52012DC0373

ZPRÁVA KOMISE

O SUBSIDIARITĚ A PROPORCIONALITĚ (19. zpráva o zlepšení právních předpisů za rok 2011)

1.           Úvod

Tento dokument je devatenáctou výroční zprávou o používání zásad subsidiarity a proporcionality při tvorbě právních předpisů EU. Předkládá se v souladu s článkem 9 protokolu č. 2 o používání těchto zásad (dále jen „protokol“), který je přiložen ke Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU).

Stejně jako v předchozích letech zpráva mapuje, jak tyto zásady provádějí jednotlivé orgány a instituce EU, Komise, Evropský parlament, Rada a Výbor regionů, a podrobněji představuje některé iniciativy Komise a legislativní návrhy, u nichž v roce 2011 vyvstaly otázky související se subsidiaritou. Zabývá se rovněž tím, jak se od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost vyvinul mechanismus kontroly subsidiarity, který na základě článku 12 SFEU a protokolu uděluje zvláštní úlohu při kontrole zásady subsidiarity vnitrostátním parlamentům. S ohledem na úzké vazby mezi mechanismem kontroly subsidiarity a politickým dialogem mezi vnitrostátními parlamenty a Komisí by tato zpráva měla být považována za doplněk výroční zprávy Komise o vztazích s vnitrostátními parlamenty v roce 2011[1].

2.           Používání výše uvedených zásad v orgánech EU

Rozhodování o tom, zda navrhovat opatření na úrovni EU (subsidiarita), případně v jakém rozsahu a v jaké podobě (proporcionalita), má v inteligentní regulaci klíčový význam[2]. Všechny orgány EU musí dodržovat obě zásady.

Pečlivé posouzení zásad subsidiarity a proporcionality v předlegislativní fázi má význam pro zajištění vhodné podoby návrhů. V postlegislativní fázi může být k prověření zákonnosti přijatého právního předpisu vyzván Soudní dvůr. Soudní dvůr dosud nezrušil žádné opatření proto, že by porušovalo zásadu subsidiarity.

Je nutné zajistit, aby argumenty pro subsidiaritu a proporcionalitu byly transparentní, protože to různým institucionálním aktérům i široké veřejnosti umožňuje konstruktivně projednávat vhodnost návrhů. Návrhy legislativních aktů by proto bez ohledu na původ iniciativy měly v souladu s článkem 5 protokolu obsahovat zevrubnou informaci, jež zainteresovaným stranám umožní posoudit, zda je daná zásada dodržena. Přestože subsidiaritu nelze hodnotit mechanicky odkazem na provozní kritéria, Komise nadále vyhodnocuje „potřebnost“ a „přidanou hodnotu EU“ ve svém analytickém rámci a doporučuje, aby podobně postupovali i ostatní aktéři.

2.1.        Komise

Komise, která je v souladu se svým právem iniciativy autorem legislativních návrhů, by měla zajistit, aby se správná rozhodnutí o tom, zda navrhnout opatření na úrovni EU a jakým způsobem, činila v rané fázi vývoje politik.

Plány[3], které Komise zveřejňuje ke všem hlavním iniciativám, nastiňují její záměry a obsahují i prvotní odůvodnění týkající se subsidiarity a proporcionality. Tyto první myšlenky jsou poté prověřovány během konzultace se zúčastněnými stranami a procesem hodnocení dopadu. Informace týkající se subsidiarity se pro každý legislativní návrh v souladu s článkem 5 protokolu uvádějí v důvodové zprávě a jsou připomenuty v bodech odůvodnění návrhu. Nejpodrobnější rozbor subsidiarity a proporcionality se provádí v hodnoceních dopadu, jež doprovázejí návrhy s významnými dopady. Kvalitu této analýzy systematicky zkoumá Výbor pro posuzování dopadů.

V roce 2011 tento výbor při kontrole kvality hodnocení dopadu i nadále posuzoval přidanou hodnotu EU. Počet doporučení výboru k dodržování zásad subsidiarity a proporcionality se oproti roku 2010 mírně snížil, doporučení se nicméně dále vyskytovala ve významné části jeho stanovisek (43 %). Výbor často požadoval kvalitnější odůvodnění potřeby přijetí opatření na úrovni EU, zejména:

—        více důkazů o problémech, které vyžadují přijetí opatření na úrovni EU. V případě iniciativy o alternativním řešení sporů výbor požádal o lepší prokázání existence a rozsahu selhání trhu a jeho významu pro fungování vnitřního trhu. Podobně v případě strategie EU pro ochranu a dobré životní podmínky zvířat výbor požádal, aby se problémy související s pravomocí EU, například narušování hospodářské soutěže na vnitřním trhu, lépe odlišily od problémů, u nichž by bylo vhodnější řešení na úrovni členských států,

—        v několika případech Výbor dospěl k závěru, že důkazy prokazující potřebu a proporcionalitu legislativní iniciativy EU nebyly dostatečné, jako například v případě výše uvedené iniciativy o alternativním řešení sporů, kdy výbor uvedl, že „nebyly dostatečně jasně vysvětleny náklady a přínosy plného pokrytí alternativního řešení sporů na úrovni EU a na úrovni členských států“. Podobně u iniciativy o přístupu k základnímu platebnímu účtu Výbor uvedl, že je nutné přesvědčivěji prokázat potřebu a proporcionalitu závazného nástroje EU. Útvary Komise zohlednily připomínky výboru ve svém konečném hodnocení dopadu.

2.2.        Vnitrostátní parlamenty

Mechanismus kontroly subsidiarity dává vnitrostátním parlamentům právo vyjádřit své názory na skutečnost, zda návrhy legislativních aktů, které nespadají do oblastí výlučné pravomoci EU, dodržují zásadu subsidiarity. V závislosti na počtu odůvodněných stanovisek, podle nichž je návrh v rozporu se zásadou subsidiarity[4], tedy pokud jsou během osmitýdenní lhůty dosaženy limity stanovené v článku 7 protokolu, lze použít jeden ze dvou mechanismů: „žlutou“ a „oranžovou“ kartu. Oba mechanismy jsou spojeny s přezkumem návrhu legislativního aktu a mohou vést k jeho změně či stažení.

V roce 2011 Komise obdržela od vnitrostátních parlamentů 64 odůvodněných stanovisek, což je téměř o 75 % více než v roce 2010, kdy mechanismus kontroly subsidiarity začal fungovat. I přes tento nárůst těchto 64 odůvodněných stanovisek stále představuje pouze zhruba 10 % z celkového počtu 622 stanovisek, které Komise v roce 2011 obdržela v rámci svého širšího politického dialogu s vnitrostátními parlamenty.

Stejně jako v prvním roce fungování nového mechanismu kontroly subsidiarity zůstalo zaměření odůvodněných stanovisek vnitrostátních parlamentů značně různorodé, 64 odůvodněných stanovisek z roku 2011 se týkalo 28 různých návrhů Komise. Většina odůvodněných stanovisek se týkala legislativních návrhů v oblasti daní, zemědělství, vnitřního trhu a spravedlnosti. Návrhy, k nimž se vztahovalo největší množství odůvodněných stanovisek, se týkaly společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob (devět stanovisek), dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v mimořádných situacích (šest stanovisek), společné evropské právní úpravy prodeje (pět stanovisek) a nařízení o jednotné společné organizaci trhů (pět stanovisek). Nejaktivnějšími vnitrostátními parlamenty při vydávání odůvodněných stanovisek byly švédský Riksdag, lucemburský Chambre des Députés (dolní komora) a polský Sejm a Senát (dolní a horní komora).

V roce 2011 nebyly ani v jednom případě dosaženy limity pro udělení žluté nebo oranžové karty. Kromě výše uvedených návrhů, byla k velké většině 28 legislativních návrhů, k nimž vnitrostátní parlamenty vydaly v roce 2011 odůvodněná stanoviska, vydána nejvýše tři odůvodněná stanoviska. V souladu se svým politickým závazkem vůči vnitrostátním parlamentům Komise na každé odůvodněné stanovisko odpověděla nebo na něj připravuje odpověď v rámci politického dialogu a přihlédla k němu v následných interinstitucionálních diskusích a jednáních.

Každý vnitrostátní parlament si určuje svůj vlastní interní postup pro přijímání odůvodněných stanovisek a rozhoduje i o formě, v níž se tato stanoviska zasílají Komisi. Forma, rozsah, úroveň podrobností a aktéři zapojení do procesu přijímání se proto výrazně liší. Vzhledem k tomu, že se politický dialog a mechanismus kontroly subsidiarity částečně nutně překrývají, požádal předseda Barroso ve svém dopise vnitrostátním parlamentům ze dne 1. prosince 2009[5] pouze o to, „aby ve svých stanoviscích pokud možno rozlišovaly mezi aspekty subsidiarity a připomínkami k podstatě návrhu a aby hodnocení souladu návrhu se zásadou subsidiarity formulovaly co nejjasněji“. Komise bude ve styku s vnitrostátními parlamenty tento poslední bod zdůrazňovat i nadále.

Stanoviska, která Komise obdržela v roce 2011, se nelišila pouze po formální stránce, ale i z hlediska obsahu a odůvodnění. V několika případech vnitrostátní parlamenty odůvodnily porušení zásady subsidiarity věcnými argumenty, například potenciálně negativními dopady navrhovaného opatření na celkovou ekonomickou situaci, zatímco jiné parlamenty opíraly své závěry o argumenty subsidiarity a proporcionality nebo o údajně nesprávný nebo neupřesněný právní základ. V několika případech vnitrostátní parlamenty použily odůvodněné stanovisko k vyjádření svého nesouhlasu s navrhovaným využitím aktů v přenesené pravomoci v některých oblastech nebo s nedostatečným odůvodněným subsidiarity v důvodové zprávě (viz kapitola 3.1). Ve výše uvedeném dopise předsedy Barrosa se uvádí, že Komise „bude všechna odůvodněná stanoviska obsahující námitky ohledně shody legislativního návrhu se zásadou subsidiarity vztahovat k meznímu počtu hlasů (…), a to i v případě, že různá odůvodněná stanoviska poukazující na nesoulad se zásadou subsidiarity budou motivována rozdílně nebo budou odkazovat k různým ustanovením návrhu.“ Komise se na základě svého výkladu mechanismu kontroly subsidiarity domnívá, že vydání odůvodněného stanoviska k návrhu Komise a argumentace, z které toto stanovisko vychází, jsou výhradně věcí každého vnitrostátního parlamentu.

Vzhledem k tomu, že některá odůvodněná stanoviska předložená v roce 2011 upozornila na nedostatečné nebo chybějící odůvodnění subsidiarity, a vzhledem k tomu, že v některých těchto stanoviscích bylo uvedeno, že tato skutečnost představuje formální porušení zásady subsidiarity, Komise znovu opakuje svůj závazek zajistit vyhovující odůvodnění subsidiarity v důvodové zprávě každého legislativního návrhu, který spadá do oblasti působnosti mechanismu kontroly subsidiarity.

2.3.        Evropský parlament a Rada

Odpovědnost za zajištění souladu návrhu se zásadami subsidiarity a proporcionality a za odůvodnění v případech, kdy předkládaný návrh ovlivňuje rozsah opatření EU, nesou rovněž zákonodárné orgány[6].

V Radě zajišťuje dodržování obou zásad Výbor stálých zástupců (Coreper)[7]. V případě Evropského parlamentu obsahuje jednací řád zvláštní článek o „posuzování dodržování zásady subsidiarity“[8], který stanoví, že soulad ověřují výbory odpovědné za konkrétní legislativní projekty a Výbor pro právní záležitosti a že příslušný výbor nesmí přistoupit ke konečnému hlasování dříve, než uplyne lhůta osmi týdnů.

Na tomto místě je třeba uvést, že počet dotazů, které Komise v roce 2011 obdržela od Parlamentu na téma dodržování zásad subsidiarity a proporcionality, byl velice nízký (32 z více než 12 000). Dotazy většinou obsahovaly žádosti o odůvodnění souladu některých návrhů Komise s výše uvedenými zásadami, zejména na základě obav vznesených jinými orgány nebo aktéry.

2.4.        Výbor regionů

Výbor regionů vydává svá stanoviska na základě konzultace nebo z vlastní iniciativy. V souladu s článkem 8 protokolu má rovněž právo podat podle článku 263 SFEU žalobu na platnost legislativního aktu z hlediska souladu se zásadou subsidiarity, ovšem pouze v případě, že se jedná o akt, pro jehož přijetí má být podle SFEU konzultován.

Výbor regionů sleduje subsidiaritu prostřednictvím svých stanovisek, činností Sítě pro sledování subsidiarity nebo příspěvků, které regionální parlamenty s legislativními pravomocemi poskytují svým vnitrostátním parlamentům v rámci mechanismu kontroly subsidiarity. Způsob, jakým jsou regionální parlamenty s legislativními pravomocemi konzultovány vlastními vnitrostátními parlamenty, není jednotný a osmitýdenní lhůta je z tohoto hlediska velkým problémem. Několik regionálních parlamentů začalo zasílat svá stanoviska k subsidiaritě pro informaci přímo Komisi.

Přestože Výbor regionů v roce 2011 nedospěl k závěru, že by v některém případě došlo k porušení zásady subsidiarity, znásobil ve svých stanoviscích odkazy na tuto zásadu a hodlá zvýšit počet hodnocení subsidiarity ve svých konečných stanoviscích. Výbor regionů používá pro hodnocení subsidiarity a proporcionality vlastní metodu analýzy.

Do Sítě Výboru regionů pro sledování subsidiarity se do konce roku 2011 zapojilo 134 partnerů. Jedná se o významný nárůst, zejména pokud jde o regionální parlamenty a vlády. Síť pro sledování subsidiarity vedla v roce 2011 cílené konzultace k pěti návrhům Komise (nástroj pro propojení Evropy, méně správních úkonů pro občany, přezkum politiky EU v oblasti kvality ovzduší a emisí, energetická účinnost a integrace Romů[9]). Zahájila rovněž druhý akční plán zaměřený na politiku TEN-T s cílem vymezit osvědčené postupy při uplatňování zásady subsidiarity v evropských městech a regionech.

V roce 2011 se rovněž připravovalo zprovoznění internetových stránek REGPEX, které mají regionům s legislativními pravomocemi pomoci v plnění jejich role v mechanismu kontroly subsidiarity a mají být zdrojem informací a místem výměn informací mezi regionálními parlamenty a vládami v době, kdy připravují analýzy subsidiarity. Internetové stránky byly uvedeny do provozu v březnu 2012[10].

Ochota dále posilovat spolupráci a výměny při provádění protokolu byla vyjádřena rovněž v revidované dohodě o spolupráci mezi Evropskou komisí a Výborem regionů, o níž se začalo jednat v roce 2011 a která byla podepsána v únoru 2012[11].

2.5.        Soudní dvůr

Soudní dvůr Evropské unie přezkoumává v souladu s článkem 263 SFEU legalitu legislativních aktů, pokud jde o dodržení zásady subsidiarity. V protokolu se uvádí, že žalobu k Soudu může podat Výbor regionů nebo členské státy, a to samy nebo jménem svých parlamentů.

Rozsudek ve věci Lucembursko v. Parlament a Rada[12] potvrdil závěry rozhodnutí ve věci nařízení o roamingu[13] popsané ve zprávě za rok 2009. Při posuzování souladu se zásadami proporcionality a subsidiarity Soudní dvůr přihlíží k hodnocení dopadu provedenému Komisí.

3.           Hlavní případy, kdy byly vysloveny obavy týkající se subsidiarity a proporcionality

Tato část zprávy se zaměřuje na návrhy Komise, které mezi vyvolaly nejvíce diskuzí ohledně subsidiarity a proporcionality.

3.1.        Vývoj u případů popsaných v předchozích zprávách

U některých případů uvedených v předchozích zprávách, např. u směrnice o poplatcích za ochranu letectví před protiprávními činy[14], směrnice o zřízení rámce pro ochranu půdy[15], směrnice o provádění zásady rovného zacházení[16] a směrnice o pěstování geneticky modifikovaných organismů nedošlo v probíhajících legislativních procesech v roce 2011 k žádnému výraznému vývoji. Směrnice o sezónních pracovnících byla dále projednávána v Evropském parlamentu a Radě, aniž by byly vzneseny připomínky k subsidiaritě nebo proporcionalitě.

U směrnice o mateřské dovolené[17], uvedené ve zprávě za rok 2008, se zákonodárným orgánům dosud nepodařilo nalézt společného jmenovatele. Rada na svém zasedání ve složení pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele v červnu 2011 vzala na vědomí zprávu o pokroku, v níž byly zaznamenány obavy některých delegací, které vyzývaly k řádnému zohlednění zásady subsidiarity a různorodosti situací v jednotlivých členských státech. Některé delegace na zasedání připomenuly prohlášení osmi delegací uvedené v zápisu ze zasedání Rady z prosince 2010, v němž se navrhovalo, aby v souladu se zásadou subsidiarity měl každý členský stát možnost rozhodovat o úrovni ochrany s tím, že by byl povinen dodržet určité minimální podmínky. Zazněly také požadavky na ukončení práce Rady na tomto tématu.

Během interinstitucionálních jednání v prosinci 2011 bylo dosaženo dohody o návrhu týkajícím se rozdělování potravinových produktů nejchudším osobám, k němuž vnitrostátní parlamenty zaslaly v roce 2010 tři odůvodněná stanoviska. Evropský parlament vyjádřil silnou podporu pokračování tohoto programu po roce 2013. Rada rovněž dospěla k politické dohodě o pokračování programu až do roku 2013. Komise ve svém prohlášení vzala na vědomí stanovisko významné skupiny členských států, které si přály v programu nepokračovat po roce 2013. Tím však není narušeno právo iniciativy, které Komisi poskytuje Smlouva.

Na plenárním zasedání Evropského parlamentu v únoru 2012 byla přijata zpráva o návrhu systému pojištění vkladů, v jehož případě se nepodařilo dospět k dohodě v prvním čtení. Vnitrostátní parlamenty zaslaly k tomuto návrhu v roce 2010 tři odůvodněná stanoviska. Nicméně jak zpravodaj, pan Simon (S&D/DE), tak dánské předsednictví Rady vyjádřili svou vůli pokračovat v jednáních s cílem dosáhnout dohody na začátku druhého čtení.

V říjnu 2011 Rada oficiálně přijala směrnici o právech spotřebitelů.

3.2.        Další případy, v nichž se vedly diskuse o subsidiaritě

Společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob (CCCTB)[18]

Evropská komise v březnu 2011 navrhla společný systém pro výpočet základu daně podniků provozujících činnost v EU. Cílem tohoto návrhu je významně snížit administrativní zátěž, snížit náklady na dodržování souladu s předpisy o převodních cenách, umožnit přeshraniční vyrovnání daňových ztrát a snížit právní nejistotu, s kterou se podniky v EU v současné době setkávají z důvodu 27 různých státních systémů určování zdanitelných zisků.

K tomuto návrhu byl zaslán největší počet odůvodněných stanovisek vnitrostátních parlamentů za rok 2011, celkově 17, přičemž v devíti případech se jednalo o odůvodněná stanoviska podle protokolu uvádějící, že daný návrh porušuje zásadu subsidiarity. Vzhledem k tomu, že obdržená odůvodněná stanoviska představovala pouze 13 hlasů, nebyl zahájen postup tzv. „udělení žluté karty“, k němuž je potřeba alespoň 18 hlasů.

Vnitrostátní parlamenty poukazovaly na údajné nedostatky v odůvodnění subsidiarity a několik z nich vyjádřilo obavy, že návrh zasahuje do oblasti působnosti členských států. Tyto parlamenty tvrdily, že návrh by měl na členské státy negativní dopad, protože by nemohly používat daň z příjmu právnických osob jako nástroj pro podporu růstu a zaměstnanosti. Uvedly, že návrh by členské státy připravil o individuální výhody z hlediska hospodářské soutěže a že by vyvolal nepřímý tlak na sazby vnitrostátních daní, což by vedlo k erozi rozpočtu a snížení daňových příjmů. Dvě odůvodněná stanoviska kromě toho zpochybnila soulad se zásadou proporcionality, protože podle nich návrh zachází dále, než je nezbytné, a vytváří dva různé systémy zdanění příjmů právnických osob, což by představovalo zbytečnou administrativní zátěž.

Komise ve svých odpovědích vnitrostátním parlamentům vysvětlila, že oblast zdanění v současnosti spadá do oblasti sdílené odpovědnosti a že právní základ pro opatření v této oblasti je stanoven článkem 115 SFEU. Právě na tomto základě Komise přijala návrh legislativního aktu s cílem vyřešit daňové překážky a nerovnosti, které jsou důsledkem roztříštěnosti vnitřního trhu Unie na 27 samostatných daňových systémů. Při svém působení na jednotném trhu se podniky musejí s těmito překážkami vyrovnávat, Očekává se, že CCCTB ušetří podnikům finanční prostředky, a tak podpoří přeshraniční expanzi nejen stávajících mezinárodních skupin, ale i čistě domácích podniků, včetně malých a středních podniků, které si v současné době nemohou dovolit usadit se za hranicemi. Výsledkem CCCTB by tedy měly být úspory z rozsahu a podpora přeshraničních podnikových investic. Komise dále zdůraznila, že návrh neovlivňuje svrchovanost členských států, pokud jde o individuální stanovení daňových sazeb, protože právo stanovit tyto sazby ponechává na právních předpisech jednotlivých členských států.

Návrh projednávaný zvláštním legislativním postupem je v současné době v Radě. Evropský parlament k němu vydal kladné stanovisko dne 19. dubna 2012.

Dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v mimořádných situacích[19]

Návrh nařízení přijatý v září 2011 na základě závěrů Evropské rady z června 2011 je zaměřen na posílení správy prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích (schengenského prostoru). Jeho cílem je umožnit bez ohrožení zásady volného pohybu osob efektivní reakci na mimořádné události, které by mohly ohrozit celkové fungování schengenské spolupráce.

Komise k tomuto návrhu obdržela 11 stanovisek vnitrostátních parlamentů, přičemž v 6 případech se jednalo o odůvodněná stanoviska. Vnitrostátní parlamenty tvrdily, že návrh zasahuje do oblasti státní svrchovanosti členských států, které mohou nejlépe vyhodnotit situaci a případně rozhodnout o znovuzavedení kontrol na hranicích. Některé vnitrostátní parlamenty navíc zastávaly názor, že nebyl dostatečně odůvodněn soulad se zásadou subsidiarity. Argumenty vznesené vnitrostátními parlamenty se objevily i při projednávání tohoto návrhu v Radě.

Komise se ve svých odpovědích vnitrostátním parlamentům, které vyjádřily obavy ohledně zásady subsidiarity, zaměřila na skutečnost, že schengenský prostor je přínosem pro celou EU, takže jakékoli rozhodnutí, které ho ovlivňuje, musí být přijato na úrovni EU, nikoli individuálně. Pravidla pro vytvoření a zachování prostoru bez vnitřních hranic jsou upravena právními předpisy EU, a proto by veškeré výjimky ze zásady volného pohybu měly být přijímány na stejné úrovni. Komise rovněž uvedla, že návrh plně respektuje státní svrchovanost členských států při udržování veřejného pořádku a ochraně vnitřní bezpečnosti.

Jmenná evidence cestujících[20]

Komise obdržela k tomuto návrhu deset stanovisek vnitrostátních parlamentů. Ve většině z nich bylo uvedeno, že návrh Komise byl v souladu se zásadou subsidiarity. Pět komor vnitrostátních parlamentů se však domnívalo, že návrh není v souladu se zásadou proporcionality s ohledem na údajně nepřiměřenou délku navrhované doby uchovávání údajů.

4.           Závěry

Stejně jako v předchozích letech byla většina návrhů Komise zákonodárci přijata bez významnějších diskuzí ohledně subsidiarity a proporcionality. V roce 2011 nebyly dosaženy limity pro tzv. udělení „žluté karty“ a „oranžové karty“ a pouze nízké procento (zhruba 10 %) stanovisek, které Komise obdržela od vnitrostátních parlamentů v rámci politického dialogu, bylo odůvodněnými stanovisky ve smyslu protokolu, tedy stanovisky poukazujícími na porušení zásady subsidiarity. Souběžně s tím se v některých případech, kdy bylo zpochybněno dodržení zásad subsidiarity a proporcionality, výrazně lišily názory orgánů a dalších zúčastněných aktérů.

Subsidiarita a proporcionalita jsou základními prvky procesu vytváření politik v orgánech EU a hodnocení dopadu, které provádí Komise, zůstává hlavním prostředkem k řešení témat subsidiarity a proporcionality v předlegislativní fázi, kdy klíčovou úlohu hraje Výbor pro posuzování dopadů. Institucionální praxe však ukazuje, že způsob výkladu a použití těchto zásad v legislativní fázi často závisí na politickém kontextu, což zdůrazňuje jejich politický rozměr.

Způsob, kterým většina vnitrostátních parlamentů provádí protokol a využívá mechanismus kontroly subsidiarity, ukázal, že tento nový nástroj má primárně politický charakter, což je skutečnost, na kterou Komise upozornila již v dopise předsedy Barrosa z 1. prosince 2009.

Mechanismus kontroly subsidiarity umožnil zajistit větší transparentnost tohoto procesu a prokazatelně pomohl vnést téma politik EU do veřejné diskuse v členských státech, čímž v důsledku zvýšil i povědomí veřejnosti o těchto otázkách.

PŘÍLOHA

Seznam iniciativ Komise, v jejichž případě  vydaly vnitrostátní parlamenty v roce 2011 odůvodněné stanovisko k zásadě subsidiarity

|| Název || Vnitrostátní parlamentní komory, které předložily odůvodněné stanovisko

1. || Společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob (CCCTB), KOM(2011) 121 || UK House of Commons BG Narodno Sabranie SE Riksdag NL Tweede Kamer PL Sejm ML Kamra tad-Deputati IE Dail Eireann RO Camera Deputaţilor SK Národná Rada

2. || Dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v mimořádných situacích, KOM(2011) 560 || FR Assemblée nationale NL obě komory PO Assembleia da República SE Riksdag RO Senatul SK Národná Rada

3. || Nařízení o jednotné společné organizaci trhů, KOM(2010) 799 || PL Sejm PL Senat DK Folketing LU Chambre des Députés SE Riksdag

4. || Společná evropská právní úprava prodeje, KOM(2011) 635 || AT Bundesrat DE Bundestag UK House of Commons BE Sénat BE Chambre des Représentants

5. || Příslušnost, rozhodné právo, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství, KOM(2011) 127 || PL Senat PL Sejm RO Senatul IT Senato della Repubblica

6. || Obezřetnostní požadavky na úvěrové instituce, KOM(2011) 452 || UK House of Commons SE Riksdag FR Sénat

7. || Společný systém daně z finančních transakcí, KOM(2011) 594 || CY Vouli ton Antiprosopon SE Riksdag MT Kamra tad-Deputati

8. || Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020), KOM(2011) 608 || NL obě komory SE Riksdag DK Folketing

9. || Specifické požadavky na povinný audit subjektů veřejného zájmu, KOM(2011) 779 || BE Chambre des Représentants SK Národná Rada SE Riksdag

10. || Obchodní normy, KOM(2010) 738 || LU Chambre des Députés PL Senat

11. || Změna struktury rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, KOM(2011) 169 || BG Narodno Sabranie ES obě komory

12. || Posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany, KOM(2011) 215 a v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany s ohledem na příslušná ujednání o překladu, KOM(2011) 216 || IT Camera dei Deputati ES obě komory

13. || Směrnice o energetické účinnosti, KOM(2011) 370 || FI Eduskunta SE Riksdag

14. || Přístup k činnosti úvěrových institucí a doplňkový dozor nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu, KOM(2011) 453 || SE Riksdag RO Camera Deputaţilor

15. || Pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky, KOM(2011) 625 || DE Bundesrat LU Chambre des Députés

16. || Podpora pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), KOM(2011) 627 || DE Bundesrat (spolu s odůvodněným stanoviskem ke KOM(2011) 625) LU Chambre des Députés

17. || Nařízení o rozdělování potravinářských produktů nejchudším osobám v Unii, KOM(2011) 634 || SE Riksdag UK House of Lords

18. || Smluvní vztahy v odvětví mléka a mléčných výrobků, KOM(2010) 728 || PL Sejm

19. || Financování společné zemědělské politiky, KOM(2010) 745 || PL Senat

20. || Příslušnosti a uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, KOM(2010) 748 || NL obě komory

21. || Propojení ústředních, obchodních a podnikových rejstříků, KOM(2011) 79 || PL Sejm

22. || Příslušnost, rozhodné právo, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství, KOM(2011) 126 || IT Senato della Repubblica

23. || Potraviny určené pro kojence a malé děti a potraviny pro zvláštní léčebné účely, KOM(2011) 353 || IT Senato della Repubblica

24. || Definice, popis, obchodní úprava, označování a ochrana zeměpisných označení aromatizovaných vinných výrobků, KOM(2011) 530 || LU Chambre des Députés

25. || Mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky, KOM(2011) 540 || LU Chambre des Députés

26. || Program Evropské unie pro sociální změny a inovace, KOM(2011) 609 || SE Riksdag

27. || Zvláštní ustanovení týkající se Evropského fondu pro regionální rozvoj a cíl Investice pro růst a zaměstnanost a zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006, KOM(2011) 614 || LU Chambre des Députés

28. || Společná ustanovení ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jichž se týká společný strategický rámec, obecná ustanovení ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, KOM(2011) 615 || IT Camera dei Deputati

[1]               KOM(2012) 375

[2]               O problematice inteligentní regulace pojednává šířeji sdělení Komise o inteligentní regulaci KOM(2010) 543.

[3]               Plány lze nalézt přes abecední rejstřík na internetových stránkách Komise: http://ec.europa.eu/governance/impact/index_en.htm.

[4]               Odůvodněné stanovisko je definováno jako stanovisko, které vnitrostátní parlament zaslal Komisi (nebo Evropskému parlamentu, Radě, Soudnímu dvoru, Evropské centrální bance nebo Evropské investiční bance – podle toho, který orgán předložil daný legislativní návrh) během osmitýdenní lhůty stanovené v protokolu a ve kterém bylo konstatováno porušení zásady subsidiarity.

[5]               http://ec.europa.eu/dgs/secretariat_general/relations/relations_other/npo/index_cs.htm

[6]               Viz interinstitucionální dohoda o subsidiaritě (Úř. věst. C 329, 6.12.1993, s. 132).

[7]               Rozhodnutí Rady 2009/937/EU (Úř. věst. L 325, 11.12.2009, s. 35).

[8]               Článek 38a

[9]               KOM(2011) 665, KOM(2010) 747, SEK(2011) 342, KOM(2011) 370 a KOM(2011) 173.

[10]             http://extranet.cor.europa.eu/subsidiarity/regpex/Pages/default.aspx

[11]             http://cor.europa.eu/en/about/interinstitutional/Documents/EN.pdf

[12]             Věc č. C-176/09.

[13]             Věc č. C-58/8, Vodafone Ltd, Telefónica O2 Europe plc, T-Mobile International AG, Orange Personal Communications Services Ltd v. Secretary of State for Business, Enterprise and Regulatory Reform, týkající se nařízení (ES) č. 717/2007.

[14]             KOM(2009) 217. Podrobnosti o interinstitucionálních jednáních jsou k dispozici přes databázi PreLex: http://ec.europa.eu/prelex/apcnet.cfm.

[15]             KOM(2006) 232.

[16]             KOM(2008) 426.

[17]             KOM(2008) 637.

[18]             KOM(2011) 121.

[19]             KOM(2011) 560.

[20]             KOM(2011) 32.