Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 32020R1044

    Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/1044 ze dne 8. května 2020, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999, pokud jde o hodnoty pro potenciál globálního oteplování a pokyny pro inventury a pokud jde o inventurní systém Unie, a zrušuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 666/2014 (Text s významem pro EHP)

    C/2020/2841

    Úř. věst. L 230, 17.7.2020, p. 1–6 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    Legal status of the document In force

    ELI: http://data.europa.eu/eli/reg_del/2020/1044/oj

    17.7.2020   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    L 230/1


    NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2020/1044

    ze dne 8. května 2020,

    kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999, pokud jde o hodnoty pro potenciál globálního oteplování a pokyny pro inventury a pokud jde o inventurní systém Unie, a zrušuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 666/2014

    (Text s významem pro EHP)

    EVROPSKÁ KOMISE,

    s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

    s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (1), a zejména na čl. 26 odst. 6 písm. b) a čl. 37 odst. 7 uvedeného nařízení,

    vzhledem k těmto důvodům:

    (1)

    Mechanismus monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů, jak je stanoven v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (2), stanoví pravidla pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů v rámci politiky v oblasti klimatu. Ustanovení tohoto mechanismu jsou plně začleněna do nařízení (EU) 2018/1999, které zrušuje nařízení (EU) č. 525/2013 od 1. ledna 2021. V rámci tohoto mechanismu je nezbytné přijmout hodnoty pro potenciál globálního oteplování a stanovit pokyny pro inventuru.

    (2)

    Pokud jde o potenciál globálního oteplování, na prvním zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) jednající jako zasedání smluvních stran Pařížské dohody o změně klimatu uzavřené na 21. konferenci smluvních stran UNFCCC z roku 2015 (dále jen „Pařížská dohoda“) byla stanovena společná metrika pro převádění skleníkových plynů na ekvivalent CO2 za účelem vykazování inventur skleníkových plynů. Tato společná metrika vychází z hodnot pro potenciál globálního oteplování stanovených v 5. hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) (3). Uvedená metrika by měla být zohledněna v hodnotách pro potenciál globálního oteplování.

    (3)

    Pokyny pro inventuru skleníkových plynů by měly být stanoveny v souladu s mezinárodním vývojem. Kromě pokynů IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 by členské státy a Komise měly zohlednit podmínky, postupy a pokyny pro rámec transparentnosti opatření a podpory podle článku 13 Pařížské dohody, jak jsou stanoveny v příloze rozhodnutí 18/CMA.1 konference smluvních stran úmluvy UNFCCC jednající jako zasedání smluvních stran Pařížské dohody (dále jen „rozhodnutí 18/CMA.1“). Členské státy se navíc vyzývají, aby používaly dodatek z roku 2013 k pokynům IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 týkající se mokřadů.

    (4)

    V zájmu zajištění kvality inventury Unie je třeba stanovit další cíle programu Unie pro zajištění kvality a kontroly kvality.

    (5)

    Aby byla zajištěna úplnost inventury Unie ve smyslu rozhodnutí 18/CMA.1, je nezbytné stanovit metodiky a údaje, které má Komise používat při vypracování odhadů k chybějícím údajům z inventury členského státu podle čl. 37 odst. 5 nařízení (EU) 2018/1999.

    (6)

    Aby byla zajištěna včasnost, transparentnost, přesnost, jednotnost, srovnatelnost a úplnost inventury Unie, je nezbytné upřesnit obsah počátečních kontrol prováděných u údajů o inventuře skleníkových plynů předložených členskými státy. Posouzením přesnosti v rámci počátečních kontrol by mělo být zajištěno, že členské státy nebudou systematicky nadhodnocovat či podhodnocovat skutečné emise a pohlcení ve vztahu ke klíčovým kategoriím Unie. Navíc vzhledem k tomu, že vykazování emisí skleníkových plynů ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů v odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) je nedílnou součástí podávání zpráv o inventuře skleníkových plynů, a vzhledem k zahrnutí odvětví LULUCF do cíle v oblasti klimatu do roku 2030 je třeba sladit počáteční kontroly s kontrolami prováděnými v jiných odvětvích. V odvětví LULUCF lze vykazované údaje o činnosti v oblasti využívání půdy a změn v jejím využívání porovnat s informacemi vycházejícími z programů a průzkumů Unie a členských států, jako je Copernicus a LUCAS.

    (7)

    Odhady pro doplnění chybějících údajů národních inventur za účelem sestavení inventury Unie jsou vypracovávány v souladu s pokyny pro inventuru skleníkových plynů. Tyto odhady nelze stanovit bez použití hodnot pro potenciál globálního oteplování skleníkových plynů. Vzhledem k tomu, že pravidla k potenciálům globálního oteplování, pokyny pro inventury a inventurní systém Unie spolu věcně souvisejí, je vhodné je zahrnout do jednoho nařízení v přenesené pravomoci.

    (8)

    K zajištění souladu s datem použitelnosti příslušných ustanovení nařízení (EU) 2018/1999 by se toto nařízení mělo použít od 1. ledna 2021.

    (9)

    V souladu s články 57 a 58 nařízení (EU) 2018/1999 se zrušuje nařízení (EU) č. 525/2013 s účinkem od 1. ledna 2021, s výjimkou článku 7, který se má i nadále použít na zprávy obsahující údaje za roky 2018, 2019 a 2020. Od 1. ledna 2021 by proto mělo být zrušeno nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 666/2014 (4), avšak jeho články 6 a 7 by se i nadále měly použít na zprávy obsahující údaje za roky 2019 a 2020,

    PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

    Článek 1

    Oblast působnosti

    Toto nařízení se vztahuje na zprávy předkládané členskými státy, jež obsahují údaje požadované od roku 2021.

    Článek 2

    Potenciály globálního oteplování

    Členské státy a Komise použijí pro účely stanovení a vykazování údajů o inventuře skleníkových plynů podle čl. 26 odst. 3, 4 a 5 nařízení (EU) 2018/1999 potenciály globálního oteplování uvedené v příloze I tohoto nařízení.

    Článek 3

    Pokyny pro inventuru skleníkových plynů

    Členské státy a Komise určí inventury skleníkových plynů podle čl. 26 odst. 3, 4 a 5 nařízení (EU) 2018/1999 v souladu s:

    a)

    pokyny Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) pro národní inventury skleníkových plynů (2006);

    b)

    podmínkami, postupy a pokyny pro rámec transparentnosti opatření a podpory podle článku 13 Pařížské dohody, jak jsou stanoveny v příloze rozhodnutí 18/CMA.1 konference smluvních stran jednající jako zasedání smluvních stran Pařížské dohody (dále jen „rozhodnutí 18/CMA.1“).

    Článek 4

    Cíle programu zajištění kvality a kontroly kvality

    1.   Komise spravuje, řídí a snaží se neustále zlepšovat systém Unie pro inventuru skleníkových plynů na základě následujících cílů programu zajištění kvality a kontroly kvality, v nichž je uvedeno, že:

    a)

    inventura skleníkových plynů Unie je v případě potřeby po konzultaci s dotčeným členským státem doplněna použitím postupu stanoveného v čl. 37 odst. 5 nařízení (EU) 2018/1999;

    b)

    systém Unie pro inventuru skleníkových plynů poskytne transparentní souhrn emisí skleníkových plynů členských států ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů, jakož i přehledy metodických popisů pro klíčové kategorie Unie, a transparentním způsobem odráží příspěvek členských států co do emisí ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů k inventuře skleníkových plynů Unie;

    c)

    celkový objem emisí skleníkových plynů Unie ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů za vykazovaný rok se rovná součtu emisí skleníkových plynů členských států ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů, jež byly za tentýž rok vykázány podle čl. 26 odst. 3, 4 a 5 nařízení (EU) 2018/1999;

    d)

    inventura skleníkových plynů Unie zahrnuje souvislé časové řady emisí ze zdrojů a pohlcování pomocí propadů za všechny vykazované roky.

    2.   Komise a členské státy podle možností zvyšují srovnatelnost národních inventur skleníkových plynů členských států tím, že usilují o synergii metod, údajů o činnostech, označení a přídělů emisí ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů ze strany členských států, je-li to vhodné.

    3.   Cíle programu Unie pro zajištění kvality a kontroly kvality doplňují cíle programů zajištění kvality a kontroly kvality prováděných členskými státy.

    4.   Členské státy zajistí kvalitu údajů o činnostech, emisních faktorů a dalších parametrů použitých pro svoji národní inventuru skleníkových plynů.

    Článek 5

    Doplnění chybějících údajů

    1.   Odhady Komise pro doplnění údajů o inventuře předložených členským státem podle čl. 37 odst. 5 nařízení (EU) 2018/1999 jsou založeny na těchto metodikách a údajích:

    a)

    pokud členský stát v předchozím vykazovaném roce předložil souvislou časovou řadu odhadů pro příslušnou kategorii zdroje a:

    i)

    daný členský stát předložil přibližnou inventuru skleníkových plynů za rok X–1 podle čl. 26 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1999, která obsahuje chybějící odhad, na základě údajů dané přibližné inventury skleníkových plynů;

    ii)

    daný členský stát nepředložil přibližnou inventuru skleníkových plynů za rok X–1 podle čl. 26 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1999, ale odhad přibližných emisí skleníkových plynů za rok X–1 v souladu s čl. 26 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1999 vypracovala pro daný členský stát Unie, na základě údajů dané přibližné inventury skleníkových plynů Unie,

    iii)

    u chybějících odhadů v odvětví energetiky není použití údajů přibližné inventury skleníkových plynů členského státu možné nebo může vést k velmi nepřesným odhadům, na základě údajů z energetické statistiky získaných v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 (5);

    iv)

    použití údajů přibližné inventury skleníkových plynů není možné nebo může vést k velmi nepřesným odhadům u chybějících odhadů neenergetických odvětví, na základě metodik odhadu v souladu s technickým poradenstvím k chybějícím údajům v oddíle 2.2.3 pokynů IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 (sv. 1), v příslušných případech za použití evropských statistik;

    b)

    pokud odhad emise ze zdroje nebo pohlcování pomocí propadů pro příslušnou kategorii byl předmětem technických oprav podle čl. 38 odst. 2 písm. d) nařízení (EU) 2018/1999 při posledním přezkumu před předložením a dotčený členský stát nepředložil revidovaný odhad, na základě metody použité technickým odborným přezkumným týmem při výpočtu technické opravy;

    c)

    pokud souvislá časová řada vykazovaných odhadů pro příslušnou kategorii zdroje není k dispozici, na základě metodik odhadu v souladu s technickým poradenstvím k chybějícím údajům v oddíle 2.2.3 pokynů IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 (sv. 1).

    2.   Komise připraví odhady uvedené v odstavci 1 do 31. března vykazovaného roku za konzultace a úzké spolupráce s dotčeným členským státem.

    3.   Dotčený členský stát použije odhady uvedené v odstavci 1 pro předložení národních inventur sekretariátu UNFCCC podle čl. 26 odst. 4 nařízení (EU) 2018/1999.

    Článek 6

    Počáteční kontroly

    Počáteční kontroly prováděné Komisí podle čl. 37 odst. 4 nařízení (EU) 2018/1999 mohou zahrnovat:

    a)

    posouzení, zde členský stát vykazuje všechny kategorie požadované v rámci podmínek, postupů a pokynů pro rámec transparentnosti opatření a podpory podle článku 13 Pařížské dohody, jak jsou stanoveny v příloze rozhodnutí 18/CMA.1, jakož i všechny skleníkové plyny uvedené v příloze V nařízení (EU) 2018/1999;

    b)

    posouzení, zda jsou časové řady údajů o emisích ze zdrojů a pohlcování pomocí propadů souvislé;

    c)

    posouzení, zda jsou implicitní emisní faktory v členských státech srovnatelné s přihlédnutím ke standardním emisním faktorům IPCC pro rozdílné vnitrostátní situace;

    d)

    posouzení případů, v nichž bylo použito označení „neodhadnuto“, pokud existují metodiky IPCC úrovně 1 a pokud použití tohoto označení není odůvodněné podle bodu 32 přílohy rozhodnutí 18/CMA.1;

    e)

    analýzu přepočtů provedených za účelem předložení inventury skleníkových plynů, včetně toho, zda jsou dané přepočty založeny na metodických změnách;

    f)

    srovnání ověřených emisí skleníkových plynů vykazovaných v rámci systému Evropské unie pro obchodování s emisemi a emisí skleníkových plynů vykazovaných podle čl. 26 odst. 3 nařízení (EU) 2018/1999;

    g)

    srovnání výsledků referenčního přístupu Eurostatu s referenčním přístupem členských států;

    h)

    srovnání výsledků sektorového přístupu Eurostatu se sektorovým přístupem členských států;

    i)

    posouzení, zda členský stát odstranil nedostatky zjištěné při dřívějších počátečních kontrolách a přezkumech Unie a provedl doporučení z přezkumů v rámci UNFCCC;

    j)

    posouzení přesnosti odhadů členských států týkajících se emisí ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů ve vztahu ke klíčovým kategoriím Unie;

    k)

    posouzení transparentnosti a úplnosti metodických popisů vykázaných členskými státy pro klíčové kategorie Unie;

    l)

    posouzení monitorování a vykazování emisí ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů v odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) podle přílohy V části 3 nařízení (EU) 2018/1999, včetně přiřazení klíčových kategorií, použité metodiky úrovně a srovnání vykázaných údajů o činnosti v oblasti využívání půdy a změny ve využívání půdy s informacemi vycházejícími z programů a průzkumů Unie a členských států.

    Článek 7

    Zrušení

    Nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 666/2014 se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2021 s výhradou přechodného ustanovení v článku 8 tohoto nařízení.

    Článek 8

    Přechodné ustanovení

    Odchylně od článku 7 tohoto nařízení články 6 a 7 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 666/2014 zůstávají účinné pro zprávy obsahující údaje požadované pro roky 2019 a 2020.

    Článek 9

    Vstup v platnost a použitelnost

    Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

    Použije se ode dne 1. ledna 2021.

    Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

    V Bruselu dne 8. května 2020.

    Za Komisi

    Ursula VON DER LEYEN

    předsedkyně


    (1)  Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1.

    (2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 13).

    (3)  Sloupec „Potenciál globálního oteplování za 100 let“ v tabulce 8.A.1 dodatku 8.A zprávy nazvané „Změna klimatu v roce 2013: základ fyzikální vědy. Příspěvek pracovní skupiny I k páté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu, s. 731; k dispozici na adrese https://www.ipcc.ch/assessment-report/ar5/.

    (4)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 666/2014 ze dne 12. března 2014 , kterým se stanoví základní požadavky na inventurní systém Unie a zohledňují změny v souvislosti s potenciály globálního oteplování a mezinárodně dohodnutými pokyny k inventurám podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 179, 19.6.2014, s. 26).

    (5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 ze dne 22. října 2008 o energetické statistice (Úř. věst. L 304, 14.11.2008, s. 1).


    PŘÍLOHA

    POTENCIÁLY GLOBÁLNÍHO OTEPLOVÁNÍ

    Zkratka, obecný název nebo chemický název

    Potenciál globálního oteplování

    Oxid uhličitý (CO2)

    1

    Methan (CH4)

    28

    Oxid dusný (N2O)

    265

    Fluorid sírový (SF6)

    23 500

    Fluorid dusitý (NF3)

    16 100

    Částečně fluorované uhlovodíky (HFC):

    HFC-23 CHF3

    12 400

    HFC-32 CH2F2

    677

    HFC-41 CH3F

    116

    HFC-125 CHF2CF3

    3 170

    HFC-134 CHF2CHF2

    1 120

    HFC-134a CH2FCF3

    1 300

    HFC-143 CH2FCHF2

    328

    HFC-143a CH3CF3

    4 800

    HFC-152 CH2FCH2F

    16

    HFC-152a CH3CHF2

    138

    HFC-161 CH3CH2F

    4

    HFC-227ea CF3CHFCF3

    3 350

    HFC-236cb CF3CF2CH2F

    1 210

    HFC-236ea CF3CHFCHF2

    1 330

    HFC-236fa CF3CH2CF3

    8 060

    HFC-245fa CHF2CH2CF3

    858

    HFC-245ca CH2FCF2CHF2

    716

    HFC-365mfc CH3CF2CH2CF3

    804

    HFC-43-10mee CF3CHFCHFCF2CF3 nebo (C5H2F10)

    1 650

    Zcela fluorované uhlovodíky (PFC):

    PFC-14, perfluormethan, CF4

    6 630

    PFC-116, perfluorethan, C2F6

    11 100

    PFC-218, perfluorpropan, C3F8

    8 900

    PFC-318, perfluorcyklobutan, c-C4F8

    9 540

    Perfluorcyklopropan c-C3F6

    9 200

    PFC-3-1-10, perfluorbutan, C4F10

    9 200

    PFC-4-1-12, perfluorpentan, C5F12

    8 550

    PFC-5-1-14, perfluorhexan, C6F14

    7 910

    PFC-9-1-18, C10F18

    7 190


    Top