PŘÍLOHA 1

SDĚLENÍ

(maximální formát: A4 (210 × 297 mm)

PŘÍLOHA 2

SDĚLENÍ

(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

PŘÍLOHA 3

PŘÍKLAD USPOŘÁDÁNÍ ZNAČKY SCHVÁLENÍ TYPU

PŘÍLOHA 4

Příklady uspořádání označení charakteristických hodnot

1.	Všechna mechanická spojovací zařízení nebo části musí být označeny příslušnou třídou uvedeného zařízení nebo části. Kromě toho musí být uvedeno označení kapacity z hlediska charakteristických hodnot definovaných v bodě 2.11 tohoto předpisu.

1.1	Výška všech písmen a čísel nesmí být menší než výška čísla schválení typu, tj. a/3, kde a je 8 mm.

1.2

Charakteristické hodnoty vztahující se na každé zařízení nebo část, které mají být označeny, jsou uvedeny v tabulce níže – viz též bod 7.3 tohoto předpisu: Tabulka 1 Označení příslušných charakteristických hodnot na spojovacích zařízeních nebo částech Popis mechanického spojovacího zařízení nebo části Příslušné charakteristické hodnoty, jež mají být označeny Třída D Dc S U V Spojovací koule s držákem – viz bod 1 přílohy 5 tohoto předpisu * *   *     Spojovací hlavice * *   *     Spojovací zařízení ojí * * * *   * Oka ojí * * * *   * Tažné oje * * * *   * Připevňovací mezičleny * * * *   * Spojovací zařízení točnic * *     *   Návěsné čepy * *         Základní desky točnic * *     *   Spojení pomocí háku * * * *   * Příklady: C50-X D130 Dc90 S1000 V35 by označovalo nenormalizované spojovací zařízení ojí třídy C50-X s maximální hodnotou D = 130 kN, maximální přípustnou hodnotou Dc = 90 kN, maximálním přípustným statickým svislým zatížením 1 000 kg a maximální přípustnou hodnotou V = 35 kN. A50-X D20 S120 by označovalo normalizovaný držák se spojovací koulí třídy A50-X s maximální hodnotou D = 20 kN a maximálním přípustným statickým svislým zatížením 120 kg.

PŘÍLOHA 5

Požadavky na mechanická spojovací zařízení a části

1.   SPOJOVACÍ KOULE S DRŽÁKEM

Požadavky uvedené v bodech 1.1 až 1.5 této přílohy se vztahují na všechny spojovací koule s držákem třídy A. Bod 1.6 uvádí podrobně doplňkové požadavky, které musí splňovat normalizované spojovací koule o průměru 50 mm s přírubovým držákem.

1.1	Vnější tvar a rozměry spojovacích koulí třídy A musí být ve shodě s obrázkem 2. Obrázek 2 Spojovací koule třídy A

1.2	Tvar a rozměry držáků musí splňovat požadavky výrobce vozidla týkající se místa připevnění, popřípadě dalších připevňovacích zařízení nebo částí.

1.3

Snímatelné spojovací koule: 1.3.1 V případě snímatelných spojovacích koulí nebo částí, které nejsou připojeny šrouby, např. třídy A50-X, musí být bod spojení a zajišťovací zařízení konstruováno pro spojovací zařízení s mechanickým tvarovým spojem. 1.3.2 V případě snímatelné spojovací koule nebo části, která může být schválena samostatně pro použití s různými držáky u různých zařízení na vozidle, například třídy A50-X, musí volný prostor, je-li spojovací koule namontována na držák, odpovídat předpisu v příloze 7, obrázek 25.

1.4	Spojovací koule a tažná zařízení pro připojení přívěsu musí vyhovět zkouškám uvedeným v bodech 3.1 nebo 3.10 přílohy 6, podle volby výrobce. Nadále však platí požadavky uvedené v bodech 3.1.7 a 3.1.8.

1.5

Výrobci držáků musí dodat body připojení, k nimž lze připojit druhotné spojovací zařízení nebo zařízení umožňující, aby se mohl přívěs v případě rozpojení hlavního spojovacího zařízení automaticky zastavit. Tento požadavek je nezbytný pro to, aby dané vozidlo splňovalo požadavky bodu 5.2.2.9 předpisu EHK/OSN č. 13 – Jednotná ustanovení pro schvalování vozidel kategorie M, N a O týkající se brzdění.

1.5.1

Body připojení pro druhotné spojovací zařízení a/nebo pro lanko rozpojovací brzdy musí být umístěny tak, že při jejich použití nebrání druhotné spojovací zařízení nebo lanko rozpojovací brzdy běžné pohyblivosti spojovacího zařízení a nenarušují obvyklou funkci setrvačného brzdového systému. Jediný bod připojení musí být umístěn v rozmezí 100 mm svislé roviny procházející středem připojení spojovacího zařízení. Pokud to není z praktického hlediska možné, bude zařízení vybaveno dvěma body připojení, a to na každé straně svislé střednice ve stejné vzdálenosti od střednice maximálně do 250 mm. Body (bod) připojení budou umístěny co nejvíce vzadu a co nejvýše.

1.6

Zvláštní požadavky pro normalizované spojovací koule a přírubové držáky třídy A50-1 až A50-5 včetně: 1.6.1 Rozměry spojovacích koulí s přírubovým držákem třídy A50-1 musí odpovídat rozměrům na obrázku 3 a v tabulce 2. 1.6.2 Rozměry spojovacích koulí s přírubovým držákem třídy A50-2, A50-3, A50-4 a A50-5 musí odpovídat rozměrům na obrázku 4 a v tabulce 2. 1.6.3 Spojovací koule s přírubovým držákem třídy A50-1 až A50-5 včetně musí být vhodné a ověřené zkouškou z hlediska charakteristických hodnot uvedených v tabulce 3. Obrázek 3 Rozměry normalizovaných spojovacích koulí s přírubovým držákem třídy A 50-1 (viz tabulka 2) Obrázek 4 Rozměry normalizovaných spojovacích koulí s přírubovým držákem třídy A50-2 až A50-5 (viz tabulka 2) Tabulka 2 Rozměry normalizovaných spojovacích koulí s přírubovým držákem (mm) (viz obrázek 3 a 4) Třída A50-1 A50-2, A50-4 A50-3, A50-5 Poznámky e1 90 83 120 ± 0,5 e2 — 56 55 ± 0,5 d2 17 10,5 15 H13 f 130 110 155 ± 6,0 – 0 g 50 85 90 ± 6,0 – 0 c 15 15 15 maximum l 55 110 120 ± 5,0 h 70 80 80 ± 5,0 Tabulka 3 Charakteristické hodnoty normalizovaných spojovacích koulí s přírubovým držákem Třída A50-1 A50-2 A50-3 A50-4 A50-5 D 17 20 30 20 30 S 120 120 120 150 150 D = maximální hodnota D (kN) S = maximální statické svislé zatížení (kg)

1.7	Výrobci spojovacích koulí s držákem určených pro trh s autopříslušenstvím, kteří nemají žádnou spojitost s příslušným výrobcem vozidel, si musí být vědomi požadavků na připojení spojovacího zařízení uvedených v bodě 2 této přílohy a musí splňovat příslušné požadavky v příloze 7 tohoto předpisu.

2.   SPOJOVACÍ HLAVICE

2.1

Spojovací hlavice třídy B50 musí být konstruovány tak, aby se mohly bezpečně používat se spojovacími koulemi popsanými v bodě 1 této přílohy a zároveň si udržely předepsané vlastnosti. Spojovací hlavice musí být konstruovány tak, aby bylo zajištěno bezpečné spojení i při opotřebení spojovacích zařízení.

2.2	Spojovací hlavice musí vyhovět při zkouškách stanovených v bodě 3.2. přílohy 6.

2.3	Případná doplňková zařízení (např. brzdové zařízení, stabilizátor atd.) nesmějí mechanické spojení nepříznivě ovlivnit.

2.4

Spojovací hlavice, jestliže není namontována na vozidle, musí mít možnost otáčet se ve vodorovné rovině nejméně o 90° na každou stranu od střednice spojovací koule s připevněním podle bodu 1 této přílohy. Zároveň se musí pohybovat volně ve svislé rovině v úhlu 20° nad vodorovnou rovinu a pod ni. Mimoto při natočení ve vodorovné rovině v úhlu 90° musí být pohyblivá okolo vodorovné osy v úhlu 25° v obou směrech. Musí být možné tyto kombinace pohybů ve všech úhlech vodorovného natočení: i) svislé naklonění ± 15° s axiálním otočením ± 25° ii) axiální otočení ± 10° se svislým nakloněním ± 20°

3.   ZAŘÍZENÍ PRO PŘIPOJENÍ OJE

Požadavky bodů 3.1 až 3.6 této přílohy se vztahují na všechna zařízení pro připojení oje třídy C50. Doplňkové požadavky, které musí splňovat normalizovaná zařízení pro připojení oje třídy C50-1 až C50-6, jsou uvedeny v bodě 3.7.

3.1   Požadavky na zatížitelnost – Všechna zařízení pro připojení oje musí vyhovět při zkouškách stanovených v bodě 3.3 přílohy 6.

3.2   Vhodná oka ojí – Zařízení pro připojení oje třídy C50 musí být schopna spojení se všemi oky ojí třídy D50 a ve spojení s nimi musí vykazovat předepsané vlastnosti.

3.3   Hubice

Zařízení pro připojení oje třídy C50 musí mít hubici konstruovanou tak, aby do zařízení zaváděla odpovídající oko oje.

Je-li hubice nebo část nesoucí hubici výkyvná okolo svislé osy, musí se samočinně ustavit v obvyklé poloze a při vysunutém spojovacím čepu se musí v této poloze účinně udržovat, aby během postupu spojování bezpečně zavedla oko oje.

Je-li hubice nebo část nesoucí hubici výkyvná okolo vodorovné příčné osy, musí být kloub, který umožňuje výkyvný pohyb, zadržován ve své obvyklé poloze blokovacím torzním momentem. Tento moment musí být dostatečně velký, aby zabránil vychýlení kloubu z obvyklé polohy při síle 200 N působící svisle vzhůru na vrchol hubice. Blokovací moment musí být větší než moment vyvolaný použitím ruční páky, jak je popsáno v bodě 3.6. této přílohy. Hubici musí být možno uvést do obvyklé polohy ručně. Hubice, která je výkyvná okolo vodorovné příčné osy, může být schválena pouze pro svislé zatížení spoje S do 50 kg a pro hodnotu V do 5 kN.

Je-li hubice nebo část nesoucí hubici otočná okolo podélné osy, musí být bráněno otáčení blokovacím torzním momentem nejméně 100 Nm.

Nejmenší požadovaný rozměr hubice závisí na hodnotě D spojovacího zařízení:

hodnota D ≤ 18 kN— šířka 150 mm, výška 100 mm

hodnota D > 18 kN ≤ 25 kN— šířka 280 mm, výška 170 mm

hodnota D > 25 kN— šířka 360 mm, výška 200 mm

Vnější rohy hubice mohou být zaobleny.

Menší hubice jsou přípustné pro zařízení pro připojení oje třídy C50-X, je-li jejich použití omezeno na přívěsy s nápravami uprostřed s maximální přípustnou hmotností do 3,5 t nebo není-li z technických důvodů možno použít hubici rozměrů uvedených v tabulce výše, jakož i tehdy, umožňují-li to zvláštní okolnosti, například vizuální pomůcky pro zajištění bezpečného průběhu postupu automatického spojení, a je-li ve schválení rozsah použití omezen podle informací uvedených výrobcem spojovacího zařízení ve formuláři sdělení v příloze 1.

3.4   Minimální pohyblivost připojeného oka oje

Oko připojené na zařízení pro připojení oje, avšak nenamontované na vozidlo, musí mít možnost otáčet se v rozsahu uvedeném níže. Je-li část tohoto pohybu zajišťována zvláštním kloubem (pouze u zařízení pro připojení oje třídy C50-X), musí být rozsah použití uvedený ve formuláři sdělení podle přílohy 1 omezen na případy stanovené v bodě 1.3.8 přílohy 7.

3.4.1

Ve vodorovné rovině okolo svislé osy o ± 90° od podélné osy vozidla – viz obrázek 5. Obrázek 5 Otáčení připojeného oka oje ve vodorovné rovině

3.4.2

Ve svislé rovině okolo příčné osy o ± 20° od vodorovné roviny vozidla – viz obrázek 6. Obrázek 6 Otáčení připojeného oka oje ve svislé rovině

3.4.3

Axiální otáčení okolo podélné osy o ± 25° od vodorovné roviny vozidla – viz obrázek 7. Obrázek 7 Axiální otáčení připojeného oka oje

3.5   Zajištění proti neúmyslnému rozpojení:

Spojovací čep musí být v uzavřené poloze zajištěn dvěma spojovacími zařízeními s mechanickým tvarovým spojem, z nichž jedno musí zůstat v činnosti, jestliže druhé selže.

Poloha, kdy je zařízení pro připojení oje uzavřeno a zajištěno, musí být navenek zřetelně indikována mechanickým zařízením. Polohu indikačního zařízení musí být možno ověřit hmatem, např. za tmy.

Mechanické zařízení musí indikovat vykonání jistících úkonů oběma zajišťovacími zařízeními (podmínka je splněna, pouze jsou-li zajištěna právě obě zařízení).

Avšak postačí indikace vykonání jistícího úkonu pouze jednoho zajišťovacího zařízení v případě, že jistící úkon druhého zajišťovacího zařízení je součástí vlastní konstrukce.

3.6   Ruční páky

Ruční páky musí mít vhodnou konstrukci pro snadné používání, se zaobleným koncem. Spojovací zařízení nesmí mít v blízkosti ruční páky žádné ostré hrany nebo místa s možností přiskřípnutí, která by mohla vést k poranění při spojování. Síla potřebná k rozpojení spojovacího zařízení, měřená bez oka oje, nesmí být větší než 250 N ve směru kolmém ke směru pracovního pohybu ruční páky.

3.7   Zvláštní požadavky na normalizovaná zařízení pro připojení oje třídy C50-1 až C50-6:

3.7.1

Otáčivého pohybu oka oje okolo příčné osy se musí dosahovat kulovým tvarem spojovacího čepu (nikoli kloubem);

3.7.2

Tahová a tlaková rázová zatížení v podélné ose způsobovaná vůlí mezi spojovacím čepem a okem oje musí být tlumena pružinou a/nebo tlumiči (s výjimkou C50-1).

3.7.3

Musí být dodrženy rozměry uvedené v obrázku 8 a v tabulce 4.

3.7.4

Zařízení pro připojení oje musí být vhodné a ověřené zkouškou z hlediska charakteristických hodnot uvedených v tabulce 5.

3.7.5

Zařízení pro připojení oje se musí otevírat ruční pákou na spojovacím zařízení (nepřipouští se dálkové ovládání).

Obrázek 8

Rozměry normalizovaného zařízení pro připojení oje (mm) (viz tabulka 4)

Tabulka 4

Rozměry normalizovaných zařízení pro připojení oje (mm) (viz obrázek 8)

Třída	C50-1	C50-2	C50-3	C50-4	C50-5	C50-6 C50-7	Poznámky
e1	83	83	120	140	160	160	± 0,5
e2	56	56	55	80	100	100	± 0,5
d1	—	54	74	84	94	94	maximum
d2	10,5	10,5	15	17	21	21	H13
f	110	110	155	180	200	200	+ 6,0 – 0
g	85	85	90	120	140	140	± 3,0
a	100	170	200	200	200	200	+ 20,0 – 0
b	150	280	360	360	360	360	+ 20,0 – 0
c	20	20	24	30	30	30	maximum
h	150	190	265	265	265	265	maximum
l1	—	150	250	300	300	300	maximum
l2	150	300	330	330	330	330	maximum
l3	100	160	180	180	180	180	± 20,0
T	—	15	20	35	35	35	maximum

Tabulka 5

Charakteristické hodnoty normalizovaných zařízení pro připojení oje

Třída	C50-1	C50-2	C50-3	C50-4	C50-5	C50-6	C50-7
D	18	25	70	100	130	190	190
Dc	18	25	50	70	90	120	130
S	200	250	650	900	1 000	1 000	1 000
V	12	10	18	25	35	50	75

D= maximální hodnota D (kN)

Dc= maximální hodnota D (kN) pro přívěsy s nápravami uprostřed

S= maximální statické svislé zatížení spoje (kg)

V= maximální hodnota V (kN)

4.   OKA OJÍ

4.1   Obecné požadavky pro oka ojí třídy D50:

Všechna oka ojí třídy D50 musí vyhovět při zkoušce uvedené v bodě 3.4. přílohy 6.

Oka ojí třídy D50 jsou určena ke spojení se zařízeními pro připojení oje, C50. Oka ojí se nesmějí axiálně otáčet (protože jsou otočná odpovídající zařízení pro připojení oje).

Jsou-li součástí ok ojí pouzdra, musí mít tato pouzdra rozměry podle obrázku 9 (nepřípustná pro třídu D50-C) nebo obrázku 10.

Pouzdra nesmějí být k okům ojí přivařena.

Oka ojí třídy D50 musí mít rozměry uvedené v bodě 4.2. Tvar dříku ok ojí třídy D50-X není stanoven, avšak ve vzdálenosti 210 mm od středu oka musí být výška „h“ a šířka „b“ v mezích uvedených v tabulce 6.

Obrázek 9

Proříznuté pouzdro pro oka ojí třídy D50

Obrázek 10

Neproříznuté pouzdro pro oka ojí třídy D50-C

Tabulka 6

Rozměry ok ojí D50-A a D50-X (viz obrázek 11)

Třída	h (mm)	b (mm)
D50-A	65 +2/– 1	60 +2/– 1
D50-X	80 maximum	62 maximum

Tabulka 7

Charakteristické hodnoty normalizovaných ok ojí

Třída	D	Dc	S	V
D50-A	130	90	1 000	30
D50-B	130	90	1 000	25
D50-C	190	120	1 000	50
D50-D	190	130	1 000	75

4.2   Zvláštní požadavky pro oka ojí třídy D50:

4.2.1

Oka ojí třídy D50-A a D50-X musí mít rozměry znázorněné na obrázku 11. Obrázek 11 Rozměry ok ojí třídy D50-A a D50-X (viz tabulka 6)

4.2.2

Oka ojí třídy D50-B musí mít rozměry uvedené na obrázku 12. Obrázek 12 Rozměry ok ojí třídy D50-B (ostatní rozměry viz obrázek 11)

4.2.3

Oka ojí třídy D50-C a D50-D musí mít rozměry znázorněné na obrázku 13. Obrázek 13 Rozměry ok ojí třídy D50-C a D50-D (ostatní rozměry viz obrázek 11)

4.2.4

Oka ojí třídy D50-C a D50-D musí být namontována s neproříznutými pouzdry znázorněnými na obrázku 10.

4.3   Hodnoty zatížení pro normalizovaná oka ojí

Normalizovaná oka ojí a prostředky připojení musí být vhodné a ověřené zkouškou z hlediska hodnot zatížení uvedených v tabulce 7.

4.4   Obecné požadavky pro toroidální oka ojí třídy L:

4.4.1

Toroidální oka ojí třídy L jsou určena pro použití se spojovacími zařízeními pomocí háku třídy K.

4.4.2

Při použití se spojovacím zařízením pomocí háku třídy K musí splňovat požadavky pohyblivosti uvedené v bodě 10.2 této přílohy.

4.4.3

Toroidální oka ojí třídy L musí mít rozměry uvedené na obrázku 14 a v tabulce 8. Obrázek 14 Rozměry toroidálních ok ojí třídy L (viz tabulka 8)

4.4.4

Toroidální oka ojí třídy L musí vyhovět zkouškám uvedeným v bodě 3.4. přílohy 6 a musí být vhodná pro charakteristické hodnoty uvedené v tabulce 9.

Tabulka 8

Rozměry toroidálních ok ojí třídy L (viz obrázek 14)

(v mm)
Třída	L1	L2	L3	L4	L5	Poznámky
a	68 + 1,6/– 0,0	76,2 ± 0,8	76,2 ± 0,8	76,2 ± 0,8	68 + 1,6/– 0,0
b	41,2 ± 0,8	41,2 ± 0,8	41,2 ± 0,8	41,2 ± 0,8	41,2 ± 0,8
c	70	65	65	65	70	Min

Tabulka 9

Charakteristické hodnoty toroidálních ok ojí třídy L

Třída	L1	L2	L3	L4	L5
D kN	30	70	100	130	180
Dc kN	27	54	70	90	120
S kg	200	700	950	1 000	1 000
V kN	12	18	25	35	50

5.   OJE

5.1   Oje třídy E musí vyhovět při zkouškách předepsaných v bodě 3.3. přílohy 6.

5.2   Ke spojení s tažným vozidlem mohou mít oje buď spojovací hlavice podle bodu 2, nebo oka ojí podle bodu 4 této přílohy. Spojovací hlavice a oka ojí mohou být připevněny šroubovým spojem, přírubovým spojem nebo svařením.

5.3   Zařízení pro seřízení výšky výkyvných ojí

5.3.1

Výkyvné oje musí mít zařízení pro seřízení oje na výšku spojovacího zařízení nebo hubice. Tato zařízení musí být konstruována tak, aby oj byla schopna seřídit jedna osoba bez nářadí nebo jiných pomůcek.

5.3.2

Zařízení pro seřízení výšky musí umožnit nastavení ok ojí nebo spojovacích hlavic pro spojovací koule z vodorovné polohy nad vozovkou do polohy zvýšené nebo snížené nejméně o 300 mm. V tomto rozsahu musí být oj seřiditelná plynule nebo po stupních nejvýše 50 mm, měřeno na oku oje nebo na spojovací hlavici.

5.3.3

Zařízení pro seřízení výšky nesmí bránit snadnému pohybu oje po spojení.

5.3.4

Zařízení pro seřízení výšky nesmí ovlivňovat činnost žádného typu setrvačné, nájezdové brzdy.

5.4   Je-li na oji ústrojí setrvačných, nájezdových brzd, musí být vzdálenost mezi středem oka oje a koncem volné části dříku oka oje nejméně 200 mm v poloze při brzdění. Při plném zasunutí dříku oka oje musí být tato vzdálenost nejméně 150 mm.

5.5   Oje určené k použití na přívěsech s nápravami uprostřed musí mít moment odporu proti příčným silám nejméně poloviční velikosti ve srovnání s momentem odporu proti svislým silám.

6.   PŘIPEVŇOVACÍ MEZIČLENY

6.1	Připevňovací mezičleny třídy F musí vyhovět při zkouškách předepsaných v bodě 3.3 přílohy 6.

6.2	Způsob vrtání pro montáž normalizovaných zařízení pro připojení oje třídy C musí odpovídat obrázku 15 a tabulce 10 níže.

6.3	Připevňovací mezičleny nesmějí být k rámu podvozku, karoserii nebo jiné části vozidla přivařeny.

Obrázek 15

Montážní rozměry normalizovaných zařízení pro připojení oje (viz tabulka 10)

Tabulka 10

Montážní rozměry normalizovaných zařízení pro připojení oje (viz obrázek 15)

(v mm)
Třída	C50-1	C50-2	C50-3	C50-4	C50-5	C50-6C50-7	Poznámky
e1	83	83	120	140	160	160	± 0,5
e2	56	56	55	80	100	100	± 0,5
d1	—	55	75	85	95	95	+ 1,0/– 0,5
d2	10,5	10,5	15	17	21	21	H13
T	—	15	20	35	35	35	maximum
F	120	120	165	190	210	210	minimum
G	95	95	100	130	150	150	minimum
L1	—	200	300	400	400	400	minimum

7.   TOČNICE A ŘÍDICÍ KLÍNY

Požadavky bodů 7.1 až 7.7 se vztahují na všechny točnice třídy G50.

Další požadavky, které musí splňovat normalizovaná spojovací zařízení, jsou uvedeny v bodu 7.9.

Řídicí klíny musí splňovat požadavky stanovené v bodě 7.8.

7.1   Vhodné návěsné čepy

Točnice třídy G50 musí být konstruovány tak, aby mohly být použity s návěsnými čepy třídy H50 a spolu s nimi vykazovaly předepsané vlastnosti.

7.2   Vedení

Točnice musí mít vedení, které zajistí bezpečné a správné zasunutí návěsného čepu. Šířka vedení na vstupu u 50 mm normalizovaných točnic musí být nejméně 350 mm (viz obrázek 16).

U malých, nenormalizovaných točnic třídy G50-X s maximální hodnotou D = 25 kN, musí být šířka na vstupu nejméně 250 mm.

Obrázek 16

Rozměry normalizovaných točnic (viz tabulka 11)

Obrázek 16a

Přípustné odchylky montážních otvorů pro základní desky točnic třídy J (viz bod 9.1 této přílohy)

Tabulka 11

Rozměry normalizovaných točnic (viz obrázek 16)

(v mm)
Třída	G50-1	G50-2	G50-3	G50-4	G50-5	G50-6
H	140-159	160-179	180-199	200-219	220-239	240-260

7.3   Minimální pohyblivost točnice

S připojeným návěsným čepem, u točnice nepřimontované k vozidlu nebo k základní desce, ale s ohledem na působení montážních šroubů, umožní spojovací zařízení pohyb návěsného čepu zároveň v těchto minimálních hodnotách:

7.3.1

± 90° okolo svislé osy (nevztahuje se na točnice pro nucené řízení návěsu);

7.3.2

± 12° okolo vodorovné osy kolmé ke směru jízdy. Tento úhel nemusí postačovat pro použití vozidel v terénu.

7.3.3

Připouští se axiální otáčení okolo podélné osy do ± 3°. Avšak u plně výkyvných točnic může být tento úhel překročen, jestliže blokovací mechanismus umožňuje omezit toto otáčení na maximální hodnoty do ± 3°.

7.4   Zajišťovací zařízení bránící odpojení na točnici

Točnice musí být zajištěna v uzavřené poloze dvěma spojovacími zařízeními s mechanickým tvarovým spojem, z nichž jedno musí zůstat v činnosti, jestliže druhé selže.

Základní zajišťovací zařízení se musí uvést v činnost samočinně, ale druhotné zajišťovací zařízení může být automatické, nebo ovladatelné ručně. Druhotné zajišťovací zařízení může být konstruováno tak, že ve spojení se základním zajišťovacím zařízením umožňuje další mechanické zajištění základního zařízení. Druhotné zajišťovací zařízení musí být možné uvést do uzavřené polohy pouze tehdy, je-li první zařízení již plně uzavřeno.

Zajišťovací zařízení se nesmí uvolnit neúmyslně. Jeho uvolnění musí vyžadovat úmyslný úkon řidiče nebo osoby obsluhující vozidlo.

Uzavřená a zajištěná poloha spojovacího zařízení musí být viditelně indikována mechanickým zařízením a polohu indikačního zařízení musí být možno ověřit hmatem, např. aby bylo možno zkontrolovat polohu za tmy. Indikační zařízení musí indikovat vykonání jistícího úkonu jak základního, tak i druhotného zajišťovacího zařízení, avšak postačí indikace vykonání jistícího úkonu pouze jednoho zajišťovacího zařízení v případě, že jistící úkon druhého zajišťovacího zařízení proběhne zároveň a je součástí vlastní konstrukce.

7.5   Ovládací zařízení nebo uvolňovací mechanismy

V uzavřené pozici musí být ovládací zařízení nebo uvolňovací mechanismy zajištěny tak, aby se zabránilo neúmyslnému nebo náhodnému ovládacímu úkonu. Zajišťovací systém musí vyžadovat vědomý úkon pro uvolnění zajišťovacího zařízení proto, aby mohl být uveden v činnost uvolňovací mechanismus.

7.6   Povrchová úprava

Povrch desky točnice a uzávěru pro návěsný čep musí funkčně vyhovovat a musí být pečlivě opracovány, vykovány, odlity nebo vylisovány.

7.7   Požadavky na zatížitelnost

Všechny točnice musí vyhovět při zkouškách popsaných v bodě 3.7. přílohy 6.

7.8   Řídicí klíny

7.8.1

Řídicí klíny pro nucené řízení návěsů musí mít rozměry podle obrázku 17. Obrázek 17 Rozměry odpružených řídicích klínů

7.8.2

Řídicí klín musí umožňovat bezpečné a jisté spojení vozidel a musí být odpružen. Síla pružiny musí být zvolena tak, aby bylo možné připojit nenaložený návěs a aby řídicí klín byl při plně naloženém návěsu a při provozu pevně ve styku s vodícími plochami na točnici. Musí být možné odpojit od točnice naložený i nenaložený návěs.

7.9   Zvláštní požadavky na normalizované točnice:

7.9.1

Normalizované točnice musí mít rozměry podle obrázku 16 a tabulky 11.

7.9.2

Normalizované točnice musí být vhodné a ověřené zkouškou pro hodnoty D = 150 kN a U = 20 t.

7.9.3

Točnici musí být možno uvolnit ruční pákou namontovanou přímo na točnici.

7.9.4

Normalizované točnice musí být vhodné pro nucené řízení návěsů pomocí řídicích klínů – viz bod 7.8.

8.   NÁVĚSNÉ ČEPY

8.1	Návěsné čepy třídy H50 (ISO 337) musí mít rozměry podle obrázku 18. Obrázek 18 Rozměry návěsných čepů třídy H50

8.2	Návěsné čepy musí vyhovět při zkouškách popsaných v bodě 3.9 přílohy 6.

9.   ZÁKLADNÍ DESKY TOČNIC

9.1	Základní desky točnic třídy J musí mít kruhové montážní otvory umístěné podle obrázku 16a, jsou-li určené pro normalizované točnice. Avšak montážní otvory musí mít průměr 17 mm + 2,0 mm/– 0,0 mm. Otvory musí být kruhové, NIKOLI štěrbinové (viz obrázek 16a).

9.2	Základní desky pro normalizované točnice musí být vhodné pro nucené řízení návěsů (pomocí řídicích klínů). Základní desky pro nenormalizované točnice, které se nehodí pro nucené řízení návěsu, musí být příslušně označeny.

9.3	Základní desky pro točnice musí vyhovět při zkouškách popsaných v bodě 3.8 přílohy 6.

10.   PŘIPOJENÍ POMOCÍ HÁKU

10.1   Obecné požadavky pro připojení pomocí háku třídy K:

10.1.1

Všechna spojovací zařízení pomocí háku třídy K musí vyhovět zkouškám uvedeným bodě 3.5. přílohy 6 a musí být vhodná pro charakteristické hodnoty uvedené v tabulce 13.

10.1.2

Spojovací zařízení pomocí háku třídy K musí mít rozměry uvedené na obrázku 19 a v tabulce 12. Třída K1 až K4 jsou neautomatická spojovací zařízení určená pouze pro použití na přívěsech nepřesahujících maximální přípustnou hmotnost 3,5 t a třída KA1 až KA3 jsou automatická spojovací zařízení. Obrázek 19 Rozměry a rozsah pohybu připojení pomocí háku třídy K

10.1.3

Připojení pomocí háku musí být použito pouze s toroidálními oky ojí a při použití s toroidálním okem oje třídy L musí mít spojovací zařízení třídy K rozsah pohybu uvedený v bodě 10.2 této přílohy.

10.1.4

Spojovací zařízení pomocí háku třídy K se musí používat s toroidálním okem poskytujícím minimální volný prostor nebo volný pohyb v rozsahu 3 mm a maximální volný prostor 5 mm, je-li nové. Vhodná oka ojí musí být udána výrobcem spojovacího zařízení ve formuláři sdělení uvedeném v příloze 1.

10.2   Spojovací zařízení třídy K, jsou-li použita s toroidálním okem třídy L, přičemž nejsou přimontována k vozidlu, musí mít následující nesimultánní úhly pohyblivosti – viz též obrázek 19:

10.2.1

± 90° vodorovně okolo svislé osy spojovacího zařízení;

10.2.2

± 40° svisle okolo vodorovné příčné osy spojovacího zařízení;

10.2.3

± 20° axiální otáčení okolo vodorovné podélné střednice spojovacího zařízení.

10.3   Automatická spojovací zařízení pomocí háku třídy K musí mít hubici konstruovanou tak, aby do spojovacího zařízení zaváděla oko oje.

10.4   Zajištění proti neúmyslnému rozpojení:

Spojovací zařízení musí být v uzavřené poloze zajištěno dvěma mechanickými zajišťovacími zařízeními s tvarovým spojem, z nichž jedno musí zůstat v činnosti, jestliže druhé selže.

Poloha, kdy je spojovací zařízení uzavřeno a zajištěno, musí být navenek zřetelně indikována mechanickým zařízením. Polohu indikačního zařízení musí být možno ověřit hmatem, např. za tmy.

Mechanické zařízení musí indikovat vykonání jistících úkonů oběma zajišťovacími zařízeními (podmínka je splněna, pouze jsou-li zajištěna právě obě zařízení).

Avšak postačí indikace vykonání jistícího úkonu pouze jednoho zajišťovacího zařízení v případě, že jistící úkon druhého zajišťovacího zařízení je součástí vlastní konstrukce.

10.5   Ruční páky

Ruční páky musí mít vhodnou konstrukci pro snadné používání, se zaobleným koncem. Spojovací zařízení nesmí mít v blízkosti ruční páky žádné ostré hrany nebo místa s možností přiskřípnutí, která by mohla vést k poranění při spojování. Síla potřebná k rozpojení spojovacího zařízení, měřená bez oka oje, nesmí být větší než 250 N ve směru kolmém ke směru pracovního pohybu ruční páky.

Tabulka 12

Rozměry spojovacích zařízení pomocí háku třídy K (viz obrázek 19)

Třída	K1	K2	K3	K4	KA1	KA2	KA3	Poznámky
e1	—	83	83	120	120	140	160	± 0,5
e2	—	56	56	55	55	80	100	± 0,5
e3	90	—	—	—	—	—	—	± 0,5
d2	17	10,5	10,5	15	15	17	21	H13
c	3	3	3	3	3	3	3	Min
f	130	175	175	180	180	200	200	Max
g	100	100	100	120	120	140	200	Max
a	45	45	45	45	45	45	45	+ 1,6/– 0,0
L1	120	120	120	120	250	300	300	Max
L2	74	74	63	74	90	90	90	Max
L3	110	130	130	150	150	200	200	Max

Tabulka 13

Charakteristické hodnoty spojovacích zařízení pomocí háku třídy K

Třída	K1	K2	K3	K4	KA1	KA2	KA3
D kN	17	20	20	25	70	100	130
Dc kN	—	—	17	20	54	70	90
S kg	120	120	200	250	700	900	1 000
V kN	—	—	10	10	18	25	35

11.   SPOJOVACÍ ZAŘÍZENÍ PRO VYBRANÉ OJE – TŘÍDA T

11.1	Spojovací zařízení pro vybrané oje třídy T jsou určena pro použití na zvláštních soupravách vozidel, například u vozidel pro dopravu automobilů. Tato vozidla mají speciální konstrukci a mohou vyžadovat zvláštní a neobvyklé umístění spojovacího zařízení.

11.2	Spojovací zařízení třídy T musí být omezena na použití s přívěsy s nápravami uprostřed a toto omezení bude uvedeno ve formuláři sdělení podle přílohy 1.

11.3	Spojovací zařízení třídy T musí být schvalována jako sobě odpovídající dvojice a nesmí být možné oddělit spojovací zařízení jinde než v dílně pomocí nástrojů, které nejsou součástí běžné výbavy vozidla.

11.4	Obsluha spojovacích zařízení třídy T nesmí být samočinná.

11.5	Spojovací zařízení třídy T musí splňovat příslušné požadavky zkoušek uvedené v bodě 3.3 přílohy 6, s výjimkou bodu 3.3.4.

11.6

Spojovací zařízení nenamontované na vozidlo, ale sestavené, musí umožňovat následující minimální a simultánní úhly pohybu, a to ve stejné obvyklé poloze, jako když je namontované na vozidlo; 11.6.1 ± 90° vodorovně okolo svislé osy; 11.6.2 ± 8° svisle okolo vodorovné příčné osy; 11.6.3 ± 3° axiální otáčení okolo vodorovné podélné osy.

12.   ZAŘÍZENÍ PRO DÁLKOVOU INDIKACI A DÁLKOVÉ OVLÁDÁNÍ

12.1   Obecné požadavky

Zařízení pro dálkovou indikaci a dálkové ovládání jsou přípustná pouze na automatických spojovacích zařízeních třídy C50-X a G50-X.

Zařízení pro dálkovou indikaci a dálkové ovládání nesmějí bránit minimálnímu volnému pohybu připojeného oka oje nebo připojeného návěsu. Musí být trvale spojena s vozidlem.

Všechna zařízení pro dálkovou indikaci nebo dálkové ovládání se podrobují celému rozsahu zkoušek a schvalování spojovacího zařízení spolu se všemi částmi ovládacích a převodových zařízení.

12.2   Dálková indikace

12.2.1

Při automatickém způsobu spojování musí zařízení pro dálkovou indikaci opticky indikovat uzavřený stav zajištěný oběma uzávěry spojovacího zařízení podle bodu 12.2.2. Kromě toho může být otevřený stav indikován podle bodu 12.2.3. Zařízení pro dálkovou indikaci se musí samočinně uvést do chodu a seřídit při každém otevření nebo uzavření spojovacího zařízení.

12.2.2

Změna z otevřeného do uzavřeného stavu zajištěného oběma uzávěry musí být indikována zeleným optickým signálem.

12.2.3

Pro indikaci otevřené a/nebo nezajištěné polohy se použije červený optický signál.

12.2.4

V případě indikace ukončení automatického postupu spojování musí dálkový indikátor reagovat pouze tehdy, dosáhne-li návěsný čep konečné polohy zajištěné oběma uzávěry.

12.2.5

Při poruše v systému dálkové indikace nesmí indikátor během postupu spojování signalizovat uzavřený a zajištěný stav, jestliže návěsný čep nedosáhl své konečné polohy.

12.2.6

Při rozpojení jednoho z obou zajišťovacích zařízení musí zelený optický signál zhasnout a musí se rozsvítit červený optický signál (je-li namontován).

12.2.7

Mechanické indikátory umístěné přímo na spojovacím zařízení musí zůstat zachovány.

12.2.8

S cílem zajistit, aby při běžné jízdě nebyl řidič rozptylován, musí být možnost vypnutí zařízení pro dálkovou indikaci, které se však musí samočinně opět uvést do chodu při dalším otevření a zavření spojovacího zařízení – viz bod 12.2.1.

12.2.9

Ovládače a indikátory zařízení pro dálkovou indikaci musí být umístěny v zorném poli řidiče a musí být trvale a zřetelně rozpoznatelné.

12.3   Dálkové ovládání

12.3.1

Při použití dálkového ovládání definovaného v bodu 2.8 tohoto předpisu musí být rovněž použito zařízení pro dálkovou indikaci popsané v bodu 12.2, které musí alespoň indikovat otevřený stav spojovacího zařízení.

12.3.2

Pro otevření nebo uzavření spojovacího zařízení pomocí dálkového ovládání musí být na vozidle k tomu účelu určené spínací zařízení (tj. hlavní spínač, páka nebo ventil). Není-li tento hlavní spínač umístěn v kabině řidiče, nesmí být na místě, které je volně přístupné neoprávněným osobám, nebo musí být uzamykatelné. Ovládání spojovacího zařízení z kabiny řidiče musí být možné jen tehdy, je-li vyloučen neúmyslný zásah, například při úkonu vyžadujícím použití obou rukou. Musí být možnost přesvědčit se, zda otevření spojovacího zařízení dálkovým ovládáním bylo ukončeno, či nikoli.

12.3.3

Jestliže se při dálkovém ovládání spojovací zařízení otevírá působením vnější síly, musí být řidiči vhodným způsobem indikovány podmínky, za nichž tato vnější síla na spojovací zařízení působí. Nutnost této indikace odpadá, působí-li vnější síla jen během činnosti dálkového ovládání.

12.3.4

Je-li ovládač otevírání spojovacího zařízení pomocí dálkového ovládání umístěn na vozidle zvenčí, musí být možno pozorovat prostor mezi spojenými vozidly, nesmí však být nutno vstupovat do tohoto prostoru za účelem ovládání tohoto zařízení.

12.3.5

Jednotlivá chyba při ovládání nebo výskyt jediné poruchy v systému nesmí mít za následek náhodné otevření spojovacího zařízení při běžné jízdě. Veškeré poruchy v systému musí být buď přímo indikovány, nebo musí být bezprostředně patrné při příštím ovládacím úkonu, např. selháním funkce.

12.3.6

V případě poruchy dálkového ovládání musí být ve stavu nouze možné otevřít spojovací zařízení nejméně jedním jiným způsobem. Je-li zapotřebí použít k tomu nářadí, musí být toto nářadí v soupravě nářadí na vozidle. Požadavky bodu 3.6 této přílohy se nevztahují na ruční páky určené výhradně k otevření spojovacího zařízení ve stavu nouze.

12.3.7

Ovládače a indikátory zařízení pro dálkové ovládání musí být trvale a zřetelně rozpoznatelné.

PŘÍLOHA 6

Zkoušení mechanických spojovacích zařízení nebo částí

1.   OBECNÉ POŽADAVKY NA ZKOUŠKY

1.1

Vzorky spojovacích zařízení se podrobují pevnostní i funkční zkoušce. Fyzické zkoušky se musí provádět ve všech možných případech, ale není-li uvedeno jinak, schvalovací orgán nebo technická zkušebna může od fyzické pevnostní zkoušky upustit, jestliže jednoduchá konstrukce určitého dílu umožňuje ověřit jeho pevnost teoreticky. Teoretické ověření lze provést pro stanovení nejméně příznivého případu. V každém případě musí teoretické ověření zajistit výsledky stejné kvality jako dynamické nebo statické zkoušky. V případě pochybností jsou rozhodující výsledky fyzických zkoušek. Viz též bod 4.8 tohoto předpisu.

1.2	Pevnost spojovacích zařízení se ověřuje dynamickou zkouškou (zkouškou životnosti). V určitých případech mohou být nutné některé doplňkové statické zkoušky (viz bod 3 této přílohy).

1.3	Při dynamických zkouškách (s výjimkou zkoušky podle bodu 3.10 této přílohy) se používá přibližně sinusové zatížení (střídavé a/nebo pulzující) s počtem zatěžovacích cyklů příslušným pro daný materiál. Při zkoušce nesmějí vzniknout trhliny nebo lomy.

1.4

Při předepsaných statických zkouškách se připouští jen malá trvalá deformace. Není-li uvedeno jinak, trvalá plastická deformace po uvolnění nesmí být větší než 10 % maximální deformace měřené v průběhu zkoušky. V případě, že měření deformace v průběhu zkoušky vystavuje testovací přístroj riziku, pak za předpokladu, že stejný parametr je ověřován při jiných zkouškách, například dynamických, může být od této části statické zkoušky upuštěno.

1.5

Základem pro volbu zatížení při dynamických zkouškách je vodorovná složka síly v podélné ose vozidla a svislá složka síly. Vodorovné složky síly kolmé k podélné ose vozidla a momenty se neberou v úvahu, jestliže jsou jen málo významné. Toto zjednodušení se neuplatní na zkušební postup podle bodu 3.10 této přílohy. Jestliže konstrukce spojovacího zařízení nebo jeho připevnění k vozidlu nebo připevnění doplňkových systémů (např. stabilizátorů, spojovacích systémů pro krátké spojení atd.) vyvolává vznik dalších sil nebo momentů, může schvalovací orgán nebo technická zkušebna vyžadovat doplňující zkoušky. Vodorovná složka síly v podélné ose vozidla je představována teoreticky určenou referenční silou, hodnotou D nebo Dc. Svislá složka síly, pokud přichází v úvahu, je představována statickým svislým zatížením S, jež působí v bodě spojení, a předpokládaným svislým zatížením V nebo statickým svislým zatížením U v případě točnic.

1.6	Charakteristické hodnoty D, Dc, S, V a U, na nichž jsou zkoušky založeny a které jsou definovány v bodě 2.11 tohoto předpisu, se převezmou z informací výrobce uvedených v žádosti o udělení schválení typu – viz formulář sdělení v přílohách 1 a 2.

1.7	Zajišťovací zařízení, které se udržuje ve své poloze silou pružiny, musí zůstat ve své zajištěné poloze, je-li vystaveno síle působící v nejméně příznivém směru a rovné trojnásobku hmotnosti zajišťovacího mechanismu.

2.   ZKUŠEBNÍ POSTUPY

V případě použití zkušebního postupu podle bodu 3.10 této přílohy se neuplatní body 2.1, 2.2, 2.3 a 2.5.

2.1

Při dynamických a statických zkouškách se vzorek upne do vhodného zkušebního zařízení s vhodným způsobem aplikace zatížení, aby na něj vedle stanoveného zkušebního zatížení nepůsobily žádné další síly nebo momenty. Při zkouškách se střídavým zatížením se směr působícího zatížení nesmí odchýlit od stanoveného směru o více než ± 1°. Při zkouškách s pulzujícím nebo statickým zatížením je nutno nastavit úhel působení maximálního zatížení. Zpravidla je k tomu zapotřebí kloub v místě působení zatížení (tj. v bodě spojení) a další kloub v přiměřené vzdálenosti.

2.2

Frekvence při zkoušce nesmí být větší než 35 Hz. Zvolená frekvence musí mít dostatečný odstup od rezonančních frekvencí zkušebního zařízení, včetně zkoušeného vzorku. Při asynchronní zkoušce musí být rozdíl mezi frekvencemi obou složek zatížení přibližně 1 %, nejvýše 3 %. U spojovacích zařízení vyrobených z oceli je počet zatěžovacích cyklů 2 × 106. U spojovacích zařízení vyrobených z jiných materiálů než z oceli může být zapotřebí větší počet zatěžovacích cyklů. Přítomnost trhlin se zjišťuje v průběhu zkoušky kapilární metodou s barevnou indikací nebo jinou rovnocennou metodou.

2.3	U zkoušek s pulzujícím zatížením se hodnota zkušebního zatížení pohybuje mezi maximálním zatížením a nižším, minimálním zatížením, jež nesmí být větší než 5 % maximálního zatížení, není-li zvláštními požadavky na zkoušení stanoveno jinak.

2.4	U statických zkoušek, s výjimkou zvláštních zkoušek požadovaných podle bodu 3.2.3 této přílohy, musí zkušební zatížení působit plynule a rychle a musí se udržovat po dobu nejméně 60 sekund.

2.5

Spojovací zařízení nebo části se při zkoušce zpravidla připevňují ke zkušebnímu zařízení co nejtužším způsobem a ve skutečné poloze, v které budou užívána na vozidle. Použijí se připevňovací zařízení určená výrobcem nebo žadatelem o schválení; jedná se o zařízení, která jsou určena k připevnění spojovacího zařízení na vozidlo a/nebo která mají shodné mechanické vlastnosti.

2.6

Spojovací zařízení nebo části je nutno zkoušet ve stavu, v jakém jsou určena k použití v silničním provozu. Avšak na přání výrobce a se souhlasem technické zkušebny mohou být pružné členy odpojeny, jestliže je to nezbytné s ohledem na postup zkoušky a nezpůsobí-li tento postup zkreslení výsledku zkoušky oproti skutečným podmínkám. Pružné členy, které se vlivem tohoto zrychleného postupu zkoušky přehřály, mohou být v průběhu zkoušky nahrazeny. Zkušební zatížení může být aplikováno pomocí zvláštních zařízení prostých vůle.

3.   ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY NA ZKOUŠENÍ

V případě použití zkušebního postupu podle bodu 3.10 této přílohy se neuplatní požadavky bodů 3.1.1 až 3.1.6.

3.1   Spojovací koule s držákem

3.1.1   U mechanických spojovacích zařízení s koulí se rozeznávají tyto druhy:

i)	spojovací koule z jednoho kusu, včetně zařízení s nezaměnitelnými snímatelnými spojovacími koulemi (viz obrázky 20a a 20b),

ii)	spojovací koule skládající se z více částí, které lze odmontovat (viz obrázky 20c, 20d a 20e),

iii)	držáky pro spojovací koule bez namontované koule (viz obrázek 20f).

Obrázek 20

Uspořádání držáků pro spojovací koule

3.1.2   Základní zkouškou je zkouška životnosti. Zkušebním vzorkem je spojovací koule, dřík k této kouli a připevňovací části potřebné k montáži na vozidlo. Spojovací koule a držák se tuhým způsobem a ve skutečné poloze, v níž má být používána, připevní ke zkušebnímu zařízení umožňujícímu vytvářet střídavé zatížení.

3.1.3   Polohu bodů připevnění spojovací koule a držáku určí výrobce vozidla (viz bod 5.3.2 tohoto předpisu).

3.1.4   Zařízení předaná ke zkoušce musí mít všechny části a konstrukční detaily, které mohou ovlivnit pevnostní vlastnosti (např. desku pro elektrický konektor, případné značení atd.). Zkušební vzorek musí obsahovat všechny části, včetně bodů ukotvení nebo připevnění k vozidlu. Geometrická poloha spojovací koule a bodů připevnění spojovacího zařízení vůči vztažné přímce musí být určena výrobcem vozidla a uvedena ve zkušebním protokolu. Na zkušebním zařízení musí být reprodukovány všechny relativní polohy bodů ukotvení vzhledem ke vztažné přímce, o které je výrobce tažného vozidla povinen dodat výrobci tažného zařízení všechny potřebné informace.

3.1.5   Vzorek namontovaný na zkušebním zařízení se podrobí zkoušce střídavým zatěžováním působícím na spojovací kouli pod úhlem znázorněným na obrázcích 21 nebo 22.

Směr úhlu při zkoušce musí být určen svislým vztahem mezi vodorovnou vztažnou přímkou procházející středem koule a vodorovnou přímkou procházející nejvýše položeným z nejbližších bodů připevnění spojovacího zařízení, měřeno ve vodorovné rovině, k příčné svislé rovině procházející středem koule. Je-li přímka bodu připevnění nad vodorovnou vztažnou přímkou, provede se zkouška při úhlu α = + 15° ± 1°, a je-li pod touto čarou, provede se zkouška při úhlu α = – 15° ± 1° (viz obrázek 21). Body připevnění, které mají být vzaty v úvahu při určení úhlu pro zkoušku a které přenášejí hlavní tažné síly na strukturu tažného vozidla, musí odpovídat úhlům udaným výrobcem vozidla.

Tento úhel je zvolen tak, aby se bralo v úvahu svislé statické a dynamické zatížení a může být použit jen do přípustného statického svislého zatížení nejvýše:

S = 120 × D [N]

Je-li statické svislé zatížení větší než výše uvedený výpočet, musí být úhel za obou podmínek zvětšen na 20°.

Při dynamické zkoušce se použije zkušební zatížení:

Fhs res = ± 0,6 D

3.1.6   Jednotlivé druhy spojovacích zařízení (viz bod 3.1.1 této přílohy) se zkoušejí těmito způsoby:

3.1.6.1

Spojovací koule z jednoho kusu, včetně zařízení s nezaměnitelnými snímatelnými spojovacími koulemi (viz obrázky 20a a 20b). 3.1.6.1.1 Pevnostní zkouška zařízení znázorněných na obrázcích 20a a 20b se provede podle požadavků bodu 3.1.5. Obrázek 21 Úhly působení zkušebního zatížení Obrázek 22 Úhly působení zkušebního zatížení

3.1.6.2

Spojovací koule skládající se z částí, které lze odmontovat. Rozeznávají se tyto kategorie: a) držák a spojovací koule (viz obrázek 20c); b) držák a spojovací koule s podpěrou (viz obrázek 20d); c) držák se snímatelnou spojovací koulí (viz obrázek 20e); d) držák bez spojovací koule (viz obrázek 20f). 3.1.6.2.1 Pevnostní zkouška zařízení znázorněných na obrázcích 20c až 20f se provede podle požadavků bodu 3.1.5. Ve zkušebním protokolu se uvedou rozměry e a f, jež mohou mít výrobní toleranci ± 5. Zkouška držáku (viz obrázek 20f) se provede s namontovanou spojovací koulí (na podpěře). V úvahu se berou pouze výsledky, které se vztahují k držáku mezi body jeho připevnění a povrchem, k němuž je přimontována podpěra spojovací koule. Výrobní přípustná odchylka rozměrů e a f je ± 5 mm. Tyto rozměry určí výrobce spojovacího zařízení.

3.1.6.3

Spojovací zařízení s proměnlivými rozměry e a f pro snímatelné a zaměnitelné spojovací koule – viz obrázek 22. 3.1.6.3.1 Pevnostní zkoušky těchto držáků se provedou podle požadavků bodu 3.1.5. 3.1.6.3.2 Jestliže se výrobce a schvalovací orgán nebo technická zkušebna dohodnou na uspořádání, které je nejméně příznivé, postačí zkouška tohoto jediného uspořádání. V ostatních případech se musí odzkoušet několik poloh koule zjednodušeným zkušebním programem podle bodu 3.1.6.3.3. 3.1.6.3.3 Při zjednodušeném zkušebním programu se hodnota f stanoví v intervalu mezi hodnotou fmin a hodnotou fmax, která nesmí být větší než 100 mm. Vzdálenost mezi koulí a podpěrou emax musí být 130 mm. S cílem prověřit veškeré možné polohy koule v poli daném vodorovnou vzdáleností od povrchu připevnění a svislým intervalem f (fmin až fmax), zkoušejí se dvě zařízení: i) jedno s koulí v horní poloze (fmax) a ii) jedno s koulí v dolní poloze (fmin). Úhel působení zkušebního zatížení bude kladný nebo záporný v závislosti na vztahu vodorovné vztažné střednice koule k rovnoběžné přímce procházející nejvyšším a nejbližším připevňovacím bodem spojovacího zařízení. Úhly, které mají být použity, jsou znázorněny na obrázku 22.

3.1.7   V případě, kdy jsou snímatelné sestavy koulí připevněny pomocí upevňovacích zařízení jiných než šroubů, například pružinovými svorkami, a kdy aspekt spojovacího zařízení s mechanickým tvarovým spojem není v průběhu dynamické zkoušky ověřován, musí být zařízení podrobeno statické zkoušce působící na kouli nebo na spojovací zařízení s mechanickým tvarovým spojem v příslušném směru. Tam, kde spojovací zařízení s mechanickým tvarovým spojem udržuje kouli ve svislé poloze, musí v rámci statické zkoušky působit vzestupná svislá síla na kouli rovnající se hodnotě „D“. Tam, kde spojovací zařízení s mechanickým tvarovým spojem udržuje kouli pomocí příčné vodorovné konstrukce, musí v rámci statické zkoušky působit v tomto směru síla rovnající se 0,25 D. Spojovací zařízení s mechanickým tvarovým spojem nesmí selhat a nesmí dojít ke zprohýbání, které by mohlo mít pravděpodobně nepříznivý vliv na jeho funkci.

3.1.8   Body připojení u druhotného spojovacího zařízení uvedené v bodě 1.5 přílohy 5 musí snést vodorovné statické zatížení rovnající se 2D s maximem 15 kN. V případě samostatného bodu připojení pro lanko rozpojovací brzdy musí tento bod snést vodorovné statické zatížení rovnající se D.

3.2   Spojovací hlavice

3.2.1   Základní zkouškou je zkouška životnosti se střídavým zkušebním zatížením, po níž následuje statická zkouška (zkouška zdviháním) stejného zkušebního vzorku.

3.2.2   Při dynamické zkoušce spojovací hlavice se použije spojovací koule třídy A dostatečné pevnosti. Na zkušebním zařízení musí být spojovací hlavice a spojovací koule uspořádány podle pokynů výrobce a rovněž způsobem, který odpovídá jejich připevnění na vozidle při běžném provozu. Není přípustné, aby vedle zkušebního zatížení působily na vzorek další síly. Zkušební zatížení se aplikuje podél přímky procházející středem koule a skloněné směrem dozadu dolů pod úhlem 15° (viz obrázek 23). Při zkoušce životnosti se na zkušební vzorek působí zkušebním zatížením:

Fhs res w = ± 0,6 D

Pokud maximální přípustné statické svislé zatížení S přesáhne 120 D, musí se úhel při zkoušce zvýšit na 20°.

Obrázek 23

Dynamická zkouška

3.2.3   Musí se též provést statická zkouška oddělení. Spojovací koule použitá při této zkoušce musí mít průměr 49,00 až 49,13 mm, aby představovala opotřebenou spojovací kouli. Síla Fa působí kolmo na příčnou i podélnou střední osu spojovací hlavice a plynule a rychle se zvýší na hodnotu:

Fa = g (C + S/1 000) kN,

na níž se pak udržuje po dobu 10 sekund.

Spojovací hlavice se nesmí od koule oddělit a na jejích součástech nesmí vzniknout trvalá deformace, která by mohla nepříznivě ovlivnit její funkční způsobilost.

3.3   Zařízení pro připojení oje a připevňovací mezičleny

3.3.1   Zkušební vzorek se podrobí zkoušce životnosti. Spojovací zařízení musí mít všechny připevňovací části potřebné k jeho montáži na vozidlo. Všechna zařízení, která jsou namontována mezi zařízení pro připojení oje a rám vozidla (tj. připevňovací mezičleny), se musí zkoušet stejnými silami jako spojovací zařízení. Při zkoušení připevňovacích mezičlenů určených pro normalizovaná zařízení pro připojení oje se aplikuje svislé zatížení v takové vodorovné vzdálenosti od svislé roviny procházející body připevnění, jaká odpovídá poloze odpovídajícího normalizovaného spojovací zařízení.

3.3.2   Zařízení pro připojení oje určená pro výkyvné oje (S = 0)

Dynamická zkouška se provede s vodorovným střídavým zatížením velikosti Fhw= ± 0,6 D působícím podél přímky, která je rovnoběžná s vozovkou, ve střední podélné rovině tažného vozidla a která prochází středem spojovacího čepu.

3.3.3   Zařízení pro připojení oje určená pro přívěsy s nápravami uprostřed (S > 0).

3.3.3.1

Přívěsy s nápravami uprostřed o hmotnosti do 3,5 t včetně: Zařízení pro připojení oje určená k připojení přívěsů s nápravami uprostřed o hmotnosti do 3,5 t včetně se zkoušejí stejným způsobem jako spojovací koule s držáky popsané v bodě 3.1 této přílohy.

3.3.3.2

Přívěsy s nápravami uprostřed o hmotnosti větší než 3,5 t: Vzorek se podrobí asynchronní zkoušce na únavu se zkušebním zatížením působícím ve vodorovném a svislém směru. Vodorovné zatížení působí podél přímky, která je rovnoběžná s vozovkou, ve střední podélné rovině tažného vozidla a prochází středem spojovacího čepu. Svislé zatížení bude kolmé na vodorovné zatížení a bude působit po podélné střednici spojovacího čepu. Na zkušebním zařízení musí být zařízení pro připojení oje a oko oje uspořádána podle montážního návodu výrobce způsobem, který odpovídá jejich předpokládanému připevnění na vozidle. Použijí se tato zkušební zatížení: Tabulka 14 Zkušební zatížení Zkušební zatížení Střední hodnota (kN) Amplituda (kN) Vodorovné zatížení 0 ± 0,6 Dc (viz pozn.) Svislé zatížení S × g/1 000 ± 0,6 V (viz pozn.) Poznámka: V případě spojovacích zařízení pro vybrané oje třídy T musí být tyto hodnoty sníženy na ± 0,5Dc a ± 0,5V. Svislá a vodorovná složka mají sinusový tvar a působí asynchronně, přičemž rozdíl mezi jejich frekvencemi musí být od 1 % do 3 %.

3.3.4   Statická zkouška uzávěru spojovacího čepu

U zařízení pro připojení oje je též třeba zkoušet uzavření a všechna zajišťovací zařízení statickou silou velikosti 0,25 D působící ve směru otevírání. Při zkoušce nesmí dojít k otevření uzávěru a k poškození. U válcových spojovacích čepů postačuje zkušební síla 0,1 D.

3.4   Oka ojí

3.4.1   Oka ojí se podrobují stejným dynamickým zkouškám jako zařízení pro připojení oje. Oka ojí určená pouze pro přívěsy s výkyvnými ojemi, které dovolují volný pohyb ve svislé rovině, se zkoušejí se střídavým zatížením, jak je popsáno v bodě 3.3.2. Oka ojí určená též pro přívěsy s nápravami uprostřed se v případě přívěsů hmotnosti C do 3,5 t včetně zkoušejí stejným způsobem jako spojovací hlavice ke spojovacím koulím (bod 3.2) a stejným způsobem jako zařízení pro připojení oje (bod 3.3.3.2) v případě přívěsů s nápravami uprostřed o hmotnosti C větší než 3,5 t.

3.4.2   Toroidální oka třídy L musí být zkoušena stejně jako normalizovaná oka ojí.

3.4.3   Oka ojí se musí zkoušet takovým způsobem, aby střídavé zatížení působilo na části, kterými je oko oje připevněno k oji. Všechny pružné mezičleny musí být zablokovány.

3.5   Spojovací zařízení pomocí háku

3.5.1   Spojovací zařízení pomocí háku třídy K musí vyhovět dynamické zkoušce uvedené v bodě 3.5.2 této přílohy.

3.5.2   Dynamická zkouška:

3.5.2.1

Dynamická zkouška s pulzujícím zatížením se provádí na toroidálních okách třídy L a spojovacím zařízení namontovaném tak, jako by bylo namontované na vozidle, se všemi nezbytnými částmi pro montáž na vozidle. Avšak se souhlasem schvalovacího orgánu nebo technické zkušebny mohou být pružné členy odpojeny.

3.5.2.2

U spojovacího zařízení pomocí háku určeného pro použití u přívěsů s výkyvnými ojemi, kde svislé zatížení působící na spojovací zařízení S je nulové, působí zkušební zatížení vodorovně a simuluje sílu v tahu na háku v rozmezí 0,05 D a 1,00 D.

3.5.2.3

U spojovacího zařízení pomocí háku určeného pro použití u přívěsů s nápravami uprostřed bude zkušební zatížení představovat výslednici vodorovného a svislého zatížení na spojovací zařízení a bude působit pod úhlem -α, tj. zepředu shora dozadu dolů (viz obrázek 21), rovnajícím se vypočtenému úhlu výslednice mezi vodorovným a svislým zatížením na spojovací zařízení. Zatížení Fhs res se vypočítá takto: kde a

3.5.2.4

Zatížení se bude pohybovat mezi 0,05 Fhs res a 1,00 Fhs res.

3.5.3   Statická zkouška zajišťovacího zařízení

U spojovacích zařízení pomocí háku je též třeba zkoušet uzavření a všechna zajišťovací zařízení statickou silou velikosti 0,25 D působící ve směru otevírání. Při zkoušce nesmí dojít k otevření uzávěru a k poškození.

3.6   Oje

3.6.1   Oje se zkoušejí stejným způsobem jako oka ojí (viz bod 3.4). Schvalovací orgán nebo technická zkušebna může od zkoušky na únavu upustit, jestliže jednoduchá konstrukce určité části umožňuje ověřit její pevnost teoreticky. Konstrukční zatížení pro teoretické ověření pevnosti oje přívěsu s nápravami uprostřed o hmotnosti C do 3,5 t včetně se převezme z normy ISO 7641/1:1983. Konstrukční zatížení pro teoretické ověření pevnosti ojí pro přívěsy s nápravami uprostřed o hmotnosti C větší než 3,5 t se vypočítá podle vztahu:

Fsp = (g × S/1 000) + V

kde amplituda síly V je udána v bodě 2.11.4 tohoto předpisu.

Pro přívěsy o celkové hmotnosti C větší než 3,5 t se berou v úvahu přípustné hodnoty namáhání na základě konstrukčního zatížení podle bodu 5.3. normy ISO 7641/1:1983. V případě prohnutých ojí (např. tvaru S) a ojí plných přívěsů se bere v úvahu vodorovná složka síly Fhp = 1,0 × D.

3.6.2   U ojí plných přívěsů s volným pohybem ve svislé rovině se vedle zkoušek na únavu nebo teoretického ověření pevnosti musí ověřit odolnost ve vzpěru buď teoretickým výpočtem s konstrukčním zatížením 3,0 × D, nebo zkouškou na vzpěr se zatížením 3,0 × D. Při výpočtu musí přípustná namáhání odpovídat bodu 5.3 normy ISO 7641/1:1983.

3.6.3   V případě řízených náprav je nutno ověřit pevnost v ohybu buď výpočty, nebo zkouškou ohybem. Působí se vodorovnou boční statickou silou ve středu místa spojení. Velikost této síly se volí tak, aby okolo středu přední nápravy vznikl moment velikosti 0,6 × Av × g (kNm). Přípustná namáhání musí odpovídat bodu 5.3 normy ISO 7641/1:1983.

Avšak v případě, kdy řízené nápravy tvoří dvojitou, tandemovou jednotku (řízený podvozek) musí být tento moment zvýšen na 0,95 × Av × g (kNm).

3.7   Točnice

3.7.1   Základními pevnostními zkouškami jsou dynamická zkouška a statická zkouška (zkouška zdviháním). Točnice určené k nucenému řízení návěsů se podrobují doplňkové statické zkoušce (zkoušce ohybem). Při zkouškách musí být točnice opatřena všemi částmi potřebnými k jejímu připevnění na vozidlo. Způsob namontování musí být totožný se způsobem, který se pak použije na vozidle. Použití metody výpočtu jako alternativy fyzické zkoušky není přípustné.

3.7.2   Statické zkoušky

3.7.2.1

U normalizovaných točnic konstruovaných ke spojení s řídicím klínem nebo podobným zařízením pro nucené řízení návěsů (viz bod 2.7 tohoto předpisu) se musí ověřit dostatečná pevnost statickou zkouškou ohybem v pracovním rozsahu zařízení pro nucené řízení za současného působení zatížení působícího na točnici. Maximálním přípustným zatížením točnice U se působí svisle na spojovací zařízení v jeho provozní poloze prostřednictvím tuhé desky dostatečně velké, aby zařízení úplně překryla. Výslednice působícího zatížení musí procházet středem vodorovného kloubového uložení točnice. Současně se působí na vodicí plochy pro návěsný čep vodorovnou příčnou silou představující sílu potřebnou k nucenému řízení návěsu. Velikost této síly a směr, ve kterém působí, se volí tak, aby okolo osy návěsného čepu vznikl moment velikosti 0,75m × D. Moment se vyvodí silou působící na rameni páky dlouhém 0,5 ± 0,1 m. Připouští se trvalá plastická deformace do 0,5 % všech jmenovitých rozměrů. Při zkoušce nesmějí vzniknout trhliny.

3.7.2.2

Všechny točnice se musí podrobit statické zkoušce zdviháním. Při zdvihací síle velikosti do Fa = g.U nesmí dojít k většímu trvalému ohybu desky točnice než 0,2 % její šířky. U normalizovaných točnic třídy G50 a u srovnatelných točnic pro stejný průměr návěsného čepu nesmí působením zdvihací síly Fa = g × 2,5 U dojít k oddělení návěsného čepu od točnice. U nenormalizovaných točnic s průměrem návěsného čepu větším než 50 mm, například točnice s návěsným čepem o průměru 90 mm, musí být zdvihací síla: Fa = g × 1,6 U s minimální hodnotou 500 kN. Tato síla se vyvodí pákou, jejíž jeden konec dosedá na desku točnice a druhý konec ve vzdálenosti 1,0 m až 1,5 m od osy návěsného čepu se zdvihá – viz obrázek 24. Rameno páky musí svírat se směrem vstupu návěsného čepu do točnice úhel 90o. Zkouška se provede pro nejméně příznivý případ, je-li jasně patrný. Není-li snadné nejméně příznivý případ určit, rozhodne schvalovací orgán nebo technická zkušebna, z které strany se zkouška provede. Provádí se pouze jedna zkouška. Obrázek 24 Zkouška točnic zdviháním

3.7.3   Dynamická zkouška

Točnice se na zkušebním zařízení podrobí střídavému namáhání (asynchronní dynamické zkoušce) za současného působení vodorovného střídavého zatížení a svislého pulzujícího zatížení.

3.7.3.1

U točnic, které nejsou určeny k nucenému řízení návěsů, se použijí tato zatížení:   vodorovné: Fhw = ± 0,6 × D   svislé: FsO = g × 1,2 U   FsU = g × 0,4 U Obě tato zatížení působí ve střední podélné rovině vozidla, přičemž obě síly FsO a FsU procházejí středem kloubového uložení točnice. Svislé zatížení Fs se střídavě mění mezi krajními hodnotami + g × 1,2 U a + g × 0,4 U, a vodorovné zatížení mezi ± 0,6 D.

3.7.3.2

U točnic určených k nucenému řízení návěsů se použijí tato zatížení:   vodorovné: Fhw = ± 0,675 D   svislé: FsO a FsU jako v bodě 3.7.3.1. Přímky, v nichž tato zatížení působí, jsou uvedeny v bodě 3.7.3.1.

3.7.3.3

Při dynamických zkouškách točnic se mezi desku točnice a desku návěsu musí nanést vhodné mazivo, aby byl zajištěn součinitel tření nejvýše F = 0,15.

3.8   Základní desky točnic

Dynamické zkoušky točnic popsané v bodě 3.7.3 a statické zkoušky popsané v bodě 3.7.2 se musí též aplikovat na základní desky točnic. U základních desek postačí zkouška zdviháním jen na jedné straně. Zkouška musí vycházet ze stanovené maximální montážní výšky točnice, ze stanovené maximální konstrukční šířky a ze stanovené minimální konstrukční délky základní desky. Tato zkouška není nutná, jestliže se základní deska liší od konstrukce, která již byla vyzkoušena, pouze menší šířkou a/nebo větší délkou a menší celkovou výškou. Použití metody výpočtu jako alternativy fyzické zkoušky není přípustné.

3.9   Návěsné čepy návěsů

3.9.1   Vzorek se na zkušebním zařízení podrobí dynamické zkoušce střídavým namáháním. Zkouška návěsného čepu nesmí být spojena se zkouškou točnice. Při zkoušce musí zatížení působit také na připevňovací prvky potřebné k montáži návěsného čepu na návěs. Použití metody výpočtu jako alternativy fyzické zkoušky není přípustné.

3.9.2   Při dynamické zkoušce se na návěsný čep v provozní poloze aplikuje střídavé vodorovné zatížení Fhw = ± 0,6 D.

Přímka, v níž toto zatížení působí, prochází středem nejmenšího průměru válcové části návěsného čepu, který se u třídy H50 rovná 50,8 mm (viz příloha 5, obrázek 18).

3.10   Alternativní zkouška na únavu spojovacích koulí s držákem s hodnotou D ≤ 14 kN

Alternativně ke zkušebnímu postupu, který je popsán v bodě 3.1, mohou být spojovací koule s držákem s hodnotou D ≤ 14 kN zkoušeny podle následujících podmínek.

3.10.1   Úvod

Níže popsaná zkouška životnosti spočívá ve zkoušce s víceosým zatížením ve třech směrech, přičemž síly působí současně a jsou definovány maximální amplitudy a charakteristika srovnávající účinky na únavu (hodnota měrného zatížení je v souladu s níže uvedenou definicí).

3.10.2   Požadavky zkoušek

3.10.2.1

Definice hodnoty měrného zatížení (load intensity value, LIV) Hodnota měrného zatížení je skalární hodnota, která představuje závažnost jednoho časového průběhu zatížení s ohledem na únavovou životnost (totožná se součtem poškození). Kumulace poškození se vyjádří pomocí základního Minerova lineárního pravidla. Pro jeho určení se použijí amplitudy zatížení a počet opakování každé amplitudy (nezohlední se účinky středních zatížení). Křivka S-N (Basquinova křivka) představuje amplitudy zatížení ve vztahu k počtu cyklů (SA,i ve vztahu k Ni). Křivka má konstatní směrnici k ve dvojitém logaritmickém diagramu (tj. každá amplituda / vyvíjená zkušební síla SA,i se vztahuje k omezenému počtu cyklů Ni). Křivka představuje teoretické omezení únavy pro analyzovanou konstrukci. Časový průběh zatížení se vyjádří v diagramu párových rozkmitů (range-pair diagram) jako závislost amplitud zatížení na počtu cyklů zatížení (SA,i ve vztahu k ni). Součet poměrů ni/Ni pro všechny zjištěné úrovně amplitud SA,i se rovná hodnotě měrného zatížení.

3.10.2.2

Požadované hodnoty měrného zatížení a maximální amplitudy Musí se zohlednit tento systém souřadnic: osa x : podélný směr/proti směru jízdy vozidla osa y : vpravo vzhledem ke směru jízdy osa z : svislý směr vzhůru Časový průběh zatížení může být vyjádřen podle mezilehlých poloh vycházejících z hlavních směrů (x, y, z), přičemž se použijí tyto vztahy (α = 45°; α’ = 35,2°):   Fxy(t) = Fx(t) × cos(α) + Fy(t) × sin(α)   Fxz(t) = Fx(t) × cos(α) + Fz(t) × sin(α)   Fyz(t) = Fy(t) × cos(α) + Fz(t) × sin(α)   Fxyz(t) = Fxy(t) × cos(α’) + Fz(t) × sin(α’)   Fxzy(t) = Fxz(t) × cos(α’) – Fz(t) × sin(α’)   Fyzx(t) = Fyz(t) × cos(α’) – Fx(t) × sin(α’) Hodnoty měrného zatížení vyjádřené pro každý směr (rovněž pro kombinované směry) se vypočítají jako součet poměrů ni/Ni pro všechny zjištěné úrovně amplitud v příslušném směru. Aby se prokázala únavová životnost zařízení ke schválení typu, musí být při zkoušce životnosti dosaženo alespoň těchto hodnot měrného zatížení:   LIV (1 kN ≤ D ≤ 7 kN) LIV (7 kN < D ≤ 14 kN) LIVx 0,0212 0,0212 LIVy lineární regrese mezi: D = 1 kN: 7,026 e-4; D = 7 kN: 1,4052 e-4 1,4052 e-4 LIVz 1,1519 e-3 1,1519 e-3 LIVxy lineární regrese mezi: D = 1 kN: 6,2617 e-3; D = 7 kN: 4,9884 e-3 4,9884 e-3 LIVxz 9,1802 e-3 9,1802 e-3 LIVyz lineární regrese mezi: D = 1 kN: 7,4988 e-4; D = 7 kN: 4,2919 e-4 4,2919 e-4 LIVxyz lineární regrese mezi: D = 1 kN: 4,5456 e-3; D = 7 kN: 3,9478 e-3 3,9478 e-3 LIVxzy lineární regrese mezi: D = 1 kN: 5,1977 e-3; D = 7 kN: 4,3325 e-3 4,3325 e-3 LIVyzx lineární regrese mezi: D = 1 kN: 4,5204 e-3; D = 7 kN: 2,9687 e-3 2,9687 e-3 Za účelem odvození časového průběhu zatížení, které vychází z výše uvedeného měrného zatížení, musí být sklon k = 5 (viz definice v bodě 3.10.2.1). Basquinova křivka musí procházet bodem s amplitudou SA = 0,6 × D a počtem cyklů N = 2 × 106. Statické svislé zatížení S (definované v bodě 2.11.3 tohoto předpisu) na spojovacím zařízení, udané výrobcem, se připočte ke svislému zatížení. V průběhu zkoušky by maximální amplitudy neměly přesáhnout tyto hodnoty:   Podélně Fx [–] Příčně Fy [–] Svisle Fz [–] Maximum + 1,3 × D + 0,45 × D + 0,6 × D + S Minimum – 1,75 × D – 0,45 × D – 0,6 × D + S Na těchto internetových stránkách je k dispozici příklad časového průběhu, který splňuje uvedené požadavky: http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29grrf/grrf-reg55.html

3.10.3   Podmínky zkoušky

Spojovací zařízení se namontuje na pevný zkušební přípravek nebo na vozidlo. Pokud jde o třírozměrný signál závislosti na čase, musí působit tři akční členy za účelem současného působení a kontroly silových složek Fx (podélná), Fy (příčná) a Fz (svislá). V ostatních případech mohou být počet a umístění akčních členů vybrány dohodou mezi výrobcem a technickými zkušebnami. V každém případě však musí být možné pomocí zkušební soustavy současně vyvíjet nezbytné síly, aby byly splněny požadavky na hodnoty měrného zatížení stanovené v bodě 3.10.2.2.

Všechny šrouby musí být dotaženy momentem určeným výrobcem.

3.10.3.1   Spojovací zařízení namontované na tuhém rámu

Během působení maximálních a minimálních sil Fx, Fy a Fz i každé z nich jednotlivě na místo spojení nesmí být místa připevnění spojovacího zařízení dále než 1,5 mm od referenčního bodu pro „0-zatížení“.

3.10.3.2   Spojovací zařízení namontované na karoserii vozidla nebo její části

V tomto případě se spojovací zařízení namontuje na karoserii nebo část karoserie typu vozidla, pro které je spojovací zařízení navrženo. Vozidlo nebo část karoserie se namontují na vhodné zařízení nebo vhodný zkušební přípravek tak, aby se vyloučil jakýkoliv vliv zavěšení náprav.

Přesné podmínky během zkoušky se popíší v příslušném zkušebním protokolu. Možné účinky rezonance musí být kompenzovány vhodným systémem kontroly zkušebního zařízení a mohou být sníženy doplňkovým připevněním mezi karoserií vozidla a zkušebním zařízením nebo úpravou frekvence.

3.10.4   Kritéria selhání při zkoušce

Kromě kritérií uvedených v bodě 4.1 tohoto předpisu ověřovaných kapilární metodou (defektoskopickou) se spojovací zařízení považuje za nevyhovující zkoušce, jestliže:

a)	je zjištěna jakákoliv viditelná plastická deformace;

b)	je ovlivněna funkčnost a bezpečnost spojení (např. bezpečné připojení přívěsu, maximální vůle);

c)	jakákoliv ztráta utahovacího momentu šroubů přesahující 30 % jmenovitého utahovacího momentu měřeného ve směru dotahování;

d)	spojovací zařízení se snímatelnou částí nelze oddělit a připevnit alespoň třikrát. Při prvním oddělení je povolen jeden náraz.

PŘÍLOHA 7

MONTÁŽ A ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY

1.   MONTÁŽ A ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY

1.1   Montáž spojovacích koulí s držákem

1.1.1   Spojovací koule s držákem musí být namontovány na vozidlo kategorie M1, M2 (s maximální přípustnou hmotností menší než 3,5 t) a kategorie N1 (1) takovým způsobem, aby byly splněny požadavky na volný prostor okolo spojovacího zařízení a na jeho rozměry výšky podle obrázku 25. Výška musí být měřena za podmínek naložení vozidla uvedených v dodatku 1 k této příloze.

Tento požadavek se nevztahuje na terénní vozidla kategorie G definovaná v příloze 7 Souhrnné rezoluce o konstrukci vozidel (R.E.3)(dokument TRANS/WP.29/78/Rev.1/Amend.2).

1.1.1.1

Volný prostor okolo spojovacích koulí znázorněný na obrázcích 25a a 25b může být vyplněn vybavením, které se nedemontuje, například rezervním kolem, pokud vzdálenost od středu koule ke svislé rovině v nejzazším bodě uvedeného vybavení nepřesáhne 300 mm. Vybavení musí být namontováno tak, aby umožňovalo přiměřený přístup pro uživatele při spojování a rozpojování bez nebezpečí úrazu a omezení pohyblivosti spojovacího zařízení.

1.1.2   Ke spojovacím koulím s držákem je výrobce vozidla povinen dodat návod pro montáž a uvést, zda je v místě připevnění nutné vyztužení.

1.1.3   Spojovací kouli musí být možno připojit a odpojit, jestliže podélná osa spojovací koule vzhledem ke střednici spojovací koule s držákem:

je otočena ve vodorovné rovině o 60° doprava nebo doleva, (β = 60°, viz obrázek 25);

je otočena ve svislé rovině o 10° nahoru nebo dolů (α = 10°, viz obrázek 25);

je axiálně natočena o 10° směrem doprava nebo doleva.

Obrázek 25a

Volný prostor okolo spojovací koule a výška – bokorys

Obrázek 25b

Volný prostor okolo spojovací koule – půdorys

1.1.4   Není-li přívěs spojen s tažným vozidlem, nesmí namontovaný držák a spojovací koule zakrývat místo určené pro montáž zadní tabulky poznávací značky nebo ovlivňovat viditelnost zadní tabulky poznávací značky tažného vozidla. Jestliže spojovací koule nebo jiné části přesto zakrývají zadní tabulku poznávací značky, musí být možné je odmontovat nebo seřídit bez použití nářadí s výjimkou například snadno ovladatelného (tj. silou nepřesahující 20 Nm) klíče, který je součástí výbavy vozidla.

1.2   Montáž spojovacích hlavic

1.2.1   Pro přívěsy maximální hmotnosti 3,5 t včetně jsou přípustné spojovací hlavice třídy B. Spojovací hlavice musí být namontovány tak, aby střednice zaoblené části, do níž koule zapadá, byla ve výšce 430 ± 35 mm nad vodorovnou rovinou, na které stojí kola přívěsu, je-li přívěs ve vodorovné poloze a má maximální přípustné zatížení nápravy.

Za vodorovnou polohu se u obytných přívěsů a nákladních přívěsů pokládá vodorovná poloha podlahy nebo ložné plochy. U přívěsů, které tuto vztažnou plochu nemají (např. u přívěsů pro dopravu lodí a pod.), je výrobce přívěsu povinen určit příslušnou vztažnou přímku, kterou je vodorovná poloha definována. Požadavek týkající se výškové polohy se vztahuje pouze na přívěsy určené k připojení za vozidla podle bodu 1.1.1 této přílohy.

V každém případě musí být vodorovná poloha určena v rozmezí ± 1°.

1.2.2   Se spojovacími hlavicemi musí být možno bezpečně manipulovat ve volném prostoru okolo spojovací koule podle obrázků 25a a 25b až do úhlu α = 25° a β = 60°.

1.3   Montáž zařízení pro připojení oje a připevňovacích mezičlenů

1.3.1   Montážní rozměry pro normalizovaná zařízení pro připojení oje:

Mají-li být montována normalizovaná zařízení pro připojení oje, musí být na vozidle dodrženy montážní rozměry podle obrázku 15 a tabulky 10.

1.3.2   Potřeba dálkově ovládaného spojovacího zařízení

Pokud není možno splnit jeden nebo více z níže uvedených požadavků týkajících se snadné a bezpečné obsluhy (bod 1.3.3), přístupnosti (bod 1.3.5) nebo volného prostoru pro ruční páku (bod 1.3.6), musí být použito zařízení pro dálkové ovládání popsané v bodě 12.3 přílohy 5.

1.3.3   Snadná a bezpečná obsluha

Zařízení pro připojení oje musí být namontována na vozidlo způsobem umožňujícím snadnou a bezpečnou obsluhu.

Vedle funkcí otevření (a popřípadě uzavření) se požadavek snadné a bezpečné obsluhy týká též ověření polohy indikátoru uzavřené a zajištěné polohy spojovacího čepu (zrakem a hmatem).

V prostoru, kde musí stát osoba, která spojovací zařízení obsluhuje, musí být konstrukčním provedením vyloučena potenciálně nebezpečná místa jako např. ostré hrany, rohy atd., nebo musí být chráněna, aby nedošlo k poranění.

Úniková cesta z tohoto prostoru nesmí být zúžena nebo přehrazena z žádné strany případnými namontovanými předměty.

Obsluhující osobě nesmí v zaujetí vhodné polohy bránit zařízení proti podjetí.

1.3.4   Minimální úhel pro připojení a odpojení

Oko oje musí být možno připojit a odpojit, jestliže podélná osa oka oje vzhledem ke střednici hubice je zároveň otočena:

vodorovně o 50° doprava nebo doleva;

svisle o 6° nahoru nebo dolů;

axiálně o 6° doprava nebo doleva.

Tento požadavek se vztahuje též na spojení pomocí háku třídy K.

1.3.5   Přístupnost

Vzdálenost mezi středem spojovacího čepu a okrajem karoserie vozidla nesmí být větší než 550 mm. Pokud je vzdálenost větší než 420 mm, musí být spojovací zařízení vybaveno ovládacím mechanismem umožňujícím bezpečné ovládání na maximální vzdálenost 420 mm od vnější desky karoserie.

Vzdálenost 550 mm však může být z prokazatelně oprávněných technických důvodů překročena, není-li narušeno snadné a bezpečné uvedení spojovacího zařízení pro připojení oje v činnost:

i)	na vzdálenost do 650 mm u vozidel se sklápěcí karoserií nebo se zařízením namontovaným vzadu,

ii)	na vzdálenost do 1 320 mm, je-li světlá výška nejméně 1 150 mm,

iii)	u vozidel pro dopravu automobilů s nejméně dvěma ložnými podlažími, u nichž se v běžném provozu přívěs neodpojuje od tažného vozidla.

1.3.6   Volný prostor pro ruční páku

S cílem bezpečně obsluhovat zařízení pro připojení oje musí být okolo ruční páky dostatečný volný prostor.

Za dostatečný se pokládá prostor podle obrázku 26. Jsou-li k montáži na vozidlo určeny různé typy normalizovaných zařízení pro připojení oje, musí volný prostor zajišťovat splnění předepsaných podmínek i pro největší velikost spojovacích zařízení příslušné třídy uvedené v bodě 3 přílohy 5.

Obrázek 26

Volný prostor pro ruční páku

Uvedené rozměry přiměřeně platí i pro zařízení pro připojení oje s ručními pákami směřujícími dolů nebo s ručními pákami jiné konstrukce.

Volný prostor musí být též zajištěn se zřetelem k předepsanému minimálnímu úhlu pro připojení a odpojení podle bodu 1.3.4 této přílohy.

1.3.7   Prostor pro volný pohyb zařízení pro připojení oje

Zařízení pro připojení oje namontované na vozidlo musí mít minimální vůli 10 mm vzhledem ke všem ostatním částem vozidla se zřetelem ke všem možným geometrickým polohám uvedeným v bodě 3 přílohy 5.

Je-li k montáži na typ vozidla určeno více různých typů normalizovaných zařízení pro připojení oje, musí tato vůle zajišťovat splnění předepsaných podmínek i pro největší možné spojovací zařízení příslušné třídy podle bodu 3 přílohy 5.

1.3.8   Přípustnost zařízení pro připojení oje se zvláštním kloubem pro otáčení ve svislé rovině – viz bod 3.4 přílohy 5.

Spojovací zařízení s válcovým čepem, u nichž se zvláštním kloubem dosahuje pohyblivosti připojeného oka oje ve svislé rovině, jsou přípustné pouze v případech, kdy lze prokázat jejich technickou nezbytnost. Může tomu tak být například u zadních sklápěčů, kde hlava spojovacího zařízení musí být sklopná, nebo u spojovacích zařízení vozidel pro dopravu velmi těžkých nákladů, u nichž je nutno použít válcový spojovací čep z pevnostních důvodů.

1.4   Montáž ok ojí a ojí na přívěsy.

1.4.1   Oje pro přívěsy s nápravami uprostřed, u nichž při maximální technicky přípustné hmotnosti přívěsu a rovnoměrném rozložení nákladu je zatížení na oku oje přívěsu větší než 50 kg, musí mít výškově seřiditelné podpěrné zařízení.

1.4.2   Při upevňování ok ojí a ojí na přívěsy s nápravami uprostřed s maximální hmotností C přesahující 3,5 t, mají-li více než jednu nápravu, musí mít tyto přívěsy zařízení pro rozložení hmotnosti na nápravy.

1.4.3   Výkyvné oje musí být nad vozovkou. Po uvolnění z vodorovné polohy nesmí spadnout níže než 200 mm od vozovky. Viz též body 5.3 a 5.4 přílohy 5.

1.5   Montáž točnic, základních desek a návěsných čepů na vozidla.

1.5.1   Točnice třídy G50 se nesmějí montovat přímo na rám vozidla, pokud to není výrobcem vozidla povoleno. Tyto točnice musí být k rámu připevněny pomocí základní desky postupem podle montážního návodu výrobce vozidla a výrobce spojovacího zařízení.

1.5.2   Návěsy musí mít podpěrné nohy nebo jiné zařízení, které umožňuje odpojení a parkování návěsu. Jsou-li návěsy vybaveny tak, že se spojovací zařízení, elektrické a brzdové systémy mohou spojit samočinně, musí mít návěsy podpěrné nohy, které se po připojení návěsu samočinně zdvihnou od vozovky.

Tyto požadavky se nevztahují na návěsy určené pro zvláštní provoz, které se běžně odpojují pouze v dílně nebo při nakládání a vykládání ve vyhrazených provozních prostorách.

1.5.3   Návěsný čep se musí připevnit k základní desce na návěsu podle návodu výrobce vozidla nebo výrobce návěsných čepů.

1.5.4   Má-li návěs řídicí klíny, musí splňovat požadavky popsané v bodě 7.8 přílohy 5.

2.   DÁLKOVÁ INDIKACE A OVLÁDÁNÍ

2.1   Při montáži zařízení dálkové indikace a ovládání je nutné vzít v úvahu všechny příslušné požadavky uvedené v bodě 12 přílohy 5.

---

(1)  Viz definice v předpisu č. 13, který tvoří přílohu Dohody o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, vybavení a části, které se mohou upevňovat nebo užívat na vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel z roku 1958. Definice je též obsažena v příloze 7 Souhrnné rezoluce o konstrukci vozidel (R. E. 3) (dokument TRANS/ WP. 29/ 78/ Rev. 1/ Amend. 2).