This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52013DC0047
REPORT FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT AND THE COUNCIL On Progress in Romania under the Co-operation and Verification Mechanism
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o pokroku Rumunska v rámci mechanismu spolupráce a ověřování
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o pokroku Rumunska v rámci mechanismu spolupráce a ověřování
/* COM/2013/047 final */
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o pokroku Rumunska v rámci mechanismu spolupráce a ověřování /* COM/2013/047 final */
V červenci 2012
vypracovala Komise zprávu o pokroku Rumunska od roku 2007 v rámci mechanismu
spolupráce a ověřování (MSO)[1].
Tato zpráva zkoumala udržitelnost a nezvratnost prováděných reforem.
Jelikož zpráva byla vydána v době, kdy vyvstaly zásadní otázky týkající se
respektování právního státu a nezávislosti soudnictví v Rumunsku, obsahovala
specifická doporučení, jak dodržování těchto základních zásad
obnovit. Bylo také rozhodnuto podat po šesti měsících zprávu, která se
měla soustředit na doporučení Komise v této oblasti. Situaci v Rumunsku
v průběhu uplynulých šesti měsíců lze charakterizovat
jako období přípravy na nedávné volby. Komise se domnívá, že jmenování
nové vlády po volbách představuje novou příležitost zajistit respektování
právního státu a nezávislosti soudů a zajistit stabilitu. Loajální
spolupráce mezi institucemi a stabilita dělby moci představují
významné stavební kameny, na jejichž základě je možné pokračovat v
řešení otázek soudní reformy a boje proti korupci. Tato zpráva hodnotí specifická
doporučení vydaná Komisí, pokud jde o respektování právního státu a
nezávislost soudnictví. Informuje rovněž o referenčních cílech MSO
týkajících se ostatních aspektů reformy soudního systému a boje proti
korupci.
1. Respektování právního státu a
nezávislosti soudnictví
Komise vydala deset
specifických doporučení, která měla pomoci vyřešit rozpory,
pokud jde o respektování právního státu a nezávislost soudů. Rumunská
vláda Komisi potvrdila, že tato doporučení provede[2].
Komise pokrok v těchto bodech podrobně sledovala s ohledem
na referenční cíle stanovené v rozhodnutí o MSO. Z hodnocení
vyplývá, že Rumunsko provedlo několik doporučení Komise, jejichž
cílem byla obnova právního státu a nezávislosti soudnictví, avšak nikoli
všechna. Ačkoli byla respektována ústava a úloha a rozhodnutí Ústavního
soudu, nebyly dostatečně provedeny závazky týkající se nezávislosti
soudnictví a reakce na rozhodnutí o bezúhonnosti. Zároveň dosud nebylo
jmenováno nové vedení státního zastupitelství a Národního protikorupčního
ředitelství. Ústavní
pořádek v Rumunsku Mezi hlavní důvody
znepokojení, které Komise v červenci vyjádřila, patřila
stabilita ústavního pořádku. Zde má zvláštní význam
úloha Ústavního soudu. Pravomoci Ústavního soudu kontrolovat ústavnost
rozhodnutí přijatých parlamentem byly prostřednictvím rozsudků
Ústavního soudu v podstatě obnoveny, a mimořádné nařízení
č. 38 je tudíž de facto nepoužitelné[3].
Zrušení mimořádného nařízení č. 41 zajistilo dodržování
rozhodnutí soudu týkajících se kvóra v případě referenda. Fakt,
že konečné rozhodnutí Ústavního soudu o platnosti referenda ze dne 29.
července[4]
bylo respektováno, představoval zásadní signál, že ústavní normy již
nejsou zpochybňovány. Dalším zdrojem
znepokojení bylo využívání mimořádných nařízení, které zneklidnilo
také Benátskou komisi Rady Evropy[5].
Významnou úlohu, pokud jde o obavy z obcházení ústavních norem, sehrálo
využití této pravomoci na počátku července. Rumunská vláda se
zavázala využívat mimořádná nařízení výhradně v situacích
vymezených ústavou a pouze v případech nouze. V uplynulých
měsících již tato otázka takové znepokojení nevzbuzovala a působení
nového parlamentu s jasnou většinou by mělo napomoci tomu, aby
se jako prostředek pro správné vydávání právních předpisů
upevnily řádné legislativní postupy. Komise konstatuje, že
veškeré akty včetně rozhodnutí Ústavního soudu byly zřejmě
včas zveřejněny v úředním věstníku. V lednu 2013 jmenoval
parlament nového veřejného ochránce práv (ombudsmana). Vzhledem k faktu,
že nový veřejný ochránce práv získal plnou podporu vládní koalice, avšak
nikoli opozice, bude obzvláště důležité, aby svým jednáním ukázal, že
dokáže být nadstranický. Veřejný ochránce práv zastává významnou úlohu
v zabezpečování kontrolních mechanismů systému, zejména pokud
jde o kontrolu pravomocí výkonných orgánů vydávat právní předpisy
prostřednictvím nařízení. Závěrem lze
říci, že pozice ústavy a Ústavního soudu byla v souladu
s doporučeními Komise obnovena. Je však zásadní, aby prezident, nová
vláda a parlament zajistili stabilitu ústavního pořádku, a všechny
politické strany by měly usilovat o menší polarizaci politického systému. V předvolebním
období se také diskutovalo o možné změně ústavy. Důležité je,
aby proces ústavní reformy probíhal za plného dodržování základních hodnot, jako
jsou respektování právního státu a dělba moci. To zahrnuje jednak stálé
respektování Ústavního soudu, který zaručuje nadřazenost ústavy, a
jednak nezávislost a stabilitu soudních institucí včetně státního
zastupitelství. Rovněž je důležité, aby debata o možné reformě
skýtala dostatek času a otevřenosti pro to, aby bylo možno pomocí
příslušného ústavního postupu dosáhnout co nejširší možné shody.
V této souvislosti je také nezbytné ujistit soudní instituce, že je
zajištěna jejich nezávislost, a vyhýbat se spekulacím, které
vytvářejí atmosféru nestability. Nezávislost
soudnictví Jedním z hlavních
důvodů znepokojení byly v létě zjevné doklady nátlaku na
soudní instituce a nedostatečné respektování nezávislosti soudnictví. To
vyvolává znepokojení i nadále. Komise obdržela řadu zpráv o zastrašování
či obtěžování, jemuž jsou vystaveny osoby pracující
v klíčových soudních institucích a institucích zabývajících se bojem
proti korupci, a to včetně vyhrožování soudcům i jejich rodinám
a mediální kampaně, které nabyly rozměrů obtěžování[6].
Doporučení Komise
bohužel nebylo plně provedeno. Politicky motivované útoky na soudnictví
stále neustaly. Ústřední bod zde představuje akceptování soudních
rozhodnutí: pro to je nutné, aby všichni političtí představitelé dosáhli
shody v tom, že přestanou soudní rozhodnutí diskreditovat, podrývat
důvěryhodnost soudců a státních zástupců a vytvářet na
ně nátlak. Komise by rovněž
chtěla upozornit na úlohu médií. V řadě případů
vykonávala média nátlak na soudní systém a vyvstaly konkrétní pochybnosti o
tom, zda Národní audiovizuální rada účinně plní svou dohledovou
funkci. V dané situaci se zdá, že je třeba přezkoumat stávající
pravidla, aby se vedle svobody tisku zaručila také řádná ochrana
institucí a základních práv jednotlivců a umožnilo se účinné zjednání
nápravy. Zvláštní otázkou byly
obavy Komise, aby dřívější soudní rozhodnutí nebyla za specifických
okolností dočasného výkonu prezidentské funkce v létě minulého
roku zrušena prostřednictvím milostí. Dočasný prezident dané doporučení
plně dodržel. Další aspekt
nezávislosti soudů představuje závazek představitelů
výkonné a zákonodárné moci, pokud jde o kvalitu osob jmenovaných do
klíčových funkcí v soudních institucích. Komise má za to, že postup
Rumunska v boji proti korupci ve vysokých funkcích je jedním
z nejvýznamnějších pokroků v rámci MSO. Je nutné, aby i
budoucí vedení zachovalo účinné a nestranné vyšetřování
případů. Proto Komise zastává názor, že má zásadní význam, aby státní
zastupitelství a Národní protikorupční ředitelství získaly nové
vedení, které bude prokazatelně nezávislé, bezúhonné a profesionálně
schopné, takže si získá důvěru veřejnosti a bude i nadále
dosahovat efektivních výsledků. V této souvislosti
zpráva zdůrazňovala jmenování nového nejvyššího státního zástupce a
hlavního státního zástupce Národního protikorupčního ředitelství, a
to pokud jde o otevřenost a transparentnost postupu i o výběr
kandidátů, kteří jsou odborně způsobilí, bezúhonní a mají
zkušenosti s bojem proti korupci. Tento proces byl zpočátku uspěchaný
a nevzbuzoval důvěru soudců a státních zástupců. Ministr
spravedlnosti posléze lhůty prodloužil a provedl několik zlepšení
postupu[7],
avšak přihlásil se jen omezený počet kandidátů. Dva kandidáti,
kteří byli nakonec vybráni, nezískali kladná stanoviska Vrchní rady
soudců a státních zástupců a nakonec byli prezidentem odmítnuti.
Komise je toho názoru, že dostatečný počet kvalitních kandidátů
v otevřeném a transparentním procesu, kteří pokud možno získají
podporu Vrchní rady, představuje zásadní předpoklad pro vedení, které
si dokáže získat důvěru veřejnosti. Bezúhonnost Představitelé moci
se musí vyznačovat vysokou mírou bezúhonnosti. Pokud soudní instituce
zjistí, že tomu tak není, a dotyčné osoby na soudní rozhodnutí nereagují,
poukazuje to navíc na nedostatečné respektování právního státu. Ve své
červencové zprávě vyjádřila Komise znepokojení, že vláda ani
parlament tuto zásadu plně nectí. Negativní zprávy
Národního úřadu pro prověřování bezúhonnosti[8]
týkající se ministrů a vyšších úředníků nevedly k jejich
rezignaci[9].
Nová vláda sice zopakovala svůj cíl bojovat s korupcí,
mezi novými ministry však jsou dva potvrzené případy vyšetřováni
pro podezření z korupce. Komise ve svých červencových
doporučeních vyjádřila očekávání, že ministři půjdou
v otázkách bezúhonnosti příkladem, a totéž by se předpokládalo i
v případě obvinění z korupce. Pro důvěryhodnost
vlády je zásadní, aby osoby zastávající ministerskou funkci měly
důvěru veřejnosti, čehož lze dosáhnout například
odstoupením v případě, že Národní úřad pro
prověřování bezúhonnosti vydá zprávu zpochybňující jejich
bezúhonnost. Bude třeba plně uplatňovat ústavní požadavky
včetně pozastavení výkonu ministerské funkce v případě
obvinění. Důvěryhodnosti
parlamentu by podobně prospělo, kdyby existovaly jasnější
postupy pro řešení případů, kdy je rozhodnutím zpochybněna
bezúhonnost poslanců nebo kdy čelí obvinění z korupce. Předpokladem
by mělo být, že v rámci zavedených ústavních pravidel může státní
zastupitelství vykonávat svou práci stejně, jako tomu je u jiných
občanů. Jasnost a automatičnost představují nejlepší
způsob, jak rozptýlit dřívější znepokojení z toho, že
v této oblasti vládla v parlamentních postupech jistá subjektivita. V lednu 2013 přijal
parlament změny statutu poslanců, jimiž se mění postup pro
zrušení imunity v případech prohlídek, zatčení či zadržení
poslanců a stíhání bývalých ministrů. Plánují se další kroky
včetně kodexu chování. Bude třeba stanovit lhůty pro každou
fázi postupu a požadavek, aby parlament v případě, že odmítne imunitu
zrušit, vydal řádné odůvodnění. Důležité je rovněž
vyjasnit, že Národní úřad pro prověřování bezúhonnosti
zůstává i nadále jediným orgánem, jehož úlohou je ověřovat
možnou neslučitelnost funkcí zvolených a jmenovaných úředníků. Pokud jde o přístup
parlamentu, značný důvod znepokojení představovalo
obecnější zpochybnění soudních rozhodnutí, k němuž
v jednom případě došlo: Vrchní rada soudců a státních
zástupců se musela obrátit na Ústavní soud, aby parlament
skutečně provedl jasný pravomocný rozsudek nejvyššího soudu[10].
Doufejme, že nové postupy opakování takových problémů zabrání. Doporučení Komise vítá pozitivní
kroky, k nimž od července došlo, avšak má za to, že k plnému
provedení jejích doporučení je ještě třeba mnohé učinit.
Nástup nové vlády a nového parlamentu představuje skvělou
příležitost tyto kroky konsolidovat a vyřešit zbývající problémy.
Zásady, na nichž se zakládají doporučení Komise týkající se ochrany
právního státu a ochrany schopnosti soudního systému vydávat rozhodnutí bez
zásahů zvenčí, zůstanou i v budoucnosti v jádru
přístupu Komise. Bude důležité
nadále respektovat zodpovědnost a rozhodnutí Ústavního soudu a
zaručit řádné dodržování všech ústavních požadavků, aby se
v Rumunsku zajistilo pluralitní fungování demokracie a snížila se její polarizace.
Rovněž bude důležité zaručit, že proces ústavní reformy bude
plně respektovat právní stát, dělbu moci a nezávislost a stabilitu
soudnictví a že bude zároveň založen na co nejširší shodě. Nová vláda sdělila
již v dohodě o institucionální spolupráci mezi prezidentem a
ministerským předsedou svůj závazek podporovat nezávislost soudnictví
a nadřazenost právního státu. V návaznosti na to by se nyní měly
učinit zejména tyto kroky: ·
Zavést jasný rámec[11]
požadavků na to, aby nedocházelo k diskreditaci soudních rozhodnutí a
podrývání práce soudců a státních zástupců či nátlaku na
ně, a zajistit, aby tyto požadavky byly účinně prosazovány.
Mělo by se vyžádat stanovisko Vrchní rady soudců a státních
zástupců k příslušným ustanovením. ·
Přezkoumat stávající standardy tak, aby se
zachovala svoboda a pluralita médií a zároveň se umožnilo účinné
zjednání nápravy v případech porušení základních práv jednotlivců i v
případech nepřiměřeného nátlaku či zastrašování ze
strany médií namířených proti soudnímu systému a institucím zabývajícím se
bojem proti korupci. Měla by být zaručena skutečná nezávislost
Národní audiovizuální rady, která by měla v tomto ohledu naplnit svou
úlohu tím, že stanoví kodex chování a bude vyžadovat jeho dodržování. ·
Zajistit, že nové vedení státního zastupitelství
a Národního protikorupčního ředitelství vzejde
z dostatečného množství kvalitních kandidátů vybíraných v
otevřeném a transparentním procesu a že bude splňovat kritéria
stanovená v dohodě o institucionální spolupráci, zejména kritéria profesionální
zdatnosti, bezúhonnosti a zkušeností s bojem proti korupci. Důležitým
krokem pro získání důvěry veřejnosti bude kladné stanovisko
Vrchní rady soudců a státních zástupců. ·
Nový veřejný ochránce práv bude muset
představovat nezpochybnitelnou autoritu, bezúhonnost a nezávislost, jakož
i nadstranický přístup. ·
Učinit nezbytné kroky, aby ministři,
jejichž bezúhonnost byla zpochybněna rozhodnutím, odstoupili
z funkce. Zajistit rychlé uplatňování ústavních pravidel o
pozastavení výkonu ministerské funkce při obvinění. ·
Parlament by měl vycházet z nových pravidel
a přijmout jasné a objektivní postupy pro pozastavení výkonu poslaneckého
mandátu v případě poslanců, kteří čelí negativnímu
rozhodnutí o bezúhonnosti nebo kteří byli odsouzeni za korupci; měl
by rovněž stanovit krátké lhůty pro vyřízení žádostí státního
zastupitelství o zrušení imunity poslanců. Pokud parlament zabrání
normálnímu průběhu vymáhání práva, měl by podat řádné
odůvodnění.
2. Reforma soudního systému,
bezúhonnost, boj proti korupci
Tento oddíl shrnuje
pokroky ve vztahu k referenčním cílům stanoveným
v mechanismu spolupráce a ověřování a v předchozích
doporučeních Komise. Tyto cíle zůstávají i nadále v platnosti a
budou zhodnoceny v příští zprávě. Reforma
soudního systému První doporučení v
červencové zprávě o reformě soudního systému se týkalo zavedení
všech čtyř právních řádů[12].
Termíny pro provádění této klíčové reformy jsou nadále nejisté.
Vstup
v platnost občanského soudního řádu se stále plánuje na únor
2013. U trestního zákoníku a trestního řádu
je vstup v platnost prozatím naplánován na únor 2014. Je
třeba jasnějších informací o tom, jak zabránit dalšímu odsouvání
těchto termínů. Od vydání poslední
zprávy vytvořilo ministerstvo spravedlnosti víceletou strategii pro
zavedení dotyčných právních řádů, a to včetně otázky
zdrojů. Fakt, že možné dopady se
posuzují až po přijetí řádů parlamentem, představuje další
zdroj nejistoty, a plné posouzení dopadů na lidské zdroje se plánuje až v
roce 2014[13].
Tento proces se zkomplikuje, pokud se znění řádů bude často
měnit: neměl by se ztratit ze zřetele obecný cíl, jímž je
zajistit účinnější a rychlejší výkon spravedlnosti, například
při předkládání soudních důkazů v případech
korupce. Druhé doporučení se
týkalo celkové pracovní zátěže v rumunském soudním systému a nutnosti
restrukturalizovat soudní systém i státní zastupitelství, aby se vyrovnaly
personální zdroje a jejich zátěž. Vláda řeší některé konkrétní
příčiny záplavy nových případů přímo u zdroje, a to
pomocí legislativních změn[14].
Tyto snahy snížit zátěž v místech, kde je systém nejzatíženější,
by mohly být účinnější než snaha vyřešit problém zvyšováním
počtu soudců a státních zástupců, což by navíc mohlo ohrozit
nedávné zlepšení kvality a odborného vzdělávání nově přijímaných
pracovníků v oboru. Poslední doporučení
se týkalo vytvoření zastřešující monitorovací skupiny pro soudní
reformu. Bylo odrazem potřeby dosáhnout v oblasti reformy soudního
systému konsensu. Od vydání červencové zprávy nenastal ve snaze o
efektivní sdružení klíčových subjektů žádný pokrok. Odpovědnost
soudního systému Nový právní rámec pro
soudní inspekci, který byl přijat v roce 2011, umožnil soudní
inspekci účinněji zasahovat, což vedlo v prvních několika
měsících k zahájení 21 nových disciplinárních řízení[15]. Ministerstvo
spravedlnosti novou inspekci podpořilo řadou praktických
opatření, mimo jiné zajištěním budovy pro nové sídlo. Obecnější
ponaučení vyvozené z jednotlivých případů by se mohlo stát
jedním ze zdrojů společné politiky, kterou Komise doporučila
Vrchní radě soudců a státních zástupců a vládě k
podpoře odpovědnosti a bezúhonnosti. Dalším prvkem, který je
nezbytný pro dobrou pověst a odpovědnost soudního systému, je postup
jmenování soudců a státních zástupců. Zdá se, že nová pravidla
povyšování k Nejvyššímu kasačnímu a trestnímu soudu vnesla do systému
větší přísnost: udržet kvalitu uchazečů se jeví jako
důležitější než řešit pociťovaný nedostatek personálu,
který může být nakonec pouze přechodný. Konzistentnost
a efektivita práce soudů Konzistentnost a
transparentnost soudního řízení je klíčovým prvkem pro jeho
důvěryhodnost a efektivitu. Od vydání červencové zprávy
pokračoval Nejvyšší kasační a trestní soud v konkrétních
opatřeních s cílem sjednotit judikaturu a zlepšit její kvalitu, a to
zajištěním předávání rozhodnutí soudům nižší instance a
zlepšením internetového přístupu. Soustředění se na sjednocení
judikatury týkající se právních otázek by rovněž napomohla postupná
přeměna Nejvyššího kasačního a trestního soudu
v plnohodnotný kasační soud, který je méně příslušný pro
odvolání. Tomuto směřování již nyní napomáhá postup odvolání
v zájmu práva. Bude důležité zajistit, aby tyto pozitivní kroky
neohrozila zvýšená zátěž vyvolaná novým postupem pro předběžné
otázky, přičemž stávající počet soudců v senátech
Nejvyššího kasačního a trestního soudu se zdá být správně vyvážený. Důležitou otázkou
pro sjednocení jurisdikce je aktualizace zastaralého informačního systému.
Ten omezuje obeznámenost soudců s rozsudky v souběžných
případech. Připravují se dva projekty. Ministerstvo spravedlnosti
chce provést strategii umožňující snadný a rychlý přístup do hlavní
databáze soudních orgánů ECRIS a Vrchní rada soudců a státních
zástupců se zároveň pokouší zlepšit stávající alternativní systém
„Jurindex“. Bylo by vhodné, kdyby tyto iniciativy postupovaly
společně[16]. Efektivita
práce soudů Přístup nejvyššího
soudu k případům korupce ve vysokých funkcích se nadále
vyznačuje vítanou mírou proaktivního vedení případů. Nejvyšší
kasační a trestní soud oznámil značný pokrok v řešení
případů korupce ve vysokých funkcích, kde se počet
otevřených případů snížil z 28 na 10, a rovněž zvýšení
počtu případů vyřešených v první instanci. V případech,
kdy byli obžalovaní odsouzeni, rovněž nadále vládl přiměřenější
a konzistentnější přístup v otázce trestů. Díky tomu se
zdá, že justice účinněji plní svou odrazující úlohu. Dalším požadavkem je,
aby vymáhání práva fungovalo efektivně a spravedlivě v celém
systému. Nejvyšší kasační a trestní soud nadále postupuje ve stanovování
standardů a pokynů pro nižší soudy. V posledních
několika měsících pracovaly ministerstvo věcí veřejných,
generální ředitelství pro boj s korupcí i nejvyšší soud stále
profesionálně a nestranně, v některých případech pod
mimořádným tlakem. Odolnost, kterou tyto instituce doposud prokázaly,
potvrzuje závěr, že jejich výkon v boji proti korupci ve vysokých
funkcích představuje jeden z nejvýznamnějších signálů pokroku,
jehož Rumunsko v rámci MSO dosáhlo. Je zásadní, aby tyto pokroky
pokračovaly i za nového vedení. Nesmí je také podrývat jiná omezení
schopnosti donucovacích orgánů vykonávat spravedlnost[17]. Bezúhonnost Od vydání poslední
zprávy Národní úřad pro prověřování bezúhonnosti (ANI) i nadále
rozvíjí své výsledky a zvyšuje operativní účinnost[18]. ANI
začínal jako ambiciózní informační projekt, jehož cílem bylo
shromažďovat data o zvolených a jmenovaných úřednících a umožnit
srovnání s jinými státními databázemi, například obchodním
rejstříkem či finančním úřadem, a tím odhalovat střety
zájmů. Jeho plné fungování si však vyžádá další zdroje. Nadále zůstává
vážným zdrojem znepokojení, že rozhodnutí úřadu ANI jsou často
zpochybňována. Děje se tak přesto, že v případech, kdy
byla napadena, byla odvolání proti jeho rozhodnutím obvykle soudem zamítnuta.
Úřad ANI a Národní rada pro prověřování bezúhonnosti i jejich
zaměstnanci byli často terčem útoků ze strany politiků
a médií. Parlament nevymohl reakci na zprávu úřadu ANI, přestože ji
podpořila pravomocná soudní rozhodnutí (viz výše). V listopadu 2012
vydal úřad ANI čtyři zprávy o neslučitelnosti funkcí
týkající se ministrů a vyšších úředníků. Všechny byly napadeny
soudně a žádný z dotyčných na jejich základě neodstoupil
z funkce[19].
To spolu s častými návrhy na změnu právního rámce úřadu ANI
vytváří nejistotu, která poškozuje schopnost Rumunska prokázat, že zavedlo
pevný právní rámec v oblasti prověřování bezúhonnosti. Boj
proti korupci Národní
protikorupční ředitelství (DNA) nadále s úspěchem
vyšetřuje a předkládá případy korupce. Počet pravomocných
odsouzení na základě stíhání zahájených ředitelstvím DNA se
v roce 2012 oproti předchozímu roku zdvojnásobil. Případy se
týkaly politiků ze všech hlavních stran. Neustále se zvyšuje rovněž
počet obvinění a odsouzení v případech podvodů
s prostředky EU, které ředitelství DNA řeší. To může
sloužit jako významný vzor pro státní zastupitelství, protože se ukazuje, že ve
výsledcích jednotlivých zastupitelství existují značné rozdíly. Mechanismus spolupráce a
ověřování rovněž požaduje výrazné úsilí v boji s korupcí na
všech úrovních rumunské společnosti. Výzkumy trvale poukazují na vysokou
míru znepokojení veřejnosti širokým výskytem korupce[20]. V této
souvislosti přivítala červencová zpráva Národní protikorupční
strategii. Některé útvary učinily významné kroky a zdá se, že
účast místních orgánů se zlepšuje[21].
Ministerstvo spravedlnosti vytvořilo struktury, které by měly
fungování strategie pomoci, a zdá se, že díky nim proces i navzdory jejich
nízkému počtu postupuje. S vítanou mírou proaktivity se setkávají
návštěvy v terénu a hledání osvědčených postupů. Je
důležité zajistit, aby pro hladké provádění strategie byly k
dispozici přiměřené zdroje. Kromě toho je řada
projektů pro boj proti korupci financována z prostředků EU, mimo
jiné na ministerstvech školství, zdravotnictví a regionálního rozvoje a také ve
státní správě. Probíhá jejich provádění a nyní se očekávají
výsledky. Dalším významným prvkem
je stíhání praní peněz a konfiskace. V roce 2012 byl zaveden nový
právní rámec v oblasti rozšířené konfiskace, na hodnocení jeho
efektivity je však zatím příliš brzy. Pokud jde o praní peněz jako
samostatný trestný čin, jeden významný případ právě nyní
řeší Nejvyšší kasační a trestní soud. Úřad pro vymáhání majetku
zaznamenal vyšší počet žádostí, jimiž se zabývá, a to zejména žádostí
vydaných rumunskými orgány. V současné době neexistují žádné
souhrnné statistiky, pokud jde o přesnou hodnotu zkonfiskovaného majetku,
odhady jsou však spíše nízké. K dispozici nejsou ani žádné souhrnné statistiky
částek, které byly na základě příkazů ke konfiskaci
skutečně získány. V neposlední
řadě se zdá, že nedošlo k velkému pokroku v oblasti
předcházení a trestání korupce v souvislosti se zadáváním
veřejných zakázek. Pokrok v boji proti korupci ve vysokých funkcích
se v oblasti veřejných zakázek neodrazil. Zdá se, že případy se
vlečou velmi dlouho, což je zčásti způsobeno potřebou
specifických finančních odborných posudků, a pak vzniká zvláštní
problém smluv, které byly uzavřeny před vynesením rozsudku
v dané věci. Tresty pro úředníky, kteří se účastnili
podvodů při zadávání veřejných zakázek, jsou nadále velmi nízké
a zákon neumožňuje zrušit projekty, které již byly provedeny, na
základě střetu zájmů. Kromě toho existují značné
pochybnosti o efektivitě stíhání v těchto případech[22]. Zdá se, že
nedávné návrhy zpochybňují stabilní nezávislou institucionální základnu,
která je pro skutečný pokrok nezbytná. Vhodným postupem by zde mohl být
systematičtější přístup ke kontrolám ex ante, což by
nejspíše byl úkol pro Národní úřad pro prověřování bezúhonnosti
(s novými zdroji), který by zároveň zajišťoval jeho jednotné a
systémové uplatňování.
3. Závěr
Z tohoto hodnocení
vyplývá, že Rumunsko provedlo několik doporučení Komise, jejichž
cílem byla obnova právního státu a nezávislosti soudnictví, avšak nikoli
všechna. Ačkoli byla respektována ústava a úloha a rozhodnutí Ústavního
soudu, nebyly plně provedeny závazky týkající se ochrany soudnictví
před útoky, odstoupení ministrů, jejichž bezúhonnost byla
zpochybněna rozhodnutím, a odchodu poslanců, kteří čelí
pravomocnému rozhodnutí o neslučitelnosti funkcí a střetu zájmů
nebo kteří byli pravomocně odsouzeni za korupci ve vysokých funkcích.
Je rovněž stále třeba jmenovat nové vedení státního zastupitelství a
Národního protikorupčního ředitelství. Komise se domnívá, že
zvolení nového parlamentu a jmenování nové vlády představují
příležitost pro úplné a urychlené provedení těchto doporučení.
Vyzývá novou vládu, aby k tomu podnikla potřebné kroky. Komise rovněž
upozorňuje na nutnost zrychlit provádění jejích doporučení,
pokud jde o reformu soudnictví, bezúhonnost a boj proti korupci. V rámci
neustálého dialogu s rumunskými orgány bude postup reforem podrobně
sledovat a na konci roku 2013 o něm podá zprávu. [1] COM(2012)
410 final. Tuto analýzu a doporučení
schválila v září Rada pro obecné záležitosti. [2] Dopisy ze dne
16. července a 17. července 2012. [3] Mimořádné
nařízení č. 38/2012 nebylo formálně zrušeno. Rozhodnutím
Ústavního soudu č. 727 ze dne 9. července 2012 a č. 738 ze dne
19. září 2012 však bylo mimořádné nařízení č. 38 prohlášeno
za protiústavní. Mimořádné nařízení č. 38 by v souladu
s rozhodnutím Ústavního soudu mělo být formálně zrušeno. [4] Rozhodnutí
Ústavního soudu č. 6 ze dne 21. srpna 2012. Následovalo poté, co
senát dne 19. září 2012 schválil zákon o změně mimořádného
nařízení vlády č. 41, kterým se mění zákon č. 3/2000 o
organizaci referenda. [5] Benátská komise
byla toho názoru, že problém přílišného využívání mimořádných
nařízení vlády je třeba řešit: http://www.venice.coe.int/webforms/documents/CDL-AD(2012)026-e.aspx. [6] Například
obvinění z nátlaku a zastrašování vůči soudcům Ústavního
soudu, o nichž byla Komise informována. Dopis předsedy Barrosa rumunskému
ministerskému předsedovi Victoru Pontovi ze dne 10. srpna 2012: http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-12-621_en.htm. [7] Některé
změny vyplynuly z diskusí s Evropskou komisí a s Vrchní radou soudců
a státních zástupců. [8] Zprávy tohoto
úřadu mají přímý účinek, pokud nejsou do patnácti dnů
napadeny soudně. Kromě toho je třeba poznamenat, že jen asi v 5 %
případů je soudní napadení zpráv úspěšné. [9] Žádná
z dotyčných čtyř osob není členem nové vlády. [10] Ústavní soud
vydal rozhodnutí týkající se ústavního sporu mezi soudními institucemi a
senátem v případě, kdy pravomocné rozhodnutí Nejvyššího kasačního
a trestního soudu potvrdilo rozhodnutí o neslučitelnosti funkcí jistého senátora (rozhodnutí Ústavního soudu
č. 972 ze dne 21. listopadu 2012). Rozhodnutí Ústavního soudu nebylo do konce
funkčního období senátu stále ještě provedeno. [11] Například
kodex chování. [12] V letech 2009 a
2010 byly přijaty nový občanský a trestní zákoník a související
soudní řády, dosud však vstoupil v platnost pouze občanský zákoník. Data vstupu
ostatních právních řádů v platnost jsou nejistá, rumunské orgány
však nedávno potvrdily, že občanský soudní řád vstoupí v platnost dne
1. února 2013. [13] Zpráva
z července 2012 poukázala na nutnost rozlišovat dopad právních
řádů na zdroje od širších otázek pracovní zátěže v soudních
institucích. [14] Např.
při řešení otázek týkajících se daní z první registrace vozidla
se soudní postup nahradí postupem správním, díky čemuž by měly soudy
řešit přibližně o 100 000 spisů méně. [15] Jeden
obzvláště významný případ vedl v létě k tomu, že byl
po dobu vyšetřování pozastaven výkon funkce jistého státního zástupce,
který je zároveň členem Vrchní rady soudců a státních
zástupců. [16] Ministerstvo
spravedlnosti rovněž zahájilo střednědobý projekt na podporu
kodifikace právních předpisů, který může přinést změny
vedoucí ke zrychlení procesu aktualizace. [17] Například
nedávný návrh, aby důkazy shromážděné donucovacími orgány při
vyšetřování jiných trestných činů nebylo možné použít při
soudních procesech týkajících se obvinění z korupce. [18] Dobrou zprávou
také je, že soud připustil odvolání úřadu ANI proti rozhodnutí výboru
pro vyšetřování původu majetku. [19] Tři
dotčení ministři podali proti zprávám odvolání. Další vyšší úředník
odstoupil z jiných důvodů (a rovněž se odvolal). [20] Srov.
průzkum Eurobarometr č. 374 z února 2012, http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_374_en.pdf,
a index vnímání korupce za rok 2012 organizace Transparency International,
http://www.transparency.org/cpi2012/results. [21] V lednu
2013 registroval sekretariát Národní protikorupční strategie 1 874 radnic
a 20 okresních rad. [22] Komise se
při sledování právních předpisů v oblasti veřejných
zakázek setkává s případy, kdy státní zastupitelství na silné
důkazy o pochybení zřejmě vůbec nereagovalo.