4.8.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/1

---

450. PLENÁRNÍ ZASEDÁNÍ VE DNECH 14. A 15. LEDNA 2009

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Sociální a environmentální rozměr vnitřního trhu

(2009/C 182/01)

Zpravodaj: pan ADAMCZYK

Dne 17. ledna 2008 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Sociální a environmentální rozměr vnitřního trhu.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. ledna 2009. Zpravodajem byl pan ADAMCZYK.

Na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 14. ledna), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 94 hlasy pro, 29 hlasů bylo proti a 15 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry

1.1   Vnitřní trh, přestože není samoúčelný, je nástrojem, který přispívá k růstu blahobytu občanů EU, zvyšuje jejich prosperitu, přístup ke zboží a službám a kvalitu a jistotu jejich pracovních míst a dává jim příležitost cestovat, žít, pracovat a studovat kdekoliv v EU.

1.2   Pokrok je spojen s rozsáhlejšími příležitostmi, které vnitřní trh nabízí jak podnikům (díky expanzi trhů se zbožím a službami a díky svobodě investování), tak pracovníkům, kterým dává nebývalou možnost hledat si zaměstnání v kterémkoliv členském státu EU podle své volby.

1.3   Pokud si chce Evropa z dlouhodobého hlediska zachovat svoji konkurenceschopnost, musí vnitřní trh zajistit udržitelný a dlouhodobý růst, což znamená také zohlednit environmentální rozměr. Tuto velkou výzvu je proto třeba vzít v úvahu v nových normách, pravidlech, výrobcích a nápadech, přestože by to mohlo vést k nevyhnutelnému napětí v některých odvětvích, zejména proto, že veškerá tato činnost je smysluplná pouze za předpokladu, že bude evropskému hospodářství ponechána šance na přežití, tedy že nedojde k oslabení krátkodobé konkurenceschopnosti.

1.4   Konečným cílem je výrazně zlepšit fungování vnitřního trhu v sociálně tržní ekonomice, tj. zaručit rovné podmínky pro všechny zainteresované subjekty a zajistit, aby prováděly svoji činnost ve stejném právním prostředí. To je zásadní pro vytvoření podmínek spravedlivé hospodářské soutěže, vytvoření většího počtu kvalitnějších pracovních míst na základě integrace sociálního a environmentálního rozměru na vnitřním trhu, aby se zvýšila konkurenceschopnost EU.

1.5   Evropské instituce musejí ve svém přístupu k prohloubení vnitřního trhu vzít úvahu legitimní zájmy podniků a potřebu respektovat základní sociální práva, která uznává právo EU, mezinárodní pracovní normy a legislativu jednotlivých členských států, včetně práva na kolektivní vyjednávání.

1.6   Aby mohl vnitřní trh řádně fungovat, je třeba vyřešit některé nejasnosti ohledně používání právních předpisů EU. Jasný a předvídatelný právní rámec je totiž základním předpokladem dalšího rozvoje a prohloubení vnitřního trhu.

1.7   Konkrétněji lze uvést, že vzhledem k rozporům, ve které vyústily nedávné rozsudky Evropského soudního dvora týkající se právního výkladu směrnice o vysílání pracovníků, se požadavek na přezkum této směrnice nebo na uzavření dodatečné dohody mezi sociálními partnery zdá být legitimní.

1.8   Jako prostředník mezi institucemi a veřejností by v tomto směru by mohla být velmi důležitá síť SOLVIT. Tato síť však velmi nedostatečně financována, má extrémně malý počet zaměstnanců a je nutné přehodnotit její úlohu a fungování.

2.   Úvod

2.1   Vnitřní trh se stále ještě buduje, nicméně i přesto již občanům EU přinesl řadu konkrétních výhod a je sám o sobě hlavním úspěchem, jehož bylo v procesu evropské integrace dosaženo (1). Postupné otevírání trhů a odstraňování překážek však s sebou přineslo řadu potíží a problémů, které je nutné vyřešit, pokud má další prohlubování vnitřního trhu získat podporu.

2.2   Je třeba mít na paměti, že rozvoj vnitřního trhu není samoúčelný, ale je spíše nástrojem, který zvyšuje životní úroveň a prosperitu občanů Evropské Unie a jejich přístup ke zboží a službám, zlepšuje kvalitu a jistotu jejich pracovních míst a dává jim příležitost svobodně cestovat, žít a pracovat kdekoliv v EU (2). Tyto výhody jsou neoddělitelně spjaty s vyšší volností, kterou mají podniky ve své činnosti např. díky rozšíření trhu se zbožím a službami a svobodě investování.

2.3   Postupné odstraňování překážek v oblastech přímo spojených se čtyřmi svobodami může vést k problémům a napětím tam, kde stále ještě existují podstatné rozdíly mezi různými členskými státy. To se týká především otázek jako jsou platy, sociální zabezpečení, pracovní právo a práva sociálních partnerů. Možnými a do určité míry využívanými způsoby eliminace těchto napětí jsou dodatečné předpisy, jejichž cílem je:

—	vyřešit nejasnosti v oblasti práva, které vznikly v důsledku používání předpisů z různých zemí,

—	potírat sociální dumping a nekalou soutěž,

—	chránit práva spotřebitele (3),

—	zaručit výrobcům a dodavatelům zboží a poskytovatelům služeb skutečný přístup na evropský vnitřní trh,

—	prostřednictvím univerzálních politik zaručit přístup ke všemu zboží a ke všem službám, především službám obecného zájmu (4),

—	podporovat aktivní politiky na zaručení rovnosti žen a mužů a na boj proti všem formám diskriminace.

2.4   Pro zaručení řádného fungování vnitřního trhu je třeba vyřešit různé nejasnosti ohledně používání právních předpisů EU. Je absolutně nepřípustné, aby v otázkách, které pro ně mají klíčový význam, byli sociální partneři nuceni obracet se na Evropský soudní dvůr, z jehož rozsudků někdy pramení neporozumění nebo spory.

2.5   V této souvislosti je třeba ocenit, že se Komise rozhodla vyzvat sociální partnery a členské státy k diskusi o záležitostech vznesených nedávnými rozsudky Soudního dvora a uspořádala fórum k debatě o tom, jak respektovat sociální práva na pozadí zvyšující se pracovní mobility (5).

3.   Vnitřní trh – přínos a výzvy

3.1   Vnitřní trh přinesl celou řadu výhod. Ty zahrnují výhody pro podniky, zaměstnance i pro širokou veřejnost, která má z úspěšného fungování vnitřního trhu prospěch v několika oblastech. Mezi nesporné úspěchy vnitřního trhu patří růst prosperity spojený s rostoucím HDP, svoboda cestovat, žít, pracovat a studovat v kterémkoliv členském státu EU, mnohem širší přístup ke zboží a službám vysoké kvality často za nižší ceny, který souvisí s vyšším přístupem výrobců, obchodníků a poskytovatelů služeb na vnitřní trh, a v neposlední řadě rozšíření práv spotřebitelů, která teď platí v celé EU nezávisle na státu, ve kterém došlo k nákupu.

3.2   Pramenem sporů jsou nadále omezení volného pohybu osob pocházejících z několika členských států ve formě „přechodných období“, a to i přes svou omezenou délku. Je však třeba si povšimnout, že ochrana trhu práce ve státech, které zavedly přechodné období, se ukázala obtížnější než se očekávalo. Odliv kvalifikovaných pracovníků hledajících zaměstnání představuje stejně tak problém pro jejich země původu.

3.3   EHSV se však domnívá (6), že integrace trhů práce je nejlepší zárukou proti sociálnímu vyloučení. Komise by měla spolu se sociálními partnery pracovat na lepším využití potenciálu evropské pracovní síly v našich rychle se měnících společnostech. Jedním z problémů, které je stále třeba vyřešit, je vzájemné uznávání kvalifikací (7).

3.4   Výhody pro podniky zahrnují přístup na rozsáhlý trh s téměř 500 miliony obyvateli, snadnější přeshraniční obchod a procedury při zakládání podniku, širší používání evropských norem a označování, lepší přeshraniční spolupráci a lepší transfer technologií. Další přínosem je snadný přístup na kapitálové trhy, ačkoli fungování finančních služeb je stále ještě třeba zlepšit. Bez ohledu na to, zda se tyto úspěchy vnitřního trhu týkají podniků nebo přímo veřejnosti, všechny mají své sociální důsledky a jsou s nimi spojeny individuální výzvy.

3.5   Mohlo by se zdát samozřejmé, že vytvoření vnitřního trhu s sebou přineslo nebývalý hospodářský růst, jenž má kladný vliv na sociální blahobyt občanů, stále se však diskutuje o tom, zda stupeň otevřenosti trhu a rozsah regulace v jednotlivých oblastech jsou ze sociálního hlediska žádoucí nebo přijatelné. Spory ohledně nedávných rozsudků Evropského soudního dvora (ve věci Viking (8), Laval (9), Rüffert (10), Komise v. Lucembursko (11)), dřívější diskuse o směrnici o službách a problémy spojené s otevřením trhů práce, sociálním dumpingem, nekalou soutěží a dopadem vnitřního trhu na fungování evropského sociálního modelu si jistě zaslouží rozbor a případně rozhodnutí ohledně nové legislativy nebo koregulace.

3.6   Vlivem vnitřního trhu se snížily ceny mnoha výrobků, což je dobré jak pro spotřebitele, tak pro konkurenceschopnost evropského hospodářství. K poklesu cen však často dochází na úkor zaměstnanců, kteří jsou propouštěni následkem restrukturalizace podniku nebo přemístění pracovního místa jinam. Ze sociálního hlediska je tedy nezbytné sladit zájmy spotřebitelů, tj. nízké ceny, se zájmy zaměstnanců, tj. jistota pracovního místa, pracovní normy a pracovní a platové podmínky.

3.7   Hospodářský růst spojený s vnitřním trhem také přispěl k vytvoření nových pracovních míst. Tento jev by se dal považovat za pozitivní, pokud by ovšem nebylo toho, že tato pracovní místa jsou často velmi špatně placena vzhledem k potřebě udržet jejich konkurenceschopnost.

3.8   V tomto směru je třeba zdůraznit, že Evropa dosáhla svojí vysoké konkurenceschopnosti především prostřednictvím investic do nových technologií, školení a vzdělávání pracovníků, zlepšení organizace práce, lepších zdravotních a bezpečnostních podmínek na pracovišti a rovněž aktivní podpory sociálního dialogu a sociálního partnerství. Nicméně vzhledem k tomu, že pracovníci jsou zároveň spotřebitelé, může zvyšování konkurenceschopnosti hospodářství omezováním nákladů na pracovní sílu vést ve skutečnosti k poklesu kupní síly, tj. jinými slovy k nižší spotřebě a omezenému růstu.

3.9   Částečné otevření trhu práce pracovním migrantům skýtá řadu vlastních specifických problémů. Některým členským státům se nepodařilo účinně začlenit pracovní migranty do svých opatření v oblasti kolektivního pracovního práva a/nebo jiných pravidel, právních předpisů či postupů, což v důsledku podkopává místní pracovní normy a umožňuje rozšíření šedé ekonomiky. To vede ke zhoršení pracovních podmínek a narušení sociálního dialogu a následně k sociálnímu dumpingu a nekalé soutěži. Takovému vývoji událostí by měly důsledně čelit jak odborové svazy, tak organizace zaměstnavatelů.

3.10   Některé zainteresované strany označily určité postupy podniků zaměstnávajících vysílané pracovníky za sociální dumping a nekalou soutěž. Evropský soudní dvůr ve svých rozsudcích ve věcech Viking, Laval, Rüffert a Komise vs. Lucembursko navíc rozhodl, že takové praktiky jsou legální a v souladu se směrnicí o vysílání pracovníků, což vedlo k velkým sporům, především proto, že tyto rozsudky byly jasně v rozporu s prohlášeným účelem směrnice. Podpora přeshraničního poskytování služeb vyžaduje spravedlivou hospodářskou soutěž a záruky práv zaměstnanců. Zdá se tedy, že pro zajištění rovných příležitostí, spravedlivé hospodářské soutěže a dodržování práv zaměstnanců bude třeba, aby byly přijaty nové právní iniciativy a aby sociální partneři mezi sebou zahájili další jednání, především na téma vysílaných pracovníků.

3.11   Výbor (12) se však domnívá, že než budou vypracovány nové předpisy, je naléhavě nutné přijmout opatření na zajištění řádného provedení směrnice 96/71/ES, především vzhledem k tomu, že jejích cílů nebylo plně dosaženo ani 10 let po jejím uzákonění.

3.12   Zvláštní problematikou zůstává otázka otevření trhu služeb a problémy spojené se službami obecného zájmu, které mimo jiné pokrývá nedávno přijatá směrnice o službách. Tato směrnice je v současnosti prováděna a nelze tedy ještě posoudit její dopad. Je však jasné, že sociální rozměr základních služeb přesahuje pouhou problematiku zaměstnance a samotný sociální dialog a že se rovněž týká zaručení přístupu k těmto službám pro všechny (13).

3.13   Vzhledem k nedávnému růstu cen v Evropě je otázka přístupu ke službám obecného zájmu úzce spojena s otázkou jejich dostupnosti, především co se týče energie. Na problém dodávek energie však nelze nahlížet pouze v souvislosti s nedávným a velmi pravděpodobně i budoucím růstem cen, je třeba vzít v úvahu také environmentální aspekty spotřeby energie.

4.   Dopad nedávných rozsudků na vnitřní trh

4.1   Pro řádné fungování vnitřní trhu je zapotřebí jasný soubor pravidel. Jeho další integrace bude silně záviset na míře, do jaké lze v jasném a předvídatelném právním rámci nalézt přijatelnou rovnováhu mezi jeho hospodářským, sociálním a environmentálním rozměrem.

Nedávné rozsudky Evropského soudního dvora vedly ke sporům v průmyslových kruzích v celé Evropě. Pro obnovení velmi potřebné důvěry veřejnosti je tedy zásadní nalézt řešení otázek, které jsou stále kontroverzní.

4.2.1   Ve věci Viking hrozila Mezinárodní federace pracovníků v dopravě (International Transport workers’ federation – ITF) a Svaz finských námořníků (Finnish Seamen’s Union) společnosti Viking Line protestní akcí kvůli jejímu plánu změnit finskou vlajku jednoho z jejích plavidel za estonskou a nahradit posádku levnějšími námořníky z Estonska. Evropský soudní dvůr rozhodl, že hrozba stávkou s cílem přinutit zaměstnavatele, aby uzavřel kolektivní smlouvu, by v tomto případě mohla omezit právo dotčené společnosti na usazování.

4.2.2   Ve věci Laval šlo o lotyšskou společnost, která vysílala pracovníky do Švédska za pracovních podmínek platných v Lotyšsku, které byly na podstatně nižší úrovni, než kolektivní smlouvou stanovené pracovní podmínky ve Švédsku. Švédské odbory reagovaly protestní akcí a zorganizovaly blokádu dodávek do lokality Vaxholm. Evropský soudní dvůr rozhodl, že v případech, kde se aplikuje směrnice o vysílání pracovníků, je protiprávní, aby odbory organizovaly protestní akci s cílem získat lepší pracovní podmínky, než určují povinná ustanovení pro účely minimální ochrany ve směrnici.

4.2.3   Ve věci Rüffert šlo o to, že jedna německá firma vyhrála nabídkové řízení vypsané spolkovou zemí Dolní Sasko (Land Niedersachsen), které zahrnovalo stavební práce v jisté věznici. Německá firma zadala práci subdodavatelské firmě z Polska, která pracovníkům zaplatila pouze 47 % minimální mzdy, stanovené regionální odvětvovou kolektivní smlouvou. Spolková země Dolní Sasko zakázku následně zrušila, ale podle rozhodnutí Evropského soudního dvora je místní zákon, který nutí veřejné zadavatele stavebních prací k dodržování kolektivních smluv, slučitelný se směrnicí o vysílání pracovníků pouze tehdy, když byla smlouva prohlášena za všeobecně závaznou.

4.2.4   Ve věci Komise Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství Evropský soudní dvůr podpořil stížnost Komise a rozhodl, že Lucemburské velkovévodství zašlo příliš daleko při provádění směrnice o vysílání pracovníků, pokud jde o požadavky platné v této zemi pro domácí společnosti, týkající se mimo jiné maximální délky pracovní doby a minimální doby odpočinku, automatické indexace platu a dodržování kolektivních smluv.

4.3   Rozsudky ve výše uvedených věcech také zvýšily obavy ohledně toho, jak Evropský soudní dvůr vykládá směrnici EU o vysílání pracovníků. Tyto případy byly vysoce rozporuplné a mnoho subjektů je považovalo za podporu mzdového dumpingu. V těchto případech zahraniční společnosti obcházely kolektivní smlouvy, právní či správní předpisy a postupy platné v zemi, ve které provozovaly svoji činnost, čímž poškozovaly místní společnosti a zaměstnance.

4.4   Vnitřní trh musí být zdrojem právní jistoty, ne nejasnosti. Dohodnout se na zásadách, které je třeba přezkoumat v souladu se zákony a jejich interpretací, a nalézt jasné společné zájmy má tedy rozhodující význam.

5.   Mechanismy a nástroje lepšího fungování vnitřního trhu

5.1   Fungování vnitřního trhu je postupně doplňováno o řadu mechanismů, které zlepšují jeho chod. Tyto mechanismy mohou být užitečné při posouzení kanálů, které budou vhodné ke zlepšení integrace sociálního i environmentálního rozměru na vnitřním trhu.

5.2   V souvislosti s nejnovějšími rozšířeními byly v posledních letech byly obnoveny diskuse o harmonizaci a vzájemném uznávání. Panuje široká shoda o tom, že je třeba se zaměřit na harmonizaci toho, co je skutečně nezbytné, a že není reálné usilovat o nadměrnou harmonizaci v Evropské unii o 27 členských státech. Na druhé straně vzájemné uznávání je široce opomíjeno, přestože je jedním z pilířů vnitřního trhu. Harmonizace by mohla být užitečná pro budování evropského sociálního modelu, sociální rozměr však zůstává do velké míry doménou 27 členských států (často za plné podpory sociálních partnerů), což je v souladu se zásadou subsidiarity. Mohla by však být účelná v environmentální oblasti, když by se v souladu s ambiciózními cíli, které si Unie dala, stanovila pravidla pro výrobky a postupy.

5.3   Jako prostředník mezi institucemi a veřejností by v tomto směru by mohla být velmi důležitá síť SOLVIT, která je odpovědná za informování, poradenství a přezkum otázek vnitřního trhu týkajících se společností, spotřebitelů, pracovníků atd. ve členských státech. Shromažďuje veliké množství dat a know-how. Všeobecně vzato je však tato síť velmi nedostatečně financována, má extrémně malý počet zaměstnanců a je nutné přehodnotit její úlohu a fungování.

5.4   „Nový přístup“ vedl k tomu, že se zákonodárci EU při stanovení základních požadavků drží zkrátka a svěřují technické aspekty normalizačním orgánům. Tento přístup lze jen stěží použít u sociálního rozměru, ale mohl by mít – a již skutečně má – zásadní význam v environmentální oblasti (normy kvality atd., bylo by vhodné, aby Komise aktualizovala řadu relevantních oblastí).

5.5   Stálým jablkem sváru je zásada země původu, jak ostatně dokazuje skutečnost, že organizace spotřebitelů s ní nejsou spokojeny. Podle této zásady se při provedení akce nebo poskytnutí služby v jedné zemi a příjmu této akce nebo služby v jiné zemi použijí zákony země, ve které je akce provedena nebo služba poskytnuta. Cílem této zásady je stimulovat volný pohyb zboží a služeb a podpořit přeshraniční soutěž. Byla však zamítnuta při projednávání směrnice o službách, jelikož by podle ní státy v podstatě musely použít různé právní režimy pro společnosti a osoby podle jejich země původu.

5.6   Dobrým příkladem toho, jak by bylo možné zlepšit celoevropskou regulaci, je Lamfalussyho postup, neboť přinesl logičtější výklad a jednodušší sblížení národních postupů a tradicí ve specifických otázkách regulace. Kromě příkladu finančních služeb je Lamfalussyho postup východiskem pro vytvoření systému, který zajistí kvalitu a jednoduchost. Otázkou zůstává, zda je možné ho využít jako účinnějšího mechanismu pro vydávání zákonů v jiných oblastech, především v oblasti životního prostředí.

5.7   „Montiho ustanovení“ upozorňuje v souvislosti s volným pohybem zboží na skutečnost, že směrnici nelze vykládat tak, že by jakýmkoliv způsobem ovlivňovala uplatňování základních práv EU, včetně práva zaměstnanců na protestní akci. Nedávné rozsudky Evropského soudního dvora zpochybnily platnost Montiho ustanovení a je důležité vyjasnit, kde jsou jeho hranice a proč.

6.   Lepší rámec integrace životního prostředí do vnitřního trhu

6.1   Energetika i životní prostředí se staly hlavními prioritami vlád a občanů v Evropě a v dohledné době jimi zůstanou. Ochrana životního prostředí je často bohužel považována za zátěž trhu, za nový soubor negativních podmínek, které nutně zasahují do konkurenceschopnosti podniku.

6.2   Na druhé straně však dnes panuje shoda o tom, že nejúčinnějším způsobem, jak zajistit konkurenceschopnost Evropy v budoucnosti, je výrazně pokročit v rozvoji nápadů, výrobků a norem, které budou reagovat na jednu z nejdůležitějších výzev, kterým lidstvo v současnosti čelí, a vytvořit vnitřní trh, jenž skutečně zohledňuje environmentální rozměr jako ústřední součást tohoto cíle. To však neubírá na skutečnosti, že nové předpisy v této oblasti mohou nevyhnutelně způsobit napětí v určitých odvětvích, zejména vzhledem k tomu, že také krátkodobá konkurenceschopnost zůstává věcí zásadního významu.

6.3   Amsterodamská smlouva posílila myšlenku integrace environmentálního rozměru do jiných politik, jelikož tento rozměr je klíčem k podpoře udržitelného rozvoje. Evropská komise prozkoumala způsoby zlepšení součinnosti mezi jednotným trhem a environmentálními otázkami zohledněním opatření jako jsou veřejné zakázky, účinné posouzení dopadu, normalizace, účetní výkaznictví či ekonomické nástroje jako environmentální daně atp. Komise se také zabývala novými odvětvími a problémy, které mohou vyžadovat harmonizační opatření.

6.4   Vzhledem k rozsahu odvětví a postupů, jež je potřeba doplnit o rozměr udržitelného rozvoje, není integrace environmentálních otázek do jednotného trhu dodnes jasnou záležitostí. Ovlivňuje důležité oblasti politik jako je energetika a doprava a otázky, které byly dřív omezeny na volný pohyb zboží, se rozšířily i na jiné oblasti. Z tohoto důvodu a vzhledem k velkému významu životního prostředí v dnešní politické agendě by bylo potřebné mnohem více pokročit v těch specifických otázkách, které lze zlepšit, a stanovit, které tržní nástroje by k dosažení těchto cílů byly nejvhodnější.

7.   Závěrečné poznámky

7.1   Vnitřní trh se neustále vyvíjí. Konečným cílem je vytvořit vnitřní trh bez jakýchkoliv překážek. Dokončený vnitřní trh znamená, že všechny zainteresované strany mají rovný přístup na každý národní trh. A v neposlední řadě, rovný přístup na trhy jednotlivých členských států také znamená, že podniky, pracovníci a poskytovatelé služeb pracují ve stejném právním prostředí, čímž jsou zaručeny rovné podmínky a je zabráněno nekalé soutěži uvnitř Evropské unie a snižování konkurenceschopnosti vnitřního trhu jako celku.

7.2   Výbor vyjádřil názor (14), že úspěch vnitřního trhu je sdílenou odpovědností Evropské unie a členských států, které se musejí aktivněji zapojit. Je také třeba zdůraznit úlohu sociálních partnerů v budování vnitřního trhu a v jeho posilování.

7.3   Probíhající diskuse o omezeních evropské integrace, včetně nedávného projednávání směrnice o službách, ukazuje jak je těžké sladit zásady vnitřního trhu s potřebou vysokých sociálních standardů, sociální ochrany, fungujících a dostupných veřejných služeb a spravedlivé hospodářské soutěže. Diskuse o vnitřním trhu by se měly v první řadě zaměřit na poskytnutí odpovědi na tyto legitimní otázky. Evropské instituce musejí v těchto odpovědích zohlednit jak legitimní zájmy podniků, tak skutečnost, že ekonomické svobody je nutné regulovat, aby se zajistilo, že nebudou omezovat základní sociální práva uznávaná v zákonech EU, mezinárodních pracovních normách a zákonech jednotlivých členských států, včetně práva na vyjednávání a práva na uzavírání a provádění kolektivních smluv.

7.4   Nedávné sdělení Komise o obnovené sociální agendě (15) podtrhuje silný závazek Evropy ohledně harmonických, soudržných a inkluzivních společností dodržujících základní práva ve zdravých sociálně tržních ekonomikách. Komise se také zavazuje k zajištění toho, aby nedošlo k žádnému rozporu mezi základními svobodami vyplývajícími ze Smlouvy a ochranou základních práv.

7.5   Fungování vnitřního trhu podle ustanovení Lisabonské smlouvy je stále ještě třeba posoudit, z prvního hodnocení textu Smlouvy, které EHSV provedl, však vyplývá, že vnitřní trh je definován na sociálnějším základě, a to i přesto, že neprošel strukturální změnou.

---

(1)  KOM(2007) 724 v konečném znění.

(2)  Úř. věst. C 93, 27.4.2007, s. 25.

(3)  Úř. věst. C 175, 27.7.2007, s. 14.

(4)  Úř. věst. C 175, 27.7.2007, s. 14.

(5)  KOM (2008) 412 v konečném znění.

(6)  Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 15.

(7)  Úř. věst. C 224, 30.8.2008, s. 100.

(8)  Úř. věst. C 51, 23.2.2008, věc C-438/05.

(9)  Úř. věst. C 51, 23.2.2008, věc C-341/05.

(10)  Úř. věst. C 128, 24.5.2008, věc C-346/06.

(11)  Úř. věst. C 209, 15.8.2008, věc C-319/06.

(12)  Úř. věst. C 151, 17.6.2008, s. 45.

(13)  Úř. věst. C 161, 13.7.2007, s. 80.

(14)  Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 15.

(15)  KOM(2008) 412 v konečném znění.

---

---