(1)

Rada dne 10. listopadu 2020 přijala závěry o politice v oblasti duševního vlastnictví, v nichž uvedla, že je připravena zvážit zavedení systému pro zvláštní ochranu zeměpisných označení nezemědělských produktů na základě důkladného posouzení dopadů jeho případných nákladů a přínosů.

(2)

Ve svém sdělení ze dne 25. listopadu 2020 nazvaném „Maximální využití inovačního potenciálu EU – Akční plán pro duševní vlastnictví na podporu oživení a odolnosti EU“ se Komise zavázala, že na základě posouzení dopadů zváží, zda navrhne systém Unie pro ochranu zeměpisných označení nezemědělských produktů.

(3)

Ve svém usnesení ze dne 11. listopadu 2021 o akčním plánu pro duševní vlastnictví na podporu oživení a odolnosti EU Evropský parlament zdůraznil, že uznávání zeměpisných označení nezemědělských produktů je důležité z hlediska priorit programů Unie, které se v současné době připravují, a vyzdvihl, že podporuje iniciativu Komise zavést na základě důkladného posouzení dopadů účinnou a transparentní ochranu zeměpisných označení nezemědělských produktů na úrovni Unie s cílem dosáhnout souladu mimo jiné s Ženevským aktem Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních (4) (dále jen „Ženevský akt“), který stanoví možnost chránit zeměpisná označení zemědělských i nezemědělských produktů.

(4)

Unie s cílem zajistit, aby mohla v plném rozsahu vykonávat svou výlučnou pravomoc ve vztahu ke společné obchodní politice, a v plném souladu se svými závazky podle Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen „dohoda TRIPS“) Světové obchodní organizace (WTO) přistoupila dne 26. listopadu 2019 v souladu s rozhodnutím Rady (EU) 2019/1754 (5) k Ženevskému aktu, jehož správu zajišťuje Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO). Ženevský akt nabízí způsob, jak získat ochranu zeměpisných označení bez ohledu na povahu zboží, na které se vztahují, a zahrnuje tudíž i řemeslné a průmyslové výrobky. Za účelem plného dodržování těchto mezinárodních závazků je prioritou Unie zajistit jednotné uznávání a ochranu zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků v celé Unii.

(5)

Po mnoho let je na úrovni Unie stanovena ochrana zeměpisných označení vín (6) a lihovin (7), jakož i zemědělských produktů a potravin, včetně aromatizovaných vín (8). Je vhodné stanovit ochranu zeměpisných označení na úrovni Unie pro výrobky, které nespadají do oblasti působnosti stávajícího práva Unie, a zároveň zajistit sbližování. Cílem této ochrany by mělo být zahrnutí široké škály řemeslných a průmyslových výrobků, jako jsou přírodní kameny, výrobky ze dřeva, šperky, textilie, krajky, příbory, sklo, porcelán a kůže a kožky. Zavedení takového systému pro ochranu zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků by bylo přínosné pro spotřebitele, neboť by se zvýšilo povědomí o pravosti výrobků. Mělo by také pozitivní hospodářský dopad na mikropodniky a malé a střední podniky, neboť by posílilo konkurenceschopnost, a mělo by rovněž obecný pozitivní dopad na zaměstnanost, rozvoj a cestovní ruch ve venkovských a méně rozvinutých regionech. Kromě toho by takový systém rovněž usnadnil přístup na trhy třetích zemí prostřednictvím obchodních dohod s Unií a dosáhl by plného potenciálu zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků.

(6)

Několik členských států má zavedeny vnitrostátní systémy ochrany zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků. Tyto systémy se liší co do rozsahu ochrany, správy a poplatků a nenabízejí ochranu mimo území daného státu. Jiné členské státy ochranu zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků na vnitrostátní úrovni neposkytují. Toto roztříštěné a složité prostředí s různými systémy ochrany na úrovni jednotlivých členských států může mít za následek zvýšené náklady a právní nejistotu pro výrobce a může odrazovat od investic do tradičních řemesel v Unii. Existence unijního harmonizovaného systému ochrany má zásadní význam pro zajištění právní jistoty pro všechny zúčastněné strany a pro předcházení porušování práv duševního vlastnictví v souvislosti s řemeslnými a průmyslovými výrobky, což Unii umožní lépe chránit své zájmy, a to i na mezinárodní úrovni.

(7)

Výroba výrobků, které jsou úzce spjaty s určitou zeměpisnou oblastí, často závisí na místním know-how a je často založena na místních výrobních metodách, které jsou zakořeněny v kulturním a sociálním dědictví domovského regionu těchto výrobků. Účinná ochrana duševního vlastnictví je schopna přispět ke zvýšení ziskovosti a atraktivity tradičních řemeslných profesí. Zvláštní ochrana zeměpisných označení je uznána za účelem ochrany a rozvoje kulturního dědictví v zemědělském, řemeslném a průmyslovém odvětví. Pro zápis zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků na úrovni Unie by proto měly být zavedeny účinné postupy, které zohlední místní a regionální zvláštnosti. Systém pro ochranu zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků stanovený v tomto nařízení by měl zajistit zachování a posílení tradic výroby těchto výrobků a tradic jejich uvádění na trh.

(8)

Jednotná ochrana práv duševního vlastnictví týkající se zeměpisných označení v celé Unii může vytvořit pobídky pro výrobu kvalitních výrobků, přispět k boji proti padělání, zajistit širokou dostupnost kvalitních výrobků pro spotřebitele a přispět k vytváření hodnotných a udržitelných pracovních míst, a to i ve venkovských a méně rozvinutých regionech, což by pomohlo čelit tendenci k jejich vylidňování. Zejména s ohledem na potenciál uvedené ochrany přispívat k vytvoření udržitelných a vysoce kvalifikovaných pracovních míst ve venkovských a méně rozvinutých regionech by výrobci měli usilovat o to, aby byla podstatná část hodnoty výrobku označeného zeměpisným označením vytvářena ve vymezené zeměpisné oblasti. Požadavky, aby bylo v zásadě možné danou jakost, pověst nebo jiné vlastnosti výrobku přičíst jeho zeměpisnému původu a aby výrobek pocházel z vymezené zeměpisné oblasti, jak je stanoveno v tomto nařízení, posilují chápání toho, že podstatná část hodnoty výrobku označeného zeměpisným označením má být vytvořena v rámci dané zeměpisné oblasti. Tyto požadavky by měly zajistit, aby ochrany stanovené v tomto nařízení mohly využívat pouze výrobky se silnou vazbou na danou zeměpisnou oblast.

(9)

Je proto nutné zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž pro výrobce řemeslných a průmyslových výrobků na vnitřním trhu; zajistit dostupnost spolehlivých informací o těchto výrobcích pro spotřebitele; chránit a rozvíjet kulturní dědictví a tradiční know-how; zajistit efektivní zápis zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků na úrovni Unie i na mezinárodní úrovni; zajistit účinné kontroly a prosazování práva ve vztahu k zeměpisným označením řemeslných a průmyslových výrobků na celém vnitřním trhu, a to i v elektronickém obchodování; a vytvořit propojení s mezinárodním systémem zápisu a ochrany založeným na Ženevském aktu.

(10)

Úkoly, které toto nařízení ukládá orgánům členských států, Komisi a Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví, zřízenému nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 (9) (dále jen „úřad“), mohou vyžadovat zpracování osobních údajů, zejména pokud je to nutné k určení totožnosti žadatelů při řízení o zápisu, o změně specifikace výrobku nebo o zrušení zápisu, namítajících nebo osob využívajících přechodného období uděleného jako výjimka z ochrany zapsaného zeměpisného označení. Zpracování těchto osobních údajů je proto nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu. Jakékoli zpracování a zveřejňování osobních údajů získaných během řízení podle tohoto nařízení, například za účelem zápisu, včetně námitkového řízení, změny specifikace výrobku, zrušení zápisu, kontrol a udělení přechodného období, by mělo respektovat základní práva, včetně práva na respektování soukromého a rodinného života a práva na ochranu osobních údajů podle článků 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). V této souvislosti členským státům ukládají některé povinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (10) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (11), zatímco Komisi a úřadu ukládá některé povinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (12). Pokud Komise a úřad společně stanoví účely a prostředky zpracování údajů, měly by být považovány za společné správce.

(11)

Zeměpisná označení řemeslných a průmyslových výrobků, které mají danou jakost, pověst nebo jiné vlastnosti související s místem jejich výroby, zakládají kolektivní právo, které mohou uplatňovat všichni způsobilí výrobci ve vymezené zeměpisné oblasti, kteří jsou ochotni dodržovat specifikaci výrobku, v souladu s tímto nařízením. Výrobci jednající kolektivně mají větší tržní sílu než jednotliví výrobci a mohou při správě svých zeměpisných označení využívat synergií. Zeměpisná označení odměňují výrobce za jejich úsilí o výrobu rozmanité škály kvalitních výrobků. Žádosti o zápis zeměpisných označení by proto měla podávat seskupení výrobců.

(12)

V některých zeměpisných oblastech se může vyskytovat pouze jediný výrobce, který chce podat žádost o zápis názvu jako zeměpisného označení. Proto by měla existovat možnost, aby byl za žadatele považován i jediný výrobce. Jediný výrobce by však neměl mít možnost vymezit zeměpisnou oblast odkazem na svůj vlastní pozemek nebo dílnu. Zeměpisná oblast by se měla vždy vztahovat k určité části území, nikoli k hranicím soukromého pozemku.

(13)

Mělo by být rovněž možné, aby se žadatelem stal místní nebo regionální orgán určený členským státem nebo soukromý subjekt určený členským státem. V takových případech by v žádosti měly být uvedeny důvody takového určení.

(14)

Kromě toho by měl mít místní nebo regionální subjekt členského státu, z něhož příslušné seskupení výrobců nebo jediný výrobce pocházejí, možnost poskytovat tomuto seskupení výrobců nebo jedinému výrobci pomoc při přípravě žádosti o zápis a v první fázi řízení o zápisu. Pomoc by mohla zahrnovat poradenství a sdílení dokumentů, kontaktů a informací.

(15)

Cílem systému pro ochranu zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků stanoveného v tomto nařízení je umožnit spotřebitelům činit informovanější rozhodnutí při nákupu a v této souvislosti jim označování a reklamy pomáhají správně identifikovat kvalitní výrobky na trhu. Práva duševního vlastnictví týkající se zeměpisných označení pomáhají hospodářským subjektům a podnikům zhodnotit jejich nehmotná aktiva. S cílem zabránit vytváření nekalé hospodářské soutěže a udržet vnitřní trh by měl mít každý výrobce, včetně výrobce ze třetí země, možnost používat zeměpisné označení zapsané do rejstříku a výrobky pod tímto zeměpisným označením uvádět na trh v celé Unii, včetně v elektronickém obchodování, pokud dotčený výrobek splňuje odpovídající specifikaci výrobku a výrobce podléhá kontrolám.

(16)

Název výrobku by měl být způsobilý k ochraně jako zeměpisné označení, pokud daný výrobek splňuje tři kumulativní požadavky: měl by být zakořeněn původ v konkrétním místě, regionu nebo zemi nebo z nich pocházet; určitá jakost, pověst nebo jiné vlastnosti výrobku by mělo být možné přičíst především jeho zeměpisnému původu; a alespoň jeden z výrobních kroků by měl probíhat v uvedené zeměpisné oblasti. Ke splnění těchto požadavků je třeba prokázat, že zeměpisný původ má zásadní význam pro danou jakost, pověst nebo jiné vlastnosti výrobku. Tyto požadavky jsou v souladu s požadavky na zeměpisná označení stanovenými v Ženevském aktu a v právních předpisech Unie o ochraně zeměpisných označení zemědělských produktů, potravin, vína a lihovin. Předmětem chráněného zeměpisného označení by však neměly být výrobky, které jsou v rozporu s veřejným pořádkem. Nutnost uplatnit tuto výjimku týkající se veřejného pořádku by měla být posuzována případ od případu a uvedená výjimka by měla být uplatňována v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a relevantní judikaturou Soudního dvora Evropské unie.

(17)

Výrobní krok nebo výrobní kroky uvedené ve specifikaci výrobku jsou ty, které výrobku propůjčují danou jakost, pověst nebo jinou vlastnost. Lidské nebo přírodní faktory nebo jejich kombinace určují, zda je určitý výrobní krok relevantní pro to, aby byl zahrnut do specifikace výrobku. Výrobky, které jsou vyráběny převážně mimo danou zeměpisnou oblast a jsou do ní pouze přepravovány za účelem balení nebo za účelem výrobního kroku, který by mohl být proveden jinde, aniž by to mělo za následek významný rozdíl v dané jakosti, pověsti nebo jiné vlastnosti výrobku, by neměly být způsobilé pro ochranu. Tato zásada by umožnila zabránit tomu, aby byly výrobky nízké kvality bez jedinečných vlastností, které jsou vyráběny téměř zcela mimo danou zeměpisnou oblast, prodávány jako výrobky se zeměpisným označením.

(18)

Mikropodniky a malé a střední podniky mají často omezené zdroje k plnění administrativních úkonů. Příslušný orgán členského státu, ze kterého žadatel pochází, by měl usilovat o to, aby na žádost žadatele poskytl v souladu se svou správní praxí pomoc při vypracování jednotného dokumentu stanoveného v tomto nařízení. Pokud se členský stát rozhodne použít řízení o přímém zápisu stanovené tímto nařízením (dále jen „řízení o přímém zápisu“), měl by úřad v úzké spolupráci s jediným kontaktním místem dotčeného členského státu usilovat o poskytnutí pomoci s jednotným dokumentem. Jakoukoli pomocí poskytnutou orgány nebo úřadem by neměla být dotčena odpovědnost žadatele za jednotný dokument.

(19)

Za účelem získání ochrany jako zeměpisná označení by názvy měly být zapsány pouze na úrovni Unie. Standardní řízení o zápisu zeměpisného označení podle tohoto nařízení by mělo mít dvě fáze. Za první fázi by měly odpovídat členské státy (dále jen „vnitrostátní fáze“) a za druhou fázi by měl odpovídat úřad (dále jen „unijní fáze“). Pokud byla členskému státu udělena výjimka ze standardního postupu, měl by mít žadatel z uvedeného členského státu možnost podat žádost přímo úřadu v řízení o přímém zápisu. Ochrana udělená podle tohoto nařízení po provedení zápisu by měla být rovněž k dispozici pro zeměpisná označení výrobků pocházejících ze třetích zemí (dále jen „zeměpisná označení třetích zemí“), která splňují příslušné požadavky a jsou v třetí zemi původu chráněna. Úřad by měl vést odpovídající řízení pro zeměpisná označení třetích zemí.

(20)

Členské státy by měly stanovit účinná, předvídatelná a rychlá správní řízení. Informace o těchto řízeních, včetně případných lhůt a celkové délky řízení, by měly být veřejně dostupné. Členské státy, Komise a úřad by měly spolupracovat v poradním výboru zřízeném podle tohoto nařízení (dále jen „poradní výbor“) s cílem sdílet osvědčené postupy, aby se efektivita těchto řízení zvýšila.

(21)

Řízení o zápisu, včetně námitkového řízení, o změně specifikace výrobku, o zrušení zápisu a o odvolání týkající se zeměpisných označení pocházejících z Unie by měly vést členské státy a úřad a tato řízení by měla splňovat požadavky na transparentnost. Členské státy a úřad by měly odpovídat za jednotlivé fáze těchto řízení. Členské státy by měly odpovídat za vnitrostátní fázi řízení, která spočívá v přijetí žádosti o zápis od žadatele, v jejím přezkumu a ve vedení vnitrostátního námitkového řízení a, po kladném výsledku vnitrostátní fáze řízení, v předání žádosti o zápis úřadu s cílem zahájit unijní fázi řízení. Členské státy by měly pro vnitrostátní fázi řízení stanovit podrobnou procesní úpravu. Tato úprava by měla zahrnovat konzultace mezi žadatelem a případnými vnitrostátními namítajícími, jakož i předložení zprávy žadatelem o výsledku těchto konzultací a o veškerých změnách, jež byly v žádosti o zápis provedeny. Přípustnost námitek a důvody pro zamítnutí zápisu ve vnitrostátní fázi řízení by navíc měly být sladěny s obdobnými podmínkami uplatňovanými v unijní fázi. Úřad by měl odpovídat za přezkum žádostí o zápis v unijní fázi řízení, za vedení námitkového řízení a za udělení či zamítnutí zápisu. Úřad by měl rovněž vést odpovídající řízení pro zeměpisná označení třetích zemí.

(22)

Úřad by měl vybízet účastníky k využívání alternativního řešení sporů, jako je mediace, za účelem dosažení smírného urovnání. Za tímto účelem by měl účastníkům řízení nabídnout příležitost využívat tyto služby v řízeních na úrovni Unie. Úřad by měl tyto služby poskytovat sám, ale účastníci řízení by měli mít možnost využívat i jiné mediační služby.

(23)

S cílem usnadnit příslušným orgánům správu žádostí o zápis by měly mít dva nebo více členských států možnost spolupracovat ve vnitrostátní fázi řízení, a to i pokud jde o přezkum, vnitrostátní námitkové řízení a předávání žádostí o zápis úřadu, o změnu specifikace výrobku a o zrušení zápisu, a rozhodnout, že jeden z nich bude tato řízení vést rovněž jménem jiného dotčeného členského státu nebo dotčených členských států. V uvedených případech by tyto členské státy měly neprodleně odpovídajícím způsobem Komisi informovat o hlavních parametrech spolupráce.

(24)

Za určitých okolností by měly mít členské státy možnost získat výjimku z povinnosti určit příslušný orgán, který bude odpovědný za vnitrostátní fázi řízení o zápisu, včetně vnitrostátního námitkového řízení, o změně specifikace výrobku a o zrušení zápisu. Uvedená výjimka by měla zohlednit skutečnost, že některé členské státy nemají zvláštní vnitrostátní systém pro ochranu zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků, že místní zájem na ochraně těchto zeměpisných označení je v těchto členských státech minimální a že by za těchto okolností nebylo opodstatněné uložit jim povinnost zřídit veškerou infrastrukturu nezbytnou pro takový systém. Bylo by účinnější a nákladově efektivnější poskytnout seskupením výrobců z těchto členských států alternativní způsob, kterým mohou své výrobky chránit, a sice řízení o přímém zápisu u úřadu. Tato alternativa by rovněž přinesla členským státům výhody z hlediska nákladů.

(25)

Komise by po posouzení informací poskytnutých členským státem měla přijmout rozhodnutí o žádosti tohoto členského státu o výjimku, kterým mu umožní použít postup přímého zápisu. Při přezkumu takové žádosti by Komise měla posoudit všechny relevantní okolnosti, jako jsou počet stávajících chráněných názvů výrobků, počet výrobců a seskupení výrobců s potenciálním zájmem o dané označení v dotčeném členském státě, počet obyvatel dotčeného členského státu, objem prodeje, výrobní kapacity, trhy s danými výrobky a další informace, které členský stát považuje za relevantní k prokázání nízkého zájmu na vnitrostátní úrovni. Komise by měla mít možnost využívat k přijetí rozhodnutí rovněž například informace shromážděné prostřednictvím veřejné konzultace, průzkumu trhu nebo analýzy trhu nebo dopisů od relevantních profesních komor nebo od jakýchkoli jiných relevantních oficiálních instancí. Komise by si měla ponechat právo změnit nebo zrušit rozhodnutí, kterým se členskému státu umožňuje využít řízení o přímém zápisu, pokud dotčený členský stát přestane plnit podmínky. Například by se jednalo o případ, kdy počet přímých žádostí o zápis podaných žadateli z daného členského státu opakovaně v průběhu času překračuje původní odhad tohoto členského státu.

(26)

Podle této výjimky by řízení o zápisu, o změně specifikace výrobku a o zrušení zápisu měl vést přímo úřad. Úřad by měl v tomto ohledu v případě potřeby obdržet pomoc od správních orgánů dotčeného členského státu prostřednictvím určeného jediného kontaktního místa, a to zejména pokud jde o přezkum žádosti o zápis. Jediné kontaktní místo by mělo disponovat nezbytnými odbornými znalostmi a místními znalostmi v oblasti zeměpisných označení. Za účelem pomoci úřadu by mělo být jedinému kontaktnímu místu umožněno konzultovat odborníky se znalostmi specifickými pro daný výrobek nebo odvětví.

(27)

Uplatňování řízení o přímém zápisu by nemělo zprostit členské státy povinnosti určit orgán příslušný pro provádění kontrol a přijímání nezbytných opatření k prosazování práv stanovených v tomto nařízení.

(28)

Aby bylo zajištěno účinné a konzistentní rozhodování o žádostech o zápis, měl by příslušný orgán členského státu bez zbytečného odkladu informovat úřad o jakémkoli řízení před vnitrostátním soudem nebo jiným orgánem ohledně žádosti o zápis, kterou tento příslušný orgán předal úřadu, a o jeho konečných výsledcích. Ze stejného důvodu by měl příslušný orgán průběžně informovat úřad o veškerých vnitrostátních správních a soudních řízeních proti svému rozhodnutí, jimiž může být zápis zeměpisného označení dotčen.

(29)

Ode dne, kdy některý členský stát předá žádost úřadu, by členské státy měly mít možnost před dokončením unijní fáze řízení poskytnout zeměpisnému označení dočasnou vnitrostátní ochranu, pokud tím nejsou dotčeny vnitřní trh nebo obchodní politika Unie. Dočasná vnitrostátní ochrana by neměla být poskytována v případě přímého zápisu.

(30)

S cílem umožnit hospodářským subjektům, jejichž zájmy jsou zápisem zeměpisného označení dotčeny, tento zapsaný název po omezenou dobu nadále používat by měl úřad udělit zvláštní výjimku pro používání tohoto názvu na přechodné období. Takové přechodné období by mohlo být rovněž povoleno za účelem překonání dočasných obtíží s dlouhodobým cílem zajistit, aby všichni výrobci dodržovali specifikaci výrobku. Aniž jsou dotčena pravidla upravující konflikty mezi zeměpisnými označeními a ochrannými známkami, mělo by být možné názvy, které by jinak porušovaly ochranu zeměpisného označení, za určitých podmínek a po přechodné období nadále používat.

(31)

Komise by v některých konkrétních případech měla mít právo převzít od úřadu pravomoc rozhodovat o jednotlivých žádostech o zápis, o změnu specifikace výrobku nebo o zrušení zápisu. Kterýkoli členský stát nebo úřad by měly mít možnost Komisi požádat, aby tuto pravomoc uplatnila. Komise by rovněž měla být schopna tak učinit z vlastního podnětu. Úřad by měl v každém případě nadále nést odpovědnost za přezkum spisu a za námitkové řízení a na základě technických úvah by měl pro Komisi vypracovat návrh prováděcího aktu.

(32)

Pro řádné fungování vnitřního trhu je důležité, aby výrobci a další dotčené hospodářské subjekty, jakož i orgány a spotřebitelé, měli rychlý a snadný přístup k relevantním informacím o zeměpisných označeních.

(33)

S cílem zabránit roztříštěnosti vnitřního trhu a zajistit transparentnost a jednotnost v Unii je nezbytné zřídit elektronický unijní rejstřík zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků (dále jen „unijní rejstřík“), který by měl být snadno přístupný veřejnosti ve strojově čitelném formátu. Unijní rejstřík by měl zřídit a spravovat úřad, který by měl rovněž poskytnout personál pro jeho provoz. Měla by se zvážit možnost využití stávajících databází, aby se zabránilo vytváření zbytečné administrativní zátěže.

(34)

Unie sjednává se svými obchodními partnery mezinárodní dohody, včetně dohod týkajících se ochrany zeměpisných označení. Ochrana zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků v Unii může vyplývat i z těchto dohod, bez ohledu na mezinárodní zápis stanovený v Ženevském aktu a na systém zápisů stanovený v tomto nařízení. Mělo by být možné zapsat do unijního rejstříku zeměpisná označení chráněná v Unii na základě mezinárodního zápisu podle Ženevského aktu nebo podle mezinárodních dohod s obchodními partnery Unie s cílem usnadnit poskytování informací veřejnosti, zvýšit transparentnost ve prospěch spotřebitelů, a zejména s cílem zajistit ochranu a kontrolu používání těchto zeměpisných označení. V takových případech by měly být příslušné názvy zapsány do unijního rejstříku jako chráněná zeměpisná označení.

(35)

Kterýkoli účastník řízení, jehož se rozhodnutí úřadu nepříznivě dotýká, by měl mít právo odvolat se k odvolacím senátům úřadu (dále jen „odvolací senáty“). Rozhodnutí odvolacích senátů by mělo být možné napadnout před Tribunálem, který může napadené rozhodnutí zrušit nebo změnit.

(36)

Měl by být zřízen poradní výbor složený z odborníků z členských států a Komise, který bude poskytovat nezbytné znalosti a odborné schopnosti týkající se určitých výrobků, odvětví a místních podmínek, jež by mohly ovlivnit výsledek řízení podle tohoto nařízení. Za účelem získání konkrétních technických znalostí nezbytných pro posuzování jednotlivých žádostí v jakékoli fázi řízení o zápisu, včetně námitkového, odvolacího nebo jiného řízení, by měly mít oddělení zeměpisných označení nebo odvolací senáty možnost, aby z vlastního podnětu nebo na žádost Komise konzultovaly poradní výbor. Konzultace by v případě potřeby měla zahrnovat také obecné stanovisko k posouzení kritérií jakosti, zjištění pověsti výrobku, určení druhové povahy názvu a posouzení rizika uvádění spotřebitelů v omyl. Stanovisko poradního výboru by nemělo být závazné. Poradní výbor by měl ve vhodných případech přizvat odborníky na dotčenou kategorii výrobků, včetně zástupců regionů a akademické obce. Postup jmenování odborníků a fungování poradního výboru by měly být upřesněny v jednacím řádu poradního výboru, který přijme správní rada.

(37)

Ochrana by měla být poskytnuta zeměpisným označením zapsaným do unijního rejstříku s cílem zajistit jejich řádné používání a zabránit praktikám, které by mohly spotřebitele uvádět v omyl, zejména pokud jde o srovnatelné výrobky. Pro zjištění, zda jsou výrobky srovnatelné s výrobkem chráněným zeměpisným označením, by měly být vzaty v úvahu všechny relevantní faktory. Ty by měly zahrnovat: skutečnost, zda mají výrobky společné objektivní vlastnosti, jako jsou metoda výroby, fyzický vzhled nebo použití stejných surovin; za jakých okolností jsou výrobky využívány z hlediska relevantního segmentu trhu; zda jsou často distribuovány stejnými kanály; a zda se na ně vztahují podobná pravidla pro uvádění na trh.

(38)

Za účelem posílení ochrany zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků a účinného boje proti padělání by se ochrana podle tohoto nařízení měla vztahovat i na doménová jména na internetu. Je rovněž důležité řádně zohlednit dohodu TRIPS, a zejména články 22 a 23 uvedené dohody, a Všeobecnou dohodu o clech a obchodu, která byla uzavřena jménem Unie rozhodnutím Rady 94/800/ES (13), včetně článku V uvedené dohody o svobodě průvozu. V tomto právním rámci, a aby byl boj proti padělání účinnější, by se taková ochrana měla vztahovat i na zboží vstupující na celní území Unie, které nebude propuštěno do volného oběhu a na které se vztahují zvláštní celní režimy, jako jsou režimy tranzitu, uskladnění, zvláštního účelu nebo zušlechtění.

(39)

Mělo by být zajištěno, aby použití zeměpisného označení v názvu hotového výrobku, který jakožto svou část nebo součást zahrnuje nebo má začleněn výrobek označený zeměpisným označením, bylo v souladu s poctivými obchodními praktikami a nezneužívalo, neoslabovalo, nezhoršovalo ani nepoškozovalo pověst zeměpisného označení. K povolení takového použití by měl být vyžadován souhlas seskupení výrobců nebo jednotlivého výrobce výrobku označeného zeměpisným označením.

(40)

Druhové výrazy, které jsou podobné názvu nebo výrazu chráněnému zeměpisným označením nebo jsou jeho součástí, by si měly zachovat svůj druhový charakter.

(41)

Homonymní názvy (dále jen „homonyma“) jsou názvy, které se píší nebo vyslovují stejně, ale vztahují se k různým zeměpisným oblastem. Název, který je zcela nebo zčásti homonymní s již zapsaným zeměpisným označením nebo zeměpisným označením, o jehož zápis bylo požádáno, by neměl být zapsán, ledaže by jeho ochrana byla vzhledem k tomu, že je nutné zajistit rovné zacházení s výrobci a neklamat spotřebitele, pokud jde o skutečný zeměpisný původ výrobku, za určitých okolností odůvodněná. Homonyma, která by mohla uvádět spotřebitele v omyl, pokud jde o skutečnou totožnost nebo zeměpisný původ daného výrobku, by neměla být zapsána jako zeměpisné označení.

(42)

Ačkoli se povaha a účel ochranných známek a zeměpisných označení liší, měl by být vyjasněn jejich vztah v souvislosti s kritérii pro zamítnutí žádostí o zápis ochranných známek, prohlášení ochranných známek za neplatné a pro koexistenci ochranných známek a zeměpisných označení. Ochrana zeměpisných označení musí být vyvážena s ochranou ochranných známek s dobrým jménem a všeobecně známých známek, zejména s ohledem na základní právo na vlastnictví, jak je stanoveno v článku 17 Listiny, jakož i na závazky vyplývající z mezinárodního práva. Při posuzování vztahu mezi zeměpisným označením a ochrannou známkou by měla být zohledněna jakákoli kontinuita ochrany zeměpisného označení vzniklá zápisem nebo užíváním v členském státě, kde se zeměpisné označení stalo předmětem ochrany Unie v souladu s tímto nařízením, a jakékoli právo přednosti uplatněné ve vztahu k přihlášce ochranné známky.

(43)

Seskupení výrobců hrají zásadní úlohu v řízeních o žádostech o zápis zeměpisných označení, jakož i v souvislosti s řízeními o změně specifikace výrobku a o zrušení zápisu. Měla by být vybavena nezbytnými prostředky, které jim umožní identifikaci a lepší marketing jedinečných vlastností jejich výrobků. Úloha seskupení výrobců by proto měla být upřesněna.

(44)

Rejstříky národních doménových jmen nejvyšší úrovně zřízené v Unii, které umožňují postupy alternativního řešení sporů pro řešení sporů týkajících se zápisu doménových jmen, by měly zajistit, aby se tyto postupy vztahovaly i na zeměpisná označení. Na základě vhodného postupu alternativního řešení sporů nebo soudního řízení by mělo být možné, aby rejstříky národních doménových jmen nejvyšší úrovně zřízené v Unii doménové jméno zapsané pod národní doménou nejvyšší úrovně zrušily nebo je převedly na příslušné seskupení výrobců, pokud zápis tohoto doménového jména porušuje ochranu zeměpisného označení, pokud není toto doménové jméno užíváno v dobré víře nebo pokud bylo doménové jméno jeho držitelem zapsáno, aniž by měl tento držitel právo k zeměpisnému označení nebo oprávněný zájem na tomto označení.

(45)

Komise by měla vyhodnotit proveditelnost zavedení informačního a výstražného systému proti zneužívání zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků v systému doménových jmen a předložit zprávu o svých hlavních zjištěních Evropskému parlamentu a Radě. Na základě výsledku tohoto hodnocení by Komise měla v případě potřeby předložit legislativní návrh s cílem takový systém zavést.

(46)

Vzhledem k tomu, že systém Unie pro ochranu zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků stanovený v tomto nařízení je nový, je důležité zvýšit povědomí o této iniciativě u spotřebitelů, výrobců, zejména mikropodniků a malých a středních podniků, a veřejných orgánů na místní, regionální, celostátní a mezinárodní úrovni. Za tímto účelem by měly být členské státy, Komise, úřad a příslušné zúčastněné strany vybízeny pravidelně provádět propagační činnosti s cílem zvýšit povědomí.

(47)

Symbol Unie, označení a zkratky identifikující zapsaná zeměpisná označení a související práva ve vztahu k Unii by měly být v Unii i ve třetích zemích chráněny s cílem zajistit, aby se používaly na pravých výrobcích a aby spotřebitelé nebyli uváděni v omyl, pokud jde o vlastnosti výrobků.

(48)

Za účelem lepšího seznámení spotřebitelů s těmito výrobky a s nimi spojenými zárukami a pro snazší rozeznávání těchto výrobků na trhu by mělo být, a to i pro internetové stránky věnované prodeji, doporučeno používání symbolu Unie, označení a zkratky na obalech řemeslných a průmyslových výrobků označených zeměpisným označením, což usnadní kontroly. V případě zeměpisných označení třetích zemí by používání symbolu Unie, označení a zkratky mělo být nadále dobrovolné.

(49)

V zájmu srozumitelnosti pro spotřebitele a za účelem zajištění maximálního souladu s právními předpisy Unie o ochraně zeměpisných označení zemědělských produktů, potravin, vín a lihovin by měl být symbol Unie používaný na obalech řemeslných a průmyslových výrobků označených zeměpisným označením totožný se symbolem používaným na obalech zemědělských produktů a potravin, vín a lihovin se zeměpisným označením stanoveným v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 664/2014 (14).

(50)

Přidaná hodnota zeměpisných označení vychází z důvěry spotřebitele. Taková důvěra může být opodstatněná pouze tehdy, je-li zápis zeměpisných označení doprovázen efektivním a účinným mechanismem ověřování a kontrol. Spotřebitelé by měli mít možnost očekávat, že se na veškerá zeměpisná označení budou vztahovat spolehlivé systémy ověřování a kontroly bez ohledu na to, zda výrobky pocházejí z Unie nebo ze třetí země.

(51)

S cílem zajistit důvěru spotřebitele v jedinečné vlastnosti řemeslných a průmyslových výrobků označených zeměpisným označením by měli výrobci podléhat systému založenému na vlastním prohlášení výrobce, který před uvedením výrobku na trh a po něm ověřuje soulad se specifikací výrobku. Pro účely kontrol by jednotlivé členské státy měly určit příslušné orgány pro ověřování souladu a sledování. Měla by být umožněna existence jednoho příslušného orgánu určeného pro vnitrostátní fázi řízení a jiného příslušného orgánu určeného pro kontroly, pokud tak členský stát rozhodne. Příslušný orgán by měl mít možnost pověřit některými úkoly kontroly subjekty pro certifikaci výrobků nebo fyzické osoby.

(52)

Vlastní prohlášení by měl výrobce předložit příslušnému orgánu odpovědnému za ověřování souladu se specifikací výrobku. Aby se prokázalo, že jsou předpisy nepřetržitě dodržovány, mělo by být toto vlastní prohlášení předkládáno každé tři roky. Výrobci by měli mít povinnost předložit aktualizované vlastní prohlášení, jakmile dojde ke změně specifikace výrobku způsobem, který má na dotčený výrobek vliv. Ověřování založené na vlastním prohlášení by nemělo bránit výrobcům v tom, aby si soulad svých výrobků se specifikací výrobků dali ověřit třetími stranami. Tímto ověřováním třetí stranou by mělo být možno vlastní prohlášení doplnit, nikoli však nahradit.

(53)

Vlastní prohlášení by mělo příslušnému orgánu poskytnout všechny nezbytné informace o výrobku, aby příslušný orgán mohl kontrolovat soulad se specifikací výrobku. Aby bylo zajištěno, že informace uvedené ve vlastním prohlášení jsou úplné, měla by být stanovena harmonizovaná struktura těchto prohlášení. Výrobce by měl převzít plnou odpovědnost za zajištění toho, aby údaje uvedené ve vlastním prohlášení byly úplné, konzistentní a přesné, a měl by být schopen poskytnout nezbytné důkazy, které umožní ověření těchto údajů, aniž by tím byla dotčena ochrana know-how a obchodních tajemství.

(54)

Po obdržení vlastního prohlášení by příslušný orgán měl provést jeho přezkum, který zahrnuje alespoň kontrolu jeho úplnosti a konzistentnosti. Měly by být vyjasněny zjevné nesrovnalosti a od výrobce by měly být vyžádány chybějící informace. Pokud se příslušný orgán přesvědčí, že poskytnuté údaje jsou úplné a konzistentní, a nemá žádné jiné výhrady ohledně splnění požadavků, měl by vydat nebo obnovit úřední osvědčení o oprávnění vyrábět výrobek označený zeměpisným označením.

(55)

Za účelem zajištění souladu se specifikací výrobku a kontroly přesnosti informací poskytnutých ve vlastním prohlášení by měl příslušný orgán s přiměřenou četností provádět kontroly shody na trhu, a to i v elektronickém obchodování, které jsou založeny na analýze rizik a zohledňují riziko případů nesouladu, včetně podvodných nebo klamavých praktik.

(56)

V případě nesouladu se specifikací výrobku by příslušný orgán měl přijmout vhodná opatření s cílem zajistit, aby ho dotčení výrobci napravili, a zabránit dalšímu nesouladu.

(57)

Jako alternativu k postupu ověřování založenému na vlastním prohlášení by členské státy měly mít možnost stanovit postup ověřování založený na ověření souladu příslušným orgánem nebo určenou třetí stranou. Tento postup ověřování by měl zahrnovat kontroly souladu se specifikací výrobku, a to před uvedením výrobku na trh i po něm. Příslušný orgán by měl mít možnost v případě potřeby na subjekty pro certifikaci nebo fyzické osoby přenést určité úkoly kontroly týkající se kontroly zeměpisného původu dotčeného výrobku nebo procesu jeho výroby.

(58)

Na akreditaci subjektů pro certifikaci výrobků by se měly použít evropské normy (normy EN) vypracované Evropským výborem pro normalizaci (CEN) a mezinárodní normy vypracované Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO), které by měly uvedené subjekty používat i na svoji činnost. Akreditace uvedených subjektů by měla probíhat v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 (15). Subjekty pro certifikaci výrobků usazené mimo Unii by měly prokázat, že splňují normy Unie nebo mezinárodně uznávané normy, prostřednictvím certifikátu vydaného subjektem, který je uznaným signatářem mnohostranné dohody o uznávání pod záštitou Mezinárodního akreditačního fóra (IAF) nebo členem organizace Mezinárodní spolupráce při akreditaci laboratoří (ILAC). Fyzické osoby by měly disponovat odbornými znalostmi, vybavením, infrastrukturou a zdroji nezbytnými pro plnění úkolů kontroly, které na ně byly přeneseny. Měly by mít náležitou kvalifikaci a zkušenosti, jednat nestranně a nenacházet se v žádném střetu zájmů v souvislosti s výkonem úkolů kontroly, které na ně byly přeneseny.

(59)

Členské státy a úřad by měly zveřejnit informace o příslušných orgánech a o subjektech pro certifikaci výrobků a fyzických osobách, na něž byly úkoly kontroly přeneseny, aby byla zajištěna transparentnost a aby se mohly zúčastněné strany na tyto orgány, subjekty a osoby obrátit.

(60)

Sledování používání zeměpisných označení na trhu je důležité, aby se zabránilo podvodným a klamavým praktikám, a tím se zajistilo, aby výrobci výrobků označených zeměpisným označením byli řádně odměněni za přidanou hodnotu svých výrobků označených zeměpisným označením a aby bylo osobám porušujícím práva vyplývající ze zeměpisného označení zabráněno v prodeji nevyhovujících výrobků. Členské státy by proto měly určit příslušné orgány, které budou sledovat trh s cílem odhalit jakékoli zneužití zeměpisných označení, a měly by provádět kontroly založené na analýze rizik. V případě zjištěného zneužití zeměpisného označení by měl relevantní příslušný orgán učinit vhodné správní a právní kroky, aby zabránil užívání názvů výrobků nebo služeb, které porušují ochranu zapsaného zeměpisného označení, nebo aby takové užívání zastavil, pokud jsou na jejich území takové výrobky vyráběny nebo uváděny na trh nebo takové služby poskytovány nebo uváděny na trh. Mělo by být možné, aby tyto orgány byly totožné s orgány určenými k ověřování souladu se specifikací výrobku. Mělo by být možné, aby toto sledování prováděly orgány, které provádějí kontroly výrobků nebo kontroly na trhu v jiném kontextu, jako jsou například celní kontroly, dozor nad trhem nebo prosazování práva.

(61)

Na jakékoli porušení práv duševního vlastnictví, včetně práv týkajících se zeměpisných označení, jsou použitelná opatření, řízení a nápravná opatření stanovená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES (16). Kromě toho nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 (17) stanoví podmínky a postupy pro přijetí opatření celními orgány, pokud zboží podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví, včetně práva týkajícího se zeměpisných označení, podléhá nebo by mělo podléhat na celním území Unie celnímu dohledu nebo celní kontrole. Obdobně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 386/2012 (18) stanoví úkoly a činnosti úřadu související s prosazováním práv duševního vlastnictví, včetně podpory spolupráce s relevantními orgány členských států a mezi nimi.

(62)

Pro řádné fungování vnitřního trhu je důležité, aby výrobci mohli rychle a snadno prokázat, že jsou oprávněni používat název, který je chráněn jako zeměpisné označení, například v souvislosti s celními kontrolami nebo kontrolami trhu nebo na požádání obchodních partnerů či spotřebitelů. Za tímto účelem by měli používat úřední osvědčení o oprávnění vyrábět výrobek označený zeměpisným označením, které mají k dispozici.

(63)

Vzhledem k tomu, že se kontrolní systém stanovený v tomto nařízení řídí přístupem spočívajícím v zapojení veřejného a soukromého sektoru, měli by rovněž sami výrobci přispívat k ochraně zeměpisných označení. Měli by provádět kontroly souladu s cílem ověřit soulad výrobku se specifikací výrobku, které budou případně doplněny o interní kontroly souladu řízené a organizované příslušným seskupením výrobců. Kromě toho by výrobci měli být vybízeni k tomu, aby podporovali veřejné orgány při sledování používání zeměpisných označení na trhu. Výrobci by rovněž měli být vybízeni k tomu, aby příslušným orgánům oznamovali veškeré případy nesouladu nebo možná porušení pravidel.

(64)

Za účelem posílení ochrany zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků a účinnějšího boje proti padělání by se ochrana podle tohoto nařízení měla vztahovat na offline i online prostředí, včetně doménových jmen na internetu. K prodeji výrobků, včetně výrobků označených zeměpisným označením, se stále častěji používají zprostředkovatelské služby, zejména online platformy. V tomto ohledu by informace související s reklamou, propagací a prodejem zboží, které porušuje ochranu zeměpisných označení podle tohoto nařízení, měly být považovány za nezákonný obsah ve smyslu čl. 3 písm. h) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2022/2065 (19) a měly by se na ně vztahovat povinnosti a opatření podle uvedeného nařízení.

(65)

Členské státy by měly stanovit účinné, přiměřené a odrazující sankce, které by odrazovaly výrobce výrobků označených zeměpisným označením a osoby porušující zeměpisná označení od možného podvodného jednání.

(66)

Vzhledem k tomu, že jednotlivé výrobní kroky týkající se výrobku označeného zeměpisným označením mohou probíhat ve více než jednom členském státě a že výrobky vyrobené v jednom členském státě mohou být prodávány v jiném členském státě, měla by být zajištěna správní pomoc a spolupráce mezi členskými státy, aby byly umožněny účinné a efektivní kontroly a prosazování práva.

(67)

Činnost Unie po přistoupení k Ženevskému aktu je upravena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1753 (20). Některá ustanovení uvedeného nařízení by měla být změněna, aby byla zajištěna soudržnost se zavedením systému Unie pro ochranu zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků v souladu s tímto nařízením. V této souvislosti by měl úřad vystupovat jako příslušný orgán Unie, pokud jde o zeměpisná označení řemeslných a průmyslových výrobků podle Ženevského aktu. Ustanovení nařízení (EU) 2019/1753 použitelná na zeměpisná označení, která nespadají do oblasti působnosti práva Unie upravujících systém ochrany zeměpisných označení zemědělských produktů, by proto měla být uvedena do souladu s tímto nařízením.

(68)

Obdobně by za účelem zajištění soudržnosti s tímto nařízením mělo být změněno nařízení (EU) 2017/1001. Úkoly svěřené úřadu podle tohoto nařízení, pokud jde o správu a propagaci zeměpisných označení, by měly být doplněny na seznam úkolů úřadu stanoveného v článku 151 nařízení (EU) 2017/1001.

(69)

Pro úkoly svěřené úřadu podle tohoto nařízení by jazyky úřadu měly být všechny úřední jazyky Unie. Pokud jde o žádosti o zápis, žádosti o změnu specifikace výrobku a žádosti o zrušení zápisu podané žadateli ze třetích zemí, měl by úřad přijímat úředně ověřené překlady dokumentů a informací do jednoho z úředních jazyků Unie. Úřad by měl mít možnost ve vhodných případech použít ověřené strojové překlady.

(70)

Členské státy by měly mít možnost účtovat si poplatek na pokrytí nákladů na správu systému pro ochranu zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků. V této souvislosti by členské státy měly zohlednit situaci mikropodniků a malých a středních podniků. Úřad by neměl účtovat poplatek za žádosti o zápis předané příslušnými orgány členských států po dokončení vnitrostátní fáze řízení o zápisu. Úřad by však měl účtovat poplatek za řízení o přímém zápisu, jelikož tento postup přináší úřadu více práce než vyřizování žádostí o zápis, které již byly přezkoumány ve vnitrostátní fázi řízení. Úřad by měl rovněž účtovat poplatky za řízení podle tohoto nařízení týkající se zeměpisných označení třetích zemí a za řízení o odvolání.

(71)

Poplatky nebo úhrady za kontrolu a ověřování by měly pokrývat, nikoliv však převyšovat náklady, včetně režijních nákladů, které příslušným orgánům provádějícím kontroly, vzniknou. Režijní náklady by mohly zahrnovat náklady na organizaci a podporu nezbytnou pro plánování a provádění kontrol a případně využívání subjektů pro certifikaci výrobků nebo fyzických osob. Za podání vlastního prohlášení a jeho zpracování by neměl být účtován žádný poplatek.

(72)

Nezbytné náklady na zřízení informačního systému, který je podle tohoto nařízení plánován, totiž digitálního systému pro elektronické podávání a předávání žádostí o zápis úřadu, unijního rejstříku a digitálního portálu, by měly být financovány z kumulovaného rozpočtového přebytku úřadu. Provozní náklady vyplývající z úkolů, které jsou úřadu tímto nařízením svěřeny, by měly být hrazeny z provozního rozpočtu úřadu.

(73)

Digitální systém pro elektronické podávání a předávání žádostí o zápis úřadu by měl zahrnovat služby kontaktu s uživateli i služby zajištění provozu a umožňovat hladké připojení, rozhraní a integraci ve vztahu k informačním systémům vnitrostátních orgánů, unijnímu rejstříku a informačnímu systému WIPO pro správu související s Ženevským aktem. Unijní rejstřík by měl mít podobný vzhled a alespoň stejné funkce jako unijní rejstřík zeměpisných označení pro vína, potraviny a zemědělské produkty.

(74)

Za účelem změny nebo doplnění jiných než podstatných prvků tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o: i) další upřesnění požadavků na dokumentaci přiloženou k žádosti o zápis; ii) uvedení dalších položek průvodní dokumentace, jež má být předložena; iii) upřesnění kritérií pro řízení o přímém zápisu; iv) stanovení postupů a podmínek pro přípravu a podávání žádostí o zápis úřadu; v) upřesnění obsahu odvolání a postupu pro podání a přezkum odvolání; vi) upřesnění obsahu a formy rozhodnutí odvolacích senátů; a vii) změny údajů a požadavků týkajících se standardního formuláře pro vlastní prohlášení. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (21). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(75)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k uplatňování tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o: i) stanovení pravidel omezujících informace obsažené ve specifikaci výrobku, pokud je toto omezení nezbytné k zabránění příliš objemným žádostem o zápis; ii) stanovení pravidel pro formu specifikace výrobku; iii) určení formátu a online podoby průvodní dokumentace; iv) stanovení podrobných pravidel pro postupy přípravy a podávání přímých žádostí; v) stanovení podrobných pravidel pro postupy týkající se žádostí o zápis podávaných úřadu a pro jejich formu a podobu, a to i ve vztahu k žádostem týkajícím se území více než jedné země; vi) stanovení pravidel pro podávání námitky a určení formátu a online podoby odůvodněného prohlášení o námitce; vii) stanovení pravidel pro předkládání připomínek a určení jejich formátu a online podoby; viii) rozhodnutí a postupy v případech, kdy Komise od úřadu převezme pravomoc rozhodnout o žádosti o zápis; ix) stanovení podrobných pravidel pro postup pro žádost o unijní změnu specifikace výrobku a pro jejich formu a podobu a pro postup pro standardní změny a pro jejich formu, a pro sdělování těchto změn úřadu; x) stanovení podrobných pravidel pro postupy a formu týkající se zrušení zápisu, jakož i pro podobu žádostí o zrušení zápisu; xi) stanovení architektury IT a podoby unijního rejstříku; xii) určení formátu a online podoby výpisů z unijního rejstříku; xiii) určení technických vlastností symbolu Unie a označení, jakož i pravidel pro jejich používání na výrobcích uváděných na trh pod zapsaným zeměpisným označením, včetně pravidel týkajících se jazykových znění, jež mají být použita; xiv) stanovení povahy a druhu informací, které se mají vyměňovat, a způsobů výměny těchto informací pro účely kontrol a xv) stanovení výše poplatků účtovaných úřadem a způsobů jejich úhrady nebo v případě poplatku za odvolání k odvolacím senátům, jejich vrácení. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (22).

(76)

Stávající ochrana zeměpisných označení na vnitrostátní úrovni je založena na různých regulačních přístupech. Existence dvou souběžných systémů na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni s sebou nese riziko uvedení spotřebitelů a výrobců v omyl. Nahrazení vnitrostátních systémů pro ochranu zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků unijním regulačním rámcem by vytvořilo právní jistotu, snížilo administrativní zátěž vnitrostátních orgánů, zajistilo spravedlivou hospodářskou soutěž mezi výrobci výrobků označených takovým zeměpisným označením, jakož i předvídatelné a relativně nízké náklady, a posílilo důvěryhodnost výrobků v očích spotřebitelů. Za tímto účelem by vnitrostátní systémy pro ochranu zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků měly přestat existovat do dvanácti měsíců ode dne použitelnosti tohoto nařízení. Ochranu poskytovanou v rámci těchto vnitrostátních systémů by mělo být možné včas prodloužit až do dokončení procesu zápisu vnitrostátních zeměpisných označení, která určí dotčené členské státy. Některé členské státy, zejména ty, které jsou smluvními stranami Lisabonské dohody na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu, již podle uvedené dohody zapsaly zeměpisná označení řemeslných a průmyslových výrobků. Rovněž podle uvedené dohody udělily ochranu zeměpisným označením třetích zemí. Nařízení (EU) 2019/1753 by proto mělo být změněno, aby umožňovalo pokračující ochranu těchto zeměpisných označení.

(77)

Vzhledem k tomu, že k zajištění toho, aby byl zaveden rámec pro řádné fungování tohoto nařízení, je zapotřebí určité doby na vytvoření unijního a mezinárodního systému pro ochranu zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků, mělo by se toto nařízení začít používat po uplynutí přiměřené lhůty po jeho přijetí. Některá ustanovení týkající se výjimky z vnitrostátní fáze řízení, poradního výboru, zřízení informačního systému a přenesení pravomocí na Komisi by se však měla použít od vstupu tohoto nařízení v platnost.

(78)

Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou. Toto nařízení by proto mělo být vykládáno a uplatňováno v souladu s těmito právy a zásadami, včetně práva na ochranu osobních údajů, svobody podnikání a práva na vlastnictví, včetně duševního vlastnictví.

(79)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zřízení systému Unie pro ochranu zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(80)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725 a dne 2. června 2022 vydal své stanovisko (23),