52006PC0170

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 25.4.2006

KOM(2006) 170 v konečném znění

2006/0059 (CNS)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o uzavření Protokolu o zemědělství v horských oblastech k Alpské úmluvě jménem Evropského společenství

(předložený Komisí)

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. Souvislosti

Úmluvu o ochraně Alp, Alpskou úmluvu, podepsalo Evropské společenství v Salcburku dne 7. listopadu 1991, rozhodnutím Rady 96/191/ES ze dne 26. února 1996[1] Společenství úmluvu ratifikovalo a v platnost vstoupila dne 4. dubna 1998. Dalšími smluvními stranami jsou Francie, Itálie, Lichtenštejnsko, Monako, Německo, Rakousko, Slovinsko a Švýcarsko.

Důvody rozhodnutí Rady stále platí. Jsou následující:

1. uzavření úmluvy tvoří součást zapojení Společenství do mezinárodních činností na ochranu životního prostředí doporučených v (…) pátém akčním programu (1992) Evropských společenství v oblasti životního prostředí a

2. ochrana Alp představuje velkou výzvu pro všechny členské státy vzhledem k přeshraniční povaze hospodářských, sociálních a ekologických problémů alpské oblasti.

Podle čl. 2 odst. 2 a 3 Alpské úmluvy jsou konkrétní opatření zaměřená na dosažení daných cílů uvedena v různých protokolech, např. v Protokolu o zemědělství v horských oblastech. Ratifikováním Alpské úmluvy se ES zavázalo plnit závazky této úmluvy.

Podpis a ratifikace Protokolu o zemědělství v horských oblastech zapadá do rámce zemědělské politiky Evropského společenství; zejména článků 36 a 37 Smlouvy ES.

2. Společenství a Protokol o zemědělství v horských oblastech

Evropská komise se účastnila jednání o Protokolu o zemědělství v horských oblastech, který je do značné míry ovlivněn politikami a právními předpisy Společenství. Protokol byl již Evropským společenstvím parafován na ministerské konferenci Alpské úmluvy v Chambéry dne 20. prosince 1994. Komise se v posledních deseti letech zapojovala do regionálních úmluv, jako je Alpská úmluva, jen v omezené míře, což vysvětluje zpoždění návrhu na ratifikaci protokolu.

V souladu s celkovým cílem udržitelného rozvoje je úkolem Protokolu o zemědělství v horských oblastech uvedeným v článku 1 zajistit a podporovat v alpské oblasti vhodné zemědělství šetrné k životnímu prostředí coby základní příspěvek k zachování osídlení a udržitelných hospodářských činností. To zahrnuje výrobu typických vysoce kvalitních produktů, zajištění přirozeného prostředí, ochranu před přírodními riziky a zachování krásy a hodnoty tradiční krajiny. Smluvní strany by měly multifunkční roli zemědělství v horských oblastech využít co nejlépe.

Opatření stanovená v Protokolu o zemědělství v horských oblastech, např. podpora zemědělství v horských oblastech a zlepšení životních podmínek, využití půdy, zemědělství šetrné k přírodě, propagace a uvádění na trh nebo lesnická opatření, jsou v souladu se zemědělskými právními předpisy a politikou EU i se současným vývojovými trendy.

Agenda 2000 zavedla politiky rozvoje venkova coby druhý pilíř Společné zemědělské politiky, a proto se nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. května 1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF)[2] stalo její součástí. Nařízení stanoví zvláštní opatření pro podporu slabších oblastí a rovněž agroenvironmentální opatření, která se postupně stala klíčovou částí druhého pilíře. Tato opatření souvisejí na jedné straně s produktivním obhospodařováním půdy, jako jsou činnosti v oblasti zvláštní biologické rozmanitosti / přírodních zájmů, genetické rozmanitosti týkající se místních druhů, které jsou v této oblasti původní, předcházení erozím a požárům, udržení zemědělských systémů typických pro tradiční krajinu, a na straně druhé opatření související s neproduktivním obhospodařováním půdy, jako je udržování rysů venkova a krajiny.

Budoucí politika rozvoje venkova od roku 2007 definovaná v nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV)[3] a rozhodnutí Rady o strategických pokynech Společenství pro rozvoj venkova (programové období 2007–2013) se zaměří na tři hlavní oblasti: zemědělskopotravinářské hospodářství, životní prostředí a venkovská ekonomika a obyvatelstvo. Nová generace strategií a programů pro rozvoj venkova budou vybudovány na základě osy konkurenceschopnosti pro zemědělství, potravinářství a lesnictví, osy obhospodařování půdy a životního prostředí a osy kvality života a diverzifikace ve venkovských oblastech a budou reagovat na hospodářské, sociální a environmentální výzvy, kterým horské oblasti čelí.

V rámci osy konkurenceschopnosti se soubor opatření zaměří na lidský a fyzický kapitál v odvětví zemědělství, potravinářství a lesnictví (s cílem podpořit přenos vědomostí a inovaci) a na kvalitu výroby. Osa obhospodařování půdy a životního prostředí nabízí opatření na ochranu a rozšiřování přírodních zdrojů, jakož i zachování zemědělských a lesnických systémů s vysokou přírodní hodnotou a kulturních krajin venkovských oblastí Evropy.

Proto, a v souladu se závěry zasedání Evropské rady v Lisabonu a Göteburgu, by budoucí vývoj společné zemědělské politiky měl „přispět k dosažení udržitelného rozvoje, a to zvýšením svého důrazu na podporu zdravých a kvalitních výrobků a výrobních metod udržitelných z hlediska životního prostředí, včetně ekologické výroby, obnovitelných surovin a ochrany biologické rozmanitosti.“

3. Závěr

Pro alpskou oblast je typické bohatství přírodních zdrojů, včetně vodních zdrojů, zemědělského potenciálu, historického a kulturního významu, hodnoty spočívající v kvalitě života a v ekonomických a rekreačních aktivitách nejen pro místní, ale rovněž pro ostatní obyvatelstvo. V důsledku geomorfologie a klimatu však alpský region rovněž charakterizují náročné životní a výrobní podmínky v zemědělství.

Alpská úmluva spolu s Protokolem o zemědělství v horských oblastech představuje nástroj umožňující Evropskému společenství udržet si v horských oblastech zemědělství, které je šetrné k životnímu prostředí a které bylo přizpůsobeno této velmi citlivé přeshraniční oblasti, a nepřímo umožňuje zachovat přírodní a kulturní dědictví a výrobu kvalitních potravin. Stanoví jednotný rámec pro formulování přeshraničního přístupu, který zahrne společné cíle a opatření k řešení konkrétních problémů alpského regionu. Evropské společenství usiluje o naplnění cílů úmluvy a protokolu, který byl již parafován. Jeho ratifikace by potvrdila závazek ES, byla silným politickým signálem a posílila ekologický proces v celém regionu, který je pro Evropu velice cenný. Evropské společenství by proto mělo Protokol o zemědělství v horských oblastech uzavřít. Rada se vyzývá, aby protokol schválila přijetím připojeného návrhu rozhodnutí.

2006/0059 (CNS)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o uzavření Protokolu o zemědělství v horských oblastech k Alpské úmluvě jménem Evropského společenství

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na články 36 a 37 ve spojení s čl. 300 odst. 2 prvním pododstavcem první větou a čl. 300 odst. 3 prvním pododstavcem této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu[4],

vzhledem k těmto důvodům:

1. Pro Alpskou oblast je typické bohatství přírodních zdrojů, včetně vodních zdrojů, zemědělského potenciálu, historického a kulturního významu, hodnoty spočívající v kvalitě života a v ekonomických a rekreačních aktivitách nejen pro místní, ale rovněž pro ostatní obyvatelstvo. V důsledku geomorfologie a klimatu však alpský region charakterizují rovněž náročné životní a výrobní podmínky v zemědělství.

2. Alpská úmluva byla jménem Evropského společenství podepsána dne 7. listopadu 1991, ratifikována rozhodnutím Rady 96/191/ES ze dne 26. února 1996[5] a v platnost vstoupila dne 4. dubna 1998. Podle čl. 2 odst. 2 a 3 Alpské úmluvy jsou konkrétní opatření zaměřená na dosažení daných cílů uvedena v různých protokolech, jako je např. Protokol o zemědělství v horských oblastech.

3. Evropská komise se účastnila jednání o Protokolu o zemědělství v horských oblastech, který je do značné míry ovlivněn politikami a právními předpisy Společenství. Evropské společenství parafovalo Protokol o zemědělství v horských oblastech k Alpské úmluvě v Chambéry dne 20. prosince 1994.

4. V souladu s celkovým cílem udržitelného rozvoje je úkolem Protokolu o zemědělství v horských oblastech, podle článku 1, zajistit a podporovat v alpské oblasti zemědělství, které vyhovuje místním podmínkám a životnímu prostředí a je základním příspěvkem k zachování osídlení a udržitelných hospodářských činností. To zahrnuje výrobu typických vysoce kvalitních produktů, zajištění přirozeného prostředí, ochranu před přírodními riziky a zachování krásy a hodnoty tradiční krajiny. Smluvní strany by měly multifunkční roli zemědělství v horských oblastech co využít nejlépe.

5. Cíle a opatření stanovené v Protokolu o zemědělství v horských oblastech, např. podpora zemědělství v horských oblastech a zlepšení životních podmínek, využití půdy, zemědělství šetrné k přírodě, propagace a uvádění na trh nebo lesnická opatření, jsou v souladu se zemědělskými právními předpisy a politikou EU, a zejména s nařízením Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV)[6].

6. Protokol stanoví jednotný rámec pro formulování přeshraničního přístupu, který zahrne společné cíle a opatření k řešení konkrétních problémů alpského regionu.

7. Alpská úmluva a Protokol o zemědělství v horských oblastech se vztahují na 13 milionů obyvatel a téměř 6 000 obcí v oblasti o rozloze 19 milionů hektarů. Alpy mají rovněž nesmírný význam pro obyvatelstvo těchto regionů.

8. Alpská úmluva spolu s prováděcími protokoly, včetně o Protokolu o zemědělství v horských oblastech, jsou prvními mezinárodními dohodami na světě, které se týkají horských oblastí a představují vzor pro jiné regiony.

9. Ratifikace Protokolu o zemědělství v horských oblastech by potvrdila závazek ES, byla silným politickým signálem a posílila ekologický proces v celém regionu, který je pro Evropu velice cenný.

10. Proto je vhodné protokol jménem Společenství schválit.

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Protokol o zemědělství v horských oblastech k Alpské úmluvě parafovaný v Chambéry dne 20. prosince 1994 se schvaluje jménem Společenství.

Znění protokolu je uvedeno v příloze I tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Předseda Rady je oprávněn jmenovat osobu nebo osoby zmocněné uložit jménem Evropského společenství listinu o schválení v souladu s článkem 24 protokolu a připojené prohlášení.

Článek 3

Toto nařízení se vyhlásí v Úředním věstníku Evropské unie .

V Bruselu dne

Za Radu

předseda / předsedkyně

PŘÍLOHA I

PROTOKOL O PROVÁDěNÍ ALPSKÉ ÚMLUVY Z ROKU 1991, POKUD JDE O ZEMěDěLSTVÍ V HORSKÝCH OBLASTECH PROTOKOL „ZEMěDěLSTVÍ V HORSKÝCH OBLASTECH“

Preambule

Francouzská republika,

Italská republika,

Lichtenštejnské knížectví,

Monacké knížectví,

Spolková republika Německo,

Rakouská republika,

Republika Slovinsko,

Švýcarská konfederace

a

Evropské společenství,

v souladu se svým posláním vyplývajícím z Úmluvy o ochraně Alp (Alpská úmluva) ze dne 7. listopadu 1991, jehož cílem je zajistit ucelenou politiku ochrany a udržitelného rozvoje alpské oblasti,

v rámci závazků vyplývajících z čl. 2 odst. 2 a 3 Alpské úmluvy,

vědomy si toho, že jsou ve veřejném zájmu povinny ochraňovat tradiční venkovskou krajinu a zemědělství, které je přizpůsobeno místním podmínkám a je slučitelné s životním prostředím, a zároveň jsou povinny zemědělství podporovat s ohledem na obtížnější hospodářské podmínky,

uznávajíce, že díky svému bohatství na přírodní zdroje, svým vodním zdrojům, svému zemědělskému potenciálu, historickému a kulturnímu významu, díky své hodnotě jakožto evropskému životnímu, hospodářskému a rekreačnímu prostoru a díky komunikačním osám, které přes ni přecházejí, bude mít alpská oblast i nadále zásadní význam zejména pro místní obyvatelstvo, ale i pro obyvatelstvo jiných území,

přesvědčeny, že místní obyvatelstvo musí mít možnost definovat vlastní projekt sociálního, kulturního a hospodářského rozvoje a podílet se na jeho provádění v rámci stávajícího institucionálního uspořádání,

přesvědčeny, že s ohledem na zvláštnosti každého regionu a na ústřední roli zemědělství je třeba harmonizovat hospodářské zájmy s ekologickými požadavky,

vzhledem k významu, jaký vždy zemědělství pro alpskou oblast mělo, a vzhledem k nezbytnému příspěvku, který toto hospodářské odvětví v horských oblastech přináší a bude přinášet zejména jakožto základní zdroj udržení potřebné hustoty osídlení, zásobování obyvatelstva potravinami, produkce typických kvalitních produktů, uchování a údržby krajiny zejména kvůli jejímu zhodnocování v cestovním ruchu a konečně jakožto zdroj ochrany půdy proti erozi, lavinám a povodním,

uznávajíce, že metody a intenzita zemědělského hospodaření rozhodujícím způsobem ovlivňují přírodu a krajinu a že extenzivně obdělávaná venkovská krajina musí plnit svou základní funkci stanoviště alpské flóry a fauny,

uznávajíce, že z důvodu geomorfologie a podnebí v horských oblastech je zemědělská činnost provozována ve velmi obtížných životních a produkčních podmínkách,

přesvědčeny, že některé problémy jsou řešitelné pouze na přeshraniční úrovni a vyžadují společná opatření ze strany alpských států a že je zejména vhodné zavést na vnitrostátní a evropské úrovni hospodářská a sociální vyrovnávací a doprovodná opatření, aby budoucnost zemědělců a jejich zemědělským podnikům v horských oblastech nebyla zpochybněna použitím čistě hospodářských parametrů,

SE DOHODLY TAKTO:

KAPITOLA I OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1 Cíle

1. Tento protokol stanoví opatření na mezinárodní úrovni, jejichž cílem je uchovat a podpořit zemědělství v horských oblastech, které by vyhovovalo místním podmínkám a bylo slučitelné s životním prostředím; usiluje o to, aby byl uznán a zajištěn jeho zásadní podíl na udržení osídlení a na zachování udržitelných hospodářských činností, zejména prostřednictvím produkce kvalitních typických produktů, na zachování přirozeného životního prostoru, na předcházení přírodním rizikům, na uchování krásy a rekreační hodnoty přírodní venkovské krajiny i na kulturním životě v alpské oblasti.

2. Při provádění tohoto protokolu se smluvní strany snaží optimalizovat všechny funkce zemědělství v horských oblastech.

Článek 2 Zohlednění cílů v rámci ostatních politik

Smluvní strany se zavazují, že zohlední cíle tohoto protokolu i v rámci svých ostatních politik.

Článek 3 Základní povinnosti v celkovém hospodářském rámci

Smluvní strany se dohodly, že je v souladu s celkovou hospodářskou politikou třeba přizpůsobit zemědělskou politiku na všech úrovních požadavkům udržitelného a vyváženého rozvoje, tak aby v podmínkách konkrétní finanční politiky bylo možné:

a) zejména v horských oblastech podporovat zemědělství slučitelné se životním prostředím a jeho funkce ve veřejném zájmu ve smyslu článku 7 tohoto protokolu,

b) významně působit proti odchodu obyvatelstva z horských oblastí a zároveň v těchto oblastech zajistit přijatelné životní podmínky, a to pomocí opatření sociální a strukturální politiky spojených s celou řadou opatření zemědělské politiky a politiky životního prostředí.

Článek 4 Úloha zemědělců

Smluvní strany se dohodly, že zejména v horských oblastech zemědělství po staletí utvářelo vzhled krajiny a přispělo k její historické podobě a kulturní hodnotě. Je proto na místě uznat, že zemědělci hrají a budou hrát vzhledem ke svým mnohostranným úkolům zásadní úlohu v uchování přírody a venkova, a proto by měli být zapojeni do rozhodování a přijímání opatření týkající se horských regionů.

Článek 5 Účast územních samosprávných celků

1. V rámci stávajícího institucionálního uspořádání stanoví každá smluvní strana nejvhodnější úroveň koordinace a spolupráce mezi orgány a přímo dotčenými územními samosprávnými celky ve snaze podporovat solidární zodpovědnost a zejména ve snaze využívat a rozvíjet v alpské oblasti součinnost při uplatňování politik ochrany půdy a při provádění opatření, která z těchto politik vyplývají.

2. V rámci stávajícího institucionálního uspořádání se dotčené územní samosprávné celky účastní jednotlivých etap přípravy i provádění těchto politik a opatření, přičemž jejich pravomoci zůstávají zachovány.

Článek 6 Mezinárodní spolupráce

Smluvní strany se dohodly:

a) že za účelem provádění tohoto protokolu provedou společná hodnocení vývoje zemědělské politiky a že zaručí vzájemné konzultace před přijetím jakéhokoli důležitého rozhodnutí v oblasti zemědělské politiky,

b) že zajistí plnění cílů a opatření stanovených v tomto protokolu prostřednictvím přeshraniční spolupráce všech příslušných orgánů, zejména pak prostřednictvím spolupráce regionálních orgánů a místních samospráv,

c) že podpoří výměnu poznatků a zkušeností, jakož i společné iniciativy formou mezinárodní spolupráce mezi výzkumnými a vzdělávacími ústavy, mezi zemědělskými a ekologickými organizacemi a mezi médii.

KAPITOLA II ZVLÁšTNÍ OPATřENÍ

Článek 7 Podpora zemědělství v horských oblastech

1. Smluvní strany se snaží rozlišovat opatření zemědělské politiky na všech úrovních na základě odlišných místních podmínek a podporovat zemědělství v horských oblastech s ohledem na přírodní znevýhodnění dané oblasti. Zejména je vhodné podporovat zemědělské podniky, které zajišťují alespoň minimální zemědělskou činnost v extrémně položených oblastech.

2. Přínos, který má ve veřejném zájmu zemědělství v horských oblastech pro uchování a údržbu přírodní venkovské krajiny a pro předcházení přírodním rizikům, bude vhodně kompenzován; tato kompenzace bude určena smluvními dohodami o projektech a službách poskytovaných nad rámec obecných povinností.

Článek 8 Územní plánování a venkovská krajina

1. Smluvní strany se zavazují, že v rámci územního plánování, využití půd, pozemkových úprav a meliorace půd zohlední zvláštní podmínky horských oblastí, zároveň však budou zachovávat podobu přírodní venkovské krajiny.

2. Ke splnění všech svých četných úkolů musí mít zemědělství v horských oblastech v první řadě k dispozici pozemky nezbytné k provozování zemědělského podniku, který bude vyhovovat místním podmínkám a bude ohleduplný k životnímu prostředí.

3. V této souvislosti je třeba zachovat nebo opětovně vytvořit tradiční součásti venkovské krajiny (lesy, okraje lesů, živé ploty, hájky, vlhké, suché a řídké louky, vysokohorské pastviny) a zajistit jejich využívání.

4. Zvláštní opatření je třeba přijmout na zachování zemědělských budov a tradičních venkovských architektonických prvků a na zachování charakteristických stavebních metod a materiálů.

Článek 9 Metody zemědělského hospodaření ohleduplné k přírodě. Typické produkty

Smluvní strany se zavazují, že přijmou veškerá potřebná opatření vedoucí k používání společných kritérií tak, aby se v horských oblastech podpořila zaměstnanost a propagace extenzivních metod zemědělského hospodaření, které jsou ohleduplné k přírodě a charakteristické pro danou oblast, a aby byly chráněny a zhodnoceny typické zemědělské produkty, které se odlišují svými místně omezenými a jedinečnými způsoby produkce, které jsou ohleduplné k přírodě.

Článek 10 Chov přizpůsobený místním podmínkám a rozmanitost genofondu

1. Smluvní strany se dohodly, že základní součástí zemědělství v horských oblastech je chov zvířat pro hospodářské účely přizpůsobený místním podmínkám a vázaný na volnou plochu, jednak jakožto zdroj příjmů, jednak jakožto prvek určující krajinnou a kulturní identitu. Proto je vhodné udržet chov zvířat pro hospodářské účely, včetně chovu tradičních domácích zvířat, všech charakteristických plemen a typických souvisejících produktů; tento chov musí být přizpůsoben místním podmínkám, využívat volnou plochu a být ohleduplný k životnímu prostředí.

2. Z tohoto hlediska je důležité zachovat potřebné zemědělské, chovné a lesnické struktury a zároveň v každém konkrétním místě udržovat rovnováhu mezi pastvinami a kusy dobytka v rámci vhodného extenzivního chovu zvířat pro hospodářské účely.

3. Dále je třeba přijmout opatření potřebná k uchování rozmanitosti genofondu užitkových zvířat a pěstovaných rostlin, zejména v oblasti zemědělského výzkumu a jeho popularizace.

Článek 11 Podpora prodeje

1. Smluvní strany se snaží vytvořit příznivé podmínky pro prodej zemědělských produktů z horských oblastí s cílem zvýšit jejich prodej přímo v místě a posilovat jejich konkurenceschopnost na národních i mezinárodních trzích.

2. Tato podpora je mimo jiné zajišťována formou kontrolovaného označení původu a označení zaručujících jakost, která jsou prospěšná jak pro producenty, tak i pro spotřebitele.

Článek 12 Omezování produkce

V případě omezování zemědělské produkce se smluvní strany snaží přihlédnout k tomu, že horské oblasti mají zvláštní nároky na hospodaření přizpůsobené místním podmínkám a ohleduplným k životnímu prostředí.

Článek 13 Vzájemná komplementarita zemědělství a lesnictví

Smluvní strany se dohodly, že zemědělské a lesní hospodářství se v horských oblastech vzájemně doplňují a částečně na sobě závisejí, a jejich koncepce tedy musí být propojená. Proto podporují:

a) lesní hospodářství slučitelné s přírodou jako zdroj doplňkových příjmů zemědělských podniků a jako dodatečnou činnost pracovníků zaměstnaných v zemědělství,

b) zohlednění ochranné, produkční, rekreační, ekologické a biogenetické funkce lesů, jejichž vazba na zemědělské plochy je v souladu se zvláštnostmi daného místa a s potřebami krajiny,

c) právní úpravu chovu zvířat pro hospodářské účely a stavů zvěře tak, aby se vyloučilo nenapravitelné poškození lesů a kultur.

Článek 14 Doplňkové zdroje příjmů

Smluvní strany uznávají tradiční význam rodinných zemědělských podniků v zemědělství v horských oblastech. Za účelem podpory hospodaření rodinných zemědělských podniků jako hlavní, doplňkové či vedlejší hospodářské činnosti podporují vytváření a rozvoj doplňkových zdrojů příjmů v horských oblastech, zejména na popud a ve prospěch samotného místního obyvatelstva, a to zejména v odvětvích se zemědělstvím souvisejících, jako je lesnictví, cestovní ruch a řemeslná činnost, to vše v souladu se zachováním přírodní venkovské krajiny.

Článek 15 Zlepšení životních a pracovních podmínek

Smluvní strany podporují posilování a zlepšování kvality služeb, jež jsou nezbytné k překonání znevýhodňujících podmínek osob zaměstnaných v zemědělství a lesnictví v horských oblastech. Tak by se zlepšení jejich životních a pracovních podmínek mělo spojit s hospodářským a sociálním rozvojem projevujícím se v jiných oborech a částech alpské oblasti. V tomto ohledu by se při rozhodování neměla používat jen čistě hospodářská kritéria. Platí to zejména pro vazby, stavby a rekonstrukce obytných prostor a zemědělských stavení a pro nákup a údržbu technických zařízení a vybavení.

Článek 16 Doplňková opatření

Smluvní strany mohou přijmout opatření týkající se ochrany půdy, která doplňují opatření uvedená v tomto protokolu.

KAPITOLA III VÝZKUM, VZDěLÁVÁNÍ A POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ

Článek 17 Výzkum a pozorování

1. Smluvní strany v úzké spolupráci podporují a harmonizují systematický výzkum a pozorování, což jsou činnosti užitečné pro dosažení cílů tohoto protokolu.

2. Smluvní strany podporují zejména zemědělský výzkum zaměřený právě na zemědělství v horských oblastech; tento výzkum bude rozvíjen tak, aby co nejlépe odpovídal konkrétním místním podmínkám a byl součástí definování a ověřování cílů a opatření zemědělské politiky. Získané výsledky se budou používat i v rámci vzdělávání a technické pomoci v zemědělství.

3. Smluvní strany dbají na to, aby vnitrostátní výsledky systematického výzkumu a pozorování byly začleněny do společného systému stálého pozorování a poskytování informací a aby byly v rámci stávajícího institucionálního uspořádání zpřístupněny veřejnosti.

4. Smluvní strany zejména vyhotoví srovnatelný přehled hospodářské a sociální situace v zemědělství v jednotlivých horských oblastech, který zohlední cíle a opatření stanovené tímto protokolem.

5. Přehled musí být pravidelně aktualizován a musí obsahovat informace o zvláště problematických tematických okruzích a územích, o efektivitě přijatých opatření a o opatřeních, která je teprve nutno přijmout. Za prioritní se považují údaje o demografickém, sociálním a hospodářském vývoji podle jednotlivých geografických a ekologických ukazatelů a podle ukazatelů infrastruktury v dané oblasti. Další prioritou je definování příslušných kritérií udržitelného a vyváženého rozvoje ve smyslu Alpské úmluvy a tohoto protokolu.

6. Kromě toho budou za prioritní považovány i tematické okruhy uvedené v příloze.

Článek 18 Vzdělávání a poskytování informací

1. Smluvní strany podporují počáteční a celoživotní vzdělávání a poskytování informací veřejnosti o cílech, opatřeních a provádění tohoto protokolu.

2. Smluvní strany podporují zejména:

a) důslednější rozvoj počátečního a celoživotního vzdělávání a technické pomoci v zemědělství, pomoci s podnikovým a obchodním řízením, aniž by se však ustupovaly do pozadí otázky ochrany přírody a životního prostředí. Nabídka vzdělávacích programů bude obecně strukturována tak, aby podporovala přípravu i na jiná alternativní či doplňková povolání v odvětvích souvisejících se zemědělstvím;

b) podrobné a objektivní poskytování informací, které se nebude omezovat jen na přímo dotčené zaměstnance a orgány, ale prostřednictvím médií se zejména zaměří na nejširší veřejnost jak v alpské oblasti, tak mimo ni, a bude veřejnost seznamovat s funkcemi zemědělství v horských oblastech a podněcovat její zájem o tyto otázky.

3. Kromě toho budou za prioritní považovány i tematické okruhy uvedené v příloze.

KAPITOLA IV PROVÁDěNÍ, KONTROLA A HODNOCENÍ

Článek 19 Provádění

Smluvní strany se zavazují, že budou dbát na provádění tohoto protokolu tím, že v rámci stávajícího institucionálního uspořádání přijmou veškerá vhodná opatření.

Článek 20 Kontrola plnění povinností

1. Smluvní strany podávají stálému výboru pravidelné zprávy o opatřeních přijatých na základě tohoto protokolu. Zprávy se rovněž týkají otázky účinnosti přijatých opatření. Alpská konference stanoví pravidelnost zpráv.

2. Stálý výbor tyto zprávy přezkoumá s cílem ověřit, zda smluvní strany splnily své povinnosti vyplývající z tohoto protokolu. Může si rovněž od příslušných smluvních stran vyžádat doplňující informace nebo využít jiných informačních zdrojů.

3. Stálý výbor vypracuje pro Alpskou konferenci zprávu o tom, jak smluvní strany plní své povinnosti vyplývající z tohoto protokolu.

4. Alpská konference se s touto zprávou seznámí. Pokud zjistí, že některé povinnosti nebyly splněny, může přijmout doporučení.

Článek 21 Hodnocení účinnosti ustanovení

1. Smluvní strany pravidelně přezkoumávají a hodnotí účinnost ustanovení tohoto protokolu. Ukáže-li se to pro splnění cílů nezbytné, přistoupí k přijetí vhodných změn tohoto protokolu.

2. V rámci stávajícího institucionálního uspořádání jsou do tohoto hodnocení zapojeny územní samosprávné celky. Hodnocení je možné konzultovat s nevládními organizacemi činnými v této oblasti.

KAPITOLA V ZÁVěREčNÁ USTANOVENÍ

Článek 22 Souvislost mezi Alpskou úmluvou a protokolem

1. Tento protokol je protokolem k Alpské úmluvě ve smyslu článku 2 a ostatních souvisejících článků úmluvy.

2. mluvní stranou tohoto protokolu se nemůže stát nikdo, kdo není smluvní stranou Alpské úmluvy. Vypovězení Alpské úmluvy znamená zároveň i vypovězení tohoto protokolu.

3. Při jednání Alpské konference o otázkách týkajících se tohoto protokolu mohou hlasovat pouze smluvní strany tohoto protokolu.

Článek 23 Podpis a ratifikace

1. Tento protokol je otevřen k podpisu signatářských států Alpské úmluvy a Evropského společenství ke dni 20. prosince 1994 a v případě Rakouské republiky jakožto depozitáře ke dni 15. ledna 1995.

2. Tento protokol vstupuje v platnost pro ty smluvní strany, které vyjádřily svůj souhlas být vázány protokolem, tři měsíce po dni, k němuž tři státy předložily listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení.

3. Pro smluvní strany, které svůj souhlas být vázány protokolem vyjádří později, vstupuje protokol v platnost tři měsíce po dni uložení listin o ratifikaci, přijetí nebo schválení. Po vstupu v platnost novely protokolu se každá nová smluvní strana tohoto protokolu stává smluvní stranou protokolu v pozměněném znění.

Článek 24 Oznámení

Depozitář oznámí každému státu uvedenému v preambuli a Evropskému společenství tyto informace týkající se tohoto protokolu:

a) každý podpis,

b) uložení jakýchkoli listin o ratifikaci, přijetí nebo schválení,

c) každé datum vstupu v platnost,

d) každé prohlášení učiněné smluvní nebo signatářskou stranou,

e) každé vypovězení oznámené jednou ze smluvních stran a datum, ke kterému nabývá účinku.

Na důkaz toho připojili níže podepsaní a za tímto účelem řádně zplnomocnění zástupci k tomuto protokolu své podpisy.

V Chambéry dne 20. prosince 1994, ve francouzském, německém, italském a slovinském jazyce, přičemž všechna čtyři jazyková znění mají stejnou platnost; původní znění je uloženo v Rakouském státním archivu. Depozitář zašle ověřený opis každému signatářskému státu.

PřÍLOHA

PRIORITNÍ TEMATICKÉ OKRUHY PRO VÝZKUM A VZDěLÁVÁNÍ V SOULADU S čLÁNKY 17 A 18

Výzkum

Definice a klasifikace horských oblastí podle nadmořské výšky, klimatických, geomorfologických, hospodářských a infrastrukturních podmínek jednotlivých míst.

Ověřování účinků opatření týkajících se zemědělství v horských oblastech (EU/SZP, státy, regiony, územní samosprávné celky) a ekologických funkcí (sociální slučitelnost a slučitelnost se životném prostředím), která byla přijata na různých rozhodovacích politických úrovních.

Hodnocení hospodářských, ekologických, společenských a kulturních funkcí zemědělství a lesního hospodářství a jejich rozvojových možností ve zvláštních místních podmínkách jednotlivých horských oblastí.

Metody produkce, kritéria pro zlepšení a jakost zemědělských produktů v horských oblastech.

Genetický výzkum a technická pomoc za účelem diferenciovaného uchování různých plemen užitkových zvířat a pěstovaných rostlin, které bude vyhovovat místním podmínkám a bude slučitelné s životním prostředím.

Vzdělávání

Technická, vědecká a sociálně-hospodářská pomoc pro zemědělské podniky a vzdělávání pro potravinářské podniky, které jejich produkci zpracovávají.

Podnikové, technické a hospodářské řízení se zvláštním zaměřením na diverzifikaci nabízené produkce a na různé alternativy produkce a příjmů v zemědělství a mimo něj.

Technické a finanční podmínky pro používání přirozených provozních metod a metod produkce, které jsou ohleduplné k životnímu prostředí.

Média, prezentace a šíření informací s ohledem na orientace veřejného mínění, politiky a hospodářství uvnitř alpské oblasti i mimo ni.

PŘÍLOHA II PROHLÁŠENÍ JMÉNEM EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ

Prohlášení Evropského společenství

TÝKAJÍCÍ SE čLÁNKů 8 A 9 PROTOKOLU O ZEMěDěLSTVÍ V HORSKÝCH OBLASTECH

EVROPSKÉ SPOLEčENSTVÍ UZNÁVÁ ZÁSADU KOEXISTENCE COBY SCHOPNOST ZEMěDěLCů VOLIT MEZI KLASICKOU, EKOLOGICKOU A GENETICKY MODIFIKOVANOU ROSTLINNOU PRODUKCÍ V SOULADU S PRÁVNÍMI ZÁVAZKY OHLEDNě NOREM OZNAčOVÁNÍ GENETICKY MODIFIKOVANÝCH ORGANISMů A/NEBO ODRůDOVÉ čISTOTY. PřÍSLUšNÉ čLÁNKY PROTOKOLU O ZEMěDěLSTVÍ V HORSKÝCH OBLASTECH BY MěL y být vykládány v tomto smyslu.

Prohlášení Evropského společenství

TÝKAJÍCÍ SE čL. 7, 9 Až 11, 13, 14 A 16 PROTOKOLU O ZEMěDěLSTVÍ V HORSKÝCH OBLASTECH

EVROPSKÉ SPOLEčENSTVÍ MÁ ZA TO, žE OPATřENÍ TÝKAJÍCÍ SE VEřEJNÉ PODPORY VE PROSPěCH NěKTERÝCH PODNIKů MUSÍ BÝT V SOULADU S PRAVIDLY HOSPODÁřSKÉ soutěže na základě článků 36 a 87 až 89 Smlouvy o ES a nesmějí hospodářskou soutěž narušit, jejím narušením hrozit ani nesmějí poškodit obchod mezi smluvními stranami.

[1] Úř. věst. L 61, 12.3.1996, s. 31.

[2] Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 80.

[3] Úř. věst. L 277, 21.10.2005, s. 1.

[4] Úř. věst. C …, …, s. ....

[5] Úř. věst. L 61, 12.3.1996, s. 31.

[6] Úř. věst. L 277, 21.10.2005, s. 1.