Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přeshraničních platbách ve Společenství

KOM(2008) 640 v konečném znění – 2008/0194 (COD)

2009/C 228/11

Dne 30. října 2008 se Rada, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 11. března 2009. Zpravodajem byl pan BURANI.

Na 452. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 24. a 25. března 2009 (jednání dne 24. března 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 178 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Závěry a doporučení

2.   Úvod

3.   Obecné připomínky

4.   Konkrétní připomínky

4.1   Čl. 1 odst. 3 vyjímá z nařízení přeshraniční platby prováděné poskytovateli platebních služeb na jejich vlastní účet. Toto vyloučení by mělo být rozšířeno i na služby poskytované na účet jiných poskytovatelů platebních služeb. Komise ujišťuje, že v tomto smyslu je ustanovení také třeba chápat. V takovém případě EHSV doporučuje přesnější formulaci a poznamenává, že ustanovení by si totiž protiřečilo, kdyby možnost poskytovat služby přímo mezi odborníky navzájem nebyla rozšířena na jiné odborníky, kteří využívají služeb stejně odborných prostředníků.

4.2   Čl. 2 odst. 1 vyjasňuje, že nařízení se vztahuje výlučně na elektronické platební prostředky: jsou z něj tedy vyloučeny papírové platební prostředky, např. šeky a směnky. EHSV s tím plně souhlasí, nicméně zdůrazňuje, že rozdíly v poplatcích vybíraných v jednotlivých zemích za použití těchto platebních prostředků – které nyní postupně mizí – jsou příliš vysoké, než aby je bylo možné odůvodnit pouhou nákladovou stránkou. Bylo by možné se domnívat, že v těchto zemích se takto vysoké poplatky používají nejen na pokrytí nákladů, ale také jako argument odrazující od využívání papírových platebních prostředků v dnešní elektronické době, což je opatření, s nimž EHSV souhlasí.

4.2.1   V článku 2 by měla být navíc ve zvláštním odstavci vyjasněna koncepce „elektronické platby“ zmíněné v odstavci 1. Vzhledem k nákladům na kombinovaný postup a v souladu s běžnou praxí by se v novém odstavci mělo výslovně stanovit, že elektronická platba nesmí zahrnovat papírové postupy.

4.3   V čl. 1 odst. 2 se zavádí inovace: do použití nařízení o přeshraničních platbách až do výše 50 000 EUR jsou zahrnuty všechny elektronické platební prostředky, včetně inkasa. EHSV se domnívá, že v souvislosti s tímto posledním druhem platebního prostředku by měly být vyjádřeny určité výhrady.

4.3.1   Systém SEPA pro inkasa se liší od jednotlivých vnitrostátních systémů a je komplexnější a složitější. Srovnání ceny mezinárodního inkasa s cenami vnitrostátními v sobě skrývá nebezpečí, že by mohlo způsobit skutečné narušení zásady, podle níž se produkty nebo služby nesmějí prodávat pod cenou. Finanční instituce navíc svým klientům často nabízejí systém inkasa – využívaný podniky, nikoli jednotlivými spotřebiteli – za zvýhodněných podmínek z důvodu reklamy: podmínky vnitrostátních transakcí jsou nastaveny tak, aby pokryly náklady včetně snížené marže, ale nemohou být rozšířeny na nákladnější mezinárodní transakce. EHSV navrhuje vyjmout dočasně inkaso z působnosti nařízení s tím, že by do něj mohlo být opět zahrnuto, pokud by nezávislé posudky potvrdily, že nehrozí nebezpečí narušení cen a hospodářské soutěže.

4.3.2   V každém případě by Komise v souladu s dodržováním základní zásady transparentnosti měla svůj průzkum zveřejnit, zejména pokud jde o vnitrostátní a mezinárodní náklady, a měla by jasně uvést, jakým způsobem, z jakých pramenů a na základě jaké metodiky byly údaje shromážděny a zpracovány. V případě nezveřejnění těchto informací by se jakýkoli postoj mohl zdát předpojatý a nevyvážený.

4.3.3   V rámci další připomínky EHSV upozorňuje na skutečnost, že nové nařízení by mělo vstoupit v platnost 1. listopadu 2009: tato lhůta je možná příliš uspěchaná, vzhledem k nutnosti připravit střednědobé a dlouhodobé hospodářské plány. K vypracování těchto plánů je nezbytná právní jistota ohledně mnohostranných mezibankovních poplatků.

4.4   Článek 3 stvrzuje zásadu stanovenou v platném nařízení: poplatky za přeshraniční platby musí být stejné jako poplatky účtované poskytovatelem platebních služeb za odpovídající transakce prováděné uvnitř členského státu. Zdá se, že pravidlo stanovené v roce 2001 bylo dostatečně dodrženo, nicméně průzkum v terénu by mohl zjistit značné rozdíly, které v mnoha zemích existují u poplatků za převody v eurech a za převody v jiných měnách: to je diskriminace, která je na úkor občanů z členských států mimo eurozónu.

4.5   Významnou inovací, kterou zavádí článek 5, je zrušení oznamovací povinnosti pro platby do výše 50 000 EUR od 1. ledna 2010 a její úplné zrušení od 1. ledna 2012. Tato povinnost, jejímž účelem je shromažďování nezbytných údajů pro účely statistiky platební bilance, byla zdrojem komplikací a nákladů. Členské státy budou moci shromažďovat údaje pomocí jiných systémů. EHSV s tímto opatřením plně souhlasí.

4.6   Článek 6 stanoví, že členské státy jmenují orgány odpovědné za dodržování nařízení: tato povinnost již existuje a zdá se, že je obvykle dodržována. Větší význam má ustanovení článku 7, v němž se pro členské státy zavádí povinnost stanovit postupy pro zpracování stížností a pro mimosoudní řešení sporů a jejich odpovídající oznamování veřejnosti. Tyto funkce mohou vykonávat nové orgány zřízené ad hoc nebo jiné, již existující orgány. EHSV s tím souhlasí, ale s omezením na země, kde takové struktury zatím neexistují, nicméně varuje před nebezpečím vzniku nových struktur s funkcemi, které spadají do pravomoci již existujících struktur. Poznamenává, že v každém případě se ví velmi málo o fungování těchto orgánů, ale zejména o jejich počtu, povaze a výsledku zpracovaných případů. Nedostatek úplných a transparentních informací poškozuje provádění seriózní analýzy povahy a skutečných rozměrů prohřešků.

4.7   Článek 10 ukládá členský státům povinnost stanovit „účinné, přiměřené a odrazující“ sankce vůči těm, kdo nedodržují povinnosti stanovené nařízením, a oznámit Komisi přijatá opatření. I v tomto případě, stejně jako v předcházejícím odstavci, by zainteresované strany měly obdržet odpovídající informace, přinejmenším z důvodu posouzení významu, který jednotlivé členské státy dodržování tohoto nařízení přičítají.

4.8   Článek 11 rozšiřuje možnost rozšířit uplatňování tohoto nařízení na svoji vlastní měnu o země, které nejsou v eurozóně. Přijetí by ukončilo překážky a diskriminaci, kterou EHSV zdůraznil v odstavci 4.6. Zdá se však, že v současnosti je reakce různých členských států na tento návrh poněkud vlažná, neřku-li žádná. EHSV se zdržuje komentáře k tomuto aspektu, nicméně vyzývá Komisi, aby vážně uvažovala o očekávané popularitě určitých řešení.

4.9   Nařízení by mělo vstoupit v platnost 1. listopadu 2009. Komise by do 31. prosince 2012 měla předložit zprávu o fungování IBAN a BIC a do 31. prosince 2015 zprávu o uplatňování nařízení. EHSV k tomu nemá co dodat, pouze opakuje požadavky zmíněné v odstavcích 4.6 a 4.7, které se týkají podrobnějšího informování zainteresovaných stran.