52012DC0250

I. Úvod

Tato zpráva představuje analýzu očekávaného vývoje politiky EU v oblasti přistěhovalectví a mezinárodní ochrany na základě vývoje v roce 2011, který je v mnoha ohledech důležitým rokem pro EU, s následným dopadem na migrační politiku. Nejenže hospodářská krize nadále zatěžuje hospodářství a růst EU, avšak došlo rovněž k dramatickým událostem arabského jara a rostoucímu migračnímu tlaku na vnější hranice EU, zejména těch, které se nacházejí ve Středomoří a v jihovýchodní Evropě, k čemuž se přidávají důsledky zneužívání vízové liberalizace. Tyto události dále zdůraznily potřebu koherentní, vyvážené migrační politiky EU, která je na jedné straně dynamická, aby reagovala na krátkodobé potřeby, a zároveň strategická, a tudíž poskytuje dlouhodobější vizi.

V této souvislosti bylo vypracováno několik klíčových iniciativ, jako je nový strategický rámec začleněný do globálního přístupu k migraci a mobilitě (GAMM), který přináší přidanou hodnotu pro činnosti EU a jejích členských států zejména s ohledem na jejich vnější migrační politiku, jakož i spuštění Vízového informačního systému, vytvoření portálu EU o přistěhovalectví, návrhy na posílení řízení Schengenského prostoru a předložení návrhu o evropském systému ostrahy hranic (EUROSUR). Jinými významnými úspěchy byly politická dohoda o rozšíření mandátu agentury FRONTEX a novelizace směrnice o uznávání azylu; uzavření partnerství pro mobilitu s Arménií; zahájení činnosti Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO); a zřízení nové Evropské agentury pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Společně se spoluzákonodárci bylo dosaženo určitého pokroku směrem k vytvoření společného evropského azylového systému v roce 2012.

Rovněž bylo dosaženo pokroku v oblasti acquis EU, pokud jde o směrnici o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě[1]; směrnici o rozšíření právního postavení dlouhodobě pobývajících rezidentů na osoby požívající mezinárodní ochrany[2] a směrnici o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí[3]. Členské státy rovněž přijaly další kroky pro provedení směrnice o navracení a směrnice o sankcích pro zaměstnavatele.

Po výroční zprávě za minulý rok[4] bylo v květnu 2011 vydáno sdělení o migraci[5], které poskytlo širší pohled na vývoj politiky ve světle souvisejících událostí. Oba tyto dokumenty pak sloužily jako informační zdroje následných závěrů Rady pro spravedlnost a vnitřní věci (SVV)[6] a Evropské rady[7] v červnu 2011, které stanoví směry pro rozvoj migrační politiky EU, zejména s ohledem na správu schengenského prostoru, ochranu vnějších hranic, rozvoj partnerství se zeměmi jižního sousedství a dokončení společného evropského azylového systému do roku 2012.

Letošní zpráva poprvé obsahuje přehled o migrační situaci v EU z pohledu statistiky. Reakce EU na výše uvedené klíčové události, které ovlivnily migrační politiku, je určena, spolu s příspěvkem Komise, jako vstup pro plán řešení zvýšených migračních tlaků. Zpráva je opět založena zejména na politických hodnoceních vypracovaných Komisí a členskými státy a je doplněna věcnou zprávou a statistickou přílohou[8], v nichž jsou uvedeny pokroky, kterých bylo dosaženo jak na úrovni EU, a prostřednictvím Evropské migrační sítě[9], tak na úrovni členských států.

II. Shrnutí migrace v EU[10]

Prvé řadě je přínosné dát migrační situaci v EU do širší globální souvislosti. V roce, kdy velikost světové populace překračuje sedm miliard, se odhaduje, že na celém světě je přibližně 214 milionů migrantů (přibližně 3,1 % celkové světové populace)[11], s tím, že 9,4 % (přibližně 20,2 milionů) světových migrantů jsou státní příslušníci třetích zemí s bydlištěm v EU. Pro srovnání Kanada má zhruba 3,4 % celkového počtu migrantů (7,2 milionů představujících 21,3 % obyvatelstva Kanady), zatímco USA mají přibližně 20 % celkového celosvětového počtu (42,8 milionu, což představuje 13,5 % obyvatelstva USA)[12].

Dne 1. ledna 2011 byl celkový počet obyvatelstva EU 502,5 milionů, což představuje nárůst o 1,4 milionu od roku 2010, což odpovídá ročnímu přírůstku 2,7 na 1000 obyvatel, přičemž tento přírůstek se skládal z přirozeného přírůstku o velikosti 0,5 milionu (+ 1,0 ‰) a čisté migrace o velikosti 0,9 milionů EUR (+ 1,7 ‰). Celkový počet 20,2 miliony státních příslušníků třetích zemí v EU představuje přibližně 4 % celkového obyvatelstva EU, což je více než počet občanů EU, kteří se přestěhovali do jiného členského státu (12,3 miliony neboli 2,5 % celkového obyvatelstva EU)[13]. Nejpočetnější skupiny státních příslušníků třetích zemí pobývajících v EU v roce 2009 byly z Turecka (přibližně 2,4 milionu), Maroka (přibližně 1,8 milionu) a Albánie (cca. 1 milion)[14]. Pokud se použije index lidského rozvoje OSN (HDI), pak okolo 47 % migrantů narozených mimo EU je ze zemí s vysokým HDI, přibližně 46 % ze zemí se středně vysokým HDI a kolem 7 % ze zemí s nízkým HDI[15].

Pokud jde o první povolení k pobytu vydávaná státním příslušníkům třetích zemí, dosáhl jejich počet v roce 2010 téměř 2,5 milionu; počet povolení vydaných pro výdělečné činnosti, které představuje 32,5 % celkového počtu, ve srovnání 30,2 % povolení vydaných z rodinných důvodů, 20,6 %, pro studium a 17 % z různých jiných důvodů (důvody související s poskytnutím ochrany, povolení k pobytu bez práva pracovat atd.). Při členění podle státní příslušnosti byla většina povolení k pobytu vydána státním příslušníkům USA (přibližně 212 000), Indie (přibližně 200 000), Číny (přibližně 172 000), Ukrajiny (přibližně 167 000) a Maroka (přibližně 157 000).

V roce 60. výročí Ženevské úmluvy, došlo ke značnému nárůstu celkového počtu žadatelů o azyl, a to o 16,8 % ve srovnání s rokem 2010, přičemž celkový počet dosáhl více než 302 000 a dále ovlivnil azylové systémy některých členských států. Nejdůležitějšími zeměmi, pokud jde o státní občanství žadatelů o azyl, byly Afghánistán (28 000), Ruská federace (18 200), Pákistán (15 700), Irák (15 200) a Srbsko (13 900). Ochrana byla v roce 2011 v prvním stupni poskytnuta celkem 59 465 osobám (uprchlíci (28 995), doplňková nebo (21 400), humanitární ochrana (9 065)), což představuje přibližně 25 % všech přijatých rozhodnutí[16].

Jak je zdůrazněno v oddíle IV, nelegální migrace je i nadále hlavní součástí migrace do EU. Ze své podstaty neexistují žádné spolehlivé údaje o počtu nelegálních migrantů v EU, nejčastěji citované odhady se pohybují od necelých 2 milionů až po 4,5 milionu[17]. Mohou být použity rovněž spolehlivější ukazatele, jako např. zamítnutí, zadržení a navracení, je však třeba vzít v úvahu jejich omezení. V roce 2011[18] byl odepřen vstup do EU cca. 343 000 osobám, což představuje pokles o 13 % oproti roku 2010, přičemž velké většině (téměř 70 %), byl vstup odmítnut ve Španělsku, zejména na jeho vnějších pozemních hranicích. V roce 2011 bylo rovněž zadrženo přibližně 468 500 osob (pokles od roku 2010, kdy počet dosahoval přibližně 505 000) a členské státy navrátily přibližně 190 000 státních příslušníků třetích zemí (téměř 15 % méně než v roce 2010).

III. Přínos migrace pro agendu EU pro růst[19]

Na první pohled by se mohlo zdát, že s ohledem na současné hospodářské výzvy, kterým EU čelí, je obtížné pochopit nutnost existence způsobů legální migrace a mobility. Avšak je nutné mít na paměti, že i přes celkovou míru nezaměstnanosti v EU ve výši přibližně 10 %, což odpovídá 23,8 milionů občanů, a zvýšení na 22,1 % u mladých lidí (do 25 let)[20], řada členských států již trpí nedostatkem pracovních sil a kvalifikovaných pracovníků[21] v různých odvětvích a z různých důvodů[22]. Většina členských států nyní soustředí svoje úsilí na řešení nezaměstnanosti a zvýšení zaměstnatelnosti svých vlastních obyvatel a následně preferuje uchazeče z členských zemí EU pro řešení nedostatku pracovních sil V současné době se členské státy zaměřují při řízení ekonomické migrace státních příslušníků třetích zemí spíše na pracovníky s (vyšší) kvalifikací, ačkoli několik členských států rovněž žádá pracovníky s nízkou kvalifikací, i když ve většině případů na přechodné období.

Ekonomická migrace tak zůstává důležitou součástí úsilí o vyřešení problému nedostatku pracovních sil, zejména v souvislosti se stárnutím obyvatelstva EU[23] a mezinárodním trhem s talenty, který je stále více konkurenční, přičemž ostatní země mimo Evropu také pociťují nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. Neexistující uznávání odborných znalostí a dosažené kvalifikace těch příslušníků třetích zemí, kteří již pobývají v EU, jakož i chybějící přenositelnost práv sociálního zabezpečení představují další překážky bránící plně využívat těchto pracovních sil.

Kromě potenciálu migrantů přispívat k hospodářskému růstu[24] představují migranti rovněž sociální a kulturní přínos pro naše společnosti.

Vzhledem ke všem těmto skutečnostem Komise navrhuje zahájit konzultace před koncem roku 2012, aby tak započala široká debata s členskými státy, sociálními partnery a dalšími zúčastněnými stranami o tom, jakou úlohu by měly mít politiky EU, pokud jde o příležitosti, které přináší ekonomická migrace.

EU již provedla několik opatření orientovaných na budoucnost, přičemž další vývoj v rámci Globálního přístupu k migraci a mobilitě[25] se zaměří na usnadnění lepší shody mezi požadavky zaměstnavatelů a zaměstnanců na globálním trhu práce, a to rovněž za účelem posílení z mobility kvalifikovaných pracovních sil a vzájemného prospěchu z ní spíše než zvýšení odlivu mozků. Partnerství v oblasti mobility jsou součástí tohoto přístupu a po příslušných dohodách, které jsou již platné, a to s Moldavskou republikou (dále jen „Moldavsko“), Gruzií a Kapverdami byla v říjnu 2011 uzavřena dohoda s Arménií[26]. Komise rovněž zahájila jednání s některými zeměmi jižního Středomoří s cílem uzavřít partnerství v oblasti mobility nebo dalších rámcové dohody o spolupráci, jako jsou např. společné programy v oblasti migrace a mobility (viz také oddíl IV.1).

Byl zahájen provoz Portálu EU o přistěhovalectví[27], který má lépe informovat migranty o možnostech a podmínkách legálního přistěhovalectví. Je prvním kontaktním bodem, kde je možné získat aktuální a praktické informace o postupech a politikách v oblasti přistěhovalectví, a to jak úrovni EU, tak na úrovni vnitrostátní. Rovněž objasňuje práva migrantů a rizika týkající se nedovoleného přistěhovalectví s cílem odradit migranty, kteří se do EU dostávají často po nebezpečných trasách.

Globální přístup k migraci a mobilitě, jakož i doprovodný dokument o migraci a rozvoji[28], rovněž navrhují řadu opatření pro maximalizaci dopadu migrace a mobility na rozvoj. Ty zahrnují propagaci kodexu zásad WHO pro mezinárodní nábor zdravotníků[29] a sledování provádění směrnice o „modré kartě EU“, která členským států umožňuje zamítnout žádosti, s cílem zajistit etický nábor pracovníků a zmírnit odliv mozků. Dalším z kroků je zkoumání možnosti vytváření investičních nástrojů pro diaspory, jejichž prostřednictvím by bylo možné nasměrovat jak dobrovolné příspěvky diaspor, tak zdroje EU přímo na podporu iniciativ a investic v prioritních zemích, například v jižním Středomoří, které jsou zaměřeny na rozvoj. Důraz bude kladen i na rozvoj partnerství veřejného a soukromého sektoru, jejichž úkolem bude zapojit podnikatele z řad migrantů včetně MSP do obchodních a investičních činností či do přenosu dovedností mezi členskými státy EU a partnerskými zeměmi; zároveň bude třeba zhodnotit přínosy výročního fóra zaměřeného na remitence; a posoudit, zda společný portál EU věnovaný otázkám převodů přináší nějakou přidanou hodnotu[30]. Neméně důležitá bude i pomoc partnerským zemím při určování a sledování bona fide subjektů provádějících nábor s cílem posílit postavení migrantů, zejména pokud jde o usnadnění cirkulační migrace[31]. Nakonec byly předloženy i návrhy na rozšíření působnosti tradiční agendy v oblasti migrace a rozvoje, a to s cílem lépe zohlednit otázku sociálních důsledků migrace na země původu, jakož i otázku ochrany práv migrantů v tranzitním státě. Komise je připravena věnovat se uvedeným aspektům prostřednictvím dialogu a spolupráce se třetími zeměmi. Tyto aspekty již přitom tvoří nedílnou součást jednotlivých politických dialogů a rámců spolupráce, které EU navázala s třetími zeměmi a regiony. V současnosti jde o sedm regionálních procesů, které zahrnují více než sto zemí, a přes dvacet dvoustranných procesů.

Dalším významným mezníkem v této oblasti bylo přijetí směrnice o jednotném povolení[32], která musí být do vnitrostátního práva provedena do prosince 2013. Účelem této směrnice je zjednodušit postup v případě migrace a zároveň zajistit legálně pobývajícím státním příslušníkům třetích zemí společný soubor práv totožných s právy příslušníkům daného státu. Některé členské státy přistoupily i k provedení směrnice o „modré kartě EU“[33]. Celkově byl však v této oblasti zaznamenán nedostatečný pokrok, v důsledku čehož zahájila Komise několik řízení o nesplnění povinnosti z důvodu neoznámení vnitrostátních opatření. U předpisů týkajících se studentů[34] a výzkumných pracovníků[35], kteří rovněž přispívají k činnosti ekonomiky EU a jsou pro ni investicí, byla zjištěna celá řada nedostatků. V případě studentů byla zjištěna potřeba posílit ustanovení směrnice, která se týkají mobility, a to v zájmu zajištění součinnosti s programy EU, které usnadňují mobilitu státních příslušníků třetích zemí do EU, jakož iv zájmu posílení procesních záruk; zatímco u výzkumných pracovníků je třeba jasně a jednoznačně vymezit jejich práva a jasně rozlišovat mezi povoleními pro výzkumné pracovníky a jinými druhy povolení a zároveň zajistit lepší pokyny a informace o možnostech, které tato směrnice nabízí. V zájmu zajištění lepšího využívání těchto nástrojů a ještě většího zatraktivnění EU by měl být v prosinci 2012 předložen návrh na změnu a sloučení těchto dvou směrnic, rovněž s cílem podpořit větší mobilitu studentů a výzkumných pracovníků.

Byl zaznamenán určitý pokrok v jednáních o navrhované směrnici pro sezónní pracovníky[36] a pro osoby převedené v rámci společnosti[37]. První z uvedených směrnic stanoví právní prostředky, na jejichž základě mohou sezónní pracovníci vstoupit na území EU a na tomto území pracovat. Tato směrnice zároveň brání jejich vykořisťování a chrání jejich zdraví a bezpečnost, přičemž současně zajišťuje, aby zaměstnavatelé v EU měli k dispozici potřebnou pracovní sílu. Směrnice o osobách převedených v rámci společnosti umožňuje nadnárodním společnostem vyhnout se nepřehledné spleti různých předpisů a správních postupů v členských státech a usnadnit tak přesun vysoce kvalifikovaných pracovníků do jejich společností a spřízněných provozů v EU. To následně umožní podpořit růst, zvýšit konkurenceschopnost EU, zlepšit schopnost dosahovat cíle stanovené ve strategii Evropa 2020 a zároveň zajistit všem zúčastněným stranám rovné zacházení a rovné příležitosti. Přesto, že během jednání je nutné vyjasnit ještě několik sporných otázek, jsou členské státy vyzývány, aby co nejdříve dosáhly politické dohody, což umožní EU využít tyto nástroje i na řešení současné hospodářské krize a budoucích výzev.

Pokud jde o směrnici o dlouhodobě pobývajících rezidentech[38], ze zprávy o jejím provádění vyplývá, že potenciál tohoto nástroje EU není z různých důvodů zdaleka plně využíván. Komise bude své úsilí i nadále zaměřovat na zajištění správného provedení směrnice, a to především prostřednictvím odborných setkání s členskými státy a v případě potřeby také prostřednictvím řízení o nesplnění povinnosti.

Od legální migrace se odvíjí potřeba účinných integračních politik. Přestože vypracování a provádění těchto politik spadá do pravomoci a odpovědnosti jednotlivých členských států, Komise bude v této souvislosti i nadále hrát podpůrnou roli, což bylo nedávno zdůrazněno v závěrech zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci[39]. I když existuje mnoho příkladů ambiciózních politik integrace[40], ne všechna opatření splnila své cíle Bude třeba vyvinout další úsilí, aby byl v maximální možné míře využit potenciál, který představuje 20,2 milionu státních příslušníků třetích zemí pobývajících na území EU. Pokud jde o hlavní cíle vytyčené v strategii Evropa 2020[41], dosahovala v roce 2010 průměrná míra zaměstnanosti státních příslušníků třetích zemí ve věku 20–64 let 58,5 %, přičemž míra zaměstnanosti celkového obyvatelstva v této věkové kategorii činila 68,6 %. Přibližně 19,4 % státních příslušníků třetích zemí ve stejné věkové kategorii bylo nezaměstnaných, zatímco v případě celkového obyvatelstva tato úroveň činila jen 9,3 %. Přesně 46,4 % státních příslušníků třetích zemí mělo vyšší kvalifikací, než která byla na danou pozici vyžadována, přičemž v případě celkového obyvatelstva to bylo 21,2 %. V případě ztráty zaměstnání jsou státní příslušníci třetích zemí navíc vystaveni riziku, že by mohli následně přijít i o povolení k pobytu. V roce 2010 žilo 32,4 % státních příslušníků třetích zemí ve věku 20–64 let na hranici chudoby, zatímco v případě celkového obyvatelstva v této věkové kategorii to bylo jen 15,0 %. Ve stejném roce byla u státních příslušníků třetích zemí ve věku 18–24 let zaznamenána míra předčasného ukončování školní docházky ve výši 33,0 %, ačkoli v případě celkového obyvatelstva ve stejné věkové kategorii tato činila 14,1 %[42].

Evropská agenda pro integraci státních příslušníků třetích zemí[43] stanoví další kroky, které zajistí dodržování a prosazování základních práv a které migrantům zároveň umožní plně využít jejich schopnosti a dovednosti, z čehož bude mít prospěch i EU. K navrhovaným opatřením, jejichž účelem je plně využít potenciálu migrace, patří větší zapojení státních příslušníků třetích zemí, kteří v EU pobývají oprávněně, do hospodářského, sociálního, kulturního a politického rozvoje přijímající země, jakož i větší propagace jejich práv a povinností či prosazování pozitivního přístupu k různorodosti. Komise rovněž posiluje spolupráci s místními a regionálními orgány a rozvíjí úlohu zemí původu.

Dalším z důležitých aspektů je slučování rodiny, tedy forma legální migrace, jejíž omezení některé členské státy výslovně požadují. V této souvislosti byla v listopadu 2011 zahájena veřejná diskuse[44] o způsobu využívání tohoto druhu migrace v budoucnosti, přičemž důraz byl kladen i na cíle směrnice 2003/86/ES včetně základního práva na rodinný život. Na základě reakcí předložených zúčastněnými stranami Komise rozhodne o dalších krocích.

IV. Politická reakce EU na migrační tlaky

Ačkoliv pouze 4 % (27 465 ze 706 000)[45] Libyjců našlo své útočiště před občanskými nepokoji na severu, tj. v EU, tato vlna uprchlíků spolu se zvyšujícím se tokem nelegálních migrantů z Tuniska[46] a na turecko-řeckém pohraničí[47], jakož i rostoucí počet žádostí o azyl předkládaných na jižních vnějších hranicích EU[48] dokazují, že EU je neustále vystavována zvyšujícím se migračním tlakům[49], jejichž oslabení se neočekává ani v budoucnu[50]. Následky arabského jara[51], které se projevily zejména v Itálii a na Maltě a migrační toky na řecko-turecké hranici v roce 2011 vedly k vážným úvahám o tom, jak by měla EU na tyto migrační tlaky nejlépe reagovat a zároveň disponovat účinnými mechanismy, které by umožnily vstup v případě řádné a řízené migrace.

Nelegální migrace do EU je často spojena s velkým rizikem a v případě obětí obchodování s lidmi a převaděčství představuje zavrženíhodné vykořisťování. I na území samotné EU se mohou migranti zdržovat neoprávněně, a to například z důvodu překročení doby platnosti víza nebo z důvodu nevrácení se do země původu po doručení zamítavého rozhodnutí v azylovém řízení. EU vždy kladla zvláštní důraz na opatření, která by vedla k omezení nelegální migrace. V této souvislosti bylo v roce 2011 přijato několik závěrů Rady[52]. Sdělení Komise ze dne 4. května[53] a 24. května 2011[54] obsahovala priority pro omezení nelegální migrace. Komise v nich podrobně přezkoumala situaci v oblasti nelegální migrace včetně složení migračních toků, povahy a rozsahu důsledků tohoto druhu migrace, jakož i opatření a osvědčených postupů uplatňovaných v EU a jejích členských státech. Přestože se situace v rámci EU vzhledem k zeměpisné a politické danosti liší, je třeba přistoupit k účinnějšímu uplatňování stávajících postupů a opatření dohodnutých na úrovni EU. Ačkoliv reakce EU by měla být přizpůsobena charakteru jednotlivých výzev, sledované cíle a prostředky, kterými disponují EU a členské státy, zůstávají stejné.

Toto představuje společnou výzvu pro EU a její členské státy. Žádný členský stát nemůže na tyto výzvy reagovat sám bez koordinace s ostatními, avšak každý stát má odpovědnost zajistit účinné provádění dohodnutých opatření. Právě z tohoto důvodu představují akce na úrovni EU, jakož i spolupráce EU s jejími partnery, a to zejména se sousedy, nezbytnou přidanou hodnotu. Stejně důležité je vymezit a společně prosazovat strategický a komplexní přístup k boji proti nelegální migraci a zároveň zajistit účinnou správu vnějších hranic EU, která by migrantům přinášela i možnosti oprávněného vstupu.

V rámci migrace a mobility je proto třeba neustále zohledňovat také potřebu zajištění řádných migračních toků při plném dodržování základních práv. To znamená, že bude nutné udržovat dialog a spolupráci s třetími zeměmi s cílem usnadnit legální migraci a mobilitu a současně účinně předcházet nelegální migraci. V této souvislosti bude stejně žádoucí, aby se zajistilo účinné provádění návratové politiky. Dále je zapotřebí řádné provádění ochrany vnějších hranic, jakož i solidarita s nejvíce postiženými členskými státy. Bez uvedených prvků EU totiž nebude schopna vytvořit více možností pro legální migraci a mobilitu. Zachování svobody pohybu a vnitřní bezpečnosti uvnitř EU je rovněž důležité. Na tom je totiž založena legitimita každého politického rámce. Jak je uvedeno níže, stávající právní předpisy a iniciativy předložené v roce 2011 budou za předpokladu jejich účinného provádění představovat pro EU ty správné nástroje, které jsou potřebné k řešení těchto výzev.

Pod vedením polského předsednictví Rady EU byla při různých příležitostech pozornost věnována nejnovějším trendům nelegální migrace, přičemž cílem bylo připravit řadu návrhů v oblasti možných společných postupů[55]. Na toto úsilí následně navázalo dánské předsednictví, které ve spolupráci s Komisí a členskými státy vypracovalo komplexní strategii, která vyústila do akčního plánu pod názvem Činnost EU zaměřená na migrační tlaky – strategická reakce[56] přijatého Radou pro spravedlnost a vnitřní věci v dubnu 2012. Příspěvek Komise k vypracování tohoto akčního plánu je uveden v oddíle IV.6.

IV.1. Dialogy o migraci, mobilitě a bezpečnosti[57]

V rámci globálního přístupu k migraci a mobilitě byl s Tuniskem (6. října 2011) a Marokem (13. října 2011) navázán dialog o migraci, mobilitě a bezpečnosti, který by měl vyústit do uzavření partnerství v oblasti mobility. Zároveň byly podniknuty přípravné kroky k zahájení dialogu s Egyptem. Podobné dialogy budou navázány i s dalšími zeměmi jižního Středomoří, především s Libyí, jakmile to politická situace umožní. Tyto dialogy představují pro EU a její partnerské země jedinečnou příležitost podrobně projednat všechny aspekty případné spolupráce v oblasti řízení migračních toků a volného pohybu osob, a to zejména s cílem uzavření partnerství v oblasti mobility. Tyto dialogy se přitom opírají o zásadu podmíněnosti, která by měla partnerské země podnítit k aktivní účasti na předcházení nelegálním migračním tokům a na správě hranic, jakož i na spolupráci v oblasti navracení a zpětného přebírání nelegálních migrantů.

Zároveň nastal čas znovu přehodnotit návrh na zahájení dialogu s Tureckem, který Komise předložila začátkem roku 2011 a který je také uveden v závěrech Rady pro spravedlnost a vnitřní věci ze dne 25. února 2011.

Podobně probíhají od roku 2008 také dialogy se zeměmi západního Balkánu, jejichž ústředním tématem je společné řešení otázek v oblasti mobility a souvisejících otázek v oblasti bezpečnosti. Vychází se přitom z individuálních akčních plánů vypracovaných pro jednotlivé země, které se zaměřují na takové aspekty, jako jsou mj. bezpečnost cestovních dokladů; posílení kapacit v oblasti migrace, správy hranic a zpětného přebírání osob; a boj proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, terorismu a korupci. Po odstranění vízové povinnosti Komise intenzivně spolupracovala se zeměmi západního Balkánu v oblasti předcházení zneužívání bezvízového režimu nebo při následné nápravě dané situace. Příslušné země přijaly řadu cílených opatření na řešení této otázky.

Konkrétní návrhy byly předloženy i v souvislosti s posílením politické a operativní spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí mezi EU a jejími východními partnery[58]. Ke zvláštním prioritám přitom patří konsolidace stávajících rámců pro dialog a spolupráci včetně určení zásad této spolupráce, jakož i; analýza dosaženého pokroku v zájmu vypracování pokynů pro další posílení spolupráce včetně tematických priorit[59].

IV.2. Podpora pro Řecko

Pozemní hranice mezi Řeckem a Tureckem je mimořádně zranitelná, pokud jde o nelegální migrační toky. Právě z tohoto důvodu se zvláštní důraz klade na posílení kontrol na těchto hranicích, a to i díky politické a materiální pomoci, jejíž poskytování koordinuje zejména agentura Frontex. Agentura Frontex poskytovala podporu Řecku i v rámci projektu Attika, který byl zaměřen na podporu řecké policie při budování kapacit v oblasti navracení. Komise navíc aktivně spolupracovala s řeckými orgány a organizovala pravidelné služební cesty do Řecka, aby posoudila pokrok dosažený při provádění akčního plánu, o kterém následně informovala Radu pro spravedlnost a vnitřní věci.

Řecko musí při provádění akčního plánu o azylové reformě a řízení migrace, který byl přijat v září 2010[60], dosáhnout okamžitého pokroku. Z tohoto důvodu této zemi bude i nadále poskytována výrazná finanční pomoc z Fondu pro vnější hranice[61], která bude zaměřena na zlepšení správy hranic, a to zejména podporou vytvoření moderních kontrolních středisek a záchytných zařízení v regionu Evros na řecko-tureckých pozemních hranicích. Velkou prioritou je rovněž posilování kapacit Řecka v oblasti zabezpečování návratu nelegálních migrantů do země původu, a to v souladu s pravidly stanovenými ve směrnici o navracení (2008/115/ES). Značná finanční pomoc[62], která se v tomto případě poskytuje z Návratového fondu, je zaměřena na podporu opatření nuceného návratu, jakož i na zavedení a provádění programů dobrovolného návratu. Fond rovněž financoval opatření zaměřená na posilování provozních kapacit Řecka v oblasti řízení návratů a účinné provedení směrnice o navracení. Komise bude Řecku i nadále překládat návrhy týkající se co možná nejefektivnějšího využívání dostupné pomoci, včetně spolupráce s organizacemi jako Mezinárodní organizace pro migraci (IOM).

Tato opatření by však sama o sobě nebyla dostatečně účinná bez současně posílené spolupráce s bezprostředními sousedy, a to především s Tureckem. Z tohoto důvodu zůstává vysokou prioritou uzavření readmisní dohody s Tureckem, i závazek této země zapojit se do boje proti nelegální migraci, na což se poukazuje i v oddíle IV.1.

Komise, členské státy, Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO) a úřad UNHCR podporovaly Řecko i při reformě azylového systému, a to i formou finanční pomoci[63]. Pozitivním vývojem v tomto směru bylo přijetí nového azylového zákona, vytvoření nového nezávislého migračního úřadu, úřadu zajišťujícího příjem a odvolacího orgánu, snížení počtu nevyřízených žádostí, jakož i operační plán, který úřad EASO vypracoval v souvislosti s vysíláním podpůrných azylových týmů, ke kterému dochází od května 2011. Výrazné obavy však přetrvávají mj. v oblasti nevyhovujících podmínek přijímání, a to zejména v regionu Evros. Řecké orgány jsou žádány, aby tyto obavy řešily rychle a zároveň zajistily dodržování základních práv dotčených osob.

IV.3. Ochrana vnějších hranic EU

Přidaná hodnota agentury Frontex při řízení operativní spolupráce členských států v oblasti bezpečnosti hranic a navracení byla opět prokázána, a to při spolupráci s řeckými orgány, i v rámci nasazení týmů RABIT[64], na řecko-tureckých hranicích, jakož i při operacích ve Středomoří. V zájmu dalšího posílení operačních kapacit této agentury došlo ke zvýšení jejího rozpočtu o 30 milionů EUR.

Po dohodě o změně zakládajícího nařízení[65] došlo v případě agentury Frontex k výraznému pokroku, který se mimo jiné odrazil v posílení spolupráce se třetími zeměmi – včetně poskytování technické pomoci[66], v nasazování týmů evropské pohraniční stráže; jakož i ve jmenování důstojníka pro základní práva a ve zřízení konzultačního fóra pro základní práva, což by mělo přispět k zahrnutí problematiky základních práv do všech činností agentury. Členské státy jsou v této souvislosti vyzývány, aby pokračovaly ve výměně operačních informací a aby nadále spolupracovaly mezi sebou navzájem i s agenturou Frontex, s cílem omezit ztráty na lidských životech na moři, jakož i počet nelegálních přistěhovalců, kteří nepozorovaně vstupují na území EU.

Kromě toho bude díky přijetí právního základu pro zřízení Evropské agentury pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva[67], po uvedení této agentury do plného provozu koncem roku 2012, zajištěna plynulá a nepřetržitá výměna informací mezi vnitrostátními orgány, které využívají systém EURODAC, vízový informační systém (VIS) a Schengenský informační systém druhé generace (SIS II). Kromě řízení těchto systémů bude tato agentura odpovědná také za jejich vývoj a provozní řízení, jakož i za vývoj a provozní řízení jiných rozsáhlých informačních systémů založených na hlavě V SFEU.

Pokud jde o výhled do budoucnosti, představila Komise svůj návrh na vytvoření Evropského systému ostrahy hranic (EUROSUR)[68], jehož cílem je posílit ostrahu schengenských vnějších hranic, zejména jižních námořních a východních pozemních hranic, a to od roku 2013. Zároveň představila svou vizi[69] nové generace systému řízení hranic, který díky novým technologiím usnadní život osobám pravidelně cestujícím do EU a zároveň zefektivní sledování hraničních přechodů. Tato iniciativa „inteligentních hranic“ je založena zejména na systému vstupu/výstupu a na programu registrovaných cestujících. Po konzultaci s Evropským parlamentem, Radou a evropským inspektorem ochrany údajů hodlá Komise v roce 2012 předložit příslušné legislativní návrhy systému vstupu/výstupu a programu registrovaných cestujících, a to na základě rozsáhlého posouzení dopadů.

IV.4. Společná vízová politika EU

V roce 2011 bylo vydáno 12,7 milionů schengenských víz[70], přičemž se očekává, že tento počet se v následujících letech ještě zvýší. Díky zavedení vízového informačního systému (VIS) v severní Africe (11. října 2011) a jeho postupnému zavádění na celém světě dochází k podstatně rychlejšímu zpracovávání žádostí, jakož i k účinnějšímu předcházení krádežím identity. Do konce roku 2011 bylo v tomto systému zaregistrováno 300 000 žádostí o víza. V 243 000 případech bylo přitom vydáno rozhodnutí o udělení víza, zatímco v 38 000 případech byla tato žádost zamítnuta. Většina žádostí pocházela z Maroka (přibližně 74 000), Alžírska (přibližně 71 000), Tuniska (přibližně 29 000) a Egypta (přibližně 23 000). Více než 50 % všech žádostí bylo zpracována Francií (cca. 116 000) a Španělskem (cca. 44 000). U přibližně 500 osob bylo zaregistrováno více žádostí, přičemž všechny tyto žádosti byly zamítnuty[71].

V důsledku liberalizace vízového režimu s balkánskými zeměmi, ke kterému se přistoupilo v listopadu 2009, došlo k prudkému a výraznému nárůstu počtu neoprávněných žádostí o víza. To byl jeden z důvodů, proč byl v květnu 2011 předložen návrh na změnu nařízení 539/2001[72], který mimo jiné stanoví i zavedení vízové ochranné doložky, která se použije v případě nouzové situace.

Značného pokroku bylo dosaženo při sjednávání dohody o zjednodušení vízového režimu s Kapverdami a o modernizaci stávajících dohod o zjednodušení vízového režimu s Moldavskem, Ruskou federací a Ukrajinou[73]. Jednání s Ukrajinou byla uzavřena v prosinci 2011[74]. Komise bude i nadále využívat dohody o zjednodušení vízového režimu, s cílem podporovat mezilidské kontakty, a to včetně států východního partnerství[75], a v budoucnosti států jižního Středomoří. Dialog o uvolnění vízového režimu byl zahájen s Kosovem[76] a dále probíhá s Moldavskem, Ruskou federací a Ukrajinou.

IV.5. Správa Schengenu

Schengen, jakožto prostor bez hraničních kontrol na vnitřních hranicích, je jedním z hlavních pilířů EU a usnadňuje cestování více než 400 milionům Evropanů v 26 zemích. Avšak příliv tuniských státních příslušníků, kterým bylo v Itálii[77] uděleno dočasné povolení k pobytu do jiných členských států, zejména do Francie, a plán na zavedení opatření na hranicích v Dánsku, vystavují Schengen tlaku a zaměřily pozornost na potřebu posílit správu Schengenu. S cílem zlepšit fungování Schengenu předložila Komise návrhy[78] na posílení hodnocení a sledování uplatňování schengenských pravidel, a to s cílem přeměnit stávající mechanismus v účinný a preventivní nástroj. Návrhy rovněž obsahují mechanismus pro znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích jakožto poslední možnost[79], která by měla být realizována pouze za výjimečných okolností a zajištění, že bude možná koordinovaná reakce EU na ochranu fungování a integrity schengenského prostoru jakožto úpravy, která je ve společném zájmu.

Rovněž bylo navrženo několik novelizací[80] Schengenského hraničního kodexu. Komise se domnívá, že tyto novelizace zlepší jasnost a omezí prostor pro rozdílné interpretace a zároveň reagují na praktické problémy, které se objevily, a slouží i k posílení další ochrany základních práv. Jednání dále pokročila na podzim roku 2011 a schválení lze očekávat v průběhu roku 2012.

V zájmu zajištění jednotného provádění a výkladu pravidel, které upravují fungování Schengenu, Komise rovněž vypracovala pokyny, a to na základě konzultace s odborníky z členských států, o vydávání dočasných povolení k pobytu a cestovních dokladů občanům nečlenských zemí EU a o policejních opatřeních v oblasti u vnitřních hranic. Očekává se, že tyto pokyny budou předloženy v roce 2012.

Kromě toho, v návaznosti na schválení Radou SVV v prosinci 2011, má Komise v plánu předkládat pravidelné zprávy o fungování schengenské spolupráce, které mají sloužit jako základ pro politickou diskusi v Radě a v Evropském parlamentu. První zpráva byla zveřejněna v květnu 2012[81].

Pozitivní je skutečnost, že Lichtenštejnsko[82] formálně přistoupilo k Schengenu; dále zahrnutí Kaliningradské oblasti do způsobilé pohraniční oblasti[83]; a pokrok dosažený Bulharskem a Rumunskem v rámci procesu přistupování k Schengenu[84].

IV.6. Další kroky – ověřitelná cestovní mapa

Jak bylo uvedeno v předcházejících částech, EU již přijala řadu nástrojů na snížení nelegální migrace, a klíčovou úlohu by neměla hrát pouze agentura Frontex, nýbrž také Europol a EASO. Není tedy třeba vytvářet nové struktury nebo mechanismy, nýbrž spíše se soustředit na účinnější provádění již existujících procesů a opatření dohodnutých na úrovni EU. Ty by měly být využívány, jak je nejvíce možné, a členské státy se naléhavě vyzývají, aby úzce spolupracovaly s Komisí, aby toto bylo zajištěno.

Skutečně, v návaznosti na výše uvedené rozsáhlé diskuse v Radě v průběhu roku 2011, zejména během polského předsednictví, je cesta vpřed nyní stanovena v uceleném rámci plánu opatření „Činnost EU zaměřená na migrační tlaky – Strategická reakce“, který byl vypracován v rámci dánského předsednictví a který stanoví jasné cíle a měřitelné priority. Na základě priorit stanovených členskými státy, které uznaly, že pouze strategická a ucelená reakce na úrovni EU by mohla mít úspěch v úsilí o jejich řešení, Komise přispěla k vypracování tohoto plánu na základě těchto pět priorit:

1) konkrétní solidarita mezi členskými státy, zejména ve prospěch těch z nich, které jsou nejvíce dotčeny, a zároveň dosažení toho, že členské státy vyvinou veškeré úsilí nezbytné pro účinnou správu svých vnějších hranic;

2) posílení operativní úlohy agentur EU (zejména agentury FRONTEX, Europol a Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu);

3) silnější kapacity při přesvědčování třetích zemí, aby jednaly efektivněji a aby spolupracovaly s EU při předcházení nelegální migraci a při přebírání ilegálních migrantů[85] při plném dodržování jejich základních práv, čehož má být dosaženo tím, že těmto zemím budou nabídnuty vyšší pobídky a odměny za jejich spolupráci, jakož i prostřednictvím dialogu a partnerství, které by měly řešit všechny aspekty řízení migrace;

4) mobilizace přiměřených finančních zdrojů, a to včetně skrze budoucí Azylový a migrační fond[86] a

5) úplné provedení a využití stávajícího acquis, zejména směrnice o navracení osob[87], s trvajícím důrazem na dobrovolné opuštění území, reintegraci a sledování opatřen na ochranu základních práv a směrnice o sankcích pro zaměstnavatele[88], a pokrok na již předložených příslušných návrzích, zejména pokud jde o sezónní pracovníky a EUROSUR.

Cestovní mapa, kterou přijala Rada SVV v dubnu 2012, do značné míry začleňuje přístup navržený Komisí.

V. Mezinárodní ochrana pro 21. století

EU má dlouhou tradici poskytování ochrany těm, kteří ji potřebují, a bude v ní pokračovat i nadále, a to v souladu se svými mezinárodními závazky. Klíčovou prioritou, také pro mnoho členských států, zůstává vytvoření Společného evropského azylového systému v roce 2012. U tohoto cíle bylo dosaženo určitého pokroku. Po rozsáhlých a často obtížných jednáních se spoluzákonodárci bylo dosaženo politické dohody o rozšíření působnosti směrnice o dlouhodobě pobývajících rezidentech tak, aby zahrnovala osoby požívající mezinárodní ochrany[89], a o přepracované kvalifikační směrnici[90]. Pokroku bylo rovněž dosaženo u směrnic o azylovém řízení a o podmínkách přijímání, a to po předložení pozměněných návrhů v červnu 2011. Méně úspěšná byla jednání o Přepracovaném dublinském nařízení a nařízení Eurodac, která byla pozastavena po většinu roku 2011. S cílem pokročit dále Komise vyzývá Evropský parlament a Radu, aby k jednání zaujaly konstruktivní přístup tak, aby mohlo být dosaženo spravedlivého a vyváženého kompromisu, který bude přijatelný pro všechny zúčastněné strany a který zvýší harmonizaci. V této souvislosti Komise vyjádřila ochotu pracovat na návrhu, který bude obsahovat přístup donucovacích orgánů k systému EURODAC, pokud bude následně možné dosáhnout skutečného pokroku v jednání o celém balíčku opatření.

EASO funguje od poloviny roku 2011 a úřad předloží zprávu o činnosti za první rok v červnu 2012. Kromě podpory Řecka byl hlavním úkolem Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu nábor pracovníků, vytvoření potřebných struktur na Maltě a provádění opatření praktické spolupráce, jako například evropských osnov odborné přípravy v oblasti azylu. Očekává se, že formální jednání o účasti přidružených zemí, včetně Norska, na Evropském podpůrném úřadu pro otázky azylu budou uzavřena v první polovině roku 2012. Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu by měl získat nezávislosti v polovině roku 2012, a následně plně využívat praktických opatření v oblasti spolupráce a nástrojů, které jsou stanoveny ve zřizovacím nařízení[91]. Členské státy by měly rovněž podporovat EASO tím, že dlouhodobě dají k dispozici odborníky na příslušné oblasti a příslušná aktiva, a nikoliv pouze v případech mimořádného tlaku.

Solidarita je i nadále základním prvkem azylové politiky EU. Sdělení o posílení vnitřní solidarity EU[92] v oblasti azylu usiluje o posílení praktické, technické a finanční spolupráce mezi členskými státy, směřování k lepšímu rozdělení odpovědnosti a lepší správě azylového systému. Od všech účastníků, zejména členských států, se požaduje, aby se konstruktivně účastnily na následných opatření k tomuto sdělení. Pokud jde o stávající činnosti, a dohodnuté zahájení druhé fáze projektu EU na přesídlování uprchlíků z Malty (EUREMA)[93], Komise vypracuje důkladné hodnocení projektu za účelem vyhodnocení, jak by bylo možné přesídlování dále rozvíjet.

Třetí země mají ze solidarity EU v oblasti azylu rovněž prospěch a novou prioritou v rámci globálního přístupu k migraci a mobilitě je posílení spolupráce s příslušnými třetími zeměmi za účelem posílení jejich azylových systémů, v souladu s mezinárodními normami. Regionální programy ochrany jsou klíčovým nástrojem k dosažení tohoto cíle[94]. Další otázka se týká znovuusídlování[95] v EU za spolupráce se třetími zeměmi Komise proto vítá rozhodnutí Rady a Parlamentu stanovit společné priority EU v otázce znovuusídlování na rok 2013, které připravují půdu pro nová pravidla týkajících se finanční podpory, které členské státy získávají prostřednictvím Evropského uprchlického fondu[96].

I nadále jsou prioritou nezletilé osoby bez doprovodu, i ty, které o azyl nepožádaly, a to v rámci Akčního plánu pro nezletilé osoby bez doprovodu (2010–2014)[97]. V roce 2011, přibližně 11 800 nezletilých osob bez doprovodu podalo žádost o azyl, mírně více než v roce 2010 (přibližně 10 700)[98]. Méně je známo o počtu osob, které v azylovém systému nejsou[99]. Specifická opatření pro nezletilé osoby bez doprovodu, jako začlenění do směrnice pro boj proti obchodování s lidmi (viz níže); zejména technický návrh Schengenského hraničního kodexu[100]; a ta opatření, která by měl přijmout Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, zejména s ohledem na posuzování věku; důraz je rovněž kladen na trvalý dialog a úzkou spolupráci se zeměmi původu a tranzitu. Střednědobý přezkum provádění akčního plánu bude předložen v roce 2012.

Prioritami zůstávají rovněž boj proti obchodování s lidmi, jakož i pašování. S ohledem na povahu těchto činností jsou údaje omezené[101], existují ale ukazatele, že obchodování s lidmi roste. Po přijetí směrnice prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí[102] Komise podporovaná koordinátorem EU pro boj proti obchodování s lidmi předloží v roce 2012 Integrovanou strategii o obchodování s lidmi, která bude zaměřena na konkrétní akce pro účinnější boj proti tomuto jevu, s cílem mimo jiné plně využít potenciál této směrnice. Kromě toho budou v roce 2012 předloženy výsledky iniciativy, kterou Komise zahájila v roce 2011 za účelem získání spolehlivých a srovnatelných údajů o obchodování s lidmi na úrovni EU. Po první zprávě o plnění dokumentu zaměřeného na konkrétní kroky k posílení vnějšího rozměru EU ohledně opatření proti obchodování s lidmi[103], a v souladu s následnými doporučeními Rady, tato otázka je, a i nadále bude systematicky začleňována do všech příslušných dohod EU a strategických partnerství s třetími zeměmi a rovněž do všech politických dialogů o migraci a mobilitě. Vytváření kapacit je klíčovým prvkem vnější politiky EU v této oblasti, jakož i dodržování mezinárodních norem v této oblasti, zejména pokud jde o ratifikaci a provádění Úmluvy OSN o nadnárodním organizovaném zločinu a jejích protokolů o obchodování s lidmi a pašování migrantů.

VI. Závěrečné poznámky – Rámec pro řešení společných úkolů

Migrace je a i nadále bude pro EU představovat zásadní zlepšení, nejen z hospodářského hlediska, ale i s ohledem na sociální a kulturní aspekty našich společností. Pochopitelně rovněž přispělo u určitému chápání, které musí být projednáno v rámci otevřených a vyvážených diskusí, které by neměly být dominovány pouze protiimigrační rétorikou. Zatímco o záporných stránkách migrace je často obšírně informováno, nemělo by se zapomenout na její kladné dopady, kterých bude zapotřebí i v budoucnosti, aby EU mohla růst a dále se rozvíjet. Účinná integrace přináší výhody pro naše čím dál více diverzifikované společnosti a je možné jí dosáhnout pouze dalším zlepšováním toho, jak naše společnosti chápou migranty a jaký k nim zaujímají postoj. Dále je třeba vytvořit pobídky pro migranty, aby se plně zapojili do společnosti, v níž žijí.

Soudržná migrační politika EU musí u občanů EU vytvořit důvěru v to, že je účinně řízena tak, aby naplňovala potřeby EU, že je prováděna za spolupráce se třetími zeměmi a že plně dodržuje základní práva a svobody. Karikatura tzv. „pevnosti Evropa“ není přesným odrazem politiky EU. EU má spíše povinnost zajistit, aby hranice Evropy byly bezpečné a zabezpečené a aby zároveň existovaly povolené možnosti vstupu. Tohoto cíle lze dosáhnout pouze skrze pokračující pozitivní zapojení EU, jejích institucí a jejích členských států, jakož i celé občanské společnosti, včetně sdružení migrantů, i podnikatelské sféry a odborových svazů, aby se jednalo o takovou politiku, která odpovídá potřebám EU a představuje bezpečné útočiště pro ty, kteří žádají ochranu. Je zřejmé, že EU nemůže pracovat izolovaně, a důležitým hlediskem je dialog s vnějším světem, který má mimo jiné ukázat výhody, které plynou z migrace do EU. Vzhledem k tomu, se Komise domnívá, že EU by měla dále posilovat svoji vnější migrační politiku, u níž překlenovací rámec vytváří Globální přístup k migraci a mobilitě.

Od počátku vývoje společné politiky v roce 1999 bylo již dosaženo mnohých úspěchů a EU nyní zavedla komplexní soubor nástrojů, které řeší většinu potřeb. Tyto nástroje však musí být využívány účinněji a důsledněji. Historické události roku 2011 prokázaly nutnost existence vhodných opatření, která umožní reagovat dynamicky a které budou sloužit pro určení některých překážek, které brání provádění migrační politiky EU. Komise sehrála svou úlohu při reakci na tyto výzvy, a bude tak činit i nadále, včetně předkládání návrhů, jak by tyto výzvy mohly být v budoucnosti řešeny. Kromě již popsaného vývoje předložení navrhovaného nařízení o azylovém a migračním fondu[104] ukázalo, jak by finanční prostředky mohly být využity k podpoře a propagaci činností EU jak v krátkodobém, tak i dlouhodobém horizontu se zaměřením na migrační toky a integrované řízení migrace.

Komise na základě této zprávy očekává další diskuse, zejména v Evropském parlamentu a Radě, které by měly vést k pokroku na dokumentu Činnost EU zaměřená na migrační tlaky – strategická reakce.

[1]               Směrnice 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011.

[2]               Směrnice 2011/51/EU ze dne 11. května 2011.

[3]               Směrnice 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011.

[4]               KOM(2011) 291 v konečném znění a SEK(2011) 620.

[5]               KOM(2011) 248/3.

[6]               Závěry Rady o hranicích, migraci a azylu – Hodnocení stavu a další postup, 3096. zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci, Lucemburk, 9. a 10. června 2011.

[7]               Závěry Evropské rady, Brusel, 23.–24. června 2011.

[8]               Pracovní dokument útvarů Komise SWD(2012) 139.

[9]               EMS, http://www.emn.europa.eu

[10]             Podrobnější statistiky, včetně rozdělení podle členských států, jsou uvedeny ve statistické příloze doprovodného pracovního dokumentu útvarů Komise (Pracovní dokument útvarů Komise SWD(2012) 139).

[11]             Zdroj: Organizace spojených národů, odbor pro hospodářské a sociální záležitosti, úsek pro obyvatelstvo Mezinárodní migrace 2009.

[12]             Údaje od Organizace spojených národů, odbor pro hospodářské a sociální záležitosti, úsek pro obyvatelstvo Mezinárodní migrace 2009.

[13]             Údaje vycházejí z údajů Eurostatu za rok 2010, viz tiskovou zprávu 105/2011.

[14]             Údaje z dokumentu Eurostatu Statistics in focus (Statistika v kostce) 24/2010.

[15]             Migranti v Evropě: Statistický obraz první a druhé generace, Eurostat, prosinec 2011. Je třeba uvést, že tyto procentní podíly se týkají roku 2008.

[16]             Číselné údaje jsou založeny na údajích Eurostatu, viz tisková zpráva 46/2012.

[17]             Údaje pocházejí z projektu CLANDESTINO pro 2008 financovaného EU.

[18]             Údaje vycházejí z dat Eurostatu a nezahrnují údaje za Lucembursko, pro které údaje nejsou k disposici.

[19]             http://ec.europa.eu/europe2020. Viz také „Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst“ (COM(2012) 173 final).

[20]             Tisková zpráva Eurostatu č. 16/2012.

[21]             Evropský monitor volných pracovních míst poskytuje čtvrtletní přehled volných míst, http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=955&langId=en. Např. v lednu 2012 uvedl, že počet osob, které našly práci ve skupině „kvalifikovaní pracovníci“ se v průběhu druhého čtvrtletí 2011 zvýšil o 34 %. Dlouhodobé prognózy vypracovává Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop), včetně Přehledu dovedností EU (http://www.cedefop.europa.eu/EN/Files/5191_en.pdf).

[22]             Další podrobnosti viz dokument Satisfying Labour Demand though Migration (Uspokojování poptávky po práci skrze migraci), EMS, června 2011 a Independent Network of Labour Migration and Integration Experts (Nezávislé sítě expertů pro pracovní migraci a integraci) (IOM), http://www.labourmigration.eu/.

[23]             Rok 2012 je Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity. Jedním ze zjištění studie Eurobarometru o aktivním stárnutí je, že většina Evropanů (71 %) si je vědoma toho, že obyvatelstvo stárne, ale tato skutečnost je znepokojivá pouze pro 42 % z nich.

[24]             Viz např. studie The Causes and Effects of International Migrations: Evidence from OECD Countries (Příčiny a dopady mezinárodní migrace: Důkazy ze zemí OECD), Francesco Ortega, Giovanni Peri, NBER Working Paper No. 14833 (duben 2009), jejíž výsledků vyplývá, že přistěhovalectví krátkodobě lineárně zvyšuje celkový HDP přijímající země, aniž by ovlivňovalo průměrné mzdy a průměrný příjem na osobu.

[25]             KOM(2011) 743 v konečném znění.

[26]             Tisková zpráva Komise IP/11/1257 ze dne 27. října 2011. Partnerství v oblasti mobility s Moldavskem, Arménií a Gruzií jsou součástí strategie Východního partnerství EU (KOM(2011) 564 v konečném znění). Probíhají jednání s Ghanou a plánuje se zahájení jednání s Egyptem, Marokem a Tuniskem.

[27]             http://ec.europa.eu/immigration

[28]             SEK(2011) 1353 v konečném znění.

[29]             http://www.who.int/hrh/migration/code/practice/en/

[30]             Odliv prostředků činil u převodů pracovníků 31,2 miliardy EUR v roce 2010, což představovalo nárůst o 3 % v porovnání s rokem 2009. Eurostat, Statistika v kostce 4/2012

[31]             Studie EMS o prozatímní a cirkulační migraci (Temporary and Circular Migration) se zaměřila na empirické důkazy, současné postupy a budoucí možnosti v souvislosti s těmito druhy migrace.

[32]             Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě.

[33]             2009/50/ES ze dne 25. května 2009. Viz též tiskovou zprávu Komise IP/11/1247 ze 27.10.2011.

[34]             2004/114/ES ze dne 13. prosince 2004, týkající se rovněž včetně žáků, neplacené odborné přípravy a dobrovolné služby. Viz také zprávu o provádění této směrnice, KOM(2011) 587.

[35]             2005/71/ES ze dne 12. října 2005. Viz také zprávu o provádění této směrnice, KOM(2011) 901.

[36]             Návrh směrnice o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem sezónního zaměstnání, KOM(2010) 379.

[37]             Návrh směrnice o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti (KOM(2010) 378)

[38]             KOM(2011) 585 v konečném znění.

[39]             3135. zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci, Brusel, 13. a 14. prosince 2011.

[40]             Užitečným referenčním rámcem je index integračních politik (MIPEX, Migrant Integration Policy Index), který slouží k hodnocení, porovnání a zdokonalení integračních politik. Zároveň se začalo pracovat na vytvoření a hodnocení společných evropských „ukazatelů“, které budou sloužit k porovnávání výsledků jednotlivých integračních politik. Eurostat zveřejnil v červnu 2011 pilotní studii pod názvem Ukazatele integrace přistěhovalců (Indicators of Immigrant Integration) a vytvořil související internetovou stránku, viz http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/employment_social_policy_equality/migrant_integration/indicators.

[41]             Konkrétně: zvýšit míru zaměstnanosti žen a mužů ve věku 20–64 let na 75 % [.....] a zajistit lepší integraci legálních migrantů a zlepšit úroveň vzdělání, zejména s cílem snížit míru předčasného ukončení školního vzdělávání na méně než 10 % a zvýšit podíl osob ve věku 30–34 let s dokončeným vysokoškolským nebo obdobným vzděláním na alespoň 40 %. [Evropská rada 17. června 2010]

[42]             Tyto údaje pocházejí z Eurostatu, průzkumu pracovních sil průzkum týkající se pracovní síly a statistice EU v oblasti příjmů a životních podmínek.

[43]             KOM(2011) 455 v konečném znění a následné 3135. závěry Rady SVV ze dnů 13. a 14. prosince 2011. Rovněž byl zveřejněn průzkum Eurobarometru o integraci migrantů (http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/quali/ql_5969_migrant_en.pdf).

[44]             KOM(2011) 735 v konečném znění. Odpovědi na tuto zelenou knihu jsou dostupné na internetové stránce: http://ec.europa.eu/home-affairs/news/consulting_public/consulting_0023_en.htm. Evropská migrační síť rovněž provedla studii o zneužívání sňatků a prohlášení o rodičovství jakožto příspěvek pro tuto diskusi.

[45]             Humanitární nouzová reakce na krizi v Libyi (Humanitarian Emergency Response to the Libyan Crisis), IOM, prosinec 2011.

[46]             Přibližně 26 354 uprchlíků z Tuniska (převážně státní příslušníci Tuniska) zamířilo na ostrov Lampedusa (Zdroj: Humanitární nouzová reakce na krizi v Libyi (Humanitarian Emergency Response to the Libyan Crisis), IOM, prosinec 2011.

[47]             Podle agentury Frontex bylo v regionu Evros na řecko-tureckých hranicích v roce 2011 odhaleno více než 55 000 případů nelegální migrace, což v porovnání s rokem 2010 znamená nárůst o přibližně 17 %.

[48]             Podle Eurostatu např. počet žádostí o azyl v Itálii činil v roce 2011 34 115, což představovalo nárůst o 239 % oproti roku 2010 a na Maltě činil 1 890, což představovalo nárůst o 980 % oproti roku 2010. Počet žádostí tuniských státních příslušníků se v roce 2011 zvýšil 12krát na 6 335, přičemž velká většina jich byla podána v Itálii.

[49]             Podle údajů agentury Frontex došlo k nedovolenému překračování hranic ve většině případů v krizových oblastech - jako jsou východní hranice, a zejména pozemní hranice Řecka s Tureckem (50% z celkového počtu v EU), i na migračních trasách v oblasti centrálního Středomoří (33 % z celkového počtu v EU). Ve stále větší míře se začíná využívat i trasa v oblasti západního Středomoří (téměř 10% z celkového počtu). Nejčastěji byli zjištěni migranti z Afghánistánu. V důsledku zvyšujících se migračních toků došlo zároveň k nárůstu počtu žádostí o mezinárodní ochranu. 3. čtvrtletní zpráva agentury Frontex, červenec - září 2011.

[50]             Např. ve zprávě Pozorovacího střediska AKT pro migraci o lidské mobilitě za rok 2011 se uvádí, že populace v sub-saharské Africe dosahuje podle odhadů 802 millionů, přičemž každoročně dochází k nárůstu populace průměrně o 2,7 %. Zároveň se v ní uvádí, že více než dvě třetiny obyvatelstva Afriky tvoří mladí lidé do 25 let, z čehož lze vyvodit, že dojde k výraznému nárůstu populace v produktivním věku, která se bude snažit najít lepší uplatnění v zahraničí. Viz také prognózy demografického vývoje v Africe zveřejněné v dokumentu Eurostatu, Statistika v kostce č. 19/2012 z 27. března 2012.

[51]             Viz MEMO/11/918 ze 16. prosince 2011 pro přehled o celkové reakci na arabské jaro.

[52]             Ve dnech 25. a 26. února 2010, 3. června 2010, 11. – 12. dubna 2011 a 9. – 10. června 2011 a nejnověji na základě poznámky (dokument Rady 18302/11) polského předsednictví v prosinci 2011.

[53]             KOM(2011) 248/3.

[54]             KOM(2011) 291 v konečném znění.

[55]             Dokument Rady 18302/11.

[56]             Dokument Rady 8714/1/12.

[57]             Viz také KOM(2011) 292/3

[58]             Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Moldavská republika a Ukrajina. Viz KOM(2011) 564 v konečném znění.

[59]             Závěry byly přijaty na zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci v prosinci 2011.

[60]             MEMO/10/450, ze dne 27. září 2010. Ve čtvrtletní zprávě pracovní skupiny pro Řecko je tento akční plán zasazen do širšího kontextu jiné technické pomoci pro Řecko.

[61]             V období 2007–2011 obdrželo Řecko 119 mil. EUR a další částka 44,7 milionů EUR je plánována na rok 2012.

[62]             V období 2008–2011 obdrželo Řecko 52,2 mil. EUR a další částka 37,3 milionů EUR je plánována na rok 2012.

[63]             V období 2008–2011, Řecko obdrželo 35,5 milionů EUR (včetně mimořádné pomoci na období 2008–2011) a další 4 miliony EUR jsou plánovány na rok 2012.

[64]             Pohraniční jednotky rychlé reakce, zřízené nařízením Rady (ES) č. 863/2007. Viz rovněž RABIT Operation 2010 Evaluation Report (Zpráva o hodnocení činnosti jednotek RABIT za rok 2010) agentury FRONTEX, srpen 2011.

[65]             Nařízení (EU) č. 1168/2011 ze dne 25. října 2011.

[66]             Tato je prováděna např. prostřednictvím sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví, která byla po přijetí nařízení (EU) č. 493/2011 ze dne 5. dubna 2011 začleněna do operací agentury Frontex.

[67]             Nařízení (EU) č. 1077/2011 ze dne 25. října 2011.

[68]             KOM(2011) 873 v konečném znění.

[69]             KOM(2011) 680 v konečném znění.

[70]             Tato víza opravňují držitele zdržovat se v EU maximálně tři měsíce během šestiměsíčního období. V roce 2011 byl největší počet schengenských víz (přibližně 41 %) vydán v Ruské federaci.

[71]             Příslušné údaje za rok 2012 (stav ke konci dubna 2012): podáno bylo 453 900 žádostí o víza. V 368 400 případech bylo přitom vydáno rozhodnutí o udělení víza, zatímco v 63 000 případech byly tyto žádosti zamítnuty. Většina žádostí pocházela z Alžírska (přibližně 122 000), Maroka (přibližně 119 000), Egypta (přibližně 41 000) a Tuniska (přibližně 39 000). Více než 50 % všech žádostí bylo zpracována Francií (cca. 185 000) a Španělskem (cca. 78 000). Přibližně 3 000 osob podalo více žádostí, přičemž všechny byly zamítnuty.

[72]             KOM(2011) v konečném znění. Návrh nařízení, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni

[73]             Akční plán o uvolnění vízového režimu byl Moldavsku předložen dne 24. ledna 2011 a Ukrajině dne 22. listopadu 2010. Oba tyto plány obsahují normy v oblasti migrace a azylu.

[74]             Společné prohlášení vrcholné schůzky Ukrajiny a EU dne 19. prosince 2011.

[75]             KOM(2011) 564 v konečném znění.

[76]             Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244 a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova. Všechny následné zmínky o Kosovu je rovněž třeba je chápat v souvislosti s tímto výrokem.

[77]             Odhaduje se, že italskými orgány bylo vydáno a následně obnoveno až 12 000 povolení. I když je známo, že mnoho tuniských státních příslušníků následně odcestovalo do jiných členských států, zejména do Francie, skutečná čísla známa nejsou.

[78]             KOM(2011) 559 v konečném znění.

[79]             KOM(2011) 560 v konečném znění.

[80]             KOM(2011) 118 v konečném znění.

[81]             COM(2012) 230 final.

[82]             Rozhodnutí Rady 2011/842/EU ze dne 13. prosince 2011.

[83]             Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1342/2011 ze dne 13. prosince 2011. Do způsobilé pohraniční oblasti byly rovněž zahrnuty některé polské správní celky.

[84]             3135. zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci, Brusel, 13. a 14. prosince 2011.

[85]             Viz KOM(2011) 76 v konečném znění – Hodnocení dohod EU o zpětném přebírání osob.

[86]             KOM(2011) 751 v konečném znění.

[87]             Směrnice 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008.

[88]             Směrnice 2009/52/ES ze dne 18. června 2009.

[89]             Viz pozn. pod čarou č. 2.

[90]             Směrnice 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011.

[91]             Nařízení (EU) č. 439/2010 ze dne 19. května 2010.

[92]             KOM(2011) 835 v konečném znění.

[93]             Cílem druhé fáze je znovuusídlení více než 360 uprchlíků v letech 2011–2012.

[94]             Nový regionální program ochrany v severní Africe (pro Egypt, Tunisko a pokud možno Libyi) byl zahájen v prosinci 2011.

[95]             V průběhu roku 2011 bylo přibližně 3 000 uprchlíků znovuusídleno v členských státech EU, 10 z těchto států má tzv. roční programy pro znovuusídlování.

[96]             Tisková zpráva Rady 6838/12 ze dne 8. března 2012 o společných prioritách EU v oblasti znovuusídlování a nových pravidlech financování EU.

[97]             KOM(2010) 213 v konečném znění.

[98]             Údaje nezahrnují údaje z ES a PL, které v době zveřejnění této zprávy nebyly k dispozici. V roce 2010 bylo v ES 15 nezletilých osob bez doprovodu a v PL 230.

[99]             Určité odhady jsou uvedeny v tabulce 10 doprovodného dokumentu útvarů Komise.

[100]            KOM(2011) 118 v konečném znění.

[101]            Dostupné údaje o počtu povolení k pobytu vydaných obětem obchodování s lidmi jsou nyní zaznamenávány Eurostatem. Např. v roce 2010 jich bylo v IT vydáno 462, v NL 304 a v BE 108. Některé číselné údaje jsou hlášeny také členskými státy na stránkách Komise pro boj proti obchodování s lidmi, http://ec.europa.eu/anti-trafficking/. Zejména Rakousko a Maďarsko byly konfrontovány se zvýšenou měrou pašování v průběhu roku 2011. Podle ročenky Mezinárodního střediska pro rozvoj migrační politiky za rok 2010, činil počet osob, které byly zadrženy jako pašované do Maďarska, 350, zatímco byla v roce 2010, zatímco bylo zadrženo celkem 6 664 osob pašovaných do Rakouska.

[102]            Směrnice 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011.

[103]            Dokument Rady 12401/11.

[104]            KOM(2011) 751 v konečném znění.