This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52011PC0445
Proposal for a REGULATION OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL Creating a European Account Preservation Order to facilitate cross-border debt recovery in civil and commercial matters
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY kterým se zavádí evropský příkaz k obstavení účtů k usnadnění vymáhání přeshraničních pohledávek v občanských a obchodních věcech
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY kterým se zavádí evropský příkaz k obstavení účtů k usnadnění vymáhání přeshraničních pohledávek v občanských a obchodních věcech
/* KOM/2011/0445 v konečném znění - 2011/0204 (COD) */
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY kterým se zavádí evropský příkaz k obstavení účtů k usnadnění vymáhání přeshraničních pohledávek v občanských a obchodních věcech /* KOM/2011/0445 v konečném znění - 2011/0204 (COD) */
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. SOUVISLOSTI NÁVRHU 1.1 Obecné souvislosti Ve Stockholmském programu z roku 2009, který
má občanům zajistit prostor spravedlnosti, svobody a bezpečnosti[1], se
zdůrazňuje, že evropský soudní prostor by měl sloužit k
podpoře hospodářské činnosti na jednotném trhu, a Komise v
něm vyzývá k předložení vhodných návrhů, jež by v EU mimo jiné
zlepšily účinnost výkonu soudních rozhodnutí týkajících se bankovních
účtů a aktiv dlužníků. V akčním plánu provádění
Stockholmského programu[2]
je tento politický mandát potvrzen, neboť do plánu je zahrnuto
nařízení o zlepšení účinnosti výkonu soudních rozhodnutí v Evropské
unii: obstavení bankovních účtů. Potíže s přeshraničním vymáháním
pohledávek popsala Komise již ve svém sdělení z roku 1998 „K
účinnějšímu vynášení a vynucování rozsudků v Evropské unii“[3], v
němž poukázala na potřebu zlepšit výkon rozhodnutí a zavést na úrovni
EU zajišťovací opatření týkající se majetku dlužníků. Rada tento
postoj schválila v roce 2000 ve svém programu pro uznávání[4].
Přestože od té doby došlo ve vytváření skutečného evropského
prostoru občanského práva k výraznému pokroku, evropský zákonodárce
tyto otázky dosud neřešil. Stávající nástroje v oblasti
občanského práva, např. nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze
dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu
soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen
„nařízení Brusel I“)[5],
pouze zajišťují, že rozhodnutí vynesené v jednom členském státě
je uznáváno a je vykonatelné v jiném členském státě,
neobsahují však žádná ustanovení, která by upravovala způsob, jakým jsou
rozhodnutí vykonávána v praxi. Procesní modality řízení o výkonu
rozhodnutí nebo jiného exekučního titulu se k dnešnímu dni řídí
výhradně vnitrostátním právem. Tento přístup se nemění
navrhovanou revizí nařízení Brusel I[6]. Na potřebu zlepšit přeshraniční
vymáhání pohledávek naposledy poukázal Evropský parlament, když v květnu
2011 přijal zprávu z vlastního podnětu, v níž vyzval Komisi k předložení
návrhu na předběžná opatření pro zmrazování a zveřejňování
aktiv dlužníků v přeshraničních případech[7]. 1.2 Odůvodnění a cíle
návrhu Věřitelé
vymáhající dluhy v jiném členském státě se v současné době
potýkají s významnými obtížemi. Je pro ně totiž složité, zdlouhavé a
finančně náročné domoci se předběžných opatření,
jež by obstavila majetek jejich dlužníků nacházející se v zahraničí.
Jde o problém, neboť rychlý a snadný přístup k takovýmto
předběžným opatřením je často klíčový pro
zajištění toho, aby dlužník svůj majetek nepřevedl nebo
nepromrhal dříve, než věřitel získá a vykoná rozhodnutí
týkající se jeho nároků. Tato opatření jsou obzvlášť
důležitá, jde-li o majetek na bankovních účtech. V současné
době mohou dlužníci před opatřeními k výkonu rozhodnutí uniknout
tak, že své prostředky urychleně převedou z bankovního účtu
v jednom členském státě na účet v jiném členském
státě, zatímco věřitel, který chce zajistit splacení své
pohledávky, má jen malou šanci dlužníkovy bankovní účty zablokovat. Z
tohoto důvodu nemůže mnoho věřitelů úspěšně
získat své pohledávky ze zahraničí, nebo se o to ani nepokusí a pohledávky
odepíše. V současné situaci lze v zásadě
vypozorovat čtyři hlavní nedostatky: ·
Podmínky pro vydávání příkazů k obstavení
majetku na bankovních účtech se v právních předpisech
členských států EU značně liší. Tato situace
věřitelům v některých členských státech
ztěžuje získání příkazu k obstavení účtů (nebo jeho získání
bez předchozího výslechu dlužníka) ve srovnání s jinými a podporuje
vyhledávání nejvýhodnější jurisdikce (tzv. forum-shopping). Za současného
stavu v evropském právu navíc vzniká i dodatečný problém pramenící z
toho, že podle judikatury Soudního dvora Evropské unie[8] nejsou ve
smyslu nařízení Brusel I předběžná opatření vydaná bez
předchozího vyslechnutí dlužníka uznávána v jiném členském státě
a nejsou v něm vykonatelná. Tímto problémem se však již zabýval návrh
Komise na revizi zmíněného nařízení. ·
Druhý problém souvisí se skutečností, že v
mnoha členských státech je pro věřitele obtížné, ne-li nemožné,
získat informace o tom, kde se bankovní účet jeho dlužníka nachází, aniž
by za tímto účelem museli využít služeb soukromých zpravodajských agentur.
Tato nedostatečná transparentnost může věřitelům
často zabránit v přístupu k tomuto typu předběžného
opatření. ·
Výdaje na získání a vykonání příkazu k
obstavení účtů bývají v přeshraničních případech vyšší
než v případech domácích, což věřitele od vymáhání
zahraničních pohledávek pomocí soudního systému odrazuje. ·
Posledním pozorovaným nedostatkem, který je pro
věřitele usilující o výkon soudního rozhodnutí závažným problémem,
jsou rozdíly ve vnitrostátních systémech výkonu a v době, která je k
výkonu rozhodnutí zapotřebí. Tento nedostatek ohrožuje účinnost
předběžných opatření, jakými jsou příkazy k obstavení účtů,
neboť ta svou povahou závisejí na rychlém provedení. Podrobný rozbor problémů současného
systému i dopadů, které mají rozličné varianty zvažované pro jejich
řešení, lze najít v posouzení dopadů, jež doprovází tento návrh.
Zastřešujícím cílem tohoto návrhu je
přispět k rozvoji vnitřního trhu EU, jak je nastíněno ve
strategii pro růst „Evropa 2020“[9],
a k vytvoření skutečného evropského prostoru občanského práva v
oblasti výkonu rozhodnutí. Obecným cílem tohoto návrhu je pak usnadnit
občanům a podnikům (zejména malým a středním
podnikům) vymáhání přeshraničních pohledávek a zlepšit
účinnost výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech,
jejichž předmětem jsou přeshraniční spory. Omezila by se
tak rizika spojená s přeshraničním obchodem, zvýšila by se
důvěra obchodníků, zlepšila by se platební morálka dlužníků
v přeshraničních situacích a podpořila by se větší
přeshraniční obchodní aktivita. Konkrétněji patří mezi cíle návrhu: ·
umožnit věřitelům získávání
příkazů k obstavení účtů za stejných podmínek bez ohledu na
zemi, kde se nachází příslušný soud, ·
umožnit věřitelům získávání
informací o místě, kde se nacházejí bankovní účty dlužníků, a ·
snížit věřitelům náklady na získání
a výkon příkazu k obstavení účtů v přeshraničních
případech a omezit související prodlení. 2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ ZÚČASTNĚNÝCH
STRAN A POSOUZENÍ DOPADŮ Tomuto návrhu předcházela rozsáhlá
konzultace zúčastněné veřejnosti, členských států,
dalších orgánů a odborníků o problémech pozorovaných v současném
systému a o možných způsobech jejich řešení. Dne 24. října
2006 přijala Komise „Zelenou knihu o zlepšení účinnosti výkonu
soudních rozhodnutí v Evropské unii: obstavení bankovních účtů“[10], v níž
bylo navrženo zavedení předběžného opatření na evropské úrovni
upravujícího obstavení bankovních účtů a k níž Komise obdržela celkem
68 odpovědí. Při přípravě navrhovaných kroků
zohlednila Komise výsledky srovnávací právní studie, kterou vypracoval prof. Burkhard
Hess z Univerzity v Heidelbergu v únoru 2004 (a která pokrývala tehdejších
patnáct členských států)[11].
Empirické údaje o dopadu různých variant tohoto návrhu byly
shromážděny v rámci další externí studie[12], dokončené v lednu 2011, a rovněž
v rámci průzkumu, jenž proběhl mezi evropskými podniky na Evropském
podnikatelském konzultačním panelu a jehož výsledky byly
zveřejněny v srpnu 2010[13].
V červnu 2010 proběhlo veřejné projednávání. Na pomoc Komisi s
přípravou tohoto návrhu byla také ustavena skupina soukromých
odborníků, která se mezi únorem a dubnem 2011 sešla celkem
čtyřikrát. S odborníky z členských států byla
předběžná předloha návrhu konzultována na schůzce v
březnu 2011. Z konzultací vyplývá, že zúčastněné
strany i členské státy jsou vytvoření samostatného evropského
řízení pro obstavení bankovních účtů ve velké míře
nakloněny. Několik málo zúčastěných stran, jež nutnost této
iniciativy zpochybnily, obecně argumentovalo dobrým fungováním řízení
v jejich vlastních členských státech. Jiní dotázaní nicméně uznali,
že nové evropské řízení sice možná není ke zlepšení řízení v jejich
členských státech potřeba, ale bylo by přínosné v
případě návrhů zasílaných do jiných zemí, protože v
některých státech jsou řízení pro příkazy k obstavení
účtů vnímána jako velmi neúčinná. Co se týče klíčových
rysů plánovaného návrhu, velká většina zúčastněných stran a
Evropský parlament se přiklánějí k tomu, aby byl
předpokládaný evropský příkaz k obstavení bankovních účtů
pouze prozatímní povahy. Se širokou podporou se setkává rovněž vydávání
příkazů bez předchozího vyslechnutí dlužníků za účelem
zachování účinku „překvapení“. Nejspornějšími aspekty iniciativy
jsou ochrana dlužníků, zejména otázka soudu příslušného pro napadení
příkazu, a způsoby přeshraničního výkonu. Náklady a výhody hlavních aspektů
navrhované reformy analyzovala Komise v posouzení dopadů, jež doprovází
tento návrh. 3. PRÁVNÍ PRVKY NÁVRHU 3.1. Shrnutí navrhované akce Navrhované nařízení zavede nové
samostatné evropské řízení pro obstavení bankovních účtů, které
věřitelům umožní zabránit převodu nebo výběru
dlužníkových aktiv na jakémkoli bankovním účtu vedeném v Evropské unii.
Pro občany a podniky bude evropské řízení alternativou k
řízením stanoveným právními předpisy jejich členského státu.
Navrhované nařízení upraví řízení pro vydávání evropského
příkazu k obstavení účtů a také jeho provádění bankami, u
nichž jsou předmětné účty vedeny. Evropský příkaz k
obstavení účtů by měl jen zajišťovací povahu, což znamená,
že by pouze blokoval účty dlužníků, ale nedovoloval by vyplacení
prostředků věřitelům. V souladu s právní tradicí velké
většiny členských států bude mít evropský příkaz věcný
účinek, resp. bude zaměřen na konkrétní účty, nikoli na
osobu dlužníka. Hlavní rysy návrhu je možné shrnout takto: 3.1.1. Oblast působnosti
(články 2 a 3) Navrhované nařízení se vztahuje na
občanské a obchodní věci. Výjimky z jeho působnosti se
převážně shodují s výjimkami z nařízení Brusel I. Z jeho
působnosti jsou stejně jako v nařízení Brusel I
vyloučeny insolvence a sociální zabezpečení. Z působnosti je
rovněž vyloučeno rozhodčí řízení. Přestože se
může vyskytnout případ, kdy se budou moci strany rozhodčího
řízení k evropskému řízení uchýlit, zahrnutí rozhodčího
řízení do působnosti nařízení by bylo spojeno s komplexními
otázkami, jež nebyly evropským právem dosud řešeny (např. s
okolnostmi, za kterých je možné rozhodčí nálezy považovat za rovnocenné
soudním rozhodnutím), a tyto otázky se nezdálo příhodné řešit poprvé
právě v tomto nástroji. Navrhované nařízení bude na rozdíl od
nařízení Brusel I použitelné ve věcech majetkových vztahů mezi
manželi a také ve věcech důsledků registrovaných partnerství a
dědictví, jakmile budou přijaty a nabudou účinnosti právní
nástroje, které v těchto dvou oblastech navrhuje Komise. Nástroj se omezuje na případy s
přeshraničními rozměry. Definice těchto situací
„negativním“ způsobem se inspirovala článkem 1 Úmluvy o dohodách o
volbě soudu. 3.1.2. Podmínky
a postup vydávání ·
Použitelnost (článek 5) Návrh plánuje, že evropské řízení by bylo
použitelné ve dvou typech případů: před získáním titulu
vykonatelného v členském státě, kde je účet veden, a po jeho
získání. V praxi to znamená, že věřitel by mohl podat návrh na vydání
příkazu 1) před soudním řízením o podstatě nároku nebo
během něho, nebo po vydání exekučního titulu v členském
státě původu, který ještě není v členském státě výkonu
vykonatelný, a 2) po získání titulu vykonatelného v členském státě
výkonu. Komise sice očekává, že nástroj bude mít největší
důležitost v prvním případě, přínosný však může být i
v případě druhém, neboť by zvyšoval účinnost výkonu na
maximum. Vzhledem k tomu, že za této situace má již věřitel
exekuční titul, podmínky vydání jsou méně přísné než v prvním
případě. ·
Příslušnost pro vydání příkazu
(články 6 a 14) Obecně platí, že pro vydávání evropského
příkazu k obstavení účtů jsou příslušné soudy
členských států, které mají v této záležitosti příslušnost
určenou podle evropských nástrojů a vnitrostátního práva.
Alternativně mohou příkaz vydat soudy členského státu, v
němž je účet veden. V tomto případě se však v zájmu
zamezení volného určování soudní příslušnosti platnost příkazu
omezuje na členský stát, v němž byl vydán, a příkaz nebude uznán
ani vykonatelný v jiných členských státech. V případech, kdy již
věřitel obdržel exekuční titul, může získat evropský
příkaz k obstavení účtů buď od téhož soudu, který mu
dříve vydal exekuční titul, nebo od orgánu členského státu
příslušného pro výkon, v němž je veden bankovní účet. Pravidla tohoto nařízení týkající se
soudní příslušnosti nezabraňují navrhovateli usilovat o zajišťovací
opatření podle vnitrostátního práva na základě článku 31
nařízení Brusel I. ·
Podmínky vydání (články 7 a 12) V souladu s všeobecným postupem ve velké
většině členských států vyžaduje navrhované nařízení,
aby věřitel prokázal, že má na úspěch ve sporu dobré vyhlídky,
resp. že jeho pohledávka je dobře odůvodněná, a že v případě
nevydání příkazu hrozí zmaření výkonu budoucího rozhodnutí, protože
dlužník může svůj majetek převést nebo promrhat. Soud může
navíc věřitele požádat o poskytnutí jistoty, aby zajistil vyrovnání
jakýchkoli škod vzniklých dlužníkovi v případě, že by byl příkaz
dodatečně zrušen jako bezdůvodný, například jelikož
pohledávka věřitele v dané věci by byla neoprávněná. ·
Povaha řízení (články 10, 11 a 44) Evropský příkaz k obstavení
účtů se bude vydávat v rámci řízení s jediným účastníkem,
tj. bez předchozího vyslechnutí dlužníka, což umožní zachovat u
opatření účinek „překvapení“. V případech, kdy není
účinek „překvapení“ zapotřebí (např. protože účet je v
dané chvíli zastaven pro jiného věřitele), však může navrhovatel
vyžadovat, aby řízení proběhlo inter partes. Vzhledem k tomu,
že v řízení o předběžných opatřeních má klíčový význam
rychlost, ústní svědectví je podle nařízení povoleno jen za
výjimečných okolností. Soudy mohou přijímat za důkazy písemná
prohlášení svědků nebo odborníků. Nařízení také u evropského
příkazu stanoví konkrétní lhůty pro vydávání a provádění. Pokud
soud nebo orgán příslušný pro výkon není za výjimečných okolností
schopen tyto lhůty dodržet, musí potřebu dalšího odkladu
odůvodnit. ·
Získávání informací o účtu či účtech
dlužníka (článek 17) Protože se věřitel může potýkat
s potížemi, chce-li získat informace o účtu či účtech dlužníka,
navrhované nařízení ukládá členským státům povinnost zajistit
mechanismus, jenž by získávání informací usnadnil. Nařízení přitom
ponechává členským státům na výběr mezi dvěma různými
mechanismy: a) v členských státech může existovat příkaz ke
zpřístupnění údajů, na základě něhož musí všechny
banky na území daných zemí poskytnout informace o tom, zda má u nich
dlužník vedený účet, a b) členské státy mohou alternativně
zajistit svým orgánům příslušným pro výkon přístup k údajům
evidovaným orgány veřejné moci v registrech či údajům jim
jinak dostupným. Druhý mechanismus je uveden i v článku 61 nařízení o
vyživovací povinnosti. Úvahy o ochraně údajů si vyžadují, aby se
výměna osobních údajů podle tohoto ustanovení omezovala na informace
potřebné pro výkon a provedení příkazu. 3.1.3. Vykonatelnost a výkon
příkazu ·
Zrušení doložky vykonatelnosti (článek 23) V souladu se stávajícími evropskými
řízeními[14]
se budou příkazy k obstavení účtů vydané podle navrhovaného
řízení v jednom členském státě automaticky uznávat a vykonávat v
jiném členském státě, aniž by k tomu bylo zapotřebí jakékoliv
zvláštního řízení. ·
Doručení příkazu bance a odpůrci
(články 24 a 25) Ustanovení o samotném výkonu evropského
příkazu vydávaného podle nového řízení jsou hlavní novinkou
navrhovaného nařízení. Příkaz k obstavení účtů s
věcným účinkem se vykonává doručením bance či bankám, u
kterých jsou předmětné účty vedeny a které mají povinnost
příkaz provést. Ustanovení, jež v navrhovaném nařízení upravují
doručení příkazu bance, rozlišují dvě situace. Pokud se soud
nachází v tomtéž členském státě jako daná bankovní instituce,
doručení se řídí vnitrostátními právními předpisy. Pokud je
třeba příkaz doručit přes hranice, musí tak být
učiněno v souladu s nařízením (ES) č. 1393/2007 s významnou
změnou metody doručení: písemnosti k doručení jsou předány
soudem původu nebo navrhovatelem přímo příslušnému orgánu v
členském státě výkonu, jenž je posléze doručí bance nebo
odpůrci. Tato metoda doručení má v porovnání s jinými způsoby
doručení nebo v porovnání se svobodným výběrem mezi různými
způsoby tu významnou výhodu, že jsou do něho zapojeny příslušné
orgány členského státu výkonu. To nejenže zajistí, že bankovní instituce
obdrží příkaz známými kanály, ale umožní také příslušnému orgánu z úřední
moci zohlednit částky, jež jsou vyloučené z exekuce, pokud je to
podle vnitrostátního práva možné. Dlužníka je třeba informovat ihned po té,
co opatření nabude účinnosti, aby si mohl připravit obhajobu.
Navrhované nařízení zaručuje, že k doručení bude docházet co
nejrychleji po provedení příkazů. ·
Provedení bankou a bankovní prohlášení (články
26 a 27) Banka je povinna příkaz okamžitě
provést, a to zablokováním částky, jež odpovídá částce v příkazu.
Případy účtů, které obsahují finanční nástroje, a
účtů v měnách jiných, než je měna, v níž je příkaz
vydán, jsou zohledněny ve zvláštních ustanoveních. Během osmi
dnů musí banka vydat prohlášení o tom, zda příkaz obstavil prostředky
v dostatečné výši. Pokud je plně vyhověno příkazu, v zájmu
zaručení ochrany dlužníkových osobních údajů nemusí být podáno
sdělení zůstatku na účtu. ·
Obstavení několika účtů,
společných a sběrných účtů (články 28 a 29) Pro případ příkazu k obstavení
několika účtů, navrhované nařízení omezuje možnost
nadměrného zajištění ze strany věřitele tím, že jej
povinuje uvolnit každou částku přesahující jeho pohledávku, jakmile
je o tom informován. Vzhledem k tomu, že existují značné rozdíly ve
vnitrostátním právu v otázce podmínek, za kterých mohou být obstaveny
společné a sběrné (svěřenské) účty, ponechává
navrhované nařízení tuto otázku na platných vnitrostátních
předpisech. ·
Částky vyloučené z výkonu (článek
32) Co se týče částek vyloučených z
výkonu k zajištění živobytí dlužníka a jeho rodiny nebo k umožnění
společnosti nadále vykonávat běžnou podnikatelskou činnost se
vnitrostátní právo v EU zásadně liší. Jedná se především o otázku,
zda k vyloučení částek dojde ze zákona, nebo na základě žádosti
dlužníka. Navrhované nařízení umožňuje členským státům si
ponechat vnitrostátní systém. ·
Pořadí konkurujících si
věřitelů (článek 33) Vnitrostátní právo v EU se také velmi liší ve
vztahu k účinkům předběžného opatření na pořadí
věřitelů. Tato otázka je velmi složitá a vnitřně
propojená s vnitrostátním exekučním a insolvenčním právem. Se
zřetelem k těmto odlišnostem navrhované nařízení stanoví, že
evropský příkaz má pořadí dané rovnocenným opatřením podle
vnitrostátního práva. 3.1.4. Opravné prostředky proti
evropskému příkazu k obstavení účtů (články 34, 35 a 36) Navrhované nařízení dlužníkovi
přiznává právo na to, aby mohl příkaz k obstavení napadnout, a to jak
z věcných, tak procesních důvodů. Pokud jde o soudy
příslušné k rozhodování o dlužníkově návrhu na přezkum, v
navrhovaném nařízení je zachován přístup zvolený v revizi
nařízení Brusel I. Odpůrce v zásadě musí své námitky k
příkazu vznést u soudu, který jej vydal (původnímu soudu). Tento
přístup zaručuje, aby šlo principiálně o tentýž soud, který
rozhoduje o příkazu a jeho přezkumu. Výjimkou jsou námitky týkající
se určitých aspektů exekučního řízení (zejména částek
vyloučených z exekuce) – ty musí být vzneseny u soudů členského
státu výkonu, protože řízení má na starosti právě tento členský
stát. Aby se dlužníkovi usnadnil návrh na přezkum příkazu u
soudů jiného členského státu, nařízení zavádí standardní
formuláře, které budou dostupné ve všech jazycích Unie a sníží náklady na
překlad. Na určité kategorie dlužníků, které se obecně
považují za „slabší stranu“ sporu (spotřebitelé, zaměstnanci a
pojištěnci), se vztahuje jiné pravidlo týkající se soudní
příslušnosti. Tito dlužníci mohou námitky proti příkazu vznést u
soudů v členském státě svého bydliště. Toto pravidlo
zaručuje, aby slabší strany mohly evropský příkaz zpochybnit v domácí
jurisdikci, čímž zvyšuje potenciál ochranných pravidel soudní
příslušnosti, která jsou v těchto případech stanovena v
nařízení Brusel I. 3.1.5. Ostatní ustanovení ·
Právní zastupování (článek 41) V souladu s právními poměry ve většině
členských států a v zájmu snížení procesních nákladů není podle
navrhovaného nařízení pro získání evropského příkazu k obstavení
účtů povinné právní zastoupení. To bude věřiteli
umožňovat, aby podal návrh na evropský příkaz, aniž by za tímto
účelem musel využít jakýchkoli právních služeb nebo služeb advokáta, který
má povolení k výkonu činnosti v členském státě, na jehož území
se soud nachází. Vnitrostátní právní předpisy však mohou vyžadovat, aby
byly strany zastoupeny advokátem v případě, že dlužník příkaz
napadne. Aby se věřitelům usnadnilo podávání návrhů na
evropský příkaz, obsahuje navrhované nařízení standardní
formulář návrhu s vhodnými pokyny k jeho vyplnění. Formulář bude
k dispozici ve všech jazycích Unie, čímž se sníží potřeba
překladu na několik málo položek volného textu. ·
Problematika nákladů (články 30, 31 a 43) Problematika nákladů se řeší v
několika ustanoveních navrhovaného nařízení. Banky si mohou za
provedení evropského příkazu k obstavení účtů účtovat
poplatek jen tehdy, mají-li k tomu oprávnění při provádění
rovnocenných opatření podle vnitrostátních právních předpisů. V
zájmu zvýšení transparentnosti musí členské státy, jichž se toto týká,
určit jednotný a pevný poplatek, který se bude na jejich území vybírat.
Jednotný pevný poplatek je třeba určit také pro náklady spojené se
službami příslušného orgánu, např. exekutora. Článek 43 ukládá
neúspěšné straně povinnost uhradit náklady evropského řízení.
Přestože členské státy mají možnost za evropské řízení u soudu
vybírat poplatky, předmětné částky nesmí převyšovat
poplatky za získání rovnocenného opatření podle vnitrostátního práva, ani
nesmí být neúměrné hodnotě pohledávky nebo být příliš vysoké, a
odrazovat tak od využívání řízení. 3.2. Právní základ Tento návrh se zakládá na čl. 81 odst. 2
SFEU, podle něhož přijímají Evropský parlament a Rada
opatření, která mají, zejména pokud je to nezbytné k řádnému
fungování vnitřního trhu, za cíl zajistit mimo jiné vzájemné uznávání a
výkon soudních a mimosoudních rozhodnutí mezi členskými státy (písm. a)),
účinný přístup ke spravedlnosti (písm. e)) a odstraňování
překážek řádného průběhu občanskoprávního řízení,
v případě potřeby podporou slučitelnosti úpravy
občanskoprávního řízení v členských státech (písm. f)). Hlava V části třetí Smlouvy o fungování
Evropské unie není použitelná na Dánsko z důvodu Protokolu o postavení
Dánska, připojeného ke Smlouvám. Použitelná není ani na Spojené království
a Irsko, pokud tyto země nerozhodnou jinak v souladu s příslušnými
pravidly protokolu o jejich postavení s ohledem na prostor svobody,
bezpečnosti a práva. 3.3. Subsidiarita a
proporcionalita Tento návrh je v souladu se zásadami
subsidiarity a proporcionality. Co se týče subsidiarity, výše popsané
problémy mají jednoznačně přeshraniční rozměr a členské
státy nemohou samy dosáhnout jejich náležitého řešení. Ačkoli je to
teoreticky možné, je vysoce nepravděpodobné, že by členské státy
společně podnikly kroky ke sjednocení svých právních
předpisů o obstavení bankovních účtů, a potlačily tak
potřebu zásahu ze strany EU. Otázka výkonu rozhodnutí nikdy nebyla
předmětem mezinárodních dohod nebo vzorových právních
předpisů předkládaných mezinárodními organizacemi a nic
nenasvědčuje tomu, že by se v dohledné době nějaká mezinárodní
iniciativa realizovala. Navíc i kdyby tomu tak bylo, kvůli rozdílům
ve stávajících systémech výkonu v EU je vysoce nepravděpodobné, že by
členské státy dosáhly dohody o společném přístupu v rozumné
době, a to především proto, že jakákoli dohoda mimo evropský
legislativní proces by si vyžadovala jednomyslnost. Posouzení dopadu doprovázející tento návrh
prokazuje, že přínos jeho klíčových prvků převažuje nad
náklady s nimi spojenými, a že navrhovaná opatření jsou tudíž
proporcionální. 3.4. Dopad na základní práva Jak je podrobně uvedeno v posouzení
dopadu doprovázejícím tento návrh, všechny prvky návrhu dodržují v souladu s
unijní strategií účinného uplatňování Listiny základních práv
Evropské unie[15]
práva stanovená touto listinou. Vytvořením rychlého a nákladově
úsporného evropského řízení pro obstavení bankovních účtů
posiluje návrh právo věřitelů na účinné prosazovaní jejich
nároků, které je součástí práva na účinné prostředky
nápravy, jak se stanoví v čl. 47 odst. 1 Listiny. Návrh zároveň
zajišťuje, že jsou chráněna i práva dlužníků, a to plně v souladu
s požadavky na právo na spravedlivý soud (ustanovení čl. 47 odst. 2
Listiny) a na právo na respektování lidské důstojnosti a rodinného života
(články 1 a 7 Listiny). Ochranu dlužníkových práv zajišťují zejména
následující prvky návrhu: ·
požadavek, aby byl dlužník informován okamžitě
po té, co je příkaz proveden, a aby mu byly poskytnuty všechny dokumenty,
které věřitel u soudu předložil, ·
možnost dlužníka příkaz napadnout
předložením návrhu na přezkum k původnímu soudu, soudu výkonu
nebo, je-li dlužník spotřebitelem, zaměstnancem či
pojištěncem, k soudu v místě jeho bydliště, ·
skutečnost, že částky potřebné k
zajištění živobytí dlužníka a jeho rodiny budou vyloučeny z exekuce. 2011/0204 (COD) Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A
RADY kterým se zavádí evropský příkaz k
obstavení účtů k usnadnění vymáhání přeshraničních
pohledávek v občanských a obchodních věcech EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské
unie, a zejména na čl. 81 odst. 2 písm. a),
e) a f) této smlouvy, s ohledem na návrh Evropské komise, po postoupení návrhu legislativního aktu
vnitrostátním parlamentům, s ohledem na stanovisko Evropského
hospodářského a sociálního výboru[16], v souladu s řádným legislativním
postupem, po konzultaci s evropským inspektorem ochrany
údajů, vzhledem k těmto důvodům: (1)
Unie si stanovila za cíl zachovávat a rozvíjet
prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zaručen volný
pohyb osob. Pro postupné vytváření tohoto prostoru by měla Unie mimo
jiné přijmout opatření v oblasti justiční spolupráce v
občanských věcech s přeshraničním rozměrem, zejména
pokud jsou nezbytná k řádnému fungování vnitřního trhu. (2)
V souladu s čl. 81 odst. 2 Smlouvy o fungování
Evropské unie (dále jen „Smlouvy o fungování EU“) mají tato opatření
za cíl zajistit mimo jiné vzájemné uznávání a výkon soudních rozhodnutí
mezi členskými státy, účinný přístup ke spravedlnosti a odstraňování
překážek řádného průběhu občanskoprávního řízení
podporou slučitelnosti úpravy občanskoprávního řízení v členských
státech. Evropská rada na svém zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října
1999 přijala zásadu vzájemného uznávání soudních rozhodnutí jako základ
justiční spolupráce v občanských věcech a konkrétně
uvedla, že by se měla mimo jiné vztahovat na zajišťovací
příkazy, jež příslušným orgánům umožňují zabavit snadno
přemístitelný majetek. (3)
V programu opatření pro provádění zásady
vzájemného uznávání rozhodnutí v občanských a obchodních věcech,
který je společný pro Komisi a Radu a byl přijat dne 30. listopadu
2000[17],
je plánováno zavedení zajišťovacích opatření na evropské úrovni a
posílení opatření k obstavení ve vztahu k bankám, např. zavedení
evropského systému pro obstavení bankovních účtů. (4)
Dne 24. října 2006 přijala Komise zelenou
knihu o zlepšení účinnosti výkonu soudních rozhodnutí v Evropské unii:
obstavení bankovních účtů[18].
V souvislosti se zelenou knihou byla zahájena konzultace o potřebě
jednotného evropského řízení pro obstavení bankovních účtů a o
jeho možných prvcích. (5)
Ve Stockholmském programu z prosince 2009[19], jenž
vytyčil priority v oblasti spravedlnosti, svobody a bezpečnosti na
roky 2010–2014, byla Komise vyzvána, aby předložila vhodné návrhy na
zlepšení účinnosti výkonu rozhodnutí v Unii, pokud jde o bankovní
účty a majetek dlužníků. (6)
Věřitelé by měli mít možnost získat
zajišťovací příkaz, jenž by zabránil výběru nebo převodu
finančních prostředků, které mají jejich dlužníci uložené na
bankovních účtech vedených v Unii, pokud hrozí, že by dlužníci svůj
majetek promrhali, a znemožnili tak následný výkon rozhodnutí v dané
věci, nebo jej podstatně ztížili. (7)
Vnitrostátní řízení pro získání
zajišťovacích opatření, jakými jsou např. příkazy k obstavení
účtů, existují ve všech členských státech, výrazně se však
liší podmínky pro použití těchto opatření i účinnost jejich
provádění. Navíc přístup k vnitrostátním zajišťovacím
opatřením v případech s přeshraničním rozměrem je
složitý, zdlouhavý a finančně náročný, především pokud
věřitel usiluje o obstavení několika účtů vedených v
různých členských státech. Nedostatky současné situace by
mělo napravit evropské řízení, které by věřitelům
umožňovalo obstavit v přeshraničních případech bankovní
účty jejich dlužníků snadno, rychle a bez příliš vysokých
nákladů. (8)
Řízení stanovené tímto nařízením by
mělo pro navrhovatele představovat volitelný prostředek k
prosazování jeho práv, který mu bude k dispozici jako alternativa ke stávajícím
řízením pro získání zajišťovacích opatření podle vnitrostátních
právních předpisů. (9)
Oblast působnosti tohoto nařízení by
měla zahrnovat všechny věci spadající do oblasti občanského a
obchodního práva kromě určitých přesně stanovených
záležitostí. Toto nařízení by se především nemělo používat v
kontextu rozhodčího nebo insolvenčního řízení. (10)
Evropské řízení by mělo být k dispozici
navrhovateli, který si přeje zajistit výkon budoucího rozhodnutí ve
věci samé dříve, než v ní bude zahájeno vlastní soudní řízení,
nebo v jakékoliv fázi tohoto řízení. Dostupné by mělo být i
navrhovatelům, kteří již v dané věci rozhodnutí nebo jiný
exekuční titul získali. V tomto druhém případě může být
řízení přínosné tam, kde je výkon titulu pomalý, nebo tam, kde si
věřitel přeje zjistit, ve kterém členském státě má
dlužník dostatek prostředků, jenž by ospravedlňoval
přistoupit k výkonu rozhodnutí. (11)
Aby se zajistila těsná vazba mezi soudem a
zajišťovacím opatřením, k vydání příkazu by měly být
příslušné soudy, které jsou příslušné ve věci samé. Žadatel by
měl mít navíc možnost podat návrh na vydání příkazu k obstavení
účtů v místě, kde je předmětný účet veden. V
tomto případě by se však měl účinek příkazu omezovat
na území členského státu, kde byl příkaz vydán. (12)
V podmínkách pro vydávání příkazu k obstavení
účtů by se měla odrážet odpovídající rovnováha mezi zájmy
věřitele, aby byl příkaz vydán, a zájmy dlužníka na tom, aby se
předešlo jeho zneužití. Před vydáním rozhodnutí vykonatelného v
členském státě, kde je účet veden, by tudíž měl být soud
spokojen se zjevnou opodstatněností věřitelovy pohledávky
vůči dlužníkovi a s ujištěním, že bez příkazu by následný výkon
budoucího rozhodnutí mohl být zmařen, nebo podstatně ztížen. (13)
Aby byl u příkazu k obstavení účtů
zajištěn účinek „překvapení“, dlužník by neměl být o návrhu
informován, být před vydáním příkazu vyslechnut nebo o příkazu
vyrozuměn před jeho provedením bankou. Dlužníci by však měli mít
možnost příkaz ihned po jeho provedení napadnout. (14)
V řízení podle tohoto nařízení by žádná
strana neměla mít povinnost být zastoupena advokátem nebo jiným právním
zástupcem. (15)
Toto nařízení by mělo stanovit
dostatečné záruky proti zneužívání příkazů. Soud by měl od
věřitele zejména požadovat, aby poskytl jistotu k vyrovnání
jakýchkoli škod vzniklých dlužníkovi v důsledku bezdůvodného
příkazu, přičemž výjimkou jsou případy, kdy již má
věřitel rozhodnutí vykonatelné v členském státě výkonu.
Podmínky, za nichž bude mít věřitel odpovědnosti vyrovnat
dlužníkovi takové škody, by měly být upraveny vnitrostátním právem. V
případě, že právo členského státu nestanoví zákonnou
odpovědnost navrhovatele, toto nařízení by nemělo bránit uchýlit
se k opatřením s rovnocenným účinkem, jako je povinnost navrhovatele
poskytnout závazek ohledně škod. (16)
Jelikož věřitelé se v současné
době v přeshraničních případech potýkají s praktickými
potížemi, chtějí-li z veřejných nebo soukromých zdrojů získat informace
o dlužnících, nařízení by mělo zavést mechanismus, který by
příslušnému orgánu v členském státě výkonu umožňoval získat
informace o bankovních účtech dlužníka, ať už tím, že by bankám
ukládal povinnost zpřístupnit údaje o umístění dlužníkových účtů
vedených v daném členském státě, nebo tím, že by zajišťoval
poskytnutí přístupu k informacím vedeným v registrech či údajům
jinak dostupným ze strany orgánů veřejné moci a správních
orgánů. (17)
V zájmu rychlého výkonu příkazu k obstavení
účtů by mělo nařízení stanovit, že předání
příkazu mezi vydávajícím soudem a bankou proběhne přímým
doručením, jak je stanoveno v nařízení (ES) č. 1393/2007 o
doručování soudních a mimosoudních písemností v členských státech[20]. Toto
nařízení by mělo rovněž stanovit vhodná pravidla pro
provádění příkazů bankami a uložit bankám povinnost vydávat
prohlášení o tom, zda příkaz úspěšně zajistil jakékoliv
dlužníkovy prostředky. (18)
V řízení o příkazu k obstavení
účtů by se mělo plně zaručit právo dlužníka na
spravedlivý soud. To si především vyžaduje, aby byly odpůrci ihned po
provedení příkazu doručeny příkaz a veškeré dokumenty
předložené navrhovatelem a aby odpůrce mohl proti příkazu podat
návrh na přezkum. K přezkumu příkazu by měl být
příslušný soud, který příkaz vydal, s výjimkou případů, kdy
jsou zpochybněny aspekty výkonu. Pokud je však odpůrce
spotřebitelem, zaměstnancem či pojištěncem, měl by mít
možnost odvolat se proti příkazu u soudů v členském státě
svého bydliště. Dlužník by měl mít rovněž možnost
prostředky z účtu uvolnit, poskytne-li alternativní zajištění. (19)
Aby se příkazy k obstavení účtů
vydávaly a vykonávaly rychle a bez prodlení, mělo by nařízení
stanovit maximální lhůty, v nichž musí být dokončeny jednotlivé kroky
řízení. Toto nařízení by navíc mělo členským státům uložit
povinnost provádět evropské řízení stejně rychle jako
řízení pro získání rovnocenného opatření podle vnitrostátního práva.
To konkrétně znamená, že kde vnitrostátní právní předpisy stanoví pro
vydání opatření kratší lhůty, než jsou ty stanovené v tomto
nařízení, kratší lhůty by se měly použít i u řízení
evropského. Při počítání lhůt a termínů stanovených
v tomto nařízení by se mělo použít nařízení Rady (EHS,
Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se
určují pravidla pro lhůty, data a termíny[21]. (20)
Toto nařízení ctí základní práva a dodržuje
zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie. Toto nařízení
zejména usiluje o zajištění plného respektování lidské důstojnosti a
o podporu uplatňování článků 7, 8, 17 a 47, které se týkají
soukromého a rodinného života, ochrany osobních údajů, práva na
majetek a práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces. (21)
Na zpracování osobních údajů v rámci tohoto
nařízení se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES
ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se
zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů[22]. (22)
Aby byl zohledněn technický pokrok, měla
by být Komise zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci
v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o
změny příloh tohoto nařízení. Je zejména důležité, aby
Komise během svých příprav provedla řádné konzultace,
včetně odborné úrovně. Při přípravě a
vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit
souběžné, včasné a vhodné předávání příslušných
dokumentů Evropskému parlamentu a Radě. (23)
V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení
Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody,
bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii
a ke Smlouvě o fungování EU, [Spojené království a Irsko oznámily své
přání podílet se na přijímání a používání tohoto nařízení]
/ [a aniž by byl dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se
přijímání tohoto nařízení neúčastní Spojené království a Irsko
a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné]. (24)
V souladu s články 1 a 2
Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě
o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování EU, se
přijímání tohoto nařízení neúčastní Dánsko, a toto nařízení
pro ně proto není závazné ani použitelné, PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ: Kapitola 1
Předmět, oblast působnosti a definice Článek 1
Předmět 1. Toto nařízení zavádí
evropské řízení pro zajišťovací opatření, jež umožňuje
věřitelům získat evropský příkaz k obstavení účtů
(dále jen „příkaz“), a zabrání tak výběru nebo převodu
finančních prostředků dlužníka uložených na bankovním účtu
v rámci Unie. 2. Příkaz je k dispozici
věřiteli jako alternativa k stávajícím zajišťovacím
opatřením v členských státech. Článek 2
Oblast působnosti 1. Toto nařízení se
vztahuje na peněžité pohledávky v občanských a obchodních věcech
s přeshraničním rozměrem, jak jsou vymezeny v článku 3, bez
ohledu na povahu soudu či tribunálu. Nepoužije se zejména ve věcech
daňových, celních a správních. 2. Toto nařízení se
nevztahuje na: a) úpadek, řízení týkajících se
likvidace společností nebo jiných právnických osob v platební
neschopnosti, soudní urovnání sporu, vyrovnání a obdobná řízení; b) sociální zabezpečení; c) rozhodčí řízení. 3. Toto nařízení se
nevztahuje na bankovní účty, které jsou podle právních předpisů
členského státu, kde je účet veden, týkajících se imunity
vůči výkonu soudního příkazu, vyloučeny ze zabavení, nebo
na systémy vypořádání obchodů s cennými papíry určené
členskými státy v souladu s článkem 10 směrnice 98/26/ES
Evropského parlamentu a Rady[23].
4. Toto nařízení se
vztahuje na věci majetkových vztahů mezi manželi, majetkových
důsledků registrovaných partnerství nebo dědictví, kde se v
těchto věcech uplatňují právní předpisy Unie
o příslušnosti, rozhodném právu a uznávání a výkonu rozhodnutí. Článek 3
Věci s přeshraničním rozměrem Pro účely tohoto nařízení má
věc přeshraniční rozměr, s výjimkou případů, kdy
soud, u něhož je podán návrh na vydání příkazu k obstavení
účtů, a všichni účastníci řízení mají sídlo či
bydliště ve stejném členském státě a v tomto státě jsou
rovněž vedeny všechny bankovní účty, jež mají být příkazem
obstaveny. Článek 4
Definice Pro účely tohoto nařízení se: 1. „bankovním účtem“ rozumí
každý účet obsahující hotovost nebo finanční nástroje uložené v bance
na jméno odpůrce nebo na jméno třetí strany jménem odpůrce; 2. „bankou“ rozumí podnik, jehož
činnost spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných
peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování
úvěrů na vlastní účet; 3. „finančním nástrojem“
rozumí finanční nástroj ve smyslu bodu 17 čl. 4 odst. 1 směrnice
2004/39/ES Evropského parlamentu a Rady[24]; 4. „hotovostí“ rozumějí
peníze připsané na účet v jakékoli měně nebo podobné
peněžní pohledávky, jako jsou vklady na peněžním trhu; 5. „finančními
prostředky“ rozumějí hotovost nebo finanční nástroje; 6. „členským státem, kde je
účet veden“ rozumí: a) v případě bankovního účtu
obsahujícího hotovost členský stát uvedený v čísle IBAN účtu; b) v případě bankovního účtu
obsahujícího finanční nástroje členský stát, kde banka, u které je
účet veden, má obvyklé bydliště podle článku 19 nařízení
(ES) č. 593/2008 Evropského parlamentu a Rady[25]; 7. „pohledávkou“ rozumí
stávající pohledávka na zaplacení konkrétní nebo stanovitelné peněžní
částky; 8. „rozhodnutím“ rozumí
každé rozhodnutí vydané soudem členského státu bez ohledu na to, jak je
označeno, včetně rozhodnutí o nákladech řízení vydaného
soudním úředníkem; 9. „soudem“ rozumí soud
nebo jakýkoli orgán, kterému členský stát přiznává příslušnost
ve věcech spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení; 10. „soudním smírem“ rozumí smír,
který schválil soud nebo který byl uzavřen v průběhu
řízení před soudem; 11. „veřejnou listinou“
rozumí písemnost, která byla vyhotovena nebo registrována jako veřejná
listina v členském státě původu a jejíž pravost: a) se vztahuje na podpis i obsah listiny; a b) byla ověřena orgánem
veřejné moci nebo jiným orgánem k tomu zmocněným; 12. „členským státem
původu“ rozumí členský stát, ve kterém byl vydán příkaz; 13. „členským státem
výkonu“ rozumí členský stát, ve kterém je veden bankovní účet, jenž
má být obstaven; 14. „příslušným orgánem“
rozumí orgán, který členský stát výkonu určil jako příslušný pro
získání potřebných informací o účtu odpůrce podle článku
17, pro doručení příkazu podle článků 24 až 28 a pro
stanovení částek vyloučených z exekuce podle článku 32; 15. „bydlištěm“ rozumí
bydliště určené v souladu s články 59 a 60 nařízení Rady
(ES) č. 44/2001[26]. Kapitola 2
Řízení pro získání příkazu Článek 5
Použitelnost 1. Oddíl 1 se použije tam, kde: a) navrhovatel podá návrh na vydání
příkazu před zahájením soudního řízení ve věci samé proti
odpůrci nebo v jakékoli fázi takového řízení; b) navrhovatel získal rozhodnutí, soudní
smír nebo veřejnou listinu proti odpůrci, jež jsou vykonatelné v
členském státě původu, ale ještě nebyly prohlášeny za
vykonatelné v členském státě výkonu, kde je takové prohlášení
vyžadováno. 2. Oddíl 2 se použije v
případech, kdy navrhovatel podá návrh na vydání příkazu po vydání
rozhodnutí, soudního smíru nebo veřejné listiny proti odpůrci, jež
jsou ze zákona vykonatelné v členském státě výkonu nebo tam byly
prohlášeny za vykonatelné. Oddíl 1
Vydání příkazu před získáním exekučního titulu Článek 6
Soudní příslušnost 1. Příkaz vydává soud. 2. Příslušnost pro vydání
příkazu mají soudy členského státu, kde má být zahájeno soudní
řízení ve věci samé v souladu s platnými předpisy o soudní
příslušnosti. V případě, že příslušný ve věci
samé je více než jeden soud, má příslušnost soud členského státu, kde
navrhovatel zahájil řízení ve věci samé nebo zamýšlí tak učinit.
3. Bez ohledu na odstavec 2 mají
soudy členského státu, kde je veden bankovní účet, příslušnost k
vydání příkazu, jenž má být vykonán v tomto členském státě. Článek 7
Podmínky pro vydání příkazu 1. Příkaz se vydává na
domáhanou částku nebo na její část, jestliže navrhovatel
předloží důležité skutečnosti odůvodněně
podepřené důkazy a prokáže soudu obě následující
skutečnost, že: a) pohledávka vůči odpůrci se
jeví jako opodstatněná; b) je pravděpodobné, že by bez vydání
příkazu byl pozdější výkon stávajícího nebo budoucího titulu
zmařen nebo významně ztížen, včetně toho, že existuje
nebezpečí, že odpůrce může majetek, uložený na jednom či
více bankovních účtech, jež mají být obstaveny, převést, ukrýt nebo
se jej zbavit. 2. Podmínka stanovená v odst. 1
písm. a) se považuje za splněnou, jestliže navrhovatel již obdržel
rozhodnutí, soudní smír nebo veřejnou listinu na zaplacení peněžní
částky proti odpůrci, jež jsou vykonatelné v členském státě
původu a uznatelné v členském státě výkonu podle platných
nástrojů práva Unie. Článek 8
Návrh na vydání příkazu 1. Návrh na vydání příkazu
se podává na formuláři uvedeném v příloze I. 2. Formulář návrhu vždy
zahrnuje následující: a) jméno a adresu navrhovatele a
případně jeho zástupců a název a adresu soudu, ke kterému se
návrh podává; b) jméno a adresu odpůrce a
případně jeho zástupce; c) informace o účtu(účtech) v
souladu s článkem 16, pokud se nežádá o získání informací o účtu
podle článku 17; d) výši pohledávky a výši úroku a
poplatků v rozsahu, v jakém mohou být poplatky zajištěny podle
článku 18; e) popis všech relevantních okolností
uváděných jako základ pro pohledávku a případně pro
nárokovaný úrok; f) popis všech relevantních okolností
odůvodňujících vydání příkazu, jak požaduje čl. 7 odst. 1
písm. b); g) popis všech relevantních aspektů
podepírající příslušnost soudu, u něhož byl podán návrh; h) seznam důkazů poskytnutých nebo
nabídnutých k poskytnutí navrhovatelem; i) v případě použití čl. 7
odst. 2 vyhotovení rozhodnutí, soudního smíru nebo veřejné listiny, jež
splňuje podmínky nezbytné pro ověření její pravosti; j) prohlášení o tom, zda navrhovatel podal
u jiných soudů návrh na vydání evropského příkazu k obstavení
účtů nebo příkazu s rovnocenným účinkem podle vnitrostátního
práva, jak stanoví článek 19. 3. K návrhu musí být
přiloženy jakékoli relevantní podpůrné dokumenty. 4. Návrh může být podán
jakýmkoli komunikačním prostředkem, včetně elektronického. Článek 9
Přezkoumání návrhu 1. Soud, u něhož je podán
návrh na vydání příkazu, přezkoumá, zda byly splněny požadavky
uvedené v článcích 2, 6, 7 a 8. 2. Nejsou-li naplněny
požadavky stanovené v článku 8, poskytne soud navrhovateli
příležitost návrh doplnit nebo opravit, není-li pohledávka zjevně
neopodstatněná nebo návrh nepřípustný. Článek 10
Řízení ex parte Odpůrce není vyrozuměn o návrhu nebo
vyslechnut před vydáním příkazu, nežádá-li o to navrhovatel. Článek 11
Důkazy 1. V případě, že se
příslušný soud domnívá, že nemůže bez dalších důkazů vydat
příkaz, může takové důkazy připustit ve formě
písemných prohlášení svědků nebo znalců. 2. Soud připustí ústní
svědectví pouze, považuje-li to za nutné. V případě, že
navrhovatel, svědek nebo znalec nemá bydliště ve stejném místě
jako příslušný soud, připustí soud důkazy ve formě
videokonference nebo za použití jiné komunikační technologie, pokud je k
dispozici. Článek 12
Složení jistoty navrhovatelem Před vydáním příkazu může soud
požadovat složení jistoty nebo rovnocenné záruky navrhovatelem, pro
zajištění. že odpůrci je nahrazena jemu vzniklá škoda, a to v
rozsahu, v jakém má navrhovatel odpovědnost nahradit takovou škodu
podle vnitrostátního práva. Článek 13
Zahájení řízení o věci samé V případě, že je podán návrh na
vydání příkazu před zahájením řízení ve věci samé, zahájí
navrhovatel řízení do 30 dnů ode dne vydání příkazu nebo v rámci
kratší lhůty stanovené vydávajícím soudem, a pokud se tak nestane, stává
se příkaz zrušitelný podle čl. 34 odst. 1 písm. b) nebo čl. 35
odst. 2. Oddíl 2
Vydání příkazu po získání exekučního titulu Článek 14
Příslušnost pro vydání příkazu 1. V případech, na než
odkazuje čl. 5 odst. 2, jestliže navrhovatel získal rozhodnutí nebo soudní
smír, může žádat soud, který je vydal, rovněž o vydání příkazu. 2. V případě, že
navrhovatel získal veřejnou listinu, může žádat, aby příslušný
orgán v členském státě, kde byla veřejná listina sepsána,
určený k tomuto účelu každým členským státem, rovněž vydal
příkaz. 3. Navrhovatel může
adresovat návrh na vydání příkazu přímo orgánu v členském
státě výkonu, který členský stát určil jako příslušný pro
vydání příkazu a oznámil jej Komisi v souladu s článkem 48 (dále jen
„vydávající orgán“). 4. Na řízení pro vydání
příkazu uvedené v tomto oddíle se vztahuje článek 10. Článek 15
Návrh na vydání příkazu 1. Návrh na vydání příkazu
se podává na formuláři uvedeném v příloze I. 2. Formulář návrhu vždy
zahrnuje následující: a) jméno a adresu navrhovatele
případně jeho zástupců a název a adresu soudu, ke kterému se
návrh podává; b) jméno a adresu odpůrce a
případně jeho zástupce; c) výši pohledávky uvedenou v rozhodnutí,
soudním smíru nebo veřejné listině a výši úroku a poplatků
v rozsahu, v jakém mohou být zajištěny v souladu s článkem 18; d) informace o účtu nebo účtech v
souladu s článkem 16, pokud se nežádá o získání informací o účtu
podle článku 17; e) vyhotovení rozhodnutí, soudního smíru
nebo veřejné listiny, které splňuje podmínky nezbytné pro
ověření jeho pravosti; f) prohlášení, že rozhodnutí ještě
nebylo vykonáno; g) v případě, že v jiném
členském státě bylo vydáno rozhodnutí, byl vydán soudní smír nebo
byla vydána veřejná listina; i) v případě rozhodnutí,
soudního smíru nebo veřejných listin, u nichž není požadováno prohlášení
vykonatelnosti, příslušné potvrzení v souladu s použitelným nástrojem
pro účely výkonu v jiném členském státě, případně s
přiloženým přepisem či překladem podle čl. 47; nebo ii) v případě rozhodnutí,
soudního smíru nebo veřejných listin, u nichž je požadováno prohlášení
vykonatelnosti, prohlášení vykonatelnosti. h) prohlášení o tom, zda navrhovatel podal u
jiných soudů návrh na vydání evropského příkazu k obstavení
účtů nebo příkazu s rovnocenným účinkem podle
vnitrostátního práva v souladu s článkem 19. 3. Návrh může být podán
jakýmkoli komunikačním prostředkem, včetně elektronického. Oddíl 3
Společná ustanovení Článek 16
Informace o účtu Pokud navrhovatel nepožádá, aby příslušný
orgán získal informace o účtu podle článku 17, poskytne navrhovatel
všechny informace ohledně odpůrce a jeho bankovního účtu nebo
bankovních účtů nutné k tomu, aby banka či banky byly schopny
určit tohoto odpůrce a jeho účet, případně účty,
včetně následujících údajů: a) celé jméno odpůrce; b) název banky, u které má odpůrce
vedený účet nebo vedeno více účtů k obstavení, stejně
jako adresu sídla banky v členském státě, kde je účet veden; a c) jedno z následujícího: i) číslo účtu nebo čísla
účtů; ii) úplná adresa odpůrce; iii) je-li odpůrce fyzickou osobou,
jeho datum narození nebo číslo vnitrostátního identifikačního
průkazu nebo cestovního pasu; iv) je-li odpůrce právnickou osobu,
číslo této právnické osoby v obchodním rejstříku. Článek 17
Žádost o získání informací o účtu 1. V případě, že
navrhovatel nedisponuje všemi informacemi o účtu stanovenými v článku
16, může požádat příslušný orgán členského státu výkonu, aby
získal potřebné informace. Tato žádost je učiněna v návrhu na
vydání příkazu. 2. Žádost obsahuje všechny
informace o odpůrci a jeho bankovních účtech, jež má navrhovatel k
dispozici. 3. Soud nebo vydávající orgán
vydá příkaz podle článku 21 a předá jej příslušnému orgánu
podle článku 24. 4. Příslušný orgán použije
všech vhodných a přiměřených prostředků, jež jsou v členském
státě výkonu k dispozici, za účelem získání informací uvedených v odstavci
1. Jakmile jsou tyto informace získány, příslušný orgán doručí
příkaz bance v souladu s článkem 24. 5. Postup získávání informací
podle vnitrostátního práva, jež má být oznámeni Komisi podle článku 48, je
jeden z těchto: a) možnost uložit povinnost všem bankám na
území daného státu sdělit, zda má odpůrce u nich vedený účet; b) přístup příslušného orgánu k
informacím uvedeným v odstavci 1 v případě, že tyto informace mají v
držení orgány veřejné moci nebo správní orgány v rejstřících
nebo jinde. 6. Informace uvedené v odstavci
4 jsou adekvátní účelu určení účtu či účtů
odpůrce, relevantní a nikoli nepřiměřené a omezují se na: a) adresu odpůrce; b) banku nebo banky, u nichž má odpůrce
vedený účet či účty; c) číslo účtu nebo čísla
účtů odpůrce. Článek 18
Výše částky v příkazu 1. V případě, že byl
příkaz vydán na základě rozhodnutí, soudního smíru nebo veřejné
listiny vykonatelných v členském státě původu, navrhovatel má
mít možnost zajistit částku uvedenou v příkazu spolu s úrokem či
náklady v něm uvedenými. 2. Ve všech ostatních
případech má mít navrhovatel možnost zajistit částku pohledávku a
veškery vzniklý úrok, který z ní vznikl. Článek 19
Informace o podaných návrzích u jiných soudů 1. Při podání návrhu na
vydání příkazu uvede navrhovatel, zda podal u jiného soudu návrh na vydání
příkazu nebo rovnocenného zajišťovacího opatření podle
vnitrostátního práva proti stejnému odpůrci s cílem zajistit stejnou
pohledávku. 2. Navrhovatel vyrozumí soud, u
něhož je podán návrh na vydání příkazu, o každém dalším příkazu
nebo zajišťovacím opatření podle vnitrostátního práva podle postupu
uvedeného v odstavci 1. V tomto případě může soud nebo
vydávající orgán upustit od vydání dalšího příkazu, pokud dojde k
závěru, že již učiněná opatření dostatečně chrání
zájmy navrhovatele. Článek 20
Komunikace a spolupráce mezi soudy 1. V případě, že je u
soudů v jednom členském státě podán návrh na vydání příkazu
a u soudů v jiném členském státě podán návrh na
zahájení řízení ve věci samé, tyto dotyčné soudy mohou
spolupracovat za účelem zajištění řádné koordinace mezi řízeními,
pokud jde o řízení ve věci samé a řízení týkající se vydání
příkazu. 2. Soud, u něhož je podán
návrh na vydání příkazu, se může obrátit na jiný soud uvedený v
odstavci 1 za účelem získání informací o všech důležitých okolnostech
případu nebo požádat navrhovatele, aby tyto informace získal,
přičemž se jedná například o informace o nebezpečí, že by
odpůrce prostředky promrhal, nebo o jakémkoli zamítnutí vydání
podobného opatření ze strany soudu, u něhož byl podán návrh na
zahájení řízení ve věci samé. Takových informací je možné se domoci
přímo prostřednictvím kontaktních míst Evropské soudní sítě pro
občanské a obchodní věci ustavené rozhodnutím 2001/470/ES[27]. Článek 21
Vydání, účinek a trvání příkazu 1. V případě, že jsou
splněny požadavky uvedené v této kapitole, soud nebo vydávající orgán vydá
příkaz. 2. V případě, že
příkaz má být vykonán v jiném členském státě, je vydán na
formuláři stanoveném v příloze II. 3. V případech uvedených v
čl. 5 odst. 1 soud vydá příkaz nejpozději do sedmi
kalendářních dnů po podání návrhu. 4. V případě, kdy je
vzhledem k výjimečným okolnostem považováno za nutné ústní slyšení, svolá
soud slyšení nejpozději do sedmi dalších kalendářních dnů a vydá
příkaz nejpozději do sedmi kalendářních dnů po proběhnutí
slyšení. 5. V případech uvedených v
čl. 5 odst. 2 vydávající orgán vydá příkaz nejpozději do
tří kalendářních dnů od podání návrhu. 6. Aniž je dotčeno
ustanovení článku 32, příkaz zabraňuje tomu, aby byla
částka v něm výslovně uvedená z určeného účtu nebo
účtů převedena, vybrána nebo odstraněna odpůrcem nebo
jeho věřiteli. 7. Příkaz zůstává v
platnosti a) do té doby, než je zrušen soudem podle
článků 34, 35, 36 či 40; nebo b) v případě, že navrhovatel
získal ve věci samé rozhodnutí, soudní smír nebo veřejnou listinu,
jež jsou vykonatelné v členském státě původu nebo v případech
uvedených v čl. 5 odst. 2, do té doby, než je účinek příkazu
nahrazen rovnocenným účinkem opatření v rámci výkonu podle
vnitrostátního práva, za předpokladu, že v prvním z obou případů
navrhovatel zahájil řízení o výkonu rozhodnutí na základě rozhodnutí,
veřejné listiny nebo soudního smíru do 30 dnů po jejich oznámení nebo
po té, co se staly vykonatelnými, podle toho, co nastane později. Článek 22
Odvolání proti odmítnutí vydat příkaz 1. Navrhovatel může podat k
soudu, který byl oznámen Komisi v souladu s článkem 48, odvolání proti
rozhodnutí soudu nebo vydávajícího orgánu, kterým se zamítá návrh na vydání
příkazu. 2. Odvolání má být podáno do 30
dnů po oznámení rozhodnutí uvedeného v odstavci 1. Kapitola 3
Vykonatelnost a výkon příkazu Článek 23
Zrušení prohlášení vykonatelnosti Příkaz vydaný v jednom členském
státě podle čl. 6 odst. 2 a čl. 14 odst. 1 je uznán a je
vykonatelný v jiném členském státě bez nutnosti prohlášení
vykonatelnosti a bez možnosti rozporovat jeho uznání. Článek 24
Doručení příkazu bance 1. Příkaz se doručí
bance nebo bankám v něm uvedeným v souladu s tímto článkem. 2. V případě, že byl
příkaz vydán soudem nebo vydávajícím orgánem v členském státě
výkonu, příkaz se bance doručí v souladu s právními předpisy
tohoto členského státu. 3. V případě, že má
soud vydávající příkaz sídlo v jiném členském státě, než je
členský stát výkonu, příkaz se doručí v souladu s nařízením
(ES) č. 1393/2007 Evropského parlamentu a Rady[28]. Co se týče zasílání příkazu, použije se
následující: a) osoba nebo orgán odpovědné za
doručení příkazu v členském státě původu zašle
příkaz přímo příslušnému orgánu členského státu výkonu; b) zašlou se tyto dokumenty: i) vyhotovení příkazu na
formuláři stanoveném v příloze II, které splňuje podmínky
nezbytné pro ověření jeho pravosti; ii) případně přepis či
překlad formuláře v souladu s článkem 47; iii) formulář pro zasílání uvedený v
příloze I nařízení (ES) č. 1393/2007 případně s
přiloženým přepisem či překladem podle čl. 48; c) příslušný orgán doručí
příkaz bance nebo bankám v něm uvedeným. Příslušný orgán
učiní všechny nezbytné kroky k doručení příkazu nejpozději
do tří pracovních dnů od obdržení; d) jakmile je příkaz bance
doručen, příslušný orgán vyhotoví potvrzení o doručení v souladu
s článkem 10 nařízení (ES) č. 1393/2007 a zašle je osobě
nebo orgánu, které doručení žádaly. Článek 25
Doručení příkazu odpůrci 1. Odpůrci se doručí
příkaz a všechny písemnosti předložené soudu nebo příslušnému
orgánu s cílem získat příkaz bezodkladně po doručení
příkazu bance podle článku 24 a po té, co banka vydala prohlášení
podle článku 27. 2. V případě, že má
odpůrce bydliště v členském státě původu,
doručení se uskuteční v souladu s pravidly vnitrostátního práva
tohoto členského státu. 3. V případě, že má
odpůrce bydliště v členském státě výkonu, příslušný
orgán tohoto členského státu, do kterého byl příkaz zaslán v souladu
s článkem 24 odst. 3, odpůrci doručí příkaz a související
písemnosti v souladu s nařízením (ES) č. 1393/2007. 4. Pokud má odpůrce
bydliště v jiném členském státě, než je členský stát
původu nebo členský stát výkonu, příslušný orgán členského
státu výkonu, do kterého byl příkaz zaslán v souladu s článkem 24
odst. 3, jej zašle přímo příslušnému orgánu členského státu, kde
má odpůrce bydliště. Tento orgán doručí příkaz odpůrci
v souladu s ustanoveními nařízení (ES) č. 1393/2007. Článek 26
Provádění příkazu 1. Banka, jíž je doručen
příkaz, jej ihned po jeho obdržení provede tím, že zajistí, aby
částka uvedená v příkazu nebyla převedena, odstraněna nebo
vybrána z účtu nebo účtů uvedených v příkazu nebo
určených bankou jako náležící odpůrci. Veškeré prostředky
přesahující částku uvedenou v příkazu musí zůstat
odpůrci k dispozici. 2. V případě, že je
příkaz doručen mimo úřední hodiny, provede se ihned po
začátku následující úřední doby. 3. V případě, že
prostředky na účtu uvedeném v příkazu podle odstavce 1 sestávají
z finančních nástrojů, jejich hodnota se určí na
základě relevantní tržní sazby platné v den provedení. 4. V případě, že
měna, v níž jsou vedeny prostředky na účtu, není stejná jako
měna, na kterou byl vydán příkaz, konvertuje banka částku na
základě oficiálního směnného kurzu v den provedení. 5. Odpovědnost banky za
každé nedodržení povinností stanovených v tomto článku se řídí
vnitrostátním právem. Článek 27
Prohlášení banky 1. Do tří pracovních
dnů po doručení příkazu banka informuje příslušný orgán a navrhovatele
za použití formuláře uvedeného v příloze III, zda a do jaké míry byly
zajištěny prostředky na účtu odpůrce. Příslušný orgán
zašle ve lhůtě jednoho pracovního dne prohlášení osobě nebo
orgánu, jež žádaly doručení podle čl. 24 odst. 3 písm. a). 2. V případě, že
zůstatek na účtu je dostatečný pro pokrytí částky uvedené v
příkazu, banka zůstatek účtu odpůrce nezveřejní. 3. Banka může zaslat své
prohlášení prostřednictvím zabezpečeného prostředku elektronické
komunikace. 4. Odpovědnost banky za
nedodržení této povinnosti se řídí vnitrostátním právem Článek 28
Obstavení více účtů 1. V případě, že se
příkaz vztahuje na více účtů vedených na odpůrce u jedné a
té samé banky, banka příkaz provede pouze do výše částky v něm
uvedené. 2. V případě, že byl
vydán jeden nebo více příkazů nebo rovnocenných zajišťovacích
příkazů podle vnitrostátního práva, jež se týkají více účtů
u různých bank, buď v tom samé členském státě, nebo v
různých členských státech, má navrhovatel povinnost uvolnit každou
uvedenou částku, jež přesahuje výši částky uvedenou v
příkazu. Toto uvolnění se uskuteční do 48 hodin po doručení
prvního prohlášení banky podle článku 27 dokládající takové
překročení. Uvolnění se uskuteční prostřednictvím
příslušného orgánu daného členského státu výkonu. Článek 29
Obstavení společných a sběrných účtů Účty, jež nejsou výhradně vedeny na
odpůrce nebo účty vedené na třetí stranu jménem odpůrce
nebo účty vedené na odpůrce jménem třetí strany, podle
údajů banky, se mohou obstavit pouze v rozsahu, v jakém mohou být
obstaveny podle pravidel vnitrostátního práva, která se na účet vztahují a
jež mají být podle článku 48 oznámena Komisi. Článek 30
Náklady, jež nesou banky 1. Banka je oprávněna žádat
platbu nebo náhradu nákladů spojených s provedením evropského příkazu
nebo příkazu podle čl. 17 odst. 4 písm. a) pouze, pokud má na takovou
platbu nebo takové proplacení nárok v případě příkazů s
rovnocenným účinkem, jež jsou vydány podle vnitrostátního práva. 2. Poplatky za provedení
evropského příkazu nebo příkazu podle čl. 17 odst. 4 písm. a)
odpovídají jednotným pevným poplatkům, jež jsou určeny předem
členským státem, kde je účet veden, při dodržení zásady
proporcionality a nediskriminace. 3. Členský stát v souladu s
článkem 48 sdělí Komisi, zda jsou banky oprávněné vymáhat
zpět své náklady, a pokud ano, výši poplatku podle odstavce 2. Článek 31
Náklady, jež nese příslušný orgán Jakékoli poplatky účtované
příslušným orgánem v rámci výkonu příkazu nebo vyřizování
žádosti o získání informací o účtu, jak uvádí čl. 17 odst. 4,
odpovídají jednotným pevným poplatkům, jež jsou určeny předem příslušným
členským státem, při dodržení zásad proporcionality a nediskriminace,
a jež jsou oznámeny Komisi v souladu s článkem 48. Článek 32
Částky vyloučené z výkonu 1. V případě, že tak
stanoví právní předpisy členského státu výkonu, částky nutné k zajištění
živobytí odpůrce a jeho rodiny, pokud je odpůrce fyzickou osobou,
nebo nutné k zajištění možnosti pokračovat v obchodní činnosti,
pokud je odpůrce právnickou osobou, se vyloučí z výkonu příkazu.
2. Členské státy informují
Komisi o pravidlech, jež se v souladu s jejich vnitrostátním právem na tyto
situace použijí, včetně informace o tom, které částky nebo typy
pohledávek na bankovním účtu jsou vyloučeny. 3. V rozsahu, v jakém může
být výše částky uvedená v odstavci 1 určena bez poskytnutí
dodatečných informací odpůrcem, určí tuto výši po obdržení
příkazu příslušný orgán členského státu výkonu a vyrozumí banku,
že tato částka musí po provedení příkazu zůstat k dispozici
odpůrci. 4. Pro účely určení
výše částky uvedené v odstavci 1 uplatní příslušný orgán právní
předpisy členského státu, jenž jej určil, i když by měl
odpůrce bydliště v jiném členském státě. Článek 33
Pořadí konkurujících si věřitelů Příkaz přiznává stejné pořadí
jako nástroj s rovnocenným účinkem podle práva členského státu, kde
je bankovní účet veden. Členské státy v souladu s článkem 48
informují Komisi o rovnocenných nástrojích a pořadí těchto
nástrojů. Kapitola 4
Opravné prostředky proti příkazu Článek 34
Opravné prostředky odpůrce v členském státě původu 1. V případě, že byl
vydán příkaz podle oddílu 1 kapitoly 2, odpůrce může navrhnout a) přezkum příkazu na základě
toho, že nebyly splněny požadavky na jeho vydání stanovené v článcích
2, 6 a 7; b) přezkum příkazu na základě
toho, že navrhovatel nezahájil řízení ve věci samé ve lhůtě
uvedené v článku 13. 2. S výjimkou přezkumu
podle odst. 1 písm. b) se návrh na přezkum podává bezodkladně, a to
a nejpozději ve lhůtě 45 dnů ode dne, kdy se
odpůrce skutečně seznámil se zněním příkazu
a mohl na ně reagovat. 3. Návrh na přezkum se
podává soudu, který vydal příkaz. Návrh je podán za použití formuláře
stanoveného v příloze IV, jakýmkoli komunikačním prostředkem,
včetně elektronického. 4. Návrh je doručen
navrhovateli v souladu s platnými pravidly pro doručování písemností. 5. V případě, že je
přezkum důvodný na základě jednoho z důvodu uvedených v odstavci
1, soud rozhodne o zrušení, popřípadě změně příkazu
nejpozději do 30 kalendářních dnů od doručení návrhu
navrhovateli. 6. Rozhodnutí zrušit, nebo
změnit příkaz je ihned vykonatelné nehledě na jakékoli odvolání
podle článku 37, pokud soud za účelem ochrany zájmů navrhovatele
nerozhodne, že jeho rozhodnutí je vykonatelné až po té, co se stane
pravomocným. 7. Rozhodnutí se
bezprostředně doručí dotyčné bance nebo dotyčným
bankám, které ihned po obdržení provedou rozhodnutí odblokováním částky,
jež byla zcela nebo částečně obstavena. Návrh je
bezprostředně doručen navrhovateli v souladu s platnými
pravidly pro doručování písemností. Článek 35
Opravné prostředky odpůrce v členském státě výkonu 1. V případě, že byl
vydán příkaz v souladu s oddíly 1 nebo 2 kapitoly 2, může
odpůrce žádat a) omezení výkonu příkazu na
základě toho, že jisté částky na účtu jsou vyloučeny z
výkonu podle práva členského státu, kde je účet veden, a tyto
částky nebyly nebo nebyly řádně zohledněny příslušným
orgánem podle článku 32; b) ukončení výkonu příkazu na
základě toho, že i) v členském státě výkonu bylo
vydáno rozhodnutí, jež zamítá pohledávku, jejíhož zajištění se navrhovatel
pomocí příkazu domáhá, nebo, že ii) obstavený bankovní účet je
vyloučen z výkonu podle právních předpisů členského státu,
kde je účet veden, týkajících se imunity vůči výkonu soudního
příkazu. 2. V případě, že byl
příkaz vydán v souladu s oddílem 1 kapitoly 2, má odpůrce právo žádat
zrušení příkazu na základě toho, že navrhovatel nezahájil řízení
ve věci samé ve lhůtě uvedené v článku 13. 3. V případě, že byl
vydán příkaz v souladu s oddílem 2 kapitoly 2, může odpůrce
žádat i) zrušení příkazu na základě
toho, že v členském státě původu byly zrušeny rozhodnutí, soudní
smír nebo veřejná listina; ii) pozastavení výkonu příkazu na
základě toho, že v členském státě původu byla pozastavena
vykonatelnost rozhodnutí, soudního smíru nebo veřejné listiny. 4. S výjimkou přezkumu
podle odstavce 2 se návrh na přezkum podává bezodkladně, a to
a nejpozději ve lhůtě 45 dnů ode dne, kdy se
odpůrce skutečně seznámil se zněním příkazu
a mohl na ně reagovat. 5. Návrh je adresován
příslušným soudům členského státu výkonu oznámeným
členskými státy v souladu s článkem 48. Návrh je podán v listinné
podobě za použití formuláře stanoveného v příloze IV, jakýmkoli
komunikačním prostředkem, včetně elektronického. 6. Návrh je doručen
navrhovateli v souladu s platnými pravidly pro doručování písemností. 7. Pokud je přezkum
důvodný, soud rozhodne o zrušení, popřípadě změně
příkazu nejpozději do 30 kalendářních dnů od doručení
návrhu navrhovateli. 8. Rozhodnutí zrušit, nebo
změnit příkaz je ihned vykonatelné nehledě na jakékoli odvolání
podle článku 37, pokud soud za účelem ochrany zájmů navrhovatele
nerozhodne, že jeho rozhodnutí je vykonatelné až po té, co se stane
pravomocným. Článek 36
Opravné prostředky odpůrce v členském státě jeho
bydliště Pokud je odpůrce spotřebitelem,
zaměstnancem či pojištěncem, může rovněž podat návrh
na přezkum podle článků 34 a 35 příslušnému soudu v
členském státě, kde má bydliště, oznámenému Komisi podle
článku 48. Článek 37
Právo na odvolání Právo na odvolání proti rozhodnutí vydaném
podle článků 34, 35 nebo 36 se řídí vnitrostátním právem. Článek 38
Právo poskytnou alternativní zajištění 1. Příslušný orgán
členského státu výkonu ukončí výkon příkazu, jestliže
odpůrce poskytne tomuto příslušnému orgánu záruční vklad uvedené
částky podle odstavce 2 nebo rovnocenné zajištění, včetně
bankovní záruky, jako alternativní prostředek k ochraně práv
navrhovatele. 2. Příkaz výslovně
uvádí výši částky jistoty nutné k ukončení jeho výkonu. Článek 39
Právo třetích stran Třetí strany mají právo vznést námitky
proti příkazu u soudů členského státu původu nebo výkonu,
pokud příkaz nebo jeho výkon poškozuje jejich práva. Článek 40
Změna nebo zrušení příkazu Aniž by byla dotčena práva odpůrce
podle článků 34, 35 a 36, každá ze stran může kdykoli navrhnout
soudu původu změnu nebo zrušení příkazu na základě toho, že
se v mezidobí změnily okolnosti, za kterých byl příkaz vydán,
včetně toho, že bylo vydáno rozhodnutí ve věci samé zamítající
pohledávku, k jejímuž zajištění byl příkaz určen, nebo že
odpůrce pohledávku zaplatil. Kapitola 5
Obecná ustanovení Článek 41
Zastupování stran V řízeních pro vydání evropského
příkazu k obstavení účtů není zastoupení advokátem nebo jiným
odborníkem v oboru práva povinné. Článek 42
Náklady, které má nést neúspěšná strana 1. Náklady řízení nese
strana, která ve věci neměla úspěch. Soud však straně,
která ve věci měla úspěch, nepřizná náhradu nákladů v
rozsahu, v němž nebyly nutně vynaložené nebo nebyly
přiměřené ve vztahu k pohledávce. 2. Při vydání příkazu
podle oddílu 1 kapitoly 2 přiznává náhradu nákladů soud, který
rozhoduje ve věci samé, nebo soud, který příkaz ruší dle čl. 34
odst. 1 písm. b) nebo čl. 35 odst. 2. 3. Při vydání příkazu
podle oddílu 2 kapitoly 2 určuje náklady příslušný orgán, který
vykonává rozhodnutí, veřejnou listinu nebo soudní smír, na jejichž
základě byl příkaz vydán. Článek 43
Soudní poplatky 1. Soudní poplatky za vydání
příkazu nesmí převyšovat poplatky za vydání rovnocenného
opatření podle vnitrostátního práva, ani nesmí být neúměrné
hodnotě pohledávky a odrazovat od využívání řízení. 2. Členské státy informují
Komisi o příslušných soudních poplatcích v souladu s článkem 49. Článek 44
Lhůty Pokud soud, vydávající orgán nebo
příslušný orgán za výjimečných okolností nemůže dodržet
lhůty stanovené v čl. 21 odst. 3 a 4, čl. 24 odst. 3 písm. c),
čl. 27 odst. 1, čl. 34 odst. 5 a 7 a čl. 35 odst. 8, přijme
soud nebo orgán co nejdříve opatření vyžadovaná těmito
ustanoveními. Soud nebo orgán odůvodní tyto výjimečné okolnosti na
žádost některé ze stran. Článek 45
Vztah k vnitrostátnímu procesnímu právu Veškeré procesní otázky, jež nejsou
konkrétně upraveny tímto nařízením, se řídí vnitrostátním
právem. Článek 46
Vztah k jiným nástrojům 1. Aniž by byla dotčena
ustanovení článků 24, 25 a 27, tímto nařízením není dotčeno
použití nařízení (ES) č. 1393/2007. 2. Tímto nařízením není dotčeno
nařízení Rady (ES) č. 44/2001[29]. 3. Tímto nařízením není
dotčeno použití směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES. Článek 47
Požadavky na překlad či přepis 1. V případě, že toto
nařízení vyžaduje přepis či překlad, provádí se tento
přepis či překlad do úředního jazyka dotyčného
členského státu, nebo pokud má tento členský stát více úředních
jazyků, do jednoho z úředních jazyků soudního řízení
v místě výkonu, v souladu s právními předpisy tohoto
členského státu. 2. U formulářů
uvedených v čl. 8 odst. 1, čl. 15 odst. 1, čl. 21 odst. 2,
čl. 24 odst. 3 písm. b) bodě ii) a iii) a písm. d), čl. 27 odst.
1 a čl. 34 odst. 3 nebo u jiných dokumentů, jež mají strany
předložit dle čl. 8 odst. 2 nebo článků 34, 35 či 36,
lze přepis nebo překlad provést do jakéhokoli jiného úředního
jazyka či jazyků orgánů Unie, u nichž dotyčný členský
uvedl, že je přijímá. 3. Každý překlad podle
tohoto nařízení musí být proveden osobou oprávněnou provádět
překlady v jednom z členských států. Článek 48
Informace poskytované členskými státy 1. Do __________ [12
měsíců po vstupu nařízení v platnost] členské státy
sdělí Komisi a) orgán příslušný pro vydání
příkazu v souladu s čl. 14 odst. 2; b) postupy získávání dostupných informací
podle příslušného vnitrostátního práva souladu s čl. 17 odst. 4; c) soud, u kterého se podává opravný
prostředek proti rozhodnutí nevydat příkaz, jak se uvádí v
článku 22; d) orgán příslušný pro výkon
příkazu v souladu s kapitolou 3; e) rozsah, v němž mohou být podle
příslušného vnitrostátního práva obstaveny společné a sběrné
účty, jak se uvádí v článku 29; f) pravidla, jimiž se řídí částky
vyloučené z výkonu podle příslušného vnitrostátního práva, jak se
uvádí v článku 32; g) jednotné pevné poplatky bank a
příslušného orgánu, jak se uvádí v článcích 30 a 31; h) pořadí zajišťovacích
opatření rovnocenných evropskému příkazu ve vnitrostátním právu, jak
se uvádí v článku 33; i) příslušné soudy v členských
státech výkonu, ke kterým lze podat návrh na přezkum podle
čl. 34 odst. 3 nebo článku 36; j) soudní poplatky za vydání příkazu,
jak se uvádí v článku 44; k) jazyky, které přijímají pro
překlad dokumentů, v souladu s článkem 47. 2. Členské státy
bezodkladně sdělí Komisi jakoukoli změnu informací uvedených v
odstavci 1. 3. Komise informace, jež jí byly
sděleny podle ustanovení tohoto článku, vhodným způsobem
zpřístupní veřejnosti, zejména za pomoci Evropské soudní sítě
pro občanské a obchodní věci vytvořené rozhodnutím 2001/470/ES. Článek 49
Změna příloh Komise je zmocněna přijímat akty v
přenesené pravomoci v souladu s článkem 50, pokud jde o změny
příloh. Článek 50
Akty v přenesené pravomoci 1. Pravomoc přijímat akty v
přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným
v tomto článku. 2. Přenesení pravomoci
uvedené v článku 50 na Komisi platí na dobu neurčitou ode
dne vstupu tohoto nařízení v platnost. 3. Evropský parlament nebo Rada
mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 50 kdykoli zrušit.
Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci
v něm blíže určené. Nabývá účinnosti dnem následujícím po
zveřejnění rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské
unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm
upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů
v přenesené pravomoci. 4. Přijetí aktu
v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí
současně Evropskému parlamentu a Radě. 5. Akt v přenesené
pravomoci přijatý v souladu s článkem 50 vstoupí
v platnost, jen pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada
nevyslovily námitky ve lhůtě 2 měsíců ode dne oznámení
tohoto aktu Evropskému parlamentu a Radě, nebo před uplynutím
uvedené lhůty, pokud Evropský parlament i Rada uvědomí Komisi
o svém záměru námitky nevyslovit. Z podnětu Evropského
parlamentu nebo Rady je tato lhůta prodloužena o 2 měsíce. Článek 51
Monitorování a přezkum 1. Do [pěti let ode dne použitelnosti]
Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému
hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o provádění tohoto
nařízení. Zpráva bude obsahovat hodnocení fungování tohoto řízení a
výkonu příkazu v členských státech. 2. V případě
potřeby se ke zprávě přiloží návrhy na změny nařízení.
3. Členské státy shromáždí
a zpřístupní Komisi informace a) o počtu návrhů na vydání
příkazu, počtu případů, kdy byl příkaz vydán, a o
hodnotě uvedené v každém příkazu a b) o počtu návrhů na přezkum
podle článků 34, 35 a 36 a o výsledcích těchto řízení. Kapitola 6
Závěrečná ustanovení Článek 52
Vstup v platnost Toto nařízení vstupuje v platnost
dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Toto nařízení je závazné v celém
rozsahu a přímo použitelné v členských státech
v souladu se Smlouvami. Použije se ode dne [24 měsíců po
vstupu v platnost], s výjimkou článku 48, který se použije ode dne [12
měsíců po vstupu v platnost]. V […] dne […]. Za Evropský parlament Za
Radu předseda
/ předsedkyně předseda /
předsedkyně PŘÍLOHA I EVROPSKÝ
PŘÍKAZ K OBSTAVENÍ ÚČTŮ FORMULÁŘ NÁVRHU (Čl. 8 odst. 1 a
čl. 15 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
XXX, kterým se zavádí evropský příkaz k obstavení účtů k
usnadnění vymáhání přeshraničních pohledávek v Evropské unii) Vyplní soud Spisová značka: Soud obdržel dne: ___/___/_____ DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ
PŘEČTĚTE SI PROSÍM POKYNY NA ZAČÁTKU KAŽDÉHO ODDÍLU –
USNADNÍ VÁM VYPLŇOVÁNÍ FORMULÁŘE Jazyk Vyplňte formulář v jazyce soudu, jemuž svůj návrh
zasíláte. Formulář je k dispozici na internetových stránkách Evropského
soudního atlasu http://ec.europa.eu/justice_home/judicialatlascivil/html/index_cs.htm ve všech úředních jazycích orgánů Evropské unie. To Vám
může pomoci při vyplňování formuláře v požadovaném
jazyce. Podpůrné
dokumenty K formuláři
návrhu by měly být přiloženy relevantní podpůrné dokumenty nebo
důkazy, jako smlouvy, faktury, korespondence mezi stranami atd. Kopie formuláře návrhu a případných
podpůrných dokumentů bude doručena odpůrci poté, co
bankovní instituce provede evropský příkaz k obstavení účtů.
Odpůrce může podat návrh na vydání evropského příkazu. 1. Soud
V tomto oddíle uveďte údaje o soudu, u
kterého podáváte návrh. V oddíle 5 naleznete úplný výčet možných
důvodů soudní příslušnosti. 1.1. Název:
1.2. Ulice a číslo / PO box:
1.3. Město a poštovní směrovací číslo:
1.4. Členský stát: Rakousko (AT)□ Belgie (BE) □ Bulharsko (BU) □ Kypr
(CY) □ Česká republika (CZ) □ Německo (DE) □
Estonsko (EE) □ Řecko (EL) □ Španělsko (ES) □
Finsko (FI) □ Francie (FR) □ Maďarsko (HU) □ Irsko (IE)
□ Itálie (IT) □ Litva (LT) □ Lucembursko (LU) □
Lotyšsko (LV) □ Malta (MT) □ Nizozemsko (NL) □ Polsko (PL)
□ Portugalsko (PT) □ Rumunsko (RO) □ Švédsko (SE) □
Slovinsko (SI) □ Slovensko (SK) □ Spojené království (UK) □ 2. Navrhovatel V tomto oddíle uveďte údaje o sobě jako navrhovateli a
případně o svém zástupci. Vezměte prosím na vědomí, že
zastupování advokátem nebo jiným odborníkem z oboru práva není povinné.
V některých zemích nemusí uvedení poštovní přihrádky (PO box)
jako adresy postačovat, a proto byste měl(a) uvést ulici,
číslo a poštovní směrovací číslo. Pokud tak neučiníte, je
možné, že dokument nebude doručen. V políčku „další údaje“ můžete uvést
další informace umožňující Vaši identifikaci, např. datum narození,
osobní identifikační číslo nebo identifikační číslo
společnosti. 2.1. Příjmení, jméno / název společnosti nebo organizace:
2.2. Ulice a číslo / PO box:
2.3. Město a poštovní směrovací číslo:
2.4. Země (pokud je členským státem, uveďte kód země podle
oddílu 1):
2.5. Tel.[30]
2.6. E-mail[31]
2.7. Případný zástupce navrhovatele a jeho kontaktní údaje*:
2.8. Další údaje*: 3.
Odpůrce
V tomto oddíle uveďte údaje o odpůrci a
jeho zástupci, je-li znám. Vezměte prosím na vědomí, že odpůrce
není povinen nechat se zastupovat advokátem nebo jiným odborníkem v oboru
práva. V některých zemích nemusí uvedení
poštovní přihrádky (PO box) jako adresy postačovat, a proto byste
měl(a) uvést ulici, číslo a poštovní směrovací číslo. Pokud
tak neučiníte, je možné, že dokument nebude doručen. Pokud nemůžete uvést všechny informace,
jež nejsou označeny jako nepovinné (*), uveďte další informace v
oddíle 4. 3.1. Příjmení, jméno (druhé jméno*) / název společnosti nebo
organizace:
3.2. Ulice a číslo / PO box:
3.3. Město a poštovní směrovací číslo:
3.4. Země (pokud je členským státem, uveďte kód země podle
oddílu 1):
3.5. Tel.*:
3.6. E-mail*:
3.7. Zástupce odpůrce, je-li znám, a jeho kontaktní údaje*: 4. Údaje
o bankovním účtu odpůrce Pro úsporu
času a nákladů je důležité uvést co nejvíce informací o
bankovním účtu odpůrce. Pokud nemůžete poskytnout více
údajů než ty, které jsou uvedeny v bodě 4.1., může se
příslušný orgán v členském státě, v němž je účet
veden, pokusit o zjištění dalších informací od bank nebo z veřejných
rejstříků. Tento postup však bude nějakou dobu trvat a za
zjištění informací Vám může být naúčtován poplatek. V případě, že chcete obstavit
více než jeden bankovní účet, použijte další listy. 4.1. Členský stát, v němž je bankovní účet veden
(uveďte kód země podle oddílu 1)
4.2. Název banky 4.3. Adresa sídla banky: ulice a číslo / PO box a poštovní
směrovací číslo / země
4.4. Číslo bankovního účtu 4.5. Tel./fax banky*:
4.6. Další údaje o druhu bankovního účtu*:
Pokud nemůžete uvést více informací o bankovním účtu než
zemi, v níž je veden (bod 4.1.), a pokud neznáte ani úplnou adresu odpůrce
(body 3.2. a 3.3. výše), je nutné uvést jednu z těchto dalších informací: 4.7. Je-li odpůrcem fyzická osoba, 4.7.1. Datum narození odpůrce:
4.7.2. Národní identifikační číslo odpůrce:
4.7.3. Číslo pasu odpůrce: 4.8. Je-li odpůrcem právnická osoba, její číslo v obchodním
rejstříku: 5. Soudní příslušnost Obdržel(a) jste již rozhodnutí, veřejnou
listinu nebo soudní smír týkající se odpůrce? Ano || ¨ Ne || ¨ Pokud ano, pokračujte v oddíle 6. Pokud ne, uveďte informace požadované
níže v tomto oddíle a pokračujte v oddíle 7.
Váš návrh musí být podán u soudu, který je příslušný se jím zabývat.
Soudní příslušnost pro vydávání evropského příkazu k obstavení
účtů má soud, který má příslušnost ve věci samé, v souladu
s pravidly příslušných nástrojů evropského práva. Informace o
pravidlech týkajících se soudní příslušnosti naleznete v Evropském
soudním atlasu na internetové stránce http://ec.europa.eu/justice_home/judicialatlascivil/html/index_cs.htm. O vydání evropského příkazu k obstavení účtů
můžete také požádat přímo v členském státě, v němž je
účet veden. Tento oddíl obsahuje neúplný výčet
možných důvodů příslušnosti soudu podle výše uvedeného
nařízení. Můžete také
konzultovat internetovou stránku http://ec.europa.eu/civiljustice/glossary/glossary_cs.htm,
kde jsou vysvětleny některé zde použité právní pojmy. 5. Čím odůvodňujete příslušnost soudu? || 5.1. Bydliště odpůrce || ¨ 5.2. Místo provedení smlouvy || ¨ 5.3. Místo, kde došlo ke škodné události || ¨ 5.4. Dohoda stran o volbě soudu || ¨ 5.5. Místo, kde je veden bankovní účet, jenž má být obstaven || ¨ 5.6. Jiné (upřesněte) 6.
Stávající rozhodnutí, veřejná listina nebo soudní smír
6.1. Název soudu / jiného orgánu: 6.2. Datum vydání rozhodnutí: 6.3. Měna: □ euro (EUR) □ bulharský lev (BGN) □ česká koruna (CZK) □ maďarský forint (HUF) □ litevský litas (LTL) □ lotyšský latas (LVL) □ polský zlotý (PLN) □ britská libra (GBP) □ rumunský leu (RON) □ švédská koruna (SEK) □ jiná (uveďte kód ISO): 6.4. Částka, kterou má odpůrce podle rozhodnutí zaplatit navrhovateli 6.4.1. Jistina: 6.4.2. Úrok přiznaný rozhodnutím: – Částka:_____ nebo – sazba … %. Úrok by se měl počítat od … (dd/mm/rrrr) do … (dd/mm/rrrr). □ Úrok, který se počítá od data přijetí rozhodnutí: – sazba … %. 6.4.3. Náklady, které má odpůrce nést □ Ne □ Ano. Uveďte, o jaké náklady se jedná, a výši částky (nárokované nebo vynaložené). □ Soudní poplatky: … □ Náklady na právní zastoupení: … □ Náklady na doručování písemností: … □ Jiné: … 6.5. Potvrzuji, že rozhodnutí, veřejná listina nebo soudní smír dosud nebyly vykonány □ Ano 6.6. Jsou rozhodnutí, soudní smír nebo úřední listina ze zákona vykonatelné v členském státě výkonu nebo byly prohlášeny v tomto státě za vykonatelné? □ Ne – pokračujte v oddíle 8. □ Ano – přiložte □ potvrzení pro účely výkonu rozhodnutí vydané soudem nebo příslušným orgánem v souladu s použitelným nástrojem Unie nebo □ prohlášení vykonatelnosti a pokračujte v oddíle 9. || 7. Výše
a odůvodnění pohledávky (nevyplňujte,
pokud jste vyplnil(a) oddíl 6)
Evropský příkaz k obstavení
účtů může být vydán, pokud předložíte důležité
skutečnosti odůvodněně podepřené důkazy, jež soud
přesvědčí o tom, že se Vaše pohledávka vůči odpůrci
jeví jako opodstatněná co do výše nárokované v příkazu. 7.1. Výše jistiny pohledávky:
7.2. Výše úroků:
7.2.1. Úroková sazba vypočtená do dne podání návrhu:
7.2.2. Sazba … %
7.3. Odůvodnění pohledávky vůči odpůrci:
7.4. Seznam důkazů (přiloženy písemné důkazy): 8. Důvody, proč je třeba
vydat evropský příkaz k obstavení účtů (nevyplňujte, pokud jste v bodě 6.5. odpověděl(a)
„ano“): Evropský příkaz k obstavení
účtů může být vydán pouze tehdy, pokud předložíte
důležité skutečnosti svědčící o tom, že výkonu stávajícího
nebo budoucího titulu vůči odpůrci hrozí zmaření nebo
podstatné ztížení, zejména pokud existuje nebezpečí, že by odpůrce
mohl majetek uložený na jednom či více bankovních účtech, jež mají
být obstaveny, převést, ukrýt nebo se jej zbavit. 8.1. Existuje nebezpečí, že by odpůrce mohl převést nebo
ukrýt majetek uložený na bankovním účtu nebo se jej zbavit? Pokud ano,
uveďte více informací o situaci:
8.2. Existuje jiný druh nebezpečí zmíněného v textu nad tímto
oddílem? Pokud ano, uveďte více informací:
8.3. Seznam důkazů (přiloženy písemné důkazy): 9. Jiné soudy, u nichž byl podán návrh na
vydání zajišťovacích opatření
Musíte poskytnout informace o tom, zda jste u jiného
soudu podal(a) návrh na zajišťovací opatření vůči témuž
odpůrci, zajišťující stejná práva. Soud, u něhož jste podal(a)
návrh na vydání evropského příkazu k obstavení účtů, musíte
informovat o jakémkoli jiném vydaném evropském příkazu k obstavení
účtů nebo zajišťovacím opatření vydaném na základě
vnitrostátních předpisů.
9.1. Jiné návrhy na vydání evropského příkazu k obstavení
účtů
9.1.1. Název soudu:
9.1.2. Adresa soudu:
9.1.3. Číslo jednací návrhu:
9.1.4. Je pohledávka ve stejné výši, o jakou se zde žádá? □ Ano. □ Ne. Pokud ne, uveďte údaje o částce
požadované v jiném návrhu a o měně: 9.2. Návrhy vnitrostátních zajišťovacích opatření
9.2.1. Název soudu:
9.2.2. Adresa soudu:
9.2.3. Číslo jednací návrhu:
9.1.4. Je pohledávka ve stejné výši, o jakou se zde žádá? □ Ano. □ Ne. Pokud ne, údaje o částce požadované v
jiném návrhu a o měně: 10.
Datum a podpis
Nezapomeňte
na poslední straně formuláře uvést čitelně své jméno,
podpis a datum. Žádám tímto
soud, aby na základě mého návrhu vydal evropský příkaz k obstavení
účtů odpůrce. Prohlašuji, že
uvedené údaje jsou podle mého nejlepšího vědomí a svědomí pravdivé. V: Dne: ___/___/_____ Jméno a
podpis: Seznam
dokumentů přiložených k této žádosti:
PŘÍLOHA II EVROPSKÝ PŘÍKAZ K
OBSTAVENÍ ÚČTŮ (Čl. 21 nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. XXX, kterým se zavádí evropský příkaz k obstavení
účtů k usnadnění vymáhání přeshraničních pohledávek v
občanských a obchodních věcech) 1. Soud
původu 1.1 Název: 1.2 Adresa: 1.3 Ulice a číslo / PO box: 1.4 Místo a poštovní směrovací
číslo: 1.5 Členský stát AT □ BE □ BU □ CY □ CZ
□ DE □ EE □ EL □ ES □ FI □ FR □ HU
□ IE □ IT □ LT □ LU □ LV □ MT □ NL
□ PL □ PT □ RO □ SE □ SI □ SK □ UK
□ 1.6 Tel./fax/e-mail: 2. Navrhovatel
2.1. Příjmení a jméno (jména) /
název společnosti nebo organizace: 2.2. Adresa: 2.2.1. Ulice a číslo / PO box: 2.2.2. Místo a poštovní směrovací
číslo: 2.2.3. Země (pokud je členským
státem, uveďte kód země podle oddílu 1): 3. Odpůrce 3.1. Příjmení a jméno (jména) /
název společnosti nebo organizace: 3.2. Adresa: 3.2.1. Ulice a číslo / PO box: 3.2.2. Místo a poštovní směrovací
číslo: 3.2.3. Země (pokud je členským
státem, uveďte kód země podle oddílu 1): 4. Datum a číslo jednací
evropského příkazu k obstavení účtů 4.1. Datum 4.2. Číslo jednací příkazu 5. Bankovní účty, jež mají být
obstaveny Soud ukládá, aby byl do výše částky
uvedené v bodu 6.5. obstaven tento bankovní účet odpůrce: 5.1. Informace o prvním bankovním
účtu, jenž má být obstaven 5.1.1. Členský stát, v němž je
bankovní účet veden (uveďte kód země podle oddílu 1): 5.1.2. Název a adresa banky: 5.1.3. Číslo bankovního účtu: 5.2. Informace o druhém bankovním
účtu, jenž má být obstaven: 5.2.1. Členský stát, kde je účet
veden: 5.2.2. Název a adresa banky: 5.2.3. Číslo bankovního účtu: (pro další účty použijte zvláštní list) Pokud má být obstaven více než jeden účet, je
navrhovatel povinen uvolnit jakoukoli obstavenou částku přesahující
výši uvedenou v bodu 6.5. (čl. 28 odst. 2). UPOZORNĚNÍ: Pokud navrhovatel nemohl uvést
více informací než jméno členského státu, v němž je bankovní
účet veden, může být tento příkaz proveden pouze tehdy, pokud
nezbytné informace získá příslušný orgán v členském státě
výkonu. 6. Obstavená částka 6.1. Měna □ euro (EUR) □ bulharský lev (BGN)
□ česká koruna (CZK) estonská koruna (EEK) □ maďarský
forint (HUF) □ litevský litas (LTL) □ lotyšský latas (LVL) □
polský zlotý (PLN) □ britská libra (GBP) □ rumunský leu (RON)
□ švédská koruna (SEK) □ jiná (uveďte kód ISO): 6.2. Jistina: 6.3. Úroky: 6.4. Náklady (přiznané rozhodnutím):
6.5. Obstavená částka celkem: 7. Jistota 7.1. Musí navrhovatel složit jistotu? □ Ne □ Ano, ve výši Měna □ euro (EUR) □ bulharský lev (BGN)
□ česká koruna (CZK) □ estonská koruna (EEK) □
maďarský forint (HUF) □ litevský litas (LTL) □ lotyšský latas
(LVL) □ polský zlotý (PLN) □ britská libra (GBP) □ rumunský
leu (RON) □ švédská koruna (SEK) □ jiná (uveďte kód ISO): 7.2 Obstavení se ukončí, pokud odpůrce
složí záruku ve výši: 8. Náklady 8.1. Měna □ euro (EUR) □ bulharský lev (BGN)
□ česká koruna (CZK) □ estonská koruna (EEK) □
maďarský forint (HUF) □ litevský litas (LTL) □ lotyšský latas
(LVL) □ polský zlotý (PLN) □ britská libra (GBP) □ rumunský leu
(RON) □ švédská koruna (SEK) □ jiná (uveďte kód ISO): 8.2. Má odpůrce nést v plném rozsahu
nebo částečně náklady řízení? □ Ne □ Ano. Uveďte, o jaké náklady se
jedná, a jejich výši (nárokovanou nebo vynaloženou). □ Soudní poplatky: … □ Náklady na právní zastoupení: …. □ Náklady na doručování písemností:
… □ Jiné: … 9. Trvání
příkazu Příkaz se stane zrušitelným, pokud
navrhovatel nezahájí řízení ve věci do …………..(dne) [30 dnů ode
dne vydání příkazu][32] V ………………. Dne
……………………….. ……………………………..
Podpis a/nebo razítko … PŘÍLOHA III Prohlášení banky Informace týkající se
prostředků obstavených v důsledku vydání evropského příkazu
k obstavení účtů, určené příslušnému orgánu a navrhovateli (Čl. 27 odst. 1 nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. XXX, kterým se zavádí evropský příkaz k
obstavení účtů k usnadnění vymáhání přeshraničních
pohledávek v občanských a obchodních věcech) Tyto informace budou zaslány příslušnému
orgánu a navrhovateli zabezpečenou elektronickou cestou nebo poštou.
1.
Soud původu
1.1.
Název:
1.1.
Adresa:
1.1.1.
Ulice a číslo / PO box:
1.1.1.
Místo a poštovní směrovací číslo:
1.1.2.
Členský stát
AT □ BE □ BU □ CY □ CZ
□ DE □ EE □ EL □ ES □ FI □ FR □ HU
□ IE □ IT □ LT □ LU □ LV □ MT □ NL
□ PL □ PT □ RO □ SE □ SI □ SK □ UK
□ 2. Evropský příkaz k obstavení
vydaný soudem původu 2.1. Číslo jednací evropského
příkazu: 2.2. Celková částka, jež má být
obstavena: 3. Navrhovatel 3.1. Příjmení a jméno (jména) /
název společnosti nebo organizace: 3.2. Adresa: 3.2.1. Ulice a
číslo / PO box: 3.2.2. Místo a
poštovní směrovací číslo: 3.2.3. Země (pokud je členským
státem, uveďte kód země podle oddílu 1): 3.3. E-mail: 4. Odpůrce 4.1. Příjmení a jméno (jména) /
název společnosti nebo organizace: 4.2. Adresa: 4.2.1. Ulice a
číslo / PO box: 4.2.2. Místo a
poštovní směrovací číslo: 4.2.3. Země (pokud je členským
státem, uveďte kód země podle oddílu 1): 5. Obstavené prostředky 5.1. Název banky: 5.2. Adresa banky: 5.3. Členský
stát (uveďte kód země podle oddílu 1) 5.4 Tel./fax/e-mail
banky: 5.5. Výše
obstavené částky: V ………………. Dne
……………………….. ……………………………..
Podpis a/nebo razítko PŘÍLOHA IV NÁVRH NA PŘEZKUM (Články 34, 35 a 36 nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. XXX, kterým se zavádí evropský příkaz k
obstavení účtů k usnadnění vymáhání přeshraničních
pohledávek v občanských a obchodních věcech) DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ Jazyk
Vyplňte formulář v jazyce soudu, jemuž
svůj návrh zasíláte. Formulář je k dispozici na internetových
stránkách Evropského soudního atlasu http://ec.europa.eu/justice_home/judicialatlascivil/html/index_en.htm
ve všech úředních jazycích orgánů Evropské unie. To Vám může
pomoci při vyplňování formuláře v požadovaném jazyce.
2.
navrhovatel
2.1.
Příjmení a jméno
(jména) / název společnosti nebo organizace:
2.1.
Adresa:
2.1.1.
Ulice a číslo / PO box:
2.1.1.
Místo a poštovní směrovací číslo:
2.1.2.
Země (pokud je členským státem,
uveďte kód země podle oddílu 2):
3.
Soud původu (soud, který vydal evropský příkaz k obstavení
účtů)
3.1.
Název:
3.1.
Adresa:
3.1.1.
Ulice a číslo / PO box:
3.1.1.
Místo a poštovní směrovací číslo:
3.1.2.
Členský stát
AT □ BE □ BU □ CY □ CZ
□ DE □ EE □ EL □ ES □ FI □ FR □ HU
□ IE □ IT □ LT □ LU □ LV □ MT □ NL
□ PL □ PT □ RO □ SE □ SI □ SK □ UK
□
4.
Evropský příkaz k obstavení účtů:
4.1.
Datum a číslo
jednací:
3.2. Celková částka, jež má být obstavena:
5.
Členský stát výkonu
Členský stát, v němž byl platební
příkaz vykonán (uveďte kód země podle oddílu 2):
6.
Navrhovatel
6.1.
Příjmení a jméno
(jména) / název společnosti nebo organizace:
6.1.
Adresa:
6.1.1.
Ulice a číslo / PO box:
6.1.1.
Místo a poštovní směrovací číslo:
6.1.2.
Země (pokud je členským státem,
uveďte kód země podle oddílu 2):
Žádost o
přezkum Ve
většině případů musí být návrh na přezkum evropského
příkazu k obstavení účtů podán soudu původu. Je tomu tak v
případě, chcete-li vznést některou z námitek uvedených níže v oddíle
6, zejména námitky vůči existenci či výši pohledávky nebo
vůči existenci nebezpečí promrhání majetku. Chcete-li
vznést některou z námitek vůči řízení o výkonu uvedených
níže v oddíle 7, zejména týkající se částek, jež jsou
vyloučeny z exekuce, musíte svůj návrh podat soudu
v členském státě výkonu. Pokud jste
byl(a) žalován(a) jakožto spotřebitel, zaměstnanec nebo
pojištěná osoba, můžete svůj návrh na přezkum podat
příslušnému soudu v členském státě, kde máte obvyklé
bydliště. V tomto případě zaškrtněte námitky, které chcete
vznést, v oddíle 6 a/nebo 7 a zaškrtněte rámeček v oddíle 8.
7.
žádost o přezkum soudem původu
Pozn.: Pokud byl evropský příkaz k
obstavení účtů vydán na základě stávajícího rozhodnutí, soudního
smíru nebo úřední listiny vůči Vám, máte právo vznést pouze
námitky uvedené v bodech 6.1.1, 6.1.2 a 6.2. Tímto podávám návrh na přezkum evropského
příkazu, protože (zaškrtněte příslušný rámeček) 6.1. podmínky pro vydání evropského
příkazu k obstavení účtů nebyly splněny, protože 6.1.1. □ nařízení se nevztahuje na
pohledávku/soudní rozhodnutí navrhovatele (článek 2) 6.1.2. □ soud původu není
příslušný (článek 6 nebo čl. 14 odst. 1) 6.1.3. □ pohledávka navrhovatele není
opodstatněná (čl. 7 odst. 1), prosím zdůvodněte: 6.1.4. □ neexistuje nebezpečí, že
prostředky uložené na bankovním účtu budou převedeny, ukryty
nebo odstraněny (čl. 7 odst. 2), prosím zdůvodněte: 6.2. □ 6.3. □ Navrhovatel měl
být požádán o složení záruky nebo vyšší záruky, než nařídil soud (prosím
zdůvodněte): 6.4 □ Navrhovatel nezahájil řízení
ve věci samé do 30 dnů ode dne vydání příkazu nebo v kratší
lhůtě uložené vydávajícím soudem.
8.
návrh na přezkum v členském státě výkonu
Pozn.: Pokud byl evropský příkaz k
obstavení účtů vydán na základě stávajícího rozhodnutí, soudního
smíru nebo úřední listiny vůči Vám, nemáte právo vznést námitky
uvedené v bodě 7.4. Tímto podávám návrh na přezkum výkonu
evropského příkazu, protože (zaškrtněte příslušný
rámeček) 7.1. Evropský příkaz byl vykonán v
rozporu s právem členského státu výkonu, protože: 7.1.1. □ Odpůrce má právo
vyloučit určitou finanční částku z výkonu, ale nyní byla
tato částka nebo její část rovněž obstavena 7.1.2. □ Účet odpůrce je
vyloučen z výkonu podle právních předpisů týkajících se imunity
vůči výkonu příkazu 7.2. □ Evropský příkaz se
ukončuje, jelikož v členském státě výkonu bylo vydáno
rozhodnutí, kterým se zamítá pohledávka navrhovatele. 7.3. □ Evropský příkaz se ruší z
důvodu, že soudní smír nebo úřední listina byly v členském
státě původu zrušeny. 7.4. □ Navrhovatel nezahájil řízení
ve věci samé do 30 dnů ode dne vydání příkazu nebo v kratší
lhůtě uložené vydávajícím soudem. 7.5. □ Evropský příkaz musí být
pozastaven z důvodu, že byla v členském státě původu
pozastavena vykonatelnost soudního rozhodnutí, soudního smíru nebo veřejné
listiny.
9.
návrh na přezkum v členském státě místa bydliště
odpůrce
Byl vydán evropský příkaz k obstavení
účtů vůči mé osobě jakožto □ zákazníkovi □ zaměstnanci □ pojištěné osobě. V: … Dne
(dd/mm/rrrr): Jméno
navrhovatele nebo pověřeného zástupce Prohlašuji, že uvedené údaje jsou podle mého
nejlepšího vědomí a svědomí pravdivé. Podpis: [1] Přijatém
na zasedání Evropské rady ve dnech 10. a 11. prosince 2009. [2] KOM(2010)
171, 20.4.2010. [3] Úř.
věst. C 33, 31.1.1998, s. 3. [4] Úř.
věst. C 12, 15.1.2001, s. 1. [5] Úř.
věst. L 12, 16.1.2001, s. 1. [6] Návrh
nařízení o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v
občanských a obchodních věcech (přepracované znění) –
KOM(2010) 748, 14.12.2010. [7] Plenární
zasedání EP, 10. květen 2011. Dokument JURI 2009/2169(INI) ze dne
16.2.2011, zpravodaj Arlene McCarthy (S-D/UK). [8] Věc
125/79 Denilauler ze dne 21. května 1980. [9] Na
zasedání Evropské rady dne 26. března 2010 vytyčili vedoucí
představitelé Evropské unie svůj plán pro „Evropu 2020“, což je
strategie pro zvýšení konkurenceschopnosti EU, rychlejší růst a vyšší
zaměstnanost. http://ec.europa.eu/europe2020/index_cs.htm
[10] KOM(2006)
618. [11] „Improving
the enforcement of judicial decisions in the European Union: transparency of
the debtor's assets, attachment of bank accounts; provisional enforcement and
protective measures“, http://ec.europa.eu/civiljustice/publications/docs/enforcement_judicial_decisions_180204_en.pdf
(Zlepšování výkonu soudních rozhodnutí v Evropské unii: transparentnost
dlužníkových aktiv, obstavení bankovních účtů a zajišťovací
opatření) [12] „Study for
an Impact Assessment on a draft legislative proposal on the attachment of bank
accounts“, Středisko pro strategické a hodnotící služby (CSES), Londýn (Studie
pro posouzení dopadu předběžného legislativního návrhu o obstavení
bankovních účtů) [13] Obchodní
spory a přeshraniční vymáhání pohledávek, k dispozici na adrese
http://ec.europa.eu/yourvoice/ebtp/consultations/2010/cross-border-debt-recovery/index_cs.htm
[14] Evropské
řízení o drobných nárocích zavedené nařízením (ES) č. 861/2007 a
evropský platební rozkaz zavedený nařízením (ES) č. 1896/2006. [15] Sdělení
Komise – KOM(2010) 573, 19.10.2010. [16] Úř.
věst. C , , s. . [17] Úř.
věst. C 12, 15.1.2001, s. 1. [18] KOM(2006)
618. [19] Úř.
věst. C 115, 4.5.2010, s. 1. [20] Úř.
věst. L 324, 10.12.2007, s. 79. [21] Úř.
věst. L 124, 8.6.1971, s. 1. [22] Úř.
věst. L 281, 23.11.1995, s. 319. [23] Úř.
věst. L 166, 11.6.1998, s. 47. [24] Úř.
věst. L 145, 30.4.2004, s. 1. [25] Úř.
věst. L 177, 4.7.2008, s. 6. [26] Úř.
věst. L 12, 16.1.2001, s. 1. [27] Úř.
věst. L 174, 27.6.2001, s. 25. [28] Úř.
věst. L 324, 10.12.2007, s. 79. [29] Úř.
věst. L 12, 16.1.2001, s. 1. [30] Nepovinné [31] Nepovinné. [32] Použije se
pouze tehdy, pokud je příkaz vydán před zahájením řízení ve
věci.