This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52012DC0742
COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE COUNCIL AND THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE A new European approach to business failure and insolvency
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU Nový evropský přístup k neúspěchu v podnikání a k úpadku
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU Nový evropský přístup k neúspěchu v podnikání a k úpadku
/* COM/2012/0742 final */
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU Nový evropský přístup k neúspěchu v podnikání a k úpadku /* COM/2012/0742 final */
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU
PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU Nový evropský přístup k neúspěchu v
podnikání a k úpadku 1. Úvod: Spravedlnost pro růst Protože Evropa čelí vážné
hospodářské a sociální krizi, přijímá Evropská unie opatření na
podporu hospodářské obnovy, nastartování investic a zajištění
zaměstnanosti. Politickou prioritou číslo
jedna je přijímat opatření, jež přinesou udržitelný růst a
prosperitu[1]. Dluhová krize má bezprostřední dopad na
obyvatele, pracovní místa a podniky. Hospodářská krize způsobila, že
narostl počet podniků v úpadku. V období od roku 2009 do 2011 se
v EU ocitlo v úpadku v průměru 200 000 podniků
ročně. Zhruba jedna čtvrtina
z těchto úpadků má přeshraniční prvek. Okolo 50 % ze všech nových podniků
nepřežije prvních pět let svého života. Odhaduje
se, že z důvodu úpadku dochází každým rokem ke ztrátě 1,7 milionu
pracovních míst. Základním kamenem programu Komise
v oblasti spravedlnosti se stal růst („Spravedlnost pro růst“),
což je v souladu se strategií Evropa 2020, roční analýzou růstu
a nedávno přijatým Aktem o jednotném trhu II.[2] Za
klíčové opatření, které má zlepšit fungování vnitřního trhu,
byla označena modernizace pravidel EU upravujících úpadek tak, aby tato
pravidla usnadňovala přežití podniků a poskytování druhé šance
podnikatelům. Význam pravidel úpadkového
řízení pro podporu hospodářské činnosti zdůraznil
Stockholmský program pro evropskou oblast spravedlnosti z roku 2009[3]. Evropskou odpovědí by mělo být
vytvoření účinného systému, který by umožňoval obnovit a restrukturalizovat
podniky tak, aby mohly přežít finanční krize, fungovat
efektivněji a v případě potřeby nově zahájit
podnikání. Tato otázka se týká nejen velkých nadnárodních společností, ale
rovněž 20 milionů malých společností, které tvoří
páteř evropského hospodářství. Pro evropské hospodářství a
udržitelný růst je důležité, aby úpadkové věci byly projednávány
účelně a účinně. Nařízení EU o
úpadkovém řízení[4] bylo přijato s cílem řešit otázky
přeshraničních úpadků za pomoci řádného uznávání a
koordinace vnitrostátních úpadkových řízení a s cílem omezit stimuly
pro účastníky, které je vedou k převádění majetku nebo
soudních řízení z jednoho členského státu do jiného, aby získali
příznivější právní postavení (tzv. forum shopping). Vzhledem k své přeshraniční oblasti
působnosti nařízení neharmonizovalo právní předpisy
v oblasti úpadkového řízení, které jsou používány ve vnitrostátních
úpadkových věcech. Rozdíly ve vnitrostátních
právních předpisech tudíž přetrvávají, což má za následek, že
může docházet k úbytku hospodářských činností, že
věřitelé získají zpět méně, než by jinak mohli získat, a že
s věřiteli z různých členských států není
zacházeno stejně. Komise v současné době
předkládá návrh na modernizaci nařízení EU o úpadkovém řízení,
změny se však týkají pouze přeshraničních věcí. Moderní úpadkové právo v členských
státech by mělo pomoci dobrým společnostem přežít a vybídnout
podnikatele, aby vyžili druhé šance. V zájmu dlužníků i
věřitelů by mělo zajistit, aby řízení byla rychlá a
účelná, mělo by pomoci zachovat vytvořená pracovní místa,
dodavatelům by mělo pomoci podržet si své zákazníky a vlastníkům
uchovat si hodnotu v životaschopných společnostech. Pro dosažení cílů strategie Evropa 2020
se musíme zaměřit na obecný cíl, kterým je zlepšit účinnost
justice v EU. Účinné a účelné
justiční systémy mohou značnou měrou přispět k
minimalizaci rizika a právních nejistot a ke stimulaci přeshraničního
podnikání, obchodu a investic. Komise díky
svým zkušenostem získaným s členskými státy, které se
účastní programu hospodářské obnovy, identifikovala
klíčovou roli justičních reforem. Důležitým
nástrojem na podporu hospodářské obnovy jsou reformy vnitrostátního
úpadkového práva. Evropský semestr 2012
zrcadlil vliv justičních systémů na hospodářství tím, že
v něm byla vydána doporučení některým členským
států k účinnosti úpadkových řízení. Zadáním je řešit
přiměřeným a rychlým způsobem dlužníkovy finanční
problémy a současně ochránit oprávněné zájmy
věřitelů a zároveň zajistit přístup ke spravedlnosti
pro všechny zúčastněné strany. Během uplynulých dvaceti let se jednotný
trh vyvinul v oblast bez bariér. Má-li
společnost finanční problémy, mělo by pro ni být stejně
snadné získat pomoc přeshraniční jako pomoc domácí. Vytvoření rovných podmínek ve vnitrostátních právních
předpisech o úpadku by mělo přinést více důvěry
v systémy jiných členských států ze strany společností,
podnikatelů a soukromých osob, jež hodlají působit na vnitřním
trhu. Účinná a účelná pravidla úpadkového práva rovněž
zlepší přístup k úvěrům, což podnítí investice. Věřitelé budou s větší
pravděpodobností půjčovat své peníze, budou-li
přesvědčeni, že jsou své půjčky schopni získat
zpět. Větší slučitelnost
pravidel pro úpadková řízení by proto mohla zlepšit fungování
vnitřního trhu. Ačkoliv rozmanitost, založená na vnitrostátních
politických volbách, tvoří součást legitimní hospodářské
soutěže v oblasti regulace, vede tato rozmanitost obecně
k tomu, že dochází k vyhledávání nejvhodnější soudní
příslušnosti, tzv. forum shopping[5]. Klíčovými prvky
nového evropského přístupu k neúspěchu v podnikání a
k úpadku je nabízet podnikatelům druhou šanci k nastartování
životaschopného podnikání a zajištění pracovních míst.
Cílem tohoto přístupu je dát silný stimul evropskému podnikání na
vnitřním trhu. Návrh na aktualizaci nařízení EU o úpadkovém
řízení s přeshraničním prvkem, který je přijat
souběžně s tímto sdělením, již z tohoto nového
přístupu vychází. Tento přístup bude dále podporovat nadcházející Akční plán na podporu evropského podnikání. Toto sdělení vyzdvihuje ty oblasti, ve
kterých rozdíly ve vnitrostátních úpravách úpadkového práva mají největší
potenciál narušit vytvoření účinného právního rámce pro úpadkové
řízení na vnitřním trhu. Snaží se identifikovat otázky, na které by
se měl nový evropský přístup k neúspěchu v podnikání a
úpadku zaměřit, aby byla ve všech členských státech
vytvořena živná půda k záchraně a obnově podniků. 2. Formování nového přístupu
k úpadkovému řízení: potřeba vytvořit podnikatelsky
příznivější prostředí Evropský parlament a Komise provedly mnoho
výzkumů a analýz ohledně vnitrostátních úprav úpadkového práva. V listopadu 2011 Evropský parlament
přijal usnesení o úpadkovém řízení.[6] Zaprvé vyzval k revizi nařízení o
úpadkovém řízení a předkládaná revize je odpovědí na tuto výzvu. Evropský parlament rovněž doporučil
harmonizovat konkrétní aspekty vnitrostátního úpadkového práva a práva
obchodních společností. Studie[7] zadaná Evropským parlamentem
doložila, že rozdíly mezi vnitrostátními úpravami úpadkového práva mohou
vytvářet překážky, konkurenční výhody a/nebo nevýhody a problémy
pro společnosti s přeshraničními aktivitami nebo
vlastnictvím v rámci EU. Studie shledala,
že harmonizace úpadkových řízení napříč členskými státy EU
by zvýšila jejich účinnost, jakož i účinnost řízení o podnikové restrukturalizaci. To by na oplátku zvýšilo uspokojení míru pohledávek
věřitelů, přijímá-li se rozhodnutí o zpeněžení
majetku, nebo zlepšilo vyhlídky restrukturalizace díky tomu, že by to dodalo
odvahu více věřitelům k podpoře restrukturalizačního
plánu. Ve výsledku by to prohloubilo
důvěru obchodního a finančního sektoru v účinnost
finanční infrastruktury EU. Evropský parlament na základě studie
konstatoval, že „pro některé oblasti úpadkového práva je harmonizace
vhodná a uskutečnitelná“. Jakékoliv další
úvahy o reformě úpadkového práva však budou muset vzít v potaz dopady
na jiné důležité oblasti práva. Komise nedávno
podrobila analýze podnikatelskou dynamiku[8]. Studie nedodala žádné důkazy o vlivu právního
systému (systém se zvykovým právem nebo kontinentální systém) na míru
podnikání (míra zakládání nových podniků, celková podnikatelská aktivita,
míra přežití podniků). To znamená,
že efektivní úpadkové řízení neurčuje druh nebo zaměření
právního systému, ale konkrétní ustanovení a opatření, jako je
například mimosoudní vyrovnání, zrychlená řízení pro malé a
střední podniky, systém včasného varování a jiné, které
podstatně ovlivňují efektivitu systému. Země
s nejlepšími výsledky mají efektivní právní rámce pro úpadek a systémy včasného
varování. Studie ukazuje, že téměř
všechny země s právním systémem úpadků, který je považován za velmi
efektivní, mají velmi efektivní nástroje včasného varování. Důležitou otázkou u podpory skutečné
druhé šance[9]
je „doba na oddlužení“, což je doba, od které je společnost v úpadku
(konkursu) a kdy může obnovit své podnikání. Oddlužení
se často považuje za zásadní k tomu, aby vznikla příležitost k
opětovnému podnikání. V současnosti
se v jednotlivých zemích doba oddlužení značně liší. V některých zemích je čestným
podnikatelům – úpadcům automaticky přiznáno oddlužení ihned po
dokončení zpeněžování. V některých
zemích musí úpadci požádat o oddlužení a v jiných úpadci toto oddlužení nemohou
získat. Další úvahy o „druhé šanci“ se zabývají
opětovným zahájením podnikání podnikatelem, který předtím prošel
konkursem/úpadkem. V mnoha evropských
zemích se stalo politickým závazkem řešení otázky podnikatelských
neúspěchů a podpora druhé šance. Členské
státy předložily plány reforem vnitrostátních právních předpisů
v oblasti úpadku, které mají za cíl podporovat podnikatele usilující o
druhou šanci. Většina vnitrostátních
právních předpisů však podle všeho neusnadňuje podnikání
těm, kteří začínají znovu. Vede
to ke snižování počtu podnikatelů, kteří začínají znovu podnikat,
a to navzdory skutečnosti, že neúspěšní podnikatelé jsou k novému
startu velmi nakloněni. Rada pro konkurenceschopnost vyzvala v
květnu 2011 k přijetí konkrétních opatření. Rada „vyzývá členské státy[10], aby podporovaly druhou šanci
pro podnikatele tím, že do roku 2013 zkrátí dobu nutnou pro splnění
závazků a vyrovnání dluhu čestného podnikatele po úpadku na nejvýše
tři roky“. 3. Oblasti ve vnitrostátním úpadkovém
právu, ve kterých může být harmonizace ku prospěchu Po analýze výše uvedených zjištění Komise
identifikovala řadu oblastí, ve kterých mohou rozdíly ve vnitrostátních
právních předpisech o úpadkovém řízení vytvářet právní nejistotu
a „nepřátelské“ podnikatelské prostředí. Vytváří
to méně příznivé prostředí pro přeshraniční investice. 3.1. Druhá šance pro čestné
úpadce[11] Cílem zásady II iniciativy Komise
s názvem Small Business Act pro Evropu[12] je podpora druhé šance pro
čestné podnikatele[13].
„Čestný“ neúspěch je případ, kdy k podnikatelskému
neúspěchu nedošlo zjevnou chybou vlastníka nebo manažera, tj. úpadek
proběhl čestně a podle pravidel na rozdíl od případů
podvodných nebo nezodpovědných jednání. Zásada vyzývá k tomu, aby
členské státy sdílely osvědčené postupy. Efektivní druhou šanci omezují zejména
zdlouhavé a nákladné postupy. Čestní úpadci často čelí stejným
omezením jako podvodní úpadci. Znamená to
nejen riziko, že neúspěšný čestný podnikatel čelí sociálnímu
stigmatu spojenému s úpadkem, ale rovněž existenci právních a
správních překážek bránících mu opětovně zahájit podnikání. Hlavním problémem podnikatelů, kteří
začínají znovu, je získat finance na rozjezd nových podniků. Měly bychom však mít na paměti, že
podnikatelé, kteří začínají znovu, jsou poučeni ze svých chyb a
jejich podniky obvykle rostou rychleji, než nově zakládané
společnosti. Bylo by možné přijmout opatření
k většímu rozlišování mezi čestným a nečestným úpadkem. Úpadkové režimy by mohly rozlišovat mezi dlužníky,
kteří při zadlužování jednali či podnikali čestně, a
těmi, kteří jednali nečestně, přičemž lze zavést
ustanovení, že úmyslné nebo nezodpovědné nedodržení právních povinností se
strany dlužníka má za následek občanskoprávní postih či
případně trestněprávní odpovědnost.
Programy na podporu podnikání by měly být k dispozici pouze
čestným úpadcům, ale neměly by s nimi zacházet odlišně
nežli s podnikateli, kteří neprodělali úpadek. Za nejzásadnější opatření, která
posilují politiku druhé šance, by se mělo považovat: ·
oddělení likvidačního řízení po
čestné a nečestné podnikatele, ·
vytvoření a uplatňování „zrychlených“
řízení v případech čestného úpadku. 3.2. Doby oddlužení, které
nevybízí k druhé šanci Pro druhou šanci je rovněž klíčová
doba oddlužení: tříletá doba na oddlužení
a vyrovnání dluhu by měla být odůvodněným horním limitem pro
čestné úpadce a měla by být přiznávána co nejvíce automaticky. Je na výsost důležité, aby podnikatelé,
jejichž podnikatelské aktivity zkrachují, nebyli postihování „doživotním
trestem“[14]. V závěrech Rady pro
konkurenceschopnost v květnu 2011 vyjádřily členské státy
souhlas s tím, že je třeba harmonizovat „dobu na oddlužení“ na
méně než tři roky poté, co dojde k přezkumu iniciativy Small
Business Act pro Evropu[15]. Zkrácení a sjednocení „doby na oddlužení“ by
bylo důležitým opatřením pro vytvoření inovativního
podnikatelského prostředí, které by umožnilo, aby evropské podniky
podnikaly za rovných podmínek. Mohlo by jít o
první krok k širšímu sblížení vnitrostátních právních předpisů o
úpadkovém řízení. 3.3. Rozdílné šance na restrukturalizaci
vzhledem k rozdílným pravidlům pro zahájení řízení Mezi kritérii pro zahájení úpadkového
řízení existují značné rozdíly. V některých
členských státech lze zahájit úpadkové řízení pouze s dlužníky, na
které již dopadly finanční potíže a jsou v platební neschopnosti. V jiných členských státech lze
řízení zahájit se solventními společnostmi, kterým však
v bezprostřední budoucnosti hrozí platební neschopnost. Další rozdíly lze vysledovat u testu platební
neschopnosti (např. test likvidity) zakotveném v legislativě
členských států. Rozdíly mezi testy
platební neschopnosti znamenají, že společnosti v podobné finanční
situaci mohou splňovat test platební neschopnosti v jednom členském
státě, avšak nikoliv v druhém. V důsledku
toho společnosti nemusí mít rovnou šanci na využití neformálních
mimosoudních restrukturalizací pro vyřešení svých finančních
problémů a vyhnutí se úpadkovému řízení, ve kterém je dlužník
částečně nebo úplně zbaven dispozičních oprávnění
a je ustanoven správce podstaty. Další problém se týká pravidel o povinném
návrhu na rozhodnutí o úpadku. Mezi
členskými státy jsou značné rozdíly, pokud jde o lhůty, které
musí dlužník plnit při povinném návrhu na rozhodnutí o úpadku. V některých členských státech má
dlužník poté, co se dostane do platební neschopnosti, dva týdny na to, aby
podal návrh na rozhodnutí o úpadku, v některých členských
státech musí dlužník podat tento návrh do dvou měsíců od okamžiku, kdy
se dozví o stavu platební neschopnosti. V jiných
členských státech musí tento návrh podat nejpozději do 45 dnů od
okamžiku zastavení plateb. Délka časového rámce může
ovlivňovat způsob, jak dlužník může řešit své finanční
problémy. Zatímco krátké lhůty mohou mít
negativní vliv na daný způsob, dlouhé lhůty mohou oddálit uspokojení
pohledávek v rámci úpadkového řízení a podkopat efektivitu
řízení pro všechny věřitele. 3.4. Nenaplněná
očekávání věřitelů pro různé skupiny dlužníků Právní předpisy členských států
se rozcházejí v možnostech věřitelů, pokud jde o iniciování
úpadkového řízení proti dlužníkům a o vztah k různým
skupinám dlužníků. Může být složité
skloubit tyto rozdíly s oprávněnými očekáváními
věřitelů. Věřitelé
očekávají, že budou schopni vyvolat úpadkové řízení proti svým
dlužníkům, a namísto podávání jednotlivých žalob k zaplacení
pohledávek mohou iniciovat zahájení kolektivního úpadkového řízení. Jinou oblastí, ve které může být
třeba, aby došlo ke sblížení právních předpisů, je aktivní
legitimace k iniciování řízení proti dlužníkovi.
Všechny členské státy mají systém, který umožňuje dlužníkovi
(fyzické osobě nebo právnické osobě veřejného či soukromého
práva) provádějícímu podnikatelskou činnost, věřiteli a
státu, aby podali k soudu návrh na zahájení úpadkového řízení proti dlužníkovi. Některé právní řády však omezují
způsobilost dlužníka iniciovat úpadkové řízení tím, že doplňují
zvláštní podmínky. Jakákoliv omezení
způsobilosti dlužníka iniciovat úpadkové řízení může vést
k situacím, kdy se s věřitelem zachází různě,
když se zahajuje hlavní a vedlejší řízení proti stejnému dlužníkovi. 3.5. Nejistota
věřitelů související přihlašováním a ověřováním
pohledávek Je vhodné zvážit otázku dalšího sblížení
pravidel pro přihlašování a ověřování pohledávek, jako
např. postupy, časové lhůty, sankce a následky za nedodržení a
informace poskytované věřitelům, aby se omezila nejistoty a
vytvořily podmínky pro rovné zacházení s věřiteli
v členských státech. Transparentnost a efektivita přihlašování
pohledávek a postupy při jejich ověřování značně
ovlivňují schopnost dlužníků získat uspokojivý výsledek
z úpadkového řízení. Právní
předpisy členských států upravují tuto oblast rozdílně. Zjištěné rozdíly se týkají lhůt pro
přihlašování pohledávek a uplatňování práv, dostupnosti informací o
řízení a přístupu k nim a důsledků opožděného
přihlášení pohledávek. Lhůta pro
přihlášení je často uvedena v rozhodnutí o úpadku. Nedodržení této lhůty může mít
v členských státech však různé následky.
V některých členských státech věřitel, které
zmeškal lhůtu, může pozbýt práva na uplatnění pohledávky a na
její uspokojení v úpadkovém řízení, zatímco v jiných
členských státech k tomu nedochází. Vzhledem k potenciálně přísným
následkům vyplývajícím z nedodržení těchto pravidel u
přihlašování pohledávek je pravděpodobné, že značné rozdíly mezi
právními úpravami členských států mohou mít větší vliv na
věřitele zahraniční nežli na domácí. Mezi
tyto následky patří pozbytí práva na podíl na výtěžku ze
zpeněžení. 3.6. Podpora
restrukturalizačním plánům Pravidla upravující restrukturalizační
plány (včetně jejich obsahu a souvisejících procesních otázek) mají
zásadní roli při vytváření podmínek pro úspěšnou restrukturalizaci
v úpadkovém řízení. Rigidní a
nepraktická pravidla mohou omezovat šance na přijetí
restrukturalizačního plánu, a nezbývá tak než provést likvidaci. Značně se liší právní rámce pro
restrukturalizační plány přijaté v členských státech. Hlavní rozdíly se týkají identifikace stran, které
mohou jednat jako navrhovatelé plánu a rovněž podmínky pro jejich
přijetí, změny a ověřování. Zatímco je v právních předpisech
členských států obecně akceptováno, že je na dlužníkovi, aby
navrhl restrukturalizační plán, rozcházejí se pravidla v otázce, zda
mohou věřitelé plán navrhovat nebo ovlivňovat jeho tvorbu. Existují rovněž velké rozdíly u pravidel,
která upravují přijímání plánu, např., zda se věřitelé
dělí do skupin a jaké většiny jsou požadovány. V některých členských státech se
věřitelé do skupin nedělí. Právní
předpisy členských států obsahují různá pravidla
ohledně většin požadovaných pro schválení plánu. Právní předpisy členských států se
rovněž rozcházejí v postupech, které soudy uplatňují při
přezkumu plánu. Podle některých
právních předpisů mají soudy značné diskreční pravomoci,
zatímco v podle jiných jsou pravomoci soudu spíše omezené. 4. Zvláštní potřeby malých a
středních podniků u podpory druhé šance EU věnuje zvláštní pozornost situaci,
které čelí malé a střední podniky, a tomu, aby tyto podniky dostaly
druhou šanci. Komise má za to, že by podpora
boje s hospodářskými problémy měla být ve prospěch malých a
středních podniků poskytována na[16]: ·
prevenci; ·
období po úpadku a druhou šanci; ·
mimosoudní urovnávání sporů; ·
soudní řízení. Restrukturalizace může
být pro malé a střední podniky velice nákladná, a proto je konkurs
často jedinou možností. Mělo by se
nalézt řešení, jak pro malé a střední podniky snížit náklady restrukturalizace. Řešením může být, že se poplatky omezení
horním limitem. Měla by se zavést
alternativní řízení, aby pro všechny typy malých a středních
podniků byla k dispozici adekvátní řešení. Řízení by měla být úměrná velikosti
podniku. Mimosoudní řízení by měla
být přístupná všem typům dlužníků bez ohledu na dostupné
finanční prostředky. Ačkoliv je
průměrný čas na mimosoudní vyrovnání relativně krátký, míra
úspěšnosti v dosahování vyrovnání překračuje ve
většině členských států EU 50 %. Přestože
byly mimosoudní vyrovnání a předúpadková řízení zavedeny
v nedávné době, jsou v EU v narůstající míře
využívány malými a středními podniky. Na malé a střední podniky jako
věřitele mohou mít dopad hospodářské problémy. Zástupci některých malých a středních
podniků měli za to, že mikropodniky coby věřitelé
bezdůvodně přicházejí o podíl nesplacených pohledávek
v úpadkovém řízení z důvodu zdlouhavosti řízení a vnitrostátním
pravidlům o přednosti pohledávek. Je
vhodné prozkoumat, jak lze postavení malých a středních podniků coby
věřitelů zlepšit. 5. Budoucí opatření Coby první krok Komise navrhuje modernizovat
nařízení EU o úpadkovém řízení. Plánuje navíc přijmout Akční
plán na podporu evropského podnikání s cílem podpořit efektivní úpadková
řízení a nabízet druhou šanci. Jako další krok se Komise zamyslí nad
způsoby, jak řešit problémy vyplývající z rozdílů mezi
vnitrostátními právními předpisy o úpadku. Individuální opatření na
vnitrostátní úrovni nemohou odpovídajícím způsobem řešit problémy
vyplývající z nadnárodních aspektů vnitřního trhu. Lze realizovat užitečná opatření na
snížení právních nejistot a na vytvoření podnikatelsky
příznivějšího prostředí. Úkolem
je řešit odpovídajícím způsobem a rychle finanční potíže
dlužníka a současně ochránit věřitelovy investice a
usnadnit záchranu a restrukturalizaci podniku. Komise bude
pokračovat v přístupu nastoleném během předchozího
cyklu evropského semestru, v jehož kontextu některé členské státy již
reformovaly své vnitrostátní právní předpisy o úpadku.
V případě potřeby lze tedy vydat doporučení pro
jednotlivé země, aby aktualizovaly své vnitrostátní právní předpisy o
úpadku. Komise navíc plánuje prohloubit svou analýzu
toho, jaký je dopad rozdílů mezi vnitrostátními právními předpisy o
úpadku na fungování vnitřního trhu. Za
tímto účelem a na základě tohoto sdělení zahájí dialog s
Evropským parlamentem a Radou. Komise dále
spustí veřejnou konzultaci s cílem získat stanoviska
zúčastněných osob k problematickým otázkám, které byly
v tomto sdělení identifikovány, a jakýmkoliv jiným otázkám a možným
řešením a variantám politiky. [1] Viz dopis předsedy Barrosa předsedovi
Evropského parlamentu v rámci Zprávy o stavu Unie ze dne 12. září
2012. [2] COM(2012) 573. [3] Úř. věst. C 115, 4.5.2010, s. 1. [4] Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 o úpadkovém
řízení, Úř. věst. L 160, 30.6.2000, s. 1. [5] Tento problém je podrobněji popsán v posouzení
dopadů, které doprovází revizi nařízení (ES) č. 1346/2000 o
úpadkovém řízení, COM(2012) 744. [6] Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15.11.2011
s doporučeními pro Komisi ohledně úpadkových řízení
v souvislosti právem Unie upravujícím obchodní společnosti. [7] „Harmonizace úpadkového práva na úrovni EU“, Evropský
parlament 2010, PE 419.633. Poté následovala studie „Harmonizace úpadkového
práva na úrovni EU ohledně zahájení řízení, přihlašování a
ověřování pohledávek a plánů reorganizace“, Evropský parlament
2011, PE 432.766 [8] „Podnikatelská dynamika: založení podniku, převody
podniku, vyhlášení úpadku“, Evropská komise, GŘ pro podniky a
průmysl, leden 2011. Tato zpráva obsahuje studie hospodářských
dopadů soudních a správních řízení v oblasti úpadku a
příležitostí na druhou šanci po konkursu v 33 Evropských zemích (27
členských států EU plus Island, Norsko, Chorvatsko, Turecko, Srbsko a
Černá Hora). [9] Viz „Druhá šance pro podnikatele: zamezení úpadku,
zjednodušení úpadkového řízení a podpora opětného podnikání, zpráva
expertní skupiny, Evropská komise, GŘ pro podniky a průmysl, leden
2011. [10] Dokument Rady Evropské unie 10975/11. [11] Existuje jednoznačná potřeba odlišit
„čestné“ neúspěchy od těch podvodných a ty podvodné
nepodporovat. [12] KOM(2008)394 v konečném znění.
Předcházelo mu sdělení o „Překonání stigmatu neúspěchu
podnikání – politika druhé šance“, KOM(2007) 584 v konečném znění. [13] Zásada II: „Zajistit, aby čestní podnikatelé,
kteří čelili úpadku, dostali rychle druhou šanci“. [14] Toto bylo rovněž doporučeno ve výše uvedené
zprávě expertní skupiny k druhé šanci. [15] KOM(2011)78 v konečném znění. [16] „Druhá šance pro podnikatele: zamezení úpadku,
zjednodušení úpadkového řízení a podpora opětného podnikání“, viz
poznámku pod čarou č. 9.