(1)

Podle čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii Unie bojuje proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci a podporuje rovnost žen a mužů a ochranu práv dítěte.

(2)

Podle článku 9 Smlouvy o fungování Evropské unie přihlíží Unie při vymezování a provádění svých politik a činností k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví.

(3)

Podle článku 151 Smlouvy o fungování EU mají Unie a členské státy za cíl podporu zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek, přiměřenou sociální ochranu, sociální dialog, rozvoj lidských zdrojů za účelem trvale vysoké zaměstnanosti a boj proti vyloučením. Podle čl. 153 odst. 1 písm. j) Smlouvy o fungování EU Unie za účelem dosažení těchto cílů podporuje a doplňuje činnost členských států v oblasti boje proti sociálnímu vyloučení.

(4)

Článek 24 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) uznává, že děti mají právo na ochranu a péči nezbytnou pro jejich blaho, a že při všech činnostech týkajících se dětí, ať už uskutečňovaných veřejnými orgány nebo soukromými institucemi, musí být prvořadým hlediskem nejvlastnější zájem dítěte. Článek 33 Listiny stanoví, že rodina požívá právní, hospodářské a sociální ochrany.

(5)

Článek 17 revidované Evropské sociální charty přijaté ve Štrasburku dne 3. května 1996 potvrzuje závazek přijmout všechna vhodná a potřebná opatření s cílem zajistit, aby děti měly péči, pomoc, vzdělání a výcvik, jaké potřebují.

(6)

Úmluva Organizace spojených národů o právech dítěte přijatá dne 20. listopadu 1989, která byla ratifikována všemi členskými státy Unie, stanoví v článcích 2, 3, 6, 12, 18, 24, 27, 28 a 31, že státy, které jsou smluvními stranami této úmluvy, uznávají, že zájem dítěte musí být předním hlediskem, a uznávají právo dítěte: na zapojení do společnosti a rozvoj, včetně práva na ochranu před všemi formami diskriminace; na život; na vyslyšení v soudních a správních řízeních; na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu; na přístup ke zdravotnickým službám; na pomoc státu při zajištění odpovídající životní úrovně, vzdělání, volného času a oddechových činností a na všestrannou účast na kulturním a uměleckém životě.

(7)

Článek 7 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (1), ratifikované Unií a všemi jejími členskými státy, stanoví, že státy, které jsou smluvními stranami této úmluvy, přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby děti se zdravotním postižením mohly plně užívat všechna lidská práva a základní svobody na rovnoprávném základě s ostatními dětmi.

(8)

Unie je společně se svými členskými státy plně odhodlána být průkopníkem při provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, kterou přijala Organizace spojených národů, jakož i cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje včetně cílů spočívajících ve vymýcení chudoby, zajištění zdravého života a zvyšování jeho kvality a zajištění rovného přístupu k inkluzivnímu a kvalitnímu vzdělávání.

(9)

Dne 20. února 2013 přijala Komise doporučení 2013/112/EU (2) s názvem „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“. Toto doporučení stanoví integrovaný přístup ke snižování dětské chudoby nebo sociálního vyloučení a ke zlepšování kvality života dětí, které je postaven na třech pilířích: přístup ke zdrojům, přístup ke kvalitním službám a právo dětí účastnit se společenského života.

(10)

V listopadu 2017 vyhlásily Evropský parlament, Rada a Komise evropský pilíř sociálních práv, v němž se stanoví dvacet zásad na podporu dobře fungujících a spravedlivých trhů práce a systémů sociálního zabezpečení. Zásada 11 stanoví právo dětí na cenově dostupné a kvalitní vzdělávání a péči v raném věku, na ochranu před chudobou a na zvláštní opatření pro zvýšení rovných příležitostí dětí ze znevýhodněných prostředí.

(11)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 24. listopadu 2015 (3) vyzval Komisi a členské státy, aby zavedly záruku pro děti se zaměřením na chudé děti a na jejich přístup ke službám. Evropský parlament dále ve svém usnesení ze dne 11. března 2021 (4) vyzval Komisi, aby do strategie EU pro práva dítěte zahrnula konkrétní opatření k investování do dětí za účelem vymýcení dětské chudoby, včetně vytvoření evropské záruky pro děti s odpovídajícími zdroji, a aby v prvním čtvrtletí roku 2021 předložila návrh na zavedení evropské záruky pro děti, a vyzval členské státy, aby investovaly do boje proti dětské chudobě a sociálnímu vyloučení veškeré možné zdroje včetně fondů Unie a aby zavedly národní akční plány záruky pro děti.

(12)

Společné prohlášení nazvané „Overcoming poverty and social exclusion – mitigating the impact of COVID-19 on families – working together to develop prospects for strong children“ („Překonat chudobu a sociální vyloučení – zmírnit dopad pandemie COVID-19 na rodiny – spolupracovat na rozvoji vyhlídek pro silné děti“), které v prosinci 2020 podepsalo 24 ministrů Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele, vyzývalo k vytvoření evropské záruky pro děti založené na zásadách a integrovaném přístupu uvedeném v doporučení 2013/112/EU a v evropském pilíři sociálních práv. Ministři znovu potvrdili, že pro děti ohrožené chudobou nebo sociálním vyloučením má přístup k bezplatné zdravotní péči, bezplatnému vzdělávání, dostupnému předškolnímu vzdělávání a péči, důstojnému bydlení a přiměřené výživě zásadní význam.

(13)

Akční plán pro evropský pilíř sociálních práv (5) poskytuje nový impuls k řešení chudoby a sociálního vyloučení v Unii, zejména stanovením cíle snížit počet lidí ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením v horizontu do roku 2030 alespoň o 15 milionů, včetně nejméně 5 milionů dětí.

(14)

Komplexní strategie Unie pro práva dítěte (6) pomáhá posilovat zapojení dětí do společnosti, napomáhá tomu, aby zájem dítěte byl prvořadým hlediskem, pomáhá chránit zranitelné děti, včetně dětí ohrožených socioekonomickým vyloučením a marginalizací, chránit práva dětí online, podporovat justici vstřícnou k dětem a předcházet násilí vůči dětem a bojovat proti němu. Jejím cílem je rovněž bojovat proti diskriminaci dětí, a to i na základě jejich pohlaví nebo sexuální orientace, případně pohlaví nebo sexuální orientace jejich rodičů.

(15)

Cílem tohoto doporučení je předcházet sociálnímu vyloučení a bojovat proti němu tím, že bude dětem v nouzi zaručen přístup k souboru klíčových služeb, včetně začleňování genderového hlediska, tak aby byla pomocí boje proti dětské chudobě a podpory rovných příležitostí zohledněna odlišná situace dívek a chlapců. Děti v nouzi jsou osoby mladší 18 let, které jsou ohroženy chudobou nebo sociálním vyloučením. Jedná se o děti, jež žijí v domácnostech, které jsou ohroženy chudobou či se potýkají se závažnou materiální a sociální deprivací nebo velmi nízkou intenzitou práce.

(16)

Aby zajistily účinný přístup nebo účinný a bezplatný přístup ke klíčovým službám, měly by členské státy v souladu s vnitrostátními podmínkami a přístupy tyto služby buď organizovat a poskytovat, nebo poskytovat přiměřené dávky, aby rodiče nebo opatrovníci dětí v nouzi byli schopni náklady na uvedené služby hradit. Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, aby případné související náklady nepředstavovaly pro děti v nouzi v rodinách s nízkými příjmy překážku v tom, aby mohly plně využívat klíčové služby.

(17)

V Unii je téměř 18 milionů dětí ohroženo chudobou či sociálním vyloučením (7), přičemž mezi členskými státy jsou výrazné rozdíly. Škála rizikových faktorů, které mohou vést k tomu, že některé děti jsou obzvláště zranitelné a vystavené chudobě nebo sociálnímu vyloučení, se značně liší. Proto by vnitrostátní přístupy k provádění tohoto doporučení měly být přizpůsobeny konkrétním okolnostem a potřebám v praxi. Jedním z hlavních faktorů ovlivňujících sociální vyloučení dětí je nerovný přístup ke klíčovým službám, nezbytným pro jejich dobré životní podmínky a rozvoj jejich sociálních, kognitivních a emocionálních dovedností. U dětí žijících v chudobě nebo u dětí ze znevýhodněného prostředí je pravděpodobnější, že budou čelit překážkám v přístupu k předškolnímu vzdělávání a péči, inkluzivnímu vzdělávání, zdravotní péči, zdravé výživě a odpovídajícímu bydlení. Již od začátku života se nacházejí v nevýhodném postavení, což může mít dlouhodobé důsledky pro jejich rozvoj a vyhlídky do budoucna.

(18)

Mezigenerační přenos sociálního vyloučení ohrožuje sociální soudržnost v průběhu generací a vytváří vyšší náklady pro naše sociální státy, což brání hospodářské a sociální odolnosti. Zlepšování rovného přístupu dětí v nouzi ke klíčovým službám je tudíž důležitým prostředkem posilování úsilí o prevenci sociálního vyloučení a boje proti němu. Přispívá také k podpoře rovných příležitostí pro děti v nouzi a k boji proti dětské chudobě.

(19)

Řešení znevýhodnění od raného věku je nákladově efektivní investicí, a to i z dlouhodobého hlediska, protože přispívá nejen k začleňování dětí a jejich lepším socioekonomickým výsledkům v dospělosti, ale prospívá rovněž ekonomice a společnosti prostřednictvím lepší integrace na trh práce a do společenského života a lepšího přechodu ze školy do zaměstnání, mimo jiné plným prováděním doporučení Rady ze dne 30. října 2020 o mostu k pracovním místům – posílení záruk pro mladé lidi (8). Investice do rovných příležitostí pro děti je základem udržitelného růstu podporujícího začlenění, podpory spravedlivých a odolných společností a sociální konvergence směrem nahoru. Přispívá také k řešení dopadu nepříznivého demografického vývoje snižováním nedostatku dovedností a pracovních sil a zajišťováním lepšího územního pokrytí při současném využívání příležitostí vyplývajících ze zelené a digitální transformace.

(20)

Rovný přístup ke kvalitnímu a inkluzivnímu předškolnímu vzdělávání a péči a ke vzdělávání má zásadní význam pro přerušení přenosu sociálního vyloučení a pro zajištění rovných příležitostí pro děti ve znevýhodněném postavení. Omezená dostupnost předškolního vzdělávání a péče a vysoké náklady na ně však mohou představovat překážku pro děti pocházející z rodin s nízkými příjmy. Jejich míra docházky je výrazně nižší a později vede k horším výsledkům vzdělávání a k vyšší míře předčasného ukončení školní docházky, zejména u dětí pocházejících z přistěhovaleckého prostředí, nebo u romských dětí. Výzvou i nadále zůstává segregace a diskriminace dětí se zdravotním postižením nebo speciálními vzdělávacími potřebami v přístupu k běžnému vzdělávání. Volba vzdělávací instituce musí odrážet nejlepší zájem dítěte. Stále větší počet dětí pocházejících z přistěhovaleckého prostředí ve vzdělávacích systémech vyžaduje prevenci segregovaného školního prostředí a přizpůsobení výukových metod v souladu s vnitrostátními právními předpisy a povinnostmi členských států vyplývajícími z příslušných mezinárodních nástrojů v této oblasti.

(21)

Důležitá část učení včetně získávání sociálních dovedností probíhá prostřednictvím sportu a volnočasových nebo kulturních aktivit. Tyto aktivity se ukázaly jako prospěšné zejména pro děti ze znevýhodněného prostředí. Některé skupiny dětí si je však nemohou dovolit nebo jim v účasti na nich brání chybějící vhodná infrastruktura, špatná dostupnost nebo jazykové problémy.

(22)

Obecně mají děti v nouzi omezený přístup k určitým zdravotnickým službám, jako je zubní péče, nebo k pomůckám, jako jsou rovnátka, korektivní čočky nebo brýle. Tyto děti mají také méně příležitostí a zdrojů k využívání programů v oblasti prevence nemocí a podpory zdraví. Příjmová chudoba a další sociální determinanty významně ovlivňují celkový vývoj a zdraví dětí, včetně duševního zdraví, a zvyšují riziko špatného zdravotního stavu v pozdějších letech. Zásadní význam má včasná intervence a prevence, spolu s lepším přístupem k programům prevence a propagace veřejného zdraví včetně očkování a podpoře rodičům, jež mohou pomoci dosáhnout lepších výsledků.

(23)

Přístup ke zdravé a udržitelné výživě představuje výzvu zejména pro rodiny s nízkými příjmy. Programy zdravé stravy a výživy mohou pomoci řešit problémy, jako je například špatná strava, nedostatek fyzické aktivity, obezita nebo konzumace alkoholu a užívání tabáku, a tím omezit podvýživu a špatnou výživu, která je rozšířenější u dětí pocházejících ze znevýhodněného prostředí. Zkušenosti z pandemie COVID-19 prokázaly význam programů školního stravování pro některé děti, které byly v průběhu omezení volného pohybu osob náhle zbaveny spolehlivého zdroje výživy (9). Zajištění přístupu dětí v nouzi k alespoň jednomu zdravému jídlu každý školní den je proto prvořadé a mohlo by ho být dosaženo buď poskytnutím takového jídla nebo zajištěním toho, aby rodiče či opatrovníci nebo děti byli schopni s přihlédnutím ke specifickým místním podmínkám a potřebám toto jídlo obstarat.

(24)

Děti pocházející z rodin s nízkými příjmy, z přistěhovaleckého prostředí nebo s menšinovým etnickým původem jsou vystaveny většímu riziku závažné deprivace v oblasti bydlení, přelidněnosti a energetické chudoby, a jsou rovněž častěji vystaveny riziku bezdomovectví. Náklady na bydlení představují pro domácnosti s jednou výdělečně činnou osobou značnou zátěž, zvláště pak pro ty, v jejichž čele stojí ženy. Zajištění odpovídajícího bydlení a toho, aby se dětem a jejich rodinám dostalo přiměřeného přechodného ubytování, je důležitým mechanismem pro řešení sociálního vyloučení dětí a minimalizaci rizika bezdomovectví. Měla by být podporována kvalitní komunitní nebo rodinná péče za účelem deinstitucionalizace dětí. Umístění dětí do ústavní péče by mělo být využíváno pouze a pokud je to v nejlepším zájmu dítěte, a to při zohlednění celkové situace dítěte a s ohledem na individuální potřeby dítěte. Poskytování podpory dětem, které opouštějí ústavní či pěstounskou péči, je klíčové pro jejich nezávislý život a začlenění do společnosti.

(25)

Krize způsobená pandemií COVID-19 může mít dalekosáhlé dopady na hospodářské a sociální životní podmínky rodin a dětí a pravděpodobně bude mít neúměrně silný dopad na děti pocházející ze znevýhodněného prostředí. Skupiny obyvatel s nízkými a středními příjmy čelí vyššímu riziku ztráty příjmů, což může mít potenciálně významné dopady na disponibilní příjem domácností v důsledku rostoucí nezaměstnanosti a snížených možností práce na dálku. Očekává se, že krize prohloubí stávající nerovnosti a pravděpodobně povede ke zvýšení počtu domácností ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením. Vytváří také značný tlak na dostupnost služeb. Děti, které zažívají různé formy znevýhodnění, patří k těm, které tato krize postihuje nejhůře. Distanční vzdělávání je pro mnoho dětí žijících v domácnostech bez odpovídající podpory rodiny, dovedností nebo vybavení obtížné, což se týká i dětí žijících ve venkovských nebo na odlehlých územích s nedostatečnou digitální infrastrukturou.

(26)

Řešení sociálního vyloučení dětí a snižování socioekonomického dopadu pandemie COVID-19 vyžaduje integrovaný multidimenzionální přístup zaměřený na jednotlivce a podpůrný politický rámec. Posilování spolupráce a koordinace mezi službami na různých úrovních zaručuje účinnou prevenci a podporuje sociální začlenění dětí. Současně se zajištěním přístupu ke klíčovým službám ve všech regionech a na všech územích, mimo jiné prostřednictvím investic do infrastruktury služeb a do pracovní síly, je nezbytné rovněž zlepšit účinnost a relevantnost souvisejících politik, kombinovat preventivní a nápravná opatření a maximálně využít stávající nástroje Unie.

(27)

Proces koordinace hospodářských politik a zaměstnanosti v rámci evropského semestru, podporovaný srovnávacím přehledem sociálních ukazatelů (10), zdůrazňuje výzvu dětské chudoby nebo sociálního vyloučení dětí, přičemž řadě členských států jsou poskytována doporučení týkající se jednotlivých zemí. Hlavní směry politik zaměstnanosti zdůrazňují, že je důležité zajistit přístup všech, včetně dětí, k určitým službám, jako je předškolní vzdělávání a péče, vzdělávání a zdravotní péče, přičemž tento přístup je nezbytnou podmínkou zajištění rovných příležitostí.

(28)

Na podporu provádění evropské záruky pro děti a dalších podpůrných opatření jsou k dispozici fondy Unie. V rámci Evropského sociálního fondu plus budou všechny členské státy vyčleňovat přiměřenou částku na boj proti dětské chudobě nebo sociálnímu vyloučení. V případě členských států, jejichž míra dětí ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením se pohybuje nad průměrem Unie, musí uvedená částka činit nejméně 5 % jejich vnitrostátního přídělu z Evropského sociálního fondu plus. Evropský fond pro regionální rozvoj a program InvestEU budou v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality podporovat rovněž investice do základní infrastruktury, jako je například sociální bydlení a zařízení pro předškolní vzdělávání a péči, jakož i vybavení a přístup ke kvalitním a základním službám. Nástroj pro oživení a odolnost, který je součástí plánu obnovy pro Evropu a nástroje „Next Generation EU“, nabízí další finanční prostředky Unie na zahrnutí reforem, investic a politik pro budoucí generaci, děti a mládež, jako je například vzdělání a dovednosti, do národních plánů pro oživení a odolnost (11). Nástroj pro technickou podporu může podporovat členské státy při navrhování a provádění strukturálních reforem v oblasti vzdělávání, sociálních služeb, spravedlnosti a zdravotnictví, včetně meziodvětvových reforem, které řeší dětskou chudobu a sociální vyloučení.

(29)

Členské státy mohou rovněž využít projekt EU Ovoce, zelenina a mléko do škol na období 2017–2023 s cílem více zpřístupnit zdravé produkty dětem a zlepšit jejich porozumění přínosům zdravých a udržitelných potravin.

(30)

Toto doporučení by mělo být prováděno prostřednictvím národních akčních plánů uzpůsobených celostátním, regionálním a místním podmínkám. Tyto národní akční plány by měly identifikovat děti v nouzi a překážky, kterým čelí při přístupu ke službám, na něž se vztahuje toto doporučení, a při jejich využívání. Za tímto účelem se členským státům doporučuje zapojit příslušné zúčastněné subjekty, včetně nevládních organizací prosazujících práva dětí. Pokrok při provádění tohoto doporučení by rovněž měl být pravidelně monitorován, například jako součást srovnávacího přehledu sociálních ukazatelů v kontextu evropského semestru, mimo jiné prostřednictvím vytvoření příslušných monitorovacích ukazatelů.

(31)

Toto doporučení doplňuje doporučení Komise 2013/112/EU, tvoří jeden z výstupů akčního plánu pro evropský pilíř sociálních práv a doplňuje komplexní strategii Unie o právech dítěte.

(32)

Toto doporučení plně respektuje zásadu subsidiarity a proporcionality. Nejsou jím dotčeny zásady vnitrostátního procesního práva a právní tradice členských států a neznamená rozšíření pravomocí Unie,

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

a)

jmenovaly národního koordinátora záruky pro děti vybaveného odpovídajícími zdroji a mandátem, který umožňuje účinnou koordinaci a sledování provádění tohoto doporučení;

b)

za účelem co nejúčinnějšího zacílení opatření na děti v nouzi a s přihlédnutím k celostátním, regionálním a místním organizacím a okolnostem zapojily příslušné zúčastněné subjekty do identifikace dětí v nouzi a překážek, jimž čelí při přístupu a využívání služeb, na které se vztahuje toto doporučení;

c)

předložily Komisi do devíti měsíců od přijetí tohoto doporučení akční plán na období do roku 2030 s cílem provést toto doporučení, a to s přihlédnutím k celostátním, regionálním a místním podmínkám, jakož i ke stávajícím politickým a jiným opatřením na podporu dětí v nouzi. Tento akční plán by měl zahrnovat zejména:

d)

vypracovaly účinná informační opatření zaměřená na děti v nouzi a jejich rodiny, zejména na regionální a místní úrovni a prostřednictvím vzdělávacích institucí, vyškolených sociálních pracovníků, služeb na podporu rodiny, občanské společnosti a organizací sociální ekonomiky, s cílem zvyšovat povědomí a podporovat a usnadňovat využívání služeb, na něž se vztahuje toto doporučení;

e)

zajistily účast regionálních, místních a dalších příslušných orgánů, dětí a příslušných zúčastněných stran zastupujících občanskou společnost, nevládní organizace, vzdělávací instituce a subjekty odpovědné za podporu sociálního začlenění a integrace, práv dětí, inkluzivního vzdělávání a nediskriminace včetně vnitrostátních subjektů pro rovné zacházení, po celou dobu přípravy, provádění, monitorování a hodnocení akčního plánu;

f)

podávaly Komisi každé dva roky zprávu o pokroku při provádění tohoto doporučení v souladu s národním akčním plánem uvedeným v písmenu c).

12.