(1)

Digitální technologie rychle proměňují náš život a přinášejí společnosti, včetně institucí kulturního dědictví, nové příležitosti. Digitální technologie nabízejí institucím kulturního dědictví účinnější nástroje, jež jim umožňují digitalizovat statky kulturního dědictví a oslovit širší okruh příjemců. Veřejnost tak získává více možností přístupu ke kulturním statkům a jejich objevování, zkoumání či užívání a vzniká tím také více možností pro opakované použití kulturních statků pro inovativní a kreativní služby a produkty v různých odvětvích, jako jsou jiná kulturní a kreativní odvětví a v cestovním ruchu.

(2)

Jak se zdůrazňuje ve sdělení nazvaném Digitální kompas 2030: Evropské pojetí digitální dekády (1), digitální technologie se staly více než kdy dříve nezbytnou součástí práce, vzdělávání, společenských styků a zábavy a umožňují přístup k široké škále služeb a výrobků od zdravotní péče po kulturu.

(3)

Pandemie COVID-19 poukázala na silné i slabé stránky odvětví kulturního dědictví a na potřebu urychlit jeho digitální transformaci, aby mohly být co nejlépe využity příležitosti, které nabízí. Mnohé kulturní instituce utrpěly značné finanční ztráty nebo musely ukončit činnost. Navzdory finančním problémům způsobeným pandemií se však mnohým také podařilo udržet, nebo dokonce zvětšit své publikum rozšířením digitálních služeb (např. zapojením publika, sdílením sbírek, nabídkou digitálních nástrojů), čímž opět prokázaly, jak vysoce hodnotné jsou pro společnost a evropské hospodářství.

(4)

Kulturní dědictví je nejen jedním z klíčových prvků budování evropské identity, která se opírá o společné hodnoty, ale je také významným přínosem pro evropské hospodářství, neboť podporuje inovace, kreativitu a hospodářský růst. Například kulturní cestovní ruch tvoří až 40 % veškerého cestovního ruchu v Evropě (2), přičemž kulturní dědictví je nedílnou součástí kulturního cestovního ruchu. Pokročilá digitalizace statků kulturního dědictví a opakované použití tohoto obsahu mohou vytvářet nová pracovní místa nejen v odvětví kulturního dědictví, ale také v dalších kulturních a kreativních odvětvích, včetně například videoherního a filmového průmyslu. Příspěvek kulturního a kreativního odvětví tvoří 3,95 % přidané hodnoty EU (477 miliard EUR), tato odvětví zaměstnávají 8,02 milionu lidí a zahrnují 1,2 milionu podniků, z nichž 99,9 % tvoří malé a střední podniky (3).

(5)

Hodnocení (4) doporučení Komise o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů (2011/711/EU) dospělo k závěru, že několik výzev, kterým odvětví kulturního dědictví čelilo před deseti lety, představuje výzvu i v současnosti, jako např. naléhavá potřeba chránit a uchovávat evropské kulturní dědictví, a zejména ohrožené kulturní dědictví. Hodnocení však také potvrdilo, že se prostředí kulturního dědictví v uplynulých letech výrazně změnilo, objevily se nové potřeby, ale především nové příležitosti, které by mohly dále umocnit přínos kulturního dědictví pro evropské hospodářství. Je proto třeba zajistit politickou reakci, která bude odpovídat těmto novým potřebám a očekáváním odvětví kulturního dědictví, kulturních a tvůrčích odvětví a společnosti obecně.

(6)

Toto doporučení vybízí členské státy, aby zavedly vhodné rámce za účelem posílení oživení a transformace odvětví kulturního dědictví a podpory institucí kulturního dědictví, aby se v budoucnu staly silnějšími a odolnějšími. To povede ke kvalitnější digitalizaci, opakovanému používání a uchovávání digitálních záznamů v celé EU a bude to mít dopad i na další klíčová odvětví evropského hospodářství, jako je cestovní ruch, výzkum a na další kulturní a kreativní odvětví.

(7)

Členské státy uplatňují ke kulturnímu dědictví různé přístupy, které v různé míře reagují na specifické rysy a řeší konkrétní potřeby institucí kulturního dědictví. Komplexní digitální strategie pro odvětví kulturního dědictví, která by vymezila jasnou a konkrétní vizi a nejvhodnější prostředky k jejímu provádění, by zajistila účinnější politickou reakci a posílila toto odvětví. Členské státy by měly do přípravy strategie zapojit všechny příslušné zúčastněné strany za účelem dosažení účinné digitální transformace, nastolení důvěry a vytvoření silné spolupráce.

(8)

Rozvoj pokročilých digitálních technologií, jako jsou 3D, umělá inteligence, strojové učení, cloud computing, datové technologie, virtuální realita a rozšířená realita, přinesl nebývalé příležitosti pro digitalizaci, online přístup a uchovávání digitálních záznamů. Pokročilé digitální technologie vedou k účinnějším procesům (např. automatické generování metadat, vytěžování znalostí, automatizovaný překlad, rozpoznávání textu pomocí systémů optického rozpoznávání znaků) a vyšší kvalitě obsahu. Umožňují inovativní formy umělecké tvorby a současně otevírají nové způsoby digitálního využívání a užívání kulturního obsahu prostřednictvím společného kurátorství, společného navrhování a crowdsourcingu, čímž posilují účast veřejnosti. Umělou inteligenci, blockchain a další pokročilé technologie lze rovněž využít k automatickému rozpoznávání kulturních statků, které jsou předmětem nezákonného obchodu. Zavádění těchto pokročilých technologií má významný dopad na oživení a růst v Evropě po pandemii COVID-19 a členské státy by jej měly podporovat přijetím vhodných opatření.

(9)

Kromě toho by členské státy a instituce kulturního dědictví měly využívat jedinečné příležitosti, které jim vyspělé digitální technologie přinášejí, k podpoře opatření v oblasti klimatu a podpoře přechodu na ekologičtější a udržitelnější hospodářství EU, jak je stanoveno v Zelené dohodě pro Evropu (5). Například statky kulturního dědictví digitalizované ve 3D mohou být zdrojem důležitých znalostí o dopadu změny klimatu, přizpůsobení se této změně a odolnosti vůči ní (např. technologie 3D umožňují nedestruktivní analýzu objektů, vizualizaci škod a získání informací pro restaurování, památkovou péči atd.). Stejně tak mohou mít digitální dvojčata a technologie pozorování Země klíčový význam pro zvýšení odolnosti vůči změně klimatu a podporu preventivní péče o památky, budovy a místa kulturního dědictví. V této souvislosti je digitalizace také jedním z faktorů podpory odborníků v boji proti trestné činnosti proti životnímu prostředí na konkrétních místech.

(10)

Je důležité, aby členské státy pokračovaly ve svém úsilí o digitalizaci (6) a digitální uchovávání statků kulturního dědictví. Stanovení konkrétních cílů digitalizace a uchovávání na základě posouzení potřeb a jasných a objektivních kritérií by vedlo ke konkrétním a měřitelným výsledkům. To by bylo zvláště důležité v případě ohroženého kulturního dědictví. V takových případech může být digitalizace 3D s nejvyšší úrovní podrobností dokonce nezbytností, například pro účely zachování a restaurování. Avšak i v případech, kdy je riziko zhoršení stavu nebo zničení kulturních statků nízké, by mělo být prioritou vzhledem k vysokému potenciálu opakovaného použití digitalizovaných statků kulturního dědictví, například pro inovativní zážitky a udržitelný cestovní ruch, podpořit celkové oživení a odolnost hospodářství v souladu s cíli Zelené dohody pro Evropu. Členské státy by kromě toho měly zvýšit své úsilí v oblastech, které nejsou dostatečně digitalizovány, jako jsou budovy, památky a místa a nehmotné kulturní dědictví.

(11)

Kromě toho, že technologie 3D slouží k účelům ochrany a restaurování, mohou také poskytovat institucím kulturního dědictví více příležitostí k oslovení širšího publika prostřednictvím přitažlivějších zážitků, které zahrnují virtuální přístup k místům, která jsou běžně nepřístupná (např. pod vodou) nebo dočasně uzavřená, nebo mohou pomoci osobám se zrakovým postižením zprostředkovat například přístupné hmatové zážitky. Zvláštní zaměření na 3D digitalizaci ohroženého kulturního dědictví a nejnavštěvovanějších kulturních a historických památek, budov a míst by zvýšilo hodnotu a potenciál kulturního dědictví. Rovněž by to bylo v souladu s prohlášením o spolupráci na rozvoji digitalizace kulturního dědictví z dubna 2019 (7), v němž se členské státy dohodly na zvýšení úsilí a společném pokroku v rámci pilíře celoevropské iniciativy pro 3D digitalizaci artefaktů kulturního dědictví, památek a míst.

(12)

Digitalizace však automaticky neznamená uchovávání digitálních záznamů. Aby byl zajištěn dlouhodobý přístup k digitalizovaným statkům, musí členské státy pečlivě plánovat a provádět uchovávání digitálních záznamů o svých kulturních statcích s ohledem na všechny související finanční, organizační a technické výzvy v dlouhodobém horizontu. Cíle uchovávání digitálních záznamů mohou zahrnovat nejen statky kulturního dědictví, které jsou považovány za prioritu digitalizace (např. ohrožené kulturní statky, nejnavštěvovanější památky a místa nebo nedostatečně digitalizované oblasti), ale také kulturní statky, které byly digitalizovány již dříve.

(13)

Stávající finanční rámec poskytuje členským státům nebývalé příležitosti k využívání různých zdrojů financování za účelem výrazného posílení digitalizace a uchovávání a vybudování podstatně větší kapacity odvětví kulturního dědictví. Členské státy by měly zvýšit informovanost subjektů v tomto odvětví o možnostech financování, které nabízejí program Digitální Evropa, Horizont Evropa (8), fondy politiky soudržnosti (9), REACT-EU (10), Nástroj pro technickou podporu (11) a Nástroj pro oživení a odolnost (12) za účelem podpory investic nutných pro oživení tohoto odvětví a digitální transformaci s cílem umožnit širší přístup ke kultuře a zajistit pozitivní dopad na místní společenství.

(14)

Digitalizace evropského kulturního dědictví vyžaduje značné finanční prostředky. Instituce kulturního dědictví spolupracují se soukromými subjekty za účelem sdílení finančního úsilí a současně urychlení přístupu veřejnosti ke kulturnímu dědictví. Mnohé z těchto dohod o spolupráci však udělují soukromým partnerům výhradní práva. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 (13) stanoví soubor minimálních pravidel upravujících opakované použití, jakož i praktická opatření, která usnadní opakované použití stávajících dokumentů v držení orgánů veřejného sektoru členských států. Zejména ukládá institucím kulturního dědictví, které spadají do působnosti směrnice (např. muzea, archivy, knihovny), aby dodržovaly zvláštní ustanovení o výhradních dohodách, jak je stanoveno v článku 12 směrnice. V zájmu usnadnění spravedlivého a nediskriminačního přístupu ke statkům kulturního dědictví pro všechny by instituce kulturního dědictví, které spolupracují se soukromým sektorem, včetně těch, které nespadají do oblasti působnosti uvedené směrnice, měly usilovat o uplatňování zásad stanovených ve zmíněném článku 12.

(15)

Jak je zdůrazněno v evropské agendě dovedností (14), pandemie COVID-19 prohloubila již existující mezeru v digitálních dovednostech a zároveň se objevily nové nerovnosti, protože řada odborníků nemá požadovanou úroveň digitálních dovedností, které jsou na pracovišti potřebné. To platí i v odvětví kulturního dědictví, kde propast v digitálních dovednostech komplikuje využívání pokročilých technologií, jako je 3D nebo umělá inteligence, a to zejména v malých institucích (např. muzeích). V souladu s evropskou agendou dovedností a s její první stěžejní iniciativou, Paktem pro dovednosti, a na podporu akčního plánu pro evropský pilíř sociálních práv (15) by proto členské státy měly stanovit konkrétní cíle prohlubování dovedností nebo změny kvalifikace odborníků v oblasti kulturního dědictví. Na doplnění těchto snah – a s využitím plánu aliance pro kulturní dědictví (CHARTER) – vytvářejí kulturní a kreativní odvětví jako jeden ze čtrnácti ekosystémů zařazených do výčtu strategie jednotného trhu v současné době rozsáhlé partnerství pro rozvoj dovedností, které by se mělo připojit k Paktu pro dovednosti.

(16)

Instituce kulturního dědictví se při digitalizaci a sdílení kulturního dědictví potýkají s různými překážkami souvisejícími s autorským právem, jako jsou náklady spojené s vypořádáváním autorských práv, nedostatek odborných znalostí v oblasti autorského práva mezi odborníky na kulturní dědictví či omezení přeshraniční spolupráce mezi institucemi. Byla proto přijata zvláštní opatření k řešení těchto výzev na úrovni EU. Například směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790 (16) o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu obsahuje různá ustanovení, která modernizují rámec autorského práva, jímž se řídí fungování institucí kulturního dědictví v digitálním prostředí. Jednou z nejdůležitějších změn, které směrnice zavádí, je jasný rámec pro digitalizaci a šíření děl nedostupných na trhu, která mají instituce kulturního dědictví ve svých sbírkách. Směrnice navíc zavádí harmonizované a povinné výjimky pro pořizování kopií uchovávaných institucemi kulturního dědictví a pro vytěžování textu a dat pro vědecký výzkum. V neposlední řadě směrnice vyjasňuje status volných výtvarných děl za účelem zvýšení právní jistoty. Nová pravidla týkající se autorského práva usnadňují zejména základní poslání institucí kulturního dědictví ve veřejném zájmu tím, že posilují ochranu a dostupnost kulturního dědictví a výrazně usnadňují používání děl, která již nejsou dostupná na trhu, a to ve prospěch evropské kultury a všech občanů. Členské státy proto musí zajistit účinné provádění a uplatňování právních předpisů EU v oblasti autorského práva, aby instituce kulturního dědictví mohly plně využívat rámce autorského práva, který je aktualizován zejména směrnicí (EU) 2019/790.

(17)

Evropská digitální knihovna Europeana (17) plní klíčovou úlohu při posilování přeshraniční spolupráce a normalizačních činností v EU i mimo ni. Její normalizované rámce pro sdílení digitálního obsahu a metadat online, zejména datový model Europeany (18), prohlášení o právech (19) a publikační rámec Europeany (20), jsou široce přebírány v odvětví kulturního dědictví v Evropě i na mezinárodní úrovni. Například datový model Europeany umožňuje normalizovanou reprezentaci dat poskytovaných v Europeaně institucemi kulturního dědictví z různých oblastí v různých formátech. Rámec RightsStatements.org poskytuje sadu normalizovaných prohlášení o právech, jejichž prostřednictvím mohou instituce kulturního dědictví informovat veřejnost o statusu autorských práv a opakovaného použití digitálních objektů. Interoperabilita však zůstává trvalou snahou, pokud jde o formáty a standardy pro digitální obsah a metadata, jako v případě 3D nebo používání kontextových jednotek a souborů autorit pro sémantickou interoperabilitu. V prohlášení o spolupráci na rozvoji digitalizace kulturního dědictví z dubna 2019 se členské státy dohodly, že v iniciativách na rozvoj digitalizace zvýší úsilí o další rozvoj a podporu standardů a rámců interoperability. Členské státy a instituce kulturního dědictví by proto měly zvýšit své úsilí o podporu nebo dodržování příslušných norem a rámců s cílem urychlit sdílení a opakované použití údajů.

(18)

Vytvoření společného evropského datového prostoru pro kulturní dědictví poskytne institucím kulturního dědictví možnost využívat rozsahu jednotného trhu v souladu s evropskou strategií pro data (21). Podpoří opakované použití obsahu a podnítí kreativitu v různých odvětvích, což bude mít přínos pro celou ekonomiku i společnost. Zejména poskytne vysoce kvalitní obsah a účinný, důvěryhodný a snadno použitelný přístup k digitálním statkům evropského kulturního dědictví. Posílí se tak i další spolupráce a partnerství a zapojení do sítě datových partnerů (např. muzeí, galerií, knihoven, archivů v celé Evropě), shromaždišť a odborníků působících v oblasti digitálního kulturního dědictví. Datový prostor bude vycházet ze současné strategie Europeany na období 2020–2025 (22), jejímž cílem je posílit postavení institucí kulturního dědictví při jejich digitální transformaci.

(19)

Europeana v současné době poskytuje přístup k 52 milionům statků kulturního dědictví, z nichž 45 % umožňuje opakované použití v různých odvětvích. Celkem 97,5 % statků tvoří obrazový a textový obsah a pouze 2,47 % tvoří audiovizuální obsah a 0,03 % pak 3D. Větší přínos vysoce kvalitních digitalizovaných statků, například ve 3D, by posílil inovace a tvorbu prostřednictvím používání a opakovaného používání digitalizovaných statků kulturního dědictví v různých klíčových oblastech (např. vzdělávání, inteligentní města a environmentální modelování, udržitelný cestovní ruch a kreativní kulturní odvětví). Zpřístupnění dalších 40 milionů vysoce kvalitních, digitalizovaných a různorodých druhů statků prostřednictvím datového prostoru by zvýšilo bohatství materiálu dostupného na internetu a přispělo k šíření našeho evropského kulturního dědictví. Toto zvýšení by také umožnilo zlepšit opakované používání, a tím i zavádět potenciální nové služby a způsoby využití. Je třeba, aby instituce kulturního dědictví s podporou členských států významně přispívaly do datového prostoru.

(20)

Vnitrostátní a oborová nebo tematická shromaždiště plní klíčovou úlohu v oblasti kulturního dědictví a vytvářejí mosty mezi jednotlivými aktéry v rámci odvětví kulturního dědictví i mimo něj, a to na vnitrostátní i evropské úrovni. Vnitrostátní shromaždiště například shromažďují obsah pro Europeanu a obohacují jej, umožňují přístup ke statkům kulturního dědictví své země a jejich šíření a vytvářejí fond cenných zdrojů a znalostí pro odvětví kulturního dědictví. Přestože má většina shromaždišť v rámci EU pro svou činnost oficiální mandát, stále existuje řada dalších, kterým tento mandát schází a je pro ně obtížné zajišťovat dostatečné a udržitelné zdroje nebo organizační podporu. Členské státy by měly tento problém řešit tím, že posílí úlohu shromaždišť, poskytnou dostatečnou podporu a podpoří jejich příspěvek do společného evropského datového prostoru pro kulturní dědictví.

(21)

Očekávané zvýšení počtu a složitosti digitálních statků bude vyžadovat bezpečná, odolná, účinná a udržitelná cloudová řešení pro zpracování a správu těchto souborů dat i související přístup. Proto bude mít podpora členských států (23) ve vztahu k evropské federaci infrastruktury a služeb cloud-to-edge klíčový význam, pokud jde o účinný přístup k digitalizovaným statkům kulturního dědictví.

(22)

Toto doporučení vychází z doporučení 2011/711/EU a nahrazuje jej,

1.

2.

3.

4.

5.

6.

Do roku 2030 by členské státy měly provést 3D digitalizaci všech památek a míst spadajících pod písmeno a) a 50 % památek spadajících pod písmeno b).

Do roku 2025 by členské státy měly provést digitalizaci 40 % celkových cílů do roku 2030.

Členské státy by měly přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby záznamy všech digitalizovaných kulturních statků uvedených v bodě 6 písm. a), b) a c) byly rovněž digitálně uchovávány.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

16.

17.

18.

19.

20.

21.