31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 77/123

1.1

Města jsou ve své rozmanitosti jádrem demografického a socioekonomického vývoje Evropy. Jejich dopad a výkonnost závisejí na jejich velikosti a škále činností stejně jako na kvalitě životních a pracovních podmínek na jejich území.

1.2

EHSV podporuje základní myšlenky uvedené v Lipské chartě o udržitelném rozvoji evropských měst a Územní agendě Evropské unie (1). EHSV bere na vědomí, že mnoho generálních ředitelství Komise a evropských programů a agentur se stále více věnuje příležitostem a úkolům v oblasti městského prostředí, přičemž často odkazují na lisabonskou agendu. Předložení zelené knihy o územní soudržnosti se očekává na podzim 2008.

1.3

Je žádoucí další prohlubování a rozšiřování evropské debaty, pokud jde o soudržná a udržitelná města, městské regiony a metropolitní oblasti po celé Evropě. Za tím účelem EHSV doporučuje zřízení skupiny EU na vysoké úrovni pro rozvoj a udržitelnost měst.

1.4

Tato skupina na vysoké úrovni by měla mít hluboké znalosti specifických zájmů měst. Vítaným výchozím bodem může být zelená kniha o územní soudržnosti.

1.5

Ve spolupráci s Komisí – meziútvarovou skupinou pro rozvoj měst – může takováto skupina na vysoké úrovni přispět k účinnější a cílenější evropské debatě o městech, a to mj. tím, že nastolí budoucí agendu, vypracuje seznam témat důležitých pro města, metropolitní oblasti a vlády (2). Diskuse dostane nový základ. Spolupráce mezi Komisí a Radou se operativním způsobem zefektivní. Zdůrazní se také vlastní odpovědnost vlád.

1.6

Protože rozhodující význam mají spolehlivé údaje, budou mít Komise a Eurostat podpůrnou úlohu při rozšíření vykazování statistických informací v regionech NUTS (3) III a II o údaje týkající se měst a metropolitních oblastí a jejich sítí. Je žádoucí, aby se dohodly s členskými státy, národními statistickými úřady a výzkumnými institucemi (4) na sestavení příslušných databází.

1.7

Síť ESPON (5) je velmi vhodná jako centrum pro analýzu a soustředění poznatků, sledování vývoje a jako platforma pro výměnu analýz mezi členskými státy.

1.8

V mnoha oblastech stanovuje podmínky vláda, avšak jejich provádění a konkrétní akce se většinou odehrávají na decentralizované úrovni – jedná se například o vnitřní a vnější přístupnost, životní prostředí, školství, podmínky pro rodinný život, podnikání, vědecké poznatky a výzkum, zaměstnanost, migraci, menšiny a etnickou a kulturní rozmanitost, veřejné investice a veřejné služby, přitažlivost pro (zahraniční) investice, zakázky v rámci veřejného sektoru či v partnerství veřejného a soukromého sektoru včetně soukromého financování atd.

1.9

Evropa potřebuje dobře vybavená města a metropolitní oblasti. Města v důsledku technologického rozvoje a mezinárodní ekonomické integrace přímo čelí mezinárodním trendům a konkurenci. Není tak překvapivé (ale naopak slibné), že si města a metropolitní oblasti stanoví nové cíle. Nejlepšími mezi nimi jsou póly dovedností a poznatků na všech úrovních a také póly investic zaměřených na budoucnost.

1.10

Z důvodu demografických změn, migrace, ekologických požadavků a globálních ekonomických změn často tatáž města čelí také významným změnám, jež je mohou silně zatížit a způsobit nežádoucí rozpory, čímž by mohly být ohroženy pozitivní perspektivy.

1.11

Poněvadž se podobné tendence a charakteristiky projevují ve všech městech Evropy bez ohledu na kulturní a socioekonomické rozdíly, k individuální situaci a okolnostem v jednotlivých státech se bude přidávat evropská debata a přístupy. Kromě analýz a vymezení žádoucích přístupů bude přínosné zejména srovnávací hodnocení a transparentní osvědčené postupy v oblasti integrovaných přístupů za využití otevřené metody koordinace.

1.12

Cíle a nástroje vládní politiky (právní, daňové a finanční) a provádění na regionální a místní úrovni jsou nutně pouze doplňkové, a tak pravděpodobně debata na vysoké úrovni o různých scénářích a analýzy a hodnocení otevřou nové perspektivy nehledě na kulturní a institucionální rozdíly mezi členskými státy.

1.13

EHSV zdůrazňuje potřebu dohody mezi GŘ Komise o přístupu k městům a metropolitním oblastem. Viditelnost tohoto společného přístupu by měla být také podnětem pro národní vlády, aby přistoupily k integrovaným přístupům vůči městům – o což města vlády a EU často žádají.

1.14

Analýzy a srovnávací hodnocení se mají zaměřit na širokou škálu otázek, jež jsou shrnuty v bodě 4.12 – Vzájemně provázané aspekty agendy pro soudržnou kvalitu urbanistických oblastí a udržitelného města budoucnosti. Tyto aspekty odrážejí v regionálním rozměru lisabonskou agendu, která poskytuje velmi vhodný rámec. Veřejné i soukromé instituce a agentury na tom již usilovně pracují, stejně jako mnoho velkých měst samých, stále však chybí celkový transparentní a konzistentní přístup.

1.15

Většina velkých měst a metropolitních oblastí musí řešit komplikované a obtížné problémy. Při využívání jejich příležitostí a řešení problémů by jim jistě pomohl celoevropský závazek a podpora při analýzách. Na ukázku je možné doporučit založení (každoročních) ocenění nebo evropských označení městských oblastí. Ve všech oblastech existují pozoruhodné příklady: plánování měst, projektová řešení, migrace, menšiny a rozmanitost, mobilita, technologie a trh, ekologické projekty, úspory energie, kvalitní bydlení atd. Tyto otázky by měly být zdůrazněny po celé Evropě.

1.16

Klíčovou a rozhodující otázkou je správa (6). To, kdo je za co odpovědný, se často přehlíží či zanedbává. Zdá se, že pro města jsou nezbytnou podmínkou (7) vedení, vize a konzistence.

1.17

Složitá správní struktura v celé Evropě, která má obvykle kořeny hluboko v minulosti, neodpovídá aktuálním dlouhodobým regionálním politikám v hustě osídlených oblastech. Nejužitečnější může být diskuse o tom, jak učinit víceúrovňovou správu efektivnější, která by byla vedena na evropské úrovni. Totéž platí pro nové formy partnerství ve veřejném sektoru a partnerství veřejného a soukromého sektoru ve městech, která se stávají stále nepostradatelnější podporou.

1.18

Při vymezování konzistentního určeného směru na regionální úrovni a ve městech může být nápomocná dlouhodobá evropská agenda, zvýšený závazek Komise a monitorování na evropské úrovni. Lisabonská agenda pro to poskytuje rámec. Konzistence je nezbytná i pro větší zapojení dalších veřejných a soukromých zainteresovaných subjektů a odborníků na záležitosti měst do programů a projektů. K těmto subjektům patří školy a vzdělávací instituce, instituce vyššího vzdělávání, architekti a pracovníci v plánování měst, regionální sociální partneři, obchodní komory, společnosti, developeři včetně soukromého financování, zdravotnické služby, kulturní organizace apod.

1.19

Díky evropské agendě by se mohl prosadit nový model polycentrického rozvoje v Evropě, jenž by umožnil nové formy společenství, které by byly ku prospěchu i společnosti jako celku. Tento proces již probíhá a podle názoru EHSV by se mu mělo dostat plného uznání a podpory.

2.1

Demografická mapa světa se mění. Od roku 2007 žije poprvé v dějinách více než polovina světové populace ve městech. K jevu rostoucí urbanizace dochází na všech kontinentech. Tato tendence bude pravděpodobně ještě zesilovat.

2.2

V současnosti žije v Evropě v městských oblastech více než 80 % obyvatelstva; velká část tohoto obyvatelstva žije ve městech a aglomeracích, které mají více než 500 000 obyvatel. V mnoha případech je pravděpodobný další nárůst i těchto čísel.

2.3

Kromě Velkého Londýna, Ile-de-France a tradičních velkých měst – většinou hlavních měst – vznikají další ambiciózní centra, která přitahují lidi i ekonomickou činnost.

2.4

Politiky EU tyto demografické změny a odpovídající sociální a ekonomické důsledky do jisté míry zohledňují. Města a urbanizace se stávají stále důležitější problematikou v mnoha GŘ: GŘ pro výzkum, životní prostředí, dopravu a energetiku, podniky a průmysl, zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Urbanizaci se věnuje regionální politika EU a je vyjádřena v programech pro rozvoj měst, jako jsou programy URBACT, JEREMIE a JESSICA (8), a projektech pro rozvoj měst v rámci Evropského sociálního fondu (9). V rámci Komise byla zřízena meziútvarová skupina pro rozvoj měst.

2.5

Tato situace odráží stále větší zájem a cílenou činnost v členských státech samých týkající se rozvoje urbanizace a metropolitních oblastí.

2.6

Vedle rostoucího počtu analýz a studií týkajících se měst a urbanizace v členských státech vypracovává síť ESPON četné geografické mapy, které zdůrazňují aktuální demografické a socioekonomické tendence.

2.7

Komise zahájila celkový přístup k městům v roce 1997 svým sdělením Městská otázka: Směrem k evropské debatě  (10).

2.8

Během řady neformálních ministerských schůzek na téma rozvoje měst a územní soudržnosti, z nichž první se konala v listopadu 2004 v Rotterdamu a poslední v květnu 2007, zdůraznila Rada ministrů odpovědná za územní plánování a rozvoj měst význam rozvoje velkoměst a územní soudržnosti v Evropě a vymezila mnoho oblastí společného zájmu.

2.9

Tento proces byl završen v Lipsku v květnu 2007 Lipskou chartou o trvale udržitelných evropských městech a Územní agendou. Monitorování bylo během slovinského předsednictví konkretizováno v projektu pro koordinaci územního a urbanistického rozvoje.

2.10

Vedle neformálních ministerských schůzek zesilují i kontakty a výměny mezi čelnými národními představiteli. Někdy jsou k prohlubování specifických aspektů rozvoje měst přizvány výzkumné instituty (11).

2.11

Bez ohledu na analýzy a výčty oblastí, kde proces urbanizace dynamicky probíhá, zůstává celkový přístup Komise a Rady vůči urbanizaci a jejímu budoucímu vývoji v Evropě nejasný.

2.12

V únoru 2008 přijal Evropský parlament zprávu o monitorování Územní agendy a Lipské charty – evropský akční program územního rozvoje a územní soudržnosti (12). Tato zpráva zdůrazňuje význam integrovaného přístupu k regionálnímu a městskému plánování, jenž by měl za cíl zvýšit schopnost regionů a měst přizpůsobovat se ekonomickým změnám, a to v zájmu kvality života evropských občanů.

2.13

Výbor regionů v listopadu 2007 přijal stanovisko ke Čtvrté zprávě o hospodářské a sociální soudržnosti (13). Výbor v tomto stanovisku „požaduje, aby byla z důvodu klíčového významu evropských měst pro dosažení cílů lisabonské a göteborgské strategie i pro sociální integraci – například přistěhovalců – v páté zprávě o soudržnosti věnována jedna samostatná kapitola městské dimenzi“.

2.14

Mezi evropskými městy jsou podstatné rozdíly – mezi silně urbanizovanými velkými městy a naopak menšími městy s nižším počtem obyvatel, liší se krajina například ve velkých městech a skupinách měst, jsou rozdíly mezi bohatými a naopak méně rozvinutými městy. Do očí bijící je však i společný jmenovatel – dochází ke spontánnímu stěhování do měst, ekonomická přitažlivost velkých měst roste, a tak tato města bojují s podobnými problémy.

2.15

Celkový obraz příležitostí i úkolů je ještě zjevnější dnes, kdy není úspěšné městské plánování omezeno pouze na územní plánování a bydlení, ale v tzv. holistickém přístupu výslovně zohledňuje také všechny podstatné socioekonomické faktory. Na základě integrálních konceptů územních, ekologických, ekonomických i sociálních aspektů se vyvíjejí urbanistické a plánovací projekty, které jsou stále více zaměřeny na budoucnost.

2.16

Protože však nicméně vlády dávají přednost postupnému rozvoji měst, zůstávají přístupy často nejasné. Způsoby úspěšné realizace a řízení rozvoje se v jednotlivých zemích – a dokonce i městech – liší, a někdy výrazně. Tak je tomu jistě i co se týče rozvoje městských regionů a metropolitních oblastí.

2.17

EHSV vyjádřil své celkové názory na urbanizaci v roce 1998 ve stanovisku Směrem k městské agendě. Po něm následovala další stanoviska, mezi něž patří dvě specifická stanoviska Evropské metropolitní oblasti: socioekonomické důsledky pro budoucnost Evropy z let 2004 a 2007. Rovněž v roce 2007 zveřejnil stanovisko k Územní agendě EU. Kromě toho se mnoho stanovisek EHSV věnuje specifickým oblastem, jež se vztahují k městům a urbanizaci (viz příloha).

3.1

Města a způsob, jakým lidé žijí ve společenstvích, jsou odrazem běhu dějin a odpovídajícího vývoje společnosti.

3.2

Vedle strategických a politických důvodů byla společenství a města a jejich vzájemná provázanost formována i ekonomickými a bezpečnostními faktory.

3.3

Moderní dějiny evropských měst začínají v době, kdy se rozvíjí zemědělská společnost a po celém kontinentu ji formují hospodářské a obchodní aktivity. Později se existující města měnila v důsledku dalších fází industrializace, díky nimž vznikla další města. Od konce 19. století tato města díky pokračující industrializaci exponenciálně rostla. Ve většině z nich je celkem dobře vidět dlouhý historický vývoj včetně kulturního dědictví, průmyslových zón, bydlení atd.

3.4

V posledních desetiletích se průmyslové oblasti od základu změnily. Mnoho z nich prošlo či stále prochází bolestivou restrukturalizací, protože se postupně opouštějí tradiční průmyslové postupy.

3.5

Technologický rozvoj a internacionalizace přinášejí nové postupy. Na jednu stranu probíhá přechod od velkovýroby k produkci na míru a výrobě mnoha specialit a postupné obnově, a na druhou stranu výrazné rozšiřování sektoru služeb. Mobilita raketově roste a demografická situace se mění mj. v důsledku přesunu obyvatelstva z venkova do měst a v důsledku migrace.

3.6

Prostředí pro lidi na Západě ztrácí své hranice a stává se jakoby virtuálním s velmi širokými horizonty, avšak tentýž vývoj ovlivňuje i každodenní fyzické prostředí ve všech oblastech lidské činnosti.

3.7

Tímto každodenním prostředím pro mnoho lidí již není jednotlivá vesnice, město či velkoměsto, ale zahrnuje stále více širší regionální celky, čímž vzniká nový typ urbanizace.

3.8

Sítě měst či regionů se spontánně či úmyslně posilují. Podívejme se na vývoj velkých měst a metropolitních oblastí v Evropě. Všimneme si, že v moderní urbanizované společnosti se objevuje nová geografická realita, jež sestává z dominantních zón ekonomického vlivu a dále velkého počtu podoblastí, u nichž je často pravidlem, že již neodpovídají stávajícím správním celkům.

3.9

Neodmyslitelným znakem těchto nových městských regionů je jejich kritická rozloha, takže je třeba vhodně řídit urbanizaci ku prospěchu všech občanů, kvality jejich životních a pracovních podmínek. Kritická rozloha se může případ od případu výrazně lišit, a to v závislosti na specifických geografických, ekonomických a demografických okolnostech.

3.10

V Německu bylo v roce 2004 po deseti letech domácího výzkumu a diskusí o „budoucí mapě“ identifikováno jedenáct metropolitních oblastí, které jsou hodnoceny jako dominantní zóny hospodářského vlivu. Navzdory počátečním skeptickým reakcím nyní probíhá další propracování tohoto konceptu. Vztah a vzájemná závislost metropolitních oblastí a venkovských oblastí jsou aktuální otázkou.

3.11

Ve Francii v téže době provedla studie DIACT (14), na které navazovalo vymezení většího počtu metropolí. V lednu 2008 došlo k předložení politického dokumentu s názvem Imaginer les métropoles d'avenir  (15), který může být podnětem k další podpoře těchto center ve Francii a přijetí vhodných právních předpisů za tímto účelem. I ve Spojeném království se městským regionům věnuje velká pozornost.

3.12

Víceméně podobně zaměřené iniciativy najdeme i u dalších vlád a regionálních či místních orgánů. V zemích, jako je Skandinávie, pobaltské země, Irsko a Rakousko, se jedná především o hlavní města a jejich okolí, v Nizozemsku je to Randstad. Ve velkých členských státech, jako je Španělsko, Itálie a Polsko, se objevuje více dominantních center.

3.13

Kromě hlavních center se vyskytují i „podcentra“, která dávají vzniknout urbanizaci, a třebaže je jistě nenajdeme rovnoměrně rozmístěná po celém kontinentu, představují důležitý znak evropské krajiny.

3.14

Sociální a ekonomický vývoj přináší polycentrickou urbanizovanou Evropu, která již nebude omezena na vymezenou geografickou oblast, jako je tradiční „modrý banán“, ani na uzavřenou skupinu hlavních měst.

4.1

Klíčovou otázkou je: co bude a co musí být udržitelným městem v budoucí Evropě jakožto příznivém společenství pro její občany? Vzhledem k evropské diskusi o komplikovaném rozvoji měst je třeba rozlišovat řadu rozhodujících faktorů a trendů, jež často pokrývají rozdílné skutečnosti v rámci velkých měst či mezi nimi navzájem, anebo mezi městskými regiony v celé Evropě.

4.2

Mezi tyto faktory a trendy patří:

4.3

Zároveň se však stávající problémy v městech vyostřují a objevují se nové výzvy:

4.4

Demografická krajina velkých měst a metropolitních oblastí je často problematická, ale nabízí rovněž příležitosti. Situace se liší od města k městu: záleží na skladbě obyvatelstva a hospodářských příležitostech, ale také na národních politikách. Úspěšné integrované politiky hostitelských zemí mají obvykle za následek vysoký (vyšší) stupeň zapojení.

4.5

Vztah mezi oblastmi venkova a městy je skutečnou výzvou. Poněkud v rozporu s všeobecně přijímanými názory veřejnosti i politiků je pro životní a pracovní podmínky v metropolitních oblastech klíčový harmonický vztah mezi oblastmi venkova a městy, což je v protikladu s obvyklým vnímáním buď-anebo, či my-oni. To však výborně zapadá do nového modelu polycentrického rozvoje.

4.6

Třebaže výchozí postavení měst může být odlišné z důvodů různého stupně rozvoje, většina rozdílů se postupně stírá. Model urbanizace v nových členských státech v zásadě odráží stejné jevy, i když s určitým časovým odstupem. Jedním z primárních cílů je renovace. Hospodářský růst bude příčinou vyšších veřejných výdajů, více soukromých investic a vyšší úrovně příjmů, urbanizace se postupně projeví stejným způsobem v celé Evropě.

4.7

V politických dokumentech a návrzích urbanistických projektů dnes Komise systematicky odkazuje na lisabonskou agendu. Stále častěji také Rada a dokumenty jednotlivých členských států zdůrazňují tuto vazbu. Ve strategických hlavních směrech Společenství Komise hovoří o městech jako o hnací síle regionálního rozvoje a centrech inovace, ale také o potřebě zlepšit vnitřní soudržnost prostřednictvím boje proti sociálnímu vyloučení a kriminalitě a zvýšit kvalitu života ve znevýhodněných městských oblastech.

4.8

Lisabonská agenda vznikla jako proces seshora dolů. Komise a Rada se však mezitím nechaly přesvědčit, že je rovněž zapotřebí učinit aktivními procesy zezdola nahoru. V rámci těchto procesů zezdola nahoru jsou důležitými subjekty města v plném rozvoji: rozhodující část modernizace evropských územních a socioekonomických struktur probíhá převážně prostřednictvím veřejných a soukromých investic a prostřednictvím konkrétních opatření v regionech a městech. Města jsou obvykle nejlepší geografickou úrovní pro veřejné, soukromé a univerzitní sektory, které spolupracují s občanskou společností, aby vzájemně působily na vytváření nezbytné inovace Evropy.

4.9

Z tohoto důvodu se EHSV domnívá, že velká města a metropolitní oblasti musí definovat svou vlastní lisabonskou agendu v oblastech konkurenceschopnosti, udržitelného rozvoje a sociální soudržnosti a začleňování. Takováto agenda by měla nabízet strukturu orientovanou na budoucnost a dlouhodobý program pro tvůrce politik a všechny ostatní zainteresované subjekty na regionální úrovni. Zároveň bude podporována sebedůvěra měst a městských regionů, jelikož se zvýší jejich význam, a to na národní i mezinárodní úrovni.

4.10

Dlouhodobá regionální agenda v oblastech s vyšší hustotou zalidnění v Evropě musí být integrální nebo holistická, tj. všechny aspekty by měly být vzájemně provázány. Čím lepší budou podmínky pro soukromé investice, tím bude více příležitostí pro vytváření pracovních míst a veřejných služeb a více péče o zranitelné skupiny, jako jsou např. (osamocení) starší občané a občané s nízkou kvalifikací (16). Mimořádná a zvýšená pozornost věnovaná udržitelnosti a celkové kvalitě zastavěného prostředí napomůže zvýšení atraktivity měst a regionů pro obyvatele a také pro (mezinárodní) investice. Lepší ustanovení pro sociální soudržnost usnadní vytváření pracovních míst. Celkové a udržitelné strategie zvýší důvěryhodnost v očích obyvatel (17).

4.11

Je třeba mít na paměti, že trhy často v důsledku nepružnosti území nefungují: bydlení, politika rozvoje, infrastruktura, doprava a mobilita. Řešení těchto nepružností lze zpravidla nalézt na metropolitní úrovni. Integrace trhů může rovněž způsobit, že hranice států se stanou zastaralými (18).

4.12

Vzájemně provázané aspekty agendy pro soudržnou kvalitu urbanistických oblastí a udržitelného města budoucnosti jsou následující:

4.13

Pro současné moderní město a městský region je rozhodující „Baukultura“ (21), tj. celkový architektonický koncept, který je založen na holistickém přístupu, v němž architekti, projektanti, konstruktéři, stavební průmysl, developeři a koncoví uživatelé spolupracují na vytváření a zachování kvalitního zastavěného prostředí, aby bylo možné nalézt řešení pro udržitelná města (22).

5.1

Evropa potřebuje pružná a udržitelná města a městské regiony či metropolitní oblasti, které budou schopny prezentovat se na mezinárodní scéně.

5.2

Z tohoto důvodu má správa prvotní význam. Existuje značná shoda ohledně analýzy příležitostí a výzev, dochází k častější výměně názorů mezi městy, ale bez ohledu na rozdílné podmínky v rámci měst zůstává nejasné, kdo je za co odpovědný v konkrétních situacích:

5.3

Praktické důkazy ukazují, že vedení, vize a konsistence jsou zpravidla podmínkou pro úspěšné řízení změny a pokračující pokrok měst.

5.4

Jelikož jsou velká města a metropolitní oblasti póly atraktivity a každodenním prostředím pro mnoho lidí a jelikož jejich potenciální socioekonomický význam pro Evropu je nepopiratelný, EHSV považuje důkladnou diskusi o jejich celkovém dopadu za nezbytnou, a to nejen na vnitrostátní úrovni, ale také na úrovni EU.

5.5

Jelikož až donedávna neobsahovala Smlouva ustanovení o územním rozvoji a také v důsledku subsidiarity zůstává úloha Komise a Rady nejasná. Prostřednictvím přímé konzultace s městy však GŘ Komise provádějí stále větší množství různých projektů v městských oblastech. Hlavní problematikou je výzkum a vývoj, zaměstnanost a doprava (24).

5.6

Města mají tendenci stávat se proaktivnějšími vůči Bruselu, jelikož právní předpisy EU je přímo ovlivňují. Tématy jsou environmentální předpisy, veřejné zakázky, zaměstnanost mládeže, veřejný pořádek a bezpečnost, migrace či znevýhodněné oblasti.

5.7

To samé platí ve velké míře pro lisabonskou agendu. Evropská kritéria pro různá témata se stále častěji hodnotí pro regionální použití, což je důsledek provádění návrhů a/nebo přijatých nařízení na městské nebo metropolitní úrovni. Příklady dokazují, že pokud nejsou brány v potaz specifické městské okolnosti, může se stát provádění nákladnější než přínos z příspěvků vyčleněných na projekty prostřednictvím strukturálních fondů.

5.8

V tomto ohledu EHSV vítá iniciativu Komise předložit v krátké době zelenou knihu o územní soudržnosti. Jednání o zelené knize budou rovněž příležitostí k prohloubení Lipské charty o udržitelných evropských městech.

5.9

Výše uvedená agenda v odstavci 3.9. je rozsáhlá. Situace jsou obvykle velmi komplikované. Až do dnešní doby se konsistentní strategické názory na velká města a městské regiony rozvíjely pouze v malém počtu případů. V mnoha případech jasný směr spíše chybí, což je zčásti způsobeno nejednoznačnými postojem vlád a různými názory v rámci národních administrativ a na samotné metropolitní úrovni.

5.10

Na druhou stranu dlouhodobá vize a konsistence na metropolitní úrovni je nezbytná pro vytváření vazeb mezi stávajícími a popřípadě novými společenstvími a soukromými zainteresovanými subjekty a pro vznik prospěšných svazků v rámci organizované občanské společnosti. V současnosti se všechno jeví mnohem obtížněji, jelikož koncept metropolitních oblastí je poměrně nedávným jevem, což činí plodnou diskusi v Evropě ještě více žádoucí (25).

5.11

To však neznamená, že všechny případy jsou podobné, právě naopak. Kromě demografických a socioekonomických odlišností v Evropě existuje značné množství různých administrativních a kulturních tradic mezi zeměmi a regiony. Konkrétní situace, životní styly a názory na organizaci se značně liší. V některých případech byla rozhodující jediná vůdčí myšlenka či vize budoucnosti. Obecněji řečeno lisabonská agenda může být prospěšná pro stanovení společného základu pro diskusi a přístup.

5.12

Ústřední správa často nevytváří dostatečný manévrovací prostor pro města, aby si sama určila svůj osud. Politiky mají převážně podobu seshora-dolů a jedná se tedy o byrokratické postupy. Naproti tomu podpora svobodného rozhodování by mohla vytvářet rovné podmínky pro vhodné provádění žádoucích strategií a politik. Předefinováním pozice velkých měst a městských regionů nebo metropolitních oblastí by mohlo dojít ke vzniku skutečných „společenství odpovědnosti“.

5.13

Svobodné rozhodování a vzájemný respekt mezi městy a jejich okolím zvýší odpovědnost a pravomoci místních a regionálních orgánů a přispěje k žádoucímu proaktivnímu postoji občanské společnosti a soukromého sektoru.

5.14

Za účelem efektivity bude v mnoha případech nutné přebudovat existující místní a regionální administrativní celky (obce a jiné) a jejich kompetence.

5.15

Obyvatelstvo evropských měst může být ještě různorodější z hlediska pracovních míst příjmů a také z hlediska kultury. Potenciálně jsou všechny složky k dispozici, aby vytvořily obohacenou urbanizaci, avšak pokud nejsou procesy vedeny řádným způsobem, potenciál se nerozvíjí a soudržnost společnosti může být ohrožena.

5.16

Cílené diskuse, stanovení programu a efektivní monitorování na evropské úrovni může být nejprospěšnější pro definování konsistentního významu směřování na regionální úrovni. Tato konsistence není pouze potřebná pro veřejné subjekty, ale bude nevyhnutelná k zavázání dalších (polo)veřejných a soukromých zainteresovaných subjektů a stran.