15.6.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 169/45

—

s ohledem na prohlášení z Tripolisu, které vydaly hlavy států a vlád dne 30. listopadu 2010,

—

s ohledem na prohlášení ze dne 27. listopadu 2010, které Evropský a Panafrický parlament vydal před touto schůzkou,

—

s ohledem na články 177 až 181 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že partnerství mezi Afrikou a EU je založeno na společném zájmu využívat veškerý potenciál obou těchto území,

B.

vzhledem k tomu, že prohlášení z Tripolisu je projevem vůle různých vedoucích představitelů upevnit strategické partnerství, které bylo před třemi roky navázáno mezi oběma kontinenty a jehož cílem je podílet se na řešení společných problémů a podporovat trvalý hospodářský růst ve prospěch všech obyvatel Afriky,

C.

vzhledem k tomu, že EU odpovídá za více než polovinu rozvojové pomoci a je i nadále nejdůležitějším obchodním partnerem Afriky,

D.

vzhledem k tomu, že Afrika uzavírá partnerství i s dalšími zeměmi, zejména s významnými zeměmi v Asii a Latinské Americe,

1.

vítá přijetí strategického akčního plánu na období 2010–2013 a s ním spojená partnerství a doufá, že tento akční plán bude přínosem s ohledem na Dohodu z Cotonou a na Unii pro Středomoří a že je projevem ambiciózního přístupu k vztahům mezi oběma kontinenty;

2.

zdůrazňuje, že základní principy společné strategie Afrika-EU by měly být vytvořeny tak, aby vycházely vstříc trvalým potřebám rozvojových zemí, pokud jde o boj proti chudobě a o záruku slušného příjmu a živobytí a také pokud jde o záruku dodržování základních lidských práv, včetně sociálních, ekonomických a environmentálních práv;

3.

doufá, že obtíže, se kterými jsme se setkali při realizaci prvního akčního plánu na období 2008–2010, pro nás budou poučením a že naše další kroky se budou držet plánů, které se v podstatě staly základem závěrečného prohlášení hlav států a vlád;

4.

se zájmem poukazuje na to, že soukromý sektor a občanská společnost, především v Africe, by se v budoucnosti mohly na strategii podílet podstatně efektivnějším způsobem, než tomu bylo dosud;

5.

uznává rovněž důležitý rozměr regionální integrace z hlediska růstu a rozvoje a zdůrazňuje zejména závazek přijatý v prohlášení z Tripolisu, že v úzké spolupráci s regionálními organizacemi bude dosaženo plné funkčnosti mírové a bezpečnostní struktury Afriky;

6.

vítá pokrok, jehož bylo dosaženo při realizaci mírové a bezpečnostní struktury Afriky s cílem vyřešit problémy spojené se zajištěním míru a bezpečnosti na africkém kontinentu; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité trvale zajistit předvídatelné finanční prostředky pro africké mírotvorné operace, vybudovat kapacity zajišťující odolnost místních komunit a při ozbrojených konfliktech s rozhodností chránit civilisty;

7.

zastává názor, že politika prevence konfliktů je základní podmínkou trvalého míru a že by se strukturální příčiny konfliktů měly řešit na základě vytvoření politiky trvalého rozvoje, aby bylo možné plnit základní potřeby afrického lidu, bojovat proti nezaměstnanosti a sociální a hospodářské nespravedlnosti;

8.

je přesvědčen, že schválení amerického zákona o nerostných surovinách pocházejících z nelegálních zdrojů („Conflict Minerals Trade Act“) je v boji proti nelegální těžbě nerostných surovin v Africe, která přispívá ke vzniku občanských válek a konfliktů, velkým krokem kupředu; domnívá se, že Komise a Rada by měly přijít s podobnými návrhy, které by zajistily možnost dohledání původu nerostných surovin dovezených na trh EU a zároveň přihlížely k Iniciativě pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI);

9.

vyzývá EU a Africkou unii (AU), aby se společně zabývaly řešením zásadních otázek společného zájmu, jako např. reakcemi na politické krize a podporou řádného řízení hospodářství, s cílem vytvořit na základě nově zřízené platformy pro dialog o řádném vládnutí a lidských právech společné programy řádného vládnutí;

10.

vítá skutečnost, že se Afrika a EU společně zavázaly k plnění základních principů, k nimž patří dodržování lidských práv, demokratických zásad a zásad právního státu a odsouzení veškerých forem terorizmu;

11.

konstatuje, že hlavy států a vlád ve svém prohlášení uvádějí, že „jsou jednotní ve (…) svém přístupu k ochraně lidských práv na obou kontinentech“; zdůrazňuje zásadu všeobecnosti těchto práv, kterou je nutné dodržovat zejména při akcích, jež jsou plánovány jako součást „Partnerství v oblasti demokratického vládnutí a lidských práv“;

12.

vyjadřuje hluboké politování nad tím, že navzdory opakovaným prohlášením o našem odhodlání prosazovat demokratickou formu vládnutí a lidská práva byl Robert Mugabe pozván na třetí vrcholnou schůzku mezi Afrikou a EU a také se jí aktivně zúčastnil; vyzývá všechny aktéry, aby v budoucnu zaujali rozhodnější politický postoj a vyslali africkým zemím jasný vzkaz o své pevné víře v právní stát a demokracii;

13.

naléhavě žádá, aby se veškeré akce, které probíhají v rámci různých partnerství, konaly bez jakékoli diskriminace na základě pohlaví, rasového či etnického původu, náboženství nebo vyznání, zdravotního postižení, věku či sexuální orientace a bez diskriminace lidí s HIV/AIDS;

14.

podporuje výzvu Panafrického parlamentu adresovanou všem členským státům Africké unie, aby ratifikovaly Chartu Africké unie týkající se demokracie, voleb a řádného vládnutí;

15.

upozorňuje, že předseda Evropské rady Herman Van Rompuy se obrátil na africké vedoucí představitele s výzvou, aby podpořili Mezinárodní trestní soud a aby se „plně ztotožnili se zásadou boje proti beztrestnosti“;

16.

vyzývá EU a AU, aby se zavázaly ke společné práci s cílem zajistit lepší spolupráci Afriky a EU v rámci důležitých mezinárodních orgánů včetně OSN;

17.

vítá dohodu mezi EU a AU o zahájení politického dialogu s cílem nalézt řešení společných problémů týkajících se dohod o hospodářském partnerství; je si vědom toho, že regionální integrace, obchod a investice mají z hlediska hospodářské stability a trvalého růstu zásadní význam;

18.

naléhavě žádá EU a AU, aby spolupracovaly v oblasti udržitelné těžby nerostných surovin, zejména tím, že se zaměří na budování kapacit, řádné řízení, rozvoj infrastruktury, investice, geologické poznatky a kvalifikaci a na transparentnost smluv o dolování; vyzývá v tomto ohledu k vytvoření ekologicky zaměřených sociálně schůdných koncepcí těžby nerostných surovin, které by byly i ku prospěchu místních obyvatel;

19.

naléhavě žádá všechny členské státy Africké unie, aby umožnily vytvoření právního a daňového rámce, který by na jedné straně vedl ke stimulaci hospodářského růstu a přilákání přímých zahraničních investic a na druhé straně k potlačení korupce a omezení byrokracie a nekompetentních zákroků;

20.

naléhavě žádá vedoucí představitele Afriky a EU, aby dodrželi závazek z Tripolisu a využili uvedenou strategii jako nástroje na posílení obchodu v rámci Afriky, včetně zdokonalených balíčků podpory určených regionálním hospodářským společenstvím a na zlepšení infrastruktury na celém africkém kontinentu;

21.

konstatuje, že se země Evropské unie znovu zavázaly k tomu, že do roku 2015 věnují 0,7 % svého HDP, což je z hlediska dosažení rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015 zásadní;

22.

bude se zejména snažit zajistit, aby se dosažení rozvojových cílů tisíciletí stalo ústředním bodem realizace veškerých partnerství;

23.

připomíná, že z hlediska dosažení rozvojových cílů tisíciletí mají zásadní význam konkrétní akce týkající se zdraví matek, novorozenců a dětí, genderu, vzdělávání, půdní politiky, trvale udržitelného rozvoje, přístupu k vodě a hygienickým zařízením a lidí se zdravotními postiženími; podporuje pokračování programů v oblasti vzdělávání a zdravotnictví;

24.

zdůrazňuje, že je důležité zabezpečit potraviny v celé Africe, a podtrhuje nutnost posílit v Africe udržitelným způsobem zemědělství a rybolov, zejména pokud jde o drobné zemědělce a rybáře;

25.

připomíná, že zemědělství hraje v hospodářství afrických zemí dominantní úlohu; zdůrazňuje proto, že značný význam má harmonizace hygienických a rostlinolékařských norem a také vytváření kapacit v rámci afrického zemědělství;

26.

lituje, že se na vrcholné schůzce neřešila otázka stávající praxe při nabývání zemědělské půdy ze strany zahraničních investorů podporovaných vládou, která může ohrozit místní zabezpečení potravinami a mít závažné dalekosáhlé důsledky, pokud nebude adekvátně řešena;

27.

domnívá se, že afričtí i evropští vedoucí představitelé by měli prokázat skutečné odhodlání vytvořit mechanizmus, který by ukončil praxi nezákonného úniku kapitálu s cílem daňových úniků, podpořil úplnou transparentnost při poskytování zpráv o stavu jednotlivých zemí a zvýšil mezinárodní tlak na systémy soudnictví, které by mohly v Africe umožňovat obcházení daňových povinností či daňové úniky;

28.

domnívá se, že z hlediska hospodářského a sociálního rozvoje Afriky má zásadní význam obnovitelná energie, a vyzdvihuje výzvu předsedy Barrosa k ekologické revoluci v africké energetice;

29.

vítá program spolupráce mezi Afrikou a EU v oblasti obnovitelných zdrojů energie a politické cíle, které byly dohodnuty na vrcholné schůzce pro otázky energetiky konané v září 2010 ve Vídni a kterých má být dosaženo do roku 2020, včetně zajištění přístupu dalších 100 milionů Afričanů k moderním energetických službám trvalého charakteru, zdvojnásobení kapacity přeshraničního propojení elektrického vedení v rámci Afriky, zdvojnásobení využívání zemního plynu v Africe, zvýšeného využívání obnovitelných energetických zdrojů v Africe a zlepšení energetické účinnosti v Africe ve všech odvětvích;

30.

vyzývá EU a AU, aby spojily své úsilí o snížení emisí vznikajících odlesňováním a znehodnocováním lesů;

31.

připomíná závazek EU, že v letech 2010–2012 věnuje 7,2 miliard EUR na urychlené zahájení projektů a iniciativ v oblasti změny klimatu, z nichž velká většina bude k dispozici i v Africe;

32.

zdůrazňuje, že změna klimatu nejdříve a nejtíživěji postihuje nejchudší obyvatele světa, a vyzývá všechny aktéry, aby rozvojovým zemím pomohli v zájmu vymýcení chudoby přizpůsobit se jejím důsledkům a dosáhnout ekologického růstu;

33.

konstatuje, že dosažení pokroku v globální dohodě o klimatu je klíčovou součástí boje proti chudobě ve světě, a v této souvislosti zdůrazňuje obrovský potenciál přírodních zdrojů – slunce, větru, řek, přílivu a odlivu –, kterých mají rozvojové země často hojnost;

34.

podotýká, že migrace má pozitivní účinek, a trvá na tom, že je nutné, aby společná strategie doplněná o časový harmonogram a cílené programy vedla ke snížení negativního vlivu nelegálního přistěhovalectví;

35.

připomíná závazek všech partnerů týkající se vytvoření většího množství kvalitnějších pracovních míst na základě podpory trvalého růstu, který by se týkal všech zemí;

36.

vitá rozšíření stávajících programů, pokud jde o mobilitu studentů a vysokoškolských učitelů, spolu s iniciativami, jako je Panafrická univerzita a Doladění vzdělávacích struktur a programů;

37.

domnívá se, že významným problémem Afriky je odliv mozků, proto by měla být odborníkům, kteří odtud odešli, nabídnuta výrazná motivace k návratu, aby měly z jejich vzdělání prospěch jejich domovské země;

38.

vítá zahájení politického dialogu na vysoké úrovni v oblasti vědy a techniky na úrovni vyšších úředníků a ministrů, který se zaměřuje na prohloubení rámce pro spolupráci v oblasti vědy a techniky s cílem podpořit rychlejší hospodářský růst a sociální rozvoj v Africe, který by se týkal všech zemí;

39.

konstatuje, že na schůzce chyběli zástupci Súdánu, jelikož se vládní orgány této země domnívají, že nejsou vázány prohlášením hlav států a vlád z Tripolisu, a rád by byl svědkem toho, že budou splněny všechny prvky mírové dohody z roku 2005, jak se uvádí v tomto prohlášení, včetně referenda plánovaného na leden 2011, které musí lidu jižního Súdánu umožnit zvolit si vlastní osud;

40.

lituje, že se vrcholné schůzky mezi EU a Afrikou nemohly zúčastnit některé z hlav států a vlád z větších členských států EU;

41.

lituje, že neexistuje finanční plán, který by doprovázel společnou strategii Afrika-EU, a znovu vyzývá k tomu, aby byl ERF začleněn do rozpočtu EU, aby bylo možné uplatnit parlamentní dohled nad uplatňováním nejrůznějších finančních nástrojů EU používaných při vytváření různých druhů partnerství;

42.

doufá, že se realizace této strategie ve větší míře zúčastní ministerské orgány;

43.

vyzývá Panafrický a Evropský parlament, aby při realizaci strategického akčního plánu byly schopny uplatnit svou dozorčí úlohu;

44.

vyzývá parlamenty všech afrických zemí a členských států EU, aby se zabývaly vyhodnocením tohoto strategického plánu a diskutovaly o něm;

45.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi EU a AU, vysoké představitelce EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU a Panafrickému parlamentu.