem k tomu, že politiky úsporných opatření vedly k omezení speciálního vzdělávání a stavu personálu pro osoby se zdravotním postižením, ke snížení sociální podpory pro pečovatele, sociálních dávek pro osoby se zdravotním postižením a finančních prostředků pro zařízení a organizace, které jim pomáhají, a k omezení přístupu těchto osob k zaměstnání ve veřejném sektoru, což všechno má tvrdý dopad na život žen se zdravotním postižením a na jejich vyhlídky na samostatnost;

T.

vzhledem k tomu, že existuje úzká souvislost mezi mobilitou, zdravotním postižením a sociálním začleněním, zejména pokud jde o svobodu komunikace a přístup ke komunikaci (včetně Braillova písma, znakového jazyka a jiných alternativních forem komunikace), svobodu pohybu ve všech oblastech života a přístup ke službám; vzhledem k tomu, že je třeba podporovat plné zapojení osob se zdravotním postižením do všech oblastí života společnosti a usnadnit jim přístup k informačním a komunikačním technologiím, k řešením pro automatizaci domácností a ke komunikačním prostředkům on-line;

U.

vzhledem k tomu, že z hlediska sociálního začlenění a nákladů by bylo vhodnější, kdyby podpora poskytovaná členskými státy umožňovala ženám se zdravotním postižením, aby dále žily se svými rodinami místo toho, aby byly umísťovány do různých zařízení;

1.

zdůrazňuje význam sociálního začlenění všech občanů EU bez ohledu na tělesné, mentální nebo psychosociální postižení či poruchy intelektu a žádá, aby byly stanoveny konkrétní cíle k zajištění takové integrace, aby se zlepšila kvalita života lidí se zdravotním postižením a aby se posílila ucelenost politiky pomocí plné účasti všech občanů; zdůrazňuje, že v úzké spolupráci se všemi zúčastněnými stranami, včetně žen a dívek se zdravotním postižením, je nutné vypracovat strategie a politiky a zahájit legislativní iniciativy, které zajistí nediskriminaci a rovné příležitosti;

2.

trvá na tom, aby politiky zaměřené na osoby se zdravotním postižením zahrnovaly hledisko rovnosti pohlaví, a zdůrazňuje, že v politikách, programech a opatřeních v oblasti rovného postavení žen a mužů je nutné zohledňovat problematiku zdravotního postižení z genderové perspektivy s cílem posílit v právních předpisech a politikách EU a členských států uznání a porozumění spojitosti mezi rovností pohlaví a zdravotním postižením; domnívá se, že ženy se zdravotním postižením by měly být přizvány do příslušných orgánů jako konzultantky, poradkyně nebo odbornice; vyjadřuje politování nad tím, že Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 konzistentně nezohledňuje genderové hledisko, ani neobsahuje samostatnou kapitolu, která by se věnovala politikám zaměřeným na problematiku zdravotního postižení s důrazem na genderové hledisko; vyjadřuje také politování nad tím, že ani Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015 se nezabývá zdravotním postižením, navzdory tomu, že ženy se zdravotním postižením jsou často více znevýhodněny než muži se zdravotním postižením a častěji jim hrozí chudoba a sociální vyloučení;

3.

naléhavě vyzývá členské státy, které ještě neratifikovaly Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a její opční protokol, aby tak učinily a tím umožnily její plné provádění;

4.

upozorňuje na skutečnost, že četné studie prokázaly dvojnásobnou diskriminaci žen se zdravotním postižením, a to na základě pohlaví a jejich zdravotního postižení, a zdůrazňuje, že kombinace těchto typů diskriminace má na zdravotně postižené ženy a dívky obzvláště negativní dopad; vzhledem k tomu, že v této oblasti prakticky neexistují žádná konkrétní opatření, žádá Komisi a členské státy, aby do systémů sociálního zabezpečení začlenily ustanovení týkající se žen se zdravotním postižením;

5.

připomíná vládám, že diskriminace na základě zdravotního postižení je zakázána, a vyzývá členské státy, aby byly ambicióznější v úsilí o odstraňování zbývajících překážek;

6.

připomíná, že sociální začlenění a účast žen a dívek se zdravotním postižením na životě společnosti jsou možné pouze tehdy, pokud jim je usnadněn pohyb v bezbariérovém fyzickém a společenském prostředí, a žádá, aby bylo v tomto směru vyvinuto náležité úsilí;

7.

zdůrazňuje úlohu, kterou hrají svépomocné asociace při sdružování lidí, zejména žen, které pečují o zdravotně postižené členy rodiny nebo blízké přátele, a osvětovou činnost těchto asociací;

8.

zdůrazňuje, že je důležité optimalizovat využívání finančních nástrojů EU, zejména strukturálních fondů, s cílem zlepšit jejich dostupnost a zajistit nediskriminaci osob se zdravotním postižením, a to zejména žen, které často čelí vícenásobné diskriminaci, a s cílem zviditelnit možnosti financování takovýchto opatření v programech po roce 2013;

9.

domnívá se, že je třeba, aby informace o službách dostupných pro obyvatele (vzdělávání, zdravotnictví, soudnictví, veřejná doprava, vyřizování administrativních záležitostí atd.) byly jednoduše a spolehlivě k dispozici ve všech jazycích, formách a formátech; v případě, že jsou tyto služby nabízeny na telefonických infolinkách nebo formou asistence na dálku, je nutné, aby byly dostupné také pro ženy se sluchovým postižením nebo pro ženy s kombinovaným postižením zraku a sluchu;

10.

trvá na tom, že předpokladem k začlenění je narušení stereotypů pozitivními představami šířenými pomocí kulturních prostředků a osvětových kampaní, které objektivně prezentují ženy se zdravotním postižením a představují širokou škálu rolí, které mohou zastávat v běžném životě společnosti, a které se ve veřejné sféře zaměřují na konkrétní prezentaci různých zdravotních postižení, neboť přesně tato oblast je nedostatečně rozvinutá; upozorňuje na to, že sdělovací prostředky hrají důležitou roli při šíření informací o ženách se zdravotním postižením a že by měly přispět k pozitivní změně v přístupu veřejnosti k těmto ženám v souladu se zásadami a hodnotami Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením;

11.

vyzývá členské státy, aby považovaly sexuální násilí za závažný trestný čin, který musí být trestně stíhán, zejména v případě žen se zdravotním postižením a zvláště žen s mentálním postižením, aby se snížil vysoký počet nahlášených znásilnění a případů sexuálního obtěžování a násilí ve velkých institucích;

12.

zdůrazňuje, že má-li se zabránit samotě, opouštění, zanedbávání a vyloučení dívek se zdravotním postižením, je nutné zahájit informační kampaně zaměřené na rodiny, které nabídnou informace o komunitních podpůrných zařízeních, jež zajišťují pečovatelské služby a další vývoj těchto dívek, a které pomůžou vymýtit sexistické a diskriminační stereotypy; domnívá se, že pokud se nejbližší rodina nedokáže postarat o dítě se zdravotním postižením, měly by se orgány veřejné správy pokusit o zajištění péče v rámci širší rodiny, a pokud to není možné, zajistit jim komunitní péči v rodinném prostředí; konstatuje, že je nutné podporovat pěstounství a adopci dětí se zdravotním postižením urychlením byrokratických postupů a poskytováním náležitých informací a vhodné pomoci adoptivním a pěstounským rodinám;

13.

navrhuje, aby byla v oblasti bydlení přijata architektonická a jiná opatření týkající se obytných prostor s cílem urychlit pozitivní přesun od „designu pro zvláštní potřeby“ k „ucelenému a komplexnímu designu pro všechny občany“; zároveň však konstatuje, že volný přístup a nezbytné úpravy nemohou být jen otázkou architektonického řešení, ale obecným, neodmyslitelným cílem a skutečností v designu, zejména ve všem, co je spojené se základními každodenními potřebami žen se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že je nutné zaručit přístup žen se zdravotním postižením, ať individuálně nebo kolektivně, k programům sociálního bydlení, a poskytnout jim granty na odstranění překážek v domácnosti, a že by tyto granty měly být rozšířeny také na osoby žijící v pronajatých bytech; znovu proto opakuje, že osobám se zdravotním postižením je nutné zajistit lepší přístup k důstojným životním podmínkám, ať v oblasti bydlení, mobility, přístupu k veřejným a sociálním službám nebo účasti na veřejném životě;

14.

vyzývá Komisi a členské státy, aby ženám a dívkám s omezenou pohyblivostí a ženám a dívkám se zdravotním postižením usnadnily bezbariérový přístup k dopravní infrastruktuře, dopravním prostředkům a informačním a rezervačním systémům; konstatuje, že ženy se zdravotním postižením využívají veřejnou dopravu častěji než muži se zdravotním postižením; zdůrazňuje proto, že je velmi důležité, aby se při vytváření, provádění a vyhodnocování dopravních politik zohledňovaly otázky spojené se zdravotním postižením a rovností pohlaví, má-li se zajistit rovnost příležitostí a nediskriminace žen se zdravotním postižením; doporučuje tedy, aby se tyto ženy – vzhledem k jejich bohatým zkušenostem – podílely jako konzultantky na tvorbě dopravních politik;

15.

zdůrazňuje, že je rovněž třeba zajistit přístup k internetu a sociálním médiím (např. zlepšením čitelnosti všech veřejných internetových stránek pro osoby se zrakovým postižením, přičemž je nutné hledala řešení i pro jiná než zraková postižení, jako je např. úprava složitých textů tak, aby odpovídaly potřebám osob s mentálním postižením, či začlenění videa s tlumočením do znakového jazyka, s cílem zvýšit srozumitelnost obsahu); vyjadřuje znepokojení nad tím, že zatím není zcela zajištěn přístup všech občanů k veřejným orgánům a portálům elektronické správy; domnívá se, že je nutné zajistit digitální gramotnost všech osob se zdravotním postižením, včetně seniorů s poruchami sluchu, jejichž počet a proporční podíl v populaci se podle odhadů WHO rychle zvyšuje; v této souvislosti vítá návrh směrnice o přístupnosti internetových stránek veřejných subjektů předložený Komisí;

16.

zdůrazňuje, že účast na demokratických procesech patří k základním a občanským právům žen se zdravotním postižením a že jim musí být zprostředkována a zaručena; vyzývá proto členské státy a všechny příslušné orgány veřejné moci, aby těmto ženám zajistily vhodně přizpůsobené prostředí a aby posílily jejich aktivní zapojení a účast;

17.

připomíná, že úmluva OSN podporuje model lidských práv charakterizovaný „podporou při přijímání rozhodnutí“, který je založen na nezadatelné rovnosti a důstojnosti všech lidí, namísto zastaralého přístupu „nahrazení při rozhodovacím procesu“; vyzývá proto členské státy, aby usnadnily zastoupení žen se zdravotním postižením v rozhodovacím procesu s cílem zajistit ochranu jejich zájmů a práv;

18.

domnívá se, že ženy a dívky se zdravotním postižením mají právo v co nejvyšší míře rozhodovat o svém vlastním životě a potřebách, že by jim mělo být dopřáno sluchu a že by měly být konzultovány a aktivně povzbuzovány k co největší samostatnosti, a zdůrazňuje, že tato práva by měla být zaručena rovněž specializovanými veřejnými institucemi v kontextu každodenního života; zdůrazňuje, že osobní asistence umožňuje ženám se zdravotním postižením nezávislý život, a proto by měla být podporována ve vzdělávacích institucích a institucích odborné přípravy, na pracovišti, v rodině a v případě těhotenství a mateřství;

19.

připomíná, že každý krok v životě ženy s sebou nese nejen příležitosti, ale také povinnosti a že v tomto smyslu musí ženy často nést nepřiměřenou zátěž během těhotenství a porodu, kdy se musí vyrovnat s negativními důsledky těhotenství, zejména v případě, kdy otec neplní své povinnosti, nepřispívá k zajištění dobrých životních podmínek a budoucnosti svých dětí a rodinu opustí; připomíná, že v rodině by měli oba rodiče sdílet povinnosti a odpovědnost stejnou měrou, pokud se spolu předem nedohodli jinak;

20.

zdůrazňuje, že ženy a dívky se zdravotním postižením musí být informovány o svých právech, aby se mohly samy rozhodovat, přičemž tyto informace se jim musí předávat v přístupné a srozumitelné formě s ohledem na různé metody komunikace, média a formáty, které si zvolí, a v příslušných případech s ohledem na stupeň jejich mentálního postižení;

21.

konstatuje, že má-li se ženám a dívkám se zdravotním postižením dostat náležité péče, je třeba ve zdravotnictví kontinuálně poskytovat po celou dobu profesní kariéry zvláštní odborná školení o duševních nemocech a postiženích, aby byla tato onemocnění lépe odhalována a aby pacienti, kteří jimi trpí, byli posíláni na léčbu do zdravotnických zařízení, která se na danou oblast specializují; vyzývá proto členské státy, aby zajistily speciální školení všech odborníků, kteří pečují o osoby se zdravotním postižením, a zdůrazňuje, že zdravotníci a učitelé musí být v rámci těchto školení informováni o všech typech zdravotního postižení a musí být v této oblasti náležitě vyškoleni, protože i přes svou prevalenci jsou některé typy zdravotního postižení málo známé;

22.

konstatuje, že vzdělávání a profesní příprava osob se zdravotním postižením jsou v některých členských státech poskytovány odděleně a nedostatečně; zdůrazňuje, že všech případech, kdy to postižení dovoluje, je důležité integrovat ženy se zdravotním postižením do standardního systému vzdělávání a odborné přípravy;

23.

zdůrazňuje, že je nutné podporovat migrující dívky a ženy se zdravotním postižením, aby mohly rozvíjet své dovednosti a potenciál v odborném vzdělávání, a dát jim příležitost získat vhodné zaměstnání;

24.

podotýká, že různé fáze života ženy, např. těhotenství, s sebou nesou zvláštní výzvy, které je třeba řešit, a že ženy se zdravotním postižením by v této situaci měly mít stejná práva a příležitosti jako ženy bez postižení, aby nebyly odrazovány od otěhotnění; s ohledem na dodatečné problémy, kterým ženy se zdravotním postižením musí čelit, zdůrazňuje, že by tyto ženy měly mít nárok na delší mateřskou dovolenou, aby se mohly přizpůsobit nové situaci a zajistit funkční rodinný život shledává, že nucená sterilizace a vynucené potraty představují formy násilí na ženách a nelidské a ponižující zacházení, které musí členské státy vymýtit a rozhodně odsuzovat;

25.

zdůrazňuje, že ženy a dívky se zdravotním postižením musí mít možnost stejně svobodného sexuálního života jako lidé bez postižení, a zastává názor, že ženy se zdravotním postižením musí mít možnost žít stejně jako ženy bez postižení a stejně jako ony si splnit přání mít nebo nemít děti; zdůrazňuje, že aby dívky, dospívající a ženy se zdravotním postižením mohly převzít odpovědnost za svůj sexuální život, musí mít přístup k citové a sexuální výchově, kterou by měli poskytovat odborníci v této oblasti, jako jsou vychovatelé v místních veřejných sociálních službách, a která by měla být případně uzpůsobena intelektuálním schopnostem dotčených žen a dívek se zdravotním postižením: musí vědět a chápat, jak funguje tělo (jak dochází k těhotenství a jak mu lze zabránit), jak se bránit sexuálním praktikám, které si nepřejí, jak se bránit pohlavně přenosným chorobám atd.; upozorňuje na to, že je třeba ženám se zdravotním postižením a jejich rodinám poskytnout specializovanou podporu, včetně pomoci s péčí o děti, aby si mohly plně užívat svého mateřství; domnívá se, že členské státy by v tomto případě měly zvláště zohlednit potřeby žen s mentální retardací;

26.

považuje za zásadní, aby ženy a dívky se zdravotním postižením měly úplný přístup ke zdravotní péči odpovídající jejich specifickým potřebám, včetně gynekologické péče, zdravotních prohlídek, služeb plánování rodiny a přizpůsobené podpory během těhotenství; vyzývá členské státy k zajištění toho, aby poskytování vnitrostátní veřejné zdravotní péče zahrnovalo řádný přístup k těmto službám;

27.

poukazuje na to, že je důležité vymýtit předsudky, negativní vnímání a sociální stigmata, usnadnit společenské přijetí, sociální začlenění, úctu a toleranci a vážit si lidské rozmanitosti; vybízí členské státy zejména k tomu, aby zavedly osvětové kampaně;

28.

zdůrazňuje, že násilí na ženách a sexuální násilí je vážným porušením základních práv; zdůrazňuje nutnost chránit ženy se zdravotním postižením žijící v pečovatelských domech a léčebnách před sexuálními útoky a dalšími formami fyzického zneužívání, kterým mohou být vzhledem k jejich mimořádné zranitelnosti vystaveny, a se znepokojením poukazuje na nedostatek údajů o tomto alarmujícím jevu; vyzývá proto členské státy, aby zjistily rozsah tohoto problému tím, že dodají ženám s postižením, které jsou oběťmi takových činů, odvahu, aby promluvily; vybízí k důvěrnému shromažďování příslušných údajů s cílem přijmout vhodná opatření potřebná k řešení tohoto problému; vyzývá Evropský institut pro rovnost žen a mužů, aby vypracoval studie o situaci dívek a žen se zdravotním postižením v souvislosti s násilím;

29.

dále vyzývá členské státy, aby v souladu se směrnicí 2000/78/ES předcházely obtěžování na pracovišti prostřednictvím účinných protokolů o sexuálním obtěžování s cílem snížit vysoký počet znásilnění a případů sexuálního obtěžování a násilí, jakož i nucených sterilizací, zejména ve velkých institucích;

30.

zdůrazňuje, že v řadě rozvojových zemí nadále existují významné překážky, které těmto ženám znemožňují vyhnout se násilí, nahlašovat tyto zločiny, dovolávat se spravedlnosti a využívat právní a sociální služby;

31.

vyzývá EU a členské státy, aby přijaly veškerá náležitá legislativní, administrativní, sociální, vzdělávací a další opatření na ochranu žen a dívek s postižením před všemi formami zneužívání, násilí a týrání, jak doma, tak i mimo domov, a aby jim usnadnily přístup ke spravedlnosti tím, že jim poskytnou vhodnou pomoc a podporu v komunitách, přičemž zohlední jejich zvláštní potřeby, včetně zajištění podpůrných pomůcek, s cílem předcházet jejich izolaci a uvěznění doma; je přesvědčen, že by veškeré tyto služby a programy měly navíc být pozorně sledovány nezávislými orgány; vyjadřuje politování nad tím, že evropské a vnitrostátní právní předpisy o prevenci zneužívání, násilí a týrání nezohledňují faktor zdravotního postižení;

32.

naléhavě žádá Komisi, aby zahájila komplexní strategii boje proti násilí na ženách, jak to požaduje Parlament v několika usneseních a naposledy ve svém usnesení ze dne 5. dubna 2011 o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách (20); znovu opakuje, že je třeba, aby Komise předložila legislativní trestněprávní nástroj, který by umožňoval bojovat proti násilí páchanému na základě pohlaví a chránil i práva žen se zdravotním postižením v případech sexuálního zneužívání a násilí páchaném jak na veřejnosti, tak doma;

33.

zdůrazňuje, že se musí zaručit, aby ženy se zdravotním postižením měly dosažitelný, jednoduchý a bezpečný přístup ke spravedlnosti a aby mohly v každé fázi procesu využívat systémy a technologie pro ten typ ústní komunikace, který si zvolí, včetně přítomnosti tlumočníků do znakového jazyka nebo asistentů pro hluchoslepé osoby, aby se zajistilo, že budou moci odpovídajícím způsobem komunikovat se zaměstnanci policie a soudu; zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že mnoho žen se zdravotním postižením je závislých na osobě pověřené péčí o ně a že tato osoba je často tím, kdo je napadá a zneužívá, musí se zajistit nezávislé formy komunikace s napadenými ženami se zdravotním postižením, aby jim byla poskytnuta možnost podat trestní oznámení a okamžitě se přesunout do center 24-hodinové péče přechodného typu, dokud nebude trestní oznámení soudně vyřešeno; navrhuje zavedení soudních řízení uzpůsobených pro potřeby žen a dívek se zdravotním postižením, včetně poskytnutí pomoci od nevládních organizací; podtrhuje, že přístup žen se zdravotním postižením k obraně soudní cestou nesmí být nijak omezen; v této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné přijmout účinná opatření, aby ženy se zdravotním postižením měly přístup k pomoci, kterou mohou potřebovat při uplatňování své právní způsobilosti, a pokud je tato pomoc vyžadována, musí být přiměřená jejich potřebám a osobním schopnostem, pokud jde o jejich rozhodování v oblasti občanských a politických práv; poznamenává, že je také nutno počítat s odpovídajícími a účinnými ochrannými opatřeními, aby se zamezilo zneužívání žen se zdravotním postižením třetími osobami nebo institucemi při uplatňování jejich právní způsobilosti, jako je nestranné hodnocení jejich skutečných potřeb za pomoci uznávaných nezávislých odborníků, a že tato opatření je třeba pravidelně revidovat;

34.

zdůrazňuje, že jakýkoliv souhlas se sterilizací, jejž učiní žena nebo dívka se zdravotním postižením, musí být dobrovolný a musí být přezkoumán nezávislou třetí stranou, která má mít za úkol ověřit, zda bylo tohoto rozhodnutí dosaženo řádně a – v případě, že neexistuje závažná lékařská indikace – bez donucení; dále zdůrazňuje, že proti vůli ženy či dívky se zdravotním postižením nesmí být aplikovány antikoncepční metody, ani provedeno přerušení těhotenství; je přesvědčen o tom, že ženy a dívky se zdravotním postižením musí mít právo dát svůj informovaný souhlas a rozumět celému lékařskému postupu; je toho názoru, že pokud některá žena nebo dívka se zdravotním postižením není schopna dát svůj souhlas, musí se souhlas vždy zakládat na dodržování lidských práv; vyzývá členské státy, aby zabránily případům nucené sterilizace žen se zdravotním postižením a aby je odsuzovaly;

35.

poznamenává, že terminologie, která je používána pro popis tělesných postižení (physical impairments) a omezení (disabilities) se liší, a proto by v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, kterou se řídí Evropský soudní dvůr, měla být pozornost věnována omezením namísto postižením, jak jsou definována z lékařského hlediska; zdůrazňuje, že zaměstnavatelé by se měli soustředit na dovednosti a schopnosti zaměstnanců či uchazečů o zaměstnání se zdravotním postižením;

36.

vyzývá členské státy, aby podporovaly a zajišťovaly ženám a dívkám s postižením přístup ke všemu typům formálního, neformálního a celoživotního vzdělávání, protože by měly být povzbuzovány k tomu, aby pokračovaly ve studiu a využívaly nové informační a komunikační technologie, a podporovány a vybízeny k tomu, aby vstupovaly na pracovní trh, a zdůrazňuje, že je jejich specifické vlohy, úhel pohledu a zkušenosti mohou výrazně obohatit pracovní prostředí; vyzývá členské státy, aby poskytovaly školení a informace učitelům, vychovatelům, vyšším státním úředníkům a zaměstnavatelům s cílem uskutečňovat procesy sociálního začleňovaní zaměřené na využití potenciálu a přínosu žen se zdravotním postižením; navrhuje, aby se Evropský sociální fond účinně využíval pro zlepšení míry začlenění žen a dívek se zdravotním postižením ve všech oblastech života, jako je např. přístup na trh práce, a také pro snižování nezaměstnanosti mládeže a chudoby;

37.

vyzývá členské státy, aby revidovaly své právní předpisy a politické rámce s ohledem na účast žen se zdravotním postižením, s psychickými poruchami a mentálním postižením na trhu práce; zdůrazňuje, že je třeba pro ženy se zdravotním postižením přijmout v rámci aktivní politiky na trhu práce opatření, která nabízejí možnost individuální volby zaměstnání na částečný i plný úvazek, včetně flexibilní pracovní doby, a zvážit možnost motivovat malé a střední podniky (MSP) prostřednictvím finančních pobídek a jiné podpory k lepšímu sladění pracovního a soukromého života; zdůrazňuje, že ženy se zdravotním postižením by měly mít stejné právo na finanční podporu při zakládání malých podniků a dalších forem živnostenské činnosti a právo volby mezi různými formami zaměstnání; vybízí členské státy, aby využívaly osvědčené postupy z celé Evropy; žádá zaměstnavatele, aby provedli přiměřené úpravy pracovišť a pracovních podmínek a více se zaměřili na vytváření pobídek pro osoby se zdravotním postižením a aktivně je začleňovali na trh práce, přičemž by bylo možné řešit jednotlivé případy diskriminace před pracovními soudy v souladu s článkem 5 směrnice 2000/78/ES;

38.

konstatuje, že stávající vzdělávací a školící systémy nejsou obecně schopny zabránit vysoké míře předčasného ukončování docházky osob se zdravotním postižením a vyzývá členské státy, aby zvláštní pozornost věnovaly chlapcům a dívkám se zdravotním postižením nebo se zvláštními potřebami v oblasti vzdělávání za účelem zlepšení jejich integrace a snížení míry předčasného ukončování školní docházky na méně než 10 %;

39.

naléhavě vyzývá členské státy, aby poskytly potřebné finanční prostředky a podporu asociacím a organizacím zastupujícím osoby se zdravotním postižením, které jsou klíčové pro prosazování jejich práv a zdůrazňování významu jejich aktivního občanství a zapojení do společnosti;

40.

naléhavě vyzývá členské státy, aby formou školení a podpory pečovatelů poskytly potřebnou specializovanou pomoc rodinám žen se zdravotním postižením na všech možných úrovních a aby vytvořily zařízení krátkodobé péče, která umožní osobám se zdravotním postižením získat dočasnou pomoc, kdykoli bude jejich rodina takovouto službu potřebovat;

41.

poukazuje na existující rozdíly mezi infrastrukturami členských států pro osoby se zdravotním postižením a zároveň zdůrazňuje, že je nutné, aby byla v rámci EU zaručena mobilita žen a dívek se zdravotním postižením, a že cílový členský stát by měl uspokojit všechny speciální potřeby, na které má tato žena se zdravotním postižením právo, za stejných podmínek, jako v případě ostatních osob se zdravotním postižením z daného státu;

42.

vyjadřuje nesouhlas s tím, že Rada i navzdory postoji Parlamentu předloženému v roce 2009 dosud nedokončila práci na návrhu směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s lidmi bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci; vyzývá Radu, aby zajistila, že tyto předpisy budou do konce současného volebního období přijaty;

43.

zdůrazňuje, že osoby se zdravotním postižením, zejména ženy, jsou častěji ohroženy chudobou (podle OECD žije v chudobě téměř každá čtvrtá osoba se zdravotním postižením); naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly vhodná opatření s cílem ochránit ženy a dívky se zdravotním postižením před chudobou a aby prostřednictvím příslušných vnitrostátních programů a zabezpečením jejich účinného provádění pomocí průběžných kontrol a vyhodnocování zajistily, že těmto ženám budou poskytovány příspěvky a dávky, na které mají nárok z důvodu svého postižení, a že budou mít přístup k sociálním a zdravotním službám; upozorňuje na to, že riziko chudoby a nezaměstnanosti je zvláště významné v případě svobodných matek, které mají děti se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že podpora rovnosti pohlaví a rovných příležitostí a boj proti diskriminaci dětí se zdravotním postižením a jejich rodin může sloužit k boji proti stigmatizaci, chudobě a sociálnímu vyloučení, a že by se ve všech politikách boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení měla vzít v potaz souvislost mezi zdravotním postižením, pohlavím a chudobou;

44.

žádá, aby systémy veřejné zdravotní péče klasifikovaly skupiny zranitelných osob jako uživatele se zvláštními potřebami a aby měly k dispozici zdroje a speciální zařízení pro poskytování odpovídající péče;

45.

vyzývá k tomu, aby starším ženám, které často žijí samy a trpí nemocemi způsobujícími zdravotní postižení, byla poskytována speciální péče pomocí vytvoření programu prevence a pomoci;

46.

zdůrazňuje, že zavedení úsporných opatření v mnoha zemích vedlo k omezení sociálních dávek a základních služeb a že z tohoto pohledu jsou ženy se zdravotním postižením mimořádně zranitelnou skupinou; zdůrazňuje, že krácení finančních prostředků určených na pomoc osobám se zdravotním postižením a jejich pečovatelům, jimiž jsou většinou ženy, negativně ovlivní ženy s rodinnými závazky, pokud jde o jejich vzdělávací, sociální a ekonomické potřeby; vyzývá členské státy, aby přijaly opatření zaměřená na odstraňování bariér, které ženám se zdravotním postižením brání v přístupu k účinným, přístupným, kvalitním a cenově dostupným službám pro ženy se zdravotním postižením;

47.

upozorňuje na nedostatek dostupných a kvalitních asistenčních a pečovatelských služeb pro osoby se zdravotním postižením ve většině členských států a také na skutečnost, že pomoc není rovnoměrně rozdělena mezi muže a ženy, což má negativní dopad na možnosti žen účastnit se všech oblastí sociálního, hospodářského, kulturního a politického života; v této souvislosti trvá na tom, že je nutné, aby se zvláštní pozornost věnovala osobám (často se jedná o ženy), které se starají o osoby se zdravotním postižením, a aby se tato povinnost zohlednila při uznávání jejich odborné praxe; zdůrazňuje rovněž, že je nutné vybídnout členské státy, aby ve svých systémech sociálního zabezpečení a důchodových systémech uznávaly závazky a neplacenou práci těchto osob, jimiž jsou často ženy, v rámci péče o osoby se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že těmto ženám je třeba věnovat zvláštní pozornost, aby bylo zajištěno, že budou pobírat přiměřený plat a důchod; vyzývá proto Komisi, aby předložila legislativní návrh o dovolené pro pečovatele (nebo dovolené za účelem péče o rodinné příslušníky), který by umožnil si vzít dovolenou za účelem péče o nemocné členy rodiny nebo závislé rodinné příslušníky se zdravotním postižením a zůstat během této dovolené v zaměstnaneckém poměru;

48.

žádá Komisi a členské státy, aby připravily rozsáhlé kampaně, které zvýší povědomí o ženách a dívkách se zdravotním postižením a více je zviditelní, a zdůrazňuje cennou úlohu, již mohou hrát hromadné sdělovací prostředky a internet ve vytváření kladného obrazu žen se zdravotním postižením a v jejich motivaci domáhat se svých práv;

49.

je přesvědčen, že je nezbytné, aby členské státy zaručily, aby ženy a dívky se zdravotním postižením měly před zákonem rovné postavení a právo na stejnou ochranu a stejné výhody z ní plynoucí bez jakékoliv diskriminace; je přesvědčen, že je třeba zabránit jakékoli diskriminace z důvodu postižení a pohlaví, protože společné působení obou těchto faktorů má za následek znásobení nerovnosti;

50.

naléhavě vyzývá Komisi, aby v rámci přezkumu Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 v polovině jejího období a při vypracovávání s tím souvisejícího seznamu opatření na období 2015–2020 zaujala přístup, který bude ve větší míře brát v potaz rovnost mužů a žen;

51.

připomíná, že je nutné, aby politiky Společenství týkající se postižení od počátku zohledňovaly rovnost pohlaví, aby se zabránilo přetrvávání a prohlubování stávajících nerovností; zdůrazňuje, že je třeba vytvořit ukazatele, které budou společně odrážet hlediska zdravotního postižení a pohlaví; je přesvědčen, že absence těchto ukazatelů znemožňuje získání věrného obrazu situace, které čelí ženy se zdravotním postižením; žádá Komisi, aby vyzvala ženy a dívky se zdravotním postižením k účasti na budoucích výzkumech týkajících se žen se zdravotním postižením;

52.

vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby přijaly horizontální protidiskriminační směrnici, jejímž cílem by bylo odstranění bariér ve všech oblastech pravomocí EU, které osobám se zdravotním postižením a zejména ženám a dívkám se zdravotním postižením brání v tom, aby plně rozvinuly svůj potenciál, pokud jde o sociální začlenění a samostatnost;

53.

vybízí členské státy k tomu, aby se zasazovaly o dobrovolné iniciativy podporující lidskou rozmanitost a aby neziskovým organizacím, které se těmito otázkami zabývají, poskytly odpovídající finanční prostředky;

54.

vyzývá Komisi a členské státy, aby shromáždily podrobné a důvěryhodné statistiky rozlišené podle pohlaví pro cílený průzkum skutečné situace osob se zdravotním postižením, které jsou nezbytné pro plánování účinné politiky za účelem řešení spojitosti mezi pohlavím, postižením a násilím; je přesvědčen, že do sběru těchto údajů by měly být zapojeny ženy se zdravotním postižením; zastává názor, že je nutné, aby se hledisko pohlaví zohledňovalo také ve všech výzkumech týkajících se osob se zdravotním postižením, stejně jako hledisko postižení ve výzkumech o ženách a dívkách;

55.

zdůrazňuje, že rozmanitost společnost obohacuje;

56.

podotýká, že lidská důstojnost je nedotknutelná a že musí být respektována a ochraňována;

57.

zdůrazňuje, že v rámci programu hospodářského rozvoje pro období po roce 2015 je třeba zaujmout ke zdravotnímu postižení přístup zohledňující rovnost mužů a žen;

58.

vyzývá Komisi a ESVČ, aby otázku zdravotního postižení koordinovaným způsobem zahrnuly do rozvojové politiky a do projektů a aby v zeměpisných programech pro ženy se zdravotním postižením prosazovaly komplexní strategii pro snížení chudoby s cílem rozvinout jejich ekonomický potenciál; zdůrazňuje, že zemědělská reforma musí zajistit rovnost mužů a žen, včetně žen se zdravotním postižením, pokud jde o vlastnictví půdy;

59.

žádá Komisi a ESVČ, aby zavedly monitorovací mechanismy, které by umožnily zhodnotit dopad jejich politik na ženy se zdravotním postižením v jednotlivých zemích; vyzývá EU, aby v souladu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením a Úmluvou MOP č. 159 podporovala úsilí partnerských zemí o navrhování a provádění právních předpisů v oblasti zaměstnanosti;

60.

vyzývá Komisi, aby v souladu s cíli Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením podporovala iniciativy zaměřené na posilování schopnosti zúčastněných stran účinně uplatňovat mezinárodní závazky v oblasti rozvoje zohledňujícího zdravotní postižení; doporučuje, aby EU podporovala účast organizací zdravotně postižených v mezinárodních i vnitrostátních rozhodovacích procesech;

61.

upozorňuje na to, že rizikové situace a humanitární krize ztěžují bezpečnostní podmínky a ochranu žen a dívek se zdravotním postižením, což významně omezuje jejich šanci přežít; zdůrazňuje, že ženy a dívky se zdravotním postižením se před vznikem rizikových situací, jako jsou ozbrojené konflikty, okupace území, přírodní katastrofy a humanitární krize, v těchto situacích i po jejich skončení, nacházejí ve větším ohrožení než ostatní osoby; zdůrazňuje, že je důležité, aby vnitrostátní a mezinárodní agentury odpovědné za veřejné zdraví, připravenost na mimořádné situace, pomoc při mimořádných událostech a humanitární pomoc byly obeznámeny s právy a zvláštními potřebami žen a dívek se zdravotním postižením, a dále je nutné, aby byly k dispozici lidské zdroje a materiály, které zaručí univerzální přístup a rovnost příležitostí pro ženy a dívky se zdravotním postižením v rizikových a naléhavých situacích, aby se zabránilo tomu, že nebude poskytnuta dostatečná pomoc nebo se předešlo nevhodným zásahům;

62.

zdůrazňuje, že EU a její členské státy musí uznat, že je důležité dát podnět k mezinárodní spolupráci s cílem podpořit členské státy v uplatňování práva žen a dívek se zdravotním postižením, aby mohly plně a za rovných podmínek požívat všech svých práv a základních svobod; zdůrazňuje, že do programů mezinárodní spolupráce musí být zahrnuty i ženy a dívky se zdravotním postižením, proto je nutné do plánování, provádění a kontroly těchto programů a do hodnocení politik spolupráce, které budou zavedeny na místní, vnitrostátní, evropské či mezinárodní úrovni, přímo zapojit jejich zastupující organizace (smíšené nebo speciální), a to prostřednictvím sdílení a výměny informací, zkušeností, vzdělávacích programů a osvědčených postupů;

63.

zdůrazňuje, že EU a její členské státy musí podporovat začlenění průřezového tématu rovnosti pohlaví a zdravotního postižení v rámci svých politik, programů a projektů rozvojové spolupráce, čímž zaručí, že budou vypracovány zvláštní projekty, které podpoří rovnost příležitostí osob se zdravotním postižením, zejména žen a dívek; zdůrazňuje, že Komise, Parlament, OSN, specializované agentury a další mezinárodní, vnitrostátní a místní dárcovské organizace musí začlenit financování programů zaměřených na ženy a dívky se zdravotním postižením mezi své priority a přidělit jim příslušné finanční prostředky v rámci svých obecných programů a vyčlenit finanční prostředky na programy nebo části programů zaměřených na ženy a dívky se zdravotním postižením; je toho názoru, že EU musí začlenit práva žen a dívek se zdravotním postižením do své bilaterální spolupráce a do své dlouhodobé spolupráce se třetími zeměmi a orgány místní správy a zároveň poskytnout přímou finanční pomoc v rámci svých mnohostranných politik rozvojové spolupráce prostřednictvím finančních příspěvků mezinárodním organizacím spolufinancováním s nevládními organizacemi EU a jiných částí světa a v rámci politik spojených s humanitární pomocí;

64.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat aktivní účast žen se zdravotním postižením v Evropě pomocí zastupujících organizací (zejména Evropského fóra zdravotně postižených, Evropské ženské lobby a jejich příslušných vnitrostátních členských organizací) na kontrole dodržování mezinárodních smluv o lidských právech prostřednictvím poskytování příslušných informací v alternativních zprávách, které doloží situaci žen a dívek se zdravotním postižením s ohledem na jejich práva a základní svobody;

65.

je přesvědčen, že je třeba zajistit, aby pravidelné zprávy EU a jejích členských států podle úmluv o lidských právech obsahovaly informace ohledně práv žen a dívek se zdravotním postižením, včetně aktuální skutečné a právní situace a informací o opatřeních přijatých pro její zlepšení, i obtíží a překážek, které se vyskytly, zejména ve venkovském prostředí; je přesvědčen, že tento postup se musí rozšířit na všechny organizace na ochranu lidských práv jak v rámci Evropy, tak na vnitrostátní úrovni, včetně organizací, které zastupují osoby se zdravotním postižením a jejich rodiny, ženy obecně nebo ženy se zdravotním postižením;

66.

je přesvědčen, že jednou z hlavních výzev v úsilí o změnu situace žen a dívek se zdravotním postižením je začlenění tématu zdravotního postižení do všech programů, opatření a politik rovnosti pohlaví a vypracování a zavedení praktických opatření za účelem dosažení pokroku u těchto žen s ohledem na jejich nevýhodnou situaci;

67.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Radě Evropy a generálnímu tajemníkovi OSN.