52006DC0558

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 29.9.2006

KOM(2006) 558 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

o provádění nařízení Rady (ES) č. 104/2000 o společné organizaci trhů s produkty rybolovu a akvakultury{SEC(2006) 1218}

1. ÚVOD

Článek 41 nařízení Rady (ES) č. 104/2000[1] stanoví, že nejpozději do 31. prosince 2005 předloží Komise Radě a Parlamentu zprávu o provádění uvedeného nařízení. Tato zpráva je založena na hodnocení uplatňování společné organizace trhů (dále jen „SOT“). Útvary Komise navíc zorganizovaly konzultace formou dotazníků a obdržely odpovědi od 22 členských států a tří zúčastněných stran.

Podle článku 32 Smlouvy spadají produkty rybolovu pod „zemědělské produkty“ a podléhají proto zásadám společné zemědělské politiky. Rada ministrů přijala první organizaci trhu s produkty rybolovu prostřednictvím nařízení (EHS) č. 2142/70[2].

SOT tvořila první složku společné rybářské politiky (dále jen „SRP“). Od té doby se stala jedním z pilířů SRP. Jako v případě organizací zemědělských trhů je její právní základ tvořen článkem 37 Smlouvy. SOT byla vytvořena za účelem dosažení cílů stanovených v článku 33 Smlouvy v odvětví rybolovu, především poskytnutí stability trhu a zajištění přiměřeného příjmu producentů.

Současná SOT stanovená v nařízení 104/2000 přestala být pouhým intervenčním systémem a klade nyní větší důraz na činnosti v oblasti rybolovu a uvádění na trh, které podporují udržitelnost. SOT je řízena na základě 23 prováděcích nařízení (viz příloha 1). Aktem o přistoupení z roku 2003 byl zahrnut šprot a zlak nachový a pro baltského sledě byly přidány nové tržní velikosti.

2. OBCHODNÍ NORMY

Společné obchodní normy jsou nezbytné pro řádné fungování vnitřního trhu a intervenčních mechanismů. Naposledy byly pozměněny nařízením Komise (ES) č. 790/2005[3] za účelem zahrnutí šprota.

Normy rovněž přispěly ke zvýšení kvality produktů. Ustanovení čl. 6 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2406/96[4] vylučuje produkty kategorie čerstvosti B z nároku na finanční pomoc v případě stažení z trhu. Pracovní dokument útvarů Komise o použití tohoto článku[5] potvrdil, že zvýšení kvality produktů bylo spojeno především se snížením vykládání produktů kategorie B.

Normy se vztahují na první prodej produktů rybolovu, který je členskými státy regulován různými způsoby. První prodej se v osmi členských státech organizuje prostřednictvím povinných dražeb a ve dvanácti členských státech prostřednictvím přímého prodeje. Ve dvou členských státech existují nepovinné dražby a v šesti členských státech existuje smíšený systém dražeb a přímého prodeje. Přestože dražby mohou usnadnit kontrolu a operace zajišťující sledovatelnost, přímý prodej může lépe vyhovovat v případě ryb určených na zpracování a v případě produktů akvakultury.

Třídění podle čerstvosti je poměrně jednoduché, snadno použitelné a přizpůsobené hlavním skupinám druhů ryb. Některé evropské elektronické dražby ryb používají rovněž metodu ukazatele kvality (QIM), což je podrobnější systém třídění pro jednotlivé druhy. Metoda ukazatele kvality je vhodná pro dražby nabízející omezené množství druhů ryb. Je však složitější, a proto hůře uplatnitelná při třídění velkého počtu produktů.

Tržní velikosti se obvykle vyjadřují v jednotkách hmotnosti. Nařízením Rady (ES) č. 850/98[6] se současně stanoví minimální biologické velikosti podle délky. Přestože tržní velikosti nejsou určeny k ochraně rybolovných zdrojů, nesmějí být v rozporu s opatřeními pro zachování těchto zdrojů. Uplatňování tržních a biologických velikostí není vždy snadné. U některých druhů může daná délka odpovídat různým hmotnostem. Může to být důsledek sezónního kolísání hmotnosti. U druhů, které mají stanovenu jak tržní, tak i biologickou velikost, může nastat situace, kdy je dodržena první velikost, avšak ne druhá a naopak. Kromě toho se tržní a biologické velikosti nevztahují na stejné druhy ryb.

V letech 2004 a 2005 vykonaly útvary Komise v členských státech 15 inspekčních misí zaměřených na hodnocení dodržování tržních norem. Dodržování tržních norem se v jednotlivých státech výrazně liší. Provádění závisí z velké části na objemech vykládek: v pobřežním rybolovu s omezenými množstvími se ryby obvykle třídí pomocí tradičních postupů. Uplatňování norem se zlepšuje v případech, kdy se organizace producentů (OP) zúčastňují kontrol vykonávaných na jednotlivých místech, jako jsou například dražby. Se zlepšením uplatnitelných opatření pro zachování zdrojů je vztah mezi tržními normami a minimálními biologickými velikostmi otázkou, kterou bude možná třeba znovu přezkoumat.

16 členských států nahlásilo kontroly dodržování tržních norem. Kontroly na svých územích vykonaly již čtyři nové členské státy. V devíti členských státech bylo zjištěno porušení norem.

Pokud se jedná o produkty ze třetích zemí, nahlásily některé členské státy problémy s uplatňováním norem během celního dohledu. Kromě toho zjistily některé členské státy značná množství dovážených zmrazených ryb, které nedosahovaly minimálních tržních velikostí. Důvodem je to, že normy neplatí pro produkty ve zmrazeném stavu.

Pokud jde o konzervované sardinky, rozhodl Orgán pro řešení sporů Světové obchodní organizace (WTO) dne 23. října 2002 v případě Peru proti Evropským společenstvím (WT/DS231) ve prospěch Peru. Společenství bylo povinno uvést nařízení Rady (EHS) č. 2136/89[7] do souladu s Dohodou Světové obchodní organizace o technických překážkách obchodu a s normou STAN94 Codexu Alimentarius . Nařízení Komise (ES) č. 1181/2003[8] zavedlo nové obchodní názvy pro 20 druhů typu sardinek a pro druh Sardina pilchardus ponechalo název „sardinky“. Od té doby bylo v některých členských státech střední a severní Evropy zjištěno pouze několik případů konzervovaných šprotů, které byly uvedeny na trh pod názvem „sardinky“ a nebyly řádně označené etiketou.

3. INFORMACE PRO SPOTřEBITELE

Nařízení Komise (ES) č. 2065/2001[9] všeobecně zvýšilo povědomí spotřebitelů o produktech rybolovu, i když mezi členskými státy existují rozdíly. Hlavními body zájmu v některých členských státech jsou původ ryb a způsob produkce. V jiných členských státech se spotřebitelé více zajímají o jiné aspekty, jako je kvalita, cena a to, zda ryba byla ulovena způsobem, který zaručuje zachování zdrojů.

Počet druhů zahrnutých do vnitrostátních seznamů obchodních označení se mezi jednotlivými členskými státy výrazně liší. Označení dosud nemělo negativní dopad na oběh produktů rybolovu v rámci Společenství. Útvary Komise v současné době připravují databázi shromažďující všechna vnitrostátní označení.

Devět členských států své seznamy upravilo. Počet úprav se pohyboval v rozsahu od jedné do dvanácti a u doplněných druhů byl v rozsahu od několika málo úprav až po 164. Ze seznamů nebyl odstraněn prakticky žádný druh. Osm členských států vydalo předběžná označení, ze kterých se ve většině případů stala označení konečná.

V letech 2002 a 2003 vyvolalo provádění nařízení členskými státy mnoho otázek o jejich správném výkladu. Kromě toho přechodná opatření předpokládaná v nařízení nebyla časově ohraničená. Od roku 2004 však provádění členskými státy nevyvolalo žádné konkrétní stížnosti.

13 členských států, včetně čtyř nových členských států, vykonalo kontroly dodržování sledovatelnosti. Na základě těchto kontrol zjistilo osm členských států množství porušení. Požadavky, které nejčastěji chyběly nebo byly udávány nesprávně, jsou oblast odlovu, především země původu farmových produktů, a způsob produkce, jakož i vědecký název pro účely sledovatelnosti.

4. ORGANIZACE PRODUCENTů

4.1. Uznávání organizací producentů

V roce 2005 působilo v 16 členských státech[10] 203 organizací producentů (viz rovněž příloha 2). Španělsko, Francie, Itálie, Německo a Spojené království tvoří 74 % z celkového počtu. Za zmínku stojí založení šesti organizací producentů v nových členských státech. Pět organizací producentů nacházejících se v Dánsku (1), Španělsku (2) a Nizozemsku (2) má členy z jiných členských států. Některé organizace producentů ve Španělsku (2), Francii (1), Portugalsku, Švédsku (1) a ve Spojeném království (2) ukončily svou činnost, a to především z důvodů snížení vykládek, omezení počtu členů a nedostatku příjmů.

V odvětví rybolovu působí 86 % organizací producentů. Činnostmi v oblasti akvakultury se zabývá 28 organizací producentů v sedmi členských státech, z nichž se 86 % nachází ve Španělsku, Francii a v Itálii. Kromě toho je ve třech členských státech založeno devět sdružení vnitrostátních organizací producentů (4 ve Francii, 3 v Německu a 2 v Itálii).

Činnost organizací producentů přispěla k udržitelnému využívání zdrojů a ke zlepšení podmínek uvádění produktů na trh. Účast organizací producentů na intervencích a na řízení rybolovu se mezi jednotlivými členskými státy liší. Pokud jde o zapojení, patří v deseti členských státech do organizací producentů více než 50 % rybářů. Ve třech členských státech se členství pohybuje v rozmezí od 12 % do 23 %. Pokud jde o producenty v oblasti akvakultury, v pěti členských státech je procentuální podíl vyšší než 75 % a ve dvou členských státech nižší než 10 %.

Osm členských států vykonalo kontroly podmínek uznávání. Výsledkem těchto kontrol je, že dva členské státy zrušily uznávání 12 organizacím producentů. Tři členské státy nahlásily kontroly činností organizací producentů, které mají členy z jiných členských států.

V roce 2003 zjistil Nizozemský úřad pro ochranu hospodářské soutěže (NMa) problém v oblasti hospodářské soutěže v odvětví garnáta obecného a udělil pokuty osmi nizozemským velkoobchodníkům a osmi organizacím producentů z Nizozemska, Německa a Dánska pro porušení nizozemských a evropských právních předpisů týkajících se hospodářské soutěže. NMa zjistil, že dotčené subjekty uzavřely mezi sebou nezákonné dohody. Tento případ poukázal na význam vztahu mezi hospodářskou soutěží a organizacemi společného trhu. Organizace producentů jsou vyňaty z pravidel hospodářské soutěže, zůstávají-li jejich činnosti v rozmezí úkolů, které jim byly svěřeny ze strany SOT.

Za účelem povzbuzení přeshraniční spolupráce mezi organizacemi producentů zavedlo nařízení Komise (ES) č. 1767/2004[11] uznávání sdružení organizací producentů z různých členských států. Sdružení mají stejné úkoly a povinnosti jako organizace producentů s výjimkou operačních programů a rozšiřování pravidel. V roce 2005 bylo v Německu uznáno jedno sdružení organizací producentů skládající se ze dvou nizozemských a šesti německých organizací producentů.

Podle Finančního nástroje pro orientaci rybolovu (viz nařízení Rady (ES) č. 2792/1999[12], nařízení FNOR) jsou k dispozici podpory pro zakládání organizací producentů. O pokračování těchto podpor v letech 2007 – 2013 v rámci Evropského rybářského fondu (ERF) se v současnosti jedná.

4.2. Rozšíření pravidel

Čtyři členské státy uplatnily rozšíření pravidel organizací producentů na nečlenské producenty. Dvě žádosti byly přijaty v Belgii, dvě ve Španělsku, sedm ve Francii a jedna v Itálii. Rozšíření se vztahují na 12 druhů v Belgii, tři druhy ve Španělsku, tři druhy ve Francii a jeden druh v Itálii. Procentový podíl postižených nečlenů se pohybuje od méně než 10 % v Belgii do 53 % ve Francii. Období trvání je od tří do dvanácti měsíců. Produktům akvakultury nebylo uděleno žádné rozšíření.

Nejčastěji rozšířenými opatřeními byly omezení odlovu, jakož i zákaz vykládání a prvního prodeje. V Belgii a v Itálii se uplatňovalo rovněž dodržování některých cen za stažení. Pouze v Belgii byli nečlenové zodpovědní za poplatky týkající se rozšíření. Na druhé straně, navzdory rozšíření pravidel pro stažení z trhu žádný členský stát neposkytl kompenzaci nečlenům za produkty, které nemohly být uvedeny na trh.

4.3. Operační programy

Operační programy přispěly ke zlepšení organizace činností organizací producentů a jejich finančních výnosů. Přesto existují faktory, které se vymykají kontrole organizací producentů a které mohou ovlivnit jejich produkci a možnosti uvádění na trh, tj. klimatické a biologické kolísání a opatření na zachování zdrojů.

Objevují se náznaky toho, že organizace producentů pokládají za složité předvídat svou produkci a činnosti spojené s uváděním na trh. Je to důsledkem nepředvídatelnosti činností rybolovu a s tím souvisejících problémů sladění nabídky s poptávkou trhu. Během prvního roku uplatňování programů se některé organizace producentů setkaly s problémy týkajícími se procesních lhůt a cílů. Některé členské státy měly rovněž problémy se zajištěním uplatňování programů a s prováděním platebních podmínek.

Deset členských států vykonalo kontroly operačních programů. Nevypracování, resp. neprovádění programů bylo zjištěno v šesti, resp. dvou členských státech.

Operační programy poskytují organizacím producentů anticipující nástroj a tím i vyšší zodpovědnost při řízení operací rybolovu a uvádění na trh. Umožňují rovněž vnitrostátním orgánům další sledování rybolovných činností organizací producentů po celý rok. Podle dostupných informací operační programy fungují uspokojivě. Organizace producentů velmi zřídka programy upravovaly, a to i přes špatnou situaci na trhu a navzdory zvýšení případů stažení některých produktů z trhu v letech 2001 – 2004. Aby programy hráli na trzích účinnější roli, měly by se více zaměřit na opatření na rozložení dodávek během celého rybářského hospodářského roku a na vytvoření spojení mezi producenty a dalšími stupni marketingového řetězce.

Podporu na přípravu operačních programů zajišťuje Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EZOZF). Vývoj nákladů na přípravu je znázorněn v příloze 3. Podpora je omezena na pět let, aby bylo organizacím producentů umožněno postupné přizpůsobování se plnění jejich povinností. Další podporu ve smyslu nařízení FNOR využil pouze jeden členský stát.

4.4. Plány na zlepšení kvality

Zvláštní uznání organizacím producentů, které předložily plány na zlepšení kvality, bylo uděleno jen ve třech členských státech: dvěma organizacím producentů ve Španělsku (odvětví akvakultury), jedné ve Francii a jedné v Itálii (obě v odvětví rybolovu). V jednom případě zrušil jeden členský stát uznání v důsledku toho, že dotčená organizace producentů ukončila svou činnost.

Podle nařízení FNOR existuje finanční podpora na přípravu takových plánů. O pokračování této podpory v rámci ERF na roky 2007 – 2013 se v současnosti jedná.

5. MEZIOBOROVÉ ORGANIZACE

V roce 2005 existovaly pouze čtyři organizace, které byly uznané ve třech členských státech: dvě ve Španělsku (odvětví rybolovu a akvakultury), jedna ve Francii (akvakultura) a jedna v Itálii (rybolov a akvakultura). Důvody pro tento malý počet nejsou zcela jasné a mohou být důsledkem slabé spolupráce mezi různými pododvětvími hodnotového řetězce. Rozšíření pravidel na nečleny zatím nebylo uplatněno.

6. CENY A INTERVENCE

6.1. Ceny

Účelem orientačních cen je odrážet situaci příslušných druhů na trhu. Aby mohly na trzích hrát stabilizační úlohu, měly by zhruba sledovat tržní vývoj, přičemž jejich výše by měla zůstávat pod tržními cenami s potřebnou bezpečnostní rezervou pro zohlednění kolísání cen. V příloze 4 je uveden vývoj tržních cen a orientačních cen během let 2001 – 2004. V některých členských státech však pro několik druhů existují významné rozdíly mezi orientačními a tržními cenami. Orientační ceny přispívají rovněž k předcházení nepřiměřeným změnám cen mezi jednotlivými rybářskými hospodářskými roky.

Trh s bělomasými rybami zaznamenal v letech 2002 a 2003 značný pokles cen. Tato situace je paradoxní s ohledem na stálý pokles odlovu těchto druhů ve Společenství a vypracování plánů na jeho obnovu. Možným vysvětlením je to, že vykládky ve Společenství by nebyly schopny zabezpečit pro zpracovatelský průmysl pravidelné dodávky v přiměřených množstvích a velikostech.

V posledních letech nesledovaly ceny u mnoha komerčně důležitých živočišných druhů trendy ve výrobních nákladech. Například mezi rokem 2000 a první polovinou roku 2005 pro mnoho druhů bělomasých ryb průměrné ceny při prvním prodeji stagnovaly nebo se dokonce snížily (viz příloha 5).

Za viníka stagnace nebo klesajících cen ryb je často považován narůstající podíl dovozů na trhu EU s rybami a rozvoj akvakultury. Nicméně pro to neexistuje žádný důkaz. Jejich přispění ke klesajícím příjmům rybářů je ve skutečnosti pravděpodobně méně závažné než jiné faktory, jakými je např. koncentrace prodeje ve velkých distribučních řetězcích a vyšší konkurence mezi rybími a jinými potravinářskými produkty, která výrazně nutí velkoobchodníky, aby snižovali ceny a ziskové marže. To se odráží v celém tržním řetězci, ale zasahuje nejvíce primární producenty.

6.2. Intervence

SOT značně snížila celkovou úroveň intervence. To se projevuje v mírných ročních výdajích v letech 2001 – 2004 mezi 9 a 12 miliony EUR. Tyto hodnoty jsou výrazně nižší než 33 milionů ECU, kterých bylo dosaženo v 90. letech 20. století (viz příloha 6). V přílohách 7, 8, 9, 10 a 11 jsou uvedeny výdaje různých intervenčních mechanismů. Výdaje na intervenci a operační programy jsou zaručeny ze strany EZOZF. Pokud jde o nový finanční rámec na roky 2007 – 2013, bude ve financování výdajů spojených s trhy v oblasti rybolovu pokračovat Evropský zemědělský záruční fond (EZZF) zřízený nařízením Rady (ES) č. 1290/2005[13].

V roce 2003 začal plně fungovat systém přenosu dat elektronickou cestou mezi členskými státy a Komisí FIDES II podle nařízení Komise (ES) č. 80/2001[14] a nařízení Komise (ES) č. 2306/2002[15]. Na počátku měly některé členské státy s fungováním systému problémy, ale jejich oznámení se v následujících letech celkově zlepšila.

Pouze jeden členský stát zjistil nesrovnalosti v intervenčních mechanismech, a to především v otázce stahování z trhu. V letech 2003, 2004 a 2005 provedla Komise audity intervenčních výdajů ve třech členských státech. Správa a kontrola intervence v Irsku v letech 2002 – 2003 byla nedostatečná. Hlavní zjištění se týkají nedostatečného sledování organizací producentů k zajištění toho, aby provedly veškerá opatření k zabránění intervence a nesprávné kontroly místa určení ryb stažených z trhu. Objevily se případy, kdy byly operace rybolovu vykonávány pouze za účelem získání výhod z intervence.

6.2.1. Stažení z trhu

SOT snížila kompenzaci za stažení ryb z trhu. Stažení z trhu se používají v případech občasného přebytku produkce, který trh nemůže absorbovat. Během let 2001 – 2004 představovala množství stažená z trhu méně než 2 % produkce pelagických druhů a přibližně 1 % produkce bělomasých ryb (viz příloha 12).

V letech 2002 a 2003 se však výrazně snížilo stažení bělomasých ryb z trhu při snížené produkci Společenství. V souvislosti se snižováním zásob může být stažení druhů, na která se vztahují opatření na zachování zdrojů, zpochybněno, zejména pokud jsou ryby stažené z trhu určené k likvidaci.

V sedmi členských státech byly vykonány kontroly žádostí o platbu. Ve třech členských státech informace ne vždy odpovídaly množstvím, která byla skutečně stažena.

6.2.2. Převod

SOT značně zvýšila podporu na zpracování a uskladnění produktů s cílem jejich opětovného uvedení na trh. Operace spojené s převodem přispívají ke snížení likvidace ryb a ke zvýšení výnosu z produktů.

Postupy poskytování podpory jsou složitější než postupy týkající se stahování z trhu. Poskytování půjček souvisí s podporou, ale není spojeno s hodnotou uskladněného produktu. Za určitých okolností by možnost stažení ryb z trhu natrvalo mohla být pro organizace producentů atraktivnější než zpracování a skladování produktů.

Pět členských států vykonalo kontroly vhodnosti produktů. Ve dvou členských státech byly zjištěny případy nedodržování.

6.2.3. Nezávislá stažení z trhu a převod

Nezávislé intervence jsou určeny na zabezpečení vyšší stability pro regionální trhy. Tento mechanismus dává organizacím producentů větší autonomii, vzhledem k tomu, že jsou zodpovědné za určování intervenčních cen. Rozšířením EU v roce 2004 byl na seznam způsobilých produktů zahrnut šprot a zlak nachový.

V šesti členských státech byly vykonány kontroly žádostí o platbu. Ve dvou členských státech informace ne vždy odpovídaly množstvím, která byla skutečně stažena.

6.2.4. Soukromé skladování

Soukromé skladování se vztahuje na některé produkty zmrazené na palubách lodí. V letech 2002 a 2004 použil soukromý systém skladování pouze jeden členský stát. Tento členský stát vykonal kontroly za účelem zabezpečení vhodnosti produktů a zjistil, že některé produkty nesplňují podmínky.

6.3. Tuňák na zpracování

Kompenzační příspěvek na tuňáky dodané konzervárenskému průmyslu je jediným intervenčním mechanismem, založeným na přímé podpoře producentům. Byl zaveden za účelem kompenzace odvětví rybolovu za nevýhody, které by mohl utrpět důsledkem autonomního odstranění celní ochrany produktů dovezených pro zpracovatelský průmysl. SOT snížila úroveň, při které se mechanismus aktivuje. Tento výdaj se tak výrazně snížil (viz příloha 11). Ke snížení tohoto příspěvku vedl pravděpodobně vývoj zpracování ryb v tropických oblastech odlovu. Mechanismus byl spuštěn v letech 2001 (viz nařízení Komise (ES) č. 2496/2001[16]), 2003 (viz nařízení Komise (ES) č. 110/2005[17]) a 2004 (viz nařízení Komise (ES) č. 1342/2005[18] a č. 1343/2005[19]). Příspěvek zatím využily tři členské státy. Jeden členský stát vykonal kontroly vhodnosti produktů a zjistil produkty, které nesplňují podmínky.

Cena producenta Společenství slouží k tomu, aby vyjádřila skutečnou situaci na trhu a přispěla k zamezení nadměrných kolísání cen. Přesto však trh s tuňákem zaznamenává výrazná kolísání cen každé čtyři až pět let.

Dne 28. ledna 2004 vydal Soud prvního stupně rozsudek v případech T-142/01 a T-283/01. Tyto případy se týkaly změn členství v organizacích producentů a jejich dopadu na výpočet příspěvku. Soud prvního stupně potvrdil, že vzhledem k tomu, že příspěvky jsou určeny na ochranu příjmů producentů Společenství, jsou konečnými příjemci producenti a nikoli samotné organizace producentů.

7. OBCHOD SE TřETÍMI ZEMěMI

7.1. Opatření obchodní politiky

Nařízením č. 104/2000 se zavedlo pozastavení pro některé produkty určené ke zpracování. Na léta 2001 – 2003 (viz nařízení Rady (ES) č. 2803/2000[20] a nařízení Rady (ES) č. 1771/2003[21]) a 2004 – 2006 (viz nařízení Rady (ES) č. 379/2004[22]) byly otevřeny víceleté autonomní celní kvóty. Příloha 13 ukazuje vývoj produktů a objemy celních kvót platných od roku 2001 do roku 2006. Kromě toho stanovilo nařízení Rady (ES) č. 2801/2000[23] dočasné pozastavení pro některé produkty, které nebyly ve Společenství dostupné.

Odvětví žádá úplnou liberalizaci pro produkty rybolovu za účelem posílení jeho konkurenceschopnosti a umožnění dlouhodobého plánování jeho činností. Zdá se, že produkty, na které se vztahují současná pozastavení, nedostatečně uspokojují potřeby dodávek pro zpracování. Celní kvóty pro některé produkty se navíc vyčerpají již na počátku roku. Postupy na změnu celních kvót v případě nedostatku dodávek se ukázaly být poměrně složité a časově náročné. S ohledem na právě probíhající jednání WTO o přístupu na trh však změna celní struktury Společenství v tomto důležitém okamžiku není vhodná. Zdá se, že po skončení jednání jsou tarifní kvóty nejlepším možným řešením vedoucím ke zlepšení podmínek dodávek odvětví.

7.2. Referenční ceny a ochranná opatření

Referenční ceny jsou určeny k zajištění ochrany proti dovozům za výjimečně nízké ceny. Jsou užitečné jako ukazatele vývoje dovozních cen a jako systém varování.

Ochranná opatření se uplatňují při vážných poruchách trhu zaviněných dovozy nebo vývozy. Od dokončení Uruguayského kola se ochranná opatření řídí podle nařízení Rady (ES) č. 3285/94[24]. Podle toho byla zavedena ochranná opatření proti dovozu lososa chovaného pro hospodářské účely prostřednictvím nařízení Komise (ES) č. 206/2005[25], které bylo mezitím zrušeno nařízením Komise (ES) č. 627/2005[26].

8. ZÁVěRY

1. Politika snížení úrovní intervence se ukázala jako účinná. Výdaje vyplývající ze stažení z trhu se v souladu s cíli nařízení č. 104/2000 snížily.

2. Lze pozorovat trvalý posun od nehospodárných stažení z trhu k operacím spojeným s převodem. Uchýlení se k intervenci se mezi jednotlivými členskými státy výrazně liší.

3. SOT potvrdila významnou úlohu organizací producentů. Zavedení operačních programů jako nástroje vyrovnání nabídky a poptávky bylo příznivě přijato jak členskými státy, tak organizacemi producentů.

4. Zavedení meziodvětvových organizací nebylo úspěšné. To může být odrazem neuspokojivé spolupráce mezi různými operátory marketingového řetězce.

5. Tržní ceny nesledovaly trendy výrobních nákladů, a to navzdory zavedení opatření na zachování zdrojů a plánů na obnovu pro množství druhů. To činí vyvažování cílů uvedených v článku 33 Smlouvy ještě složitějším.

6. Trh Společenství je stále více závislý na dovozu ze třetích zemí, aby mohl uspokojit potřeby spotřebitelů a zpracovatelského odvětví.

[1] Úř. věst. L 17, 21.1.2000, s. 22. Nařízení naposledy pozměněné aktem o přistoupení z roku 2003.

[2] Úř. věst. L 236, 27.10.1970, s. 5.

[3] Úř. věst. L 132, 26.5.2005, s. 15.

[4] Úř. věst. L 334, 23.12.1996, s. 1. Nařízení naposledy poměněné nařízením Komise (ES) č. 790/2005 (Úř. věst. L 132, 26.5.2005, s. 15).

[5] SEK(2001) 1764, 7.11.2001.

[6] Úř. věst. L 125, 27.4.1998, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Rady (ES) č. 1568/2005 (Úř. věst. L 252, 28.9.2005, s. 2).

[7] Úř. věst. L 212, 22.7.1989, s. 79. Nařízení ve znění nařízení Komise (ES) č. 1181/2003 (Úř. věst. L 165, 3.7.2003, s. 17).

[8] Úř. věst. L 165, 3.7.2003, s. 17.

[9] Úř. věst. L 278, 23.10.2001, s. 6.

[10] Úř. věst. C 293, 25.11.2005, s. 15.

[11] Úř. věst. L 315, 14.10.2004, s. 28.

[12] Úř. věst. L 337, 30.12.1999, s. 10. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Rady (ES) č. 485/2005 (Úř. věst. L 81, 30.3.2005, s. 1).

[13] Úř. věst. L 209, 11.8.2005, s. 1.

[14] Úř. věst. L 13, 17.1.2001, s. 3. Nařízení naposledy pozměněné aktem o přistoupení z roku 2003.

[15] Úř. věst. L 348, 21.12.2002, s. 94.

[16] Úř. věst. L 337, 20.12.2001, s. 25.

[17] Úř. věst. L 21, 25.1.2005, s. 5.

[18] Úř. věst. L 212, 17.8.2005, s. 5.

[19] Úř. věst. L 212, 17.8.2005, s. 8.

[20] Úř. věst. L 331, 27.12.2000, s. 61.

[21] Úř. věst. L 258, 10.10.2003, s. 1.

[22] Úř. věst. L 64, 2.3.2004, s. 7.

[23] Úř. věst. L 331, 27.12.2000, s. 1.

[24] Úř. věst. L 349, 31.12.1994, s. 53. Nařízení naposledy poměněné nařízením Rady (ES) č. 2200/2004 (Úř. věst. L 374, 22.12.2004, s. 1).

[25] Úř. věst. L 33, 5.2.2005, s. 8.

[26] Úř. věst. L 104, 23.4.2005, s. 4.