This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52011DC0735
GREEN PAPER on the right to family reunification of third-country nationals living in the European Union (Directive 2003/86/EC)
ZELENÁ KNIHA o právu na sloučení rodiny státních příslušníků třetích zemí, kteří pobývají v Evropské unii (Směrnice 2003/86/ES)
ZELENÁ KNIHA o právu na sloučení rodiny státních příslušníků třetích zemí, kteří pobývají v Evropské unii (Směrnice 2003/86/ES)
/* KOM/2011/0735 v konečném znění */
ZELENÁ KNIHA o právu na sloučení rodiny státních příslušníků třetích zemí, kteří pobývají v Evropské unii (Směrnice 2003/86/ES) /* KOM/2011/0735 v konečném znění */
I. Úvod a cíl zelené knihy Pro přistěhovalce je sloučení
nezbytným předpokladem pro fungování rodinného života. Od roku 2003
existují společné evropské imigrační předpisy, které upravují
podmínky pro výkon práva na sloučení rodiny státních příslušníků
třetích zemí na úrovni EU[1].
Směrnice stanovuje podmínky pro vstup a pobyt rodinných
příslušníků ze zemí mimo EU, kteří chtějí následovat své
příbuzné, kteří nejsou občany EU, zároveň však
oprávněně pobývají v některém členském státě.
Tato směrnice se nevztahuje na občany EU[2]. Přijetí
směrnice bylo považováno za teprve první krok harmonizace. Po přijetí
však byla kritizována nevládními organizacemi a akademickou obcí za nastolení
spíše nízké úrovně harmonizace. Zároveň během posledních let
zavedly některé členské státy omezující pravidla a dokonce vyzvaly ke
změně směrnice[3]
takovým způsobem, aby ji bylo možné doplnit o další podmínky pro
sloučení rodiny. Tyto země tvrdí, že požadované změny jsou
nezbytné, aby bylo možné čelit zneužívání práva na sloučení rodiny a
lépe zvládat vysoký příliv přistěhovalců. Sloučení rodiny má na legální
přistěhovalectví skutečně velký, i když klesající[4] podíl. Zdá se, že na
začátku tohoto tisíciletí mělo více než 50 % celkové legální
imigrace rodinné důvody (týká se členských států, které poskytly
spolehlivé údaje). Dnes tento podíl činí přibližně jednu
třetinu celkové imigrace na území EU. Uvedený podíl je ještě
menší, pokud vezmeme v úvahu pouze přistěhovalce, na které se
vztahuje směrnice – tj. příslušníky třetích zemí, kteří následují
občany nečlenské země EU, což odpovídá zhruba 500 000
migrantům na úrovni EU, představujícím 21 % všech vydaných povolení[5]. Jak Stockholmský program, tak Evropský pakt o
přistěhovalectví a azylu označily sloučení rodiny za
oblast, ve které by se politiky EU měly dále rozvíjet, a to především
v otázce integračních opatření. Sama Komise ve své první zprávě
o používání směrnice (KOM 2008/610)[6]
zdůraznila problémy při vnitrostátním provádění a nedostatky
uvedené směrnice. Na jedné straně bylo zjištěno několik
průřezových oblastí nesprávného provedení (ustanovení o
usnadnění udělování víz, udělování samostatných povolení k
pobytu, zohlednění zájmu dítěte, zákonné opravné prostředky a
výhodnější ustanovení pro sloučení rodiny uprchlíků). Na druhé
straně zpráva došla k závěru, že samotná směrnice ponechává
členským státům příliš velký prostor při uplatňování
některých jejích dobrovolných (nepovinných) ustanovení, zejména pokud jde
o možné čekací lhůty, požadovaný příjem a možná integrační
opatření. S ohledem na výše uvedené se Komise domnívá,
že je nezbytné zahájit veřejnou diskusi na téma sloučení rodiny,
která upozorní na některé aspekty otázek spadající do působnosti
směrnice[7],
což je také cílem této zelené knihy. Všechny zúčastněné strany se
vyzývají, aby odpověděly na různé otázky týkající se
účinnějších pravidel pro sloučení rodiny na úrovni EU a poskytly
dostupné a věcné informace a údaje o uplatňování směrnice,
z nichž má vycházet konečné kvalitativní zhodnocení. Na paměti
by měly mít cíl směrnice, totiž stanovit podmínky pro výkon práva
na sloučení rodiny a pro usnadnění integrace státních
příslušníků třetích zemí, kteří splňují podmínky v
daném členském státě[8].
Komise by ráda vyzvala zejména ty členské státy, které oznámily problémy
se zneužíváním práva na sloučení rodiny, aby tyto případy blíže
popsaly a vyčíslily, aby bylo možné zaměřit se na ně na
úrovni EU cíleněji. V závislosti na výsledku této konzultace
Komise rozhodne, zda je třeba konkrétního politického opatření
(např. změny směrnice, výkladových pokynů nebo stávajícího
stavu). Jakýkoliv nástroj EU se bude muset řídit Listinou základních práv,
zejména respektováním soukromého a rodinného života, právem uzavřít
manželství, právy dítěte, zákazem diskriminace, jakož i ostatními
mezinárodními závazky. Komise proto zajistí, že jakákoli další navazující
činnost bude předmětem podrobného posouzení, pokud jde o její
dopad na základní práva a o její soulad s Listinou a „kontrolním seznamem
základních práv“ vypracovaným Komisí v rámci Strategie účinného
uplatňování Listiny základních práv[9]. II. Otázky kladené zúčastněným
stranám 1. Oblast působnosti 1.1 Koho lze označit za
osobu usilující o sloučení rodiny pro účely směrnice? Směrnice stanovuje dvě podmínky
způsobilosti pro osobu usilující o sloučení rodiny; být držitelem
povolení k pobytu s dobou platnosti alespoň jeden rok a
zároveň lze odůvodněně předpokládat že získá právo
trvalého pobytu [10]
(čl. 3 odst. 1). V případě druhé podmínky ponechává
směrnice členským státům prostor pro výklad, což by mohlo vést k
právní nejistotě a k vyloučení téměř každého
příslušníka třetí země z oblasti působnosti směrnice. Kromě těchto dvou podmínek mohou členské státy podle
čl. 8 odst. 1 zavést minimální dobu oprávněného pobytu (ne delší než
dva roky), než lze sloučení rodiny vůbec uskutečnit. To znamená,
že je sice možné podat žádost o sloučení, avšak členské státy mohou
její schválení odkládat až do doby, kdy vyprší lhůta stanovená jejich
vnitrostátními předpisy. Otázka č. 1 Představují tato kritéria (odůvodněné předpoklady k získání práva na trvalý pobyt v době podání žádosti, upravené v článku 3, a čekací lhůta do doby, než lze sloučení rodiny vůbec uskutečnit, upravená článkem 8) správný přístup a nejlepší způsob, jak určit způsobilost osoby usilující o sloučení rodiny? 1.2. Způsobilí rodinní
příslušníci 1.2.1. Závazná ustanovení – jádro
rodiny Směrnice v současnosti v souladu s
čl. 4 odst. 1 vyžaduje, aby (s výhradou dalších podmínek směrnice)
členské státy povolily vstup a pobyt jádru rodiny, neboli nejužší rodině,
kterou se rozumí manžel/manželka osoby usilující o sloučení a nezletilé
děti osoby usilující o sloučení nebo jejího manžela/manželky. Avšak i
pro tuto kategorii dovoluje směrnice určitá omezení. Co se týče manžela/manželky, členské státy mohou podle
čl. 4 odst. 5 stanovit minimální věk (21 let je nejnižší hranice
stanovená směrnicí) bez ohledu na to, zda tento věk odpovídá
zletilosti v daných členských státech. Důvodem tohoto ustanovení byla
obava, že by pravidla o sloučení rodiny mohla být zneužita k vynuceným
sňatkům. Je však obtížné odhadnout, zda to představuje
skutečný problém, případně jeho závažnost. Otázka č. 2 Je oprávněné stanovit minimální věk, který se liší od věku zletilosti ve členském státě? Existují jiné způsoby, jak předcházet vynuceným sňatkům v otázce sloučení rodiny a pokud ano, jaké? Máte jasné důkazy o problému s vynucenými sňatky? Pokud ano, jak velký je tento problém (statistické údaje) a souvisí s pravidly pro sloučení rodiny (aby bylo případně možné stanovit jinou minimální věkovou hranici, než je zletilost)? Co se týče nezletilých dětí,
směrnice dovoluje další dvě omezení, jež mají podobu
tzv. odchýlení od doložky o pozastavení. První z nich (čl. 4
odst. 1 poslední pododstavec), jež požaduje, aby děti starší 12 let, které
přicestují nezávisle na zbytku rodiny, prokázaly, že splňují podmínky
integrace[11],
bylo použito pouze jedním členským státem. Druhé možné omezení (čl. 4
odst. 6), které požaduje, aby byl vstup na území členského státu v
případě dětí starších 15 let povolen z jiného důvodu,
než je sloučení rodiny, nebylo použito žádným členským státem. Otázka č. 3 Máte zájem na zachování výše uvedených doložek, které nebyly členskými státy používány, jako např. omezení týkající se dětí starších 15 let? 1.2.2. Nepovinné ustanovení - ostatní
rodinní příslušníci Protože
směrnice zavazuje členské státy pouze k tomu, aby zajistily
právo na sloučení rodiny pouze členům jádra rodiny, je
v plné pravomoci členských států rozhodnout, zda do svých
vnitrostátních právních předpisů zahrnou i ostatní rodinné
příslušníky (čl. 4 odst. 3). Navzdory skutečnosti, že se jedná
pouze o dobrovolné ustanovení, více než polovina členských států se
rozhodla zahrnout mezi jádro rodiny i rodiče osoby usilující o sloučení
a/nebo jejího manžela/manželku. V této souvislosti je třeba poznamenat, že
podle 5. bodu odůvodnění směrnice ty členské státy, které
podle vnitrostátního rodinného práva uznávají manželství osob stejného pohlaví,
by tak měly činit i při uplatňování směrnice[12]. Obdobně pokud
vnitrostátní rodinné právo uznává registrované partnerství osob stejného
pohlaví a členský stát použije dobrovolné ustanovení směrnice na
registrované partnerství, měl by totéž učinit v případě
registrovaného partnerství osob stejného pohlaví. Otázka č. 4 Jsou pravidla o způsobilosti rodinných příslušníků přiměřená a dostatečně široká, aby byly zohledněny různé definice rodiny, nikoliv pouze koncept jádra rodiny? 2. Požadavky pro uplatňování práva na
sloučení rodiny Směrnice nezavazuje členské státy
zavést podmínky pro sloučení rodiny, jakými jsou různá
integrační opatření, avšak umožňuje jim tak učinit. Naopak
jiné podmínky nelze pro sloučení rodiny v rámci EU stanovit. 2.1 Integrační opatření
Nepovinné ustanovení (čl. 7 odst. 2)
umožňuje členským státům požadovat po státních
příslušnících třetích zemí dodržování integračních
opatření. Jednalo se o jeden z nejkontroverznějších a
nejdiskutovanějších požadavků během jednání. Samotná
směrnice ve své současné podobě blíže neurčuje, co by tato
opatření měla obsahovat a jak by se měla používat.
Uplatňují je pouze některé členské státy. Tři členské
státy používají zmíněná opatření jako podmínku povolení ke vstupu na
své území a vyžadují po rodinných příslušnících složení jazykové zkoušky,
vědomostního testu o hostitelské zemi nebo podepsání smlouvy, kterou se po
vstupu zavazují k absolvování kurzů občanské nauky a
v případě potřeby rovněž k absolvování jazykových
kurzů. Jiné členské státy vyžadují po rodinných příslušnících
splnění určitých povinností, jako např. účasti v integračních
(především jazykových) kurzech, až po vstupu do země. Přípustnost integračních
opatření – jak již bylo uvedeno v hodnotící zprávě – by měla
záviset na tom, zda slouží účelům usnadnění integrace a zda
respektují zásady proporcionality[13]
a subsidiarity. Při rozhodování o žádosti o sloučení rodiny
v závislosti na složení předepsaných zkoušek je třeba zohlednit
skutečnost, zda je k dispozici potřebné vybavení (přeložené
učební materiály, kurzy) a jaká je jeho dostupnost (umístění,
poplatky). Rovněž by měly být zohledněny zvláštní
individuální okolnosti (jako je prokázaná negramotnost či zdravotní stav).
Obnovená
evropská agenda pro integraci státních příslušníků třetích zemí[14] obsahuje konkrétní
doporučení členským státům ohledně poskytování jazykových kurzů,
které odrážejí rozdílné potřeby migrantů na různých stupních
jejich integračního procesu, včetně programů pro
začleňování pro nově příchozí migranty. Otázka č. 5 Jsou tato opatření s ohledem na svůj integrační účel účinná a jak to lze ověřit v praxi? Která integrační opatření jsou v tomto ohledu nejúčinnější? Myslíte si, že by bylo užitečné stanovovat nadále tato opatření na úrovni EU? Doporučili byste zavést předvstupní opatření? Pokud ano, jaké záruky je možné poskytnout, aby bylo zajištěno, že daná opatření de facto nepovedou k vytvoření nadměrných překážek pro sloučení rodiny (např. neúměrnými poplatky či požadavky) a že budou zohledněny individuální faktory, jako je věk, negramotnost, zdravotní postižení, úroveň vzdělání? 2.2 Čekací lhůta a
přijímací kapacita Druhý pododstavec článku 8 stanoví
zvláštní výjimku pro ty členské státy, v jejichž právních předpisech
je přijímací kapacita v době přijetí směrnice
ošetřena. Tyto státy mohou zavést tříletou čekací lhůtu od
podání žádosti. V souvislosti s tímto ustanovením Soudní dvůr objasnil[15], že nejpozději do
tří let od podání žádosti musí být povolení k pobytu vydáno, pokud
jsou splněny příslušné podmínky. Jinými
slovy, přijímací kapacita může být jedním z prvků
zohledňovaných při přezkumu žádosti, ale nemůže být
vykládána jako opravňující k jakémukoliv systému kvót nebo
tříleté čekací lhůtě uložené bez ohledu na zvláštní
okolnosti konkrétních případů. Tato výjimka byla používána pouze
jedním členským státem. Otázka č. 6 Je s ohledem na uplatňování směrnice nezbytné a odůvodněné ponechat v ní takovou odchylku, která stanoví tříletou čekací lhůtu od podání žádosti? 3. Vstup a pobyt rodinných příslušníků Členské státy musí udělit rodinným
příslušníkům první povolení k pobytu na dobu nejméně jednoho
roku (čl. 13 odst. 2). Je rovněž stanoveno, že doba povolení k pobytu
udělená rodinným příslušníkům by v zásadě neměla
přesáhnout dobu platnosti povolení k pobytu osoby usilující o
sloučení (čl. 13 odst. 3). Při provádění těchto ustanovení může nastat problém
v situaci, kdy je zbývající doba platnosti povolení k pobytu osoby
usilující o sloučení v době vydání povolení k pobytu jeho
rodinným příslušníkům kratší než jeden rok. Zejména
v případě, kdy je povolení k pobytu osoby usilující o
sloučení již v procesu obnovení, mohou být obě tato pravidla
v rozporu. Otázka č. 7 Měla by zvláštní pravidla počítat se situací, kdy zbývající platnost povolení k pobytu osoby usilující o sloučení činí méně než jeden rok, avšak povolení se obnovuje? 4. otázky
týkající se azylu 4.1 Vyloučení doplňkové
ochrany Státní
příslušníci třetích zemí, kteří požívají doplňkové ochrany,
jsou vyloučeni z působnosti směrnice (čl. 3 odst. 2 písm.
b)). Avšak Stockholmský program vyzval k vytvoření jednotného statusu
ochrany jako jednoho z hlavních předpokladů pro dokončení
společného evropského azylového systému, který je založen na
skutečnosti, že potřeba ochrany uprchlíků a osob, které požívají
doplňkové ochrany, je stejná. Cílem je proto sblížit práva osob, které
požívají doplňkové ochrany, a práva přiznaná uprchlíkům, jak je
zdůrazněno v přepracované směrnici o minimálních normách[16]. Nabízí se tedy otázka, zda by
takové sbližování nemělo rovněž probíhat v otázce sloučení
rodiny, což by vyžadovalo úpravu osobní oblasti působnosti směrnice. Otázka č. 8 Mělo by se sloučení rodiny příslušníků třetích zemí, kteří zároveň požívají doplňkové ochrany, řídit pravidly směrnice o sloučení rodiny? Měly by osoby, které požívají doplňkové ochrany, mít právo využívat výhodnějších podmínek stanovených ve směrnici o sloučení rodiny, které osvobozují uprchlíky od některých povinností (bydlení, zdravotní pojištění, stálé a pravidelné finanční příjmy)? 4.2 Další otázky týkající se azylu Směrnice počítá
s výhodnějšími pravidly pro uprchlíky (kapitola V). Členské státy
však mohou omezit použití těchto výhodnějších pravidel na určité
situace. Například na rodinné vztahy, které vznikly před vstupem
uprchlíka na území členského státu (čl. 9 odst. 2) nebo na žádosti o
sloučení rodiny podané ve lhůtě tří měsíců od
přiznání právního postavení uprchlíka (čl. 12 odst. 1).
Tato případná omezení dostatečně nezohledňují zvláštní
okolnosti jednotlivých případů. Uprchlíci se potýkají
s různými obtížemi v reálném životě spojenými s jejich
ojedinělou situací a odlišnými od problémů, kterým čelí ostatní
příslušníci třetích zemí (např. problémy udržet kontakt s
rodinou, která zůstala v zemi původu). Uprchlíci navíc mohou
strávit dlouhou dobu v exilu nebo na území některého členského státu
při čekání na výsledky azylového řízení, a rodinu mohou založit
během této doby. Uprchlíci také nemusí vědět, že mají
ještě nějaké žijící příbuzné nebo nejsou schopni podat o
místě svého pobytu zprávu nebo nemohou poskytnout doklady nezbytné pro
žádost o sloučení rodiny během krátkého období po obdržení statusu
ochrany. Jejich rodinní příslušníci přitom mohli projít
podobnými konfliktními a traumatickými situacemi plnými utrpení, jakými prošli
sami uprchlíci. Některé otázky by proto měly být v této souvislosti
přezkoumány – především proto, aby bylo možné posoudit, zda mají být
tato možná omezení ze směrnice odstraněna. Otázka č. 9 Měly by mít členské státy i nadále možnost omezit uplatňování výhodnějších ustanovení směrnice na uprchlíky, jejichž rodinné vztahy existovaly již před jejich vstupem na území členského státu? Mělo by být zaručeno sloučení rodiny pro širší skupinu rodinných příslušníků, kteří jsou na uprchlících závislí, a pokud ano, do jaké míry? Měli by mít uprchlíci i nadále povinnost předložit důkazy, že splňují požadavky týkající se ubytování, zdravotního pojištění a zdrojů příjmu, pokud žádost o sloučení rodiny není podána ve lhůtě tří měsíců od přiznání postavení uprchlíka? 5. Podvod, zneužití, procedurální otázky 5.1 Pohovory a šetření Podle
čl. 5 odst. 2 směrnice je možné vést pohovory a provádět další
šetření, je-li to považováno za nezbytné. Některé členské státy
zavedly za účelem prokázání rodinných vazeb možnost testů DNA.
Směrnice se o tomto typu důkazů nezmiňuje. Komise uvedla,
že aby byly přípustné podle práva EU, musí být tyto pohovory a ostatní
šetření přiměřené – nesmí zbytečně bránit právu
rodiny na sloučení a musí respektovat základní práva, zejména právo na
soukromí a právo na rodinný život. Otázka č. 10 Máte jasné důkazy o problémech s podvody? Jak velký je tento problém (statisticky)? Myslíte si, že pravidla týkající se pohovorů a šetření, včetně testování DNA, mohou přispět k jejich řešení? Myslíte si, že by byla přínosem podrobnější úprava těchto pohovorů nebo šetření na úrovni EU? Pokud ano, o jakých pravidlech byste uvažovali? 5.2 Účelové sňatky Účelový
sňatek je specifický případ podvodu, proti kterému by členské
státy měly zasáhnout. Kromě všeobecných procesních pravidel stanoví
čl. 16 odst. 4 směrnice možnost provádět zvláštní kontroly a
inspekce v případě podezření z podvodu nebo účelového
sňatku. Každý vnitrostátní systém má svá pravidla, projekt
financovaný EU podává přehled o jednotlivých postupech členských
států[17].
Je však obtížné odhadnout, zda je to pro členské státy velký problém a
do jaké míry to souvisí s touto směrnicí. Otázka č. 11 Máte jasné důkazy o problémech s účelovými sňatky? Máte statistické údaje o takovýchto manželstvích (pokud byla odhalena)? Souvisejí s pravidly směrnice? Bylo by možné provádět ustanovení směrnice o kontrolách a inspekcích účinněji, a pokud ano, jak? 5.3 Poplatky V současné
době neexistuje na úrovni EU harmonizace, pokud jde o poplatky, které mají
být uhrazeny za účelem sloučení rodiny (poplatky za žádost, poplatky
za víza a povolení k pobytu a další související náklady na splnění
podmínek, jako např. jazyková zkouška před odjezdem, pokud se
vyžaduje, atd.). Příliš vysoké poplatky mohou narušit účinek
směrnice tím, že brání právu na sloučení rodiny. Neexistence
předpisů EU v této oblasti má za následek velmi rozdílné výše
poplatků v členských státech. Otázka č. 12 Měly by být správní poplatky, které je nutné v rámci řízení uhradit, regulovány? Pokud ano, měla by být tato regulace ve formě záruk nebo by měly být poskytnuty přesnější pokyny? 5.4 Délka postupu - lhůta
pro vydání správního rozhodnutí Postup
pro podávání žádosti o sloučení rodiny může být poměrně
dlouhý. Směrnice stanovuje absolutní lhůty, do kterých musí být žadateli
rozhodnutí písemně oznámeno. Oznámení o rozhodnutí by mělo být
předáno nejpozději do devíti měsíců ode dne, kdy byla
žádost podána (čl. 5 odst. 4). Členské státy však mohou za
mimořádných okolností souvisejících s obtížností posouzení žádosti tuto lhůtu
prodloužit. V praxi se tyto lhůty stanovují průměrně na
tři měsíce společně s doložkou o rozšíření. Otázka č. 13 Jsou administrativní lhůty k posouzení žádosti stanovené směrnicí opodstatněné? 5.5 Horizontální ustanovení Směrnice obsahuje dvě povinná
horizontální ustanovení. Ustanovení čl. 5 odst. 5 zavazuje členské
státy k tomu, aby při posuzování žádosti zohlednily nejlepší zájmy
nezletilých dětí. Toto ustanovení odráží závazek upravený v čl. 24
odst. 2 Listiny základních práv a v čl. 3 odst. 1 Úmluvy OSN o právech
dítěte, že zájem dítěte musí být prvořadým hlediskem při
výkonu všech činností týkajících se dětí, jakož i potřeba
dítěte udržovat pravidelné osobní vztahy s oběma rodiči
vyjádřená v čl. 24 odst. 3 Listiny. Soudní dvůr
zdůrazňuje tato ustanovení Listiny a čl. 5 odst. 5 ve své
příslušné judikatuře[18].
Jak je uvedeno ve zprávě o provádění směrnice, řada
členských států nicméně uplatňovala toto ustanovení pouze
prostřednictvím obecného odkazu na jiné mezinárodní dokumenty (např.
Evropskou úmluvu o lidských právech a Úmluvu OSN o právech dítěte) [19]. Druhé
horizontální ustanovení, článek 17, zavazuje k zohlednění povahy
a pevnosti rodinných vazeb, délky pobytu v členském státě a existence
rodinných, kulturních a sociálních pout se zemí původu. Jinými slovy
toto ustanovení zavazuje členské státy k tomu, aby každý případ
individuálně přezkoumaly, na což se obzvlášť odvolává Soudní
dvůr ve své judikatuře[20].
Otázka č. 14 Jak by mohlo být používání těchto horizontálních ustanovení usnadněno a zajištěno v praxi? 6. Závěry a následná opatření Komise má v úmyslu zahájit širokou diskusi
mezi všemi příslušnými zúčastněnými stranami. Všechny orgány EU,
celostátní, regionální i místní orgány, kandidátské země, partnerské
třetí země, mezivládní a nevládní organizace, všechny státní i
soukromé subjekty, jichž se rodinná problematika týká, akademická obec,
sociální partneři, organizace občanské společnosti a jednotlivci
jsou vyzváni, aby přispěli do diskuze a odpověděli na výše
uvedené otázky. Komise hodlá uspořádat veřejné
slyšení. V souvislosti s jeho přípravami vyzývá Komise všechny
zúčastněné strany, aby zaslaly své odpovědi na tuto konzultaci
písemně nejpozději do 1. března 2012 na následující adresu:
Immigration and Integration Unit –
"Green Paper on Family reunification" Directorate General Home Affairs European Commission 1049 Brussels E-mail: HOME-family-reunification-green-paper @ ec.europa.eu Veškeré související příspěvky budou
zveřejněny na webovém portálu „Váš hlas v Evropě“ na adrese: http://ec.europa.eu/yourvoice/consultations/index_cs.htm. Příloha: Sloučení rodiny v číslech Celkový počet povolení k pobytu
vydaných státním příslušníkům třetích zemí, kteří
následovali občany nečlenských zemí EU (z rodinných důvodů,
v porovnání s celkovým počtem povolení k pobytu vydaných státním
příslušníkům ze třetích zemí (ze všech důvodů)) || První povolení k pobytu vydaná příslušníkům třetích zemí z rodinných důvodů, kteří následovali občany nečlenských zemí EU || Celkový počet prvních povolení k pobytu vydaných ze všech důvodů || Podíl povolení vydaných příslušníkům třetích zemí, kteří následovali občany nečlenských zemí EU na celkovém počtu prvních povolení vydaných státním příslušníkům třetích zemí ZEMĚ/ROK || 2008 || 2009 || 2010 || 2008 || 2009 || 2010 || 2008 || 2009 || 2010 Belgie || 7 333 || 8 596 || 9 997 || 46 201 || 58 939 || 67 653 || 15,9 || 14,6 || 14,8 Bulharsko || 1 480 || 1 482 || 1 725 || 3 933 || 4 385 || 4 051 || 37,6 || 33,8 || 42,6 Česká republika || 9 712 || 8 281 || 13 398 || 61 350 || 27 539 || 34 653 || 15,8 || 30,1 || 38,7 Dánsko || : || 1 410 || 1 490 || 31 655 || 30 255 || 28 576 || : || 4,7 || 5,2 Německo || 29 215 || 29 761 || 28 200 || 114 289 || 121 954 || 117 202 || 25,6 || 24,4 || 24,1 Estonsko || : || : || : || 3 884 || 3 777 || 2 647 || : || : || : Irsko || 456 || 568 || 300 || 28 926 || 25 509 || 22 235 || 1,6 || 2,2 || 1,3 Řecko || 18 684 || 19 570 || 13 398 || 40 411 || 45 148 || 33 623 || 46,2 || 43,3 || 39,8 Španělsko || 103 640 || 82 521 || 89, 905 || 399 827 || 290 813 || 257 918 || 25,9 || 28,4 || 34,9 Francie || 32 333 || 29 607 || 29 400 || 188 723 || 193 500 || 194 973 || 17,1 || 15,3 || 15,1 Itálie || 60 134 || 70 904 || 160 200 || 550 226 || 506 833 || 589 988 || 10,9 || 14,0 || 27,2 Kypr || 1 || 1 || 741 || 25 156 || 25 638 || 19 139 || 0,0 || 0,0 || 3,9 Lotyšsko || 1 498 || 414 || 413 || 7 706 || 2 304 || 2 329 || 19,4 || 18,0 || 17,7 Litva || 641 || 764 || 691 || 5 298 || 2 659 || 1 861 || 12,1 || 28,7 || 37,1 Lucembursko || : || : || : || : || : || : || : || : || : Maďarsko || 5 337 || 1 144 || 1 349 || 37 486 || 14 289 || 14 601 || 14,2 || 8,0 || 9,2 Malta || 172 || 61 || 30 || 4 989 || 3 682 || 2 763 || 3,4 || 1,7 || 1,1 Nizozemsko || : || : || : || 62 589 || 56 489 || 54 478 || : || : || : Rakousko || 7 891 || 7 651 || 7 838 || 21 783 || 28 035 || 30 596 || 36,2 || 27,3 || 25,6 Polsko || 8 805 || 8 549 || 598 || 40 907 || 33 427 || 101 574 || 21,5 || 25,6 || 0,6 Portugalsko || 17 087 || 11 036 || 11 967 || 63 715 || 46 324 || 37 010 || 26,8 || 23,8 || 32,3 Rumunsko || 1 216 || 1 261 || 910 || 19 354 || 15 380 || 10 218 || 6,3 || 8,2 || 8,9 Slovinsko || 0 || 2 110 || 2 231 || 29 215 || 15 759 || 7 537 || 0,0 || 13,4 || 29,6 Slovensko || 619 || 640 || 697 || 8 025 || 5 336 || 4 373 || 7,7 || 12,0 || 15,9 Finsko || 4 915 || 4 304 || 4 302 || 21 873 || 18 034 || 19 210 || 22,5 || 23,9 || 22,4 Švédsko || 35 050 || 36 325 || 25 358 || 84 144 || 91 337 || 74 931 || 41,7 || 39,8 || 33,8 Spojené království || 106 538 || 96 341 || 103 187 || 633 170 || 671 324 || 732 208 || 16,8 || 14,4 || 14,1 EU celkově[21] || 452 757 || 423 301 || 508 325 || 2 534 835 || 2 338 669 || 2 466 347 || 17,9 || 18,1 || 20,6 Zdroje údajů: Eurostat Údaje z let před rokem 2008 nejsou
k dispozici, jelikož shromažďování údajů o povolení k pobytu
bylo zavedeno nařízením 862/2007, kterým byl rok 2008 ustanoven jako první
referenční rok. Estonsko a Nizozemsko neposkytly údaje o prvních povolení
k pobytu vydaných státním příslušníkům třetích zemí, kteří
následovali občany nečlenských zemí EU, neboť tyto údaje nebylo
možné rozlišit od jiných povolení vydaných z rodinných důvodů. Dánsko
neposkytlo údaje za rok 2008. Lucembursko neposkytlo žádné údaje pro období let
2008–2010. Za relativně nízký podíl povolení k
pobytu vydaných z rodinných důvodů vzhledem k ostatním
povolením k pobytu může skutečnost, že tato statistika zahrnuje
pouze scénář sloučení rodiny a nikoliv situaci, kdy státní
příslušníci třetích zemí následovali státní příslušníky EU. Počet prvních povolení k pobytu
vydaných z rodinných důvodů státním příslušníkům
třetích zemí, kteří následovali občany nečlenských zemí EU
podle jednotlivých rodinných příslušníků. DŮVOD || Rodinné důvody: Osoby následující občany nečlenských zemí EU || ZEMĚ/ROK || Celkem || Manžel/ka, druh/družka následující občana nečlenské země EU || Dítě následující občana nečlenské země EU || Ostatní rodinní příslušníci následující občana nečlenské země EU || Belgie || 9 997 || 4 157 || 5 831 || 9 || Bulharsko || 1 725 || : || : || : || Česká republika || 13 398 || 4 547 || 7 626 || 1 225 || Dánsko || 1 490 || 600 || 890 || 0 || Německo || 28 200 || 11 912 || 15 895 || 393 || Estonsko || : || : || : || : || Irsko || 300 || 112 || 117 || 71 || Řecko || 13 398 || 4 044 || 9 354 || 0 || Španělsko || 89 905 || 19 140 || 69 099 || 1 666 || Francie || 29 400 || : || : || : || Itálie || 160 200 || 67 509 || 70 336 || 22 355 || Kypr || 741 || : || : || : || Lotyšsko || 413 || 254 || 78 || 81 || Litva || 691 || : || : || : || Lucembursko || : || : || : || : || Maďarsko || 1 349 || 0 || 794 || 555 || Malta || 30 || 2 || 21 || 7 || Nizozemsko || : || : || : || : || Rakousko || 7 838 || : || : || : || Polsko || 598 || 291 || 286 || 21 || Portugalsko || 11 967 || 916 || 1 013 || 10 038 || Rumunsko || 910 || 424 || 429 || 57 || Slovinsko || 2 231 || : || : || : || Slovensko || 697 || 401 || 75 || 0 || Finsko || 4 302 || 1 576 || 2 497 || 229 || Švédsko || 25 358 || 18 223 || 6 938 || 197 || Spojené království || 103 187 || : || : || : || [1] Směrnice 2003/86 o právu na sloučení rodiny.
Dále jen „směrnice“. [2] Případ sloučení rodiny občanů EU a
jejich rodinných příslušníků ze třetích zemí je ošetřen
právními předpisy EU prostřednictvím směrnice 2004/38/ES. Tato
směrnice se však vztahuje pouze na ty případy, kdy se občan Unie
přestěhuje do jiného členského státu, než jehož je státním
příslušníkem, nebo v takovém státě pobývá či pobýval, a
jeho příbuzný a zároveň státní příslušník třetí země
se k němu připojí nebo ho doprovází. [3] Poziční dokument – stanovisko Nizozemska k
přistěhovalecké politice EU. [4] Tento pokles pravděpodobně
částečně souvisí s nedávnými změnami politiky v
některých členských státech, které zavedly přísnější
podmínky. Tyto změny mají usnadnit zvládání velkého přílivu migrantů,
ale zpochybňují neodvolatelné právo na sloučení rodiny tak, jak je
stanoveno ve směrnici, která v současné době představuje
minimální právní záruky v celé EU. [5] Eurostat - viz konkrétní čísla v příloze;
Údaje pro Estonsko, Lucembursko a Nizozemsko nejsou k dispozici. [6] http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2008:0610:FIN:CS:PDF.
[7] Tato konzultace se nezabývá otázkami souvisejícími se
směrnicí 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných
příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území
členských států. [8] Viz 4. bod odůvodnění směrnice. [9] KOM(2010)573 ze dne 19.10.2010 v konečném
znění; viz rovněž operační pokyny ke zohlednění základních
práv při posouzení dopadů Komisí, SEK (2011) 567 v konečném
znění ze dne 6.5.2011. [10] V rámci přípravných prací stála za touto
podmínkou myšlenka, že právo na sloučení rodiny by nemělo
příslušet osobám s dočasným pobytem bez možnosti prodloužení. [11] Viz strana 5 zprávy KOM (2008/610). [12] „Členské státy by měly provádět tuto směrnici bez
diskriminace na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo
sociálního původu, genetických vlastností, jazyka, náboženského vyznání
nebo světového názoru, politických nebo jiných názorů,
příslušnosti k národnostní menšině, majetku, rodu, zdravotního
postižení, věku nebo sexuální orientace.“ [13] Pro více podrobností viz bod 4.3.4 zprávy. [14] KOM(2011) 455 v konečném znění, přijaté dne
19.7.2011. [15] C-540/03, body 100 a 101. [16] Minimální normy, které musí splňovat státní
příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby
mohli žádat o postavení osoby požívající mezinárodní ochrany, a obsah
poskytnuté ochrany (přepracované znění) KOM(2009) 551. [17] Program ARGO, akční program pro „Spolupráci v boji proti
zneužívání nebo nesprávnému použití správních stanov EU“, který se mimo jiné
zabývá účelovými sňatky, zdůraznil potřebu společné
databáze a potřebu společného přístupu k těmto
„falešným sňatkům“. [18] Ve věci C-540/03 ESD. [19] KOM(2008) 610, s. 11. [20] Ve věci C-540/03; ESD C-578/08. [21] EU celkově, s výjimkou států, jejichž údaje
nejsou k dispozici.