This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52011DC0681
COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE COUNCIL, THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE AND THE COMMITTEE OF THE REGIONS A renewed EU strategy 2011-14 for Corporate Social Responsibility
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011-2014
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011-2014
/* KOM/2011/0681 v konečném znění */
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011-2014 /* KOM/2011/0681 v konečném znění */
OBSAH 1........... Úvod.............................................................................................................................. 4 1.1........ Zabývat se sociální
odpovědností podniků je v zájmu podniků…..................................... 4 1.2........ … i v zájmu společnosti jako
celku................................................................................. 4 1.3........ Proč Komise představuje
tuto novou strategii nyní?......................................................... 5 2........... Hodnocení dopadu evropské politiky
v oblasti sociální odpovědnosti podniků.................. 5 3........... Moderní chápání sociální
odpovědnosti podniků.............................................................. 7 3.1........ Nová definice................................................................................................................. 7 3.2........ Mezinárodně uznávané zásady a
pokyny......................................................................... 7 3.3........ Vícerozměrná povaha sociální
odpovědnosti podniků...................................................... 8 3.4........ Úloha veřejných orgánů a
dalších zúčastněných stran....................................................... 8 3.5........ Sociální odpovědnost
podniků a Iniciativa pro sociální podnikání..................................... 8 3.6........ Sociální odpovědnost
podniků a sociální dialog................................................................ 9 4........... Plán činnosti na období
2011–2014................................................................................ 9 4.1........ Zlepšení viditelnosti sociální
odpovědnosti podniků a šíření osvědčených postupů............. 9 4.2........ Zlepšení a sledování úrovně
důvěry v podniky............................................................... 10 4.3........ Zlepšení postupů v oblasti
samoregulace a společné regulace......................................... 11 4.4........ Posílení zohledňování sociální
odpovědnosti podniků trhem............................................ 11 4.4.1..... Spotřeba...................................................................................................................... 11 4.4.2..... Veřejné zakázky........................................................................................................... 11 4.4.3..... Investice....................................................................................................................... 12 4.5........ Zlepšení zveřejňování
sociálních a environmentálních informací společnostmi................... 12 4.6........ Další začleňování sociální
odpovědnosti podniků do vzdělávání, odborné přípravy a
výzkumu 13 4.7........ Zdůrazňování významu
politik v oblasti sociální odpovědnosti podniků na vnitrostátní
nebo nižší úrovni 14 4.8........ Lepší slaďování evropských a
celosvětových přístupů k sociální odpovědnosti
podniků.. 14 4.8.1..... Zaměření na
mezinárodně uznávané zásady a pokyny v oblasti sociální
odpovědnosti podniků 14 4.8.2..... Provádění obecných zásad OSN v
oblasti podnikání a lidských práv.............................. 15 4.8.3..... Zdůrazňování sociální
odpovědnosti podniků v rámci vztahů s jinými
zeměmi a regiony ve světě 16 5........... Závěr........................................................................................................................... 16
1.
Úvod
Evropská komise v minulosti definovala
sociální odpovědnost podniků jako „koncept, na jehož základě
obchodní společnosti dobrovolně začleňují sociální
záležitosti a otázky životního prostředí do své podnikatelské
činnosti a vzájemných vztahů se zúčastněnými stranami“[1]. Sociální odpovědnost podniků se týká
činnosti společností nad rámec jejich zákonných povinností
vůči společnosti a životnímu prostředí. Některá
regulační opatření vytvářejí prostředí, které více motivuje
podniky k dobrovolnému přijímání jejich sociální odpovědnosti.
1.1.
Zabývat se sociální odpovědností podniků
je v zájmu podniků…
Strategický přístup podniků
k sociální odpovědnosti je pro jejich konkurenceschopnost stále
důležitější. Může znamenat přínos z hlediska
řízení rizik, úspory nákladů, přístupu ke kapitálu, vztahů
se zákazníky, řízení lidských zdrojů a inovační kapacity[2]. Vzhledem k tomu, že sociální odpovědnost
podniků vyžaduje zapojení interních i externích zúčastněných
stran, umožňuje, aby podniky lépe předvídaly rychle se měnící
očekávání společnosti i podmínky pro svoji činnost a dokázaly
jich lépe využít. To může podporovat rozvoj nových trhů a
vytvářet příležitosti pro růst. Tím, že se podniky zabývají svojí sociální
odpovědností, si mohou získat dlouhodobou důvěru
zaměstnanců, spotřebitelů a občanů, která
tvoří základ udržitelných obchodních modelů. Vyšší úroveň důvěry
zase pomáhá vytvářet prostředí, které podnikům umožňuje
inovace a růst.
1.2.
… i v zájmu společnosti jako celku
Prostřednictvím sociální
odpovědnosti mohou podniky výrazně přispět
k plnění cílů smlouvy o Evropské unii v oblasti
udržitelného rozvoje a vysoce konkurenceschopného sociálně tržního hospodářství.
Sociální odpovědnost podniků je základem cílů strategie Evropa
2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění,
včetně cíle dosáhnout 75% míry zaměstnanosti[3]. Zodpovědné chování
podniků je obzvláště důležité v případech, kdy soukromé
hospodářské subjekty poskytují veřejné služby. Součástí sociální
odpovědnosti podniků je i pomoc při zmírňování sociálních
dopadů současné hospodářské krize, včetně ztrát
pracovních míst. Sociální odpovědnost podniků nabízí soubor hodnot,
na nichž je třeba stavět soudržnější společnost a založit
přechod k udržitelnému hospodářskému systému.
1.3.
Proč Komise představuje tuto novou
strategii nyní?
Rada i Evropský parlament vyzvaly Komisi, aby
více rozvinula svoji politiku v oblasti sociální odpovědnosti
podniků[4].
V rámci strategie Evropa 2020 se Komise zavázala aktualizovat
strategii EU na podporu sociální odpovědnosti podniků. Ve svém
sdělení z roku 2010 týkajícím se průmyslové politiky Komise
uvedla, že předloží nový návrh týkající se politiky v oblasti sociální
odpovědnosti podniků[5].
V Aktu o jednotném trhu uvedla, že do konce roku 2011 přijme
nové sdělení týkající se sociální odpovědnosti podniků[6]. Hospodářská krize a její sociální dopad
do určité míry negativně ovlivnily důvěru spotřebitele
a úroveň důvěry v podniky. Vedly k tomu, že se
pozornost veřejnosti zaměřila na sociální a etické chování
podniků. Aktuálním obnovením snah na podporu sociální odpovědnosti
podniků chce Komise ve střednědobém a dlouhodobém horizontu
vytvořit příznivé podmínky pro udržitelný růst, odpovědné
chování podniků a vytváření trvalých pracovních míst.
2.
Hodnocení dopadu evropské politiky v oblasti
sociální odpovědnosti podniků
Počínaje Zelenou knihou
z roku 2001[7]
a zřízením Evropského mnohostranného fóra o sociální
odpovědnosti podniků plní Komise průkopnickou roli při
vytváření veřejné politiky na podporu sociální odpovědnosti
podniků. V roce 2006 Komise zveřejnila novou politiku založenou na
silné podpoře iniciativy podniků nazvané Evropská aliance pro
sociální odpovědnost podniků[8].
Tato politika rovněž stanovila osm oblastí priorit pro opatření na
úrovni EU: zvyšování povědomí a výměna osvědčených
postupů, podpora mnohostranných iniciativ, spolupráce
s členskými státy, informovanost spotřebitelů a
transparentnost, výzkum, vzdělávání, malé a střední podniky a
mezinárodní rozměr sociální odpovědnosti podniků. Tato politika přispěla
k pokroku v oblasti sociální odpovědnosti podniků.
Ukazateli pokroku jsou: –
Počet podniků v EU, které přijaly
deset zásad sociální odpovědnosti podniků iniciativy Organizace
spojených národů nazvané Global Compact , se zvýšil z 600 v roce 2006
na více než 1 900 v roce 2011. –
Počet organizací registrovaných v systému
pro environmentální řízení podniků a auditu (EMAS), se zvýšil
z 3 300 v roce 2006 na více než 4 600 v roce 2011[9]. –
Počet společností v EU, které podepsaly
nadnárodní podnikové dohody se světovými nebo evropskými
zaměstnaneckými organizacemi, jež se týkají oblastí, jako jsou např.
pracovní normy, vzrostl ze 79 v roce 2006 na více než 140 v roce 2011. –
Počet členů „Business Social
Compliance Initiative“, evropské iniciativy podniků, která má za cíl
zlepšit pracovní podmínky v dodavatelských řetězcích, vzrostl
z 69 v roce 2007 na více než 700 v roce 2011. –
Počet evropských podniků, které
zveřejňují zprávy o udržitelnosti podle pokynů iniciativy
„Global Reporting“, vzrostl z 270 v roce 2006 na více než 850
v roce 2011. Prostřednictvím Evropské aliance pro
sociální odpovědnost podniků vyvinuly vedoucí podniky řadu
praktických nástrojů pro oblasti klíčových otázek[10]. Alianci vyjádřilo
podporu přibližně 180 podniků. Vnitrostátní sdružení
zaměstnavatelů alianci také podpořila a přijala řadu
opatření na podporu sociální odpovědnosti podniků. Navzdory tomuto pokroku závažné problémy
přetrvávají. Mnoho společností v EU dosud plně
nezačlenilo sociální a environmentální záležitosti do své činnosti a
základní strategie. Malá část evropských podniků je nadále
obviňována z podílu na porušování lidských práv a nerespektování
základních pracovních norem. Pouze 15 z 27 členských států EU má
vnitrostátní rámec politik na podporu sociální odpovědnosti podniků[11]. Komise určila řadu faktorů,
které pomohou dále posilovat dopad politiky v oblasti sociální
odpovědnosti podniků, k nimž se řadí: –
Potřeba vyváženého mnohostranného
přístupu, který zohledňuje hlediska podniků,
zúčastněných stran z nepodnikatelské sféry a členských
států. –
Potřeba lépe ozřejmit, co se od
podniků očekává, a sladit definici EU pro sociální odpovědnost
podniků s novými a aktualizovanými mezinárodními zásadami a pokyny. –
Potřeba podpořit zohledňování
odpovědného chování podniků trhem, též prostřednictvím
investiční politiky a veřejných zakázek. –
Potřeba zohlednit systémy samoregulace a
společné regulace, což jsou důležité prostředky, které pomáhají
podnikům zhostit se své sociální odpovědnosti. –
Potřeba zabývat se transparentností
podniků v oblasti sociálních a environmentálních záležitostí
z pohledu všech zúčastněných stran, včetně
podniků samotných. –
Potřeba věnovat větší pozornost
lidským právům, jejichž význam v rámci sociální odpovědnosti
podniků zásadně vzrostl. –
Potřeba uznat důležitost doplňkové
regulace pro vytváření prostředí, které lépe motivuje podniky
k dobrovolnému přijímání jejich sociální odpovědnosti. Zbývající část tohoto sdělení
představuje moderní chápání sociální odpovědnosti podniků, její
aktualizovanou definici a nový plán činnosti. Vychází se zde z politiky
z roku 2006, ale rovněž se zavádějí nové důležité prvky,
které mohou podpořit širší dopad této politiky. Cílem je potvrdit
celosvětový vliv EU v této oblasti, což EU umožní lépe prosazovat své
zájmy a hodnoty ve vztazích s ostatními regiony a zeměmi. Dalším ze
záměrů je pomoci orientovat a koordinovat politiky členských
států EU, a snížit tím riziko odlišných přístupů, které by mohly
mít za následek zvýšení nákladů pro podniky působící ve více než
jednom členském státě.
3.
Moderní chápání sociální odpovědnosti
podniků
3.1.
Nová definice
Komise navrhuje
nově definovat sociální odpovědnost podniků jakožto
„odpovědnost podniků za dopad jejich činnosti na společnost“.
Předpokladem pro naplnění této odpovědnosti je dodržování
platných právních předpisů a kolektivních dohod sociálních
partnerů. Aby podniky bezezbytku naplňovaly svoji sociální
odpovědnost, měly by mít systém pro začleňování sociálních,
environmentálních a etických otázek a hledisek týkajících se lidských práv a
zájmů spotřebitelů do své podnikatelské činnosti a hlavní
strategie, a to v úzké spolupráci s příslušnými
zúčastněnými stranami a s cílem: –
maximalizovat vytváření společné hodnoty
pro své vlastníky/podílníky, další zúčastněné strany a
společnost obecně, –
Určit případný nepříznivý dopad své
činnosti, předcházet mu a zmírňovat jej. Složitost tohoto
procesu bude záviset na faktorech, jakými jsou velikosti podniku a povaha jeho
činností. Ve většině malých a středních podniků, a
zejména mikropodniků, zůstane uplatňování sociální
odpovědnosti podniků pravděpodobně na neformální a
intuitivní úrovni. V zájmu
maximalizace společné hodnoty se podnikům doporučuje
přijmout dlouhodobý strategický přístup k sociální
odpovědnosti a zaměřit se na možnosti vývoje inovativních
produktů, služeb a podnikových modelů, které přispívají ke
zlepšení životních podmínek ve společnosti a ke zvýšení kvality a
produktivity pracovních míst. Velkým
podnikům a podnikům, u nichž existuje zvláštní nebezpečí
případného nepříznivého dopadu, se v zájmu určování,
předcházení a zmírňování tohoto dopadu doporučuje provádět
hloubkovou analýzu rizik, která se zaměřuje rovněž na
dodavatelské řetězce. Vlastnické a
řídící struktury některých druhů podniků, např.
družstev, vzájemných společností a rodinných podniků, mohou být pro
odpovědné chování podniků zvláště příznivé.
3.2.
Mezinárodně uznávané zásady a pokyny
Společnostem, které chtějí k
sociální odpovědnosti podniků zaujmout formální přístup, zejména
velkým společnostem, jsou k dispozici oficiální pravidla ve
formě mezinárodně uznávaných zásad a pokynů, k nimž se
řadí zejména nedávno aktualizované pokyny Organizace pro hospodářskou
spolupráci a rozvoj (OECD) pro nadnárodní podniky, deset zásad sociální
odpovědnosti podniků iniciativy Organizace spojených národů
Global Compact, norma ISO 26000 Pokyny pro oblast společenské
odpovědnosti, tripartitní deklarace Mezinárodní organizace práce (ILO)
o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku a obecné
zásady Organizace spojených národů v oblasti podnikání a lidských
práv (Guiding Principles on Business and Human Rights). Tento základní soubor
mezinárodně uznávaných zásad a pokynů představuje vyvíjející se
a nedávno posílený globální rámec pro sociální odpovědnost podniků.
Evropská politika na podporu sociální odpovědnosti podniků by
měla být s tímto rámcem plně v souladu.
3.3.
Vícerozměrná povaha sociální odpovědnosti
podniků
Podle těchto zásad a pokynů zahrnuje
sociální odpovědnost podniků přinejmenším postupy v oblasti
lidských práv, práce a zaměstnanosti (např. odbornou přípravu,
rozmanitost, rovné postavení žen a mužů a zdraví a dobré životní podmínky
zaměstnanců), životního prostředí (např. biologickou
rozmanitost, změnu klimatu, účinnost zdrojů, posuzování
životního cyklu a prevenci znečištění) a boje proti úplatkářství
a korupci. Do sociální odpovědnosti podniků patří rovněž
zapojení a rozvoj místní komunity, integrace zdravotně postižených osob a
zájmy spotřebitelů, včetně ochrany soukromí. Podpora
sociální a environmentální odpovědnosti prostřednictvím
dodavatelských řetězců a poskytování nefinančních informací
jsou považovány za důležitá průřezová témata. Komise
přijala sdělení o politikách EU a dobrovolnictví, ve kterém
uznává dobrovolnickou činnost zaměstnanců jakožto projev
sociální odpovědnosti podniků[12].
Dále Komise podporuje tři zásady
řádné správy daní ve vztazích mezi státy – a sice transparentnost,
výměnu informací a spravedlivou hospodářskou soutěž
v daňové oblasti. Podnikům se doporučuje, aby pokud možno
také uplatňovaly tyto zásady.
3.4.
Úloha veřejných orgánů a dalších
zúčastněných stran
Rozvoj sociální
odpovědnosti podniků by měl být veden samotnými podniky. Role
veřejných orgánů by měla spočívat v podpoře
poskytované formou inteligentní kombinace dobrovolných opatření a
v případě potřeby formou doplňkové regulace,
například na podporu transparentnosti, vytváření tržních pobídek pro
odpovědné chování podniků a za účelem zajištění
odpovědnosti podniků. Podnikům musí být ponechán prostor pro
inovace a rozvíjení sociální odpovědnosti v souladu s jejich
specifickými podmínkami. Mnohé podniky nicméně vítají existenci zásad a
pokynů podporovaných veřejnými orgány, neboť jim slouží jako
reference pro vlastní politiku a výsledky a podporují rovné podmínky. Odbory a organizace občanské
společnosti identifikují problémy, vyvíjejí tlak za účelem zlepšení
situace a mohou konstruktivně spolupracovat s podniky na společných
řešeních. Spotřebitelé a investoři mohou ze své pozice zvýšit
zohlednění sociálně odpovědných společností na trhu
prostřednictvím svých spotřebitelských a investičních
rozhodnutí. Média mohou zvyšovat povědomí o pozitivních a negativních
dopadech činností podniků. Veřejné orgány a tyto další
zúčastněné strany by měly projevovat sociální odpovědnost,
a to rovněž ve vztazích s podniky.
3.5.
Sociální odpovědnost podniků a Iniciativa
pro sociální podnikání
Sociální
odpovědnost podniků se týká všech podniků. Toto sdělení se
přijímá společně s doplňující, avšak odlišnou
Iniciativou pro sociální podnikání, která podporuje zvláštní druh podniků,
a sice podniky, jejichž primární účel je výslovně sociální a/nebo
environmentální, jež za tímto účelem reinvestují své zisky a jejichž
vnitřní organizace odráží cíle společnosti[13]. Iniciativa pro sociální
podnikání se zabývá podmínkami, které sociální podniky a sociální inovace
potřebují, aby se mohly rozvíjet a přispívat k evropskému
sociálně tržnímu hospodářství.
3.6.
Sociální odpovědnost podniků a sociální
dialog
V posledních letech několik
odvětvových výborů pro sociální dialog prosazovalo
osvědčené postupy v oblasti sociální odpovědnosti
podniků a vypracovalo pro tuto oblast pokyny[14]. Komise podporuje takové
iniciativy a uznává, že sociální odpovědnost podniků přispívá
k sociálnímu dialogu a doplňuje jej. Inovativní
a účinné politiky sociální odpovědnosti podniků byly rovněž
vytvořeny prostřednictvím nadnárodních podnikových dohod
uzavřených mezi podniky a evropskými nebo celosvětovými
zaměstnaneckými organizacemi[15].
EU aktivně podporuje nadnárodní podnikové dohody a zpřístupní
databázi takových dohod umožňující vyhledávání.
4.
Plán činnosti na období 2011–2014
Tento plán obsahuje závazky Komise, jakož i
návrhy pro podniky, členské státy a další skupiny zúčastněných
stran. Při provádění tohoto plánu bude Komise vždy zohledňovat
zvláštní charakteristiky malých a středních podniků, zejména jejich
omezené zdroje, a bude se vyhýbat vytváření zbytečné administrativní
zátěže.
4.1.
Zlepšení viditelnosti sociální odpovědnosti
podniků a šíření osvědčených postupů
Veřejným
uznáním výsledků činnosti podniků na poli sociální
odpovědnosti může EU napomáhat šíření osvědčených
postupů, podporovat vzájemné učení a motivovat další podniky
k vyvíjení vlastních strategických přístupů k sociální
odpovědnosti. Na základě zkušeností s iniciativami v
různých členských státech Komise podpoří budování kapacit
zprostředkovatelských organizací pro malé a střední podniky s cílem
zlepšit kvalitu a dostupnost poradenství v oblasti sociální
odpovědnosti pro malé a střední podniky. Komise uskutečňuje širokou škálu
programů, jejichž prostřednictvím může spolupracovat
s podniky a dalšími zúčastněnými stranami na řešení
palčivých sociálních a environmentálních otázek[16]. Další spolupráce s podniky
bude důležitá pro úspěch strategie Evropa 2020. Komise bude proto
podporovat dialog s podniky a dalšími zúčastněnými stranami
o otázkách týkajících se např. zaměstnatelnosti, demografických
změn a aktivního stárnutí[17]
a problémů na pracovišti (včetně řízení rozmanitosti,
rovnosti žen a mužů, vzdělávání a odborné přípravy a zdraví a
pohody zaměstnanců). Zaměří se zejména na odvětvové
přístupy a na šíření odpovědného chování podniků
v celém dodavatelském řetězci. Iniciativa sítě pro sociální
odpovědnost podniků CSR Europe s názvem Enterprise 2020 je
příkladem vůdčí aktivity podniků v oblasti sociální
odpovědnosti podniků, která je obzvláště důležitá pro
dosažení cílů politiky EU. Komise přispěje k tomu, aby byly
do konce roku 2012 přezkoumány první výsledky této iniciativy a aby
byl stanoven její další postup. Komise má v úmyslu: 1.
Vytvořit v roce 2013 mnohostranné platformy
zúčastněných stan pro sociální odpovědnost podniků,
věnované řadě relevantních průmyslových odvětví,
podnikům, jejich zaměstnancům a dalším zúčastněným
stranám, aby byly veřejné závazky v rámci sociální odpovědnosti
podniků odpovídající pro každé odvětví a aby bylo umožněno
společné monitorování postupu. 2.
Udělovat od roku 2012 Evropské ceny za
partnerství mezi podniky a dalšími zúčastněnými stranami v
oblasti sociální odpovědnosti podniků.
4.2.
Zlepšení a sledování úrovně důvěry v
podniky
Jako všechny organizace, včetně vlád
a samotné EU, musí mít podniky důvěru občanů. Cílem
evropské podnikatelské komunity by mělo být řadit se ke skupinám
organizací, kterým společnost nejvíce důvěřuje.
Očekávání občanů se však často liší od toho, jak
skutečné jednání podniků vnímají. Tento rozdíl způsobují na
jedné straně případy nezodpovědného jednání některých
podniků, a na straně druhé případy podniků, které
zveličují své zásluhy v sociální oblasti nebo na poli životního
prostředí. V dalších případech k tomuto nepoměru vede
nedostatečné porozumění některých podniků rychle se
vyvíjejícím očekáváním společnosti a rovněž nedostatečná
informovanost části občanů o úspěších podniků a
obtížích, s nimiž se při své činnosti potýkají. Komise má v úmyslu: 3.
Řešit problém zavádějícího marketingu,
který se týká dopadu výrobků na životní prostředí (tzv.
„greenwashing“), v souvislosti se zprávou o uplatňování směrnice
o nekalých obchodních praktikách[18],
která je plánovaná na rok 2012, a zvážit potřebu možných zvláštních
opatření pro tuto oblast. 4.
Zahájit otevřenou diskusi s občany,
podniky a dalšími zúčastněnými stranami o roli a potenciálu
podniků ve 21. století s cílem podpořit vzájemné
porozumění a očekávání a provádět pravidelná šetření
důvěry občanů v podniky a přístupů
k sociální odpovědnosti podniků.
4.3.
Zlepšení postupů v oblasti samoregulace a společné
regulace
Podniky se často podílejí na postupech
samoregulace nebo společné regulace, například formou kodexů
chování pro celá odvětví v oblasti sociálních otázek, které se týkají
příslušného odvětví. Jsou‑li tyto postupy vhodně navrženy,
mohou získat podporu zúčastněných stran a stát se prostředkem
účinně zajištujícím odpovědné chování podniků. Samoregulace
a společná regulace jsou EU uznávány jako součást programu zlepšení
právní úpravy[19].
Zkušenosti ukazují, že postupy samoregulace a
společné regulace jsou nejúčinnější, pakliže: jsou založeny na
počáteční otevřené analýze otázek za spolupráce všech
dotčených zúčastněných stran a za přítomnosti
veřejných orgánů, jako např. Evropské komise, a
v případě potřeby jsou těmito orgány iniciované;
v další fázi vedou k jasným závazkům s danými ukazateli
plnění přijatým všemi dotčenými zúčastněnými stranami;
stanovují objektivní mechanismy monitorování, přezkum výsledků a
možnost upravovat závazky podle potřeby; a zahrnují účinný
mechanismus odpovědnosti pro vyřizování stížností ohledně
neplnění. Komise má v úmyslu: 5.
Zahájit v roce 2012 společně
s podniky a dalšími zúčastněnými stranami postup přípravy
kodexu osvědčených postupů pro provádění samoregulace a
společné regulace, který by měl zlepšit účinnost postupů
sociální odpovědnosti podniků.
4.4.
Posílení zohledňování sociální
odpovědnosti podniků trhem
Pozitivní dopad sociální odpovědnosti
podniků na konkurenceschopnost je stále více uznáván, ale podniky i nadále
čelí konfliktu v případě, kdy sociálně
nejodpovědnější jednání nemusí být jednáním finančně
nejvýhodnějším, alespoň v krátkodobém horizontu. EU by měla
rozšířit politiky na poli spotřeby, zadávání veřejných zakázek a
investic, které by posílily tržní pobídky pro sociální odpovědnost
podniků.
4.4.1.
Spotřeba
Přestože se vnímavost
spotřebitelů k otázkám sociální odpovědnosti podniků
v posledních letech zvýšila, významné překážky, např.
nedostatečná informovanost, nutnost zaplatit v některých
případech vyšší cenu a nedostatečný přístup k informacím
nezbytným pro informovaná rozhodnutí, přetrvávají. Některé podniky na
sebe vzaly průkopnickou roli a pomáhají spotřebitelům činit
rozhodnutí v zájmu větší udržitelnosti. Přezkum plánu
činnosti pro udržitelnou spotřebu a výrobu může poskytnout
příležitost stanovit nová opatření, která by usnadnila
odpovědnější spotřebu.
4.4.2.
Veřejné zakázky
Komise stanovila orientační cíl, podle
něhož by mělo do roku 2010 50 % všech veřejných
zakázek v EU splňovat dohodnutá environmentální kritéria.
V roce 2011 Komise zveřejnila pokyny pro sociálně
odpovědné zadávání veřejných zakázek, které vysvětlují, jak
při současném respektování stávajícího právního rámce EU
v zadávání veřejných zakázek zohlednit sociální hlediska[20]. Sociálně odpovědné
zadávání veřejných zakázek může zahrnovat pozitivní opatření ze
strany veřejných orgánů, která umožní nedostatečně
zastoupeným podnikům, např. malým a středním podnikům,
získat přístup na trh veřejných zakázek. Členské státy a veřejné orgány na
všech úrovních se vyzývají, aby plně využily všech možností, které nabízí
stávající právní rámec pro zadávání veřejných zakázek.
Začleňování environmentálních a sociálních kritérií do zadávání
veřejných zakázek musí být především dosaženo způsobem, který
nediskriminuje malé a střední podniky a řídí se ustanoveními Smlouvy
týkajícími se nediskriminace, rovného zacházení a transparentnosti. Komise má v úmyslu: 6.
Usnadnit lepší začleňování sociálních a
environmentálních aspektů do zadávání veřejných zakázek v rámci
přezkumu směrnic o zadávání veřejných zakázek
v roce 2011, aniž by to pro veřejné zadavatele nebo podniky
znamenalo dodatečnou administrativní zátěž a aniž by to ohrozilo
zásadu udílení zakázek ekonomicky nejvýhodnější nabídce.
4.4.3.
Investice
V reakci na finanční krizi
přináší Komise řadu návrhů právních předpisů
s cílem zajistit odpovědnější a transparentnější
finanční systém. Pokud investoři přiměřeným
způsobem zohlední příslušné nefinanční informace, mohou
přispět k účinnější alokaci kapitálu a lépe dosáhnout
dlouhodobých investičních cílů. Komise podporuje budování kapacit
investorů v oblasti způsobů začleňování
nefinančních informací do investičních rozhodnutí. V této
souvislosti Komise vybízí podniky ke zveřejňování informací
týkajících se uplatňování norem řádné správy daní. Evropští správci a vlastníci aktiv, zejména penzijní
fondy, jsou vyzváni, aby přijali zásady OSN pro odpovědné
investování. Veřejné orgány nesou zvláštní odpovědnost za podporu
sociální odpovědnosti v podnicích, které vlastní nebo do nichž
investují. Komise má v úmyslu: 7.
Zvážit požadavek vůči všem investičním
fondům a finančním institucím, aby informovaly všechny své zákazníky
(občany, podniky, veřejné orgány atd.) o etických kritériích
nebo kritériích odpovědnosti, která uplatňují při investování,
nebo o normách a kodexech, kterými se řídí.
4.5.
Zlepšení zveřejňování sociálních a
environmentálních informací společnostmi
Zveřejňování sociálních a
environmentálních informací, včetně informací týkajících se klimatu,
může usnadnit komunikaci se zúčastněnými stranami a identifikaci
významných rizik týkajících se udržitelnosti. Jedná se rovněž
o důležitý prvek odpovědnosti, který může přispět
k budování důvěry veřejnosti v podniky. Aby byly
splněny potřeby podniků a dalších zúčastněných stran,
měly by se jednat o informace podstatné a jejich získávání by
nemělo být finančně nákladné. Některé členské státy zavedly
požadavky na zveřejňování nefinančních informací, které jdou nad
rámec stávajících právních předpisů EU[21]. Je možné, že by různé
vnitrostátní požadavky mohly pro podniky působící ve více než jednom
členském státě znamenat zvýšení nákladů. Sociální a environmentální informace
zveřejňuje stále více společností. Malé a střední podniky
tyto informace často sdělují neformálně a na dobrovolném
základě. Z odhadů jednoho zdroje vyplývá, že přibližně
2 500 evropských společností zveřejňuje zprávy
o sociální odpovědnosti nebo o udržitelnosti, což
v celosvětovém měřítku staví EU do vedoucí pozice[22]. I to je však stále pouze malý
zlomek ze 42 000 velkých společností působících v EU. Pro zveřejňování sociálních a environmentálních
informací existuje řada mezinárodních rámců včetně
iniciativy pro podávání zpráv (Global Reporting). Integrované podávání
finančních a nefinančních zpráv představuje důležitý
střednědobý a dlouhodobý cíl a Komise se zájmem sleduje práci mezinárodního
výboru pro integrované podávání zpráv. V zájmu zajištění rovných podmínek,
jak bylo oznámeno v Aktu o jednotném trhu, představí Komise
legislativní návrh týkající se transparentnosti sociálních a environmentálních
informací poskytovaných společnostmi ze všech odvětví.
V současnosti probíhá posouzení dopadů možných variant tohoto
návrhu, které bude rovněž zahrnovat hodnocení z hlediska
konkurenceschopnosti a test dopadů na malé a střední podniky. Komise
též vyvíjí politiku, která by motivovala společnosti k provádění
měření a referenčního srovnávání jejich environmentálních
výsledků pomocí společné metodiky založené na životním cyklu, kterou
by bylo možné použít rovněž pro potřeby zveřejňování informací.
Všechny organizace, včetně
organizací občanské společnosti a veřejných orgánů, se
vyzývají, aby podnikly kroky ke zlepšení zveřejňování svých
výsledků v sociální a environmentální oblasti.
4.6.
Další začleňování sociální
odpovědnosti podniků do vzdělávání, odborné přípravy a
výzkumu
Další vývoj v oblasti sociální
odpovědnosti podniků vyžaduje nové dovednosti a změnu hodnot i
chování. Zde mohou členské státy sehrát důležitou roli tím, že
podpoří vzdělávací instituce, včetně středních škol a
institucí vyššího vzdělání, v začleňování témat sociální
odpovědnosti podniků, udržitelného rozvoje a odpovědného
občanství do příslušných osnov. Evropské obchodní školy se vyzývají,
aby se připojily k zásadám OSN pro vzdělávání v oblasti
odpovědného řízení. Vysoce kvalitní akademický výzkum podporuje
rozvoj obchodní praxe a veřejné politiky v oblasti sociální
odpovědnosti podniků. Další výzkum by měl navazovat na výsledky
projektů financovaných v rámci šestého a sedmého rámcového programu EU.
Komise se zaměří na možnosti financování dalšího výzkumu a inovací v
oblasti sociální odpovědnosti podniků, jakož i na možnosti podpory
zásad a pokynů pro sociální odpovědnost podniků
v rámci výzkumu financovaného ještě v rámci sedmého rámcového
programu, jakož i v rámci navazující iniciativy Horizont 2020 a
v rámci budování Evropského výzkumného prostoru. Komise má v úmyslu: 8.
Poskytnout další finanční podporu pro projekty
vzdělávání a odborné přípravy v oblasti sociální
odpovědnosti podniků v rámci programů celoživotního učení a
Mládež v akci a zahájit v roce 2012 činnost s cílem zvýšit
povědomí vzdělávacích pracovníků a podniků
o důležitosti spolupráce v oblasti sociální odpovědnosti
podniků.
4.7.
Zdůrazňování významu politik
v oblasti sociální odpovědnosti podniků na vnitrostátní nebo
nižší úrovni
Mnohá opatření veřejné politiky
zaměřená na podporu sociální odpovědnosti podniků jsou
prováděna nejlépe na vnitrostátní, regionální a místní úrovni. Místní a
regionální orgány se vyzývají, aby prostřednictvím inteligentního
využívání strukturálních fondů EU podporovaly rozvoj sociální
odpovědnosti podniků, zejména mezi malými a středními podniky, a
podílely se ve spolupráci s podniky na řešení takových problémů,
jako je chudoba a sociální začleňování. Komise má v úmyslu: 9.
Vytvořit v roce 2012 společně
s členskými státy mechanismus vzájemného hodnocení vnitrostátních
politik v oblasti sociální odpovědnosti podniků. Komise vyzývá: A Členské státy, aby do poloviny roku 2012
vytvořily nebo aktualizovaly své vlastní plány či vnitrostátní
seznamy prioritních opatření na podporu sociální odpovědnosti podniků
v zájmu podpory strategie Evropa 2020 s odkazem na mezinárodně
uznávané zásady a pokyny pro sociální odpovědnost podniků a ve
spolupráci s podniky a dalšími zúčastněnými stranami, které
budou zohledňovat témata, kterými se zabývá toto sdělení.
4.8.
Lepší slaďování evropských a
celosvětových přístupů k sociální odpovědnosti
podniků
EU by měla podporovat evropské zájmy
v rámci vytváření politiky pro oblast sociální odpovědnosti
podniků na mezinárodní úrovni a současně zajistit
začleňování mezinárodně uznávaných zásad a pokynů do své
vlastní politiky sociální odpovědnosti podniků.
4.8.1.
Zaměření na mezinárodně uznávané
zásady a pokyny v oblasti sociální odpovědnosti podniků
S cílem napomoci rovnějším podmínkám na
mezinárodní úrovni Komise zesílí spolupráci s členskými státy,
partnerskými zeměmi a příslušnými mezinárodními fóry v zájmu
podpory dodržování mezinárodně uznávaných zásad a pokynů a posílení
jejich vzájemného souladu. Tento přístup rovněž vyžaduje od
podniků EU, aby obnovily své snahy o dodržování těchto zásad a
pokynů. Pokyny OECD představují doporučení
vlád určená nadnárodním podnikům. Komise vítá přijetí
těchto pokynů zeměmi, které nejsou členy OECD. Kromě
vládní podpory mají pokyny silné mechanismy pro uplatňování a řešení
stížností a síť národních kontaktních míst zřízených ve všech
přidružených zemích, které mohou pomoci podnikům a jejich
zúčastněným stranám při řešení praktických otázek, též.
pomocí mediace a smírčích řízení. Komise má v úmyslu: 10.
Sledovat závazky přijaté evropskými podniky
s více než 1 000 zaměstnanci zohledňovat
mezinárodně uznávané zásady a pokyny v oblasti sociální
odpovědnosti podniků a v rámci svých vlastních činností
zohledňovat normu ISO 26000 Pokyny pro oblast společenské
odpovědnosti. Komise vyzývá: B Všechny velké evropské podniky, aby se zavázaly do
roku 2014 při vytváření svého přístupu k sociální
odpovědnosti podniků zohlednit alespoň jeden z těchto
souborů zásad a pokynů: Global Compact OSN, hlavní zásady OECD pro
nadnárodní podniky nebo normu ISO 26000 Pokyny pro oblast společenské
odpovědnosti. C Všechny nadnárodní společnosti, které
v Evropě působí, aby se do roku 2014 zavázaly, že
začnou respektovat tripartitní deklaraci Mezinárodní organizace práce ILO
o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku.
4.8.2.
Provádění obecných zásad OSN v oblasti
podnikání a lidských práv[23]
Zlepšení soudržnosti politik EU v oblasti
podnikání a lidských práv je zásadní výzvou. Lepší provádění obecných
zásad OSN přispěje k plnění cílů EU, pokud jde
o specifické otázky lidských práv a základních pracovních norem,
včetně dětské práce, nucené vězeňské práce,
obchodování s lidmi, rovnosti žen a mužů, nediskriminace, svobody
sdružování a práva na kolektivní vyjednávání. Proces, na kterém se podílí
podniky, delegace EU v partnerských zemích a místní subjekty občanské
společnosti, zejména organizace pro lidská práva a ochránci lidských práv,
zlepší porozumění problémům, kterým společnosti čelí, pokud
působí v zemích, v nichž stát neplní povinnost chránit lidská
práva. Komise má v úmyslu: 11.
Spolupracovat s podniky a
zúčastněnými stranami, aby byly na základě obecných zásad OSN
v roce 2012 vytvořeny zásady pro oblast lidských práv pro omezený
počet relevantních průmyslových odvětví a zásady pro malé a střední
podniky. 12.
Zveřejnit do konce roku 2012 zprávu
o prioritách EU pro provádění obecných zásad OSN a následně
vydávat pravidelné zprávy o pokroku[24]. Komise rovněž: D Očekává, že všechny evropské podniky budou plnit
povinnost podniků dodržovat lidská práva, jak je stanoveno obecnými
zásadami OSN. E Vyzývá členské státy EU, aby do konce roku 2012
vytvořily vnitrostátní plány pro provádění obecných zásad OSN.
4.8.3.
Zdůrazňování sociální odpovědnosti
podniků v rámci vztahů s jinými zeměmi a regiony ve
světě
Mezinárodně uznávané zásady a pokyny
v oblasti sociální odpovědnosti podniků představují
hodnoty, které by měly země, jež si přejí vstoupit do Evropské
unie, uznávat, a Komise se tudíž bude tímto tématem v rámci procesu
přistoupení i nadále zabývat. Komise podporuje sociální odpovědnost
podniků prostřednictvím svých vnějších politik.
Prostřednictvím celosvětové podpory a doplňujících právních
předpisů bude i nadále šířit mezinárodně uznávané zásady a
pokyny v oblasti sociální odpovědnosti podniků a umožňovat
podnikům z EU zajistit jejich pozitivní dopad na zahraniční
ekonomiky a společnosti. Komise předloží příslušné návrhy
v oblasti obchodu a rozvoje. Ve vhodných případech bude v rámci
probíhajících dialogů s partnerskými zeměmi a regiony
rovněž navrhovat diskusi o tématech sociální odpovědnosti
podniků. Rozvojová politika
EU uznává potřebu podporovat sociální odpovědnost podniků[25]. Podporou dodržování
sociálních a environmentálních norem mohou podniky EU posílit lepší správu
věcí veřejných a růst podporující začlenění v
rozvojových zemích. Obchodní modely, které se zaměřují na chudé jako
na spotřebitele, výrobce a distributory, přispívají k maximalizaci
dopadu na rozvoj. Hledisko hledání součinnosti se soukromým sektorem získá
na důležitosti v rámci rozvojové spolupráce EU a reakce EU na
přírodní a člověkem způsobené pohromy. V tomto ohledu
mohou hrát podniky důležitou roli prostřednictvím dobrovolnické
činnosti zaměstnanců. Budoucí Evropský dobrovolnický sbor
humanitární pomoci se může stát jedním ze způsobů lepšího
využívání součinnosti se soukromým sektorem. Komise má v úmyslu: 13.
Stanovit způsoby podpory odpovědného
chování podniků v rámci svých budoucích politických iniciativ
směřujících k udržitelnějšímu oživení a růstu ve
třetích zemích lépe podporujícímu začlenění.
5.
Závěr
V zájmu pravidelného sledování pokroku
bude Komise spolupracovat s členskými státy, podniky a dalšími
zúčastněnými stranami a společně připraví
přezkumné jednání, které se uskuteční do poloviny roku 2014.
V rámci příprav tohoto jednání Komise zveřejní zprávu
o provádění plánu činnosti, o němž se zmiňuje toto
sdělení. To si vyžádá větší koordinaci pracovních metod mezi
Evropským mnohostranným fórem o sociální odpovědnosti podniků a
zástupci členských států ve Skupině na vysoké úrovni pro sociální
odpovědnost podniků. Komise předloží příslušný operativní
návrh do konce roku 2011. Na základě tohoto sdělení by
Evropská komise uvítala diskusi a závazky ze strany Rady, Evropského
parlamentu, Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů,
podniků a dalších zúčastněných stran. Komise vyzývá představitele evropských
podniků, včetně podniků působících ve finančním
odvětví, aby do poloviny roku 2012 učinili otevřený a
odpovědný závazek podporovat v úzké spolupráci s veřejnými
orgány a dalšími zúčastněnými stranami podstatný nárůst
počtu podniků v EU odhodlaných prosazovat odpovědné chování
podniků a stanovili jasné cíle pro roky 2015 a 2020. [1] KOM(2001) 366. [2] Zpráva o konkurenceschopnosti Evropy v roce 2008
(KOM(2008) 774) a doprovodný pracovní dokument útvarů Komise
SEK(2008) 2853. [3] Na sociální odpovědnost podniků odkazuje
řada stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020: Integrovaná
průmyslová politika pro éru globalizace KOM(2010) 614, Evropská
platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení KOM(2010) 758,
Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa KOM(2010) 682, Mládež v pohybu
KOM(2010) 477 a Akt o jednotném trhu KOM(2011) 206. Unie inovací
KOM(2010) 546 se zaměřuje na zvyšování schopnosti podniků
řešit společenské otázky prostřednictvím inovací a účast
podniků hraje hlavní roli při plnění cílů stěžejní
iniciativy „Evropa účinněji využívající zdroje“ KOM(2011) 21 a
KOM(2011) 571. [4] Rada pro životní prostředí ze dne
5. prosince 2008, Rada pro životní prostředí ze dne
20. prosince 2010, Rada pro zahraniční věci ze dne
14. června 2010, Usnesení Evropského parlamentu ze dne
13. března 2007 (P6_TA(2007)0062) a Usnesení Evropského
parlamentu ze dne 8. června 2011 P7_TA(2011)0260. [5] Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace
KOM(2010) 614. [6] KOM(2011) 206. [7] KOM(2001) 366. [8] KOM(2006) 136. [9] Odhaduje se, že 80 % těchto organizací jsou
podniky. [10] Například: rovnost žen a mužů, odpovědné
řízení dodavatelského řetězce a zlepšování dialogu
s investory o nefinanční výkonnosti společností. Viz www.csreurope.org/pages/en/toolbox.html
[11] „Corporate Social Responsibility: National Public Policies
in the EU“ (Sociální odpovědnost podniků: vnitrostátní veřejné
politiky v EU), Evropská komise, 2011. [12] „Sdělení o politikách EU a dobrovolnictví: uznání a
propagace přeshraničních dobrovolných činností v EU“
KOM(2011) 568. [13] KOM(2011) 682. [14] „Industrial relations in Europe 2010“ (Průmyslové
vztahy v Evropě 2010), kapitola 6.3.4, Evropská komise, GŘ pro
zaměstnanost, sociální věci a sociální začlenění, 2011. [15] „The
role of transnational company agreements in the context of increasing
international integration“ (Role nadnárodních podnikových dohod v kontextu
zvyšující se mezinárodní integrace), KOM(2008) 419 v konečném
znění. [16] Například: Maloobchodní fórum pro udržitelnost;
platforma EU pro stravu, fyzickou aktivitu a zdraví; kampaň za podnikání a
biologickou rozmanitost; Postupy pro odpovědnost podniků ve
farmaceutickém průmyslu; Evropský kulatý stůl o potravinách a
udržitelné produkci; Fórum pro dialog mezi vysokými školami a podniky; Kulatý
stůl o reklamě; a Evropský pakt za duševní zdraví a pohodu. [17] 2012 je Evropským rokem aktivního stárnutí. [18] Směrnice 2005/29/ES. [19] Viz interinstitucionální dohoda o zdokonalení tvorby
právních předpisů 2003/C 321/01 a sdělení Komise „Zlepšení
právní úpravy v oblasti růstu a pracovních míst v Evropské unii“
KOM(2005) 97. [20] „Sociální nakupování: Průvodce zohledňováním
sociálních hledisek při zadávání veřejných zakázek“, Evropská komise,
2011. [21] Čtvrtá směrnice o ročních účetních
závěrkách 2003/51/ES požaduje, aby podniky ve výročních zprávách
zveřejňovaly informace týkající se životního prostředí a
zaměstnanců v takovém rozsahu, který je nezbytný pro pochopení
vývoje, výkonnosti nebo pozice společnosti. Všechny členské státy se
rozhodly zprostit malé a střední podniky tohoto požadavku. [22] CorporateRegister.com [23] Obecné zásady OSN se týkají tří pilířů:
povinnosti státu respektovat lidská práva; povinnosti podniků respektovat
lidská práva; a potřeby dostupnosti účinných opravných
prostředků. [24] V této souvislosti budou zohledněny zprávy
zveřejněné Evropskou komisí týkající se právního rámce oblasti
lidských práv a životního prostředí platného pro podniky EU působící
mimo EU (2010) a odpovědného řízení dodavatelského řetězce
(2011). [25] Evropský konsensus o rozvoji, 2005.