2.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 296/126

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. ledna 2008 o situaci v Konžské demokratické republice a znásilnění jako válečném zločinu (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o odstranění násilí páchaného na ženách (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o 10. výročí rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1325 (2000) o ženách, míru a bezpečnosti (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. února 2011 o situaci v Egyptě (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2011 o zemích jižního sousedství a především Libyi (5),

—

s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Unie Catherine Ashtonové, které učinila dne 25. listopadu 2010 jménem Evropské unie u příležitosti Mezinárodního dne proti násilí na ženách,

—

s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Catherine Ashtonové, které učinila jménem Evropské unie u příležitosti Mezinárodního dne žen 8. března 2011,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv ze dne 10. prosince 1948,

—

s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) a 1820 (2008) o ženách, míru a bezpečnosti a na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1888 (2009) o sexuálním násilí páchaném na ženách a dětech v ozbrojených konfliktech,

—

s ohledem na skutečnost, že v březnu 2010 byl jmenován zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN pro otázky sexuálně motivovaného násilí páchaného při konfliktech, a s ohledem na nový subjekt OSN zaměřený na rovnost žen a mužů (UN Women),

—

s ohledem na hlavní směry EU týkající se všech forem násilí a diskriminace vůči ženám a dívkám a obecné zásady EU týkající se dětí a ozbrojených konfliktů,

—

s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ze dne 10. prosince 1984 a na deklaraci 3318 Valného shromáždění OSN o ochraně žen a dětí za mimořádných událostí a za ozbrojených konfliktů ze dne 14. prosince 1974, a zejména na bod 4 této deklarace, který požaduje účinná opatření, jež zabrání perzekuci a mučení žen, násilí na nich páchanému a ponižujícímu zacházení s ženami,

—

s ohledem na ustanovení právních nástrojů Organizace spojených národů v oblasti lidských práv, zejména těch, které se týkají práv žen, jako je např. Charta OSN, Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen a její opční protokol a Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, a na úmluvu z roku 1951 týkající se postavení uprchlíků,

—

s ohledem na další nástroje OSN týkající se násilí na ženách, jako je např. Vídeňská deklarace a akční plán ze dne 25. června 1993, které byly přijaty na Světové konferenci o lidských právech (A/CONF. 157/23), a Deklaraci o odstranění násilí páchaného na ženách ze dne 20. prosince 1993 (A/RES/48/104),

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 12. prosince 1997 nazvanou „Prevence zločinů a opatření trestního práva k odstranění násilí páchaného na ženách“ (A/RES/52/86), rezoluci ze dne 18. prosince 2002 nazvanou „Odstranění zločinů páchaných na ženách ve jménu cti“ (A/RES/57/179) a rezoluci ze dne 22. prosince 2003 nazvanou „Odstranění domácího násilí na ženách“ (A/RES/58/147),

—

s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu, které byly přijaty na Čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995, a na usnesení Parlamentu ze dne 18. května 2000 o opatřeních navazujících na Pekingskou akční platformu (6) a na usnesení ze dne 10. března 2005 o plnění akční platformy přijaté na Čtvrté světové konferenci o ženách (Peking +10) (7) a na usnesení ze dne 25. února 2010 o akční platformě OSN pro rovnost mužů a žen nazvané „Peking +15“ (8),

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 19. prosince 2006 nazvanou „Zesílení úsilí k odstranění veškerých forem násilí na ženách“(A/RES/61/143) a na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a 1820 o ženách, míru a bezpečnosti,

—

s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu přijatý v roce 1998, a zejména články 7 a 8 tohoto statutu, které označují znásilnění, sexuální otroctví, nucenou prostituci, nucené těhotenství a nucenou sterilizaci nebo jakoukoli formu sexuálního násilí za zločiny proti lidskosti a válečné zločiny a staví je na roveň mučení a závažným válečným zločinům bez ohledu na to, zda jsou tyto činy páchány soustavně během mezinárodních či vnitřních konfliktů,

—

s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že se ženy aktivně účastní povstání na podporu demokracie, práv a svobod v severní Africe a na Blízkém východě,

B.

vzhledem k tomu, že vládnoucí režimy v Libyi a Egyptě se při těchto nepokojích uchylují k sexuálním útokům jakožto součásti konfliktu a tyto útoky jsou zaměřeny proti ženám a zvyšují jejich zranitelnost,

C.

vzhledem k tomu, že sexuální násilí je, jak se zdá, používáno k zastrašování a ponižování žen, a to i v uprchlických táborech, a vzhledem k tomu, že vzniklé mocenské vakuum může vést ke zhoršení dodržování práv žen a dívek,

D.

vzhledem k tomu, že Libyjka Iman al-Obejdiová, která poskytla reportérům v tripoliském hotelu informace o tom, že se stala obětí hromadného znásilnění a zneužití vojáky, je od 26. března 2011 zadržována na neznámém místě a nyní na ni podali žalobu kvůli pomluvě z pomluvy muži, které obvinila ze svého znásilnění,

E.

vzhledem k tomu, že v Egyptě demonstrantky uvádějí, že poté, co byly dne 9. března 2011 zatčeny na náměstí Tahrír, je vojáci podrobili zkoušce panenství a následně je mučili a znásilňovali, přičemž zkoušky panenství byly prováděny a fotografovány za přítomnosti vojáků; vzhledem k tomu, že několik Egypťanek bude postaveno před vojenský soud za to, že při zkoušce panenství „neuspěly“, a některým z nich hrozí, že budou obviněny z prostituce,

F.

vzhledem k tomu, že je-li znásilňování a sexuální otroctví součástí široce rozšířené a systematické praxe, je podle Ženevské úmluvy považováno za zločin proti lidskosti a válečný zločin, kterým by se měl zabývat Mezinárodní trestní soud; vzhledem k tomu, že znásilnění se nyní rovněž považuje za jednu ze složek zločinu genocidy, pokud je pácháno s cílem úplně nebo částečně zničit určitou skupinu; vzhledem k tomu, že by EU měla podporovat úsilí o ukončení beztrestnosti pachatelů sexuálního násilí na ženách a dětech,

G.

vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že ozbrojené konflikty mají neúměrný a mimořádný dopad na ženy; vzhledem k tomu, že by měla být posílena úloha žen při budování míru a prevenci konfliktů a měla by být poskytnuta lepší ochrana ženám a dětem v oblastech postižených válkou a konflikty prostřednictvím začlenění, prevence a ochrany,

H.

vzhledem k tomu, že plnění závazků přijatých v rezolucích Rady bezpečnosti OSN č. 1820, 1888, 1889 a 1325 je společným úkolem a sdílenou odpovědností každého jednotlivého členského státu OSN, ať už jde o stát zasažený ozbrojeným konfliktem, dárcovský stát nebo jakýkoli jiný stát; vzhledem k tomu, že v tomto ohledu je třeba zaměřit pozornost na obecné zásady EU, které byly přijaty v prosinci 2008 a týkají se všech forem násilí páchaných na ženám a dívkách, a na obecné zásady EU týkající se dětí a ozbrojených konfliktů a potírání veškerých forem jejich diskriminace proti nim, z nichž jasně vyplývá, že se jedná o priority Unie,

1.

vyzývá Komisi a vlády členských států, aby jednoznačně odsoudily používání sexuálních útoků, zastrašování a útoky na ženy v Libyi a Egyptě;

2.

jednoznačně odsuzuje nucené „zkoušky panenství“ praktikované egyptskou armádou na povstalkyních zadržených na náměstí Tahrír, a považuje tyto postupy za nepřijatelné, neboť se v jádru jedná o formu mučení; vyzývá nejvyšší vojenskou radu Egypta, aby přijala okamžitá opatření s cílem zastavit toto ponižující zacházení a zajistit, aby všechny bezpečnostní a armádní složky byly jasně poučeny o tom, že mučení a jiné špatné zacházení, včetně nucených „zkoušek panenství“, nemohou být tolerovány a budou v plné míře vyšetřovány;

3.

vyzývá egyptské orgány, aby přijaly bezodkladná opatření s cílem zastavit mučení, vyšetřit všechny případy špatného zacházení s mírumilovnými demonstranty a zastavit trestní stíhání civilistů před vojenskými soudy; je zejména znepokojen zprávami od organizací na ochranu lidských práv o tom, že dochází k zatýkání nezletilých a jejich odsouzení před vojenskými soudy;

4.

doporučuje, aby bylo zahájeno nezávislé vyšetřování s cílem postavit viníky před soud, přičemž zvláštní pozornost by se měla věnovat trestným činům, kterých se podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu dopustil Muammar Kaddáfí; je toho názoru, že osoby, jež budou shledány vinnými za tyto činy, musí být postaveny před soud a že ženy, které takové zneužívání ohlásily, musí být ochráněny před represáliemi;

5.

zdůrazňuje, že každý by měl mít možnost vyjádřit svůj postoj k demokratické budoucnosti své země, aniž by byl zadržován, mučen nebo podroben ponižujícímu či diskriminujícímu zacházení;

6.

pevně věří, že změny, které probíhají v severní Africe a na Blízkém východě, musí vést k ukončení diskriminace žen a k jejich plnému začlenění do společnosti za rovnocenných podmínek a v souladu s Úmluvou OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW);

7.

zdůrazňuje, že je obecně třeba chránit práva žen v nových demokratických a právních strukturách těchto společností;

8.

zdůrazňuje, že by měla být uznána úloha žen v revolucích a demokratizačních procesech, přičemž je třeba jasně poukázat na specifické hrozby, kterým ženy čelí, a na potřebu zajistit jim podporu a bránit jejich práva;

9.

vyzývá členské státy EU, aby aktivně a dlouhodobě prosazovaly – politicky i finančně – plné uplatňování rezoluce Rady bezpečnosti č. 1325 a zřízení kontrolních institucí a mechanismů na úrovni Evropské unie, jak je v této rezoluci stanoveno, a dále vyzývá OSN, aby zajistila uplatňování této rezoluce na všech mezinárodních úrovních;

10.

zdůrazňuje, že je třeba prioritně prosazovat lidská práva ve všech opatřeních evropské politiky sousedství jako nedílnou součást demokratizačního procesu a zdůrazňuje, že je nutné sdílet zkušenosti EU v oblasti politik rovnosti mezi ženami a muži a v oblasti násilí páchaného na základě pohlaví;

11.

zdůrazňuje, že je třeba uplatňovat zásadu rovnosti mezi ženami a muži a podporovat konkrétní kroky s cílem dosáhnout v zemích, na něž se vztahuje evropská politika sousedství, efektivního a systematického přístupu založeného na rovnosti pohlaví; naléhavě žádá vlády a občanskou společnost, aby zvýšily sociální začlenění žen, zintenzivnily boj proti negramotnosti a zvýšily podporu zaměstnanosti a finanční nezávislost žen, aby tak zajistily účelnou přítomnost žen na všech úrovních; zdůrazňuje, že rovnost mezi ženami a muži se musí stát nedílnou součástí demokratizačního procesu a kromě toho by mělo být prioritou vzdělání pro ženy a dívky, včetně zvýšení povědomí o jejich právech;

12.

vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, ESVČ a Komisi, aby se při svých jednáních s jižními zeměmi, na něž se vztahuje evropská politika sousedství, zaměřovaly zejména na politické priority EU, jako je zrušení trestu smrti, dodržování lidských práv, včetně práv žen, a základních svobod a na ratifikaci řady mezinárodních právních nástrojů, včetně Římského statutu Mezinárodního trestního soudu a Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951;

13.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.