52010DC0250

[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 12.5.2010

KOM(2010) 250 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉ RADĚ, RADĚ, EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANCE, HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Posílení koordinace hospodářské politiky

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉ RADĚ, RADĚ, EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANCE, HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Posílení koordinace hospodářské politiky

„Je třeba zlepšit správu eurozóny a koordinaci hospodářských politik. To znamená prohloubení a rozšíření mechanismů hospodářského dohledu, které by usměrňovaly fiskální politiku jak během hospodářského cyklu, tak i v dlouhodobém horizontu, a zároveň řešily rozdíly v růstu, inflaci a konkurenceschopnosti.“ (Sdělení Komise „Deset let HMU: úspěchy a problémy po prvních deseti letech fungování Hospodářské a měnové unie“ – 7. května 2008 – IP/08/716)

I. Úvod

Celosvětová hospodářská krize zpochybnila stávající mechanismy koordinace hospodářské politiky v Evropské unii a odhalila slabá místa. Fungování Hospodářské a měnové unie se ocitlo pod mimořádným tlakem, neboť v minulosti nebyla dodržena základní pravidla a zásady. Stávající postupy dohledu nebyly dostatečně komplexní. Toto sdělení navrhuje opatření, která by měla být za účelem nápravy situace přijata v krátkodobém horizontu na základě Smlouvy o fungování Evropské unie.

Současná hospodářská krize nemá v naší generaci obdoby. Stabilní hospodářský růst a tvorba pracovních míst, jichž jsme byli za posledních deset let svědky, byly zmařeny a krize odhalila zásadní slabiny naší ekonomiky. Fiskální a makroekonomická nerovnováha, které se nahromadily v letech před krizí, způsobily zranitelnost ekonomiky EU, když vypukla celosvětová finanční krize a nastal hospodářský útlum. Naše veřejné finance byly vážně zasaženy, přičemž schodky dosahovaly v průměru 7 % HDP a úrovně zadlužení více než 80 % HDP, což výrazně převyšuje referenční hodnoty 3 % a 60 % HDP stanovené ve Smlouvě.

Vysoký státní dluh nelze mít po neomezenou dobu. Realizace strategie Evropa 2020 schválené v březnu Evropskou radou musí být založena na věrohodné výstupní strategii. EU bude v příštích letech čelit velkým úkolům – nezbytné fiskální konsolidaci a zároveň nutnosti podpořit úroveň udržitelného růstu. Pakt o stabilitě a růstu poskytuje vhodný rámec pro systematické překonání krize. Aby však bylo možné podpořit potenciál hospodářského růstu EU a udržitelnost našich sociálních modelů, vyžaduje konsolidace veřejných financí stanovení priorit a přijetí obtížných rozhodnutí, přičemž koordinace na úrovni EU bude v tomto úkolu zásadní a pomůže zvládnout vedlejší účinky.

Nedávná finanční krize a tlak na finanční stabilitu v Evropě více než kdykoli předtím zdůraznily provázanost jednotlivých ekonomik v EU, zejména v rámci eurozóny. Členským státům pomohlo, že jsou součástí EU se silným vnitřním trhem čítajícím 500 milionů obyvatel a se společnou měnou v šestnácti členských státech. Stávající nástroje a metody koordinace umožnily EU sjednotit úsilí o oživení hospodářství a přestát nepříznivé podmínky, které by žádný členský stát sám nezvládl. Nedávné zkušenosti však také odhalily mezery a slabiny stávajícího systému a zdůraznily potřebu silnější a včasnější koordinace politiky, dodatečných preventivních a nápravných mechanismů a nástroje na řešení krizí pro členské státy eurozóny.

K řešení okamžitých potřeb krize byla přijata naléhavá opatření, která kulminovala 9. května, kdy mimořádné zasedání Rady ECOFIN na návrh Komise rozhodlo o zřízení evropského stabilizačního mechanismu a přijalo pevný závazek urychlit v odůvodněných případech fiskální konsolidaci. Je třeba se poučit a přijmout kroky k posílení systému správy ekonomických záležitostí EU v budoucnosti. V tomto sdělení Komise navrhuje přístup založený na třech pilířích s cílem posílit koordinaci hospodářské politiky. Většina návrhů se týká EU jako celku, avšak pro eurozónu je navrhován přísnější přístup na základě článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Sdělení zdůrazňuje plné využití nástrojů pro dohled stanovených Smlouvou. Stávající nástroje by v případě potřeby měly být upraveny a doplněny. Sdělení vyzývá k lepšímu dodržování Paktu o stabilitě a růstu a k rozšíření dohledu na makroekonomickou nerovnováhu. Za tímto účelem navrhuje zavedení evropského semestru pro koordinaci hospodářské politiky, aby členské státy při přípravě svých programů stability a konvergenčních programů, včetně národních rozpočtů a národních programů reforem, měly prospěch z včasné koordinace na evropské úrovni. Kromě toho stanoví zásady, které by měly být základem pevného rámce pro řešení krizí v členských státech eurozóny.

Jedná se o ambiciózní a potřebné návrhy, k nimž Komise očekává názory členských států, Evropského parlamentu a zúčastněných stran. V nadcházejících měsících Komise předloží návrhy právních předpisů k provedení těchto návrhů.

II. CELOSVěTOVÁ FINANčNÍ KRIZE ODHALILA A PROHLOUBILA PROBLÉMY, SE KTERÝMI SE POTÝKÁ EVROPSKÁ EKONOMIKA

V posledních deseti letech nebyl veřejný dluh dostatečně snížen. Chybělo dostatečné odhodlání k fiskální konsolidaci, a to zejména v příznivých hospodářských obdobích. V některých členských státech byly díky činnosti s vysokými daňovými výnosy příjmy dočasně zvýšeny v důsledku neudržitelného rozmachu trhu s bydlením, stavebnictví a finančních služeb. Když se tato makrofinanční nerovnováha v důsledku krize prudce upravila, daňové příjmy v příslušných členských státech zkolabovaly, což odhalilo mnohem slabší výchozí fiskální pozici, než se očekávalo. Stav veřejných rozpočtů v Evropské unii se dostal z přibližné rovnováhy (–0,8 % HDP v EU a –0,6 % v eurozóně) v roce 2007 na očekávaný schodek ve výši téměř 7 % HDP v roce 2010. Veřejný dluh se nadále zvyšuje. Podle posledních prognóz útvarů Komise dosáhne v roce 2011 veřejný dluh 84 % HDP (88 % v eurozóně), čímž se znehodnotí výsledky dvacetileté konsolidace. Značné podmíněné závazky, které souvisejí s finančními záchrannými balíčky, představují dalších 25 procentních bodů HDP v EU a jsou dalším důvodem obav, což přispívá k dlouhodobým fiskálním problémům týkajícím se stárnutí obyvatelstva.

Další makroekonomická a finanční nerovnováha prohloubila zejména zranitelnost ekonomiky eurozóny. Přetrvávající rozdíly v konkurenceschopnosti a makroekonomická nerovnováha v rámci eurozóny způsobují riziko pro fungování Hospodářské a měnové unie. V letech předcházejících krizi vedly nízké náklady na financování k nesprávnému přidělování zdrojů na často málo produktivní využití, což způsobilo neudržitelnou úroveň spotřeby, bubliny na trhu s bydlením a hromadění vnějšího a vnitřního dluhu v některých členských státech. Těsně před krizí dosáhla mezera konkurenceschopnosti dosud nejvyšší úrovně. Z vyrovnané pozice v roce 1999 se přebytky běžného účtu v eurozóně neustále hromadily a v roce 2007 dosáhly 7,7 % HDP, přičemž souhrnná hodnota schodků stoupla z 3,5 % HDP v roce 1999 na 9,7 % v roce 2007[1]. Hospodářská a finanční krize způsobila částečné opětovné vyrovnání běžných účtů. Toto opětovné vyrovnání je však pouze zčásti strukturální. Za účelem dosažení nezbytných úprav týkajících se nákladů a mezd, strukturálních reforem a přerozdělení zaměstnanosti a kapitálu je nutné zásadní přeorientování politiky.

Mimořádná kombinace laxní fiskální politiky, nepřiměřené reakce na narůstající nerovnováhu, strukturálních nedostatků a zavádějících statistických údajů vedla v Řecku k bezprecedentní krizi státního dluhu. Vyšlo tvrdě najevo, že výchozí stav veřejných financí byl způsoben zčásti nesprávným vykazováním údajů v minulosti, avšak ve skutečnosti byl především výsledkem nevhodné fiskální politiky. Ačkoli byla tato situace částečně umožněna nedostatky stávajícího rámce pro hospodářský dohled, jasně z ní vyplývá zásadní význam zajištění účinného dodržování pravidel. Členské státy, konfrontované výjimečnou krizí státního dluhu, na kterou eurozóna neměla žádný nápravný nástroj, schválily balíček opatření určený k zachování finanční stability v Evropě[2]. Záměrem tohoto sdělení je rozhodné posílení našeho mechanismu dohledu, aby se členský stát znovu nedostal do této situace. Z krize však také vyplývá potřeba vhodných nástrojů k řízení situace, která ohrožuje finanční stabilitu eurozóny.

III. ROZšÍřENÍ KOORDINACE HOSPODÁřSKÉ POLITIKY

III.1 Zlepšené dodržování Paktu o stabilitě a růstu a důkladnější koordinace fiskální politiky

Pravidla a zásady Paktu o stabilitě a růstu jsou relevantní a platné. I přes existenci paktu však členské státy v příznivějších obdobích nevytvořily odpovídající rezervy. Posílení preventivního rozměru rozpočtového dohledu musí být nedílnou součástí užší koordinace fiskální politiky. Je také nutné zlepšit dodržování pravidel a více se zaměřit na udržitelnost veřejných financí.

Příprava a hodnocení programů stability a konvergenčních programů je základem preventivní činnosti v rámci paktu. Její dopad a efektivita by měly být rozhodujícím způsobem posíleny tím, že se rozšíří rozměr ex ante procesu a že dostane účinnější nástroje. První aspekt je řešen níže (v oddíle III.3), a to zavedením „evropského semestru“. Druhý aspekt by se dal provést například nařízením úročených vkladů v případě nepřiměřené fiskální politiky, když členské státy v příznivějším hospodářském období dostatečně nepokročí směrem k rozpočtovým střednědobým cílům. To by si vyžadovalo změnu sekundárního práva.

Vnitrostátní fiskální rámce musí lépe odrážet priority rozpočtového dohledu EU. Je třeba podpořit členské státy v tom, aby do vnitrostátních právních předpisů začlenily cíl zdravých veřejných financí stanovený Smlouvou. Vnitrostátní fiskální rámec je soubor prvků, které jsou základem vnitrostátního fiskálního řízení, tj. institucionální politické uspořádání charakteristické pro každou zemi, které formuje tvorbu fiskální politiky na úrovni jednotlivých členských států. Aby komplementarita vnitrostátních fiskálních rámců a fiskálního rámce EU získala konkrétní význam, mohl by být závazek stanovený v protokolu č. 12 Smlouvy o fungování Evropské unie, který ukládá členským státům zavedení rozpočtových postupů, jež zajišťují plnění jejich závazků v oblasti rozpočtové disciplíny vyplývajících ze Smlouvy, upřesněn prostřednictvím právně závazných nástrojů. Tyto nástroje by například mohly vyžadovat, aby vnitrostátní rámce odrážely víceleté postupy rozpočtového plánování, aby bylo dosaženo rozpočtových střednědobých cílů.

Postup při nadměrném schodku je základem nápravné složky Paktu o stabilitě a růstu. Nápravný rozměr obsažený v postupu při nadměrném schodku však přichází příliš pozdě na to, aby členským státům poskytl správné pobídky ke zvládnutí vznikající fiskální nerovnováhy. Fungování postupu při nadměrném schodku by se dalo zlepšit urychlením postupů, zejména pokud jde o členské státy, které pakt opakovaně porušily. To si vyžádá změnu sekundárního práva.

Mělo by se věnovat více pozornosti veřejnému dluhu a udržitelnosti. Nedávné události poukázaly nejen na zranitelnost členských států, které spravují velmi velký veřejný dluh, ale také na potenciálně záporné přeshraniční důsledky. Vysoká zadluženost zatěžuje střednědobé a dlouhodobé výhledy růstu a připravuje vlády o schopnost realizovat důvěryhodnou a proticyklickou politiku, když je jí nejvíce zapotřebí. To platí zejména s ohledem na rostoucí rizika pro udržitelnost veřejných financí, včetně rizik vyplývajících z nedávných balíčků na záchranu bank a rovněž ze stárnutí obyvatelstva.

V postupu při nadměrném schodku by mělo být účinně provedeno kritérium dluhu. Postup při nadměrném schodku by měl lépe zohlednit vztah dluhu a schodku, aby se zlepšily pobídky k realizaci obezřetné politiky. S členskými státy s mírou zadlužení přesahující 60 % HDP by měl být zahájen postup při nadměrném schodku, jestliže snižování dluhu v určitém předcházejícím období nedosáhne příslušné referenční hodnoty. Komise a Rada by konkrétně musely posoudit, zda schodek rozpočtu odpovídá souvislému a podstatnému snižování veřejného dluhu. Fiskální rizika pramenící z explicitních a implicitních závazků by měla být zohledněna jako relevantní faktor. Stejně tak by zrušení postupu při nadměrném schodku u členských států, jejichž dluh přesahuje hranici 60 % HDP, mělo být podmíněno hodnocením vývoje a rizik předpokládaného dluhu. Tento přístup je plně v souladu s článkem 126 Smlouvy o fungování Evropské unie a vyžadoval by si určité změny v sekundárním právu.

K zajištění lepšího dodržování pravidel Paktu o stabilitě a růstu by se mělo více pozornosti věnovat využívání rozpočtu EU. V současné době se pozastavení Fondu soudržnosti, pro který je způsobilý pouze omezený počet členských států, zvažuje až v pozdější fázi postupu při nadměrném schodku (čl. 126 odst. 8 Smlouvy o fungování Evropské unie).

Při přípravě rozhodnutí o příštím finančním rámci by mělo být zváženo širší a včasnější využívání výdajů z rozpočtu EU jako pobídky pro dodržování souladu . Cílem by mělo být zavedení spravedlivých, včasnějších a účinných pobídek pro dodržování pravidel Paktu o stabilitě a růstu. Jakmile je rozhodnuto o existenci nadměrného schodku (podle čl. 126 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie), měla by být prohloubena podmíněnost a členské státy by mohly být požádány o přesměrování prostředků na zlepšení kvality veřejných financí.

Politika soudržnosti by měla hrát výraznější roli v podpoře opatření členských států na řešení strukturálních nedostatků a problémů týkajících se konkurenceschopnosti. Nadcházející pátá zpráva o soudržnosti v tomto ohledu předloží návrhy, zejména s cílem posílit institucionální kapacitu a efektivitu veřejné správy.

Během stávajícího finančního rámce by se v případě opakovaného porušení paktu mělo stávající ustanovení o pozastavení závazků z Fondu soudržnosti uplatňovat přísněji a mělo by být založené na pravidlech.

Zlepšit fungování stávajících mechanismů v rámci Paktu o stabilitě a růstu

- Zvýšit účinnost hodnocení programů stability a konvergenčních programů prostřednictvím lepší koordinace ex ante

- Vnitrostátní fiskální rámce musí lépe odrážet priority rozpočtového dohledu EU

Řešit vysoký veřejný dluh a zabezpečit dlouhodobou fiskální udržitelnost

- Věnovat více pozornosti kritériu dluhu ve Smlouvě

- Lépe zohlednit vztah mezi dluhem a schodkem

Lepší pobídky a sankce s cílem dodržet pravidla Paktu o stabilitě a růstu

- Úročené vklady v případě nepřiměřené fiskální politiky

- Přísnější a podmíněné využívání výdajů EU k zajištění lepšího dodržování pravidel Paktu o stabilitě a růstu

- Rychlejší reakce a přísnější použití nařízení o Fondu soudržnosti v případě opakovaného porušení paktu

III.2 Směrem k širšímu dohledu nad makroekonomickým vývojem a konkurenceschopností v rámci eurozóny

Komplexní strategie EU pro růst a zaměstnanost Evropa 2020 se zaměřuje na makrofinanční a strukturální nerovnováhu. Evropa 2020 stanoví pro ekonomiku EU ambiciózní a komplexní strategii pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. V souvislosti s krizí se nově zaměřuje na řešení nedostatků Evropy v oblasti dohledu nad makrofinančními a strukturálními problémy. Vzhledem k hluboké hospodářské a finanční provázanosti v rámci eurozóny a k jejímu vlivu na jednotnou měnu vyzývá Evropa 2020 k vytvoření konkrétního politického rámce pro eurozónu za účelem řešení širší makroekonomické nerovnováhy[3]. V souvislosti s tím Evropská rada v březnu 2010 vyzvala Komisi, aby do června 2010 předložila návrhy na posílení koordinace v rámci eurozóny za použití nových nástrojů pro hospodářskou koordinaci, které nabízí článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Hromadění velké a přetrvávající makroekonomické nerovnováhy mezi členskými státy eurozóny může podlomit soudržnost eurozóny a bránit hladkému fungování HMU. S cílem zabránit vzniku vážné nerovnováhy v rámci eurozóny je proto důležité prohloubit analýzu a rozšířit hospodářský dohled nad rámec rozpočtu, aby bylo možné řešit další prvky makroekonomické nerovnováhy, včetně vývoje v oblasti konkurenceschopnosti a výchozích strukturálních problémů. Navrhuje se přetvořit vzájemné hodnocení makroekonomické nerovnováhy, které provádí Euroskupina, na strukturovaný rámec dohledu nad členskými státy eurozóny za použití článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie. Tento rámec bude obsahovat hlubší dohled, náročnější koordinaci politiky a silnější návazná opatření, než předpokládá strategie Evropa 2020 pro všechny členské státy EU. Stejně jako v případě fiskálního rámce EU, který se také vztahuje na všechny členské státy EU, se na členské státy eurozóny budou vztahovat přísnější pravidla.

Součástí dohledu bude hodnotící tabulka, která bude signalizovat nutnost zasáhnout. Hodnotící tabulka odrážející vnější i vnitřní vývoj by byla definována a pravidelně monitorována. Zahrnovala by příslušný soubor ukazatelů a odrážela mj. vývoj běžných účtů, pozici čistých zahraničních aktiv, produktivitu, náklady na jednotku pracovní síly, zaměstnanost a reálné směnné kurzy a rovněž veřejný dluh a ceny úvěrů a aktiv v soukromém sektoru. Včasné zjištění nárůstu cen aktiv a nadměrného růstu úvěrů je zvláště důležité z důvodu odvrácení pozdější nákladné nápravy fiskální a vnější nerovnováhy. Tato analýza by byla základem pro doporučení preventivních nebo nápravných opatření v dotčeném členském státě či státech.

Pokud jde o eurozónu, Komise také posoudí celkový vývoj a výhled makroekonomické nerovnováhy. Při zkoumání eurozóny jako celku i jednotlivých členských států by Komise posoudila rizika všech možných forem makroekonomické nerovnováhy, které ohrožují řádné fungování eurozóny. V takovém případě by Komise provedla hlubší analýzu výchozího rizika vznikající nerovnováhy. Tato analýza bude základem formování politických směrů. Rada by vyzvala dotčený členský stát nebo státy, aby přijaly nezbytná opatření k nápravě situace, přičemž by hlasovaly pouze členské státy eurozóny. V případě, že by členský stát nebo členské státy ve stanoveném období nepřijaly vhodná opatření k nápravě nadměrné nerovnováhy, mohla by Rada s cílem zajistit řádné fungování HMU zesílit dohled nad dotyčným členským státem a na návrh Komise rozhodnout o vydání přesných doporučení v oblasti hospodářské politiky. V případě potřeby by Komise využila možnosti vydat včasná varování přímo členskému státu eurozóny. Případná doporučení by také mohla být směrována eurozóně jako celku.

Preventivní a nápravná opatření jsou v případě potřeby nezbytná v celé řadě oblastí politiky, aby účinně ovlivňovala makroekonomickou nerovnováhu a její výchozí strukturální příčiny. Na rozdíl od nápravy nadměrných schodků má hospodářská politika pouze nepřímý a zpomalený dopad na vývoj vnější nerovnováhy. Proto by se v závislosti na konkrétních problémech dotyčné ekonomiky mohla doporučení v oblasti politiky týkat jak strany příjmů, tak strany výdajů fiskální politiky (v souvislosti s Paktem o stabilitě a růstu), protože krize ukázala, že vývoj složení vládních příjmů je také důležitým ukazatelem možné nerovnováhy. V této souvislosti by se doporučení mohla týkat fungování trhů práce, výrobků a služeb v souladu s širokými pokyny pro hospodářskou politiku a zaměstnanost. Měla by se také týkat obezřetnostních hledisek na makroúrovni s cílem zabránit nadměrnému růstu úvěrů nebo bouřlivému vývoji ceny aktiv nebo je omezit, a to v souladu s budoucí analýzou Evropské rady pro systémová rizika.

Posílení a rozšíření dohledu nad makroekonomickým vývojem v eurozóně V návaznosti na strategii Evropa 2020 vytvořit rámec pro hlubší a širší makroekonomický dohled nad členskými státy eurozóny v podobě nařízení vycházejícího z článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie Vytvořit hodnotící tabulku ukazatelů ke zjištění výstražných prahových hodnot v případě vážné nerovnováhy Formulovat konkrétní doporučení pro každou zemi Využít formálních aktů Rady s hlasováním Rady ve složení států eurozóny |

- III.3 Integrovaná koordinace hospodářské politiky pro EU – „evropský semestr“

S cílem dosáhnout integrovanějšího dohledu nad hospodářskou politikou navrhuje iniciativa Evropa 2020 sladit hodnocení fiskální a strukturální politiky členských států EU. Výsledek širšího makroekonomického dohledu by měl také být zohledněn při formulování doporučení pro fiskální politiku v rámci Paktu o stabilitě a růstu. Vznik velké makroekonomické nerovnováhy si zejména může vyžadovat ambicióznější rozpočtové cíle. Podobně při posuzování rizika vážné nerovnováhy a rozhodování o vhodné politické reakci by Komise vzala v úvahu příslušné příspěvky Evropské rady pro systémová rizika. Varování a doporučení Evropské rady pro systémová rizika určené jednomu či několika členským státům budou zváženy jako záležitosti společného zájmu, přičemž se za účelem nápravných opatření uplatní přiměřený vzájemný tlak. Možnosti synergií a soudržnost mezi různými směry hospodářského dohledu by měly být usnadněny prostřednictvím integrovaného cyklu dohledu v rámci evropského semestru.

Prevence je účinnější než náprava. Stávající cyklus hospodářského dohledu sestává zejména z následného hodnocení souladu hospodářské politiky s pravidly Paktu o stabilitě a růstu a širšími pokyny pro hospodářskou politiku. Hledisko ex ante u rozpočtového a hospodářského dohledu, které v současné době chybí, by umožnilo formulaci řádných pokynů, jež zohledňují evropské hledisko, a jejich využití při tvorbě domácí politiky. Formulace včasnějších konkrétních doporučení pro každou zemi by příznivě ovlivnila všechna hlediska dohledu – fiskální, makrofinanční a strukturální.

Systém včasného vzájemného hodnocení vnitrostátních rozpočtů by zjistil nesrovnalosti a vznikající nerovnováhu. Předpokladem pro zajištění pravdivých a přesných údajů by bylo posílení mandátu Eurostatu, aby mohl provádět audit vnitrostátních statistických údajů v souladu s nedávnými návrhy Komise. Je důležité, aby tento návrh vstoupil v platnost co nejrychleji, neboť se tím zlepší kvalita podávání zpráv o veřejných financích. Včasné zvládnutí narůstající fiskální nerovnováhy by přispělo k jejímu zvratu a zabránilo vzniku vážného rizika pro makroekonomickou stabilitu a fiskální udržitelnost. Programy stability a konvergenční programy by spíše než koncem roku, jak je tomu dosud, měly být předkládány v první polovině roku. Včasné vzájemné hodnocení by při plném respektování pravomocí parlamentů členských států poskytlo vodítko při přípravě rozpočtů jednotlivých států v následujícím roce.

Na základě programů stability členských států a prognóz Komise by mělo být provedeno horizontální hodnocení orientace fiskální politiky zemí eurozóny . V případě vážného hospodářského tlaku v eurozóně a je-li pravděpodobné, že komplexní opatření fiskální politiky přijatá jednotlivými členskými státy povedou k výrazným vedlejším účinkům, by měla být zvláštní pozornost věnována celkové orientaci politiky. V případě zřejmých nedostatků v rozpočtových plánech na následující rok by mohl být doporučen jejich přezkum. Euroskupina by v tomto novém systému rozšířené koordinace měla hrát zásadní roli a v případě potřeby by měla využít formálního rozhodování stanoveného Lisabonskou smlouvou.

Evropský semestr by měl zahrnovat cyklus dohledu nad rozpočtovou a strukturální politikou. Byl by zahájen počátkem roku horizontálním přezkumem, v jehož rámci by Evropská rada na základě analytických údajů Komise určila hlavní hospodářské problémy EU a eurozóny a formulovala strategické pokyny pro politiku. Členské státy by závěry této horizontální diskuse zohlednily při přípravě programů stability a konvergenčních programů a vnitrostátních programů reforem. Programy stability, konvergenční programy a vnitrostátní programy reforem by byly vydány souběžně, aby mohl být růst a fiskální dopad reforem zohledněn v rozpočtové strategii a cílech. Členské státy by také byly nabádány k tomu, aby při plném respektování vnitrostátních pravidel a postupů do tohoto procesu zapojily své parlamenty před předložením programů stability, konvergenčních programů a vnitrostátních programů reforem k mnohostrannému dohledu na úrovni EU. Rada by na základě hodnocení Komise následně poskytla své hodnocení a pokyny, a to v době, kdy by se důležitá rozhodnutí týkající se rozpočtů na vnitrostátní úrovni ještě nacházela v přípravné fázi. V této souvislosti by měl být vhodným způsobem zapojen i Evropský parlament.

„Evropský semestr“ pro lepší integrovanou koordinaci fiskální politiky ex ante

- Sladit předkládání programů stability, konvergenčních programů a vnitrostátních programů reforem s jejich projednáváním s cílem zhodnotit celkovou hospodářskou situaci a zlepšit jejich načasování s vnitrostátními rozpočtovými cykly

- Zajistit účinné a včasné politické pokyny Evropské rady a Rady na základě hodnocení Komise

(Účinnější integrovaný dohled, který plně využije vzájemného hodnocení

III.4 Směrem k pevnému rámci pro řízení krizí v členských státech eurozóny

Vývoj krize v Řecku ukázal, že je zapotřebí pevného rámce pro řízení krizí v členských státech eurozóny.

Finanční potíže jednoho členského státu mohou skutečně ohrozit makrofinanční stabilitu eurozóny jako celku. Krize jasně ukázala, že pevný rámec pro řízení krizí je nezbytným doplňkem výše uvedených nástrojů pro dohled, prevenci a nápravu. Pomoc ze strany EU platebním bilancím představovala zásadní podporu členským státům mimo eurozónu, které se ocitly ve finančních potížích. Nejistota související s dostupností a formami finanční pomoci Řecku způsobila zhoršení situace v ostatních členských státech a riziko pro celkovou finanční stabilitu v rámci eurozóny.

Zachování finanční stability eurozóny ve střednědobém a dlouhodobém horizontu si vyžaduje jasný a důvěryhodný soubor postupů pro poskytování finanční pomoci členským státům eurozóny ve vážných finančních potížích.

Rámec pro inteligentní a podmíněnou finanční pomoc by měl posílit finanční stabilitu eurozóny a zároveň zabránit vzniku morálního hazardu. Základem tohoto mechanismu pro řešení krizí v eurozóně jsou přísná podmíněnost a úrokové sazby, které vytvářejí pobídky k návratu k tržnímu financování a zajišťují účinnost finanční podpory. Selžou-li preventivní krizová opatření a vznikne tak objektivní potřeba financování, aktivuje se pomoc jako poslední řešení s cílem ochránit finanční stabilitu eurozóny jako celku. Doprovázel by ji podrobný a náročný program podmíněnosti politiky, jehož účelem by bylo zajistit, aby období pomoci bylo využito k provedení nezbytné korekce (fiskální a strukturální) s cílem zajištění dlouhodobé solventnosti a usnadnění co nejrychlejšího návratu k tržnímu financování.

Finanční pomoc by měla být poskytnuta ve formě úvěrů. Poskytnutí úvěru členskému státu eurozóny není na rozdíl od převzetí jeho dluhu v rozporu s článkem 125 Smlouvy o fungování Evropské unie. Program v oblasti politiky a podmíněnost by měly být stanoveny v souladu s článkem 136 Smlouvy o fungování Evropské unie. Zkušenost s pomocí EU platebním bilancím členských států mimo eurozónu ukázala, že jednotný rámec, ve kterém EU vydává dluhopisy na financování naléhavých úvěrů, je dobrou kombinací relativní účinnosti řízení a politického dohledu prováděného Radou.

Podmíněnost politiky se nejprve musí zaměřit na řešení výchozí nerovnováhy v příslušném členském státě s cílem zajistit hladké fungování HMU. Podmíněnost by zpravidla zahrnovala vhodnou kombinaci fiskální konsolidace a posílení fiskálního řízení včetně daňové politiky, stabilizaci finančního odvětví, pokud potíže finančního odvětví způsobují problémy veřejných financí, a širší politické zásahy k obnovení makroekonomické stability a vnější životaschopnosti. Kromě rozpočtového hlediska by měla být věnována zvýšená pozornost řešení makroekonomické nerovnováhy, včetně vývoje v oblasti konkurenceschopnosti a výchozích strukturálních problémů. To bude vyžadovat přísnější dohled, náročnější koordinaci politiky a tvrdší návazná opatření s cílem zajistit rychlé provedení strukturálních reforem.

Dne 9. května Rada ECOFIN na návrh Komise rozhodla o zřízení dočasného evropského stabilizačního mechanismu s cílem řešit okamžité potřeby vyplývající z krize. Ten je součástí většího balíčku, který v odůvodněných případech zahrnuje pevné závazky k fiskální konsolidaci a zapojení MMF prostřednictvím jeho obvyklých nástrojů v souladu s nedávnými evropskými programy.

Tento mechanismus byl vytvořen v reakci na stávající mimořádné okolnosti a zahrnuje celkovou finanční pomoc ve výši až 500 miliard EUR. Finanční pomoc bude v souvislosti se společnou podporou EU a MMF velmi silně podmíněna a bude poskytnuta za podmínek podobných podmínkám MMF. Tento mechanismus bude financován ze dvou vzájemně se doplňujících zdrojů. První může podle nařízení Rady vycházejícího z čl. 122 odst. 2 poskytnout až 60 miliard EUR. Kromě toho jsou členské státy eurozóny připraveny tyto zdroje doplnit na základě mezivládní dohody prostřednictvím jednotky pro speciální účel. Tato jednotka pro speciální účel si za použití finančních záruk zúčastněných členských států vypůjčí až 440 miliard EUR.

Tento mechanismus z velké části respektuje hlavní zásady stálého pevného mechanismu pro řešení krizí. Proto se Komise domnívá, že nejvyšší prioritou nyní musí být plné zprovoznění tohoto mechanismu. Na základě této zkušenosti Komise ve střednědobém až dlouhodobém horizontu hodlá navrhnout stálý mechanismus pro řešení krizí.

IV. DALšÍ KROKY

Komise v souladu se svými povinnostmi vyplývajícími ze Smlouvy rozpracuje reformní návrhy předložené v tomto sdělení. Považuje za důležité rychle pokročit v reformním programu předloženém v tomto sdělení. Současná hospodářská situace vyžaduje naléhavé kroky k provedení navržených opatření ke zlepšení správy ekonomických záležitostí EU a eurozóny. První evropský semestr by měl být zahájen na počátku roku 2011.

Komise je připravena rychle předložit návrhy právních předpisů , včetně změn nařízení, na nichž je založen Pakt o stabilitě a růstu, s cílem zlepšit prevenci a nápravu makroekonomické nerovnováhy v rámci eurozóny a zavést stálejší rámec pro řízení krizí.

[1] Uvedené poměry přebytků běžného účtu odrážejí kombinované přebytky Německa, Lucemburska, Nizozemska, Rakouska a Finska. Poměry schodku běžného účtu odrážejí kombinované schodky Irska, Řecka, Španělska, Kypru a Portugalska.

[2] Závěry Rady ECOFIN ze dne 9. května 2010.

[3] Komise se v minulosti opakovaně zasazovala o hlubší a širší koordinaci v eurozóně, a to i ve výročním prohlášení o eurozóně 2009 a ve sdělení z roku 2008 nazvaném „Deset let HMU: úspěchy a problémy po prvních deseti letech fungování Hospodářské a měnové unie“.