52004DC0723

V Bruselu dne 26.10.2004

KOM(2004) 723 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE

Hospodářství Evropské unie: Hodnocení v roce 2004 – shrnutí a hlavní závěry – {SEK(2004) 1368}

1. ÚVOD |

Rozšíření Evropské unie dne 1. května 2004 představuje historický úspěch. Přestože byl proces hospodářské integrace v nových členských státech zahájen již během předvstupní fáze, byla tato integrace posílena jejich vstupem do Evropské unie. Přinese to s sebou nové výzvy, ale především příležitosti jak pro starou evropskou patnáctku, tak pro novou pětadvacítku států Evropské unie. |

Rozšíření a průběžné hodnocení lisabonské strategie se soustředily na klíčové hospodářské otázky lisabonské agendy | Na zasedání Evropské rady na jaře v roce 2004 byla tzv. „High-Level Group“, které předsedal Wim Kok, požádána o provedení nezávislého hodnocení, které by přispělo k chystanému průběžnému hodnocení lisabonské strategie. To bude především příležitostí těžit z dosud získaných zkušeností a posílit strategii tak, aby bylo dosaženo strategického cíle pro toto desetiletí, který byl schválen na zasedání Evropské rady v Lisabonu v březnu roku 2000. Nadcházející průběžné hodnocení lisabonské strategie se také stalo definujícím faktorem v koncepci tohoto hodnocení hospodářství Evropské unie v roce 2004. Hodnocení začíná kapitolou o nejnovějším makroekonomickém a politickém vývoji v eurozóně a pokračuje analýzou čtyř specifických témat, která byla zvolena z důvodu své stěžejní důležitosti pro lisabonský program: konvergence, zaměstnanost, produktivita a životní prostředí. Závěrečná kapitola se zabývá aktuálními problémy v oblasti monitoringu hospodářských politik a ekonomik členských států. |

2. HOSPODÁřSKÝ VÝVOJ: OPOžDěNÉ ZOTAVENÍ PřINÁšÍ OTÁZKY TÝKAJÍCÍ SE PRUžNOSTI EKONOMIKY EU |

Po třech letech slabého růstu se hospodářství eurozóny zotavuje | Ekonomické vyhlídky se v roce 2004 vylepšily na pozadí příznivého mezinárodního hospodářského prostředí. Růst byl poháněn především silným vývozem, zatímco domácí poptávka v eurozóně rostla pomalým, byť vytrvalým tempem. Růstový přínos dvou hlavních složek domácí poptávky, kterými jsou soukromá spotřeba a investice, však zůstal příliš nestabilní na to, abychom mohli s jistotou hovořit o hospodářském zotavení. Existuje málo důkazů pro tvrzení, že slabou domácí poptávku za posledních několik let je možné připsat makroekonomickým politikám. Měnové podmínky s historicky nízkými krátkodobými a dlouhodobými úrokovými sazbami zůstaly výhodné a fiskální politika byla poznamenaná zmírňujícím dopadem automatických stabilizátorů. Policy-mix tak poskytl zdravé makroekonomické prostředí přispívající k opětovnému růstu domácí poptávky. |

Opožděné a pomalé zotavení staví do popředí otázku flexibility ekonomiky eurozóny | Odraz vývoje hospodářství Evropské unie byl ve srovnání s ostatními velkými ekonomikami relativně opožděný a zdlouhavý. To vyvolává pochybnosti o flexibilitě ekonomiky eurozóny a vede k otázce, zda je eurozóna citlivější na negativní ekonomické šoky než jiné regiony, nebo zda jsou její hospodářské struktury méně příznivé pro hospodářskou obnovu. Analýzy ukazují, že přestože ukazatele hospodářské důvěry byly negativně ovlivněny nepříznivými ekonomickými událostmi, jejich vliv na průmyslovou výrobu byl krátkodobý a nijak hluboký. Zdá se, že podstatnějším faktorem podílejícím se na opožděném a pomalém cyklickém přizpůsobování v eurozóně byla strukturální strnulost. Simulace naznačují, že strukturální strnulost má dopad především na investiční činnost. Z tohoto důvodu bude rychlost návratu k potencionálnímu výkonu záviset na tom, zda bude tato strnulost nadále zatěžovat investice poté, co ustoupí cyklický dopad nedostatku poptávky na straně jedné a finančních omezení, které bránily růstu investic, na straně druhé. Mzdová strnulost a nedokonalé soutěžní prostředí zejména v oblasti služeb patří mezi hlavní příčiny strnulosti cen v eurozóně. Relativní ceny v eurozóně se nepřizpůsobují dostatečně rychle, což vyvolává potřebu nákladnějších úprav objemu produkce ve formě snížení výroby, a tím i zaměstnanosti. Je rovněž možné, že málo razantní rozpočtová konsolidace a nedostatečné strukturální a penzijních reformy zvýšily nejistotu a tak negativně ovlivnily důvěru spotřebitelů a jejich výdaje. Energické řešení těchto nedořešených otázek by potencionálně mohlo podpořit spotřebitelskou poptávku v růstové fázi hospodářského cyklu. |

3. HOSPODÁřSKÉ ZÁKLADY LISABONSKÉ STRATEGIE |

Bližší pohled na ekonomiku konvergence, výkonnost trhu práce, produktivitu a životní prostředí | Na zasedání Evropské rady v Lisabonu v březnu roku 2000, hlavy států a vlád vyjádřily své přání učinit Evropu „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou na světě, založenou na poznatcích, schopnou udržitelného hospodářského růstu a s větším počtem a lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností.” S cílem přispět k přípravě nadcházejícího průběžného hodnocení lisabonské strategie se hodnocení hospodářství Evropské unie v roce 2004 zaměřuje na ekonomické základy lisabonské strategie ve čtyřech oblastech. Zaprvé, co se týče soudržnosti, byla vypracována analýza výhledu na vyšší růst a ekonomickou konvergenci v nových členských státech. Zadruhé je detailně přezkoumána ekonomika výkonnosti trhu práce. Byla rozšířena analýza obsažená v hodnocení vývoje produktivity z minulého roku se zvláštním odkazem na roli, kterou hrají informační a komunikační technologie a reforma trhu s výrobky. Čtvrtá kapitola se zabývá vztahem mezi životním prostředím a hospodářským růstem a poslední kapitola obsahuje hodnocení různých témat týkajících se monitoringu hospodářských politik a ekonomik členských států. |

3.1. Srovnání růstu a konvergence v nových členských státech |

Rozšíření zdůraznilo otázku soudržnosti | Protože hospodářská výkonnost nových členských států je výrazně pod průměrem Evropské unie, zdá se být užitečné identifikovat hlavní prvky politiky pro podporu stálého procesu vyrovnávání tohoto rozdílu. Zkušenosti Evropské unie z minulosti naznačují, že ekonomická konvergence nemusí být vždy rychlý, souvislý, nebo automatický proces. Kromě toho v prvotní fázi procesu konvergence dochází většinou k posílení růstu v městských oblastech spíše než na venkově, takže rychlejší ekonomický růst může v počátku vést ke zvýšení regionálních rozdílů. |

Růst v nových členských státech poháněný růstem investic a růstem produktivity | Nové členské státy zahájily dlouhodobý proces konvergence dlouho před jejich vstupem do Evropské unie v přechodné fázi na počátku devadesátých let minulého století, ačkoliv ve většině případů jen pomalým tempem. Tento proces hospodářské konvergence byl dosud poháněn výhradně investicemi a růstem celkové produktivity výrobních faktorů. Hlavním úkolem bude rozšířit tento proces zapojením nedostatečně využitých lidských zdrojů, čímž se zvýší poměrně nízká míra zaměstnanosti ve většině nových členských států a mobilizací domácích úspor tak, aby postupně doplnily přímé zahraniční investice, které dosud hrály hlavní roli. |

Ucelený politický přístup nutný pro podporu procesu srovnávání rozdílů | Důležitou otázkou je způsob, jakým může hospodářská politika pomoci podpořit silnější a na širším základě postavený hospodářský růst. Liberalizace obchodu již značně přispěla k růstu od počátku devadesátých let minulého století. Členství v EU přineslo další významný stimulus k rozvoji obchodu především díky liberalizaci v citlivých oblastech jako je zemědělství nebo služby a díky snížení netarifních překážek. Klíčovou prioritou bude dále posílit makroekonomickou stabilitu, protože schodky veřejných financí jsou stále ve většině případů příliš vysoké. Stejně tak inflace v některých členských státech zůstává poměrně vysoká a nestabilní. Pro trvalou konvergenci je důležitá také institucionální reforma. V současnosti, kdy vidina vstupu do Evropské unie již nefunguje jako katalyzátor politické podpory reforem, je právě udržení politické podpory pro další domácí reformy největší výzvou. |

Politika soudržnosti Evropské unie může mít trvalý dopad, pokud bude splněno několik podmínek | Strukturální fondy mohou sehrát svoji roli při účinné podpoře konvergence za splněné tří podmínek: silnější prostorové soustředění na regiony a členské státy, které to nejvíce potřebují, zlepšení tématického zaměření podpory a efektivnější využívání fondů. Přínos politiky soudržnosti Evropské unie ke skutečné konvergenci bude záviset především na ochotě politiků implementovat souvislé národní a regionální politiky, které zajistí, že strukturální fondy jsou využívány v prostředí, které se vyznačuje makroekonomickou stabilitou, pokračujícími strukturálními reformami a dobrou správou. |

3.2. Trh práce v Evropské unii: hospodářská analýza výkonnosti v posledním období a vyhlídky |

Lisabonský cíl pro zaměstnanost se zdá být obtížný a pravděpodobně je nedosažitelný | V polovině prvního desetiletí lisabonské strategie je obtížné si představit, jak by bylo možné dosáhnout cílů pro zaměstnanost do roku 2010, částečně z důvodu hospodářského zpomalení, ale především z důvodu pomalého a nedostatečného postupu hospodářských reforem. Pozitivní stránkou však je, že podstatné zlepšení na trhu práce během devadesátých let minulého století bylo strukturální a že výrazný pokrok pokračoval v některých oblastech, jako je například zlepšení zaměstnanosti žen. |

Strategie je jasná, ale zbývá ještě mnoho práce | Kromě toho hlavní určující faktory výkonnosti trhu práce a typy opatření, která členské státy potřebují přijmout pro dosažení lisabonského cíle - větší počet a lepší pracovní místa, jsou dobře známé a plně se odrážejí v uceleném přístupu evropské strategie zaměstnanosti. Mezi ně patří například reformy, které umožní diferenciaci mezd v souladu s vývojem produktivity a místních podmínek na trhu práce, reformy daní a dávek v souvislosti s dobře cílenými aktivními politikami trhu práce, regulací trhu práce, která povede k vytváření pracovních míst a politiky pro zlepšení vzdělávání a odborné přípravy především pro pracovníky s nízkou kvalifikací a starší pracovníky. Detailní strategie reforem musí být specifické pro jednotlivé země, musí brát v úvahu složení trhu práce a institucí sociální ochrany. Porovnání priorit specifických pro jednotlivé země stanovených v doporučeních pro zaměstnanost v Evropské unii a Obecných zásadách hospodářské politiky s pokrokem dosaženým za posledních několik let, ukazuje na oblasti, které vyžadují rychlou akci na úrovni členského státu. |

Přestože může vyšší zaměstnanost dočasně utlumit růst produktivity, odhaduje se, že tento vliv bude jen malý | Existuje pochybnost, zda jsou lisabonské cíle současného zvýšení zaměstnanosti a produktivity slučitelné. Analýzy naznačují, že pouze malý podíl pozorovaného zpomalení růstu produktivity práce v polovině devadesátých let minulého století je možné připisovat zvyšující se zaměstnanosti. Neexistuje mnoho důvodů, proč se domnívat, že zvýšená míra zaměstnanosti má negativní důsledky na dlouhodobý růst produktivity, což je podstatné pro konkurenceschopnost a dynamičnost hospodářství Evropské unie. |

3.3. Produktivita, vliv nových technologií a reforem trhu s výrobky |

Růst produktivity je důležitým předpokladem pro realizaci lisabonského strategického cíle | Hospodářství Evropské unie nemá jen za úkol dosáhnout vyšší zaměstnanosti, ale také posílit růst produktivity. Makroanalýzy i analýzy specifických sektorů ukazují, že velká část zpomalení produktivity od roku 1995 je strukturální a odráží kombinovaný vliv nízkého růstu produktivity ve velké části „mid-tech“ průmyslu Evropské unie, relativně malé velikosti výrobního průmyslu v oblasti informačních a komunikačních technologií v Evropské unii a problémů s růstem produktivity výrobních faktorů v odvětvích používajících informační a komunikační technologie. Také vyšší zhodnocení investic, kterého je možné dosáhnout mimo Evropu díky globalizaci a zvýšené mobilitě mezinárodního kapitálu, může vyvíjet tlak na produktivitu kapitálu. Tento vývoj může být jeden z důvodů, proč poklesla substituce pracovní síly kapitálem a tím i růst produktivity. |

Produkce a absorpce poznatků jsou vzájemně se podporující prvky jakékoli úspěšné dlouhodobé strategie pro zvyšování produktivity | Produktivita výrobních faktorů je určována především efektivností, se kterou jsou schopnosti pracovníků zapojeny v rámci organizace a technologickou úrovní kapitálového vybavení. Hospodářství založené na poznatcích není v Evropské unii zatím plně zakotveno. Mezi Evropskou unií a USA existuje podstatný rozdíl v množství zdrojů přidělených pro výzkum i v jeho efektivnosti. Kvalitnější systém inovací ve Spojených státech podstatným způsobem posunul americké hospodářství směrem k novým, vysoce produktivním odvětvím průmyslu, zejména v odvětví výroby informačních a komunikačních technologií a v odvětvích používajících služeb informačních a komunikačních technologií. Z tohoto důvodu jsou Spojené státy v mnohem lepším postavení při čelení globalizačním, konkurenčním a technologickým tlakům od poloviny osmdesátých let minulého století. EU zejména potřebuje reformy, které by umožnily zakládání a růst nových, inovačních firem. To zdůrazňuje potřebu zvýšených investic do lidského kapitálu s cílem pomoci dalšímu zlepšování produkce poznatků a jejich šíření. Investice do vzdělávání, odborné přípravy a celoživotního vzdělávání jsou důležité pro mezinárodní konkurenceschopnost Evropské unie v inovačních odvětvích, která nejvíce využívají nových poznatků a pro udržitelný růst a zaměstnanost. Stejně důležité je posílit dopad dalších investic do výzkumu a vývoje na růst produktivity, což souvisí s cílem zvýšit výdaje na výzkum a vývoj na 3% hrubého domácího produktu. To bude znamenat správné stanovení rámcových podmínek a další zlepšování rozhraní mezi výzkumem a průmyslem. |

Reformy trhu s výrobky hrají centrální roli v lisabonské strategii, protože zlepšují rámcové podmínky, ve kterých podniky operují | Dalším rozměrem snahy o zvýšení růstu produktivity jsou reformy trhů s výrobky. Způsob, jakým jsou trhy s výrobky regulovány, má významný dopad na úroveň soutěže na trhu a na jeho velikost a tím také na velikost a strukturu hospodářské aktivity. Přímý vliv snížení nákladů na podnikání a odstranění překážek pro vstup na nové trhy na produktivitu je většinou malý. Empirické studie ukazují, že produktivitu ovlivňují především nepřímé efekty, konkrétně snížení režijních přirážek a přerozdělení nedostatkových zdrojů (alokační účinnost); zlepšení využívání výrobních faktorů firmami (produktivní účinnost); a motivace firem k provádění inovací a přechodu na moderní technologie (dynamická účinnost). Ke snížení průměrné úrovně ekonomických rent v hospodářství vedou reformy trhů s výrobky, které usnadňují vstup na trh, snižují tarifní sazby, snižují regulativní překážky obchodování, odstraňují kontroly cen a snižují účast státu na výrobě. V odvětvích špičkové technologie, kde je zvyšování produktivity nejdůležitější, jsou to právě nové firmy, které přinášejí nejvýznamnější přínos k růstu produktivity. Zdá se, že vliv soutěžního prostředí na dynamickou efektivitu se plně projeví s dlouhodobým zpožděním a literatura klade důraz na skutečnost, že inovace mají různý vliv na růst produktivity v závislosti na vzdálenosti od technologické hranice. |

Další reformy by především měly mít za cíl podporu vstupu nových společností na trh a dosažení vnitřní integrace | Evropská unie již zahájila důsledné reformy zejména v oblasti vnitřního trhu. Evropská unie je otevřená mezinárodní hospodářské soutěži a její síťový průmysl je liberalizovaný na úroveň, která se rovná úrovni v USA, nebo ji dokonce převyšuje. Nicméně se zdá, že Evropská unie zaostává co se týče opatření, která podporují vstup firem na trh a jejich odchod. Stále existuje prostor pro zvýšení stupně integrace obchodu uvnitř Evropské unie. Náklady na splnění předpisů se také zdají být vyšší než v USA, což naznačuje prostor pro zlepšení. |

3.4. Ochrana životního prostředí: zpomalení růstu nebo jeho posílení strukturálními změnami? |

Za poslední desetiletí bylo dosaženo určitého snížení negativního vlivu růstu nq životní prostředí v Evropě, aniž by byl vytlačován průmysl | Přestože udržitelnost životního prostředí je nedílnou součástí lisabonské strategie, často se na ochranu životního prostředí a hospodářský růst nahlíží jako na cíle, které si navzájem konkurují. Tyto spory se soustředí na otázky znečišťování vody, půdy a ovzduší a globální otázky, jako je klima a ozónová vrstva. Přestože se jedná více méně o obnovitelné přírodní zdroje, jejich nedostatek (nebo nadměrné využívání) za posledních několik desetiletí dramaticky vzrostl. Nepřítomnost vymahatelných majetkových práv v boji proti tomuto trendu také nepomohla. Politika životního prostředí má za cíl uvedení těchto zdrojů do režimu společného vlastnictví s vymahatelnými pravidly. Hlavním hospodářsko-politickým nástrojem jsou různé formy omezování škodlivé aktivity. |

Politiky životního prostředí musí být nákladově efektivní, postupné a předvídatelné, pokud mají stimulovat strukturální přizpůsobení posilující prosperitu | Potřeba ochrany životního prostředí vznikla společně s hospodářským růstem a tržní síly vedly ke snižování intenzity znečišťování způsobované hospodářskou činností v Evropské unii. Také tomu napomohl dynamický růst a rostoucí podíl odvětví služeb. Neexistuje důkaz, který by podporoval tvrzení, že toto oddělení úrovně znečištění od úrovně hospodářské činnosti bylo dosaženo vývozem znečištění prostřednictvím delokalizace, přestože zvýšené výdaje na ochranu životního prostředí v některých případech zdražily výrobu regulovaného průmyslu. Na druhé straně dlouhodobé posilování důvěryhodných norem a ambicí v oblasti životního prostředí přispívá k vytvoření nových trhů pro technologie na ochranu životního prostředí a k vzniku specializovaných průmyslových odvětví a zvyšuje potenciál pro nová pracovní místa. |

Pro účely stimulace přizpůsobování hospodářských struktur vedoucích k posílení blahobytu musí být politiky v oblasti životního prostředí nákladově efektivní | Politiky životního prostředí způsobují přizpůsobování hospodářských struktur, zejména přizpůsobováním režimů majetkových práv na přírodní zdroje s uvážením jejich zvyšujícího se nedostatku a nových vědeckých objevů. Tímto způsobem by měla být cena za používání přírodních zdrojů a vystavování veřejnosti zdravotním rizikům uvedena do souladu se sociálními náklady. To vede k lepšímu fungování trhu, a tím také k efektivnějšímu přidělování zdrojů a souvisejících zisků. Z tohoto důvodu je nutné, aby politiky životního prostředí posilující prosperitu byly nákladově efektivní a měly by brát v úvahu překážky spojené s přizpůsobováním, jeho dynamický charakter a nejistotu v odhadech nákladů a výnosů při neexistenci správně fungujících trhů. |

3.5. Současné problémy v oblasti hospodářského monitoringu |

Hospodářský monitoring vyžaduje určení témat, která se v budoucnosti stanou důležitými | Mezi otázky, které se v současné době dostávají do popředí, patří Smlouva o Ústavě pro Evropu, která posiluje hospodářské řízení v Evropské unii v mnoha ohledech. Druhou otázkou je vzdělávání, od kterého se očekává, že bude mít měnící se, ale podstatný vliv na hospodářský růst v nadcházejících desetiletích v kontextu vývoje vzdělávacího profilu pracovních sil. Konečně, strukturální ukazatele a statistiky v Evropské unii mají zásadní význam pro efektivnost a průhlednost monitoringu hospodářských politik a ekonomik členských států. |