EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52013DC0249
COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE COUNCIL, THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE AND THE COMMITTEE OF THE REGIONS Green Infrastructure (GI) — Enhancing Europe’s Natural Capital
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Zelená infrastruktura – zlepšování přírodního kapitálu Evropy
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Zelená infrastruktura – zlepšování přírodního kapitálu Evropy
/* COM/2013/0249 final */
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Zelená infrastruktura – zlepšování přírodního kapitálu Evropy /* COM/2013/0249 final */
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU,
RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Zelená infrastruktura – zlepšování přírodního
kapitálu Evropy 1.1. Souvislosti Přínosy, které poskytuje příroda například v
podobě potravin, surovin, čisté vody a čistého vzduchu, regulace klimatu,
ochrany proti povodním, opylení rostlin a rekreačních možností[1], jsou pro lidskou společnost
nepostradatelné. Mnohé z těchto přínosů, jež jsou často označovány za
ekosystémové služby, jsou však využívány takovým způsobem, jako by existovaly
téměř v neomezené míře, a zachází se s nimi jako s bezplatnými komoditami,
jejichž skutečná hodnota není plně doceňována. To může mít za následek, že se
veřejné orgány rozhodnou budovat šedou infrastrukturu namísto toho, aby pro
problémy jako např. ochranu proti povodním zvolily řešení v součinnosti s
přírodou. Evropa tím nadále ničí svůj přírodní kapitál, ohrožuje dlouhodobou
udržitelnost a oslabuje odolnost vůči ekologickým extrémům. Jak bylo zdůrazněno
v plánu účinného využívání zdrojů[2],
musíme chránit náš přírodní kapitál a propůjčit ekosystémovým službám skutečnou
hodnotu, chceme-li splnit podmínky inteligentního a udržitelného růstu
podporujícího začlenění, jež jsou ve strategii Evropa 2020[3] prohlášeny za prioritu Evropské
unie. Uvedený plán označuje investice do zelené infrastruktury za významný krok
v rámci ochrany přírodního kapitálu. Prostřednictvím strategie EU v oblasti
biologické rozmanitosti do roku 2020[4]
se Komise zavázala vypracovat strategii pro zelenou infrastrukturu[5]. Plán účinného využívání zdrojů
uvádí, že Komise vypracuje o zelené infrastruktuře sdělení. Tímto dokumentem
Komise na uvedený závazek reaguje[6].
Toto sdělení se zabývá otázkou, jak mohou opatření na úrovni EU posílit význam
již zahájených místních iniciativ. 1.2. Co je to zelená
infrastruktura? Zelená infrastruktura je osvědčeným nástrojem
poskytování ekologických, hospodářských a sociálních přínosů v součinnosti s
přírodou. Pomáhá nám pochopit hodnotu přínosů, jež příroda poskytuje lidské
společnosti, a mobilizovat investice k zachování a zvýšení tohoto potenciálu.
Díky ní se také můžeme vyhnout budování nákladné infrastruktury, neboť příroda
je schopna mnohdy nabídnout nejen levnější, ale i trvanlivější řešení, z nichž
mnohá vytvářejí místní pracovní příležitosti. Zelená infrastruktura vychází ze
zásady, že ochrana a zdokonalování přírody a přírodních procesů, stejně jako
četné přínosy, jež příroda dává lidské společnosti, musí být vědomě začleněny
do územního plánování a rozvoje. Zelená infrastruktura má v porovnání s
jednoúčelovou šedou infrastrukturou četné výhody. Neomezuje územní rozvoj, ale
podporuje řešení v součinnosti s přírodou, jestliže se jeví jako nejlepší
možnost. Nezřídka může být alternativou nebo doplňkem ke standardním řešením šedé
infrastruktury. Pro zelenou infrastrukturu existuje mnoho
definic[7],
a proto je obtížné popsat všechny aspekty tohoto pojmu v jednom krátkém
odstavci. Pro účely tohoto sdělení však bude použita tato pracovní definice: Zelená infrastruktura: strategicky plánovaná síť přírodních a polopřírodních oblastí s rozdílnými
environmentálními rysy, jež byla navržena a je řízena s cílem poskytovat
širokou škálu ekosystémových služeb. Zahrnuje zelené plochy (nebo modré plochy,
jde-li o vodní ekosystémy) a jiné fyzické prvky v pevninských (včetně
pobřežních) a mořských oblastech. Na pevnině se zelená infrastruktura může
nacházet ve venkovských oblastech i v městském prostředí. 2. Úloha zelené infrastruktury
v politikách EU 2.1. Úvod Zelená infrastruktura může významně přispět k
účinnému provádění všech opatření, u nichž lze některé či všechny požadované
cíle zcela nebo zčásti splnit pomocí řešení, která jsou v součinnosti s
přírodou. Investice do zelené infrastruktury mají zpravidla vysokou návratnost
a celkové přezkumy projektů obnovy většinou vykazují poměr nákladů a přínosů v
rozmezí 3 až 75[8]. 2.2. Regionální politika V návrzích Komise týkajících se Fondu
soudržnosti[9]
a Evropského fondu pro regionální rozvoj[10]
je zelená infrastruktura konkrétně označena za jednu z investičních priorit.
Zelená infrastruktura je považována za příspěvek k regionální politice a
udržitelnému růstu v Evropě[11]
a za prvek usnadňující inteligentní a udržitelný růst pomocí inteligentní
specializace[12]. Rámeček č. 1: Přírodní a kulturní dědictví tvoří
součást územního kapitálu EU a její identity. Ekologické hodnoty, kvalita životního prostředí a
kulturní statky jsou nezbytné pro blahobyt lidí a hospodářský rozvoj. Nadměrné
čerpání těchto přírodních zdrojů se považuje za hrozbu pro územní rozvoj. Poskytování
základního zboží a služeb prostřednictvím projektů zelené infrastruktury, jež
se provádějí v souznění s přírodou a se vzhledem místní krajiny podle přístupu
vycházejícího z konkrétního místa, je nákladově efektivní a zachovává fyzické
rysy a identitu dané lokality[13]. Řešení v rámci zelené infrastruktury jsou
obzvlášť důležitá v městském prostředí, v němž žije více než 60 % obyvatel EU[14]. Zelená infrastruktura ve
městech nabízí přínosy pro zdraví obyvatel v podobě čistého vzduchu a lepší
jakosti vody. Zdravé ekosystémy rovněž brání šíření nemocí přenášených vektory.
Budování zelené infrastruktury v městských oblastech vytváří lepší pocit
sounáležitosti, posiluje užší vazbu s dobrovolnými akcemi občanské společnosti
a pomáhá rovněž v boji proti sociálnímu vyloučení a izolaci. Je fyzickým,
psychologickým, emocionálním a sociálně-ekonomickým přínosem pro jednotlivce a
pro komunitu. Zelená infrastruktura vytváří možnosti propojení městských a
venkovských oblastí a vytváří atraktivní místa k bydlení i pro práci[15]. Prostřednictvím městské
produkce potravin a komunitních zahrad, jež představují účinný nástroj pro
výchovu žáků a zejména motivaci mládeže, pomáhají projekty zelené
infrastruktury obnovit přerušené vazby mezi výrobou a spotřebou potravin a
zlepšit jejich vnímanou hodnotu. Investice do projektů zelené infrastruktury
mají nesmírný potenciál k posílení regionálního a městského rozvoje, a to
rovněž zachováním či vytvářením pracovních příležitostí[16]. Rámeček č. 2: Zelené plochy namísto klimatizace –
úspora prostředků. Nižší
vlhkost vzduchu v městských oblastech vznikající kvůli nedostatku zeleně a
zvýšené pohlcování sluneční energie tmavými asfaltovými plochami či betonovými
povrchy jsou hlavní příčinou teplot v centrech měst, které jsou často o mnoho
stupňů vyšší než v jejich okolí. Tento jev známý jako efekt městských tepelných
ostrovů může mít zejména během vln veder vážné následky pro zdraví zranitelných
skupin obyvatel, jako např. chronicky nemocných nebo starších lidí. Vlhký
vzduch, který nám bezplatně poskytuje příroda, by sice mohl být uměle
reprodukován vytvářením vodní páry s použitím elektřiny, náklady se však
odhadují na přibližně 500 000 EUR na hektar. „Spolupráce“ s přírodou a
využití zelené infrastruktury v městském prostředí, např. v podobě parků s
bohatou biologickou rozmanitostí, zelených ploch a koridorů čerstvého vzduchu,
by mohly přispět ke zmírnění efektu městských tepelných ostrovů[17]. 2.3. Změna klimatu a řízení rizik
v souvislosti s přírodními pohromami Přístupy založené na ekosystémech jsou
strategie a opatření, jež mobilizují přizpůsobovací schopnost přírody. Patří
mezi nejčastěji uplatňované, hospodářsky nejživotaschopnější a nejúčinnější
nástroje v boji proti důsledkům změny klimatu. Tyto přístupy účelově využívají
řešení v rámci zelené infrastruktury, neboť používají služby biologické
rozmanitosti a ekosystémové služby jakou součást celkové strategie
přizpůsobování, která má lidem pomoci přizpůsobit se nepříznivým důsledkům
změny klimatu nebo je zmírnit. Nejnovější strategie EU pro přizpůsobení se
změnám klimatu[18]
si proto klade za cíl prozkoumat, zda jsou potřebné další pokyny pro orgány
a činitele s rozhodovací pravomocí, občanskou společnost, soukromý
sektor a odborníky s praktickými zkušenostmi v oblasti ochrany přírody,
aby se zajistila mobilizace veškerého potenciálu přizpůsobovacích přístupů
založených na ekosystémech. Iniciativy v rámci zelené infrastruktury v odvětví
zemědělství a lesnictví, jež mají příznivý dopad na zásoby uhlíku a na bilance
skleníkových plynů v členských státech, se zohlední v rámci opatření
LULUCF[19],
a přispějí tím k uvedení politiky EU v oblasti změny klimatu a politiky Rámcové
úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) do praxe. Rámeček č. 3: Zelená infrastruktura a její přínos ke
zmírnění důsledků změny klimatu a přizpůsobení se této změně. Jedním z příkladů četných přínosů spojených s
obnovou přírodního kapitálu je obnova ekologické rovnováhy lužních lesů. Dobře
fungující lužní lesy přinášejí užitek v mnoha ohledech, například v podobě
filtrace vody, stabilizace hladiny podzemní vody a předcházení erozi. Lužní les
rovněž zmírňuje důsledky změny klimatu uchováváním CO2 a
poskytováním biomateriálů, které mohou sloužit jako přechodná úložiště uhlíku
(výrobky z vytěženého dřeva) nebo jako náhražky uhlíku, přičemž nahrazují
materiály s vysokou spotřebou uhlíku a paliv, a fungují také jako „bezpečnostní
ventil“, neboť ukládají vodu a snižují riziko záplav pro lidské osídlení.
Jednorázové náklady na obnovu lužních lesů a náklady na jejich údržbu jsou
mnohdy nižší než čistě technická řešení spočívající ve výstavbě přehrad a
vodních nádrží. Vzhledem k tomu, že se v souvislosti s obnovou lužních
lesů může příslušný vodní tok rovněž znovu rozšířit do okolních lužních luk,
zajišťují tato opatření také opětovné propojení oblastí s výskytem druhů
celoevropského významu jako např. vydry říční a vzácných druhů ryb a ptáků. Zelená infrastruktura bude rovněž nezbytným
doplňkem opatření zaměřených na snížení uhlíkové stopy dopravy a výroby
energie, neboť zmírňuje nepříznivé důsledky záborů půdy a její fragmentace a
zároveň nabízí možnosti lepšího začlenění otázek souvisejících s využíváním
půdy, ekosystémy a biologickou rozmanitostí do politik a plánování. Řešení v rámci
zelené infrastruktury mohou významně přispět k vytváření „zelených“ dopravních
koridorů, kdy se využije potenciálu zdravých ekosystémů např. k udržitelnému
snížení emisí CO2. Směrnice o energetické náročnosti budov[20] bude v rámci úsilí o snížení
významné úrovně emisí skleníkových plynů z odvětví konstrukce budov podporovat
vývoj a používání nových materiálů a konstrukčních vlastností v tomto odvětví.
Řešení v rámci zelené infrastruktury, jakými jsou např. zelené střechy a zdi,
mohou ke snížení emisí skleníkových plynů přispět, neboť vyžadují méně energie
na vytápění a chlazení a přinášejí mnoho dalších výhod, např. v podobě
zadržování vody, čištění vzduchu a zvýšení biologické rozmanitosti. Řešení v rámci zelené infrastruktury, jež
zvyšují odolnost vůči přírodním pohromám, jsou rovněž nedílnou součástí
politiky EU v oblasti řízení rizik v souvislosti s přírodními pohromami. Změna
klimatu a rozvoj infrastruktury zvyšují náchylnost oblastí obzvlášť vystavených
přírodním katastrofám vůči povětrnostním extrémům a přírodním katastrofám,
jakými jsou např. záplavy, sesuvy půdy, laviny, lesní požáry, bouře a záplavové
vlny, jež si v EU každoročně vyžádají oběti na lidských životech a
způsobují náklady na likvidaci škod a na pojištění ve výši několika miliard
eur. Dopady těchto klimatických jevů na lidskou společnost a životní prostředí
lze často snížit pomocí řešení v rámci zelené infrastruktury, mezi něž patří
např. funkční záplavové oblasti, pobřežní lužní lesy, ochranné lesy v hornatých
oblastech, pobřežní valy a pobřežní mokřady, které se mohou používat ve spojení
s infrastrukturou na ochranu před katastrofami, např. říčními ochrannými
valy. Zelená infrastruktura může rovněž přispět ke snížení náchylnosti k
rizikům tím, že podporuje místní způsob zajištění obživy a místní hospodářské
systémy. Investice do opatření ke snížení rizik ve spojení s přírodními
pohromami založených na ekosystémech a zelená infrastruktura tak mohou
poskytovat četné přínosy k inovativním přístupům k řízení rizik, přizpůsobení
se rizikům spojeným se změnou klimatu, udržitelným způsobům zajištění obživy a
zelenému růstu[21].
Města a místní orgány se většinou potýkají jako první s bezprostředními
následky těchto přírodních katastrof a hrají proto rozhodující úlohu při
provádění preventivních opatření spočívajících např. v uplatňování řešení v rámci
zelené infrastruktury. Rámeček č. 4: Zvýšení odolnosti a mechanismů ochrany. V oblasti pobřežní ochrany před záplavami
přinesl projekt Alkborough Flats managed realignment scheme (projekt
revitalizace za účelem vytvoření záplavových poldrů v nížině Alkborough) v ústí
řeky Humber v Anglii výhody pro pobřežní ochranu před záplavami a zároveň
snížil a odložil výdaje na umělé pobřežní bariéry. Tento projekt by podle
odhadů měl představovat roční přínos v oblasti ochrany před záplavami ve výši
400 667 GBP (465 000 EUR), celkový přínos by měl činit 12,2 milionu GBP (14
milionů EUR), jakož i četné výhody pro floru a faunu a ekosystémové služby.
Náklady na projekt činily 10,2 milionu GBP (11,8 milionu EUR) a zahrnovaly
obnovu přírodních stanovišť v pásmu mořských dmutí na ploše o rozloze 440
hektarů zemědělské půdy. 2.4. Přírodní kapitál Jak bylo uvedeno v nedávném návrhu Komise
týkajícím se akčního programu Unie pro životní prostředí do roku 2020[22], může zelená infrastruktura
sehrát významnou úlohu při ochraně, zachování a zlepšení stavu přírodního
kapitálu v EU. Půda Půda patří k nejvýznamnějším přírodním zdrojům
v EU, a přesto se každoročně zabere více než 1 000 km² půdy pro výstavbu obytné
zástavby, průmyslových stanovišť, komunikací nebo rekreačních objektů[23]. V mnoha oblastech je půda
nenávratně narušena erozí nebo má nízký obsah organických látek. Závažným
problémem je rovněž kontaminace půdy[24].
Systematické začlenění řešení v rámci zelené infrastruktury do procesu
plánování a rozhodování přispěje k omezení ztráty ekosystémových služeb v
důsledku budoucích záborů půdy a ke zlepšení a obnově jejích funkcí. Obhospodařování půdy pro účely zemědělství a
lesnictví má významný dopad na stav přírodního kapitálu v EU. Společná
zemědělská politika (SZP) a politika v oblasti rozvoje venkova si toto
propojení uvědomují a nabízejí nástroje a opatření na podporu řešení v rámci
zelené infrastruktury a na zlepšení stavu oblastí vysoké přírodní hodnoty ve
venkovských oblastech. Nástroje spočívají v rozsáhlé přímé podpoře zemědělců v
rámci prvního pilíře SZP, zamezení opouštění a fragmentaci půdy a v opatřeních
menšího rozsahu, jež se podporují prostřednictvím programů rozvoje venkova v
rámci druhého pilíře, včetně neproduktivních investic, agro-environmentálních
opatření (např. opatření na zachování krajiny využívané k zemědělství,
údržba a zlepšování stavu živých plotů, ochranných pásem, zadržovacích teras,
suchých poldrů, opatření na podporu lesů a pastvin atd.), v platbách na podporu
soudržnosti sítě Natura 2000, spolupráci v rámci údržby cenných okrajů polí, a
spočívají rovněž v uchování a obnově dědictví venkova. Komise zahrnula do svých návrhů na reformu
společné zemědělské politiky další ekologické aspekty. Patří mezi ně například
požadavek, aby zemědělci, kteří jsou příjemci plateb v rámci prvního pilíře,
zachovali na svém hospodářství již existující trvalé travní porosty a aby 7 %
orné půdy a trvale obdělávaných ploch bylo vyhrazeno jako plocha využívaná v
ekologickém zájmu[25].
Budou-li tato opatření řádně provedena, mohou být přínosem pro zelenou
infrastrukturu. Vzhledem k tomu, že provádění zelené infrastruktury vyžaduje
integrované chápání ekosystémových služeb, je třeba zaujmout vyvážený přístup,
který je zaměřen na multifunkční povahu venkovských oblastí a který zároveň
zohledňuje přístup k udržitelným, bezpečným a výživným potravinám
prostřednictvím krátkých dodavatelských řetězců. Začleněním ekologických
aspektů a aspektů udržitelnosti do územního plánování venkovského a městského
prostředí podporují zelené infrastruktury zároveň soudržnější přístup v
rozhodovacím procesu. Rámeček č. 5: Opatření v zemědělských oblastech. Sdružení mladých zemědělců ve španělské
Seville uskutečnilo průkopnický projekt LIFE, v jehož rámci byl vypracován
model udržitelnějšího obhospodařování půdy. Projekt se zaměřil na plochy, u
nichž rozsáhlá výsadba stromů a poměrně intenzivní produkce měly za následek
zvýšenou sedimentaci, splachování hnojiv a znečištění pesticidy. V rámci
projektu se zjistilo, který druh vegetace nabízí nejlepší ochranu proti erozi.
Lepší zadržovací schopnost půdy byla dalším přínosem k související zvýšené
jakosti vody, k níž došlo díky menšímu splachování hnojiv. To mělo zase
příznivý vliv na ráz místní krajiny a na biologickou rozmanitost. Obecně lze
říci, že změna pokryvu půdy vedla ke vzniku krajiny využívané k zemědělské
činnosti, která je soudržnější a odolnější, zejména s ohledem na změnu klimatu. Nadcházející nová strategie pro lesnictví
zohlední jiné environmentální otázky a zaměří se na dosažení podcíle týkajícího
se lesů v rámci strategie pro biologickou rozmanitost. Opatření k významnému
omezení fragmentace a degradace lesů a k obnově již znehodnocených lesů mohou
rovněž přispět ke zlepšení stavu zachování přírodních druhů a stanovišť, jež
jsou závislé na lesnictví nebo na něž má lesnická činnost vliv, a mohou pomoci
zlepšit poskytování souvisejících ekosystémových služeb. Vzhledem k tomu, že
zelená infrastruktura nabízí koherentní rámcové podmínky pro zachování a
zlepšení přírodních rysů a funkcí v lesních oblastech, může být konstruktivním
příspěvkem i v této oblasti. Voda Začlenění aspektů zelené infrastruktury do
plánů povodí může významně přispět k dobré jakosti vody, ke zmírnění důsledků
hydromorfologických tlaků a ke snížení dopadů záplav a sucha[26]. Zelená infrastruktura nabízí
rovněž nákladově efektivní řešení[27]
pro lepší provádění směrnice o pitné vodě[28]
a směrnice o podzemních vodách[29].
Inovativní, vysoce účinná a nákladově efektivní zelená řešení, která přinášejí
užitek v mnoha ohledech, se v současné době vypracovávají rovněž v oblasti
čištění odpadních vod[30]. Rámeček č. 6: Agro-environmentální opatření
související s vodou. V
belgickém městě Sint-Truiden byla přijata opatření na ochranu před erozí půdy a
záplavami bahna. K těmto opatřením patřilo zatravnění vodních toků a vytvoření
ochranných pásem a retenčních nádrží v dané spádové oblasti. Celkové náklady
těchto opatření byly nízké (126 EUR na hektar na období 20 let) v porovnání s
náklady na odstranění škod a odklízení záplav bahna v dané oblasti (54 EUR na
hektar za rok) a s ohledem na veškeré vedlejší přínosy, mezi něž patřila
například lepší kvalita vody po proudu vodních toků, nižší náklady na bagrovací
práce po proudu vodních toků, nižší psychická zátěž pro obyvatele a také větší
biologická rozmanitost. Větší biologická rozmanitost a lepší vzhled krajiny
rovněž vytvořily nové příležitosti pro agroturistiku a ekoturistiku. Pokud jde o mořské prostředí, může zelená
infrastruktura přispět k uvedení stávajících strategií pro mořské územní
plánování a integrované řízení pobřežních zón[31]
do praxe, zejména strategií pro udržitelné řízení pobřežních zón a účinnější
pobřežní bariéry. Řešení v rámci zelené infrastruktury na podporu
nejrůznějších ekosystémových služeb v mořském prostředí mohou být přínosem i
pro další rozvoj přístupu tzv. modrého uhlíku[32]
(ukládání uhlíku v mořském prostředí), který přinese užitek populacím ryb. Ochrana přírody Natura 2000 je ekologická síť vytvořená v
rámci směrnice o přírodních stanovištích[33]
a směrnice o ptácích[34].
Zahrnuje více než 26 000 lokalit ve všech členských státech a zaujímá 18 %
plochy pevniny EU a přibližně 4 % plochy mořských vod nacházejících se v
jurisdikci členských států. Síť byla vytvořena především za účelem zachování a
ochrany hlavních druhů a přírodních stanovišť v celé EU, poskytuje však rovněž
celou řadu ekosystémových služeb pro lidskou společnost. Hodnota těchto služeb
činí podle odhadů 200 až 300 miliard EUR ročně[35].
Díky pracím uskutečněným během uplynulých 25 let a spočívajícím ve vytvoření a
konsolidaci této sítě lze říci, že již existuje „páteř“ zelené infrastruktury v
EU. Natura 2000 je významným zdrojem biologické rozmanitosti, který může
přispět k opětovnému osídlení a revitalizaci znehodnoceného prostředí a k
podpoře rozvoje zelené infrastruktury. Pomůže rovněž omezit míru fragmentace
ekosystému, zlepšit propojení lokalit chráněných v rámci sítě Natura 2000, a
dosáhnout tak cílů článku 10 směrnice o přírodních stanovištích[36]. 3. Vypracování strategie EU pro
zelenou infrastrukturu Jak již bylo uvedeno v předchozích částech,
může zelená infrastruktura významně přispět ke splnění celé řady důležitých
cílů politiky EU. V této části je vysvětleno, co je nutno učinit pro další
rozvoj zelené infrastruktury a co by se mělo učinit na úrovni EU. Dimenze EU – jaká opatření by měla být
přijata na jaké úrovni? Rozvoj zelené infrastruktury v EU se nachází
na rozcestí. Během uplynulých 20 let se provádělo stále větší množství projektů
zelené infrastruktury a z rozsáhlých zkušeností vyplývá, že přístup je
flexibilní, stabilní a nákladově efektivní. Projekty zelené infrastruktury se
uskutečňují v místním, regionálním, vnitrostátním či přeshraničním měřítku. Aby
mohla řešení v rámci zelené infrastruktury hladce fungovat a jejich přínosy
byly co největší, měly by být práce v oblasti zelené infrastruktury prováděné
na různých úrovních vzájemně propojeny a provázány. To znamená, že již s
minimální mírou souvislosti a soudržnosti mezi jednotlivými úrovněmi by bylo
možné dosáhnout mnohem většího přínosu. Nebudou-li přijata opatření na úrovni
EU, bude existovat pouze několik nezávislých iniciativ, jejichž potenciálu na
obnovu přírodního kapitálu a snížení nákladů těžké infrastruktury nebude možné
plně využít[37].
Z tohoto důvodu se zúčastněné strany zasazují o jasný dlouhodobý závazek EU,
který spočívá v rozvoji a zavádění zelené infrastruktury. Začlenění zelené infrastruktury do
klíčových oblastí politiky Jak bylo uvedeno v části 2, zelená
infrastruktura může být významným přínosem v oblasti regionálního rozvoje,
změny klimatu, řízení rizik ve spojení s přírodními pohromami, zemědělství a
lesnictví, jakož i životního prostředí. Ve většině případů je význam zelené
infrastruktury již uznáván. Nyní je zapotřebí, aby se stala pevnou součástí
územního plánování a rozvoje a aby byla plně začleněna do provádění opatření v
těchto oblastech. Aby byl potenciál zelené infrastruktury plně využit v příštím
rozpočtovém rámci (2014 až 2020), musí být co nejdříve stanoveny modality pro
využívání příslušných prostředků s cílem usnadnit jejich začlenění do projektů
financovaných v rámci příslušných mechanismů financování jako např. společné
zemědělské politiky, Fondu soudržnosti, Evropského fondu pro regionální rozvoj,
programu Horizont 2020, nástroje pro propojení Evropy, Evropského námořního a
rybářského fondu a finančního nástroje pro životní prostředí (LIFE). Potřeba soudržných a spolehlivých údajů Soudržné a spolehlivé údaje jsou
nepostradatelné pro účinné zavádění zelené infrastruktury. Zejména je zapotřebí
informací o rozsahu a stavu ekosystémů, jimi poskytovaných službách a jejich
hodnotě[38],
aby bylo možné ekosystémovým službám přiřadit správnou hodnotu a stanovit
případně jejich cenu s cílem podpořit řešení v rámci zelené infrastruktury v rozhodovacích
procesech týkajících se infrastruktury. Ačkoli je jasné, že většina rozhodnutí
týkajících se projektů zelené infrastruktury se bude přijímat na místní,
vnitrostátní a regionální úrovni, mělo by se s ohledem na údaje používané jako
podklad těchto rozhodnutí přesto usilovat o minimální úroveň soudržnosti, zejména
u projektů financovaných z prostředků EU. Přestože je v současnosti k dispozici dostatek
údajů, ve většině případů nebyly vygenerovány ani posouzeny konzistentním či
koordinovaným způsobem. V rámci strategie EU pro biologickou rozmanitost Komise
v současnosti spolupracuje s Evropskou agenturou pro životní prostředí, jinými
výzkumnými subjekty a agenturami, členskými státy a zúčastněnými stranami na
zajištění co nejúčinnějšího používání údajů vyplývajících ze současných a
budoucích činností. Tato práce bude pokračovat, v ideálním případě by měla být
posílena a měl by se rovněž rozšířit příspěvek vědeckého společenství. EU v
tomto procesu hraje významnou úlohu, zejména poskytováním finanční podpory na
programy, s jejichž pomocí má být tato mezera ve znalostech odstraněna, jakými
jsou např. program Horizont 2020 a evropské strukturální a investiční fondy. Zdokonalení vědomostní základny a podpora
inovací Naše chápání technických aspektů používání
zelené infrastruktury se v posledních letech výrazně zlepšilo. Přesto je nutné
důkladněji prozkoumat naše pojetí souvislostí mezi biologickou rozmanitostí
(druhy/stanoviště) a stavem ekosystému (vitalita, odolnost a produktivita),
jakož i mezi stavem ekosystému a jeho schopností poskytovat ekosystémové
služby. Přesnější znalosti o hodnotě ekosystémových služeb, zejména s ohledem
na sociální přínosy a výhody pro zdraví, bezpečnost a odolnost, které jsou
spojovány s řešeními v rámci zelené infrastruktury, by byly pro budoucí rozvoj
zelené infrastruktury rovněž velice důležité. Měly by také být podporovány
investice do aplikovaného výzkumu za účelem testování a využívání inovativních
řešení v rámci zelené infrastruktury. Potenciál zelené infrastruktury dodávat
nákladově efektivní řešení bude dále vylepšen rozvojem příslušných technologií
a postupů, zejména v oblastech dopravy, energie, zemědělství, navrhování a
fungování našich měst, a další podporou biohospodářství[39]. Ve městech mohou být přínosem
pro zdraví a mohou poskytovat environmentální a sociální výhody „inteligentní“
budovy účinně využívající zdroje, jež vykazují ekologické vlastnosti, jako
např. zelené střechy a zdi, a jsou vybudovány s použitím nových materiálů[40]. Současně s rozvojem
technologií musí lidé pracující na zelené infrastruktuře získat odpovídající schopnosti
a dovednosti, které jim umožní vyvinout inovativní přístup. Je nutné vyrovnat
nedostatek dovedností pomocí rekvalifikace a dalšího vzdělávání kvalifikovaného
personálu, aby se ve střednědobém horizontu zajistil dostatek náležitě
kvalifikovaných pracovních sil. Na úrovni EU jsou možnými zdroji podpory
výzkumu a inovací v rámci rozvoje zelené infrastruktury programy Horizont 2020
a Evropský fond pro regionální rozvoj. Poskytování finanční podpory na projekty
zelené infrastruktury Zohledněním zelené infrastruktury při
provádění opatření politiky v klíčových odvětvích by se zajistila podpora
příslušných mechanismů financování a zároveň by se posílilo zavádění zelené
infrastruktury v celé EU. Soukromý sektor se musí taktéž zapojit a musí
investovat do zelené infrastruktury. Projekty zelené infrastruktury jsou však
komplexní a jsou s nimi nutně spojená rizika, zejména v raných fázích jejich
rozvoje. EU musí případná rizika omezit prostřednictvím finančních nástrojů
(jako např. postupy sdílení rizik) a dohod zahrnujících více partnerů, jež jsou
financovány z veřejných a soukromých prostředků. Možní investoři (obec, region,
soukromí developeři) rovněž potřebují technickou pomoc při rozvoji projektů
zelené infrastruktury[41].
Komise a EIB v současnosti prověřují řadu možností pro zřízení finančního
nástroje na podporu investic souvisejících s biologickou rozmanitostí, k nimž
patří i projekty zelené infrastruktury. Projekty zelené infrastruktury na úrovni EU Četné zeměpisné prvky, mezi něž patří
například pohoří (Alpy, Pyreneje, Karpaty), povodí řek (Rýn, Dunaj) a lesy
(lesy v oblasti Fennoskandinávie), přesahují hranice jednotlivých států a tvoří
součást společného přírodního a kulturního dědictví EU a její identity.
Vyžadují koordinované, společné akce a celoevropské smýšlení. Iniciativy v
oblasti infrastruktury prováděné ve velkém měřítku doposud probíhaly pouze v
odvětví dopravy, energie a IKT[42].
Vytvoření rovnocenného nástroje, transevropských prioritních os pro zelenou
infrastrukturu v Evropě TEN-G (vycházejících z transevropských sítí v
odvětvích šedé infrastruktury TEN), by bylo významným přínosem k zajištění
odolnosti a vitality některých nejznámějších evropských ekosystémů, což by
současně přineslo sociální a hospodářské výhody. Tyto iniciativy by byly zároveň
stěžejními iniciativami, jež by mohly sloužit jako příklady na vnitrostátní,
regionální a místní úrovni a zdůraznit význam rozvoje transevropské zelené
infrastruktury při rozhodování v oblasti politiky, plánování a financování. Od
členských států a regionů se očekává, že využijí příležitostí pro vytvoření
zelené infrastruktury v přeshraničním/nadnárodním kontextu prostřednictvím
makroregionálních strategií financovaných v rámci Evropského fondu pro
regionální rozvoj[43]
a programů evropské územní spolupráce[44]. Rámeček č. 7: Projekty zelené infrastruktury na úrovni
EU. Iniciativa Evropského
zeleného pásu (Green Belt Initiative) je ekologická síť táhnoucí se od
Barentsova moře až po Černé moře. Jejím cílem je lépe sladit lidskou činnost s
přírodním prostředím a rozšířit příležitosti socio-ekonomického rozvoje
místních společenství. Iniciativa zahrnuje národní parky, přírodní parky,
biosférické rezervace, přeshraniční chráněné oblasti a nechráněné oblasti
nacházející se podél hranic nebo přesahující hranice. V rámci sítě se podporují
iniciativy regionálního rozvoje založené na ochraně přírody. Iniciativa si
klade za cíl přeměnit jednu z nejneproniknutelnějších bariér v lidské
historii (železnou oponu) v symbol usmíření a přeshraniční spolupráce
zachováním a ochranou jedněch z nejvíce působivých a zranitelných krajin v
Evropě. 4. Strategie EU na podporu
zelené infrastruktury Komise je odhodlána vytvořit strategii EU pro
zelenou infrastrukturu, jež přispěje k zachování a zlepšení stavu našeho
přírodního kapitálu a k dosažení cílů strategie Evropa 2020. Na základě výše
uvedených úvah o možných přínosech zelené infrastruktury a úlohy, kterou může
EU hrát při jejím rozvoji, se Komise domnívá, že strategie by měla dostat
podobu podpůrného rámce propojujícího politické signály a technická či vědecká
opatření. V současné fázi považuje tuto strategii za proveditelnou v rámci
stávajících právních předpisů, nástrojů politiky a mechanismů financování.
Strategie by obsahovala níže uvedené prvky. Podpora zelené infrastruktury v hlavních
oblastech politiky Mezi hlavní oblasti politiky, v nichž má být
zelená infrastruktura podporována, patří regionální politika nebo politika
soudržnosti, politika v oblasti změny klimatu a životního prostředí, řízení
rizik v souvislosti s přírodními pohromami, politika zdraví a ochrany
spotřebitele a společná zemědělská politika, včetně příslušných mechanismů
financování. Do konce roku 2013 Komise vypracuje technické pokyny pro začlenění
aspektů zelené infrastruktury do provádění uvedených politik v období 2014 až
2020. V rámci těchto hlavních oblastí politiky podnikne kroky s cílem zvýšit
informovanost o zelené infrastruktuře mezi hlavními skupinami zúčastněných
stran a podpořit osvědčené postupy, a to rovněž vytvořením speciální IT
platformy pro výměnu informací. Komise rovněž ověří, do jaké míry by mohla být
inovativní řešení v rámci zelené infrastruktury financována prostřednictvím
řady jiných nástrojů EU, mezi něž patří např. nástroj pro propojení Evropy. V
oblasti politiky TEN-T může být zelená infrastruktura jakožto nedílná součást
projektů podporována například v rámci navrhovaného přístupu týkajícího se
vytvoření koridoru. Zlepšení informací, posílení vědomostní
základny a podpora inovací Kromě dalšího mapování a posuzování v rámci
strategie EU pro biologickou rozmanitost přezkoumá Komise do roku 2015 rozsah a
kvalitu technických a prostorových údajů, jež jsou k dispozici pro rozhodování
v souvislosti se zaváděním zelené infrastruktury. Přezkum se rovněž zaměří na
to, jakým způsobem by bylo možné zlepšit stávající pravidla týkající se
generování, analýzy a šíření těchto informací, zejména lepším využíváním
nástrojů sdílení informací. Komise do roku 2013 prověří, zda je v
souvislosti s programem Horizont 2020 potřebné a možné z metodologického hlediska
podpořit probíhající mapování a posuzování, zdokonalit vědomostní základnu,
jakož i vypracovat a podpořit inovativní technologie a přístupy za účelem
usnadnění rozvoje zelené infrastruktury. Dále prozkoumá, do jaké míry by mohly
technické normy, zejména v souvislosti s fyzickými moduly budov a postupy,
přispět ke zvětšení trhu pro produkty vstřícné vůči aspektům zelené
infrastruktury. Zlepšení přístupu k financím Komise bude nadále zkoumat, zda existují
možnosti zřízení inovativních mechanismů financování na podporu zelené
infrastruktury. Spolu s EIB se zavazuje k vytvoření finančního nástroje EU do
roku 2014, který má podpořit subjekty zamýšlející realizovat projekty zelené
infrastruktury. Projekty zelené infrastruktury na úrovni EU Komise do konce roku 2015 provede studii s
cílem posoudit možnosti pro vytvoření iniciativy EU v oblasti TEN-G. Součástí
studie bude posouzení nákladů a hospodářských, sociálních a environmentálních
přínosů této iniciativy. 5. Závěry Zelená infrastruktura může významně přispět k
dosažení mnoha z klíčových politických cílů EU. EU může rozvoj zelené
infrastruktury nejlépe podpořit vytvořením podpůrného rámce, který posílí a
usnadní provádění projektů zelené infrastruktury v oblasti stávajících právních
a finančních nástrojů a nástrojů politiky. Členské státy by měly těchto
příležitostí využít, aby provádění zelené infrastruktury posílily a aby využily
její přínosy pro udržitelný rozvoj. Tento dokument vysvětluje, z jakého důvodu
by se zelená infrastruktura měla podporovat, a popisuje podrobnosti budoucí
strategie EU. Do konce roku 2017 Komise přezkoumá pokrok při rozvoji zelené
infrastruktury a zveřejní zprávu o získaných zkušenostech spolu s doporučeními
pro budoucí opatření. [1] COM(2012) 710 final, návrh rozhodnutí Evropského parlamentu
a Rady o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do
roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“. [2] KOM(2011) 571 v konečném znění, Úř. věst. C 37,
10.2.2012. [3] KOM(2010) 2020 v konečném znění, Úř. věst. C 88, 19.3.2011. [4] KOM(2011) 244 v konečném znění, Úř. věst. C 264,
8.9.2011. [5] Rada pro životní prostředí ve svých závěrech týkajících
se strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti (06/11) „zdůrazňuje význam
zelené infrastruktury rovněž jakožto přínosu k lepšímu začleňování aspektů
biologické rozmanitosti do dalších politik EU a vítá závazek Komise
vypracovat do roku 2012 strategii v oblasti zelené infrastruktury“.
Evropský parlament (05/12) „vyzývá Komisi k tomu, aby nejpozději do roku
2012 přijala specifickou strategii ekologické infrastruktury, jejímž primárním
cílem bude ochrana biologické rozmanitosti“. [6] Podrobnější technické informace o zelené infrastruktuře
lze najít v pracovním dokumentu útvarů Komise, jenž bude přijat současně s
tímto sdělením, SWD(2013) 155 final. [7] Zelená infrastruktura a územní soudržnost. Evropská
agentura pro životní prostředí (2011). Technická zpráva č. 18/2011. Viz rovněž http://ec.europa.eu/environment/nature/ecosystems/docs/Green_Infrastructure.pdf.
[8] Nellemann, C., Corcoran, E. (eds) 2010. Dead Planet,
Living Planet — Biodiversity and ecosystem restoration for sustainable
development. A rapid response Assessment. (Mrtvá planeta, živá planeta –
biologická rozmanitost a obnova ekosystémů v rámci udržitelného rozvoje.
Posouzení rychlé reakce). UNEP, GRID-Arendal. [9] KOM(2011) 612 v konečném znění/2. [10] KOM(2011) 614 v konečném znění. [11] KOM(2011) 17 v konečném znění, Přínos regionální politiky
k udržitelnému růstu v rámci strategie Evropa 2020. Pracovní dokument útvarů
Komise SEK(2011) 92 v konečném znění. [12] Connecting smart and sustainable growth through smart
specialisation (Inteligentní specializace jako nástroj propojení inteligentního
a udržitelného růstu). Evropská komise, 2012. [13] Územní agenda Evropské unie 2020. Pro soudržnou,
inteligentní a udržitelnou Evropu rozmanitých regionů. Neformální setkání
ministrů odpovědných za územní plánování a územní rozvoj. 19. května 2011,
Maďarsko. [14] Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu
o tematické strategii pro městské prostředí. KOM(2005) 718 v konečném
znění. [15] Zprávy, studie a přehledy vzniklé za podpory Evropské
komise viz http://ec.europa.eu/environment/nature/ecosystems/studies.htm. [16] Názorné příklady vytváření pracovních míst v rámci zelené
infrastruktury – viz tabulka 2 pracovního dokumentu útvarů Komise (SWD(2013)
155 final). [17] SWD(2012) 101 final/2, s. 13. [18] COM(2013) 216 final, strategie EU pro přizpůsobení se
změně klimatu. [19] Využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví
(LULUCF = Land-Use, Land-Use Change and Forestry). [20] Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 65. [21] Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému
hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Přístup Společenství v
oblasti prevence přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem,
KOM(2009) 82 v konečném znění. [22] COM(2012) 710 final. [23] Evropská agentura pro životní prostředí, zpráva o stavu
životního prostředí 2010. http://www.eea.europa.eu/soer. [24] Provádění tematické strategie pro ochranu půdy
a probíhající činnosti. Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě,
Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. COM(2012)
46 final. [25] KOM(2011) 625 v konečném znění/2. [26] Plán na ochranu vodních zdrojů Evropy. Sdělení Komise
Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru
a Výboru regionů. COM(2012) 673 final. [27] The Economics of Ecosystems and Biodiversity (TEEB)
(Ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti). Příklady: Vídeň, New York,
Philadelphie, Vittel, http://www.teebweb.org/. [28] Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 32. [29] Úř. věst. L 372, 27.12.2006, s. 19. [30] Integrated Constructed Wetlands (ICW) (integrovaná
technická rekultivace mokřadů) je příkladem projektu zelené infrastruktury,
který může přispět k tomu, aby EU splnila své politické cíle v oblasti čištění
odpadních vod a ochrany vod ke koupání. [31] COM(2013) 133 final. [32] http://www.thebluecarbonproject.com/the-problem-2/. [33] Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7. [34] Úř. věst. L 103, 25.4.1979, s. 1. [35] http://ec.europa.eu/environment/nature/natura2000/financing/index_en.htm. [36] http://ec.europa.eu/environment/nature/ecosystems/docs/adaptation_fragmentation_guidelines.pdf. [37] http://ec.europa.eu/environment/nature/ecosystems/studies.htm#design. [38] Metodologická práce o mapování a posuzování ekosystémů a
jejich služeb se provádí v rámci opatření 5 strategie pro biologickou
rozmanitost. Tyto informace se však musí přizpůsobit potřebám zelené
infrastruktury (příklady viz http://ec.europa.eu/environment/nature/ecosystems/index_en.htm).
V rámci politiky v oblasti změny klimatu EU nedávno přijala předpisy o
harmonizaci započítávání emisí skleníkových plynů v odvětví LULUCF a stanovila
plán pro zlepšení a rozšíření účetních systémů členských států. Tímto způsobem
se v celé EU zajistí konzistentní údaje o úrovni emisí skleníkových plynů
produkovaných (řízenými) ekosystémy: Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o
účetních pravidlech týkajících se emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení v
důsledku činností souvisejících s využíváním půdy, změnami využívání půdy
a lesnictvím a o informacích týkajících se opatření v souvislosti s těmito
činnostmi. [39] COM(2012) 60 final. [40] Connecting smart and sustainable growth through smart
specialisation (Inteligentní specializace jako nástroj propojení inteligentního
a udržitelného růstu). Evropská komise, 2012. [41] http://ec.europa.eu/environment/enveco/biodiversity/pdf/BD_Finance_summary-300312.pdf. [42] KOM(2011) 676 v konečném znění, KOM(2011) 665 v konečném
znění. [43] Strategie EU pro region Baltského moře a strategie EU pro
Podunají. [44] http://ec.europa.eu/regional_policy/cooperate/cooperation/index_en.cfm.