52006IP0486

P6_TA(2006)0486

Tematická strategie ochrany a zachování mořského prostředí

Usnesení Evropského parlamentu o tematické strategii ochrany a zachování mořského prostředí (2006/2174(INI))

Evropský parlament,

- s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o tematické strategii ochrany a zachování mořského prostředí (KOM(2005)0504),

- s ohledem na 6. akční program Společenství pro životní prostředí [1],

- s ohledem na návrh směrnice, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (směrnice o mořské strategii) (KOM(2005)0505,

- s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky [2] (rámcová směrnice o vodě), jejíž cíle přispívají k ochraně teritoriálních a mořských vod a k prevenci a odstranění znečišťování moří,

- s ohledem na své usnesení ze dne 19. června 2003 o sdělení Komise "Ke strategii na ochranu a zachování mořského prostředí" [3],

- s ohledem na poslední zprávu Evropské agentury pro životní prostředí o stavu životního prostředí, zveřejněnou v roce 2005 [4],

- s ohledem na studii Institutu pro evropskou politiku životního prostředí [5],

- s ohledem na Úmluvu OSN o mořském právu (UNCLOS) [6],

- s ohledem na Úmluvu o ochraně mořského prostředí Baltského moře (Helsinská úmluva) [7],

- s ohledem na Úmluvu o ochraně mořského prostředí severovýchodního Atlantiku (OSPAR) [8],

- s ohledem na Úmluvu o ochraně Středozemního moře před znečišťováním a protokoly k ní (Barcelonská úmluva) [9],

- s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

- s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0364/2006),

A. vzhledem k tomu, že mořské prostředí je pod značným tlakem a podle výše zmíněné zprávy Evropské agentury pro životní prostředí existují první známky toho, že evropské mořské a pobřežní ekosystémy procházejí strukturálními změnami potravinového řetězce, o čemž svědčí úbytek klíčových druhů, výskyt velkých koncentrací základních planktonických druhů nahrazujících jiné druhy a rozšíření agresivních druhů, což se děje v důsledku klimatických změn a rozsáhlé lidské činnosti,

B. vzhledem k tomu, že 6. akční program Společenství pro životní prostředí uvádí prioritu opatření zaměřených na další ochranu mořských oblastí a lepší začlenění životního prostředí do jiných politik Společenství,

C. vzhledem k tomu, že mořská oblast náležející k EU představuje největší mořskou oblast na světě a zabírá větší plochu než celé území EU, že pobřeží 20 členských států se táhne v délce téměř 70000 km a téměř polovina obyvatelstva EU žije méně než 50 km od pobřeží, že mořské regiony 15 členských států EU v roce 2004 již vytvářely přes 40 % HNP, že stavba lodí, přístavy, rybolov a související služby a průmyslová odvětví zaměstnávají dva a půl milionu lidí, že EU má 1200 přístavů, a 90 % jejího zahraničního obchodu a 41 % obchodu v rámci EU se uskutečňuje po moři,

D. vzhledem k tomu, že cestovní ruch, rybolov a akvakultura jsou činnosti, které lze správně rozvíjet pouze v mořském prostředí, jež je v dobrém environmentálním stavu,

E. vzhledem k tomu, že na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002 se strany dohodly na podstatném snížení míry úbytku biologické rozmanitosti v moři do roku 2012 a tento závazek zopakovaly na konferenci o biologické rozmanitosti v Curitibě v roce 2006,

F. vzhledem k tomu, že členské státy by měly přijmout veškerá vhodná opatření k zachování přirozených stanovišť a biologické rozmanitosti v moři a na ochranu svých pobřežních ekosystémů; vzhledem k tomu, že by rovněž měly přijmout opatření za účelem udržitelného využívání přírodních zdrojů ve svých mořích,

G. vzhledem k tomu, že správná politika závisí na kvalitních informacích a na různých úrovních řízení je vyžadováno využívání vědeckých informací, které by mělo zjistit a zaplnit nedostatky ve znalostech, omezit zdvojený sběr údajů a výzkum a podporovat harmonizaci, rozsáhlé šíření a využívání vědeckých poznatků a údajů souvisejících s mořským prostředím,

H. vzhledem k tomu, že nelze dost zdůraznit, že vybraná kritéria, jež mají označovat dobrý environmentální stav, musí být dostatečně obsáhlá, protože tyto kvalitativní cíle budou pravděpodobně do budoucna dlouhodobě řídit programy opatření,

I. vzhledem k tomu, že pro ochranu a zlepšení mořského prostředí v jednotlivých mořských oblastech jsou ve všech odvětvích, která ovlivňují dotyčnou oblast, vyžadována přeshraniční opatření, tj. opatření mohou být vyžadována v mořských oblastech, přilehlých a pobřežních oblastech, v povodích a v případech s některými přeshraničními dopady v dalších regionech,

J. vzhledem k tomu, že některá moře v oblasti Arktidy jsou pro Společenství a Evropský hospodářský prostor důležitá a některé členské státy (Dánsko, Finsko a Švédsko) jsou členy Arktické rady,

K. vzhledem k tomu, že budoucí rozšíření EU v roce 2007 o Bulharsko a Rumunsko bude znamenat začlenění Černého moře do moří EU,

L. vzhledem k tomu, že Společenství a jeho členské státy jsou stranou různých mezinárodních dohod obsahujících významné závazky týkající se ochrany mořských vod před znečišťováním, zejména Helsinské úmluvy, úmluvy OSPAR a Úmluvy o ochraně Středozemního moře proti znečišťování,

M. vzhledem k tomu, že ochrany a zlepšení mořského prostředí nelze účinně dosáhnout pouze úsilím jednotlivých členských států, ale je potřeba úzké regionální spolupráce a dalších vhodných opatření na mezinárodní úrovni,

Stanovení správné cílové úrovně

1. vítá tematickou strategii ochrany a zachování mořského prostředí, kterou předložila Komise, a její celkový cíl podpory udržitelného využívání moří a zachování mořských ekosystémů; se zklamáním se domnívá, že návržené směrnice o mořské strategii v současném znění se nepodaří přimět regionální a místní orgány, aby přijaly vhodná opatření;

2. věří ve vůdčí roli EU v tomto procesu, a vyzývá proto k výrazné politice EU v oblasti ochrany moří, která zabrání dalšímu snížení biologické rozmanitosti a zhoršování mořského prostředí a podpoří obnovování biologické rozmanitosti moří;

3. vyzývá k tomu, aby směrnice o mořské strategii obsahovala společnou definici dobrého environmentálního stavu, platnou pro celou EU, přičemž dobrým environmentálním stavem se míní stav, kdy jsou všechny mořské ekosystémy v rámci daného mořského regionu řízeny způsoby, jež jim umožňují fungovat vyváženým, samoudržitelným způsobem vzhledem ke změně životního prostředí, podporující jak biologickou rozmanitost, tak lidské činnosti; domnívá se, že se tím zajistí vyšší efektivnost provádění směrnice o mořské strategii;

4. konstatuje, že dobrý environmentální stav evropských regionálních moří může být dosažen pouze výraznou a koordinovanou akcí, a to spíše na regionální úrovni než tím, že budou členské státy postupovat samostatně, a žádá proto, aby směrnice o mořské strategii zahrnovala právní závazek členských států dosáhnout dobrého environmentálního stavu; domnívá se proto, že výsledkem strategie musí být povinné nadnárodní závazky, které mohou také zahrnovat společné závazky ve třetích zemích;

5. vyzývá dále, aby byl do směrnice začleněn seznam kvalitativních popisných charakteristik, kritérií a norem pro určování dobrého environmentálního stavu, a sice stávající seznam obecně přijímaný zúčastněnými stranami zabývajícími se mořským prostředím, aniž by byla vyloučena možnost dalšího doplnění a přepracování seznamu;

6. považuje za důležité, aby cíle, opatření, jazyk a pojmy použité ve směrnici o mořské strategii a v ostatních směrnicích, které se týkají mořského prostředí, např. v rámcové směrnici o vodě a ve směrnici o ochraně přírodních stanovišť [10], byly harmonizovány za účelem dosažení větší srozumitelnosti a usnadnění koordinace mezi těmito směrnicemi;

7. domnívá se, že opatření ke zlepšení kvality vody musí být přijata urychleně, a proto je znepokojen prodlouženým harmonogramem v návrhu směrnice o mořské strategii; domnívá se, že by bylo lepší sladit tento harmonogram s harmonogramem pro rámcovou směrnici o vodě;

8. konstatuje, že harmonogram pro rámcovou směrnici o vodě, podle něhož má být dosaženo dobrého environmentálního stavu do roku 2015, je již v členských státech plněn; domnívá se, že není logické či vhodné současně navrhovat méně ambiciózní cíl pro částečně se překrývající a přilehlé mořské oblasti; zdůrazňuje, že nebude možno dosáhnout dobrého environmentálního stavu v mnoha oblastech pobřežních vod, pokud nebude odpovídající dobrý environmentální stav v přilehlých mořských oblastech;

Součinnost s politikami EU

9. vítá zelenou knihu o budoucí námořní politice Unie (KOM(2006)0275), která předpokládá holistický přístup k udržitelnému vývoji oceánů, ale varuje před příliš velkým důrazem na ekonomický přístup a naléhá, aby byla nastolena rovnováha mezi ekonomickými a ekologickými hledisky; očekává, že směrnice o mořské strategii, její environmentální pilíř, poskytne právní rámec pro zachování a neporušenost mořského prostředí, a tím také právní rámec pro vhodné řídící nástroje — mořské regiony a strategie — pro mořské plánování a rozhodování;

10. je přesvědčen, že musí existovat objasnění důsledků pro členské státy, nebudou-li mít cíle a opatření, jež se týkají ochrany mořského prostředí, dostatečný dosah, tj. musí se uvažovat o tom, jak zajistit, aby byl cíl směrnice o mořské strategii — dobrý environmentální stav — skutečně dosažen;

11. konstatuje, že členské státy se opožďují se slaďováním stávajících prvků sítě Natura 2000 týkajících se mořského prostředí; vyvízí členské státy, aby označily chráněné mořské oblasti se zvláštním významem pro vědu nebo biologickou rozmanitost, nebo oblasti, na které působí zvláštní tlaky, v souladu se směrnicí o ochraně přírodních stanovišť a směrnicí o ptácích [11];

12. upřednostňuje dlouhodobé úsilí o začlenění ekologických cílů do společné rybářské politiky, čímž budou splněny požadavky na udržitelný rozvoj, ale trvá na tom, že by členské státy měly mít možnost přijmout naléhavější a krátkodobější opatření, např. zřízení území se zákazem vstupu (mořských zásobáren), nebo mořských rezervací, určených k ochraně nejzranitelnějších mořských ekosystémů;

13. lituje toho, že ani ve sdělení, ani ve směrnici o mořské strategii se Komise nezmiňuje o mořských vodách francouzských zámořských departmentů, Azor, Madeiry a Kanárských ostrovů, když se vezmou v úvahu podmínky stanovené v článku 299 Smlouvy o ES, ani o mořských vodách zámořských zemí a území uvedených v příloze II Smlouvy;

Rozpočtové obavy

14. vyjadřuje své znepokojení nad nedostatkem vůle poskytnout finanční prostředky pro provádění mořských strategií; žádá Komisi a členské státy, aby určily opatření, která mohou být spolufinancována prostřednictvím Life+ vzhledem k jejich zvláštnímu významu pro dosažení dobrého environmentálního stavu v evropských mořských vodách;

15. domnívá se, že tam, kde je to možné, by měly být ekonomické a ekologické zájmy koordinovány na místní úrovni, aby byla ochráněna zásada subsidiarity a účast místních zainteresovaných stran, ale pokud je to vhodné a nezbytné, měly by být koordinovány i na vyšších úrovních (regionální, EU a mezinárodní);

16. poukazuje na to, že jednotlivé mořské regiony v rámci EU se od sebe nápadně liší a mají rozdílné potřeby ochrany; domnívá se proto, že některé regiony mohou ve srovnání s jinými vyžadovat na úrovni EU rozsáhlá finanční opatření, aby dosáhly dobrého environmentálního stavu a udržitelnosti;

17. je přesvědčen, že optimální prospěch z koordinace existujících programů může být dosažen koordinací harmonogramu pro námořní strategii a významných programů na úrovni EU; je přesvědčen, že koordinace s následujícím programovým obdobím zemědělského fondu EU (od roku 2014) má obzvláštní význam pro ty regiony, v nichž zemědělství odpovídá za podstatnou část vypouštění znečišťujících látek do mořské oblasti;

18. je přesvědčen, že by se ve všech odvětvích mělo uvažovat o finančních pobídkách, například — jak již fungují v Baltském moři — o ekologicky odlišených přístavních poplatcích a poplatcích, které se týkají plavební dráhy; zastává názor, že v určitých regionech mohou být v tomto ohledu vyžadována také rozsáhlejší opatření;

Sdílení dat

19. doporučuje nový přístup k posuzování a sledování mořského prostředí, založený na stávajících orgánech a programech včetně nařízení o shromažďování údajů v rámci společné rybářské politiky a uzpůsobený tak, aby zajišťoval úplný soulad s příslušnými novými iniciativami Komise týkajícími se infrastruktury prostorových dat a GMES (globální sledování životního prostředí a bezpečnosti), zejména v oblasti námořních služeb;

20. připomíná mandát Evropské agentury pro životní prostředí k vypracovávání pravidelných celoevropských hodnocení mořského prostředí, na základě stávajících ukazatelů a dalších dat a informací, které jsou v jednotlivých státech k dispozici; zdůrazňuje, že je nezbytné dále zlepšit podávání národních zpráv, včetně prostřednictvím protokolů o výměně konkrétních údajů, například o tocích dat podporujících rozvoj hlavního souboru ukazatelů agentury;

21. považuje za zásadní, aby byla přijata opatření a programy týkající se vysledovatelnosti a zjistitelnosti v souladu s určením znečištění a nalezením jeho zdroje, aby se znečištění řešilo účinně;

22. považuje za zásadní spolupracovat s decentralizovanými agenturami (Evropskou agenturou pro životní prostředí, Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost atd.) a s Evropským výzkumným střediskem za účelem získání údajů o kvalitě mořských vod a určení a nalezení znečištění a boje proti němu;

Vztahy k úmluvám a třetím zemím

23. vítá obrovský přínos řady regionálních úmluv o mořském prostředí k ochraně mořského prostředí prostřednictvím jejich vědecké a technické odbornosti a schopnosti být mostem mezi zeměmi vně EU, a očekává od nich, že se stanou klíčovým partnerem při uskutečňování směrnice o mořské strategii, a vyzývá k začlenění jednoznačných závazků k podpoře mezinárodní spolupráce s třetími zeměmi a organizacemi s cílem přijmout vlastní mořské strategie, které pokryjí regiony nebo subregiony u evropských mořských vod;

24. s cílem zamezit dvojité byrokratické zátěži na účinné šíření směrnice o mořské strategii, žádá Komisi a členské státy, aby zajistily, že regionální úmluvy o mořském prostředí budou mít příslušné právní a správní kapacity a že různé regionální orgány působící v rámci stejného mořského regionu si osvojí mechanismy pro společné provádění strategie, a aby v každém případě došlo k co možná nejširšímu zapojení zúčastněných stran napříč odvětvími;

25. vyzývá Komisi, aby prostudovala možnost přetvoření Baltského moře na pilotní oblast, s ohledem na skutečnost, že se jedná o obzvláště citlivou mořskou oblast a členské státy, které ji obklopují, se pravděpodobně shodnou na rychlejší realizaci plánů a akcí prostřednictvím spolupráce s Helsinskou komisí a ostatními orgány; konstatuje, že chystaný Akční plán pro Baltské moře stanovený Helsinskou úmluvou může sloužit jako pilotní program za účelem provádění strategických cílů v mořském regionu Baltského moře;

26. domnívá se, že současná mezinárodní pravidla musí být přezkoumána, aby se mezinárodní vody (dále než 12 námořních mil od pobřeží) nesměly využívat pro vypouštění latrín;

27. konstatuje, že ochraně Středozemního moře se nedostává potřebných právních předpisů na ochranu životního prostředí nebo, pokud takové právní předpisy existují, politické ochoty je prosazovat a že cíle Barcelonské úmluvy spočívající v podpoře sdruženého řízení pobřežních oblastí musí čelit různě rychlému vývoji regionů, a to zemí na jižním a východním okraji Středozemního moře na straně jedné a zemí na severním okraji Středozemního moře na straně druhé;

28. konstatuje, že kvůli nízké teplotě vody a nízké míře výměny vody jsou ekosystémy Baltského moře vysoce ohroženy znečištěním a podle odhadů utrpěla mořská ekologie Baltského regionu téměř nenapravitelné škody; vyzývá proto členské státy a Komisi, aby kromě opatření společné zemědělské politiky zavedly zvláštní opatření za účelem zlepšení environmentálního stavu Baltského moře a aby byla zlepšena spolupráce mezi EU a Ruskem;. v této souvislosti se domnívá, že je pro zlepšení ochrany vody v Baltském moři zcela nezbytný fond programu environmentálního partnerství Programu Severní dimenze EU;

29. vyzývá Komisi, aby navrhla příslušná opatření na ochranu vod v oblasti Arktidy, extrémně křehkého ekosystému, jenž je vystaven trvalému a novému ohrožení, a vypracovala a podpořila programy a projekty, které se zabývají právy a potřebami původního obyvatel při řešení udržitelného využívání přírodních zdrojů Arktidy;

30. vyzývá Komisi, aby prozkoumala nezbytné předpoklady pro vyhlášení Arktidy, podobně jako Antarktidy, chráněnou oblastí, označenou jako "přírodní rezervace věnovaná míru a vědě", a aby nejpozději v roce 2008 o tom podala zprávu Parlamentu a Radě;

31. vyzývá členské státy a Komisi, aby v souvislosti s mezinárodními a regionálními dohodami mezi EU a třetími zeměmi, které mají svrchovanost nebo jurisdikci nad vodami hraničícími s evropskými mořskými vodami, podporovaly přijetí opatření a programů v souladu se směrnicí o mořské strategii, jež se právě přijímá;

32. doporučuje zahrnutí Černého moře do mořských regionů, které spadají pod směrnici o mořské strategii; s tímto důležitým mořským regionem hraničí Bulharsko a Rumunsko, země, které přistoupí k EU v roce 2007 a už se podílejí na provádění rámcové směrnice o vodě — v rámci práce vedené Mezinárodní komisí pro ochranu Dunaje —, a Turecko, s nímž přístupová jednání probíhají;

33. lituje nedostatečné ekologické záruky v souvislosti s výstavbou severoevropského plynovodu, aby se zabránilo potenciální ekologické katastrofě v oblasti Baltského moře; vyzývá Komisi, aby vypracovala posouzení dopadu plánovaného projektu na životní prostředí a odložila jakékoli rozhodnutí o spolufinancování projektu;

34. vyzývá ve všech případech k předběžným konzultacím se sousedními zeměmi a ostatními zúčastněnými zeměmi v těch případech, kdy mohou mít projekty dopad na společné životní prostředí, i když jsou projekty prováděny v mezinárodních vodách; konstatuje, že zkušenosti ukazují, že posuzování dopadů na životní prostředí mají často nedostatky a že nejsou konzultovány s ostatními státy; vyzývá proto Komisi, aby navrhla povinný mechanismus jednání mezi členskými státy, a naléhá na Radu, aby na mezinárodní úrovni jednala s cílem vypracovat povinná posuzování dopadů na životní prostředí ve vztahu mezi EU a třetími zeměmi;

*

* *

35. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

[1] Úř. věst. L 242, 10. 9. 2002, s.1.

[2] Úř. věst. L 327, 22. 12. 2000, s. 1. Směrnice ve znění rozhodnutí č. 2455/2001/ES (Úř. věst. L 331, 15. 12. 2001, s.1.

[3] Úř. věst. C 69 E, 19. 3. 2004, s. 141.

[4] http://reports. eea. europa. eu/state_of_environment_report_2005_1/en.

[5] http://www. europarl. europa. eu/comparl/envi/pdf/externalexpertise/ieep_6leg/marine_thematic_strategy. pdf.

[6] http://www. un. org/Depts/los/convention_agreements/convention_overview_convention. htm);.

[7] http://www. helcom. fi/stc/files/Convention/Conv0704. pdf.

[8] http://www. ospar. org/eng/html/welcome. html.

[9] http://europa. eu/scadplus/leg/en/lvb/l28084. htm.

[10] 1 Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, 22. 7. 1992, s. 7).

[11] Úř. věst. L 103, 25. 4. 1979, s. 1.

--------------------------------------------------