52009DC0408

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 30.7.2009

KOM(2009) 408 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU

Třetí zpráva o používání směrnice Rady 93/7/EHS o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu

OBSAH

1. Úvod 3

2. Druhá hodnotící zpráva o používání směrnice 93/7/EHS (1999−2003): závěry 3

3. Vývoj po druhé zprávě (2004−2007) 4

3.1. Přistoupení dvanácti nových členských států 4

3.2. Studie o sledovatelnosti kulturních statků: rozšíření na dvanáct nových členských států (2007) 4

4. Používání směrnice v období 2004–2007 5

4.1. Zprávy členských států o používání směrnice 5

4.2. Hodnocení používání směrnice 6

4.2.1. Správní spolupráce a výměna informací mezi orgány (článek 4) 6

4.2.2. Řízení o navrácení (článek 5) 7

5. Závěry 7

6. Další postup 8

PŘÍLOHA 9

1. ÚVOD

Směrnice Rady 93/7/EHS, přijatá dne 15. března 1993[1], zavádí mechanismy spolupráce mezi národními orgány a právní řízení o navrácení kulturních statků, které byly neoprávněně vyvezeny z území členského státu.

Na úrovni Společenství se na kulturní statky vztahují ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen „Smlouva o ES“), a zejména ustanovení o volném pohybu zboží. Zejména články 28 a 29 Smlouvy o ES zakazují opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením dovozu nebo vývozu. Článek 30 však stanoví, že články 28 a 29 Smlouvy o ES nebrání zákazům nebo omezením dovozu, vývozu nebo tranzitu, které jsou odůvodněny zejména „ochranou národních pokladů s uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotou“. A tak v souladu s tímto článkem si členské státy ponechávají právo určit kulturní statky, které považují za národní poklady, a možnost přijmout nezbytná opatření na jejich ochranu.

Směrnice 93/7/EHS je tedy doprovodným opatřením k vnitřnímu trhu, jehož cílem je sladit působení vnitřního trhu se zárukou ochrany kulturních statků se statusem národních pokladů umělecké, historické nebo archeologické hodnoty podle článku 30 Smlouvy o ES pro členské státy.

V souladu s čl. 16 odst. 2 směrnice zasílá Komise Evropskému parlamentu, Radě a Hospodářskému a sociálnímu výboru každé tři roky zprávu o posouzení používání uvedené směrnice[2].

Tento dokument je třetí zprávou o posouzení směrnice. Vztahuje se na období 2004−2007 a analyzuje uplatňování směrnice v členských státech[3].

2. DRUHÁ HODNOTÍCÍ ZPRÁVA O POUžÍVÁNÍ SMěRNICE 93/7/EHS (1999−2003): ZÁVěRY

Druhá zpráva uváděla stanovisko členských států, že směrnice je užitečná, pokud jde o ochranu kulturního dědictví, a že právní rámec Společenství vytvořený touto směrnici je dostatečný, přestože se ukázalo, že bude nutné provést jistá zlepšení. Tato druhá zpráva dospěla k závěru, že by mělo dojít ke:

- zlepšení spolupráce a výměny informací mezi členskými státy,

- prodloužení jednoleté lhůty pro řízení o navrácení,

- zachování finančních limitů,

- nezměněnému zachování periodicity hodnotících zpráv.

Komise uvedla, že chce v otázce doby navracení a periodicity zpráv kontaktovat Poradní výbor pro kulturní statky.

3. VÝVOJ PO DRUHÉ ZPRÁVě (2004−2007)

3.1. Přistoupení dvanácti nových členských států

Před každým přistoupením Komise prověřila návrhy vnitrostátních opatření týkajících se provedení směrnice. Členské státy mohly rovněž využívat pravidelné technické pomoci, aby bylo správné provedení usnadněno.

Komise zahájila řízení pro porušení Smlouvy proti některým členským státům[4], neboť neoznámily svá vnitrostátní prováděcí ustanovení ve stanovené lhůtě. Po oznámení a prověření vnitrostátních opatření byla tato řízení uzavřena.

V období, během kterého došlo ke dvěma přistoupením (2004 a 2007), se Poradní výbor pro kulturní statky (nyní přejmenovaný na „Výbor pro vývoz a navracení kulturních statků“) sešel jednou, a sice 16. února 2005. Mezi otázkami týkajícími se směrnice, které členské státy uvedly, je rovněž otázka týkající se nutnosti prodloužení jednoleté lhůty pro řízení o navrácení. Tuto žádost předloženou Řeckem podpořily i jiné členské státy jako Španělsko a Itálie.

3.2. Studie o sledovatelnosti kulturních statků: rozšíření na dvanáct nových členských států (2007)

Na konci roku 2006 Komise požádala o rozšíření studie o sledovatelnosti kulturních statků v 15 starých členských státech a ve třech zemích Evropského hospodářského prostoru o dvanáct nových členských států. Nová studie z roku 2007 potvrdila závěry studie z roku 2004[5], konkrétně skutečnost, že sledovatelnost je zaručena jen pro národní poklady a v menší míře pro kulturní statky, které jsou v oběhu na základě povolení o výstupu.

Tato studie mimo jiné potvrdila doporučení základní studie, konkrétně důležitost

- přijmout jednotný vzor povolení pro přepravu kulturních statků uvnitř Společenství,

- vytvořit evropskou databázi povolení pro přepravu a vývoz do třetích zemí,

- zavést systém označování kulturních statků a

- zavést síť pro posílení spolupráce mezi příslušnými orgány členských států.

Některé členské státy, např. Francie, by tato doporučení rády prověřily v rámci Výboru pro vývoz a navracení kulturních statků. Komise se nicméně domnívá, že tato doporučení překračující právní rámec směrnice 93/7/EHS musí být vyhodnocena s ohledem na zásady týkající se volného pohybu zboží mezi členskými státy (články 28 až 20 Smlouvy o ES)[6].

4. POUžÍVÁNÍ SMěRNICE V OBDOBÍ 2004–2007

4.1. Zprávy členských států o používání směrnice

V souladu s čl. 16 odst. 1 směrnice jsou členské státy povinny předat Komisi každé tři roky zprávu o používání směrnice[7].

Členské státy obecně považují směrnici za vhodný nástroj pro navracení národních pokladů neoprávněně vyvezených z území některého členského státu a nacházejících se v jiném členském státu. Členské státy se rovněž shodují v tom, že ačkoli má směrnice určitou preventivní povahu co do zachování kulturního dědictví, není sama o sobě nástrojem pro potírání protiprávního obchodu s kulturními statky.

Vnitrostátní zprávy uvádějí, že:

- směrnice není uplatňována často, ať už v rámci správní spolupráce nebo při navracení (viz příloha)[8],

- je žádoucí, aby došlo k posílení správní spolupráce příslušných orgánů na vnitrostátní úrovni a na úrovni Společenství,

- je nutné směrnici upravit, aby byla účinnější.

Většina členských států ostatně odůvodňuje malý počet použití směrnice administrativní složitostí a finančními náklady na její provádění. Stejné státy uvádějí, že z tohoto důvodu vnitrostátní orgány upřednostňují občanskoprávní nebo trestní řízení. Některé státy, jako Francie, Itálie nebo Maďarsko, se domnívají, že omezení pole působnosti pouze na národní poklady uvedené v příloze směrnice nebo které jsou součástí veřejných sbírek nebo inventářů církevních zařízení, představuje dodatečné omezení.

Zlepšení navržená členskými státy

S cílem zlepšit účinnost směrnice téměř všechny členské státy souhlasí se změnou čl. 7 odst. 1, aby bylo možné prodloužit lhůtu pro navrácení. V současnosti tato lhůta činí jeden rok a mohla by být prodloužena na tři roky. Například Francie a Itálie se domnívají, že musí být vyjasněn začátek příslušného období.

Převážná většina členských států (mezi nimi Belgie, Německo, Španělsko, Kypr, Maďarsko, Polsko, Slovinsko a Slovensko) rovněž souhlasí se změnou přílohy směrnice, spočívající buď v přidání nových kategorií kulturních statků, jako jsou některá díla současného umění, nebo úpravě stávajících finančních limitů[9], nebo změně periodicity zpráv.

Česká republika, Francie, Itálie a Rakousko poukazují na potíže vzniklé během navracení, například různým výkladem pojmu „nezbytná péče“ nebo „přiměřené odškodnění“ ze strany vnitrostátních právních orgánů pověřených navrácením. Z tohoto důvodu se tyto členské státy vyslovily pro jednotnou interpretaci těchto pojmů; Česká republika v tomto smyslu navrhuje změnit články 9 a 11 směrnice s cílem vyjasnit povinnosti vlastníka při nabytí kulturního statku. Jak bylo uvedeno výše, některé členské státy (jako Francie, Itálie nebo Maďarsko) poznamenávají, že pojem „kulturní statek“ a „národní poklad“ se v jednotlivých členských státech liší, což orgánům pověřeným prováděním směrnice komplikuje jejich práci. Tyto členské státy tedy navrhují prověřit oblast působnosti směrnice.

Některé členské státy se domnívají, že provádění této směrnice by usnadnil soubor pokynů pro činnosti správní spolupráce (článek 4).

4.2. Hodnocení používání směrnice

S ohledem na informace poskytnuté členskými státy za období 2004−2007 Komise zaznamenala do tabulky v příloze případy použití článků 4 a 5 směrnice v období 2004−2007.

Přesněji řečeno členské státy provedly článek 4 věnovaný činnostem správní spolupráce prostřednictvím žádostí o vyhledávání kulturních státků a vyrozumění o nalezení kulturních statků na území jiného členského státu. Kromě toho tři členské státy (Německo, Kypr a Lotyšsko) uvádějí, že jinému členskému státu umožnily ověřit povahu určitého statku; Španělsko, Rakousko a Švédsko uvádějí, že přijaly správní opatření k hmotnému zachování kulturního statku, Maďarsko a Řecko prohlašují, že použily předběžná opatření, aby zabránily jednání vedoucímu k obcházení řízení o navrácení kulturního statku.

Příspěvky jednotlivých států rovněž uvádějí, že ve 148 případech došlo ke skutečnému navrácení kulturních statků v návaznosti na vyjednávání mezi vnitrostátními orgány, aniž by bylo zahájeno soudní řízení.

Závěrem vnitrostátní orgány uvádějí, že během referenčního období zahájily osm soudních řízení o navrácení podle článku 5[10].

Nicméně stejně tak, jak tomu bylo během předchozích hodnocení, Komise upozorňuje na potíže spojené s ověřováním přesnosti poskytnutých údajů týkajících se uplatňování článku 4 a 5. V této souvislosti některé vnitrostátní orgány pověřené uplatňováním směrnice zdůraznily potíže spojené se shromažďováním informací týkajících se zejména soudních řízení.

4.2.1. Správní spolupráce a výměna informací mezi orgány (článek 4)

Z příspěvků jednotlivých členských států vyplývá, že spolupráce a výměna informací na vnitrostátní úrovni mezi ústředními orgány pověřenými prováděním směrnice a ostatními příslušnými orgány pro neoprávněné vyvezení kulturních statků (zejména celní správa a policie) je dobrá. Ostatně ústřední orgány se domnívají, že tato spolupráce a výměna je pro uplatňování směrnice nezbytná. Jako příklad lze uvést Maďarsko, Českou republiku, Polsko a Rumunsko. Tyto státy upozornily, že je nutné, aby existovaly buď dohody o spolupráci mezi odpovědnými vnitrostátními orgány nebo nástroje ad hoc (ve Francii úřad Office central de lutte contre le trafic des biens culturels) či pracovní skupiny pro výměnu informací a osvědčených postupů (Německo a Portugalsko). Nizozemsko oznámilo svůj záměr[11] tuto spolupráci posílit, pokud jde například o výměnu znalostí, zkušeností a o vzdělávání. Belgie oznamuje, že od roku 2008 plánuje pravidelné schůze mezi dotčenými orgány a připravuje projekt o spolupráci.

Členské státy se rovněž shodují, že dobrá správní spolupráce je pro provádění směrnice důležitá stejně tak jako výměna informací mezi členskými státy. V této souvislosti Řecko poznamenává, že všechny informace týkající se předmětů, které byly neoprávněně vyvezeny z území jednoho členského státu, obdrželo prostřednictvím vnitrostátních soudů nebo Interpolu a ne prostřednictvím vnitrostátních orgánů pověřených prováděním směrnice. Řecké orgány mimo jiné uvádějí, že ostatní vnitrostátní orgány pověřené prováděním směrnice vždy informovaly o krádežích zaznamenaných na řeckém území. V této souvislosti Řecko upozorňuje na nedostatek správní spolupráce na evropské úrovni. Francie upozorňuje na skutečnost, že by bylo vhodné zavést platformu pro kontakty a výměnu mezi vnitrostátními orgány pověřenými prováděním směrnice na evropské úrovni. Nizozemsko se domnívá, že spolupráce by měla být rozšířena na členské státy Evropského hospodářského prostoru[12]. Česká republika a Litva navrhují zlepšit komunikaci prostřednictvím elektronických nástrojů, jako je společný internetový portál[13]. K tomuto tématu Komise připomíná pilotní projekt ITCG (Information on Transfer of Cultural Goods) určený na podporu výměny informací o ochraně kulturních statků mezi příslušnými správními orgány[14]. Portugalsko rovněž poznamenává, že ochrana kulturního dědictví by byla účinnější, pokud by všechny příslušné orgány spolupracovaly také s Interpolem a Europolem.

Členské státy potvrzují, že by bylo užitečné mít k dispozici společné pokyny pro správní spolupráci, jako byly pokyny přijaté v roce 2002 Výborem pro vývoz a navracení kulturních statků. Členské státy se domnívají, že tyto pokyny jsou velmi důležitým informačním nástrojem o vnitrostátních ustanoveních, která se vztahují na ochranu kulturních statků, a o příslušných orgánech v členských státech. Závěrem všechny členské státy uznávají, že Výbor pro vývoz a navracení kulturních statků podporuje správní spolupráci a výměnu informací mezi zastoupenými vnitrostátními orgány.

4.2.2. Řízení o navrácení (článek 5)

Z informací předaných členskými státy vyplývá, že během období 2004−2007 bylo zahájeno osm soudních řízení podle článku 5.

Tento malý počet členské státy vysvětlují dvěma hlavními důvody: 1) oblast působnosti směrnice se vztahuje pouze na národní poklady, které byly neoprávněně vyvezeny po 1. lednu 1993 a patřily buď do jedné z kategorií statků uvedených v příloze směrnice, nebo byly součástí veřejných sbírek nebo církevních inventářů; a 2) lhůtou pro navrácení, která je jeden rok počínaje okamžikem, kdy žádající členský stát zjistil, kde se statek nachází, a zjistil identitu vlastníka nebo držitele. Z těchto důvodů několik členských států uvádí, že za účelem navracení kulturních statků dávají přednost jiným právním prostředkům, jako jsou ustanovení Dohody UNESCO[15].

5. ZÁVěRY

V souladu se závěry dvou předešlých hodnotících zpráv se většina členských států domnívá, že směrnice je užitečným nástrojem, který může umožnit navracení některých kulturních státků, které byly neoprávněně vyvezeny z území jednoho členského státu, a přispět k zachování kulturního dědictví. Stejné členské státy uznávají, že směrnice působí preventivně a omezuje neoprávněný vývoz statků. Členské státy nicméně litují, že směrnice má některá omezení, jako je například lhůta jednoho roku pro navracení.

Pokud jde o správní spolupráci a výměnu informací v rámci směrnice, Komise shledala zlepšení jak uvnitř členských států, tak i mezi nimi. Nicméně si je vědoma nedostatků, na jedné straně při shromažďování a výměně informací mezi orgány pověřenými prováděním směrnice a ostatními vnitrostátními orgány odpovědnými za ochranu kulturních statků, a na straně druhé mezi jednotlivými vnitrostátními orgány odpovědnými za směrnici. V tomto smyslu Komise členským státům navrhuje, aby podnikly nezbytné kroky na podporu lepší spolupráce mezi jednotlivými příslušnými orgány. V rámci podpory bude Komise aktualizovat pokyny týkající se správní spolupráce a zveřejní příslušné seznamy pro vnitrostátní orgány pověřené prováděním směrnice. V této souvislosti Komise připomíná povinnost členských států zaslat jí každou změnu týkající se údajů o vnitrostátním orgánu, který podle článku 3 směrnice 93/7/EHS určila, aby seznam zveřejněný v Úředním věstníku Evropské unie mohl být aktualizovaný.

Pokud jde o navracení, Komise se domnívá, že malý počet zahájených řízení o navrácení by mohl být rovněž důsledkem úspěchu správní spolupráce a rovněž pozitivním výsledkem vyjednávání o navracení smírnou cestou bez účasti soudů[16]. Nicméně členské státy se dohodly na skutečnosti, že současná lhůta jednoho roku omezuje svojí krátkou dobou trvání účinnost směrnice a že by bylo nutné ji prodloužit. Naproti tomu se členské státy neshodují v případě ostatních návrhů na změny směrnice, např. v případě změn, jejichž cílem je přidat kategorie statků do přílohy nebo změnit finanční limity pro tyto statky.

6. DALšÍ POSTUP

S ohledem na informace získané o provádění směrnice se Komise domnívá, že je nutné začít zvažovat případnou revizi směrnice. Komise se domnívá, že všechny návrhy změn by měly být předem předmětem důkladné analýzy, pokud jde o dopady na vnitrostátní orgány pověřené prováděním směrnice.

V této souvislosti Komise navrhuje Výboru pro vývoz a navracení kulturních statků vytvořit v roce 2009 pod jeho záštitou pracovní skupinu ad hoc . Cílem této skupiny bude určit problémy spojené s prováděním směrnice a navrhnout účinná řešení přijatelná pro všechny členské státy, aby mohlo dojít k případné revizi směrnice.

***

Komise vyzývá Evropský parlament, Radu a Evropský hospodářský a sociální výbor, aby tuto zprávu vzaly na vědomí.

PŘÍLOHA

Přehled navrácených kulturních statků, řízení o navrácení kulturních statků a správní spolupráce mezi členskými státy v letech 2004 až 2007[17]

- Přehled navrácených kulturních statků (smírně mimo rámec soudního řízení o navrácení)

Rok | Navracející stát | Žádající stát | Předmět |

2004 | Německo | Řecko | 1 starožitnost (mramorový reliéf, fragment kolosální sochy) |

2006 | Rakousko | Francie | 2 části plochého reliéfu |

2006 | Lotyšsko | Polsko | 2 ploché reliéfy ze dřeva (část oltáře) |

2006 | Spojené království | Řecko | 1 starožitná mince |

2006 | Švédsko | Řecko | 48 starožitných mincí |

2007 | Rakousko | Maďarsko | 1 malba od W. Farkase |

2007 | Francie | Spojené království | 1 hebrejský rukopis ze 14. století |

? | Německo | Česká republika | 1 socha anděla z polychromovaného dřeva, z 18. století |

? | Německo | Rakousko | 1 královský deník |

? | Německo | Česká republika | 4 sochy svatých z polychromovaného dřeva, z 18. století |

? | Španělsko | Itálie | 1 římská socha |

? | Španělsko | Švédsko | 86 sakrálních předmětů |

? | Francie | Španělsko | 1 plátno |

- Přehled jednání o smírném navrácení kulturních statků (čl. 4 odst. 6 směrnice 93/7/EHS)

Rok | Navracející stát | Žádající stát | Výsledek |

2006 | Polsko | Lotyšsko | Dosud neuzavřeno |

2006 | Česká republika | Německo | Dosud neuzavřeno (deska ke knize „De Revolutionibus orbium coelestium“) |

? | Německo | Rakousko | Dosud neuzavřeno (1 kvaš) |

? | Španělsko | Švédsko | Dosud neuzavřeno (1 emailovaná skříňka) |

- Přehled podaných žádostí o navrácení kulturních statků (článek 5 směrnice 93/7/EHS)[18]

Rok | Žádající stát | Dožádaný stát | Předmět |

2005 | Řecko | Spojené království | 1 byzantská ikona (dosud neuzavřeno) |

2006 | Itálie | Rakousko | 336 archeologických předmětů (dosud neuzavřeno) |

2006 | Česká republika | Německo | křtitelnice (žaloba v roce 2008 zamítnuta z důvodu promlčení) |

2006 | Česká republika | Rakousko | 1 socha cholinské madony z 15. století (navrácena po roce 2007) |

2006 | Česká republika | Rakousko | 1 malba z kostela (dosud neuzavřeno) |

2006 | Česká republika | Rakousko | 80 předmětů pocházejících z kostelů nebo klášterů (dosud neuzavřeno) |

2006 | Česká republika | Rakousko | 4 sochy pocházející z jednoho paláce (dosud neuzavřeno) |

2007 | Řecko | Německo | 90 starožitných předmětů (budou navráceny v roce 2009) |

- Žádosti o vyhledání předmětů (čl. 4 odst. 1 směrnice 93/7/EHS)

Rok | Žádající stát | Dožádaný stát | Výsledek |

2004 | Maďarsko | Rakousko | Kladný (malba od W. Farkase nalezena) |

2004–2007 | Řecko | Všechny vnitrostátní ústřední orgány | Záporný (39 žádostí týkajících se 439 odcizených předmětů v kostelech a klášterech) |

2004–2005 | Rakousko | Řecko (20 žádostí) | Záporný v důsledku neúplných informací o těchto předmětech: 35 maleb a 11 886 uměleckých děl nebo předmětů. Poslední žádost týkající se uměleckých děl přišla z Bulharska. |

2005–2006 | Německo Belgie Bulharsko Maďarsko Česká republika Rumunsko Slovensko |

2007 | Portugalsko Finsko |

2005 | Lotyšsko | Polsko | 2 ploché reliéfy ze dřeva (část oltáře) |

2006 | Finsko | Německo | Záporný (předmět se nachází v USA) |

2006 | Francie | Spojené království | 1 hudební nástroj (bez odpovědi, podle Francie) |

2006 | Nizozemsko | Německo | Záporný (žádost o vyhledání archivních materiálů zamítnuta) |

2006 | Polsko | Lotyšsko | Dosud neuzavřeno (1 předmět) |

? | Německo | Litva | Kladný |

? | Itálie | Rakousko | Záporný (1 zubní protéza z doby římské). Žádost byla zamítnuta z důvodu překročení lhůty. |

? | Česká republika | Německo | 2 sochy navráceny, jedna žádost stažena a zahájení řízení o navrácení (křtitelnice) |

? | Česká republika | Rakousko | Dosud neuzavřeno |

? | Rumunsko | Francie | Dosud neuzavřeno |

? | Rumunsko | Německo | Navrácení (3 předměty) |

? | Rumunsko | Rakousko | Dosud neuzavřeno |

? | Rumunsko | Spojené království | Dosud neuzavřeno |

? | Švédsko | Španělsko | Navrácení 86 sakrálních předmětů |

? | Švédsko | Španělsko | Dosud neuzavřeno (1 emailovaná skříňka) |

- Vyrozumění o nalezení předmětů (čl. 4 odst. 2 směrnice 93/7/EHS)

Rok | Oznamující stát | Vyrozuměný stát | Výsledek |

2004 | Francie | Řecko | Záporný. Jelikož byla překročena lhůta jednoho roku, nebylo možné směrnici uplatnit. Řecko muselo starožitnou amforu zakoupit. |

2005 | Maďarsko | Rakousko | Kladný (malba od W. Farkase) |

2006 | Rakousko | Francie | Navrácení (2 části plochého reliéfu) |

2006 | Rakousko | Česká republika | Navrácení na základě soudního řízení o vydání 1 sochy cholinské madony |

2006 | Spojené království | Řecko | Navrácena 1 starožitná mince |

2007 | Německo | Řecko | 3 zabavení: 1) 90 starožitných předmětů (tyto předměty budou v roce 2009 navráceny Řecku) 2) 3 starožitné předměty (šetření dosud neuzavřeno) 3) 1 starožitný předmět (šetření dosud neuzavřeno) V dalších třech případech vyrozumění byl výsledek záporný, protože bylo shledáno, že předměty nebyly z Řecka vyvezeny neoprávněně. |

? | Německo | Rakousko | Záporný |

? | Rakousko | Bulharsko | Dosud neuzavřeno (starožitné mince) |

? | Kypr | Bulharsko | Dosud neuzavřeno (3 předměty) |

? | Španělsko | Itálie | Navrácení (římská socha) |

? | Španělsko | Itálie | Dosud neuzavřeno (bible z 16. století) |

? | Litva | Německo | Kladný |

[1] Směrnice Rady 93/7/EHS ze dne 15. března 1993 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu, Úř. věst. L 74, 27.3.1993, s. 74, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/100/ES ze dne 17. února 1997, Úř. věst. L 60, 1.3.1997, s. 59, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/38/ES ze dne 5. června 2001, Úř. věst. L 187, 10.7. 2001, s. 43.

[2] První zpráva Komise Radě, Evropskému parlamentu a Hospodářskému a sociálnímu výboru o používání nařízení Rady (EHS) č. 3911/92 o vývozu kulturních statků a směrnice Rady 93/7/EHS o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu, KOM(2000) 325 v konečném znění ze dne 25. května 2000.Druhá zpráva Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o používání směrnice Rady 93/7/EHS o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu, KOM(2005) 675 v konečném znění.

[3] Komise neobdržela vnitrostátní zprávu o uplatňování směrnice v Estonsku, Irsku, Lucembursku, na Maltě a v Bulharsku.

[4] Malta, Polsko, Slovensko a Bulharsko.

[5] http://ec.europa.eu/enterprise/regulation/goods/dir937_en.htm

[6] V průběhu období 2004−2007 Komise řešila pouze jednu stížnost na překážky spojené s vyvezením kulturních statků z jednoho členského státu do druhého (článek 29 Smlouvy o ES).

[7] S cílem získat srovnatelné údaje Komise předala vnitrostátním orgánům pověřeným prováděním směrnice 93/7/EHS tentýž dotazník, který byl zaslán při přípravě druhé hodnotící zprávy.

[8] Tato tabulka byla předložena ke schválení vnitrostátním orgánům pověřeným prováděním směrnice.

[9] Některé členské státy se vyjádřily pro zvýšení (Kypr a Spojené království), jiné pro snížení (Španělsko, Maďarsko, Rakousko, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Švédsko a Rumunsko).

[10] S výjimkou žádosti České republiky vůči Německu ve věci navrácení křtitelnice zamítnuté kvůli promlčecí době v roce 2008 ostatní řízení na konci roku 2007 stále probíhala.

[11] Pure Art. Preventive criminal analysis of the Dutch art and antiques trade . Intraval : Groningen, Rotterdam, 2007. Tato zpráva byla vypracována v návaznosti na šetření o ohrožení trhu s uměním v Nizozemsku s ohledem na organizovanou trestnou činnost.

[12] Směrnice 93/7/EHS se rovněž vztahuje na členské státy Evropského sdružení volného obchodu, které podepsaly Dohodu o Evropském hospodářském prostoru, podle přílohy II kapitoly 28 bodu 1.

[13] Evropský portál by členským státům umožnil sdílet aktualizované informace o povoleních k vývozu a poskytoval by informace o neoprávněných vyvezeních. Tento portál by byl rovněž vstupním místem pro vnitrostátní databáze o zcizených objektech (skupina circa).

[14] Pilotní projekt ITCG byl financován v letech 1997 až 2000 prostřednictvím IDA (Interchange of Data between Administrations). Jeho závěrečná zpráva zveřejněná v květnu 2000 zmiňovala zavedení internetové stránky složené ze dvou částí: z části veřejné obsahující informace o kulturních statcích (vnitrostátní právní předpisy, formuláře o oběhu, kontaktní adresy atd.) a z části určené pro správní orgány a z oblasti standardizované výměny, která by obsahovala důvěrné informace. Přestože Komise v roce 2003 navrhla zahájit prováděcí fázi projektu, bylo schvalovací řízení zablokováno.

[15] Dohoda týkající se opatření, která je nutná přijmout za účelem zákazu a zabránění neoprávněného dovozu, vývozu a přenosu vlastnictví kulturních statků, Paříž, 14. listopadu 1970.

[16] Viz tabulka „Přehled navrácených kulturních statků (smírně mimo rámec soudního řízení o navrácení)“ v příloze.

[17] Zdroj: Zprávy jednotlivých členských států o uplatňování směrnice. Tento přehled byl ověřen ústředními orgány pověřenými prováděním směrnice 93/7/EHS. Některé údaje nicméně nejsou potvrzeny oběma dotčenými členskými státy.Opatření spojená s navrácením určitého kulturního statku mohou být uvedena ve více tabulkách.

[18] V roce 2004 byly dvě žádosti Itálie zamítnuty nizozemskými a německými soudy, jednalo se o žalobu podanou v roce 2002 na navrácení řecké výzbroje (panoplie) a o žalobu z roku 2001 týkající se 911 archeologických předmětů.