52013DC0333

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ

Role Evropské unie v rámci Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) po Lisabonské smlouvě: aktualizované prohlášení o pravomocích a nová ujednání mezi Radou a Komisí ohledně výkonu členských práv EU a jejích členských států

Úvod: EU a FAO

Od roku 1991 je Evropská unie spolu se svými členskými státy členem Organizace OSN pro výživu a zemědělství (dále jen „FAO“).

FAO a další dvě agentury OSN[1] se sídlem v Římě jsou v centru mezinárodní politiky, neboť hrají normativní, technickou a operační roli v oblastech, jako jsou například výživa, produktivita zemědělství, rozvoj venkova, prevence celosvětové potravinové krize, hrozby přesahující hranice států, udržitelné obhospodařování lesů, rybolov a akvakultura, voda a půda, produkce a zdraví zvířat a rostlin, budování kapacit v oblasti informací a statistiky, stanovování celosvětových norem, obchod a komodity, rozvoj a humanitární pomoc. To všechno jsou oblasti, které leží v centru pozornosti EU.

Prostřednictvím svého členství ve FAO a prostřednictvím smluv o strategickém partnerství se třemi agenturami OSN, které sídlí v Římě, prokázala EU svoji ochotu účastnit se politického dialogu na nejvyšší úrovni. K té se přidávají významné finanční příspěvky všem třem organizacím. Tyto tři orgány společně představují hlavní mezinárodní politická fóra pro záležitosti v oblastech potravin a zemědělství, v nichž má silná účast EU zásadní význam.

Práce FAO je nepostradatelná pro pokrok v oblasti mezinárodní agendy zajišťování potravin. Mandát FAO se dotýká ústředních oblastí politiky EU a komunikace EU s FAO ve všech těchto oblastech je zásadní pro to, aby se zajistilo, že politiky, pokyny a zásady přijímané na mezinárodní úrovni řádně zohledňují politiky EU. Je potřeba, aby EU ukázala, že klíčovou roli, již jakožto největší světový dárce hraje při řešení problémů celosvětového nedostatku potravin, podporuje silná politická složka. To bude velmi důležité, neboť EU se začíná angažovat v inovativních iniciativách v oblasti odolnosti a výživy, které probíhají paralelně s programováním na období až do konce roku 2020. V tomto období rovněž dojde k zintenzivňování diskusí o rozvojových cílech tisíciletí po roce 2015, a to včetně diskusí o formulování cílů udržitelného rozvoje, a EU zde bude chtít hrát rozhodující a silnou roli.

Mandát FAO se týká oblastí, které jsou jádrem politik EU a samozřejmě i jádrem role EU ve světě. Příklady z nedávné doby ilustrují zájem a zapojení EU do činnosti FAO. EU se účastnila jednání, která vedla k přijetí Dobrovolných pokynů pro odpovědnou správu půdy, lesů a rybolovu, Dohody o opatřeních přístavních států k předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu a Dobrovolných pokynů týkajících se výkonu státu vlajky. Angažuje se v probíhajících diskusích o zásadách, jimiž by se mělo řídit odpovědné investování v zemědělství. EU aktivně přispívá k práci Mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství. Jako členská organizace poskytuje EU rovněž potřebné a dostupné statistické údaje v oblastech politiky, jimž se věnuje FAO. Na politické úrovni je EU často zastoupena v momentech, kdy témata mezinárodního zájmu, jako například nedávné potravinové krize v oblasti Sahelu a v Africkém rohu či rostoucí ceny potravin, vyžadují mezinárodní reakci.

EU se také důrazně zasazuje o reformu FAO a reformu Výboru pro celosvětové zajišťování potravin, což je mezivládní orgán založený FAO za účelem revize a následné činnosti v oblasti politik týkajících se celosvětového zajišťován potravin, a oba reformní procesy podporuje jak finančně, tak politicky.

V letech 2006 až 2011 byla na rozvoj venkova, územní plánování, zemědělství a zajišťování potravin ročně vyčleněna částka přesahující 1 miliardu EUR. Udržitelné zemědělství a zajišťování potravin a výživy zaujímají přední místo v dlouhodobém programu rozvojové spolupráce EU a představují důležitý aspekt našeho dialogu s partnerskými vládami a mezinárodními organizacemi, jako je FAO. Řešení mimořádných potřeb v oblasti potravin a výživy je současně také jednou z priorit EU.

Na politické úrovni je proto zásadní, aby se EU do FAO efektivněji zapojila. Z pozice největšího světového dárce v oblasti zajišťování potravin náleží EU klíčová role při řešení problémů souvisejících s celosvětovým zajišťováním potravin.

Role Evropské unie v rámci FAO po Lisabonské smlouvě

Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost zajišťuje vnější zastoupení Unie Komise, a to ve všech oblastech s výjimkou společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), kde Unii zastupuje předseda Evropské rady a vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Delegace Unie zastupují EU ve třetích zemích a mezinárodních organizacích jak v záležitostech, které se týkají SZBP, tak v ostatních záležitostech. Jelikož se FAO věnuje pouze záležitostem, které s SZBP nesouvisí, jsou příslušnými aktéry EU v tomto případě Komise a Delegace EU akreditovaná u FAO.

Smlouvy rovněž stanoví úzkou a loajální spolupráci mezi Unií a jejími členskými státy. Jako u jiných mezinárodních organizací by se i v případě FAO mělo veškeré úsilí zaměřit na zajištění stabilní interakce mezi aktéry EU a členskými státy EU. Vzhledem k takovým klíčovým zásadám, jako je jednotné zastoupení, transparentnost a loajální spolupráce, by své jednání měli koordinovat v maximální možné míře.

Poskytování prostředků pro efektivnější a soudržnější vystupování Unie a jejích členských států v rámci FAO je součástí širší strategie Komise, jejímž cílem je postupné posilování účasti EU v mezinárodních organizacích a jiných fórech, a je v souladu s usnesením Evropského parlamentu ze dne 11. května 2011: „EU jako globální hráč: její role v mnohostranných organizacích“[2].

Oproti mnoha organizacím, v nichž omezení statusu ovlivňují schopnost EU efektivně se v nich účastnit, je již EU v případě FAO členskou organizací. V tomto ohledu tudíž nejsou žádné změny zapotřebí. Soudržného, komplexního a jednotného vnějšího zastoupení EU lze na jedné straně docílit tím, že bude FAO předloženo nové prohlášení o pravomocích, které nahradí poslední prohlášení o pravomocích vydané v roce 1994, a na druhé straně tím, že se nahradí stávající vnitřní ujednání mezi Radou a Komisí z roku 1991, aktualizovaná v roce 1992 a následně v roce 1995.

Ani nové prohlášení o pravomocích ani nová ujednání žádným způsobem neovlivní rozdělení pravomocí mezi EU a jejími členskými státy stanovené Smlouvami.

Prohlášení o pravomocích

Podle čl. II odst. 7 stanov FAO je EU povinna předložit FAO veškeré změny týkající se rozdělení pravomocí mezi EU a jejími členskými státy.

Poslední prohlášení o pravomocích Evropského společenství adresované FAO pochází z roku 1994[3]. Od té doby prošly pravomoci, které EU svěřily Smlouvy a které jsou relevantní pro činnosti FAO, podstatným vývojem. Lisabonská smlouva dále vyjasnila právní rámec platný pro rozdělení pravomocí mezi EU a jejími členskými státy.

Vzhledem k těmto skutečnostem se považuje za nezbytné předložit FAO nové prohlášení o pravomocích.

Toto prohlášení o pravomocích by mělo uvádět pravomoci, jež EU svěřily Smlouvy a jež jsou relevantní pro činnosti FAO. S ohledem na budoucí vývoj rozdělení pravomocí mezi EU a jejími členskými státy a čistě deklaratorní povahu takového prohlášení o pravomocích by uvedené prohlášení mělo zůstat v obecné rovině a současně poskytovat ostatním členům FAO informace o výkonu členských práv ve spojení s informativní poznámkou, již má EU předložit organizaci FAO v souvislosti s konkrétními zasedáními orgánů FAO.

Prohlášení o pravomocích nahradí prohlášení z roku 1994, jež se v současné době používá pro většinu orgánů a dohod FAO, včetně ústředních orgánů FAO. Toto nové prohlášení o pravomocích by tudíž mělo umožnit EU vyjasnit své vztahy s orgány FAO, které jsou z institucionálního hlediska nejvýznamnější. V této fázi je nicméně vhodné do tohoto procesu nezahrnovat orgány a dohody FAO, v jejichž případě EU předložila zvláštní prohlášení o pravomocích[4]. Komise v současnosti provádí posouzení těchto zvláštních prohlášení o pravomocích za účelem jejich možného budoucího přepracování, přičemž zohledňuje povinnosti dané stanovami FAO, probíhající jednání v rámci dotčených mezinárodních orgánů i vyvíjející se příslušný právní rámec EU. Zahájení příslušných iniciativ Komise, jejichž cílem bude přepracování těchto prohlášení o pravomocích, je plánováno na rok 2014.

Nová ujednání ohledně výkonu členských práv

Vnitřní koordinaci týkající se přípravy a výkonu členských práv v rámci FAO v současné době upravuje ujednání, jež Rada s Komisí uzavřely v roce 1991[5]. To bylo přepracováno v roce 1992[6] a 1995[7], aby vyjasnilo některé postupy, pokud jde o práva vystupovat a hlasovat. Soudní dvůr měl příležitost upřesnit, že takováto ujednání jsou pro orgány právně závazná[8].

Tato ujednání je třeba revidovat, a to hned z několika důvodů. V praxi jejich uplatňování neustále vedlo ke zdlouhavým diskusím o rozdělení pravomocí. Vzhledem k tomu nezbýval příslušným přípravným orgánům Rady dostatek času na to, aby rozpracovaly podstatu postojů, které se mají v souvislosti se zasedáními FAO zaujmout. Ujednání také již nesplňují ustanovení Lisabonské smlouvy.

Případná nová ujednání je třeba vnímat jako nástroj, s jehož pomocí bude Rada moci zlepšit a plně vykonávat svoji roli při tvorbě politik EU a současně zajistí, aby Komise a delegace EU, jakožto vnější aktéři EU, mohly účinněji zastupovat EU v rámci FAO.

Tato ujednání by měla zajistit účinnější přípravu zasedání FAO. Zejména by měl být příslušným přípravným orgánům Rady ponechán dostatek času na to, aby mohly zvážit směry nebo podle potřeby předběžná prohlášení, jež odráží stávající postoje EU.

Jestliže žádný postoj EU neexistuje nebo pokud došlo k podstatné změně podmínek či okolností, musí být zajištěno, aby Rada mohla vykonávat své funkce tvorby politik tím, že bude s dostatečným předstihem před zasedáním FAO dosaženo dohody o postoji EU podle příslušných ustanovení Smluv. Společné postoje EU a jejích členských států je třeba stanovit ve všech případech, kdy se body pořadu jednání FAO týkají oblastí, u nichž postoje EU samy o sobě nestačí k pokrytí celého rozsahu dotčených bodů pořadu jednání.

Jelikož by díky těmto novým ujednáním měla EU a její členské státy dosáhnout soudržného, komplexního a jednotného vnějšího zastoupení, měly by být všechny postoje EU vyjadřovány z místa označeného tabulkou s nápisem „EU“. Z toho důvodu by aktéři EU a členský stát, který vykonává předsednictví Rady, měli úzce spolupracovat, zejména za účelem předkládání společných postojů.

Nová ujednání mezi Radou a Komisí ohledně výkonu členských práv EU a jejích členských států by měla nahradit ujednání z let 1991/95. Nahrazením ujednání z let 1991/95, jež v praxi působila řadu obtíží a zdlouhavých jednání, by Rada a Komise souhlasily s lepším a účinným způsobem přípravy zasedání většiny ústředních orgánů FAO. Vzhledem k povaze těchto ujednání, konkrétně výkonu členských práv EU a jejích členských států, by se nová ujednání měla použít pro všechny orgány a dohody FAO, s výjimkou těch, jejichž členem je pouze EU, či naopak jejichž členem jsou pouze členské státy EU, nebo s výjimkou orgánů, pro které se použijí zvláštní ujednání[9]. V roce 2014 Komise zahájí posouzení těchto zvláštních ujednání za účelem jejich případného přepracování.

Doprovodná opatření Komise a delegace EU

Komise je odhodlána zajistit zdroje potřebné pro účinnou účast na činnosti FAO. V tomto ohledu již byla přijata řada opatření. Delegace EU v Římě byla posílena o další dvě pracovní místa se zaměřením na humanitární a zemědělská portfolia. Dále bude docházet k systematické mobilizaci odborníků z ústředí, která se bude řídit aktuálními potřebami, a větší účasti na politických diskusích, které v rámci FAO probíhají.

Je třeba poznamenat, že v současnosti není EU oprávněna účastnit se tří výborů FAO s omezeným členstvím (finanční výbor, programový výbor a výbor pro právní záležitosti a záležitosti týkající se stanov). To vyplývá z jejího statusu členské organizace, jenž s sebou nese tato omezení. Vzhledem k finančnímu významu EU v rámci FAO a silné vazbě mezi správou a tematickými otázkami, kterou přinesla reforma, tento stav omezuje schopnost EU plně se účastnit všech aspektů činnosti FAO a je třeba jej řešit. V zájmu dosažení souladu s Lisabonskou smlouvou bude v blízké budoucnosti zapotřebí věnovat se i obecnější otázce, jakou je formální role EU ve výborech (předsednictví, spolupředsednictví).

Závěry

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise navrhuje, aby:

· Rada vzala na vědomí prohlášení o pravomocích uvedené v příloze 1, jež má být předloženo FAO v souladu s článkem 221 SFEU prostřednictvím delegace EU v Římě jako náhrada prohlášení o pravomocích z roku 1994,

· se Rada a Komise dohodly na ujednáních uvedených v příloze 2, která se použijí ode dne, kdy dojde k dohodě o ujednáních ohledně výkonu členských práv v FAO.

Příloha 1

Prohlášení o pravomocích Evropské unie týkající se záležitostí, na něž se vztahují stanovy Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO)

(V souladu s obecnými pravidly FAO)

Evropská unie (dále jen „EU“) jakožto členská organizace Organizace pro výživu a zemědělství (dále jen „FAO“) předkládá v souladu s čl. II odst. 7 stanov FAO toto prohlášení o pravomocích, jež udává kategorie a oblasti politiky, v souvislosti s nimiž členské státy EU svěřily EU pravomoci v oblastech, jimž se věnuje FAO.

Toto prohlášení o pravomocích se použije pro všechny orgány a dohody FAO, s výjimkou těch, pro které existuje zvláštní prohlášení o pravomocích[10]. Tímto prohlášením o pravomocích se nahrazuje prohlášení předložené FAO v roce 1994[11].

1.           Obecné zásady

Organizaci FAO již bylo oznámeno[12], že vstupem Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 EU nahradila Evropské společenství a stala se jeho nástupkyní a od téhož dne se Delegace Evropské komise akreditovaná u FAO stala delegací EU. Podle čl. 1 třetího pododstavce Smlouvy o Evropské unii (dále jen „SEU“) je EU založena na SEU a na Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“).

Oblasti pravomocí EU stanoví články 2 až 6 SFEU. Je‑li pravomoc sdílena mezi EU a jejími členskými státy a v rozsahu, v jakém EU svou pravomoc nevykonala či v jakém se rozhodla svou pravomoc přestat vykonávat, vykonávají svou pravomoc členské státy. Pravomoci, jež Smlouvy EU neudělují, spadají do pravomocí členských států EU.

Na základě tohoto prohlášení a v souladu s čl. II odst. 8 stanov a pravidlem XLII Obecných pravidel organizace (FAO) EU v případě potřeby před zasedáním příslušného orgánu FAO předloží informativní poznámku o výkonu členských práv Evropskou unií či jejími členskými státy v souvislosti s tématy, jimž se bude dotčené zasedání věnovat[13].

Podle čl. II odst. 10 stanov (FAO) bude v oblastech politiky, jež spadají do pravomocí EU, jak je stanoveno níže, vykonávat členská práva EU; v oblastech politiky, v nichž mají pravomoci jednat v FAO jak EU, tak její členské státy, jak je uvedeno níže, budou členská práva EU i jejích členských států vykonávat buď EU, nebo její členské státy.

Rozdělení pravomocí mezi EU a jejími členskými státy, jak je uvedeno níže, vzhledem ke své povaze podléhá změnám. Dojde‑li ke změnám, které mají dopad na níže uvedený seznam, vyhrazuje si EU právo toto prohlášení odpovídajícím způsobem změnit, a to bez toho, aby to představovalo podmínku pro výkon jejích pravomocí v záležitostech, jimiž se zabývá FAO.

2.           Pravomoci EU

2.1.        Pouze EU má pravomoc jednat v FAO v oblastech politiky uvedených v čl. 3 odst. 1 SFEU: jmenovitě jde o celní unii, stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu, měnovou politiku pro členské státy EU, jejichž měnou je euro, zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky a společnou obchodní politiku.

2.2.        Dále v některých oblastech politiky uvedených konkrétně v čl. 4 odst. 2 SFEU může v FAO jednat pouze EU, pokud EU přijala společná pravidla, jež mohou být činnostmi prováděnými FAO ovlivněny, nebo pokud je vnější činnost EU nezbytná k tomu, aby EU mohla vykonávat své vnitřní pravomoci. Těmito oblastmi politik jsou jmenovitě:

– vnitřní trh, včetně opatření určených k vytvoření nebo zajištění fungování vnitřního trhu (čl. 26 odst. 1 SFEU), sbližování právních předpisů (články 114 až 118 SFEU) a volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu (články 28 až 37 a 45 až 66 SFEU),

– zemědělství a rozvoj venkova, konkrétně činnosti, jejichž cílem je:

· zvýšit udržitelným způsobem produktivitu zemědělství v souladu s činností Unie v rámci politiky v oblasti životního prostředí, změny klimatu, lesnictví a energetiky,

· stabilizovat trhy, kontrolovat kolísání cen, zajistit plynulé zásobování a zaručit zajištění potravin,

· sledovat cíle společné obchodní politiky ohledně zemědělských produktů,

· zajistit odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva,

· zajistit spotřebitelům dodávky za rozumné ceny,

· zajistit hospodářský rozvoj zemědělských a venkovských oblastí,

– rybolov, kromě zachování biologických mořských zdrojů, a akvakultura,

– životní prostředí, včetně opatření, jež budou podle článku 192 SFEU přijata, aby bylo dosaženo cílů politiky EU stanovených v článku 191 SFEU, a to konkrétně zachování, ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, ochrany lidského zdraví, zajištění uvážlivého a racionálního využívání přírodních zdrojů, včetně lesů, a podpory opatření na mezinárodní úrovni určených k řešení regionálních a celosvětových problémů životního prostředí, a zejména boje proti změně klimatu,

– energetika, včetně opatření, jež budou podle článků 170, 192 a čl. 194 odst. 2  SFEU přijata, aby bylo dosaženo cílů politiky EU stanovených v článku 194 SFEU v rámci vytváření a fungování vnitřního trhu a s přihlédnutím k potřebě chránit a zlepšovat životní prostředí, a to konkrétně zajistit fungování trhu s energií, zajistit bezpečnost dodávek energie v EU, podporovat energetickou účinnost a úspory energie jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie a podporovat propojení energetických sítí,

– opatření, jež budou přijata podle čl. 168 odst. 4 SFEU a která se týkají společných otázek bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví, včetně opatření ke stanovení vysokých standardů kvality a bezpečnosti pro orgány a látky lidského původu, jakož i pro léčivé přípravky a zdravotnické prostředky, a opatření ve veterinární a rostlinolékařské oblasti týkajících se potravin a krmiv.

3.           Pravomoci EU a jejích členských států

3.1.        V některých oblastech politik mají pravomoci jednat v FAO jak EU, tak její členské státy, a to zejména včetně:

– výzkumu a vývoje a vesmíru, včetně opatření, jež budou přijata podle článku 180 SFEU, aby byly prováděny činnosti týkající se definice a provádění programů výzkumu, technologického rozvoje a demonstrace za podpory spolupráce a šíření výsledků,

– rozvojové spolupráce, včetně opatření, jež budou přijata podle článku 209 SFEU, aby bylo dosaženo cílů politiky EU stanovených v článku 208 SFEU, a to konkrétně snížení a vymýcení chudoby a taktéž zajišťování potravin a výživy,

– humanitární pomoci, včetně činností prováděných EU, jakož i právních a politických opatření přijatých EU a určených k dosažení cílů humanitární pomoci stanovených v čl. 214 odst. 1 SFEU, a to konkrétně poskytnutí cílené pomoci a podpory obyvatelstvu třetích zemí postiženému přírodními nebo člověkem způsobenými pohromami, aby byly zajištěny humanitární potřeby vyplývající z těchto různých situací,

– ochrany a zlepšování lidského zdraví,

– průmyslu, včetně opatření podporujících příznivé prostředí pro konkurenceschopnost průmyslu, a zejména pro malé a střední podniky,

– turistického ruchu, včetně podpory příznivého prostředí pro rozvoj odvětví cestovního ruchu.

3.2.        Jako členové FAO mají jak EU, tak její členské státy pravomoci jednat v FAO v organizačních a procesních záležitostech, a to včetně právních a rozpočtových otázek, volby předsedů/předsedkyň, přijímání pořadů jednání a zpráv.

Příloha 2

Ujednání mezi Radou a Komisí ohledně výkonu členských práv Evropské unie a jejích členských států v rámci Organizace pro výživu a zemědělství (FAO)

1.           Oblast působnosti a obecné zásady

Ujednání se použijí na přípravu a výkon členských práv Evropské unie (dále jen „EU“) a jejích členských států v rámci všech orgánů a dohod FAO, včetně redakčních výborů. Nepoužijí se v případě orgánů a dohod, jejichž členem je pouze EU, či naopak jejichž členem jsou pouze členské státy EU, nebo orgánů pro které platí zvláštní ujednání[14]. Tato ujednání nahrazují ujednání, jež byla uzavřena v roce 1991 (dokument 10478/91, příloha II.a), aktualizována v roce 1992 (dokument 9050/92, příloha II.b) a v roce 1995 (dokument 8460/95, příloha II.c).

Při použití těchto ujednání je plně dodržována zásada loajální spolupráce, již stanoví čl. 4 odst. 3 a čl. 13 odst. 2 SEU, aby EU mohla dosáhnout soudržného, komplexního a jednotného vnějšího zastoupení.

Tato ujednání nemají vliv na rozdělení pravomocí mezi EU a jejími členskými státy ani na rozdělení pravomocí mezi orgány zakotvené ve Smlouvách. Neovlivňují ani rozhodovací postupy pro přijetí postojů EU Radou, jak je stanoveno ve Smlouvách. Těmito ujednáními nejsou dotčeny podobné situace, ke kterým může v budoucnu dojít v souvislosti s jinými mezinárodními organizacemi.

Pro účely těchto ujednání a v souladu s judikaturou Soudního dvora[15] se na určitou záležitost vztahuje postoj EU buď v případě, že se daná záležitost řídí právními předpisy EU nebo politikou EU stanovenou jinými prostředky (jako jsou obecné směry, závěry Rady, strategie EU či dohodnuté postupy EU), nebo v případě, že je takový postoj EU stanoven pro účely příslušného zasedání FAO.

2.           Příprava zasedání FAO

2.1.        Koordinační fóra

Všechny otázky týkající se přípravy a výkonu členských práv v rámci FAO se předkládají příslušným přípravným orgánům Rady (tj. Pracovní skupina pro koordinaci (FAO), pracovní skupiny pro rybolov, lesnictví či fytosanitárních opatření) v Bruselu.

K dosažení dohody v rámci těchto pracovních skupin v duchu loajální spolupráce je třeba vynaložit veškeré úsilí. Nelze‑li dohody dosáhnout v rámci pracovních skupin, záležitost se předloží COREPERu a v případě potřeby Radě, a to s dostatečným předstihem před příslušným zasedáním FAO.

Je‑li to zapotřebí, lze místní koordinační zasedání uspořádat v Římě či jinde (v závislosti na místě konání zasedání FAO). Připraví je a předsedá jim Delegace EU akreditovaná u FAO nebo v případě zasedání FAO mimo Řím, není-li Delegace EU akreditovaná u FAO schopna se této povinnosti zhostit, delegace EU v zemi, která zasedání hostí, nebo zastoupení členského státu v dané zemi či Komise, a to ve spolupráci s delegací EU u FAO. Smyslem těchto místních koordinačních zasedání je řešit neočekávané problémy. Tato zasedání nemohou podstatným způsobem změnit postoje EU, společné postoje, směry nebo prohlášení stanovené podle bodu 2.3 níže.

2.2.        „Informativní poznámka“ ohledně výkonu členských práv EU a jejích členských států

Vyžaduje‑li to pravidlo XLII odst. 2 obecných pravidel FAO, Komise na základě pořadů jednání doručených FAO předloží generálnímu sekretariátu Rady návrh předběžné „informativní poznámky“ ohledně výkonu členských práv EU a jejích členských států (dále jen „předběžná informativní poznámka“).

Tato předběžná informativní poznámka stanoví předběžné rozdělení úkolů a v případě potřeby rovněž hlasování v dotčených orgánech FAO.

Jestliže členský stát nesouhlasí s návrhem předběžné informativní poznámky Komise, podá písemné vysvětlení svých důvodů, a to nejpozději dva pracovní dny před příslušným zasedáním pracovní skupiny.

Komise předběžnou informativní poznámku předá Delegaci EU akreditované u FAO v Římě, jež ji dále předá FAO.

Předáním předběžné informativní poznámky není dotčena možnost předat FAO případné následné změny. K takové situaci může dojít zejména v případě, kdy jsou postoje EU či společné postoje (jež mohou mít podobu směrů nebo prohlášení) stanoveny až po předání předběžné informativní poznámky, a/nebo z důvodu pozdního doručení podkladů z FAO.

2.3.        Příprava a přijetí směrů a hlasovacích záměrů

2.3.1.     Postoje, které má EU nebo EU a její členské státy v FAO zaujmout, mají obvykle formu směrů, které ponechávají vnějším aktérům dostatečný prostor pro co nejúčinnější zastupování zájmů EU a/nebo jejích členských států. Postoje by měly být plně stanoveny formou prohlášení pouze tehdy, pokud se to jeví jako nezbytné. Pravomoc jednat na základě směrů nebo vydávat prohlášení se rovněž vztahuje na hlasování.

2.3.2.     V případě bodů pořadu jednání, na které se vztahují stávající postoje EU[16], Komise informuje Radu o návrhu směrů EU, jež tyto stávající postoje EU zohlední. V souladu se zásadou loajální spolupráce a v zájmu toho, aby Komise mohla využít veškerých dostupných odborných znalostí, mohou členské státy předložit své připomínky, které Komise při finalizaci směrů EU vezme v potaz.

2.3.3.     V případě bodů pořadu jednání, na které se nevztahují stávající postoje EU[17], ale u nichž se považuje za nezbytné nebo vhodné stanovit pro příslušné účely postoj EU, Komise předloží Radě k potvrzení návrh postoje EU (jenž může mít formu směrů nebo prohlášení; viz bod 2.3.1).

Tytéž zásady se uplatní, je‑li potřeba pro účely postoje, který má být zaujat v FAO, podstatným způsobem upravit stávající postoje EU.

Při přípravě svých návrhů Komise ve vhodných případech využije odborných znalostí, jimiž disponují členské státy.

2.3.4.     Společné směry EU a jejích členských států se stanoví pro body pořadu jednání, které:

2.3.4.1.  se věnují oblastem politiky, které se týkají spolupráce se třetími zeměmi a humanitární pomoci (část pátá, hlava III SFEU) a u nichž se považuje za vhodné, aby EU a její členské státy vydaly ke svým příslušným činnostem v těchto oblastech společná prohlášení, nebo

2.3.4.2.  jsou částečně pokryty určitým postojem EU, ale současně se svojí podstatou pojí se záležitostmi, u nichž je přijetí postoje EU vyloučeno, nebo

2.3.4.3.  se věnují organizačním a procesním záležitostem, např. volbě předsedů/předsedkyň, přijímání pořadů jednání a zprávám.

Návrhy pro stanovení těchto společných směrů předkládá v případech uvedených v bodech 2.3.4.1 a 2.3.4.2 Komise a v případech uvedených v bodě 2.3.4.3 členský stát, který vykonává rotující předsednictví Rady.

2.3.5.     V případě bodů pořadu jednání, na které se nevztahují postoje EU nebo společné postoje, členské státy informují delegaci EU, Komisi i sebe navzájem o svých návrzích postojů a hlasovacích záměrech.

2.3.6.     Kdykoli je to možné, veškeré návrhy se předloží příslušnému přípravnému orgánu Rady pět pracovních dnů před zasedáním daného orgánu.

3.           Vystoupení a hlasování v orgánech FAO

3.1.        Na základě směrů EU jedná nebo prohlášení EU „jménem EU“ vydává (a v příslušných případech odpovídajícím způsobem hlasuje) delegace EU a/nebo Komise.

3.2.        Na základě společných směrů jedná nebo společná prohlášení „jménem EU a jejích členských států“ vydává (a v příslušných případech odpovídajícím způsobem hlasuje) delegace EU a/nebo Komise.

3.3.        V níže uvedených případech však na základě společných směrů jedná nebo společná prohlášení „jménem EU a jejích členských států“ vydává (a v příslušných případech odpovídajícím způsobem hlasuje) pověřený členský stát:

– v případech podle bodu 2.3.4.2, pokud společný postoj primárně obsahuje prvky, na něž se postoj EU nevztahuje. Toto rozdělení úkolů se provádí na základě hlavního očekávaného dopadu politiky sledované v rámci FAO na EU nebo na její členské státy,

– v organizačních a procesních záležitostech, jako jsou volba předsedů/předsedkyň, přijímání pořadů jednání a zprávy.

3.4.        Členské státy vydávají prohlášení svým jménem (a v příslušných případech odpovídajícím způsobem hlasují).

3.5.        Pokud jde o tři výbory FAO s omezeným členstvím (finanční výbor, programový výbor a výbor pro právní záležitosti a záležitosti týkající se stanov), které se prozatím na EU nevztahují, je (jsou) v příslušných případech k vydávání prohlášení EU nebo společných prohlášení a v případě potřeby k hlasování zmocněn jmenovaný člen (zmocněni jmenovaní členové) z členského státu (členských států) EU, který zasedá (kteří zasedají) v těchto výborech.

4.           Praktická ustanovení

4.1.        Prohlášení EU či společná prohlášení se vydávají z místa označeného tabulkou s nápisem „EU“. Prohlášení EU se vydávají „jménem EU“. Společná prohlášení se vydávají „jménem EU a jejích členských států“.

4.2.        V zájmu získání nejlepších dostupných odborných znalostí a, je‑li to zapotřebí, posílení svých zdrojů se delegace EU a/nebo Komise mohou rozhodnout využít pro konkrétní zasedání FAO odborníky z členských států, které mohou požádat, aby vystoupili a prohlášení dále rozvedli, přičemž tito odborníci budou hovořit z místa označeného tabulkou s nápisem „EU“.

4.3.        Dotazníky: Na dotazníky zasílané EU z FAO odpovídá Komise. Ta vyplněné dotazníky před odesláním FAO nejprve zašle Radě, aby k nim vyjádřila své připomínky. Členským státům je na vyjádření udělena lhůta 10 dní.

[1]               Světový potravinový program (WFP) a Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj (IFAD).

[2]               P7_TA-PROV(2011)0229.

[3]               Dopis předsedy Rady Evropské unie ze dne 4. října 1994 (8406).

[4]               Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM), Dohoda o opatřeních přístavních států k předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (PSM); Komise pro Codex Alimentarius; Mezinárodní úmluva o ochraně rostlin (IPPC).

[5]               Dokument Rady 10478/91 ze dne 18. prosince 1991.

[6]               Dokument Rady 9050/92 ze dne 7. října 1992.

[7]               Dokument Rady 8460/95 ze dne 26. června 1995.

[8]               Věc C-25/94 ze dne 19. března 1996.

[9]               Dohoda FAO z roku 1993 k podpoře dodržování mezinárodních opatření na zachování a řízení rybářskými plavidly na volném moři; Dohoda z roku 2009 o opatřeních přístavních států k předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (PSM); Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM); Komise pro tuňáky Indického oceánu (IOTC); Komise pro Codex Alimentarius; Evropská komise pro tlumení slintavky a kulhavky (EuFMD); Mezinárodní úmluva o ochraně rostlin (IPPC).

[10]               Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM); Dohoda o opatřeních přístavních států k předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (PSM); Komise pro Codex Alimentarius; Mezinárodní úmluva o ochraně rostlin (IPPC).

[11]               Dopis předsedy Rady Evropské unie ze dne 4. října 1994 (8406).

[12]               Verbální nóta ze dne 27. listopadu 2009.

[13]               EU má za to, že systematické předkládání takové informativní poznámky se nevyžaduje v případě zasedání či specifických bodů pořadu jednání daných zasedání, při nichž se nepředpokládá hlasování, nebo v případě, že rozdělení pravomocí mezi EU a jejími členskými státy vychází přímo z tohoto prohlášení o pravomocích.

[14]             Dohoda FAO z roku 1993 k podpoře dodržování mezinárodních opatření na zachování a řízení rybářskými plavidly na volném moři; Dohoda z roku 2009 o opatřeních přístavních států k předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (PSM); Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM); Komise pro tuňáky Indického oceánu (IOTC); Komise pro Codex Alimentarius; Evropská komise pro tlumení slintavky a kulhavky (EuFMD); Mezinárodní úmluva o ochraně rostlin (IPPC).

[15]             Věc C-246/07, Komise v. Švédsko, Sb. rozh. 2010, s. I-3317.

[16]             Včetně bodů pořadu jednání, které obsahují také doplňkové prvky, na něž se postoj EU nevztahuje.

[17]             Včetně bodů pořadu jednání, které obsahují také doplňkové prvky, na něž se postoj EU již vztahuje.