52012DC0473

OBSAH

1........... Vize............................................................................................................................... 3

2........... O této zelené knize......................................................................................................... 3

3........... Potřeba znalostí v námořní oblasti.................................................................................... 6

3.1........ Průmysl.......................................................................................................................... 6

3.2........ Veřejné orgány............................................................................................................... 7

3.3........ Věda.............................................................................................................................. 7

3.4........ Občanská společnost...................................................................................................... 8

4........... Dostupnost a interoperabilita........................................................................................... 8

4.1........ Překážky........................................................................................................................ 8

4.2........ Víceúčelové použití údajů o mořích................................................................................. 8

4.3........ Konkurenceschopnost a inovace..................................................................................... 9

5........... Dosavadní pokrok........................................................................................................ 10

5.1........ Úsilí jednotlivých států................................................................................................... 10

5.2........ Evropská námořní síť pro pozorování a sběr dat (EMODnet)........................................ 10

5.3........ Námořní služba v rámci Evropského programu monitorování Země (GMES).................. 12

5.4........ Rámec pro shromažďování údajů v odvětví rybolovu..................................................... 13

5.5........ Výzkum........................................................................................................................ 14

5.6........ Podávání zpráv o životní prostředí................................................................................. 15

5.7........ Přizpůsobování se změně klimatu................................................................................... 16

5.8........ Mezinárodní iniciativy.................................................................................................... 16

6........... Správa......................................................................................................................... 16

6.1........ Rovnováha mezi úsilím EU a členských států.................................................................. 17

6.2........ Podpora EU pro shromažďování a zpracování údajů o mořích....................................... 17

6.3........ Zapojení sousedních zemí.............................................................................................. 18

6.4........ Určení priorit................................................................................................................ 18

7........... Zapojení soukromého sektoru....................................................................................... 19

8........... Reakce na zelenou knihu............................................................................................... 20

ZELENÁ KNIHA

Znalosti v námořní oblasti 2020:

od mapování mořského dna až po předpovědi pro oceány

(Text s významem pro EHP)

1.           Vize

Oceány a moře obklopující Evropu nabízejí nové příležitosti ke splnění cílů strategie Evropa 2020[1]. Abychom tohoto potenciálu mohli využít, musíme podnikům usnadnit investice. Je zapotřebí snížit náklady, omezit rizika a podnítit inovaci. Zároveň se musíme postarat o to, aby tento rozvoj „modré ekonomiky“ byl udržitelný. Zdroje jsou velké, nikoli však neomezené. Chceme-li zajistit, aby se „modrá ekonomika“ dále rozvíjela a zároveň splňovala podmínky udržitelnosti a aby evropská moře dosáhla dobrého environmentálního stavu[2], musíme znát současný stav moří a vědět, jak by se mohl změnit v budoucnosti. Komise se společně s členskými státy snaží o sloučení dostupných zdrojů a mechanismů s cílem tyto znalosti shromáždit a dát je k dispozici průmyslu, veřejným orgánům, výzkumným pracovníkům a společnosti.

K těmto aktivitám patří vlajkový projekt, v jehož rámci má být do roku 2020 vypracována bezešvá digitální mapa mořského dna v evropských vodách s různým rozlišením. Tato mapa by měla mít nejvyšší možné rozlišení a měla by znázorňovat topografické a geologické údaje, ale i přírodní stanoviště a ekosystémy. Spolu s mapou by měl být zajištěn přístup k aktuálnímu pozorování a informacím o současném a dřívějším fyzikálním, chemickém a biologickém stavu vodního sloupce nad mořským dnem a k tomu by měly být poskytovány příslušné údaje o lidských činnostech a jejich dopadu na moře a předpovědi pro oceány. To vše by mělo být snadno dostupné, interoperabilní a bez omezení použití. Údaje by měl systém získávat na základě udržitelného postupu, jehož účelnost je neustále zlepšována a který členským státům umožňuje zvýšit potenciál jejich programů pozorování, odběru vzorků a dohledu v námořní oblasti.

Ke splnění tohoto cíle může EU poskytovat podporu prostřednictvím společného strategického rámce pro strukturální fondy, včetně Evropského námořního a rybářského fondu. Zároveň je však zapotřebí, aby se do tohoto úsilí plně zapojily členské státy a soukromý sektor.

2.           O této zelené knize

Ve svém sdělení s názvem „Znalosti v námořní oblasti 2020“[3] ze září 2010 Komise objasňuje, proč musíme uvolnit hospodářský potenciál rozsáhlého pozorování moře v Evropě. Z dokumentu vyplývá, že by se tím přispělo ke splnění cílů strategie Evropa 2020[4] v oblasti zaměstnanosti, inovací, vzdělání, sociálního začlenění a boje proti změně klimatu. Poskytla by se vědomostní základna, která by zlepšením konkurenceschopnosti a účinnosti průmyslu, veřejných orgánů a výzkumu usnadnila budování udržitelné „modré ekonomiky“ v mořském a námořním odvětví. Zároveň by se podnítily inovace a zlepšilo by se naše chápání zákonitostí moře. V uvedeném sdělení byly dále nastíněny hlavní zásady strategie, jež by umožňovala, aby investice členských států a EU do pozorování moře rozvinuly svůj potenciál vytváření růstu a pracovních příležitostí.

Jádrem této strategie byl koncept Evropské námořní sítě pro pozorování a sběr dat (EMODnet[5]), sítě námořních organizací, jež by zřídila jedno přístupové místo pro zpřístupnění a vyhledávání údajů o mořích získaných na základě pozorování, průzkumů nebo odběru vzorků ze stovek databází spravovaných agenturami, veřejnými orgány, výzkumnými ústavy a univerzitami v celé EU. Tato síť by rovněž dodala vrstvy digitálních map s parametry odvozenými z těchto primárních dat týkajících se oblastí moře v celé Evropě.

Iniciativa „Znalosti v námořní oblasti 2020“ však přesahuje rámec sítě EMODnet. Nabízí jednotný rámec pro všechny probíhající činnosti v oblasti pozorování moře v EU. Zahrnuje celý proces od prvního pozorování přes výklad a zpracování až po šíření. Stanoví hlavní zásady jako „je třeba data shromáždit jednorázově a poté je použít k mnoha účelům“ a „data by měla být interoperabilní, přístupná a bez omezení použití“. Tyto společné zásady, pravidla a normy zajišťují, že programy členských států a další významná opatření EU spolu se sítí EMODnet pomáhají vytvořit celek, který je výkonnější než souhrn jeho částí. Patří sem rovněž námořní služba v rámci Evropského programu monitorování Země (GMES)[6], Rámec pro shromažďování údajů v odvětví rybolovu a nové celoevropské výzkumné infrastruktury určené Evropským strategickým fórem pro výzkumné infrastruktury (ESFRI).

Od přijetí sdělení „Znalosti v námořní oblasti 2020“ již bylo dosaženo značného pokroku. Pomocí přípravných opatření v rámci integrované námořní politiky byly pro vybrané mořské oblasti vytvořeny prototypy tématických portálů pro síť EMODnet. Průběžné hodnocení[7] založené na zpětné vazbě od uživatelů potvrdilo spolehlivost zvolených technologických možností a postupů shromažďování rozdílných souborů dat. Na tomto základě vstoupila síť EMODnet do své druhé fáze financované podle nařízení o integrované námořní politice[8]. Do konce roku 2014 tak bude k dispozici digitální mapa všech evropských vod.

Prostřednictvím jediného přístupového místa bude poskytovat informace o hloubce vody i druhu sedimentů, výskytu nerostů, oblastech lidských činností a druhu přírodních stanovišť. Tyto informace budou doprovázet pozorování spojená s fyzikálními, chemickými a biologickými parametry, k nimž patří např. teplota, slanost, kyselost, chemické znečištění a život v moři. Systém bude úzce propojen s námořní službou GMES, jež bude nadále poskytovat čím dál přesnější pozorování a prognózy o stavu oceánu.

Je však nutno vyřešit řadu nových problémů:

1)      nejvýznamnější iniciativy EU, zejména EMODnet a GMES, byly doposud prováděny v rámci časově omezených projektů, které skončí do roku 2014;

2)      v souvislosti s pokračující finanční krizí stojí v popředí zájmu veřejné výdaje. Je naprosto nezbytné zajistit, aby částka ve výši přibližně 1,5 miliardy EUR, kterou členské státy EU každoročně investují do evropské sítě monitorování mořského prostředí, byla nákladově efektivní;

3)      doposud nebyl usnadněn přístup k údajům o rybolovu;

4)      v souvislosti se zemětřesením a vlnou tsunami v Japonsku v roce 2011, následovaným havárií jaderné elektrárny Fukušima, se jasně ukázaly velké výhody vyplývající ze zpřístupnění informací o stavu mořského prostředí v téměř reálném čase;

5)      nejistota ohledně současného a budoucího dopadu změny klimatu na evropská moře a pobřeží zpomaluje adaptační úsilí orgánů místní a regionální správy.

Objevily se však i nové příležitosti:

1)      z jedné studie[9] vyplývá, že soukromé společnosti shromažďují dokonce více údajů než veřejné orgány; tyto údaje však dosud nebyly začleněny do iniciativ EU;

2)      síť EMODnet v roce 2014 přinese zlepšení současného stavu a bude již poskytovat užitečné služby veřejným a soukromým subjektům. Stávající technologie však nejsou v plné míře využity. Digitální model terénu mořského dna v Evropě bude znázorněn v rozlišení přibližně 250 metrů, což je čtyřikrát vyšší rozlišení ve srovnání se všemi veřejně přístupnými daty, jež byly doposud v celoevropském měřítku k dispozici. Zaměřovací nástroje mají přesnost až několik centimetrů, takže by přinejmenším v některých regionech bylo možné vytvořit a rozšířit produkt s daleko vyšším rozlišením podle přání uživatelů;

3)      finanční rámec EU na období 2014–2020 nabízí možnost vytvořit udržitelnější strukturu řízení, v jejímž rámci přestane shromažďování, třídění a rozšiřování údajů o mořích být pouhou řadou projektů vymezených Komisí a stane se nepřetržitým, integrovaným procesem, jehož prioritou jsou potřeby uživatelů v průmyslu, veřejných orgánech a výzkumné obci;

4)      rychle se rozšiřující využívání větrné energie na moři bude mít za následek přeměnu, podporu a rozvoj námořního hospodářství. Odhadované přínosy lepšího přístupu k údajům o mořích vypočítané na základě údajů o hospodářství z roku 2010 budou nižší ve srovnání s přínosy skutečnými;

5)      nový výzkumný program Horizont 2020 poskytuje příležitost zdokonalit technologie určené ke shromažďování a zpracování údajů o mořích;

6)      členské státy a přidružené země se dohodly, že budou společně využívat své zdroje v rámci nové iniciativy společného plánování „Zdravá a bohatá moře a oceány“, která přispěje ke koordinaci programů pozorování[10].

Tato zelená kniha podává přehled o tom, co bylo dosud učiněno. Na ni bude navazovat diskuse o nejlepší strategii pro přechod do nové fáze, jež vyřeší výše uvedené problémy a díky níž bude možné využít příležitosti vytvořit do roku 2020 veřejně přístupnou, udržitelnou digitální mapu dna evropských moří. Rovněž by poskytla aktuální informace o současném a dřívějším fyzikálním, chemickém a biologickém stavu vodního sloupce nad mořským dnem a prognózy spolu s postupem, který členským státům pomůže v co největší míře využít potenciálu jejich programů v oblasti pozorování moře, odběru vzorků a monitorování.

3.           Potřeba znalostí v námořní oblasti

3.1.        Průmysl

Naše moře a oceány mohou poskytnout podnět, který potřebujeme k „rozhýbání“ našich ekonomik. Nabízejí náročné a uspokojivé pracovní příležitosti, které splňují očekávání mladých lidí. Jsou schopny nám dodat čistou energii, kterou potřebujeme, abychom zabránili klimatické katastrofě. Z moří a oceánů se získávají bílkoviny, jež jsou základem zdravé výživy. Dodávají suroviny pro výrobu léků nebo enzymy z organismů žijících v místech s nejextrémnějšími teplotními, světelnými a tlakovými podmínkami pro život. Rostoucí celosvětová poptávka po surovinách navíc zvyšuje hospodářskou atraktivitu podmořské těžby.

Hnací silou pro tyto nové příležitosti pro modrý růst a zaměstnanost jsou především dva vývojové trendy. Za prvé se lidstvo v důsledku ubývání zemědělské půdy a sladké vody začíná znovu zajímat o 71 % plochy naší planety, která je pokrytá slanou vodou. Za druhé nyní rychlý pokrok v oblasti technologií podmořského pozorování, dálkového řízení a stavby, k němuž došlo zejména v ropném průmyslu, umožňuje bezpečné operace v hlubších vodách v rozmanitých oceánografických a meteorologických podmínkách.

V některých odvětvích již růst započal. Větrná energie je například z hlediska instalované kapacity nejrychleji rostoucí formou výroby elektřiny. Již 10 % zařízení na výrobu energie z větru se nachází na moři a tento podíl dále stoupá. Podle odhadů Evropské asociace pro větrnou energii bude do roku 2020 30 % nových zařízení vybudováno na pobřeží a do roku 2030 dokonce 60 %. Úspěch plodí další úspěch. Například investice do elektrických rozvodných sítí pro tyto pobřežní větrné elektrárny budou základem pro růst v dalších hospodářských odvětvích.

Bude-li nutné pro každé pobřežní zařízení vybudovat vlastní infrastrukturu jako např. kabelové či dodavatelské sítě, bude však práce v těchto nových nestandardních podmínkách nevyhnutelně nákladnější a rizikovější než na pevnině. Totéž platí, budou-li všichni provozovatelé nuceni provádět samostatné průzkumy mořského dna, měření přílivu, odlivu a proudů, posouzení života v moři, jenž by mohl být jejich činností ohrožen, a zároveň sledovat rizika v souvislosti s vlnami tsunami, bouřemi či nebezpečnými mořskými živočichy.

Provozovatelé akvakultury kupříkladu ke své práci potřebují varování před nadcházejícím škodlivým růstem toxických řas nebo přemnožením medúz. Těžební společnosti zase musejí znát topografii a geologii dna moře. Pro pojišťovací společnosti a investory vkládající své peníze do přístavů a cestovního ruchu jsou důležité údaje o extrémních událostech v minulosti, aby byli schopni odhadnout pravděpodobnost škod v budoucnosti a mohli vybudovat pobřežní infrastrukturu, jež bude odolná proti klimatickým jevům. Biotechnologické společnosti, které se zabývají vývojem nových léků nebo provádějí výzkum enzymů určených jako katalyzátory průmyslových procesů, se musí dozvědět, kde hledat zvláštní formy života schopné přežít bez přítomnosti světla a odolávat teplotním extrémům.

Znalosti v námořní oblasti jsou nezbytné pro schvalování, navrhování, stavbu a provoz pobřežních zařízení. Podle slov jednoho vedoucího provozovatele pobřežního zařízení na větrnou energii[11] by údaje o mořích měly být veřejným statkem, podniky by mohly být konkurenceschopnější a náklady na výrobu větrné energie na moři by se mohly snížit, pokud by existovaly jednoznačnější veřejné politiky týkající se vlastnictví údajů, pokud by veřejné orgány v menší míře sledovaly politiku zaměřenou na pokrytí nákladů a pokud by byly zavedeny společné standardy přesahující oblast jednotlivých soudních příslušností a disciplín.

„Ani celá společnost, národ, ba ani všechny soudobé společnosti dohromady nejsou vlastníky země. Jsou jen jejími držiteli, mají ji jen v užívání, a jako boni patres familias [dobří otcové rodin] ji mají zlepšenou zanechat příštím pokolením“[12]. Toto nové námořní hospodářství proto musí být udržitelné. Provozovatelé pobřežních zařízení na větrnou energii potřebují znalosti v námořní oblasti, aby dokázali posoudit a omezit environmentální dopad veškerých navrhovaných činností.

3.2.        Veřejné orgány

Pobřežní orgány musí mít znalosti o míře eroze, přemisťování sedimentů a topografii, aby mohly určit, zda je pro správu pobřežních oblastí nejvhodnější strategií ochrana, přizpůsobení nebo návrat k původnímu stavu. Orgány pro rybolov zase potřebují údaje o dřívější intenzitě rybolovu a složení úlovků, aby mohly stanovit kvóty pro následující rok. Orgány veřejného zdraví musí ověřit, zda je koupání v moři a konzumace mořských plodů zdravotně nezávadné. Orgány civilní ochrany musí být schopny na základě výpočtů zjistit, na kterém místě zasáhne pobřeží ropná skvrna. Pro pobřežní hlídky je důležité vědět, jak dlouho jsou oběti nehod či havárií schopny přežít ve vodě. Orgány pro ochranu životního prostředí musí posoudit environmentální stav moří a oceánů a zajistit, aby zůstaly bezpečné a čisté[13]. K dosažení cílů EU v oblasti jednotného managementu pobřežní zóny[14] a územního plánování námořních prostor[15] je zapotřebí znalostí o lidských činnostech a citlivých přírodních stanovištích. Námořní dohled s pomocí radaru nebo sonaru se zdokonaluje prostřednictvím znalostí o podmínkách, teplotě a slanosti povrchu moře.

3.3.        Věda

Vědecké poznatky jsou základem inovací a ochrany životního prostředí.

Věda o mořích je závislá na pozorování. Nemáme k dispozici druhou planetu Zemi, abychom na ní mohli provádět kontrolované experimenty. Pouze pohled do minulosti nám může pomoci pochopit, co se může stát v budoucnosti. Mezery v záznamech nelze zaplnit později. Článek na toto téma zveřejněný ve vědeckém časopise Nature uvedl, že „přesné a spolehlivé záznamy dění předčí veškeré zvláštní strategie k jeho pochopení“[16].

S pomocí těchto pozorování mohou vědci začít objasňovat nejistoty ohledně dřívějších a současných dopadů procesů, jakými jsou např. oceánské proudění, tání ledů, stoupání mořské hladiny, absorpce uhlíku, přeměna ekosystémů či acidifikace oceánů, z nichž všechny mají významné dopady na životní podmínky lidí a na přírodní ekosystémy. Lepší sledování moří a oceánů nebude stačit ke zmírnění těchto nejistot, přesto je však nepochybně důležité. Časopis Economist[17] naznačil, že vlády dostatečně neinvestují do sledování prostřednictvím družice.

Omezením nejistot v minulosti a přítomnosti je možné zlepšit prognózy pro evropské klima, které jsou zapracovávány do přezkumů a hodnocení Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Díky široké mezinárodní účasti a pečlivému hodnocení odborníky jsou hodnotící zprávy panelu nejdůležitějším nástrojem poskytování informací vládním úředníkům, kteří jsou odpovědní za adaptační opatření.

3.4.        Občanská společnost

Občané v demokratické společnosti potřebují informace, aby mohli své zvolené zástupce volat k odpovědnosti v záležitostech týkajících se jejich okolí, existence, zdraví či planety Země, kterou chtějí zanechat svým potomkům. Zkušenosti ukázaly nesprávnost domněnky, že je nejlepší plně se spoléhat na informace o technickém zázemí poskytované příslušnými orgány. Časopis Nature[18] zveřejnil článek, v němž je havárie elektrárny Fukušima uvedena jako příklad dokládající, že lepší přístup veřejnosti k údajům by přispěl k lepšímu posouzení rizik: „Rozpoutala by se tím kreativita vědců, novinářů, počítačových nadšenců a kartografů“.

4.           Dostupnost a interoperabilita

4.1.        Překážky

Evropská komise ve svém sdělení z roku 2010 nazvaném „Znalosti v námořní oblasti 2020“[19] poukázala na to, že kvůli překážkám nemohou investice do údajů o mořích zajistit své potenciální přínosy. Údaje spravují stovky nejrůznějších institucí v Evropské unii – hydrografické úřady, geologické služby, orgány místní správy, agentury pro ochranu životního prostředí, výzkumné ústavy a univerzity. Bylo velkou výzvou zjistit, kdo vlastní jaké údaje. K získání těchto údajů mnohdy bylo zapotřebí několikatýdenních jednání. A poskládat je dohromady, aby vznikl ucelený obraz, mohl být obtížný a zdlouhavý proces. Řada údajů zpravidla nebyla přístupná ani interoperabilní.

4.2.        Víceúčelové použití údajů o mořích

Tatáž pozorování moře týkající se fyzikálních, chemických a biologických parametrů mohou přinést užitek velkému počtu konečných uživatelů. Údaje o teplotě a slanosti oceánů lze například využít při posuzování změny klimatu v mořích, výběru stanovišť pro akvakulturu nebo při výpočtu limitů pro sonar při odhalování ponorek. Údaje o substrátu dna jsou nezbytné pro plánování těžby kameniva nebo uhlovodíků, zajišťování stabilních základů pro plošiny větrných turbín či posuzování dopadů rybolovu. Tytéž údaje o mořských stanovištích lze použít k posouzení dopadu nového zařízení nebo k vypracování zprávy o stavu životního prostředí.

Vzhledem k tomuto víceúčelovému využití podkladových údajů o mořích, které mají interdisciplinární a mezisektorový charakter, je nejúčinnější možností politika otevřeného přístupu. Aby tato politika byla účinná a účelná, musí být údaje veřejně přístupné a interoperabilní. V souladu s politikou Komise by údaje o moři měly být relevantní, přístupné, bezplatné a bez omezení použití.

4.3.        Konkurenceschopnost a inovace

Roztříštěnost a nedostupnost údajů o mořích s sebou jednoznačně přináší náklady. V posouzení dopadů[20] doprovázejícím výše uvedené sdělení se uvádí, že současní uživatelé by ušetřili 300 milionů EUR ročně v případě, že by údaje byly řádně integrované a spravované. V těchto odhadech není zohledněn nevyhnutelný budoucí růst námořního hospodářství a z něho vyplývající zvýšená poptávka po údajích. Prvním specifickým cílem sdělení „Znalosti v námořní oblasti 2020“ je snížení nákladů pro průmysl, veřejné orgány a výzkum.

Nezlepší-li se přístup k údajům o mořích, budou služby s přidanou hodnotou, jako např. posuzování populací ryb či ohrožení pobřežní infrastruktury bouřkovým vlnobitím, moci nabízet pouze organizace, jež tyto údaje spravují. To je neúčinné a zároveň to brání konkurenci. Zpřístupnění těchto zdrojů umožní, aby na trh vstoupily nové hospodářské subjekty. Interoperabilita umožní malým podnikům či vědcům vývoj nových produktů a služeb založených na údajích z různých zdrojů a různého druhu. Odpovídající hodnotu pro hospodářství EU je těžké odhadnout, ale podle posouzení dopadů by mohla činit řádově 200 milionů EUR ročně. Druhým specifickým cílem sdělení „Znalosti v námořní oblasti 2020“ je podnítit inovace.

Uvedené odhady nezohledňují racionalizaci stávajících systémů pozorování v námořní oblasti, jež by pomohla snížit nejistoty v našem chápání zákonitostí moře. Ekonomickou hodnotu je v tomto případě ještě těžší vyčíslit, mohla by však být dokonce vyšší. Nejistota je v podstatě úhlavním nepřítelem lidí zabývajících se projektováním pobřežních zařízení na větrnou energii, jež mají odolat rozmarům moře, řízením populací ryb či plánováním chráněných mořských oblastí. Podle odhadů[21] by 25% snížení nejistoty ohledně vzestupu hladiny moře v budoucnosti ušetřilo veřejným orgánům odpovědným za pobřežní správu částku ve výši 100 milionů EUR ročně.

Optimalizovaný, přístupný a interoperabilní systém pro pozorování moře, jenž pomáhá vědcům snížit nejistoty, by byl významným přínosem pro přizpůsobení se změně klimatu. Acidifikace oceánů či změny slanosti oceánů a obsahu kyslíku v mořské vodě budou mít rozhodně dopad na mořské ekosystémy a na naši schopnost získávat z nich potraviny a jiné produkty. Včasnější informace poskytnou odvětvím, jako např. akvakultuře korýšů, čas se přizpůsobit. Ačkoli je oteplování klimatu na naší planetě skutečností, není jasné, jak se bude místní podnebí v Evropě vyvíjet v nadcházejících desetiletích[22]. Je však známo, že změny mořských proudů budou mít vliv na mírný nebo drsnější charakter ročních období v Evropě. S větší jistotou lze zdokonalit také prognózy v oblasti poptávky po energii nebo zemědělské produkce. Je možné s větší důvěrou činit investice do adaptačních opatření. Třetím specifickým cílem sdělení „Znalosti v námořní oblasti 2020“ je omezit nejistoty v souvislosti s naším chápáním zákonitostí moře a oceánů.

Tyto specifické cíle schválila Rada v prosinci 2011[23].

1.           Existují důvody pro výjimky (kromě ochrany soukromí) z cíle Komise učinit údaje o moři veřejně přístupnými a interoperabilními?

5.           Dosavadní pokrok

5.1.        Úsilí jednotlivých států

Údaje o mořském prostředí jsou cenným nástrojem. Dlouhodobé trendy lze odlišit od sezónních změn a přirozených změn v průběhu desetiletí pouze tehdy, je-li možné porovnat pozorování v minulosti, včetně těch, jež byly provedeny před vznikem digitálních zařízení pro ukládání dat, s aktuálními údaji. Jestliže se tyto údaje ztratí, je to ztráta definitivní. Pozorování nelze opakovat.

Navíc musí být k dispozici k okamžitému použití, aby bylo možné se připravit na ohrožení například v podobě ropné skvrny.

Řada členských států proto zavádí vnitrostátní postupy pro řádné spravování údajů, které zaručuje nejen bezpečné uchovávání, ale také katalogizaci s využitím standardů a technologií umožňujících rychlé vyhledávání údajů pomocí automatizovaných postupů. Tyto vnitrostátní systémy tvoří základ vzájemně propojených postupů, jež se v současnosti budují na úrovni EU na základě standardů založených na Infrastruktuře pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE)[24]. Jako příklady lze uvést MEDIN ve Spojeném království, francouzský geoportál Ifremer-Sextant, německý portál MaNIDA pro koordinaci výzkumných dat a taktéž německou iniciativu MDI-DE pro agentury. Regionální iniciativy, jako např. španělský systém pro pobřežní pozorování a prognózy pro Baleárské ostrovy[25], mohou být rovněž přínosem.

2.           Jak mohou členské státy zajistit, aby údaje v jejich vlastnictví byly bezpečně uloženy a zároveň přístupné a interoperabilní?

5.2.        Evropská námořní síť pro pozorování a sběr dat (EMODnet)

Koncepce Evropské námořní sítě pro pozorování a sběr dat (EMODnet), jejímž úkolem by bylo získávání roztříštěných a skrytých zdrojů údajů o mořích, byla poprvé zmíněna v Zelené knize o námořní politice z roku 2006[26]. EMODnet je síť organizací podporovaných v rámci integrované námořní politiky EU. Tyto organizace provádějí společná pozorování moře a spolupracují na bezplatném poskytování a interoperabilitě shromážděných údajů o mořích, vytváření bezešvých datových vrstev napříč mořskými oblastmi a na šíření údajů a datových produktů prostřednictvím internetu.

První soubor přípravných opatření na vytvoření prototypů datových platforem byl zaveden v roce 2009. V rámci šesti tématických skupin – pro oblast hydrografie, geologie, fyziky, chemie, biologie a fyzických stanovišť – vznikla síť 53 organizací. Šlo převážně o veřejné subjekty – hydrografické úřady, geologické ústavy, oceánografické ústavy –, které se již samy zabývaly správou údajů o mořích. Podpořily je soukromé společnosti s odbornými zkušenostmi se zpracováním dat a jejich šířením.

Tyto skupiny vybudovaly internetové brány k datovým archivům spravovaným členskými státy a mezinárodními organizacemi. Tím se posilují a dále rozvíjejí snahy členských států jako například ty, které byly uvedeny v oddíle 5.1. Prostřednictvím těchto šesti portálů mají nyní veřejní i soukromí uživatelé údajů o mořích přístup nejen k samotným standardizovaným údajům z pozorování spolu s ukazateli kvality dat, ale i k datovým produktům, mezi něž patří například mapy znázorňující sedimenty či fyzická stanoviště celých mořských oblastí. Pro přístup k těmto datovým produktům ani pro jejich používání neplatí žádná omezení. Tato práce je založena na směrnici INSPIRE[27], směrnici o informacích o životním prostředí[28] a na směrnici o opakovaném použití informací veřejného sektoru[29] a dále je rozvíjí. Do společného prostředí pro sdílení informací v námořní oblasti EU (CISE)[30] bude možné naimportovat údaje ze sítě EMODnet, a námořní orgány tak budou mít k dispozici informace v oblasti životního prostředí, rybolovu, dopravy, hraničních kontrol, cla a obecného prosazování právních předpisů, jakož i obrany.

Vedoucí úlohu a dohled při této práci vykonávala nezávislá skupina odborníků a fundovanost tohoto přístupu potvrdilo průběžné hodnocení[31]. Podobně pokračuje práce v rámci nařízení z roku 2011 na podporu integrované námořní politiky[32], jejímž cílem je pokrytí všech mořských oblastí v Evropě. Bude zřízena tématická skupina pro oblast lidských činností, která doplní činnost ostatních šesti skupin. Do roku 2014 má vzniknout mapa evropských moří se středním rozlišením[33], která pokryje všech sedm zmíněných témat.

Toto nařízení rovněž poprvé podporuje prototypy „kontrolních bodů mořských oblastí“. S pomocí těchto mechanismů se má zjistit, zda stávající infrastruktura pro pozorování dosáhla nejvyššího možného stupně účinnosti a zda splňuje potřeby veřejných či soukromých uživatelů. První dva pokryjí oblast Severního moře a Středozemního moře.

Cílem návrhu Komise na vytvoření nového Evropského námořního a rybářského fondu[34] ve finančním rámci na období 2014–2020 je poskytnout finanční podporu síti EMODnet, aby se stala plně provozuschopnou. S pomocí zajištěného rozpočtu se tato síť může z řady projektů s omezenou dobou trvání, které určuje Komise, vyvinout v trvalý a udržitelný proces s prioritami vymezenými na základě potřeb průmyslu, veřejných orgánů a vědy. Možnosti pro strukturu řízení tohoto postupu jsou uvedeny v oddíle 6 tohoto dokumentu.

Tématické skupiny umožní příslušným odborníkům vymezit společnou strukturu pro všechny údaje v rámci jednoho tématického okruhu. Například při pozorování biologických druhů jsou nezbytné alespoň všeobecné údaje týkající se času, místa a metody odběru vzorků a dále názvu druhu a přesnosti měření. Z průběžného hodnocení sítě EMODnet[35] vyplynulo, že oblasti navrhované pro tématické skupiny jsou logické, zvážit by se ale mělo spojení hydrografické a geologické skupiny. Téměř všechny země mají své vlastní hydrografické úřady a geologické ústavy s přidělenými úkoly, nyní však dochází k určitému překrývání. Obě tyto služby se v dnešní době zabývají ochranou životního prostředí a v rámci průzkumů se zčásti používají stejné nástroje a metody. Obě instituce sestavují znalosti o mořském dnu na základě průzkumů prováděných pomocí multifunkční echosondy.

3.           Je sedm tématických skupin působících v rámci Evropské námořní sítě pro pozorování a sběr dat nejlepším možným řešením? Měly by se některé z nich spojit (např. geologie a hydrografie), nebo naopak rozdělit?

4.           Jakým způsobem by měla být v rámci sítě EMODnet rozložena rovnováha mezi poskytováním přístupu k nezpracovaným údajům a vytvořením digitálních datových vrstev napříč mořskými oblastmi, jež budou na těchto nezpracovaných údajích založeny?

5.3.        Námořní služba v rámci Evropského programu monitorování Země (GMES)

Evropský program monitorování Země (GMES)[36] je vlajkovou lodí politiky Evropské unie pro oblast vesmíru[37]. Hlavním cílem příslušné námořní služby je dodávat produkty a poskytovat služby, jichž budou moci dále využít poskytovatelé služeb s přidanou hodnotou pro veřejné a soukromé uživatele. Základní myšlenkou je zajistit, aby produkty byly vyvíjeny na základě nejpokročilejších technologií, sledování pomocí družice, výpočetní kapacity a schopností činit prognózy, které jsou v Evropě k dispozici.

V rámci programu GMES byla postupně vytvořena námořní služba, kterou provedlo 60 organizací. Tato služba zpracovává a analyzuje informace získané měřením in-situ a prostorovým měřením rozdělené do dvou kategorií: 1) pozorování oceánů a 2) sledování a prognózy.

Modely oceánů se používají k trojrozměrnému znázornění stavu oceánů v minulosti, současnosti a budoucnosti na úrovni mořské oblasti[38] ve světovém měřítku a v Evropě pro různé parametry, jakými jsou např. teplota moří, proudy, slanost, mořské ledy, mořská hladina, vítr a biogeochemie. Tato námořní služba byla doposud financována z prostředků rozpočtu EU pro výzkum. Od roku 2014 bude iniciativa GMES plně provozuschopná a měla by být financována z operativního rozpočtu.

Jako doplněk k námořní službě, jež se dosud zaměřovala na pozorování a poskytování informací v reálném čase a na prognózy pro oceány, se nyní navrhuje klimatická služba GMES. Simulační modely stávající námořní služby je nutno kalibrovat a prověřit na základě dřívějších pozorování tak, aby námořní služba mohla již převzít ukládání a zpracování těchto časových řad pozorování oceánů. Tato investice je užitečná pro určení změn charakteristických vlastností oceánů podle rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí a je cenným stavebním kamenem navrhované nové klimatické služby.

V současnosti se vytvářejí standardy, které námořní službě GMES a síti EMODnet umožní přístup ke stejným údajům in-situ.

5.           Měla by být vytvořena společná platforma pro produkty GMES a sítě EMODnet?

6.           Měly by být námořní produkty GMES a námořní služba GMES uzpůsobeny rovněž potřebám výzkumných pracovníků v oblasti změny klimatu a ochrany přírody, jakož i uživatelů vyžadujících operativní službu v téměř reálném čase?

5.4.        Rámec pro shromažďování údajů v odvětví rybolovu

EU od roku 2001[39] financuje shromažďování a šíření údajů o rybolovu v EU prováděné orgány členských států. Na základě údajů z průzkumů, odběru vzorků a zaznamenaných odlovů, intenzity rybolovu a výmětů je možné posoudit dopad na populace ryb. Parametry jako např. kapacita loďstva, zaměstnanost a výnosnost rovněž umožňují analýzu socioekonomické stability společenství žijících z rybolovu. Hlavním cílem je podporovat řízení společné rybářské politiky, přestože byly údaje revizí v roce 2008[40] rozšířeny na odvětví akvakultury a zpracovatelské odvětví a zároveň byl otevřen přístup pro vědecké účely či ke zvýšení informovanosti veřejnosti.

Článek 37 návrhu na reformu společné rybářské politiky[41] zachází ještě dále. Ukládá členským státům povinnost shromažďovat biologické, technické, environmentální a socioekonomické údaje a spolupracovat na regionální úrovni. Těmito ustanoveními základního nařízení bude nahrazeno nařízení z roku 2008. Podrobnosti budou uvedeny v novém víceletém programu EU na období 2014–2020.

V návrhu Komise na vytvoření nového Evropského námořního a rybářského fondu[42] ve finančním rámci na období 2014–2020 se pro Rámec pro shromažďování údajů v odvětví rybolovu navrhuje přechod od centralizovaného řízení ke sdílenému, aby členské státy od Komise převzaly odpovědnost za hospodaření s finančními prostředky a sledování provádění.

Obecně jsou pro poradenství v oblasti rybolovu potřebné údaje ze všech zemí provádějících rybolov určitých druhů nebo v určité oblasti. Jakmile jsou shromážděny údaje za určitým účelem, lze je zveřejnit ve zprávě. Nezpracované údaje poskytnuté členskými státy však v současnosti nemohou být šířeny k jiným účelům, jestliže k tomu poskytovatel údajů nevydá souhlas. V praxi tento postup bývá tak zdlouhavý, že k němu nikdy nedochází. To má za následek nedostatečné kontroly, což snižuje důvěru ve výsledky a potlačuje inovace v zárodku.

Komise se domnívá, že vyřešit otázky v souvislosti s ochranou soukromí a obchodním tajemstvím není složité. Je vždy možné šířit údaje o rybolovu splňující všechny požadavky k pochopení ekosystémů, aniž by byly zároveň prozrazeny činnosti jednotlivých plavidel. Nový víceletý program na období 2014–2020 byl vypracován tak, aby tyto skutečnosti zohledňoval.

Údaje shromážděné na základě rámce pro shromažďování údajů v současnosti nejsou v rámci sítě EMODnet přístupné.

7.           Měly by být údaje shromážděné na základě rámce pro shromažďování údajů k určitému účelu (např. k posouzení stavu populace ryb) poskytnuty k opakovanému použití, aniž by k tomu bylo nutné získat povolení od původních poskytovatelů těchto údajů?

8.           Měl by být zřízen internetový portál podobný těm, které fungují v rámci sítě EMODnet, aby poskytoval přístup k údajům členských států a k údajům týkajícím se určitých populací, určitých částí loďstva nebo určitých oblastí rybolovu? Pokud ano, jak by měl být propojen se sítí EMODnet?

9.           Měly by být lépe zpřístupněny kontrolní údaje, jako např. údaje ze systému satelitního sledování plavidel? Pokud ano, jak by mohly být odstraněny obavy související s ochranou údajů?

5.5.        Výzkum

Členské státy EU vydávají na výzkum moří přibližně 1,85 miliardy EUR ročně. Zhruba polovinu této částky investují do infrastruktury, jež usnadňuje pozorování. Patří sem lodě, podmořské observatoře, plovoucí bóje, zařízení unášená proudem, dálkově řízená či autonomní podvodní plavidla, z nichž všechny jsou vybaveny řadou senzorů a analytickými schopnostmi. Evropské strategické fórum pro výzkumné infrastruktury (ESFRI) nedávno označilo šest celoevropských infrastruktur, které budou hrát klíčovou roli pro evropské výzkumné pracovníky působící ve výzkumu moří. Komise ve svém sdělení o „Unii inovací“ z roku 2010 navrhuje, aby 60 % infrastruktur označených ESFRI bylo dáno do provozu nebo vybudováno do roku 2015.

Příspěvek EU na opatření související s mořským a námořním výzkumem na základě sedmého rámcového programu činil 350 milionů EUR[43] ročně. Z této částky se 25 až 30 milionů EUR ročně vyčleňuje na infrastruktury pro výzkum moří a na výzkum v oblasti technologií pro pozorování moří (senzory a systémy pro pozorování moří). Prostřednictvím rámcového programu byl rovněž podpořen projekt SeaDataNet, jenž významnou měrou přispěl k harmonizaci standardů pro údaje o mořích a k zajištění interoperability mezi databázemi údajů o mořích. Technologie SeaDataNet je rozhodující pro platformu sítě EMODnet. V rámci jiných projektů EU navíc probíhají pozorování, jež pomáhají zdokonalovat naše znalosti o mořích.

Návrh Komise týkající se rámcového programu pro výzkum a inovace „Horizont 2020“ na období 2014–2020 zahrnuje v porovnání se současným programem větší rozpočet a jednodušší postupy. Tento výzkumný program může přispět k cílům sdělení „Znalosti v námořní oblasti 2020“ tím, že bude podporovat 1) rozvoj a integraci infrastruktur pro výzkum moří na úrovni EU, 2) rozvoj technologií pro pozorování moří, které budou zaměřené na uživatele a nákladově efektivní, a 3) výzkumné projekty, jež poskytnou údaje o mořském prostředí a jeho interakci s lidskými činnostmi, a může rovněž přispět k cílům rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

Ve snaze podpořit rozvoj duševního vlastnictví přecházejí myšlenky, které se objeví ve výzkumných programech EU, do vlastnictví vědců. Nové senzory či platformy pro pozorování moře tak nejen podpoří účinnější a účelnější sledování našich moří a oceánů, ale poskytnou rovněž základ pro vývozní potenciál v oblasti vysoce vyspělých technologií s celosvětovým trhem.

Pozorování oceánů ovšem samo o sobě nelze patentovat a bude pro hospodářství nejužitečnější, bude-li pro všechny bezplatně k dispozici. V současnosti se mnohá tato pozorování přestanou šířit v okamžiku, kdy je výzkumný projekt ukončen. To je zčásti dáno tím, že výzkumní pracovníci chtějí výsledky své práce zveřejnit, než je dají k dispozici, a zároveň pro ně neexistují žádné pobídky ani požadavky, aby v tomto ohledu vyvíjeli snahu.

10.         Na co by se mělo financování z prostředků EU určené pro technologie pro pozorování moří zaměřit? Jakým způsobem bychom mohli pozorování oceánů rozšířit a zvýšit jeho nákladovou efektivitu? Jak může EU upevnit své vědecké a průmyslové postavení v této oblasti?

11.         Měla by v případě výzkumných projektů existovat povinnost zajistit uchovávání dat z vědeckých pozorování během výzkumného projektu a přístup k těmto údajům?

5.6.        Podávání zpráv o životní prostředí

Členské státy při provádění směrnic EU, jako např. rámcové směrnice o vodě, směrnice o vodách ke koupání, směrnice o přírodních stanovištích a nedávné rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí shromažďují širokou škálu údajů. Členské státy rovněž poskytují indikátory vlivu na životní prostředí v rámci regionálních úmluv pro mořské prostředí, mezi něž patří například OSPAR, HELCOM, Barcelonská úmluva a Bukurešťská úmluva. Jednou z povinností členských států podle rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí je právní závazek oznamovat Komisi a Evropské agentuře pro životní prostředí údaje z výchozích hodnocení a monitorovacích programů. Požadavky podávání zpráv stanovené rámcovou směrnicí o strategii pro mořské prostředí tvoří základ složky Evropského systému informací o vodě (WISE-Marine), která je zaměřená na oblast moří. Podle článku 19 rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí jsou členské státy povinny poskytnout přístup k údajům z hodnocení a monitorování. Tento přístup umožní síť EMODnet.

Evropská agentura pro životní prostředí se plně zapojila do rozvoje sítě EMODnet. Prototypy portálů, které byly vytvořeny již během první fáze projektu, a pokročilejší portály připravované během druhé fáze byly navrženy speciálně k tomu, aby poskytovaly parametry ke stanovení indikátorů potřebných k posouzení stavu životního prostředí podle rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

Cíle v rámci jednotlivých oznamovacích postupů nejsou nutně stejné, ale v souvislosti s rámcovou směrnicí o strategii pro mořské prostředí lze očekávat jejich sbližování. Některé z údajů použitých k vytvoření indikátorů oznamovaných příslušnému orgánu nebo Komisi jsou veřejně přístupné, řada dalších nikoli.

12.         Měl by být postup poskytování údajů, na jehož základě se podávají zprávy o stavu životního prostředí, nahrazen postupem shromažďování údajů, kdy se údaje poskytují prostřednictvím internetu a příslušné orgány je mohou vyhledávat s pomocí technologií vyvinutých v rámci sítě EMODnet?

5.7.        Přizpůsobování se změně klimatu

Ve snaze podpořit rozvoj a šíření znalostní základny o přizpůsobování se změně klimatu zřídila Komise v březnu 2012 evropskou platformu pro přizpůsobení se změně klimatu (CLIMATE-ADAPT)[44], veřejně přístupnou internetovou stránku, jež má politické činitele podporovat při přijímání opatření a tvorbě politických koncepcí v oblasti přizpůsobování se změně klimatu na úrovni EU, jednotlivých členských států a na regionální a místní úrovni. Platforma CLIMATE-ADAPT zahrnuje část námořní politiky EU a politiky v oblasti rybolovu, indikátory změny klimatu a databázi s případovými studiemi o přizpůsobování se změně klimatu, zejména v rámci projektu OURCOAST[45]. Komise v současné době vypracovává návrh na vytvoření strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, jež má být přijata v roce 2013.

Strukturovanější přístup k pozorování moří může platformě CLIMATE-ADAPT přinést přesnější indikátory lokálních změn klimatických parametrů, jakými jsou např. vzestup mořské hladiny a acidifikace oceánů, a přispět tím k procesu přizpůsobování se změně klimatu.

13.         Jaké informace o zákonitostech našich moří a pochodech odehrávajících se na pobřeží mohou podnikům a veřejným orgánům pomoci při přizpůsobování se změně klimatu?

5.8.        Mezinárodní iniciativy

K vytvoření celistvého obrazu světa moří a v něm probíhajících změn je zapotřebí pozorování a údajů od organizací v Evropě i mimo ni. Lépe strukturovaný a otevřený přístup k pozorování a údajům v Evropě, jak je popsán v této zelené knize, umožní Evropě konkrétním způsobem přispět k mezinárodnímu úsilí o celosvětové pokrytí, například prostřednictvím Globálního systému pro pozorování oceánů (GOOS), Globální soustavy systémů pozorování Země (GEOSS) a globálního postupu OSN pro podávání zpráv o mořském prostředí a posuzování jeho stavu (Process for global reporting and assessment of the marine environment).

14.         Jsou potřebná dodatečná opatření přesahující rámec stávajících iniciativ jako např. EMODnet a GMES, aby Evropa mohla podpořit mezinárodní iniciativy v oblasti údajích o mořích a oceánech jako např. GOOS and GEOSS?

6.           Správa

Udržitelná infrastruktura údajů o mořích si vyžaduje postup, během něhož se rozhodne o druhu prováděných pozorování, zvolí datové produkty, jež se mají vytvořit, a poskytne finanční podpora pro shromažďování, sestavování, zpracování a šíření údajů.

6.1.        Rovnováha mezi úsilím EU a členských států

Členské státy mají právní odpovědnost za monitorování svých vod a rybolovných loďstev. V některých případech má však jednoznačné výhody spojené úsilí. Zjevným příkladem je pozorování prováděné z družic kroužících kolem Země. Bylo by bezpochyby neúčinné, kdyby každý členský stát vypouštěl do vesmíru konstelaci družic k měření barvy oceánů, teploty povrchu moře, mořské hladiny a rozšíření ledu. EU samozřejmě podporuje rozvoj a počáteční provoz družic prostřednictvím svého programu GMES. Podporuje rovněž programy EU pro shromažďování údajů a odběr vzorků v oblastech rybolovu, kde výsledky potřebuje pro vlastní účely.

Existují ovšem jiné příklady, v nichž by úsilí na úrovni EU mohlo být odůvodněné. Je například nemožné snížit nejistotu ohledně rozsahu a dopadu změny klimatu v Evropě, aniž by se monitorovaly hlubinné mořské proudy v Atlantiku v oblastech, které nejsou pod svrchovaností nebo jurisdikcí jednotlivých států. Užitek tohoto monitorování je pro členský stát, který ho provádí, stejný, jako pro jakýkoli jiný členský stát. Profitují z něj všechny evropské státy, dokonce i státy vnitrozemské.

Severní ledový oceán je dalším příkladem, jak EU může přispět k probíhajícím programům monitorování a mapování, aby podpořila ty, kteří v této oblasti žijí a pracují.

15.         Na základě jakých kritérií by se mělo určovat, které programy pozorování by EU měla finančně podporovat kromě již podporovaných programů? Můžete uvést příklady? Mohla by zde hrát roli iniciativa společného plánování pro evropská moře a oceány?

6.2.        Podpora EU pro shromažďování a zpracování údajů o mořích

Doposud byly služby jednotlivých tématických skupin v rámci sítě EMODnet poskytovány konsorcii prostřednictvím veřejných zakázek, přičemž pro každou skupinu bylo v rámci samostatných nabídkových řízení vybráno šest konsorcií. Celkem bylo do konsorcií jako partner zapojeno 53 různých organizací a mnoho dalších do nich příspívalo. V rámci otevřených výzev k předkládání návrhů byly uděleny granty námořní službě GMES. V tomto případě se zapojilo přibližně 60 organizací. Z rozpočtu EU se financuje poskytování výstupů definovaných v rámci veřejných zakázek, a tím se v podobě grantů přispívá k dohodnutým způsobilým nákladům. Partnerství v rámci EMODnet a GMES jsou různorodá. Zahrnují výzkumné ústavy, agentury pro meteorologii či hydrografii a univerzity. Některé soukromé společnosti poskytují zkušenosti ze softwarového odvětví.

Komise nemá na složení těchto partnerství vliv – rozhodují o něm jeho účastníci. Rozsáhlá partnerství naznačují, že zapojené agentury či instituce jsou raději spoluvlastníky společného podniku než dodavateli pro jednoho zadavatele.

V obou případech veřejné výzvy zajistily transparentnost a výsledky byly velmi uspokojivé. Vzhledem k tomu, že iniciativy zanedlouho skončí, je třeba zajistit dlouhodobou kontinuitu opatření a infrastruktury. Velká část práce v rámci sítě EMODnet sestává z přeměny archivů údajů jednotlivých států, a proto by partnerství bez zapojení hlavních národních středisek pro údaje o mořích nebylo úplné. To by mohlo svědčit o potřebě přejít ke grantovému nebo vyjednávacímu řízení, což by mohlo být jednodušší, pokud by partnerství v rámci sítě EMODnet měla právní status. Otázky správy týkající se námořní služby GMES zahrnují právní subjekt pro koordinaci a vhodný finanční mechanismus.

16.         Jak by mohla být správa EMODnet a GMES dále vyvinuta, aby lépe vyhovovala potřebě dlouhodobé udržitelnosti?

17.         Jakou úlohu by mohly hrát Společné výzkumné středisko a Evropská agentura pro životní prostředí?

6.3.        Zapojení sousedních zemí

Evropská moře neomývají jen břehy členských států EU. Pochopit ekologickou rovnováhu Černého moře či natáhnout napříč Středozemním mořem podmořský kabel vyžaduje spolupráci se sousedními zeměmi, které tuto mořskou oblast sdílejí. Z toho důvodu se instituce těchto zemí zapojily do první fáze budování sítě EMODnet. Tyto země rovněž bojují s nepřijatelně vysokou mírou nezaměstnanosti, a mohou proto také těžit ze znalostí, které jim pomohou pochopit, jak využít příležitostí získávání energie z pobřežních oblastí.

6.4.        Určení priorit

Mapování a monitorování moří má z důvodů uvedených výše rozhodující význam pro udržitelný hospodářský růst, ochranu životního prostředí a pochopení změny klimatu. Veřejné rozpočty jsou však omezené a je nutné stanovit priority. Chceme-li od modelu shromažďování údajů přejít k určitému použití k jednorázovému sběru a použití k různým účelům, je nutno zodpovědět dvě konkrétní otázky: 1) Jaký druh infrastruktury pro pozorování a strategie odběru vzorků je potřebný pro danou mořskou oblast? 2) Jak lze s pomocí finančního příspěvku EU docílit největší přidané hodnoty?

Rámec pro shromažďování údajů je v obou bodech uspokojivý. Byl zaveden postup pro vymezení druhu shromažďovaných údajů. Vzhledem k tomu, že jedním z cílů společné rybářské politiky je omezit environmentální škody způsobené rybolovem[46], je strategie odběru vzorků již koncipována tak, aby přesahovala zájem pouhé maximalizace výnosnosti rybolovu.

Postup výběru družic pro pozorování země, které mají monitorovat oceány, je rovněž uspokojivý. S pomocí postupu GMES bylo určeno, jaké parametry jsou družice kroužící kolem Země schopny zachytit z výšky zhruba 800 kilometrů nad oceánem. Technický pokrok a lepší vědecké poznatky umožňují postupné zdokonalování přesnosti a přidávání dalších parametrů. Spuštění konstelace družic Sentinel-3 například umožní operativní monitorování tloušťky mořského ledu. Evropská agentura pro životní prostředí v současné době zjišťuje, jaká další měření (kromě družicových) jsou nezbytná ke kalibraci a validaci modelů prognostiky GMES[47].

Pokud jde o jiná pozorování, je však zapotřebí učinit ještě více. Protože se změny mořských proudů, stěhovavé druhy a řada hospodářských činností nezastaví před hranicemi států, je třeba otázku optimální infrastruktury pro pozorování a odběr vzorků zodpovědět na úrovni mořských oblastí. V rámci nařízení o integrované námořní politice[48] byl vytvořen prototyp mechanismu s cílem pomoci členským státům při zdokonalování jejich infrastruktury pro pozorování a monitorování. Na základě „kontrolních bodů mořských oblastí“ pro Severní moře a Středozemní moře bude možné do roku 2014 zhodnotit, do jaké míry stávající sítě pro monitorování a shromažďování údajů splňují potřeby soukromých, veřejných a akademických uživatelů. Pomohou určit relativní přínosy různých systémů monitorování – měřicích systémů Ferrybox, upevněných bójí, plováků – pro měření téhož parametru. Budou přitom zohledněny všechny zdroje informací – veřejné i soukromé. Tyto informace pomohou členským státům při plánování investic. Měl by se například urychlit průzkum mořského dna pomocí echosondy nebo je více zapotřebí přesnějších informací o změnách hladiny moře?

Podobná rozhodnutí musí být přijata na úrovni EU. Je s ohledem na navrhovanou složku Evropského námořního a rybářského fondu, která je zaměřena na znalosti v námořní oblasti, důležitější se soustředit na shromažďování údajů o nerostných zdrojích nebo o mořských savcích? Měla by EU podporovat průzkum nebo odběr vzorků v mezinárodních vodách? Členské státy musí tato rozhodnutí nakonec přijmout v rámci jednání Rady, potřebují však jako vodítko řádné vyhodnocení možností. Odpovědi na uvedené otázky budou záviset na odhadovaných nákladech a přínosech.

18.         Je potřeba stanovit pravidelný postup pro vyhodnocení efektivity strategie pozorování a odběru vzorků pro každou mořskou oblast?

19.         Jaký mechanismus by mohl připadat v úvahu pro řízení postupů hodnocení a posuzování, které mají Komisi, členské státy a Parlament informovat o prioritách v rámci podpory z prostředků EU?

7.           Zapojení soukromého sektoru

Námořní odvětví budou mít z opatření popsaných v tomto dokumentu jistě užitek – ten by ovšem bylo možné dále zvýšit podporou zapojení soukromého sektoru.

Podle studie z roku 2009[49] shromažďují evropské společnosti větší množství údajů o mořích než veřejný sektor. Sbírá-li soukromá společnost údaje pro vlastní účely, nemají veřejné orgány v zásadě důvod zasahovat nebo se vměšovat. Evropské právní předpisy o přístupu k těmto údajům a jejich opakovaném použití se neuplatní.

Soukromé společnosti jsou však povinny shromažďovat údaje již v rámci posouzení dopadů, jež musí vypracovat za účelem získání licence pro určitou činnost v pobřežních vodách. Další monitorování jim může být uloženo i po zahájení činností. V řadě případů musí společnosti shromážděné údaje předat orgánu vydávajícímu licenci. Jakmile je licence vydána, není zveřejnění těchto údajů žádnou zjevnou konkurenční nevýhodou. Komise si uvědomuje, že ukládání oznamovacích povinností soukromým společnostem představuje za běžných okolností administrativní zátěž, které je nutno zabránit. Je-li však směs různých povinností nahrazena jediným oznamovacím mechanismem se společnými standardy založenými na infrastruktuře INSPIRE, mohla by se tím stávající zátěž snížit. V této souvislosti bylo zadáno vypracování studie, která má pomoci posoudit náklady a přínosy.

Mohlo by být rovněž účelné rozšířit oznamovací povinnosti po vydání licence. Náklady na vybavení plošin na moři nástroji, jež nepřetržitě poskytují informace o stavu moře, by se do celkové výše nákladů takového zařízení promítly pouze zanedbatelným způsobem. Cílem by bylo shromáždit údaje ze všech plošin v EU i z jiných plošin na pozorování a zveřejnit je. Je dost možné, že by náklady byly v tomto případě nižší než možný přínos pro celé odvětví výroby energie na moři, které by mohlo získat lepší poznatky o potenciálních hrozbách, mezi něž patří například obří vlny[50], jedovaté řasy či úniky radioaktivity. Zlepšení konkurenceschopnosti hospodářství založeného na výrobě energie na moři bylo jedním z hlavních důvodů vypracování sdělení „Znalosti v námořní oblasti 2020“. Partnerství veřejného a soukromého sektoru, v jehož rámci soukromé společnosti sdílí výdaje spojené s provozováním Evropské námořní sítě pro pozorování a sběr dat a mohou za to spolurozhodovat o stanovování priorit, by mohlo tento proces urychlit.

20.         Za jakých podmínek by měly být údaje poskytované soukromými společnostmi za účelem vydání licence veřejně zpřístupněny?

21.         Měla by být soukromým subjektům, jimž byla udělena licence v odvětví výroby energie na moři, uložena povinnost přispívat k rozsáhlejšímu monitorování moře v případech, kdy je to proveditelné?

22.         Jaké modely partnerství veřejného a soukromého sektoru by mohly maximalizovat pobídky pro průmysl v oblasti sdílení údajů a příslušných investic, jakož i výhody pro všechny zúčastněné strany?

8.           Reakce na zelenou knihu

Tato zelená kniha má zahájit diskusi o nejlepší strategii pro realizaci přístupného a udržitelného digitálního mapování evropských mořských oblastí a pro získání aktuálních informací o současném a dřívějším fyzikálním, chemickém a biologickém stavu vodního sloupce nad mořským dnem a prognóz pro budoucnost a zároveň má vytvořit postup, který členským státům umožní maximalizovat potenciál jejich programů pozorování moře, odběru vzorků a dohledu v námořní oblasti.

Komise pro odpovědi na tuto zelenou knihu zřídila internetovou stránku:

http://ec.europa.eu/dgs/maritimeaffairs_fisheries/consultations/marine-knowledge-2020/index_en.htm

Tato internetová stránka bude přístupná do 15. prosince 2012. Odpovědi mohou být zasílány z úředních míst nebo soukromě. Výsledek konzultace bude zveřejněn na internetové stránce GŘ pro námořní záležitosti a rybolov Evropské komise. Jméno a informace o pracovišti soukromých přispěvovatelů účastnících se diskuse za vlastní osobu se bez výslovného povolení nebudou zveřejňovat.

[1]               Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění (Brusel, 3.3.2010), KOM(2010) 2020.

[2]               Podle rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí (2008/56/ES) do roku 2020.

[3]               Znalosti v námořní oblasti 2020: sběr údajů o moři a pozorování za účelem inteligentního a udržitelného rozvoje“, 8.9.2010, KOM(2010) 461 v konečném znění.

[4]               Viz poznámka pod čarou 1.

[5]               V této zelené knize usilujeme o omezené používání zkratek, za opakované používání této zkratky se omlouváme.

[6]               Sdělení Komise o Evropském programu monitorování země (GMES), 30.11.2011, KOM(2011) 831 v konečném znění.

[7]               Viz příloha k této zelené knize.

[8]               Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1255/2011 ze dne 30. listopadu 2011 o zavedení programu na podporu dalšího rozvoje integrované námořní politiky.

[9]               Marine Data Infrastructure (Infrastruktura údajů o moři), závěrečná zpráva předložená GŘ pro námořní záležitosti a rybolov v listopadu 2009.

[10]             Doporučení Komise ze dne 16. září 2011 o výzkumné iniciativě společného plánování „Zdravá a bohatá moře a oceány“ (2011/C 276/01).

[11]             Dvanácté setkání Námořní odborné skupiny pro pozorování a sběr dat, 10. března 2011, https://webgate.ec.europa.eu/maritimeforum/node/1709.

[12]             Karel Marx, Kapitál, III. díl, oddíl šestý: Přeměna mimořádného zisku v pozemkovou rentu.

[13]             Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí).

[14]             Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 30. května 2002 k realizaci strategie pro integrovanou správu pobřežních oblastí v Evropě, Úř. věst. L 148, 6.6.2002, s. 24–27.

[15]             Územní plánování námořních prostor v EU – dosažené výsledky a další rozvoj, KOM(2012) 771 v konečném znění.

[16]             Článek v časopise Nature 450, 761 (6. prosince 2007).

[17]             Článek v časopise Economist: „Something to watch over us“. (12. května 2012).

[18]             „A little knowledge“, Nature 472, 135 (14. dubna 2011).

[19]             Viz poznámka pod čarou 3.

[20]             Posouzení dopadů v souvislosti s evropskou námořní sítí pro pozorování a sběr dat, 8.9.2010, SEK(2010) 998 .

[21]             Viz poznámka pod čarou 20.

[22]             „The real holes in climate science“, časopis Nature, svazek 463, 21. ledna 2010.RE.

[23]             3139. jednání Rady ve složení pro životní prostředí, které se konalo v Bruselu dne 19. prosince 2011.

[24]             Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE).

[25]             Tento seznam snah jednotlivých států není vyčerpávající.

[26]             Zelená kniha – Směrem k budoucí námořní politice Unie: Evropská vize pro oceány a moře, 7.6.2006, KOM(2006) 275 v konečném znění.

[27]             Viz poznámka pod čarou 24.

[28]             Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí.

[29]             Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru.

[30]             Sdělení týkající se předlohy plánu na vytvoření společného prostředí pro sdílení informací pro dohled v námořní oblasti EU, 20.10.2010, KOM/2010/0584.

[31]             Viz poznámka pod čarou 7.

[32]             Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1255/2011 ze dne 30. listopadu 2011 o zavedení programu na podporu dalšího rozvoje integrované námořní politiky (.

[33]             Například pro digitální model terénu s přesností na jednu osminu zeměpisné délky a šířky a s rozlišením 1:250 000 pro sedimenty mořského dna.

[34]             Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském námořním a rybářském fondu, 2.12.2011, KOM(2011) 804 v konečném znění.

[35]             Viz poznámka pod čarou 7.

[36]             Viz poznámka pod čarou 6.

[37]             Sdělení s názvem Na cestě ke kosmické strategii Evropské unie sloužící občanům, 4.4.2011, KOM(2011) 152.

[38]             V podstatě oceánografická obdoba předpovědi počasí.

[39]             Nařízení Rady (ES) č. 1543/2000 ze dne 29. června 2000, kterým se stanoví rámec Společenství pro shromažďování a správu údajů nezbytných k řízení společné rybářské politiky.

[40]             Nařízení Rady (ES) č. 199/2008 ze dne 25. února 2008 o vytvoření rámce Společenství pro shromažďování, správu a využívání údajů v odvětví rybolovu a pro podporu vědeckého poradenství pro společnou rybářskou politiku.

[41]             Návrh nařízení o společné rybářské politice [kterým se ruší nařízení Rady (ES) č. 199/2008] KOM(2011) 425.

[42]             Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském námořním a rybářském fondu, 2.12.2011, KOM(2011) 804 v konečném znění.

[43]             Z celkové průměrné částky ve výši 5,4 miliardy EUR.

[44]             http://climate-adapt.eea.europa.eu.

[45]             http://ec.europa.eu/ourcoast/.

[46]             Nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky.

[47]             Prostřednictvím projektu sedmého rámcového programu GISC (in-situ koordinace GMES).

[48]             Viz poznámka pod čarou 8.

[49]             Marine Data Infrastructure (Infrastruktura údajů o moři), závěrečná zpráva předložená GŘ pro námořní záležitosti a rybolov v listopadu 2009.

[50]             Rovněž známé jako tzv. „freak waves“, monstrózní vlny, „zabijácké vlny“, extrémní či abnormální vlny.