52006PC0016

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 31.1.2006

KOM(2006) 16 v konečném znění

2006/0006 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení

(předložený Komisí)

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

SOUVISLOSTI NÁVRHU Odůvodnění a cíle návrhu Článek 89 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 stanoví, že prováděcí pravidla k uvedenému nařízení stanoví další nařízení. Obecné souvislosti Pravidla pro koordinaci vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení spadají do rámce volného pohybu osob a měla by přispívat ke zvýšení životní úrovně a zlepšení podmínek zaměstnání evropských občanů, kteří se pohybují uvnitř Společenství. V současné době je koordinace zajištěna nařízením (EHS) č. 1408/71 a jeho prováděcím nařízením (EHS) č. 574/72. Cílem nařízení (ES) č. 883/2004 je nahradit nařízení (EHS) č. 1408/71. Avšak k uplatňování nových pravidel pro koordinaci nařízení (ES) č. 883/2004 nemůže dojít, dokud nebude přijato odpovídající prováděcí nařízení, které tak nahradí nařízení (EHS) č. 574/72. Z hlediska formy navrhované nařízení odpovídá nařízení, které existuje v současnosti. Z hlediska obsahu je jeho cílem modernizace a zjednodušení stávajících pravidel. Platné předpisy vztahující se na oblast návrhu Nařízení (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71, naposledy pozměněné nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 647/2005 ze dne 13. dubna 2005, Úř. věst. L 117, 4.5.2005. Podobnost: jak nařízení (EHS) č. 574/72, tak návrh mají za cíl stanovit prováděcí pravidla k nařízení, které koordinuje systémy sociálního zabezpečení. Rozdíl: cílem návrhu je zjednodušit a zmodernizovat ustanovení nařízení (EHS) č. 574/72, zejména posílením spolupráce mezi institucemi sociálního zabezpečení a zlepšením způsobů výměny údajů mezi nimi. Soulad s ostatními politikami a cíli Unie Nepoužije se. KONZULTACE ZÚčASTNěNÝCH STRAN A POSOUZENÍ DOPADů Konzultace zúčastněných stran Metody konzultací, hlavní cílová odvětví a obecný profil respondentů Návrh prováděcího nařízení směřuje hlavně ke konkrétnímu stanovení postupů nezbytných k provádění zásad základního nařízení, pokud jde o uživatele nařízení, občany a instituce sociálního zabezpečení členských států. Například v oblasti starobních důchodů je třeba upřesnit, jaké kroky musí pojištěná osoba učinit, aby požádala o přiznání svého důchodu, u které instituce má podat žádost, pokud pracovala ve více členských státech, jak si budou instituce navzájem vyměňovat informace, aby se vzala v úvahu celá kariéra dotyčné osoby, a jak každá z nich vypočítá důchod, který má být vyplácen. Za účelem vypracování konkrétních návrhů o nejúčinnější organizaci každodenní spolupráce mezi institucemi ve prospěch příjemců dávek, na něž se vztahuje nařízení (ES) č. 883/2004, se konaly mnohé konzultace s odborníky v oblasti sociálního zabezpečení v členských státech. Jejich hlavním cílem bylo získat odborné poznatky na co nejvíce odpovídající úrovni, zejména na úrovni institucí sociálního zabezpečení. Za tímto účelem bylo vytvořeno několik pracovních skupin, jež odpovídaly jednotlivým rizikům, na něž se vztahují systémy sociálního zabezpečení: nemoc, pracovní úrazy, nemoci z povolání, invalidita, stáří, nezaměstnanost, rodinné dávky. Kromě toho útvary Komise jako sekretariát Správní komise pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků (CASSTM) a technické komise a účetní komise v rámci CASSTM jsou v úzkém a neustálém kontaktu s odborníky určenými členskými státy pro uplatňování pravidel pro koordinaci. Shrnutí odpovědí a způsob, jakým byly vzaty v úvahu Zasedaly pracovní skupiny odborníků. Skupina s horizontálním zaměřením, která byla zvláště pověřena vypracováním návrhů o struktuře a obecném charakteru prováděcího nařízení, vydala neformální shrnující zprávu, která obsahuje hlavní směry. Tyto hlavní směry byly v návrhu ve své velké většině dodrženy. Sběr a využití výsledků odborných konzultací Dotčená vědecká/odborná odvětví Sociální zabezpečení Použitá metodika Pracovní skupiny složené z odborníků na sociální zabezpečení z jednotlivých oblastí: nemoc, pracovní úrazy, nemoci z povolání, invalidita, stáří, nezaměstnanost, rodinné dávky. Hlavní konzultované organizace/odborníci Konaly se mnohé konzultace s odborníky v oblasti sociálního zabezpečení v členských státech. Jejich hlavním cílem bylo získat odborné poznatky na co nejvíce odpovídající úrovni, zejména na úrovni institucí sociálního zabezpečení. Za tímto účelem bylo vytvořeno několik pracovních skupin, jež odpovídaly jednotlivým rizikům, na něž se vztahují systémy sociálního zabezpečení: nemoc, pracovní úrazy, nemoci z povolání, invalidita, stáří, nezaměstnanost, rodinné dávky. Shrnutí obdržených a použitých stanovisek Nebyla zmíněna existence potenciálně závažných rizik s nevratnými důsledky. Nutnost zjednodušit postupy pro uživatele nařízení, instituce sociálního zabezpečení, příslušné orgány, zaměstnavatele a pojištěnce, zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné, a ujasnit práva a povinnosti těchto jednotlivých účastníků při koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Prostředky zveřejnění odborných stanovisek S ohledem na odbornost dané oblasti a neformální ráz obdržených odborných stanovisek nebudou zprávy zveřejněny. Posouzení dopadů Prováděcí nařízení je produkt, který umožní občanům využívat pokrokový přístup nařízení (ES) č. 883/2004. Bude třeba vyčkat, až právní rámec tvořený základním nařízením a jeho prováděcím nařízením bude přijat, aby mohla obnovená pravidla působit v rámci modernizace, zjednodušení a zlepšení práv občanů. Nařízení (EHS) č. 1408/71 a č. 574/72, která jsou platná v současné době, budou proto nahrazena nařízením (ES) č. 883/2004 a jeho prováděcím nařízením. Tyto nástroje by neměly mít zvláštní negativní dopad na stávající situaci, pokud jde o pracovní zatížení a náklady v případě institucí sociálního zabezpečení a správních orgánů, pracovníků nebo zaměstnavatelů. Cílem těchto nových pravidel je naopak zlepšit fungování koordinace systémů sociálního zabezpečení a usnadnit postupy ve prospěch všech uživatelů nařízení; jejich přijetí představuje plus pro uživatele ve srovnání s pravidly platnými v současné době. V tomto stadiu je obtížné odhadnout růst produktivity, který vyplyne z těchto nových pravidel pro instituce sociálního zabezpečení, zaměstnavatele, zejména malé a střední podniky, pro pojištěnce, zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečné činné. Navrhovaná opatření mají za cíl zlepšení služby občanům. Zvláště stanovením opatření ke zkrácení doby, která je v současné době nutná pro výpočet a vyplácení důchodů osobám, které pracovaly ve více členských státech, přispěje tento návrh ke zlepšení podmínek volného pohybu v Unii. Kromě toho tyto návrhy zapadají do kontextu elektronické správy, jelikož použití elektronických prostředků pro výměnu informací mezi institucemi sociálního zabezpečení je hlavním aspektem urychlení postupů. Důležitost použití elektronických nástrojů pro výměnu údajů mezi institucemi uznávají rovněž všechny členské státy v souvislosti s akčním plánem, který byl nedávno přijat CASSTM. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU Shrnutí navrhovaných opatření Návrh prováděcího nařízení k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení má dokončit modernizaci a zjednodušení stávajících předpisů, nařízení (EHS) č. 1408/71 a jeho prováděcího nařízení (EHS) č. 574/72. Tento nástroj představuje základ volného pohybu osob v Unii. Jeho cílem je stanovit postupy konkrétního provádění pravidel obsažených v ustanoveních nařízení (ES) č. 883/2004 pro všechny dotyčné subjekty: pojištěné osoby, instituce sociálního zabezpečení a příslušné orgány členských států. Návrh doplňuje modernizační prvky, jichž bylo dosaženo v nařízení (ES) č. 883/2004, a snaží se zlepšit současné postupy tím, že je zjednodušuje a ujasňuje stávající předpisy v mnoha oblastech. Z tohoto hlediska a prostřednictvím postupů, které mají být splněny, je cílem návrhu jasněji zdůraznit práva a povinnosti jednotlivých zúčastněných stran. Tento návrh rovněž usiluje o vyvození všech důsledků z prohloubení spolupráce mezi jednotlivými zúčastněnými stranami uvedenými v nařízení (ES) č. 883/2004. Skutečnost, že nařízení (ES) č. 883/2004 se bude týkat všech evropských občanů, neboť se vztahuje i na osoby, které nejsou ekonomicky činné, a zahrnuje v sobě modernizaci prostředků a postupů spolupráce mezi institucemi sociálního zabezpečení členských států. Konkrétně se jedná o usnadnění postupů pro pojištěné osoby a o urychlení lhůty na odpověď a na vyřízení přeshraničních situací institucemi v jednotlivých oblastech sociálního zabezpečení: nemoc, pracovní úrazy, nemoci z povolání, invalidita, důchod, nezaměstnanost, rodinné dávky. Tento cíl vyžaduje, aby byl zvláštní důraz kladen na používání moderních způsobů výměny informací. Elektronická výměna údajů mezi institucemi se zda být nezbytná z důvodu usnadnění přenosu informací nutných pro fungování koordinace, a zvláště pro stanovení a výpočet nároků pojištěnců. Právní základ Články 42 a 308 Smlouvy o ES. Zásada subsidiarity Zásada subsidiarity se použije, pokud se návrh nedotýká oblasti spadající do výlučné pravomoci Společenství. Cíle návrhu nemohou být uspokojivě dosaženy na úrovni členských států z těchto důvodů: Zamýšleného cíle, totiž přijetí prováděcích pravidel pro zaručení opatření pro koordinaci sociálního zabezpečení, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, jak bylo výslovně zdůrazněno nařízením (ES) č. 883/2004 (45. bod odůvodnění). Článek 42 Smlouvy o ES totiž stanoví, že Rada přijme v oblasti sociálního zabezpečení taková opatření, která jsou nezbytná k zajištění volného pohybu pracovníků. Tato ustanovení dostala formu nařízení o koordinaci, jehož oblast působnosti byla postupně rozšířena na osoby samostatně výdělečně činné, studenty, důchodce, úředníky a nyní na všechny pojištěné osoby. Svou povahou je toto nařízení určeno pouze ke stanovení nezbytných opatření pro pojištěné osoby, aby mohly cestovat, pobývat nebo bydlet v jiném členském státě, aniž by ztratily své nároky na sociální zabezpečení. S cílem zaručit zachování nároků stanoví nařízení různá pravidla, která odpovídají zvláštním potřebám v jednotlivých oblastech sociálního zabezpečení. Zahrnuje nicméně obecné zásady, jež umožňují, aby koordinace fungovala. Mezi těmito zásadami jsou jednotná povaha prováděcích předpisů, stejné posuzování skutečností a rovné zacházení. Členské státy je musejí dodržovat, avšak jedině ony jsou příslušné pro stanovení, organizaci a financování svých vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení. Jelikož se jedná o přeshraniční situace, žádný stát nemůže jednat sám. Stávající dvoustranné dohody byly nahrazeny nařízením o koordinaci, které tak umožnilo zjednodušení a rovné zacházení s pojištěnými osobami v souladu s každým platným vnitrostátním systémem sociálního zabezpečení. Cílů návrhu může být lépe dosaženo na úrovni Společenství z těchto důvodů: Koordinace vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení má smysl pouze na úrovni Společenství: její podstata a odůvodnění vycházejí z volného pohybu osob v Unii. Tento právní předpis se týká každého evropského občana, který se pohybuje v Unii z jakéhokoli důvodu. Členské státy jsou jako jediné příslušné pro stanovení, organizaci a financování svých vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení. Návrh je tedy v souladu se zásadou subsidiarity. Zásada proporcionality Návrh je v souladu se zásadou proporcionality z těchto důvodů: Členské státy, příslušné orgány a instituce sociálního zabezpečení zůstávají jako jediné odpovědné za organizaci a financování svých vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení. Zlepšení postupů a ujasnění práv a povinností jednotlivých účastníků může přinést úsporu nákladů na administrativní zpracování (úhrada pohledávek mezi institucemi sociálního zabezpečení) a účinně odpovědět na potřeby občanů (zlepšení lhůt pro úhradu nebo vyplacení dávek). Posílení spolupráce mezi institucemi je důležitý faktor boje proti podvodům a zneužitím. Volba nástrojů Navrhovaný(é) nástroj(e): nařízení. Jiné nástroje by nebyly přiměřené z těchto důvodů: Modernizace stávajícího legislativního nástroje, tj. nařízení (EHS) č. 574/72, prováděcího nařízení k nařízení (EHS) č. 1408/71, který bude nahrazen nařízením (ES) č. 883/2004. Pro připomenutí uveďme, že nařízení (EHS) č. 1408/71 je nařízení o koordinaci, a ne nařízení o harmonizaci, neboť pouze členské státy jsou příslušné pro organizaci a financování svých systémů sociálního zabezpečení. Volba nařízení o koordinaci s cílem zachovat nároky na sociální zabezpečení pojištěnců, kteří vykonávají své právo volného pohybu osob zaručené Smlouvou, je přiměřená sledovanému cíli, který je stanoven zákonodárcem v článku 42 Smlouvy. ROZPOčTOVÉ DůSLEDKY Návrh nemá žádné důsledky pro rozpočet Společenství. DALšÍ INFORMACE Simulace, pilotní fáze a přechodné období Návrh byl nebo bude předmětem přechodného období. Zjednodušení Návrh obsahuje zjednodušení legislativního rámce, zjednodušení správních postupů týkajících se orgánů veřejné moci (vnitrostátních nebo evropských), zjednodušení správních postupů týkajících se soukromých subjektů a osob. Odlehčení návrhu, zrušení příloh. Použití elektronických způsobů výměny informací a práce s elektronickými dokumenty, aby se tato výměna usnadnila. Posílení spolupráce mezi institucemi sociálního zabezpečení, aby se zabránilo tomu, že tíha postupů bude v první řadě ležet na pojištěncích. Ujasnění úloh jednotlivých účastníků. Evropský hospodářský prostor Tato předloha právního aktu spadá do oblasti, které se týká Dohoda o EHP, a je tedy třeba ji vztáhnout na Evropský hospodářský prostor. Podrobné vysvětlení návrhu po kapitolách či článcích Návrh prováděcího nařízení je upraven ve shodě se strukturou nařízení (ES) č. 883/2004, hlava I: „Obecná ustanovení“, hlava II: „Určení použitelných právních předpisů“; dále hlava III, která obsahuje zvláštní ustanovení o různých druzích dávek: dávky v nemoci, mateřství a rovnocenné otcovské dávky; dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání; pohřebné; dávky v invaliditě, starobní a pozůstalostní důchody; dávky v nezaměstnanosti; rodinné dávky; hlava IV „Finanční ustanovení“, hlava V „Různá přechodná a závěrečná ustanovení“. Toto prováděcí nařízení umožní používání nařízení (ES) č. 883/2004. Avšak s ohledem na nutnost dostatečně informovat všechny strany, jichž se týká toto nařízení, a nevyvolat obtíže, zejména v případě účetní závěrky mezi institucemi, je stanovena doba nejméně šesti měsíců pro použitelnost nových ustanovení týkajících se koordinace systémů sociálního zabezpečení ve Společenství. |

- 2006/0006 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení

(Text s významem pro EHP a Švýcarsko)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na články 42 a 308 této smlouvy,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004[1] ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení[2], a zejména na článek 89 uvedeného nařízení,

s ohledem na návrh Komise[3],

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[4],

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy[5],

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Nařízení (ES) č. 883/2004 modernizuje pravidla pro koordinaci vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení členských států a upřesňuje přitom nezbytná prováděcí opatření a postupy a zjednodušuje je ve prospěch všech dotyčných subjektů. Je třeba k němu stanovit prováděcí pravidla.

(2) Organizace účinnější a užší spolupráce mezi institucemi sociálního zabezpečení je základním faktorem toho, aby se umožnilo osobám, na něž se vztahuje nařízení (ES) č. 883/2004, využít svých nároků v co nejkratších lhůtách a za co možná nejlepších podmínek.

(3) Použití elektronických prostředků je uzpůsobeno k rychlé a spolehlivé výměně údajů mezi institucemi členských států. Elektronické zpracování těchto údajů má přispívat k urychlení postupů v případě dotyčných osob. Na tyto osoby se musejí rovněž vztahovat všechny záruky stanovené předpisy Společenství o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.

(4) Dostupnost údajů, včetně elektronických, o subjektech členských států, které by se mohly podílet na provádění nařízení (ES) č. 883/2004, v podobě umožňující jejich aktualizaci v reálném čase má usnadnit výměnu informací mezi institucemi členských států. Tento přístup, který upřednostňuje relevantnost čistě věcných informací, jakož i jejich okamžitou dostupnost pro občany, představuje důležité zjednodušení, jež má být zavedeno tímto nařízením.

(5) Posílení některých postupů by mělo přinést uživatelům nařízení (ES) č. 883/2004 více právní jistoty a průhlednosti. Zejména stanovení společných lhůt pro splnění určitých povinností nebo určitých administrativních etap by mělo přispět k ujasnění a ke strukturování vztahů mezi pojištěnými osobami a institucemi.

(6) Členské státy, jejich příslušné orgány nebo instituce sociálního zabezpečení musejí mít možnost se mezi sebou dohodnout na zjednodušených postupech a správních dohodách, které pokládají za účinnější a lépe přizpůsobené situaci jejich příslušných systémů sociálního zabezpečení. Takové dohody se však nesmějí dotknout práv osob, na něž se vztahuje nařízení (ES) č. 883/2004.

(7) Složitost, jež je vlastní oblasti sociálního zabezpečení, vyžaduje, aby všechny instituce členských států vynaložily zvláštní úsilí ve prospěch pojištěných osob, aby nebyly penalizovány dotyčné osoby, které by nepředaly svou žádost nebo některé informace instituci, která je příslušná ke zpracování této žádosti podle pravidel a postupů stanovených nařízením (ES) č. 883/2004 a tímto nařízením.

(8) Pro stanovení příslušné instituce, tzn. instituce, jejíž právní předpisy jsou použitelné nebo které přísluší výplata určitých dávek, musí být objektivní situace pojištěné osoby a rodinných příslušníků zkoumána institucemi více členských států. Pro zajištění ochrany dotyčné osoby během doby trvání těchto nezbytných výměn mezi institucemi je třeba stanovit její prozatímní účast v systému sociálního zabezpečení.

(9) Mnohá opatření a postupy stanovené tímto nařízením mají za cíl větší průhlednost kritérií, která musejí instituce členských států uplatňovat v rámci nařízení (ES) č. 883/2004. Tato upřesnění vyplývají z judikatury Soudního dvora Evropských společenství, rozhodnutí správní komise, jakož i z více než třicetileté praxe uplatňování koordinace systémů sociálního zabezpečení v rámci základních svobod stanovených smlouvou.

(10) Rozšíření oblasti působnosti nařízení (ES) č. 883/2004 na všechny pojištěné osoby, včetně ekonomicky neaktivního obyvatelstva, vyžaduje určitá zvláštní pravidla a postupy pro tyto osoby, zejména za účelem stanovení použitelných právních předpisů pro započtení dob věnovaných výchově dětí osobami, které nebyly nikdy zaměstnány nebo nebyly nikdy osobami samostatně výdělečně činnými v různých členských státech, v nichž bydlely.

(11) Některé postupy musejí navíc odrážet požadavek vyváženého rozdělení nákladů mezi členskými státy. Zvláště v oblasti nemoci musejí tyto postupy přihlížet na jedné straně k situaci členských států, které nesou náklady na přijetí pojištěných osob tím, že jim dávají k dispozici svůj systém zdravotní péče, a na straně druhé k situaci členských států, jejichž instituce nesou finanční zátěž věcných dávek, které obdrželi jejich pojištěnci v jiném členském státě, než je stát, v němž mají bydliště.

(12) Ve zvláštním rámci nařízení (ES) č. 883/2004 se musejí ujasnit podmínky, za nichž se uhradí náklady na věcné dávky v nemoci v rámci „plánované zdravotní péče“, tzn. péče, kterou pojištěná osoba vyhledá v jiném členském státě, než je stát, v němž je pojištěna nebo má bydliště. Povinnosti pojištěné osoby týkající se žádosti o předběžné povolení jsou upřesněny, jakož i povinnosti instituce vůči pacientovi týkající se podmínek povolení. Je třeba rovněž upřesnit důsledky v případě finanční úhrady zdravotní péče obdržené v jiném členské státě na základě povolení.

(13) Závaznější postupy pro zkrácení platebních lhůt těchto pohledávek mezi institucemi členských států se zdají být podstatné, pokud jde o zachování důvěry při výměně informací a odpověď na požadavek řádného řízení, které jsou nezbytné pro systémy sociálního zabezpečení členských států. Je proto třeba posílit postupy týkající se zpracování pohledávek v souvislosti s dávkami v nemoci a v nezaměstnanosti.

(14) Jelikož systémy sociálního zabezpečení, na něž se vztahuje nařízení (ES) č. 883/2004, jsou založeny na solidaritě všech pojištěnců, je třeba stanovit mechanismy pro účinnější vymáhání pohledávek spojených s neoprávněnými dávkami nebo s nezaplacenými příspěvky těchto pojištěnců. Postupy vzájemné pomoci mezi institucemi musejí být upřesněny a vycházet z ustanovení směrnice Rady 76/308/EHS[6] ze dne 15. března 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek týkajících se některých dávek, cel, daní a ostatních opatření pro lepší ochranu finančních zájmů členských států organizováním spolupráce, zejména mezi správci daně.

(15) Informování pojištěných osob o jejich právech a povinnostech je základním prvkem vztahu důvěry s příslušnými orgány a institucemi členských států.

(16) Jelikož cíle zamýšleného kroku, totiž přijetí opatření pro koordinaci k zaručení účinného výkonu práva na volný pohyb osob, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto z důvodu rozsahu a účinků jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení cíle.

(17) Toto nařízení má nahradit nařízení Rady (EHS) č. 574/72 ze dne 21. března 1972, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství[7],

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Hlava I - Obecná ustanovení

Kapitola I - Definice

Článek 1 Definice

1. Pro účely tohoto nařízení se použijí definice nařízení (ES) č. 883/2004.

2. Mimo definic uvedených v odstavci 1 se rozumí:

a) „přístupovým místem“ subjekt určený příslušným orgánem členského státu, jehož úkolem je elektronicky odesílat a přijímat údaje nezbytné pro uplatňování nařízení (ES) č. 883/2004 a tohoto nařízení pomocí společné sítě, v níž se tyto údaje vyměňují mezi příslušnými institucemi tohoto členského státu na jedné straně a příslušnými institucemi a/nebo přístupovým místem ostatních členských států na straně druhé;

b) „styčným místem“ subjekt určený příslušným orgánem členského státu pro jednu nebo více oblastí sociálního zabezpečení uvedených v článku 3 nařízení (ES) č. 883/2004, který je schopný odpovědět na žádosti o informace a o pomoc institucí členských států a na který se mohou instituce obrátit zejména v rámci hlavy IV tohoto nařízení;

c) „dokumentem“ soubor údajů – na jakémkoli nosiči – identifikovaných správní komisí, které mohou být elektronicky vyměněny a jejichž sdělení je nezbytné pro fungování nařízení (ES) č. 883/2004 a tohoto nařízení;

d) „standardizovanou elektronickou zprávou“ každý dokument strukturovaný ve formátu stanoveném správní komisí pro výměnu informací mezi institucemi členských států;

e) „elektronickým přenosem“ přenos pomocí elektronických zařízení pro zpracování údajů (včetně digitální komprese) a využití přenosu po drátě, rádiového přenosu, přenosu optickými technologiemi nebo jakýmikoli jinými elektromagnetickými prostředky;

f) „technickou komisí“ komise uvedená v článku 73 nařízení (ES) č. 883/2004;

g) „účetní komisí“ komise uvedená v článku 74 nařízení (ES) č. 883/2004.

Kapitola II – Ustanovení týkající se spolupráce a výměny údajů

Článek 2 Oblast působnosti a pravidla výměny informací mezi institucemi

1. Instituce členských států si sdělují všechny údaje nezbytné pro stanovení a určení práv a povinností osob, na něž se vztahuje nařízení (ES) č. 883/2004, a zvláště stanovení správné výše dávek, jakož i příspěvků na sociální zabezpečení.

2. Pokud pojištěná osoba omylem předala informace, dokumenty nebo žádosti jiné instituci, než je instituce určená podle tohoto nařízení, musejí být tyto informace, dokumenty nebo žádosti neprodleně předány první institucí instituci určené podle tohoto nařízení s uvedením dne, k němuž byly původně podány. Tento den je závazný pro posledně jmenovanou instituci.

3. Sdělování údajů mezi institucemi členských států probíhá buď přímo mezi nimi, nebo prostřednictvím přístupového místa nebo styčného místa.

4. Pokud sdělení údajů proběhlo prostřednictvím přístupového místa nebo styčného místa, má se za to, že toto přístupové místo nebo toto styčné místo plní úlohu a funkci dožádané instituce v tomto členském státě, pokud jde o odpovědní lhůty na žádosti, které jsou mu předloženy.

Článek 3 Oblast působnosti a pravidla pro výměnu informací mezi příjemci dávek a institucemi

1. Každá osoba, na niž se vztahuje nařízení (ES) č. 883/2004, musí předat příslušné instituci každou informaci nebo podpůrný doklad, které jsou nezbytné pro stanovení její situace nebo situace její rodiny a jejích práv a povinností, zachování těchto práv a povinností, jakož i pro určení použitelných právních předpisů a jejích povinností s ohledem na tyto právní předpisy.

Zvláště pokud právní předpisy stanoví, že výše dávek je stanovena s ohledem na existenci jiných rodinných příslušníků, než jsou děti, musí pojištěná osoba předložit potvrzení týkající se jejích rodinných příslušníků, kteří mají své bydliště na území jiného členského státu, než je členský stát, kde se nachází instituce pověřená přiznat dávky, aby byli její rodinní příslušníci vzati v úvahu.

2. Členský stát, který shromažďuje údaje na základě právních předpisů nebo v situaci uvedené v článku 52, zaručuje dotyčným osobám právo na přístup k těmto údajům a na jejich opravu v souladu s předpisy Společenství o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.

3. Instituce příslušného členského státu sdělují informace a vydávají nezbytné dokumenty pojištěným osobám.

4. Příslušná instituce členského státu, která přímo zašle dokument obsahující rozhodnutí o nárocích osoby mající bydliště nebo pobývající na území jiného členského státu, požádá o potvrzení o přijetí bez ohledu na nosič dokumentu a způsob odeslání. Potvrzení o přijetí může být vydáno na jakémkoli nosiči nebo jakýmkoli prostředkem.

5. Pokud neexistuje důkaz o odeslání rozhodnutí uvedeného v odstavci 4, lhůty týkající se odnětí nebo omezení nároků přiznaných podle nařízení (ES) č. 883/2004 se vůči příjemcům nepoužijí.

6. Pokud je den odeslání rozhodnutí uvedeného v odstavci 4 řádně stanoven, rozhodnutí příslušné instituce se použije vůči dotyčné osobě do jednoho měsíce následujícího po tomto dni. Jestliže však právní předpisy členského státu, který přijal rozhodnutí, stanoví delší lhůtu, použije se tato lhůta.

7. V každém případě má dotyčná osoba k dispozici opravné prostředky a postupy stanovené právními předpisy uplatňovanými institucí, jež přijala rozhodnutí.

8. Správní komise stanoví praktická opatření pro provádění tohoto ustanovení v případech, kdy je rozhodnutí zasláno dotyčné osobě elektronicky.

Článek 4 Formát a způsob výměny údajů

1. Správní komise stanoví obsah dokumentů a strukturu standardizovaných elektronických zpráv.

2. Přenos údajů mezi institucemi, přístupovými místy nebo styčnými místy se uskutečňuje elektronicky ve společném zabezpečeném rámci, který zaručuje důvěrnost a ochranu výměny údajů.

3. Ve své komunikaci s příjemci upřednostňují příslušné instituce použití elektronických prostředků.

Článek 5 Právní hodnota dokumentů a podpůrných dokladů vystavených v jiném členském státě

1. Dokumenty vydané institucí členského státu, které potvrzují situaci osoby pro účely nařízení (ES) č. 883/2004 a tohoto nařízení, jakož i podpůrné doklady vystavené orgány jiného členského státu, včetně správců daně, jsou platné pro instituce ostatních členských států tak dlouho, dokud nejsou tyto dokumenty nebo podpůrné doklady staženy nebo prohlášeny za neplatné orgánem nebo příslušnou institucí členského státu, kde byly vystaveny.

2. V případě pochybnosti o oprávněnosti dokumentu nebo správnosti skutečností, které jsou základem údajů v něm uvedených, instituce členského státu, která obdrží dokument, se obrátí na instituci, jež dokument vydala, se žádostí o nezbytná vyjasnění a popřípadě o stažení uvedeného dokumentu.

3. Pokud se dotyčné instituce nedohodnou do měsíce následujícího po dni podání žádosti instituce, která obdržela dokument, mohou se obrátit na správní komisi v souladu s čl. 76 odst. 6 nařízení (ES) č. 883/2004, aby sladila stanoviska do šesti měsíců poté, co jí byla věc předána.

Článek 6 Prozatímní uplatňování právních předpisů a prozatímní výplata dávek

1. Pokud nejistota o identifikaci použitelných právních předpisů vyžaduje kontakty mezi institucemi nebo příslušnými orgány dvou nebo více členských států, vztahují se na dotyčnou osobu prozatímně tyto právní předpisy:

a) právní předpisy členského státu, na jehož území má bydliště, vykonává-li zde část své činnosti nebo činností nebo není-li činná jako zaměstnanec nebo nepracuje-li jako osoba samostatně výdělečně činná;

b) právní předpisy členského státu, kde byla žádost o účast na pojištění předložena jako první, v ostatních případech.

2. Pokud by v případě rozdílnosti stanovisek mezi institucemi nebo příslušnými orgány dvou nebo více členských států o to, která instituce by měla poskytnout dávky, mohla dotyčná osoba žádat dávky, kdyby tento spor neexistoval, pobírá tato osoba prozatímně dávky stanovené právními předpisy uplatňovanými institucí místa bydliště nebo, nemá-li bydliště na území žádného z dotyčných členských států, dávky stanovené právními předpisy uplatňovanými institucí, které byla její žádost podána nejdříve.

3. Pokud je stanoveno, že použitelnými právními předpisy nejsou předpisy členského státu, v němž došlo k prozatímní účasti na pojištění, nebo že instituce, která vyplatila prozatímně dávky, nebyla příslušnou institucí, je instituce určená jako příslušná považována za příslušnou ode dne prozatímní účasti na pojištění nebo od první prozatímní výplaty dotyčných dávek.

4. V případě potřeby příslušná instituce vyřeší finanční situaci dotyčné osoby s ohledem na příspěvky a dávky podle pravidel stanovených články 71 a 72 a popřípadě články 73 až 82.

Článek 7 Povinnost prozatímního přiznání

1. Instituce, která nemá k dispozici všechny údaje umožňující konečný výpočet výše dávky nebo příspěvku, přistoupí k prozatímnímu přiznání této dávky nebo tohoto příspěvku.

2. Nový výpočet dávky nebo dotyčného příspěvku musí být proveden, jakmile jsou dotyčné instituci dodány podpůrné doklady.

Kapitola III – Ostatní obecná prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004

Článek 8 Správní dohody mezi dvěma nebo více členskými státy

1. Ustanovení tohoto nařízení nahrazují ustanovení dohod o provádění úmluv uvedených v článku 8 nařízení (ES) č. 883/2004, kromě ustanovení dohod týkajících se úmluv uvedených v příloze II nařízení (ES) č. 883/2004, pokud jsou ustanovení uvedených dohod uvedena v příloze I tohoto nařízení.

2. Členské státy mohou mezi sebou uzavřít, je-li to nutné, dohody o provádění úmluv uvedených v čl. 8 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004, pokud se tyto dohody nedotýkají nároků příjemců dávek.

Článek 9 Jiné postupy mezi institucemi

1. Dva nebo více členských států nebo jejich příslušné orgány nebo instituce se mohou dohodnout na jiných postupech, než jsou postupy stanovené ustanoveními hlav II až IV, pokud se tyto postupy nedotýkají nároků příjemců dávek.

2. Dohody uzavřené za tímto účelem jsou oznámeny správní komisi a jsou uvedeny v příloze I tohoto nařízení.

Článek 10 Předcházení souběhu dávek

Pokud jsou dlužné dávky na základě právních předpisů dvou nebo více členských států vzájemně sníženy, pozastaveny nebo odňaty, částky, které by nebyly zaplaceny v případě přísného použití pravidel pro snížení, pozastavení nebo odnětí stanovených právními předpisy dotyčných členských států, jsou vyděleny počtem dávek podléhajících snížení, pozastavení nebo odnětí.

Článek 11 Údaje pro stanovení bydliště

1. Pro vyřešení obtíží mezi institucemi více členských států, co se týká stanovení bydliště osoby, na kterou se vtahuje nařízení (ES) č. 883/2004, stanoví instituce vzájemnou dohodou střed zájmu dotyčné osoby s ohledem na tyto skutečnosti:

a) doba trvání a nepřetržitost pobytu;

b) rodinná situace, zejména místo školní docházky dětí a rodinné vazby;

c) pokud se jedná o pracovníka, skutečnost, zda má stálé zaměstnání;

d) záměr osoby vyplývající ze všech okolností, zejména důvody, které ji vedly k tomu, aby se přestěhovala;

e) členský stát, v němž osoba podléhá dani ze všech svých příjmů bez ohledu na jejich zdroj.

2. Pokud uplatnění jednotlivých kritérií uvedených v odstavci 1 neumožní institucím, aby se dohodly, je záměr vyjádřený dotyčnou osobou považován za rozhodující pro stanovení jejího místa bydliště.

Článek 12 Sčítání dob

1. Pro účely článku 6 nařízení (ES) č. 883/2004 se příslušná instituce obrátí na instituci členského státu, jehož právní předpisy se na pojištěnou osobu dříve vztahovaly, aby obdržela sdělení o dobách pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získaných podle těchto právních předpisů.

2. Doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů jednoho členského státu se přičtou k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, pokud je to nezbytné za účelem získání, zachování nebo obnovení nároku na dávky, pokud se tyto doby nepřekrývají.

3. Pokud se doba povinného pojištění nebo bydlení získaná podle právních předpisů jednoho členského státu kryje s dobou dobrovolného nebo dobrovolného pokračujícího pojištění podle právních předpisů jiného členského státu, vezme se v úvahu jen doba povinného pojištění.

4. Pokud se doba pojištění nebo bydlení jiná, než doba za takovou považovaná, získaná podle právních předpisů jednoho členského státu kryje s dobou za takovou považovanou podle právních předpisů jiného členského státu, vezme se v úvahu jen doba jiná, než doba za takovou považovaná.

5. Jakoukoli dobu považovanou za dobu pojištění na základě právních předpisů dvou nebo více členských států bere v úvahu pouze instituce členského státu, podle jehož právních předpisů byl pojištěnec naposledy povinně pojištěn před uvedenou dobou. Pokud pojištěnec nebyl povinně pojištěn podle právních předpisů členského státu před uvedenou dobou, bere v úvahu posledně uvedenou dobu instituce členského státu, podle jehož právních předpisů byl pojištěnec poprvé povinně pojištěn po uvedené době.

6. Pokud není možné určit přesně období, ve kterém byly některé doby pojištění nebo bydlení získány podle právních předpisů jednoho členského státu, předpokládá se, že tyto doby pojištění se nepřekrývají s dobami pojištění nebo bydlení získanými podle právních předpisů jiného členského státu a vezmou se v úvahu, je-li to výhodné.

Článek 13 Pravidla pro přepočet dob pojištění

Pokud jsou doby pojištění získané podle právních předpisů jednoho členského stát vyjádřeny v jednotkách odlišných od jednotek používaných právními předpisy jiného členského státu, provede se přepočet nezbytný pro účely sčítání podle těchto pravidel:

a) jeden den odpovídá osmi hodinám a opačně;

b) pět dnů odpovídá jednomu týdnu a opačně;

c) dvacet dva dnů odpovídá jednomu měsíci a opačně;

d) tři měsíce nebo třináct týdnů nebo šedesát šest dnů odpovídá jednomu čtvrtletí nebo opačně;

e) pro přepočet týdnů na měsíce a opačně se týdny a měsíce přepočtou na dny;

f) pro celkový součet dob pojištění získaných během jednoho kalendářního roku nesmí použití písmen a) až e) vést k výsledku, který je vyšší než dvě stě šedesát čtyři dnů nebo padesát dva týdnů nebo dvanáct měsíců nebo čtyři čtvrtletí.

Pokud doby pojištění získané podle právních předpisů jednoho členského státu jsou vyjádřeny v měsících, jsou dny, které odpovídají části měsíce v souladu s pravidly pro přepočet uvedenými v prvním pododstavci, považovány za celý měsíc.

Hlava II - Určení použitelných právních předpisů

Článek 14 Upřesnění týkající se článků 12 a 13 nařízení (ES) č. 883/2004

1. Pro účely čl. 12 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004 je kritériem pro určení toho, zda je činnost, kterou odejde osoba samostatně výdělečně činná provozovat do jiného členského státu, „podobná“ samostatné výdělečné činnosti obvykle provozované, kritérium skutečné povahy činnosti a nikoli kvalifikace zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, kterou této činnosti případně dal tento jiný členský stát.

2. Pro účely čl. 13 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 883/2004 je „podstatná část zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti“ vykonávána v členském státě, pokud je tam vykonávána kvantitativně významná část všech činností zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, aniž by se nutně jednalo o většinu těchto činností. Část činnosti vykonávané v členském státě není v žádném případě podstatná, pokud je nižší než 25 % všech činností vykonávaných pracovníkem z hlediska obratu, pracovní doby nebo odměn či příjmů z práce.

3. Pro účely čl. 13 odst. 2 písm. b) nařízení (ES) 883/2004 je „střed zájmu“ činností osoby samostatně výdělečně činné stanoven s ohledem na všechny prvky, z nichž se skládá jeho výdělečná činnost, zejména místo, kde se nachází stálé a trvalé sídlo činností dotyčné osoby, obvyklý charakter nebo doba trvání vykonávaných činností, členský stát, v němž dotyčná osoba podléhá dani ze všech svých příjmů bez ohledu na jejich zdroj, jakož i záměr dotyčné osoby vyplývající ze všech okolností.

4. V případě, že osoba jako zaměstnanec provozuje ve dvou nebo více členských státech činnost jménem zaměstnavatele usazeného mimo území Unie a pokud tato osoba má bydliště v členském státě, aniž by v něm vykonávala podstatnou činnost, vztahují se na ni právní předpisy členského státu bydliště.

Článek 15 Postup pro použití čl. 11 odst. 3 písm. b) nařízení (ES) č. 883/2004

Pokud úředník vykonává svou činnost v jiném členském státě, než je příslušný stát, příslušná instituce o tom předem uvědomí instituci určenou tímto jiným členským státem.

Článek 16 Postup pro použití článku 12 nařízení (ES) č. 883/2004

1. Zaměstnavatel, který podle čl. 12 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 vyšle pracovníka, aby konal práci jeho jménem v jiném členském státě, o tom uvědomí předem, je-li to možné, příslušnou instituci členského státu, jehož právní předpisy jsou nadále použitelné. Tato instituce uvědomí určenou instituci členského státu, do něhož je pracovník vyslán.

2. Osoba samostatně výdělečně činná, která podle čl. 12 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004 odejde do jiného členského státu a provozuje tam činnost, o tom uvědomí předem, je-li to možné, příslušnou instituci členského státu, jehož právní předpisy jsou nadále použitelné. Tato instituce uvědomí určenou instituci členského státu, do něhož osoba samostatně výdělečně činná odejde provozovat svou činnost.

Článek 17 Postup pro použití článku 13 nařízení (ES) č. 883/2004

1. Osoba, která jako zaměstnanec pracuje ve dvou nebo více členských státech, o tom uvědomí určenou instituci členského státu. v němž má bydliště. Tato instituce předá tuto informaci určené instituci každého členského státu, v němž je činnost vykonávána.

2. V situacích uvedených v čl. 13 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 883/2004 určené instituce dotyčných členských států stanoví vzájemnou dohodou právní přepisy, které se vztahují na dotyčnou osobu, s ohledem na ustanovení čl. 13 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 883/2004 a čl. 14 odst. 2 a 3 tohoto nařízení.

3. Stanovení použitelných právních předpisů proběhne v měsíci následujícím po předání informace určené instituci místa bydliště pojištěné osoby v souladu s odstavcem 1.

Dokud nebyly stanoveny použitelné právní předpisy, vztahují se na dotyčnou osobu prozatímně právní předpisy stanovené v souladu s čl. 6 odst. 1.

Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy jsou prohlášeny za použitelné na závěr dohodovacího postupu mezi dotyčnými institucemi v rámci odstavce 2, o tom neprodleně uvědomí dotyčnou osobu.

Článek 18 Postup pro použití článku 15 nařízení (ES) č. 883/2004

Pomocný zaměstnanec využije právo volby stanovené v článku 15 nařízení (ES) č. 883/2004 v době uzavření pracovní smlouvy. Orgán zmocněný k uzavření takové smlouvy uvědomí určenou instituci členského státu, jehož právní předpisy si pomocný zaměstnanec zvolil.

Článek 19 Informování pojištěných osob

1. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy jsou použitelné, uvědomí dotyčnou osobu, jakož i popřípadě jejího nebo její zaměstnavatele o povinnostech vyplývajících z právních předpisů. Poskytne jim nezbytnou pomoc při plnění formalit stanovených těmito právními předpisy.

2. Na žádost dotyčné osoby nebo zaměstnavatele příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy jsou použitelné na základě ustanovení hlavy II nařízení (ES) č. 883/2004, potvrdí, že se tyto právní předpisy použijí, a uvede popřípadě, do jakého data a za jakých podmínek.

Článek 20 Spolupráce mezi institucemi

1. Instituce uvedené v čl. 17 odst. 1 sdělí příslušné instituci členského státu, jehož právní předpisy se na osobu vztahují, všechny informace nezbytné pro stanovení příspěvků, jež osoba nebo její zaměstnavatel nebo její zaměstnavatelé musí platit na základě těchto právních předpisů.

2. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy se budou na osobu vztahovat, uvědomí instituci členského státu, jehož právní předpisy se na osobu naposledy vztahovaly, a uvede datum, ke kterému použití těchto právních předpisů začíná běžet.

Článek 21 Povinnosti zaměstnavatele

1. Zaměstnavatel pracovníka musí splnit povinnosti stanovené právními předpisy, které se vztahují na tohoto pracovníka, zejména povinnost zaplatit příspěvky stanovené těmito právními předpisy.

2. Zaměstnavatel, který nemá místo podnikání v členském státě, jehož právní předpisy jsou použitelné, na jedné straně a zaměstnanec na straně druhé mohou uzavřít dohodu, že zaměstnanec bude plnit povinnosti zaměstnavatele týkající se placení příspěvků jeho jménem. Zaměstnavatel musí sdělit takové ujednání příslušné instituci tohoto členského státu.

Hlava III – Zvláštní ustanovení o různých druzích dávek

Kapitola I - Dávky v nemoci, mateřství a rovnocenné otcovské dávky

Článek 22 Obecná prováděcí pravidla

1. Příslušné orgány dbají na to, aby byly pojištěné osoby informovány o postupech a podmínkách úhrady nákladů spojených s věcnými dávkami, pokud jsou tyto dávky obdrženy na území jiného členského státu, než je členský stát příslušné instituce nebo místa bydliště.

2. Články 25 a 26 se nedotýkají uplatňování vnitrostátních předpisů členského státu, které umožňují příznivější finanční úhradu, než je úhrada vyplývající z nařízení (ES) č. 883/2004 v případě nákladů na věcné dávky v situacích uvedených v odstavci 1.

3. Dva nebo více členských států nebo jejich příslušné orgány se mohou mezi sebou dohodnout na jiných postupech a pravidlech pro použití článků 25, 26 a 27. Dohody uzavřené za tímto účelem však nesmějí mít nepříznivé účinky na podmínky a částky finanční úhrady věcných dávek dotyčných osob, jak by vyplývaly z použití tohoto nařízení. Tyto dohody jsou oznámeny správní komisi.

4. Pokud vnitrostátní právní předpisy vyhrazují nárok na dávky uvedené v této kapitole důchodcům, vezme se v úvahu výhradně důchod vyplácený institucí tohoto členského státu.

Článek 23 Platný systém v případě více systémů v členském státě bydliště nebo pobytu

Pokud právní předpisy místa bydliště nebo pobytu zahrnují několik systémů pojištění pro případ dávek v nemoci, mateřství a otcovských dávek, ustanovení použitelná na základě článku 17, čl. 19 odst. 1 a článků 20, 22, 24, 26 a 27 nařízení (ES) č. 883/2004 jsou ustanovení právních předpisů týkajících se všeobecného systému pro zaměstnané osoby.

Článek 24 Bydliště v jiném členském státě než v příslušném členském státě

1. Pro účely článku 17 nařízení (ES) č. 883/2004 musí pojištěná osoba zaregistrovat sebe nebo své rodinné příslušníky u instituce místa bydliště předložením dokumentu potvrzujícího nárok na věcné dávky vyplácené příslušným členským státem.Dokument vydává příslušná instituce, popřípadě na základě informací poskytnutých zaměstnavatelem. Nepředloží-li pojištěná osoba nebo její rodinní příslušníci uvedený dokument, obrátí se instituce místa bydliště na příslušnou instituci, aby získala nezbytné informace.

2. Instituce místa bydliště uvědomí příslušnou instituci o každé registraci, kterou provedla v souladu s ustanoveními odstavce 1.

3. Tento článek se použije obdobně na osoby uvedené v článcích 22, 24, 25 a 26 nařízení (ES) č. 883/2004.

Článek 25 Pobyt v jiném členském státě než v příslušném členském státě

A) Postup a oblast působnosti nároku

1. Pro účely článku 19 nařízení (ES) č. 883/2004 požádá pojištěná osoba před opuštěním území členského státu, v němž má bydliště, příslušnou instituci, aby jí předala dokument potvrzující nárok na věcné dávky.Důchodci nebo jejich rodinní příslušníci uvedení v čl. 27 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 zašlou svou žádost instituci místa bydliště, která ji popřípadě předá instituci, která nese náklady na věcné dávky poskytované důchodci v členském státě bydliště.

2. V souladu s čl. 19 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004, stanou-li se věcné dávky nezbytnými ze zdravotních důvodů pro pojištěnou osobu během délky pobytu, předloží tato osoba dokument uvedený v odstavci 1 poskytovateli zdravotní péče členského státu pobytu, který na ni použije ustanovení právních předpisů, které by se na ni vztahovaly, kdyby podléhala systému uvedenému v článku 23 tohoto nařízení v členském státě pobytu.Nemá-li pojištěná osoba k dispozici uvedený dokument, obrátí se instituce místa pobytu na příslušnou instituci, aby získala nezbytné informace.

3. Věcné dávky uvedené v čl. 19 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 jsou věcné dávky, které mají být poskytnuty v členském státě pobytu podle jeho právních předpisů, aby pojištěná osoba nebyla nucena vrátit se před stanoveným koncem pobytu do místa svého bydliště, aby se zde podrobila léčení, které vyžaduje její zdravotní stav.

4. Odstavce 1 až 3 se použijí obdobně i na rodinné příslušníky pojištěné osoby.

B) Postup a pravidla úhrady a/nebo náhrady věcných dávek

5. Jestliže pojištěná osoba skutečně nesla veškeré náklady nebo jejich část na věcné dávky poskytované v rámci článku 19 nařízení (ES) č. 883/2004, zašle svou žádost o náhradu instituci místa pobytu. Tato instituce jí přímo nahradí výši výdajů odpovídající těmto dávkám v mezích a za podmínek sazeb v jejích právních předpisech.

6. Nebylo-li o náhradu těchto výdajů požádáno přímo u instituce místa pobytu, jsou vzniklé výdaje nahrazeny dotyčné osobě příslušnou institucí v souladu se sazbami náhrad uplatňovanými institucí místa pobytu.Instituce místa pobytu musí poskytnout příslušné instituci na její žádost nezbytné informace o těchto sazbách.Nestanoví-li právní předpisy členského státu pobytu sazby náhrad, může příslušná instituce přistoupit k náhradě podle sazeb, které uplatňuje, aniž by byl nezbytný souhlas pojištěné osoby.

7. Odchylně od odst. 6 prvního pododstavce může příslušná instituce přistoupit k náhradě vzniklých výdajů podle sazeb náhrad, které uplatňuje, pod podmínkou, že pojištěná osoba dala svůj souhlas, že se na ni bude vztahovat uvedené ustanovení a že právní předpisy umožňují náhradu takových výdajů.

8. Pokud se jedná o velké výdaje, může příslušná instituce vyplatit pojištěné osobě přiměřenou zálohu, jakmile pojištěná osoba podá u instituce žádost o náhradu.

Článek 26 Plánovaná zdravotní péče

A) Povolovací řízení

1. Pokud jde o důchodce a jejich rodinné příslušníky jiné než podle čl. 27 odst. 5 nařízení (ES) č. 883/2004, je za příslušnou instituci pro udělování povolení uvedeného v čl. 20 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 považována instituce členského státu, která hradí náklady na věcné dávky poskytované v členském státě bydliště.

2. Pro účely čl. 20 odst. 1 a čl. 27 odst. 3 nařízení (ES) č. 883/2004, pokud dotyčná osoba nemá bydliště na území příslušného členského státu, požádá instituce místa bydliště příslušnou instituci o povolení uvedené v čl. 20 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004. Instituce místa bydliště uvede důvody, které ji vedou k žádosti o toto povolení pro dotyčnou osobu, zvláště důvody zmíněné v čl. 20 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004.Neobdrží-li odpověď do patnácti „kalendářních dnů“ ode dne odeslání, povolení je považováno za udělené příslušnou institucí.Instituce místa bydliště udělí povolení jménem příslušné instituce dotyčné osobě.Příslušná instituce si ponechá možnost nechat kdykoli během postupu udělení povolení zkontrolovat dotyčnou osobu lékařem podle své volby v členském státě pobytu nebo bydliště.

3. Postup uvedený v odstavci 2 se nepoužije, pokud je dotyčnými věcnými dávkami životně nezbytná péče. V takovém případě je předběžné povolení uvedené v čl. 20 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004 uděleno institucí místa bydliště jménem příslušné instituce, kterou neprodleně uvědomí instituce státu místa bydliště.Příslušná instituce musí přijmout nálezy a možnosti léčení týkající se životně nezbytné péče, které byly stanoveny lékaři schválenými institucí místa bydliště, která vydává povolení.

4. Dotyčná osoba předá povolení instituci místa pobytu. Tato instituce musí uvědomit instituci místa bydliště pojištěné osoby o vývoji jejího zdravotního stavu, pokud se jeví jako lékařsky nezbytné doplnit léčení. Instituce místa bydliště předá neprodleně tyto informace příslušné instituci.

B) Finanční úhrada věcných dávek v rámci plánované zdravotní péče

5. Pokud je povolení uděleno, příslušná instituce zajistí úhradu výdajů podle nejvyšší sazby. Pokud jsou tedy v případě dotyčných věcných dávek sazby instituce místa pobytu nižší než sazby příslušné instituce, může pojištěná osoba požádat příslušnou instituci, aby jí vyplatila doplatek v rámci jejích sazeb.

C) Úhrada cestovních výdajů a výdajů za pobyt v souvislosti s plánovanou zdravotní péčí

6. V případě, že příslušná instituce udělí povolení, jsou cestovní výdaje a výdaje za pobyt, které nelze oddělit od léčení dotyčné osoby, uhrazeny podle právních předpisů uplatňovaných příslušnou institucí dotyčné osobě a v případě potřeby osobě, která ji musí doprovázet.

D) Rodinní příslušníci

7. Odstavce 1 až 6 se použijí obdobně i na rodinné příslušníky pojištěné osoby.

Článek 27 Peněžité dávky týkající se pracovní neschopnosti v případě pobytu nebo bydliště v členském státě jiném než příslušný členský stát

A) Postup, který má být dodržen pojištěnou osobou

1. Pro nárok na peněžité dávky týkající se pracovní neschopnosti podle čl. 21 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 nechá pojištěná osoba vystavit dokument potvrzující její pracovní neschopnost lékařem členského státu bydliště, který zjistil její zdravotní stav.

2. Pojištěná osoba předá vystavený dokument do tří pracovních dnů následujících po lékařském nálezu:

a) instituci místa bydliště, vykonává-li zde pojištěná osoba výdělečnou činnost;

b) příslušné instituci v ostatních případech.

3. Předání dokumentu uvedeného v odstavcích 1 a 2 nezbavuje pojištěnou osobu splnění povinností stanovených použitelnými právními předpisy, zvláště vůči jejímu zaměstnavateli.

4. Pokud pojištěná osoba opět nastoupí do práce, oznámí to příslušné instituci, která popřípadě uvědomí instituci místa bydliště.

B) Postup, který má být dodržen institucí členského státu bydliště

5. Na žádost příslušné instituce nebo v případech uvedených v odst. 2 písm. a) instituce místa bydliště přistoupí v případě potřeby k lékařské kontrole pojištěné osoby, jako kdyby byla u ní pojištěna. Údaje ze zprávy kontrolujícího lékaře, které zejména uvádějí pravděpodobnou délku pracovní neschopnosti, jsou předány institucí místa bydliště příslušné instituci do tří pracovních dnů následujících po dni kontroly.

6. Instituce místa bydliště poté přistoupí, jestliže je to nezbytné, ke správní nebo lékařské kontrole pojištěné osoby, jako kdyby byla u ní pojištěna. Jakmile zjistí, že dotyčná osoba je schopná opět nastoupit do práce, bezodkladně jí to oznámí, jakož i příslušné instituci, a uvede den, kdy je pracovní neschopnost ukončena. Aniž jsou dotčena ustanovení odstavce 10, oznámení dotyčné osobě je považováno za rozhodnutí učiněné jménem příslušné instituce.

7. Na žádost příslušné instituce musí instituce místa bydliště nechat zkontrolovat pojištěnou osobu lékařem zvoleným příslušnou institucí.

C) Postup, který má být dodržen příslušnou institucí

8. Příslušná instituce vyplatí peněžité dávky přímo dotyčné osobě a oznámí to instituci místa bydliště. Jsou-li však peněžité dávky vypláceny institucí místa bydliště jménem příslušné instituce, uvědomí příslušná instituce dotyčnou osobu o jejích nárocích. Instituci místa bydliště sdělí výši peněžitých dávek, dny, kdy mají být vyplaceny, a maximální délku jejich poskytování, jak je stanoveno právními předpisy příslušného státu.

9. Pro účely čl. 21 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 jsou údaje v potvrzení o pracovní neschopnosti pojištěné osoby vystaveném v jiném členském státě na základě lékařských nálezů ošetřujícího lékaře platné pro příslušnou instituci s výhradou jakéhokoli zneužití.

10. Jestliže příslušná instituce rozhodne o odmítnutí peněžitých dávek, protože pojištěná osoba nesplnila formality stanovené právními předpisy členského státu bydliště, nebo jestliže zjistí prostřednictvím zvoleného lékaře, že pojištěná osoba je schopná opět nastoupit do práce, oznámí jí své rozhodnutí a zpraví o tom zároveň instituci místa bydliště.

D) Postup v případě pobytu v jiném členském státě, než je příslušný členský stát

11. Odstavce 1 až 10 se použijí obdobně, pokud pojištěná osoba pobývá v jiném členském státě, než je příslušný členský stát.

Článek 28 Použití článku 28 nařízení (ES) č. 883/2004

1. Ustanovení čl. 28 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 se rovněž použijí na příjemce invalidního důchodu. Výrazem „pokračování léčení“ se rozumí sledování nemoci až do jejího ukončení.

2. Výraz „léčení“ se týká každého provedeného lékařského výkonu, jehož cílem je ochrana, zachování nebo obnovení zdraví osob.

3. Ustanovení čl. 28 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 se použije obdobně i na nezaměstnaného přeshraničního pracovníka, jakož i jeho rodinné příslušníky, pokud není příslušný členský stát uveden na seznamu přílohy III nařízení (ES) č. 883/2004.

Článek 29 Příspěvky důchodců

1. Pokud instituce uvedená v čl. 30 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 přihlíží podle článku 5 uvedeného nařízení k důchodům získaným na základě právních předpisů jednoho nebo více členských států, vezme pro účely stanovení základu pro výpočet příspěvků v úvahu pouze důchody, které jsou skutečně vypláceny dotyčné osobě.

2. V žádném případě nemůže být výše vybíraných příspěvků z dotyčných důchodů vyšší než částka, kterou by osoba dlužila, kdyby dosáhla stejných příjmů v členském státě uvedeném v článku 30 nařízení (ES) č. 883/2004.

Článek 30 Použití článku 34 nařízení (ES) č. 883/2004

1. Pro účely článku 34 nařízení (ES) č. 883/2004 nejsou dávky v případě dlouhodobé péče léčením, jak je vymezeno v čl. 28 odst. 2 tohoto nařízení, ale domácí péčí nebo péčí v každodenním životě poskytovanou dotyčné osobě v závislosti na úrovni její samostatnosti.

2. Instituce místa bydliště uvědomí dotyčnou osobu o existenci pravidla předcházení souběhu dávek a o podmínkách, za nichž se toto pravidlo použije na dávky v případě dotyčné dlouhodobé péče. Použití takových pravidel však musí zajistit osobě, která nemá bydliště na území příslušného členského státu, nárok na dávku rovnající se alespoň dávce, na kterou by mohla mít nárok, kdyby měla bydliště v tomto členském státě.

3. Správní komise přijme popřípadě prováděcí opatření k tomuto článku.

Článek 31 Zvláštní prováděcí opatření

1. Ustanovení hlavy III kapitoly 1 nařízení (ES) č. 883/2004 týkající se věcných dávek se nepoužijí na osoby, které mají nárok na věcné dávky výhradně na základě zvláštního systému pro úředníky členského státu uvedeného v příloze 2 tohoto nařízení.

2. Bez ohledu na odst. 1 se článek 23 nařízení (ES) č. 883/2004 použije na každou osobu, která pobírá zároveň důchod na základě systému pro úředníky členského státu uvedeného v příloze 2 a důchod na základě právních předpisů jiného členského státu.

3. Správní komise přijme praktická prováděcí opatření k odstavcům 1 a 2.

Kapitola II – Dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání

Článek 32 Nárok na věcné a peněžité dávky v případě bydliště nebo pobytu v jiném členském státě, než je příslušný členský stát

Pro účely čl. 36 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 se použijí obdobně postupy uvedené v článcích 24 až 27 tohoto nařízení.

Článek 33 Plánovaná zdravotní péče

Příslušná instituce nemůže zaměstnané osobě nebo osobě samostatně výdělečně činné, která utrpěla pracovní úraz nebo onemocněla nemocí z povolání a které byly přiznány dávky ze strany této instituce, odmítnout povolení uvedené v čl. 20 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004, pokud této osobě nemůže být přiměřená léčba poskytnuta na území členského státu, ve kterém bydlí, v lékařsky odůvodnitelné lhůtě, s přihlédnutím k jejímu zdravotnímu stavu a k pravděpodobnému průběhu nemoci.

Článek 34 Spolupráce mezi institucemi v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, k nimž došlo v jiném členském státě, než je příslušný členský stát

1. Dojde-li k pracovnímu úrazu nebo je-li lékařem poprvé zjištěna nemoc z povolání na území jiného členského státu, než je příslušný členský stát, musí být prohlášení o pracovním úrazu nebo o nemoci z povolání vystaveno v souladu s právními předpisy příslušného členského státu, aniž by byly případně dotčeny právní předpisy platné na území členského státu, kde došlo k pracovnímu úrazu nebo byla poprvé lékařem zjištěna nemoc z povolání, které v takovém případě zůstávají použitelné. Toto prohlášení je zasláno příslušné instituci a jedna kopie se zašle instituci místa bydliště nebo pobytu.

2. Instituce členského státu, na jehož území došlo k pracovnímu úrazu nebo byla lékařem poprvé zjištěna nemoc z povolání, zašle příslušné instituci lékařská potvrzení vystavená na tomto území a všechny odpovídající informace, o něž příslušná instituce požádá.

3. Existují-li v případě úrazu, ke kterému došlo cestou na území jiného členského státu, než je příslušný stát, důvody pro vyšetřování na území dříve uvedeného státu, může příslušná instituce pro tento účel jmenovat vyšetřovatele a uvědomit o tom úřady uvedeného členského státu. Tyto úřady jsou vyšetřovateli nápomocny zejména jmenováním osoby, která mu bude pomáhat s nahlížením do protokolů a všech dalších dokumentů týkajících se úrazu.

4. Po skončení léčení je příslušné instituci zaslána podrobná zpráva, k níž jsou přiložena lékařská potvrzení o trvalých následcích úrazu nebo nemoci, a zejména o aktuálním stavu postižené osoby a o zotavení ze zranění nebo jejich stabilizaci. Související poplatky hradí instituce místa bydliště, případně instituce místa pobytu podle tarifů používaných touto institucí, na náklady příslušné instituce.

5. Na žádost instituce místa bydliště, případně instituce místa pobytu, jí příslušná instituce oznámí rozhodnutí určující datum zotavení ze zranění nebo jejich stabilizace, a popřípadě rozhodnutí týkající se poskytování důchodu.

Článek 35 Pochybnosti, zda se jedná o pracovní úraz nebo nemoc z povolání

1. Pokud příslušná instituce odmítne uznat, že lze v rámci čl. 36 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004 použít právní předpisy vztahující se na pracovní úrazy nebo nemoci z povolání, uvědomí o tom neprodleně instituci místa bydliště nebo instituci místa pobytu, jež poskytla věcné dávky, které se v tomto případě považují za dávky nemocenského pojištění.

2. Po přijetí konečného rozhodnutí v dané věci o něm příslušná instituce neprodleně uvědomí instituci místa bydliště nebo instituci místa pobytu, která poskytla věcné dávky. V případě, že by se nejednalo o pracovní úraz nebo o nemoc z povolání, bude tato instituce věcné dávky i nadále poskytovat v rámci nemocenského pojištění, pokud na ně má zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná nárok. V opačném případě se věcné dávky, jež byly příjemci poskytnuty v rámci nemocenského pojištění, považují od okamžiku, kdy byl lékařem poprvé zjištěn úraz nebo nemoc, za dávky při pracovním úrazu nebo v nemoci z povolání.

Článek 36 Postup v případě vystavení nebezpečí nemoci z povolání v několika členských státech

1. V případě podle článku 38 nařízení (ES) č. 883/2004 se prohlášení o nemoci z povolání zasílá buď instituci příslušné pro otázky nemocí z povolání toho státu, podle jehož právních předpisů nemocný naposledy vykonával činnost způsobilou vyvolat dotyčnou nemoc, nebo instituci místa bydliště, která předá toto prohlášení uvedené příslušné instituci.

Zjistí-li příslušná instituce, že na výkon činnosti způsobilé vyvolat danou nemoc z povolání se naposledy vztahovaly právní předpisy jiného členského státu, zašle prohlášení a doprovodné dokumenty odpovídající instituci tohoto členského státu.

2. Zjistí-li instituce členského státu, podle jehož právních předpisů nemocný naposledy vykonával činnost způsobilou vyvolat dotyčnou nemoc, že nemocný nebo jeho pozůstalí nesplňují podmínky těchto právních předpisů, zašle tato instituce neprodleně instituci toho členského státu, podle jehož právních předpisů nemocný dříve vykonával činnost způsobilou vyvolat dotyčnou nemoc z povolání, oznámení a všechny doprovodné doklady včetně nálezů a zpráv z lékařských vyšetření sjednaných dříve uvedenou institucí a kopii rozhodnutí uvedeného v druhém pododstavci.

Současně oznámí své rozhodnutí pojištěné osobě a uvede zejména důvody pro odmítnutí dávek, možnosti a lhůty pro odvolání a datum, kdy byla dokumentace zaslána instituci členského státu, podle jehož právních předpisů pojištěná osoba dříve vykonávala činnost způsobilou vyvolat danou nemoc z povolání.

3. V případě potřeby může být záležitost stejným postupem vrácena instituci členského státu, podle jehož právních předpisů nemocný vykonával poprvé činnost způsobilou vyvolat danou nemoc z povolání.

Článek 37 Výměna informací mezi institucemi a placení záloh v případě odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti

1. V případě odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti institucí jednoho z členských států, podle jehož právních předpisů nemocný dříve vykonával činnost způsobilou vyvolat dotyčnou nemoc z povolání, je tato instituce povinna informovat o tom instituci, jíž bylo zasláno prohlášení, postupem podle čl. 36 odst. 2 a později ji uvědomit o konečném rozhodnutí.

2. Je-li nárok na dávky uznán na základě právních předpisů uplatňovaných institucí, jíž bylo zasláno prohlášení, vyplácí tato instituce zálohy, jejichž výše je v případě potřeby stanovena po poradě s institucí, proti jejímuž rozhodnutí bylo podáno odvolání. Posledně uvedená instituce uhradí částku vyplacených záloh, pokud je na základě odvolacího řízení povinna dávky poskytnout. Tato částka se pak odečte z celkové výše dávek splatných dotyčné osobě, v souladu s postupem podle článku 71.

Článek 38 Zhoršení nemoci z povolání

V případech uvedených v článku 39 nařízení (ES) č. 883/2004 je žadatel povinen poskytnout instituci členského státu, u níž uplatňuje své nároky na dávky, veškeré informace týkající se dříve poskytnutých dávek v případě dané nemoci z povolání. Tato instituce se může obrátit na jakoukoli jinou instituci, jež byla dříve příslušná, aby získala informace, které považuje za nezbytné.

Článek 39 Posouzení stupně neschopnosti v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, k nimž došlo dříve nebo následně

1. Pro účely čl. 40 odst. 3 nařízení (ES) č. 883/2004, pokud byla dřívější nebo pozdější pracovní neschopnost způsobena úrazem, ke kterému došlo, když dotyčná osoba podléhala právním předpisům členského státu, které nečiní rozdílu podle původu pracovní neschopnosti, je instituce příslušná pro dřívější nebo následnou pracovní neschopnost nebo organizace určená příslušným orgánem daného členského státu povinna, na žádost příslušné instituce jiného členského státu, poskytnout údaje o stupni dřívější nebo následné pracovní neschopnosti, a je-li to možné, informace umožňující stanovit, zda je neschopnost důsledkem pracovního úrazu ve smyslu právních předpisů uplatňovaných institucí druhého členského státu.

V takovém případě přihlíží příslušná instituce, v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy, pro uznání nároku na dávky a stanovení výše dávek ke stupni neschopnosti způsobené těmito dřívějšími nebo následnými případy.

Článek 40 Podávání a zpracování žádostí o důchod nebo o dodatečný příspěvek

1. Pro přiznání důchodu nebo dodatečného příspěvku podle právních předpisů členského státu jsou zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná nebo její pozůstalí bydlící na území jiného členského státu povinni zaslat žádost buď příslušné instituci, nebo instituci místa bydliště, která ji postoupí příslušné instituci. K žádosti musejí být přiloženy požadované doklady a musí být sestavena v souladu s ustanoveními právních předpisů, které uplatňuje příslušná instituce.

2. Příslušná instituce oznámí žadateli své rozhodnutí přímo nebo prostřednictvím styčného místa příslušného členského státu; kopii tohoto rozhodnutí zašle styčnému místu členského státu, na jehož území žadatel bydlí.

Článek 41 Zvláštní prováděcí opatření

Ustanovení hlavy III kapitoly 2 nařízení (ES) č. 883/2004 týkající se věcných dávek se nepoužijí pro osoby, které mají nárok na věcné dávky výhradně na základě zvláštního systému pro úředníky členského státu uvedeného v příloze 2 tohoto nařízení.

Kapitola III – Pohřebné

Článek 42 Žádost o pohřebné

Pro účely článků 42 a 43 nařízení (ES) č. 883/2004 musí být žádost o pohřebné zaslána instituci místa bydliště žadatele.

Kapitola IV – Dávky v invaliditě a starobní a pozůstalostní důchody

Článek 43 Výpočet dávky

1. Pro výpočet teoretické výše a skutečné výše dávky v souladu s čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 883/2004 se použijí pravidla stanovená v čl. 12 odst. 3, 4 a 5 tohoto nařízení.

2. Neberou-li se v úvahu doby dobrovolného nebo dobrovolného pokračujícího pojištění podle čl. 12 odst. 3 tohoto nařízení, vypočítá instituce členského státu, podle jehož právních předpisů byly tyto doby pojištění získány, částku odpovídající těmto dobám podle ustanovení právních předpisů používaných v tomto státě. Skutečná výše dávky vypočtená podle čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 883/2004 se zvýší o částku odpovídající dobám dobrovolného nebo dobrovolného pokračujícího pojištění.

3. Instituce každého členského státu vypočítá podle jí uplatňovaných právních předpisů částku náležející dotyčné osobě, která odpovídá dobám dobrovolného nebo dobrovolného pokračujícího pojištění a na kterou se podle čl. 53 odst. 3 písm. c) nařízení (ES) č. 883/2004 nevztahují ustanovení jiného členského státu o odnětí, snížení nebo pozastavení dávek.

Článek 44 Zohlednění dob výchovy dětí

Aniž by byla dotčena příslušnost členského státu určeného podle ustanovení hlavy II nařízení (ES) č. 883/2004, musí instituce členského státu, ve kterém příjemce důchodu bydlel v průběhu dvanácti měsíců po narození dítěte nejdéle, zohlednit doby výchovy dítěte v jiném členském státě, pokud se v případě dotyčné osoby nepoužijí právní předpisy jiného členského státu z důvodu výkonu zaměstnání nebo samostatně výdělečné činnosti.

Článek 45 Žádost o dávky

A) Podávání žádostí o dávky podle čl. 44 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004:

1. Pro pobírání dávek podle čl. 44 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004 zašle žadatel žádost instituci členského státu, jehož právní předpisy se na něj vztahovaly v době, kdy došlo k pracovní neschopnosti s následnou invaliditou nebo ke zhoršení této invalidity.

2. Pokud byly poskytnuty peněžité dávky v nemoci, bude se v tomto případě považovat datum, k němuž poskytování dávek skončí, za datum podání žádosti o důchod.

3. V případě podle čl. 47 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 883/2004 sdělí instituce, u níž byla dotyčná osoba naposledy pojištěna, instituci, která byla původně příslušná pro poskytování dávek, výši částky a datum vzniku nároku na dávky stanovené na základě jí uplatňovaných právních předpisů. Od tohoto data jsou dávky vyplácené před zhoršením invalidity odňaty nebo sníženy o částku uvedenou v čl. 47 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004.

B) Podávání ostatních žádostí o dávky:

4. V jiných situacích, než je situace uvedená v čl. 44 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004, zašle žadatel žádost buď instituci svého místa bydliště, vztahovaly-li se na dotyčnou osobu v dané době právní předpisy uplatňované touto institucí, nebo v ostatních případech instituci členského státu, jehož právní předpisy se na dotyčnou osobu naposledy vztahovaly.

5. Datum podání žádosti platí pro všechny dotčené instituce.

6. Odchylně od odstavce 5, neuvedl-li žadatel ve své žádosti, přestože k tomu byl výslovně vyzván, všechny doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů jiných členských států, je datum, k němuž žadatel doplní svou původní žádost nebo podá novou žádost týkající se chybějících dob, považováno institucí uplatňující dané právní předpisy za datum podání žádosti, nejsou-li tyto právní předpisy v tomto ohledu příznivější.

7. Žádost o dávky zaslaná instituci členského státu automaticky vede k souběžnému přiznání dávek podle právních předpisů všech dotčených členských států, jejichž podmínky žadatel splňuje.K tomuto souběžnému přiznání nedojde v případě, kdy podle čl. 50 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 žadatel požádal o odklad přiznání dávek, na které by získal nárok na základě právních předpisů jednoho nebo více členských států.

Článek 46 Doklady a informace, které musí žadatel přiložit k žádosti

1. Žadatel podává žádost v souladu s právními předpisy uplatňovanými institucí uvedenou v čl. 45 odst. 1 a 4 a přiloží k ní požadované doklady. Žadatel uvede instituci nebo instituce pojištění pro případ invalidity, stáří nebo úmrtí (důchody) každého členského státu, u nichž byla dotyčná osoba pojištěna, nebo – jedná-li se o zaměstnanou osobu – zaměstnavatele, který (kteří) ho zaměstnával(i) na území každého členského státu, a předloží příslušná osvědčení.

2. V případě, kdy podle čl. 50 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 žadatel žádá o odklad přiznání dávek ve stáří, na které by získal nárok podle právních předpisů jednoho nebo více členských států, musí uvést, podle kterých právních předpisů žádá o odklad dávek.

Článek 47 Zpracování žádostí institucemi

A) Instituce provádějící zpracování

1. Žádost o dávky je zpracována institucí, jíž byla zaslána nebo postoupena v souladu s čl. 45 odst. 1 nebo 4. Tato instituce je dále uváděna jako „instituce provádějící zpracování“.

B) Zpracování žádostí o dávky podle článku 44 nařízení (ES) č. 883/2004

2. V případě uvedeném v čl. 44 odst. 3 nařízení (ES) č. 883/2004 předá instituce provádějící zpracování veškeré údaje o dotyčné osobě instituci, u níž byla tato osoba dříve pojištěna a která bude tuto záležitost dále zpracovávat.

3. Články 48 až 52 se při zpracování žádostí uvedených v článku 44 nařízení (ES) č. 883/2004 nepoužijí.

C) Zpracování ostatních žádostí o dávky

4. V jiných situacích, než je situace uvedená v článku 44 nařízení (ES) č. 883/2004, instituce provádějící zpracování postoupí neprodleně žádosti o dávky všem dotčeným institucím, aby mohly žádosti zpracovat souběžně a co nejdříve. Zašle jim údaje o dobách pojištění nebo bydlení získaných podle jí uplatňovaných právních předpisů a popřípadě i osvědčení předložená žadatelem.

5. Každá z ostatních dotčených institucí zašle instituci provádějící zpracování údaje o dobách pojištění nebo bydlení získaných podle jí uplatňovaných právních předpisů. S výjimkou případu uvedeného v čl. 46 odst. 2 tohoto nařízení jí rovněž každá instituce sdělí výši nezávislé dávky uvedené v čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 883/2004, pokud je nárok na dávky přiznán výhradně s ohledem na vnitrostátní právo.

6. Instituce provádějící zpracování předá všem dotčeným institucím veškeré informace, jež získala. Na tomto základě každá z dotčených institucí vypočítá teoretickou a skutečnou výši dávek v souladu s čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 883/2004 a oznámí tyto částky instituci provádějící zpracování.

7. Jakmile instituce provádějící zpracování zjistí na základě informací uvedených v odstavci 5, že je třeba použít čl. 46 odst. 2 nebo čl. 57 odst. 2 nebo 3 nařízení (ES) č. 883/2004, uvědomí o tom ostatní dotčené instituce.

8. S cílem umožnit žadateli uplatnit právo na odklad podle čl. 50 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004, poskytne mu instituce provádějící zpracování veškeré informace, které má k dispozici, aby se mohl obeznámit s důsledky souběžného přiznání dávek, o něž může žádat. Žadatel zašle každou případnou žádost o odklad přiznání dávek vyřizující instituci, která ji bezodkladně postoupí dotčené instituci.

Článek 48 Oznámení rozhodnutí žadateli

1. Každá instituce oznámí žadateli, podle jí uplatňovaných předpisů, své rozhodnutí o přiznání dávek. V každém rozhodnutí se uvedou možnosti a lhůty pro odvolání. Kopie každého rozhodnutí je zaslána instituci provádějící zpracování. Po obdržení kopií všech rozhodnutí je instituce provádějící zpracování oznámí žadateli v jeho jazyce prostřednictvím souhrnné zprávy postupem podle čl. 3 odst. 4. Tuto souhrnnou zprávu rovněž zašle ostatním dotčeným institucím.

2. Souhrnná zpráva oznámená žadateli v souladu s čl. 3 odst. 4 se považuje za nové rozhodnutí, proti němuž se lze odvolat.

Článek 49 Určení stupně invalidity

1. V případě, kdy se použijí ustanovení čl. 46 odst. 3 nařízení (ES) č. 883/2004 je pouze instituce provádějící zpracování zmocněna k přijetí rozhodnutí ohledně invalidity žadatele. Toto rozhodnutí přijme, jakmile je schopna určit, zda jsou splněny podmínky pro získání nároku, stanovené jí uplatňovanými právními předpisy, a v případě potřeby přihlédne k ustanovením článků 6 a 51 nařízení (ES) č. 883/2004. Toto rozhodnutí oznámí co nejdříve ostatním dotčeným institucím.

Nejsou-li pro získání nároku splněny jiné podmínky stanovené jí uplatňovanými právními předpisy, než ty, které se týkají invalidity, a s ohledem na ustanovení článků 6 a 51 nařízení (ES) č. 883/2004, uvědomí o tom neprodleně instituce provádějící zpracování příslušnou instituci členského státu, jehož právní předpisy se naposledy na žadatele vztahovaly. Tato příslušná instituce je zmocněna k přijetí rozhodnutí ohledně invalidity žadatele, pokud jsou splněny podmínky pro získání nároku stanovené jí uplatňovanými právními předpisy; toto rozhodnutí oznámí co nejdříve ostatním dotčeným institucím.

Pro získání nároku může být případně záležitost za stejných podmínek vrácena instituci příslušné v oblasti invalidity členského státu, jehož právní předpisy se na žadatele vztahovaly poprvé.

2. V případě, kdy se nepoužijí ustanovení čl. 46 odst. 3 nařízení (ES) č. 883/2004, má pro určení stupně invalidity každá instituce možnost nechat posoudit stav žadatele lékařem podle vlastního výběru. Instituce členského státu však přihlíží k dokladům a lékařským zprávám a k informacím správní povahy získaným institucí kteréhokoli jiného členského státu, jako kdyby byly vystaveny v členském státě, ve kterém má sídlo.

3. Pokud se lékařská prohlídka uskuteční v jiném členském státě, než je stát, ve kterém dotyčná osoba bydlí, související náklady na cestu a pobyt ponese instituce, na jejíž podnět byla tato lékařská prohlídka provedena.

Článek 50 Prozatímní splátky a zálohy na dávky

1. Odchylně od článku 7 tohoto nařízení, zjistí-li kterákoli instituce v průběhu vyřizování žádosti o dávky, že žadatel má nárok na nezávislou dávku podle jí uplatňovaných právních předpisů, vyplatí neprodleně tuto dávku v souladu s čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 883/2004. Tato platba je považována za prozatímní, může-li být výše poskytnuté částky ovlivněna výsledným zpracováním žádosti.

2. Nemůže-li být žadateli na základě odstavce 1 vyplacena žádná prozatímní dávka, avšak z obdržených informací vyplývá, že získal nárok podle čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 883/2004, vyplatí mu instituce provádějící zpracování vratnou zálohu, jejíž výše je co možná nejbližší částce, která mu bude pravděpodobně přiznána podle čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 883/2004.

3. Instituce, jež má vyplatit prozatímní dávky podle odstavce 1 nebo 2, o této skutečnosti neprodleně informuje žadatele a výslovně ho upozorní na prozatímní povahu přijatého opatření a na to, že odvolat se lze pouze proti nadcházejícímu rozhodnutí o přiznání dávky.

Článek 51 Nový výpočet dávek

1. V případě nového výpočtu dávek podle čl. 48 odst. 3 a 4, čl. 50 odst. 4 a čl. 59 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 se použije obdobně článek 50 tohoto nařízení.

2. V případě nového výpočtu, odnětí nebo pozastavení dávky oznámí toto rozhodnutí neprodleně dotyčné osobě instituce, která je přijala, postupem podle čl. 3 odst. 4 až 7, a rovněž informuje všechny instituce, vůči nimž má dotyčná osoba nárok.

Článek 52 Opatření k urychlení přiznání dávek

1. Pokud lze v případě určité osoby uplatnit právní předpisy daného členského státu, subjekt určený příslušným orgánem tohoto členského státu poskytne subjektu určenému členským státem, jehož je tato osoba státním příslušníkem, veškeré informace týkající se identifikace této osoby, včetně identifikačního čísla, které jí je přiděleno institucí příslušnou v oblasti důchodů prvního členského státu, a názvu uvedené příslušné instituce. Rovněž sdělí tomuto subjektu všechny ostatní informace, které by mohly usnadnit a urychlit konečné přiznání důchodu.

2. Pro účely odstavce 1 se osoby bez státní příslušnosti a uprchlíci, stejně jako osoby, na něž se nikdy nevztahovaly právní předpisy členského státu, jehož jsou státními příslušníky, považují za státní příslušníky toho členského státu, jehož právní předpisy se na ně vztahovaly poprvé.

3. Dotčené instituce na žádost dotyčné osoby nebo instituce, u níž je v té době pojištěna, sestaví průběh pojištění této osoby nejpozději jeden rok před tím, než dosáhne důchodového věku.

4. Správní komise stanoví prováděcí pravidla k opatřením uvedeným v předchozích odstavcích.

Článek 53 Opatření pro koordinaci v členském státě

1. Obsahují-li vnitrostátní právní předpisy pravidla pro určení instituce odpovědné za přiznání důchodu, použijí se tato pravidla s ohledem pouze na doby pojištění získané podle právních předpisů tohoto členského státu.

2. Obsahují-li vnitrostátní právní předpisy pravidla pro koordinaci mezi zvláštními systémy pro úředníky a obecným systémem pro zaměstnance, nejsou tato pravidla dotčena ustanoveními nařízení (ES) č. 883/2004 a tohoto nařízení.

Kapitola V – Dávky v nezaměstnanosti

Článek 54 Výpočet dávek

1. Pro účely čl. 62 odst. 3 nařízení (ES) č. 883/2004 sdělí příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy se vztahovaly na dotyčnou osobu během jejího posledního zaměstnání nebo samostatně výdělečné činnosti, instituci místa bydliště na její žádost všechny potřebné údaje pro výpočet dávek v nezaměstnanosti, zejména výši pobíraného platu nebo příjmu ze samostatně výdělečné činnosti.

2. Pro účely článku 62 nařízení (ES) č. 883/2004, pokud pracovník uvedený v čl. 65 odst. 5 uvedeného nařízení, který není příhraničním pracovníkem, nikdy nebyl zaměstnancem, na něhož se vztahovaly právní předpisy členského státu bydliště, jsou dávky v nezaměstnanosti vypočteny na základě obvyklého platu odpovídajícího v tomto členském státě zaměstnání, jež je podobné nebo srovnatelné s tím, které naposledy vykonával na území jiného členského státu.

3. Pro účely článku 62 nařízení (ES) č. 883/2004 a odchylně od článku 63 uvedeného nařízení přihlíží příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že výpočet dávek závisí na počtu rodinných příslušníků, rovněž k rodinným příslušníkům dotyčné osoby, kteří bydlí v jiném členském státě, jako kdyby bydleli v příslušném členském státě. Toto ustanovení se nepoužije, pokud má v členském státě bydliště rodinných příslušníků jiná osoba nárok na dávky v nezaměstnanosti, pro jejichž výpočet se k těmto rodinným příslušníkům přihlíží.

Článek 55 Podmínky a omezení zachování nároku na dávky pro nezaměstnané osoby odcházející do jiného členského státu

1. Aby se na nezaměstnanou osobu odcházející do jiného členského státu vztahovala ustanovení článku 64 nařízení (ES) č. 883/2004, musí před odjezdem uvědomit příslušnou instituci a požádat ji o dokument potvrzující, že má i nadále nárok na dávky za podmínek stanovených v čl. 64 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 883/2004.

Tato instituce uvědomí nezaměstnanou osobu o jejích povinnostech a vydá jí zmíněný dokument, v němž se zejména uvádí:

a) datum, kdy dotyčná osoba přestala být k dispozici službám zaměstnanosti příslušného státu;

b) lhůta, kterou má dotyčná osoba podle čl. 64 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 883/2004 pro zápis do evidence uchazečů o zaměstnání v členském státě, do něhož odjela;

c) maximální doba, během níž může být nárok na dávky zachován v souladu s čl. 64 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 883/2004;

d) skutečnosti, jež mohou nárok na dávky změnit.

2. Nezaměstnaná osoba je zapsána do evidence uchazečů o zaměstnání u služeb zaměstnanosti členského státu, do něhož odešla, v souladu s čl. 64 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 883/2004 a předloží instituci tohoto členského státu dokument uvedený v odstavci 1. Pokud tento dokument nepředloží, obrátí se instituce místa, kam nezaměstnaná osoba odešla, na příslušnou instituci pro získání potřebných informací.

3. Služby zaměstnanosti členského státu, do něhož nezaměstnaná osoba odešla za účelem hledání zaměstnání, tuto osobu informují o jejích povinnostech.

4. Instituce místa, kam nezaměstnaná osoba odešla, informuje neprodleně příslušnou instituci o datu zapsání nezaměstnané osoby do evidence služeb zaměstnanosti a o její nové adrese.

Každý měsíc po dobu, během níž má nezaměstnaná osoba nárok na zachování dávek, zasílá příslušné instituci důležité informace o vývoji situace nezaměstnané osoby a zejména o tom, zda je tato osoba stále evidována u služeb zaměstnanosti a zda se podrobuje organizovaným kontrolám.

5. Instituce místa, kam nezaměstnaná osoba odešla, provádí nebo nechává provést kontrolu, jako kdyby se jednalo o nezaměstnanou osobu pobírající dávky podle jí uplatňovaných právních předpisů. Neprodleně informuje příslušnou instituci, nastane-li jakákoli skutečnost uvedená v odst. 1 písm. d).

6. Příslušné orgány nebo příslušné instituce dvou nebo více členských států si mohou mezi sebou stanovit soubor opatření podporujících hledání zaměstnání pro nezaměstnané osoby odcházející do jednoho z těchto členských států podle článku 64 nařízení (ES) č. 883/2004.

Článek 56 Nezaměstnané osoby, které měly bydliště v jiném než příslušném členském státě

1. Rozhodne-li se nezaměstnaná osoba v souladu s čl. 65 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004 zapsat do evidence uchazečů o zaměstnání současně v členském státě bydliště i v členském státě, ve kterém byla naposledy zaměstnána nebo samostatně výdělečně činná, uvědomí o této skutečnosti přednostně instituci a služby zaměstnanosti svého místa bydliště.

Na žádost služeb zaměstnanosti členského státu, ve kterém byla tato osoba naposledy zaměstnána nebo samostatně výdělečně činná, jim služby zaměstnanosti místa bydliště zašlou příslušné informace týkající se zápisu nezaměstnané osoby do evidence a hledání zaměstnání.

2. Je-li nárok na dávky podmíněn splněním některých povinností ze strany nezaměstnané osoby podle právních předpisů členského státu bydliště, přihlíží se k případným závazkům nezaměstnané osoby vůči službám zaměstnanosti jiného členského státu. Nezaměstnaná osoba je povinna informovat instituci svého místa bydliště o časovém plánu a povaze těchto závazků.

3. Pro účely čl. 65 odst. 5 písm. b) nařízení (ES) č. 883/2004 oznámí instituce členského státu, jehož právní předpisy se na pracovníka naposledy vztahovaly, instituci místa bydliště na její žádost, má-li pracovník nárok na dávky podle článku 64 nařízení (ES) č. 883/2004.

Kapitola VI – Rodinné dávky

Článek 57 Pravidla přednosti v případě souběhu

Pro účely čl. 68 odst. 1 písm. b) a i) nařízení (ES) č. 883/2004, pokud nelze podle bydliště dětí určit pořadí přednosti, zahrne každý dotčený členský stát do výpočtu výše dávek děti, které nemají bydliště na jeho území. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví nejvyšší dávky, poskytne dávku v této plné výši. Příslušná instituce jiného členského státu jí uhradí polovinu této částky, a to až do výše částky stanovené právními předpisy posledně uvedeného členského státu.

Článek 58 Pravidla platná v případech, kdy se na osobu postupně vztahovaly právní předpisy více členských států v průběhu téže doby nebo části doby

1 Pokud se na osobu postupně vztahovaly právní předpisy dvou členských států v průběhu jednoho kalendářního měsíce a bez ohledu na lhůty pro vyplácení rodinných dávek stanovené právními předpisy těchto členských států, ponese tyto náklady až do konce příslušného měsíce instituce, jež vyplatila rodinné dávky podle právních předpisů uplatněných poprvé během daného období,.

2 Tato instituce uvědomí instituci druhého členského státu o datu, od něhož tyto rodinné dávky přestane vyplácet.

Článek 59 Postup pro použití článků 67 a 68 nařízení (ES) č. 883/2004

1. Žádost o poskytnutí rodinných dávek se přednostně zasílá:

a) instituci členského státu, ve kterém je žadatel zaměstnán, pokud má nárok na dávky na základě zaměstnání nebo samostatně výdělečné činnosti a pokud jeho manžel(ka) nemá nárok na dávky na základě zaměstnání nebo samostatně výdělečné činnosti v jiném členském státě;

b) v ostatních případech instituci místa bydliště dětí nebo jedné z těchto institucí, mají-li děti bydliště v různých členských státech.

2. Instituce, která obdrží žádost podle odstavce 1, ji posoudí na základě podrobných informací poskytnutých žadatelem a pokaždé, když je třeba, přijme prozatímní rozhodnutí o pravidlech přednosti, jež se použijí s ohledem na všechny faktické a právní skutečnosti, které se týkají rodinné situace žadatele.Uvědomí o tomto rozhodnutí žadatele a vyplatí mu prozatímní dávky stanovené jí uplatňovanými právními předpisy.

3. Prozatímní rozhodnutí o pravidlech přednosti uplatněných v daném případě se zašle každé instituci jiného členského státu či států, jejichž právní předpisy případně zakládají nárok na dávky. Tyto instituce mohou dané prozatímní rozhodnutí do jednoho měsíce ode dne jeho odeslání napadnout nebo požádat o doplňující informace.

Po uplynutí této lhůty je rozhodnutí instituce, která obdržela žádost podle odstavce 1, pro dotčené instituce závazné. Na tomto základě každá z těchto institucí provede vyúčtování dávek náležejících příjemci a zašle toto vyúčtování co nejdříve instituci, která obdržela žádost.

4. Instituce, která obdržela žádost podle odstavce 1, oznámí žadateli rozhodnutí o pořadí přednosti pro poskytnutí dávek a jejich vyúčtování provedené dotčenými institucemi.

5. Instituce, která vyplatila prozatímní dávky ve výši přesahující částku, již má nakonec uhradit, se obrátí na instituci, která má přednost, se žádostí o vrácení přeplatku postupem podle článku 71.

Článek 60 Postup pro použití článku 69 nařízení (ES) č. 883/2004

Pro účely článku 69 nařízení (ES) č. 883/2004, pokud příslušná instituce zjistí, že nárok nevzniká podle jí uplatňovaných právních předpisů, postoupí neprodleně tuto žádost se všemi potřebnými podklady a informacemi instituci členského státu, jehož právní předpisy se na dotyčnou osobu vztahovaly nejdelší dobu. V případě potřeby může být záležitost za stejných podmínek postupována až k instituci členského státu, podle jehož právních předpisů dotyčná osoba získala nejkratší dobu pojištění nebo bydlení.

HLAVA IV - FINANČNÍ USTANOVENÍ

Kapitola I – Úhrada dávek podle čl. 35 odst. 1 a článku 41 nařízení (ES) č. 883/2004

Oddíl 1 – Úhrada dávek na základě skutečných nákladů

Článek 61 Zásady

1. Pro účely čl. 35 odst. 1 a článku 41 nařízení (ES) č. 883/2004 hradí příslušná instituce skutečnou výši poskytnutých věcných dávek instituci, která je poskytla, podle účetních údajů posledně uvedené instituce, s výjimkou případů, kdy se použije článek 62 tohoto nařízení.

2. Pro účely odstavce 1 je za příslušnou instituci považována v případech uvedených v čl. 20 odst. 4 nařízení (ES) č. 883/2004 instituce místa bydliště rodinných příslušníků, kteří bydlí v jiném členském státě než pojištěná osoba, a v případech uvedených v čl. 27 odst. 5 nařízení (ES) č. 883/2004 instituce místa bydliště důchodce a jeho rodinných příslušníků.

3. Nevyplývá-li celá skutečná výše dávek uvedených v odstavci 1 nebo její část z účetnictví instituce, která je poskytla, je částka k úhradě stanovena na základě paušální částky vypočtené podle veškerých dostupných údajů. Správní komise posoudí základy pro výpočet paušálních částek a rozhodne o výši částky.

4. Sazby vyšší než ty, které se použijí pro věcné dávky poskytované pojištěným osobám, na něž se vztahují právní předpisy uplatňované institucí, která poskytla dávky uvedené v odstavci 1, nemohou být při úhradě zohledněny.

5. Ustanovení odstavce 1 se obdobně použijí při úhradě peněžitých dávek vyplácených podle čl. 27 odst. 8 druhé věty.

Oddíl 2 – Úhrada dávek na základě paušálních částek

Článek 62 Identifikace dotčených členských států

1. Členské státy uvedené v čl. 35 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004, pro jejichž právní nebo správní struktury není použití úhrady na základě skutečných výdajů vhodné, se uvádějí v příloze 3 tohoto nařízení.

2. Členský stát může upustit od použití paušální úhrady pod podmínkou, že toto upuštění nabude účinku na začátku kalendářního roku. V takovém případě je členský stát povinen uvědomit správní komisi o dané změně nejpozději do konce měsíce června roku předcházejícího tomu, v němž má změna nabýt účinku.

3. V členských státech uvedených v příloze 3 tohoto nařízení hradí příslušné instituce částku věcných dávek poskytovaných rodinným příslušníkům, kteří nebydlí ve stejném členském státě jako pojištěná osoba, podle článku 17 nařízení (ES) č. 883/2004 a důchodcům a jejich rodinným příslušníkům podle článku 22, čl. 24 odst. 1 a článků 25 a 26 nařízení (ES) č. 883/2004 institucím, které tyto dávky poskytly, na základě paušální částky stanovené pro každý kalendářní rok. Výše této paušální částky by měla být co nejbližší výši skutečných nákladů.

Článek 63 Způsob výpočtu paušálních částek

1. Pro každý dlužný členský stát se paušální částka na jeden kalendářní rok rovná částce získané vynásobením průměrných ročních nákladů na osobu podle jednotlivých věkových skupin počtem osob, jež se vezmou v úvahu pro každou věkovou skupinu, a snížením výsledné částky.

PAUŠÁL = | [pic] |

V tomto vzorci představuje:

- sčítací index i (i = 1, 2 a 3) tři věkové skupiny stanovené pro výpočet paušální částky:

i = 1: osoby mladší 20 let

i = 2: osoby od 20 do 64 let

i = 3: osoby od 65 let výše;

- koeficient X (číslo v rozmezí 0 až 1) snížení stanovené v odstavci 4;

- Yi průměrné roční náklady na osoby věkové skupiny i, stanovené v odstavci 2;

- Zi průměrný počet osob věkové skupiny i, jež jsou vzaty v úvahu, stanovený v odstavci 3.

2. Průměrné roční náklady na osobu (Yi) ve věkové skupině i se vypočítají vydělením ročních nákladů na veškeré věcné dávky poskytnuté institucemi věřitelského členského státu všem osobám příslušné věkové skupiny, na něž se vztahují jeho právní předpisy a jež bydlí na jeho území, průměrným ročním počtem osob této věkové skupiny. Do tohoto výpočtu se zahrnou náklady vynaložené v rámci systému uvedeného v článku 23.

3. Pro každý členský stát odpovědný za poskytování dávek se průměrný počet osob (Zi) věkové skupiny i rovná počtu osob, na něž se vztahují právní předpisy tohoto členského státu a jež mohou pobírat věcné dávky od věřitelského členského státu.

Počet osob, jež se mají vzít v úvahu, se určí ze seznamu vedeného pro tento účel institucí místa bydliště, založeného na podpůrných dokladech o nárocích dotyčných osob dodávaných příslušnou institucí.

4. Paušální částka se zpravidla snižuje o 15 % (X = 0,15). Snižuje se o 20 % (X = 0,20), pokud je příslušný členský stát uveden v příloze IV nařízení (ES) č. 883/2004.

5. Správní komise stanoví způsoby a pravidla pro určení prvků pro výpočet paušální částky uvedených v předchozích odstavcích.

Článek 64 Oznamování průměrných ročních nákladů

Částka průměrných ročních nákladů na osobu v každé věkové skupině pro stanovený rok se oznamuje účetní komisi nejpozději do 30. června druhého roku následujícího po daném roce. V případě, že k oznámení nedojde ve stanovené lhůtě, použije se částka průměrných ročních nákladů na osobu z předchozího roku.

Průměrné roční náklady se zveřejňují v Úředním věstníku Evropské unie.

Oddíl 3 – Společná ustanovení

Článek 65 Úhrada mezi institucemi

Úhrady stanovené v článcích 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004 mezi institucemi členských států se provádí prostřednictvím styčného místa.

Článek 66 Lhůty pro podání a platby pohledávek

1. Pohledávky založené na skutečných nákladech musejí být podány nejpozději šest měsíců po skončení kalendářního pololetí, během něhož byly dávky poskytnuty.

2. Pohledávky založené na paušálních částkách stanovených pro kalendářní rok musejí být podány ve lhůtě šesti měsíců následujících po měsíci, v němž byly průměrné náklady na příslušný rok zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie .

3. Pohledávky podané po uplynutí lhůt uvedených v odstavcích 1 a 2 se neberou v úvahu.

4. Instituce příslušná pro poskytování dávek ověří a uhradí pohledávky do šesti měsíců od skončení kalendářního pololetí, během něhož byly podány. Instituce příslušná pro poskytování dávek zašle věřitelské instituci před koncem této šestiměsíční lhůty své případné rozhodnutí o odmítnutí některých nákladů.

5. Spory týkající se povahy a výše pohledávky musejí být vyřízeny nejpozději rok po skončení kalendářního pololetí, během něhož byla pohledávka podána. Po uplynutí této lhůty se daná pohledávka považuje za splatnou.

Článek 67 Úroky z prodlení

1. Po uplynutí šestiměsíčního období uvedeného v čl. 66 odst. 4 se nezaplacené pohledávky zvyšují o úrok. Tento úrok se vypočítá na základě referenční sazby používané Evropskou centrální bankou pro hlavní refinanční operace. Použije se referenční sazba platná první den měsíce, v němž je pohledávka splatná. Tato sazba se zvyšuje o dva procentní body po uplynutí období jednoho roku uvedeného v čl. 66 odst. 5.

2. Správní komise stanoví způsob a základ pro výpočet úroků.

Článek 68 Roční účetní závěrky

1. Správní komise vypracuje stav pohledávek pro každý kalendářní rok v souladu s čl. 72 písm. g) nařízení (ES) č. 883/2004 na základě zprávy účetní komise. Za tímto účelem styčná místa oznámí účetní komisi ve lhůtách a podle pravidel, jež stanovila, částku podaných, vyřízených nebo napadnutých pohledávek (z pozice věřitelů) na jedné straně a částku obdržených, vyřízených nebo napadnutých pohledávek (z pozice dlužníků) na straně druhé.

2. Správní komise může nechat provést jakékoli ověření potřebné pro kontrolu statistických a účetních údajů, které slouží k vypracování ročního stavu pohledávek podle odstavce 1, zejména za účelem zajištění souladu těchto údajů s pravidly stanovenými v této hlavě.

Kapitola II – Úhrada dávek v nezaměstnanosti podle článku 65 nařízení (ES) č. 883/2004

Článek 69 Úhrada dávek v nezaměstnanosti

Neexistuje-li dohoda uvedená v čl. 65 odst. 8 nařízení (ES) č. 883/2004, zašle instituce místa bydliště instituci členského státu, jehož právní předpisy se na příjemce dávky vztahovaly naposledy, žádost o úhradu dávek v nezaměstnanosti podle čl. 65 odst. 6 a 7 nařízení (ES) č. 883/2004 ve lhůtě šesti měsíců od poslední výplaty dávek v nezaměstnanosti, jejichž úhradu požaduje. V žádosti se uvede výše dávek poskytnutých za tříměsíční nebo pětiměsíční období uvedená v čl. 65 odst. 6 nebo 7 nařízení (ES) č. 883/2004, doba, během níž byly tyto dávky poskytovány, a identifikační údaje nezaměstnané osoby.

Jsou-li dotyčné částky předmětem sporu mezi příslušnými institucemi, použijí se obdobně ustanovení čl. 66 odst. 4 a 5 tohoto nařízení.

Kapitola III – Opakované přeplatky dávek, vracení prozatímních plateb, náhrada, pomoc při vymáhání

Oddíl 1 – Zásady

Článek 70

1. Pro účely článku 84 nařízení (ES) č. 883/2004 a v jím stanoveném rámci jsou pohledávky vymáhány vždy, kdy je to možné, prostřednictvím náhrady jak mezi věřitelskými institucemi (dále jen „dožadující subjekty“) a institucemi příslušnými pro poskytování dávek (dále jen „dožádané subjekty“), tak vůči pojištěné osobě, v souladu s články 71 a 72 tohoto nařízení.

Nebylo-li možné vymoci celou pohledávku nebo její část prostřednictvím náhrady uvedené v prvním pododstavci, jsou částky dlužné příjemcem vymáhány podle článků 73 až 82.

2. Styčné místo se u žádostí, jež jsou mu zasílány, považuje za dožádaný subjekt.

Oddíl 2 – Náhrada

Článek 71 Peněžité dávky vyplacené neoprávněně nebo přeplatky peněžitých dávek

1. Vyplatila-li instituce jednoho členského státu příjemci dávek částku, která přesahuje částku, na niž má nárok, požádá tato instituce, v rámci podmínek a omezení stanovených jí uplatňovanými právními předpisy, instituci jiného členského státu příslušné pro poskytování dávek tomuto příjemci, aby odečetla přeplatek od částky, kterou má příjemci vyplatit. Tato posledně uvedená instituce provede odpočet v rámci podmínek a omezení stanovených pro takovou náhradu jí uplatňovanými právními předpisy, jako kdyby se jednalo o přeplatky způsobené jí samotnou, a poukáže odečtenou částku věřitelské instituci.

2. V rámci ustanovení článku 6 provede instituce, která vyplatila prozatímní peněžité dávky, vyúčtování částky, kterou jí dluží příslušná instituce, a to nejpozději do dvou měsíců po určení použitelných právních předpisů nebo po identifikaci instituce odpovědné za platbu dávek. Pokud příjemce dávky nebo jeho zaměstnavatel zaplatil prozatímní příspěvky, zohlední se výše těchto příspěvků při stanovení uvedené částky.

Příslušná instituce odpovědná za poskytování dávek příjemci odečte částku splatnou v rámci prozatímní platby od částek, jež má dotyčné osobě vyplatit. Instituce příslušná pro poskytování dávek provede odpočet v rámci podmínek a omezení stanovených pro takovou náhradu jí uplatňovanými právními předpisy a poukáže neprodleně odečtenou částku věřitelskému subjektu.

3. Pobírala-li pojištěná osoba sociální pomoc v členském státě v době, během níž měla nárok na dávky podle právních předpisů jiného členského státu, může subjekt, který pomoc poskytoval, má-li ze zákona nárok na vrácení dávek náležejících uvedené osobě, vyžadovat po instituci jakéhokoli jiného členského státu příslušné pro poskytování dávek této osobě, aby odečetla částku vyplacenou v rámci pomoci od částek, které této osobě vyplácí.

Toto ustanovení se použije obdobně pro rodinného příslušníka pojištěné osoby, která pobírala pomoc na území členského státu v době, během níž měla tato osoba nárok na dávky pro dotyčného rodinného příslušníka podle právních předpisů jiného členského státu.Věřitelská instituce zašle vyúčtování částky, která jí náleží, instituci příslušné pro poskytování dávek. Tato instituce provede odpočet za podmínek a v rámci omezení stanovených pro takovou náhradu jí uplatňovanými právními předpisy a poukáže neprodleně odečtenou částku věřitelskému subjektu.

4. V případech uvedených v odstavcích 2 a 3 zašle příslušná instituce dotčené osobě výpis s uvedením částek, jež mají být vyplaceny, nebo přeplatků s ohledem na právní předpisy, které uplatňuje.

Článek 72 Příspěvky zaplacené bezdůvodně nebo přeplatky příspěvků

V rámci ustanovení článku 6 instituce, která vybrala prozatímní příspěvky od pojištěné osoby nebo jejího zaměstnavatele, vrací dané částky osobám, jež je zaplatily, až poté, co se dotáže příslušné instituce na částky, které jí náleží podle čl. 6 odst. 3.

Oddíl 3 – Vymáhání

Článek 73 Žádosti o informace

1. Na žádost dožadujícího subjektu mu dožádaný subjekt sdělí informace, které jsou pro něj užitečné pro vymáhání pohledávky.

Pro získání těchto informací vykonává dožádaný subjekt pravomoci, které mu svěřují právní a správní předpisy vztahující se k vymáhání obdobných pohledávek vzniklých v jeho vlastním členském státě.

2. V žádosti o informace je uvedeno jméno a adresa a všechny ostatní informace, k nimž má dožadující subjekt běžně přístup, o osobě, ke které se vztahují informace, jež mají být poskytnuty, a povaha a výše pohledávky, která je předmětem žádosti.

3. Dožádaný subjekt není povinen poskytnout informace, které by nemohl obdržet za účelem vymáhání obdobných pohledávek vzniklých v jeho členském státě.

4. Dožádaný subjekt uvědomí dožadující subjekt o důvodech odmítnutí žádosti o informace.

Článek 74 Doručení

1. Na žádost dožadujícího subjektu doručí dožádaný subjekt veškeré akty a rozhodnutí včetně soudních vztahující se k pohledávce nebo k jejímu vymáhání, vydané v členském státě dožadujícího orgánu, osobě, které jsou tyto akty a rozhodnutí určeny, v souladu s právními předpisy platnými pro doručování obdobných aktů v členském státě, ve kterém má dožádaný orgán sídlo.

2. V žádosti o doručení se uvádí jméno a adresa a všechny ostatní informace o příjemci, k nimž má dožadující subjekt běžně přístup, a povaha a předmět aktu nebo rozhodnutí, které mají být doručeny, případně jméno a adresa a všechny ostatní informace o dlužníkovi, k nimž má dožadující subjekt běžně přístup, a pohledávka uvedená v aktu nebo v rozhodnutí, jakož veškeré další využitelné informace.

3. Dožádaný subjekt neprodleně uvědomí dožadující subjekt o úkonech učiněných k vyřízení žádosti o doručení, a zejména o dni předání aktu nebo rozhodnutí osobě, které je určen.

Článek 75 Žádost o vymáhání pohledávky

1. K žádosti o vymáhání příspěvků nebo žádosti o zpětné vymáhání dávek vyplacených neoprávněně nebo přeplatku dávek, kterou dožadující subjekt zašle dožádanému subjektu, musí být přiloženo úřední vyhotovení nebo ověřená kopie dokladu o jejich vymahatelnosti vydaného v členském státě dožadujícího subjektu, a případně prvopis nebo ověřená kopie jiných dokladů nezbytných k vymáhání pohledávky.

2. Dožadující subjekt může požádat o vymáhání pohledávky, pouze pokud:

a) pohledávka nebo doklad o její vymahatelnosti nebyly v členském státě napadeny, s výjimkou případu, kdy se použije čl. 78 odst. 2 druhý pododstavec;

b) ve svém členském státě využil vhodné vymáhací postupy, které lze uskutečnit na základě dokladu uvedeného v odstavci 1, a přijatá opatření nevedla k úplnému uhrazení pohledávky.

3. V žádosti o vymáhání pohledávky je uvedeno:

a) jméno, adresa a všechny ostatní informace využitelné k identifikaci dotyčné osoby nebo třetí osoby, která drží její aktiva;

b) veškeré informace využitelné k identifikaci dožádaného subjektu;

c) doklad o vymahatelnosti pohledávky vydaný v členském státě dožadujícího subjektu;

d) povaha a výše pohledávky, včetně jistiny, úroků a všech ostatních dlužných penále, pokut a nákladů, v měnách členských států obou subjektů;

e) datum, kdy dožadující nebo dožádaný subjekt doručil doklad příjemci;

f) počátek a délka lhůty, během níž je možné její vymáhání podle platného práva členského státu dožadujícího subjektu;

g) veškeré další využitelné informace.

4. Žádost o vymáhání pohledávky rovněž obsahuje prohlášení dožadujícího subjektu potvrzující, že podmínky stanovené v odstavci 2 byly splněny.

5. Dožadující subjekt poskytne dožádanému subjektu veškeré užitečné informace vztahující se k záležitosti, v níž byla podána žádost o vymáhání pohledávky, jakmile se o nich dozví.

Článek 76 Doklad o vymahatelnosti pohledávky

1. Doklad o vymahatelnosti pohledávky je přímo uznán a automaticky pokládán za nástroj umožňující vymáhat pohledávku dožádaného subjektu.

2. Odchylně od prvního odstavce může být případně doklad o vymahatelnosti pohledávky v souladu s předpisy platnými v členském státě dožádaného subjektu potvrzen či uznán jako doklad o vymahatelnosti platný na území tohoto členského státu, nebo být takovým dokladem doplněn nebo nahrazen.

Příslušné orgány usilují o splnění formálních náležitostí týkajících se tohoto potvrzení, uznání, doplnění nebo nahrazení do tří měsíců ode dne obdržení žádosti o vymáhání pohledávky, s výjimkou případů, kdy se použije třetí pododstavec. Nelze je odepřít, je-li doklad o vymahatelnosti řádně vyhotoven. Dožádaný subjekt uvědomí dožadující subjekt o důvodech případného překročení lhůty tří měsíců.

Pokud splnění některé formální náležitosti vyústí v napadení pohledávky nebo dokladu o její vymahatelnosti vydaného dožadujícím subjektem, použije se článek 78.

Článek 77 Podmínky a lhůty pro placení

1. Pohledávka je vymáhána v měně členského státu dožádaného subjektu. Dožádaný subjekt poukáže dožadujícímu subjektu celou výši pohledávky, kterou vymohl.

2. Dožádaný subjekt může, umožňují-li to právní a správní předpisy platné v jeho členském státě, po poradě s dožadujícím subjektem poskytnout dlužníkovi lhůtu k zaplacení nebo mu povolit placení ve splátkách. Úroky, které dožádaný subjekt vybere na základě odložení platby, rovněž poukáže dožadujícímu subjektu.

Ode dne, kdy je doklad o vymahatelnosti pohledávky přímo uznán nebo potvrzen, uznán, doplněn nebo nahrazen podle článku 76, se účtuje úrok z prodlení podle právních a správních předpisů platných v členském státě, ve kterém má sídlo dožádaný subjekt, a rovněž se poukáže dožadujícímu subjektu.

Článek 78 Napadení pohledávky nebo dokladu o vymahatelnosti pohledávky

1. Napadne-li dotyčná osoba v řízení o vymáhání pohledávky pohledávku nebo doklad o vymahatelnosti vydaný v členském státě, ve kterém má sídlo dožadující subjekt, podá žalobu k příslušnému orgánu členského státu, ve kterém má sídlo dožadující subjekt, v souladu s právními předpisy platnými v tomto státě. Tento úkon oznámí dožadující subjekt dožádanému subjektu. Dožádanému subjektu jej může oznámit rovněž dotyčná osoba.

2. Poté, co dožádaný subjekt obdržel oznámení uvedené v odstavci 1, a to buď ze strany dožadujícího subjektu, nebo ze strany dotyčné osoby, pozastaví řízení o vymáhání pohledávky až do rozhodnutí příslušného orgánu, s výjimkou případu, kdy dožadující subjekt podá opačnou žádost podle druhého pododstavce. Podle vlastního uvážení může dožádaný subjekt přijmout předběžná opatření potřebná k zajištění úhrady pohledávky, pokud to u obdobných pohledávek umožňují právní předpisy platné v členském státě, ve kterém má sídlo.

Odchylně od prvního pododstavce může dožadující subjekt v souladu se zákony a právními a správními předpisy platnými v jeho členském státě požádat dožádaný subjekt o vymáhání napadené pohledávky, pokud to umožňují zákony a právní a správní předpisy platné v členském státě, kde má dožádaný subjekt sídlo. Jestliže výsledek sporu poté vyzní ve prospěch dlužníka, je dožadující subjekt povinen nahradit všechny vymožené částky a všechny případné náhrady, jež je nutno zaplatit podle právních předpisů platných v členském státě, ve kterém má dožádaný subjekt sídlo.

3. Jsou-li napadena opatření k vymáhání pohledávky přijatá v členském státě, ve kterém má sídlo dožádaný subjekt, bude žaloba podána k příslušnému orgánu tohoto členského státu v souladu s jeho právními předpisy.

4. Je-li příslušným orgánem, ke kterému byla podána žaloba podle odstavce 1, řádný nebo správní soud, je rozhodnutí tohoto soudu, je-li ve prospěch dožadujícího subjektu a povoluje-li vymáhání pohledávky v členském státě, ve kterém má sídlo dožadující subjekt, dokladem o vymahatelnosti a vymáhání pohledávky se provede na základě tohoto rozhodnutí.

Článek 79 Omezení poskytování pomoci

1. Dožádaný subjekt není povinen:

a) poskytnout pomoc uvedenou v článcích 73 až 78, jestliže by vymáhání pohledávky v důsledku situace dlužníka způsobilo vážné hospodářské nebo sociální obtíže v členském státě, ve kterém má dožádaný subjekt sídlo, pokud to platné právní a správní předpisy v členském státě, ve kterém má dožádaný subjekt sídlo, dovolují u obdobných vnitrostátních pohledávek;

b) poskytnout pomoc uvedenou v článcích 73 až 78, jestliže se původní žádost podle článků 73 až 75 týká pohledávek starších pěti let, počítáno ode dne, kdy je podle právních a správních předpisů platných v členském státě, ve kterém má sídlo dožadující subjekt, vydán doklad o vymahatelnosti, do dne podání žádosti. Pokud však byly pohledávka nebo doklad o vymahatelnosti napadeny, počíná lhůta okamžikem, kdy dožadující stát zjistí, že pohledávku nebo doklad o vymahatelnosti již nelze dále napadnout.

Článek 80 Předběžná opatření

Na odůvodněnou žádost dožadujícího subjektu přijme dožádaný subjekt předběžná opatření potřebná k zajištění úhrady pohledávky, pokud to umožňují právní předpisy platné v členském státě, ve kterém má dožádaný subjekt sídlo.

Pro účely prvního pododstavce se použijí obdobně ustanovení a postupy uvedené v článcích 73 až 75 a 77.

Článek 81 Náklady

1. Je-li pohledávka uhrazena prostřednictvím náhrady podle článků 71 a 72, nevyžadují se žádné náklady na vymáhání.

2. Dožádaný subjekt rovněž vymáhá od dotyčné osoby a ponechá si všechny náklady spojené s vymáháním v rámci článků 73 až 77 a 81, v souladu s právními předpisy členského státu, ve kterém má sídlo, vztahujícími se na obdobné pohledávky.

3. Členské státy se oboustranně vzdají jakékoli náhrady nákladů vyplývajících z pomoci, kterou si vzájemně poskytnou podle pravidel nařízení (ES) č. 883/2004 nebo tohoto nařízení.

4. U obzvláště obtížných vymáhání spojených se značnými náklady se mohou dožadující subjekty a dožádané subjekty v daných případech dohodnout na zvláštních pravidlech úhrady.

5. Příslušnému orgánu členského státu, ve kterém má dožadující subjekt sídlo, nadále přísluší uhradit příslušnému orgánu členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný subjekt, veškeré vzniklé náklady a veškeré utrpěné ztráty způsobené neoprávněnými kroky, pokud jde o existenci pohledávky nebo platnost dokladu vydaného dožadujícím subjektem.

Hlava V – Různá přechodná a závěrečná ustanovení

Článek 82 Správní kontroly a lékařské prohlídky

1. Aniž je dotčen článek 27, pokud příjemce dávek uvedených v hlavě III kapitolách I, II a IV pobývá nebo má bydliště na území jiného členského státu, než ve kterém se nachází instituce příslušná pro poskytování dávky, provádí na žádost uvedené instituce lékařské prohlídky instituce místa pobytu nebo místa bydliště příjemce postupy stanovenými právními předpisy uplatňovanými posledně uvedenou institucí. V takovém případě se instituce příslušná pro poskytování dávky řídí zjištěními instituce místa pobytu nebo místa bydliště. Má-li instituce místa pobytu nebo bydliště na základě článku 82 nařízení (ES) č. 883/2004 provést lékařskou prohlídku, postupuje v souladu s postupy stanovenými jí uplatňovanými právními předpisy. Neexistují-li takové postupy, požádá instituci příslušnou pro poskytování dávky o informaci o postupech, které se mají použít.Instituci příslušné pro poskytování dávky zůstává zachováno právo zařídit prohlídku příjemce lékařem podle vlastního výběru. Příjemce však může být vyzván, aby se dostavil do členského státu, ve kterém má sídlo instituce příslušná pro poskytování dávky, pouze pod podmínkou, že vycestování nepoškodí jeho zdraví a že související náklady na cestu a na pobyt připadnou uvedené instituci.

2. Pokud příjemce dávek uvedených v hlavě III kapitolách I, II a IV pobývá nebo má bydliště na území jiného členského státu, než ve kterém se nachází instituce příslušná pro poskytování dávky, provádí na žádost uvedené instituce správní kontrolu instituce místa pobytu nebo místa bydliště příjemce. Instituce příslušná pro poskytování dávky sdělí instituci místa pobytu nebo bydliště, co by mělo být předmětem správní kontroly. V opačném případě instituce místa pobytu nebo bydliště provede kontrolu podle pravidel stanovených jejími právními předpisy.Instituce místa pobytu nebo bydliště je povinna zaslat zprávu instituci příslušné pro poskytování dávky, která o kontrolu požádala.

Článek 83 Oznamování

1. Členské státy oznamují Komisi údaje o subjektech uvedených v čl. 1 písm. m), q) a r) nařízení (ES) č. 883/2004 a v čl. 1 písm. a) a b) tohoto nařízení a o určených institucích uvedených v hlavě II tohoto nařízení.

2. Subjekty uvedené v odstavci 1 musejí být elektronicky identifikovatelné prostřednictvím identifikačního kódu a elektronické adresy.

3. Správní komise stanoví pravidla – včetně společného formátu a vzoru – pro oznamování údajů uvedená v odstavci 1.

4. V příloze 4 tohoto nařízení jsou uvedeny základní údaje, k nimž má přístup veřejnost a které shrnují informace uvedené v odstavci 1.

5. Členské státy zajistí stálou aktualizaci informací uvedených v odstavci 1.

Článek 84 Dokumenty

1. Vzory, typy a formáty dokumentů potřebných k používání nařízení (ES) č. 883/2004 a tohoto nařízení jsou vypracovány správní komisí podle ustanovení článku 4.Příslušné instituce je poskytnou osobám, na něž se vztahuje toto nařízení.

2. Ve vzájemném styku se mohou příslušné orgány nebo instituce dvou nebo více členských států dohodnout na používání zjednodušených dokumentů nebo na výměnách menšího objemu údajů. Tyto dohody jsou oznámeny správní komisi.

Článek 85 Informace

1. Správní komise připraví informace potřebné k seznámení dotyčných osob s jejich právy a administrativními formalitami, které musejí pro uplatnění těchto práv splnit. Šíření těchto informací je zajišťováno převážně elektronickou cestou díky jejich umístění na internetové stránky přístupné veřejnosti. Správní komise zajistí jejich pravidelnou aktualizaci.

2. Poradní výbor uvedený v článku 75 nařízení (ES) č. 883/2004 může vydávat stanoviska a doporučení v zájmu zkvalitnění informací a jejich šíření.

3. Členské státy dbají o to, aby osoby, na něž se vztahuje nařízení (ES) č. 883/2004, měly přístup k potřebným informacím o změnách vyplývajících z nařízení (ES) č. 883/2004 a z tohoto nařízení, aby tak mohly uplatnit svá práva.

4. Příslušné orgány dbají o to, aby byly jejich instituce informovány a aby uplatňovaly veškeré právní a jiné předpisy Společenství, včetně rozhodnutí správní komise, v oblastech a za podmínek stanovených nařízením (ES) č. 883/2004 a tímto nařízením.

Článek 86 Přepočet měn

Pro účely použití nařízení (ES) č. 883/2004 a tohoto nařízení se jako směnný kurz dvou měn použije referenční směnný kurz vyhlášený Evropskou centrální bankou.

Článek 87 Statistika

Příslušné orgány sestaví statistiky o používání nařízení (ES) č. 883/2004 a tohoto nařízení a zašlou je sekretariátu správní komise. Tyto údaje jsou shromažďovány a tříděny podle plánu a metody stanovených správní komisí. Komise zajistí rozšiřování těchto informací.

Článek 88 Změna příloh

Přílohy 1, 2, 3 a 4 tohoto nařízení a přílohy I, VI, VII, VIII a IX nařízení (ES) č. 883/2004 mohou být změněny nařízením Komise na žádost dotčeného státu nebo států nebo jejich příslušných orgánů, na základě jednomyslného souhlasu správní komise.

Článek 89 Přechodná ustanovení

Článek 87 nařízení (ES) č. 883/2004 se použije v situacích, na něž se vztahuje toto nařízení.

Článek 90 Zrušení

1. Nařízení Rady (EHS) č. 574/72 se zrušuje ode dne použitelnosti tohoto nařízení.Nařízení Rady (EHS) č. 574/72 však zůstává v platnosti a nadále má právní účinky pro účely:

a) nařízení Rady (ES) č. 859/2003 ze dne 14. května 2003, kterým se působnost nařízení (EHS) č. 1408/71 a nařízení (EHS) č. 574/72 rozšiřuje na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti[8], do zrušení nebo změny uvedeného nařízení;

b) nařízení Rady (EHS) č. 1661/85 ze dne 13. června 1985, kterým se stanoví stanovení technické úpravy předpisů Společenství v oblasti sociálního zabezpečení migrujících pracovníků s ohledem na Grónsko[9], do zrušení nebo změny uvedeného nařízení;

c) Dohody o Evropském hospodářském prostoru[10], Dohody mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob[11] a jiných dohod, které obsahují odkaz na nařízení (EHS) č. 574/72, do změny těchto dohod s ohledem na toto nařízení.

2. Odkazy na nařízení (EHS) č. 574/72 ve směrnici Rady 98/49/ES ze dne 29. června 1998 o ochraně nároků zaměstnanců a samostatně výdělečně činných osob, kteří se pohybují ve Společenství, na penzijní připojištění[12], se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 91 Závěrečná ustanovení

Toto nařízení vstupuje v platnost šest měsíců po dni vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne […].

Za Evropský parlament Za Radu

předseda/předsedkyně předseda/předsedkyně

PŘÍLOHA 1

Prováděcí pravidla k dvoustranným úmluvám, která zůstávají v platnosti, a nová prováděcí pravidla k dvoustranným úmluvám

(čl. 8 odst. 1 a čl. 9 odst. 2)

PŘÍLOHA 2

Zvláštní systémy pro úředníky

(články 31 a 41)

A. Zvláštní systémy pro úředníky, pro něž se nepoužijí ustanovení hlavy III kapitoly 1 nařízení (ES) č. 883/2004 týkající se věcných dávek

1. Německo

Versorgungssystem für Beamte (systém nemocenského pojištění pro úředníky)

2. Španělsko

Mutualismo administrativo (zvláštní systém pro úředníky, ozbrojené síly a soudní správu)

B. Zvláštní systémy pro úředníky, pro něž se nepoužijí ustanovení hlavy III kapitoly 2 nařízení (ES) č. 883/2004 týkající se věcných dávek

1. Německo

Unfallfürsorge für Beamte (systém úrazového pojištění pro úředníky)

PŘÍLOHA 3

Členské státy, které hradí náklady na dávky na základě paušálních částek

(čl. 62 odst. 1)

PŘÍLOHA 4

Příslušné orgány a instituce, instituce místa bydliště a pobytu, přístupová místa, instituce a organizace určené příslušnými orgány

(čl. 84 odst. 4)

[1] Nařízení Parlamentu a Rady ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení,Úř. věst. L 166, 30.4.2004, oprava Úř. věst. L 200, 7.6.2004.

[2] Úř. věst. L 166, 30.4.2004, oprava v Úř. věst. L 200, 7.6.2004, s. 1.

[3] Úř. věst. C […], […], s. […].

[4] Úř. věst. C […], […], s. […].

[5] Úř. věst. C […], […], s. […].

[6] Úř. věst. L 73, 19.3.1976, s. 18. Naposledy pozměněná směrnicí Rady 2001/44/ES ze dne 15. června 2001 (Úř. věst. L 175, 28.6.2001, s. 7).

[7] Úř. věst. L 74, 27.3.1972, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 647/2005Úř. věst. L 28, 30.1.1997.

[8] Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 1.

[9] Úř. věst. L 160, 20.6.1985, s. 7.

[10] Úř. věst. L 1, 31.1.1994, s. 1.

[11] Úř. věst. L 114, 30.4.2002, s. 6. Dohoda naposledy pozměněná rozhodnutím smíšeného výboruEU-Švýcarsko č. 2 (Úř. věst. L 187, 26.7.2003, s. 55).

[12] Úř. věst. L 209, 25.7.1998, s. 46.