This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 32018L0822
Council Directive (EU) 2018/822 of 25 May 2018 amending Directive 2011/16/EU as regards mandatory automatic exchange of information in the field of taxation in relation to reportable cross-border arrangements
Směrnice Rady (EU) 2018/822 ze dne 25. května 2018, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat
Směrnice Rady (EU) 2018/822 ze dne 25. května 2018, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat
ST/7160/2018/INIT
Úř. věst. L 139, 5.6.2018, p. 1–13
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
In force: This act has been changed. Current consolidated version: 05/06/2018
5.6.2018 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 139/1 |
SMĚRNICE RADY (EU) 2018/822
ze dne 25. května 2018,
kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 113 a 115 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (2),
v souladu se zvláštním legislativním postupem,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Aby se vyhovělo novým iniciativám v oblasti transparentnosti daní na úrovni Unie, byla směrnice Rady 2011/16/EU (3) v posledních letech několikrát změněna. V této souvislosti směrnice Rady 2014/107/EU (4) zavedla společný standard pro oznamování (CRS) informací o finančních účtech v rámci Unie, který byl vypracován v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen „OECD“). Tento společný standard pro oznamování stanoví automatickou výměnu informací o finančních účtech držených daňovými nerezidenty, a vytváří rámec pro tuto výměnu na celém světě. Směrnice 2011/16/EU byla změněna směrnicí Rady (EU) 2015/2376 (5), která stanoví automatickou výměnu informací o předběžných daňových rozhodnutích s přeshraničním prvkem, a směrnicí Rady (EU) 2016/881 (6), která stanoví povinnou automatickou výměnu informací mezi daňovými orgány týkající se podávání zpráv podle jednotlivých zemí o nadnárodních podnicích. S ohledem na to, jak by daňové orgány mohly použít informace proti praní peněz, byla ve směrnici Rady (EU) 2016/2258 (7) členským státům uložena povinnost poskytnout daňovým orgánům přístup k postupům náležité péče a kontroly zákazníka, které uplatňují finanční instituce podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 (8). I když byla směrnice 2011/16/EU několikrát změněna s cílem navýšit prostředky, které mohou daňové orgány použít na opatření v souvislosti s agresivním daňovým plánováním, ještě stále je zapotřebí posílit některé konkrétní aspekty transparentnosti stávajícího daňového rámce. |
(2) |
Pro členské státy je čím dál tím těžší chránit své vnitrostátní základy daně před erozí, jelikož struktury daňového plánování procházejí vývojem, jsou mimořádně propracované a využívají výhodu ze zvýšeného pohybu kapitálu i osob v rámci vnitřního trhu. Tyto struktury sestávají obvykle z uspořádání, která zasahují do různých jurisdikcí a přesouvají zdanitelné zisky do příznivějších daňových režimů, nebo mají za účinek snížení celkové daňové povinnosti daňového poplatníka. V důsledku toho členské státy často pociťují značné snížení svých daňových příjmů, což jim brání v uplatňování daňových politik příznivých pro růst. Proto je důležité, aby daňové orgány členských států dostávaly komplexní a důležité informace o potenciálně agresivních daňových uspořádáních. Tyto informace by daňovým orgánům umožnily pohotově zasáhnout proti škodlivým daňovým praktikám a odstranit mezery přijetím právních předpisů nebo provedením náležitých posouzení rizik a daňových auditů. Ze skutečnosti, že daňové orgány jsou nečinné ve vztahu k uspořádání, o němž byly informovány, nelze vyvozovat potvrzení platnosti nebo daňového zacházení ve vztahu k takovému uspořádání. |
(3) |
Vzhledem k tomu, že většina uspořádání, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánovaním, zasahuje do více než jedné jurisdikce, poskytování informací o nich by přineslo další pozitivní výsledky, pokud by se tyto informace vyměňovaly také mezi členskými státy. Zejména automatická výměna informací mezi daňovými orgány je důležitá, aby se těmto orgánům poskytly potřebné informace s cílem umožnit jim přijmout opatření v případě, že zaznamenají agresivní daňové praktiky. |
(4) |
S vědomím toho, jak by transparentní rámec pro rozvoj podnikatelské činnosti mohl přispět k tomu, aby se zakročilo proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům na vnitřním trhu, byla Komise vyzvána, aby předložila iniciativy ohledně povinného poskytování informací o uspořádáních, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánovaním, v souladu s opatřením č. 12 akčního plánu OECD pro předcházení erozi základu daně a přesouvání zisku (BEPS). V této souvislosti Evropský parlament požadoval přísnější opatření proti zprostředkovatelům, kteří napomáhají uspořádáním, jež mohou vést k vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům. Je rovněž důležité uvést, že v Prohlášení ze dne 13. května 2017 o boji proti daňovým trestným činům a jiným nezákonným finančním tokům přijatém skupinou G7 na Bari byla OECD požádána, aby zahájila jednání o možných způsobech, jak řešit problematiku uspořádání navržených k obcházení poskytování informací v rámci společného standardu pro oznamování nebo zaměřených na to, aby skutečným majitelům poskytovala úkryt pro jejich finance prostřednictvím netransparentních struktur, a aby současně také zvážila modelová pravidla povinného poskytování informací inspirovaná přístupem k uspořádáním navrženým k vyhýbání se daňovým povinnostem uvedeným ve zprávě týkající se opatření č. 12 akčního plánu BEPS. |
(5) |
Je třeba připomenout, jak někteří finanční zprostředkovatelé a jiní poskytovatelé daňového poradenství zřejmě aktivně pomáhali svým klientům v zatajování offshorových finančních prostředků. Kromě toho, i když společný standard pro oznamování zavedený směrnicí 2014/107/EU představuje významný krok vpřed ve vytváření transparentního daňového rámce v Unii, přinejmenším z hlediska informací o finančních účtech, může být ještě zdokonalen. |
(6) |
Oznamování informací o přeshraničních uspořádáních, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánovaním může účinně podpořit úsilí zaměřené na vytvoření prostředí spravedlivého zdaňování na vnitřním trhu. V tomto ohledu by povinnost zprostředkovatelů informovat daňové orgány o určitých přeshraničních uspořádáních, která by mohla být potenciálně využita pro účely agresivního daňového plánování, představovala krok správným směrem. Za účelem vypracování komplexnější politiky by bylo rovněž nezbytné, aby si daňové orgány, jako druhý krok po oznamování informací, vyměňovaly informace se svými protějšky v jiných členských státech. Taková rozhodnutí by také zvýšila efektivnost společného standardu pro oznamování. Kromě toho by bylo důležité poskytnout Komisi přístup k dostatečnému množství informací, aby mohla sledovat řádné fungování této směrnice. Takový přístup Komise k informacím nezbavuje členské státy povinnosti oznamovat jakoukoli státní podporu Komisi. |
(7) |
Uznává se, že oznamování informací o přeshraničních uspořádáních, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánováním by mělo větší šanci dosáhnout předpokládaného odrazujícího účinku, pokud by se příslušné informace dostaly k daňovým orgánům včas, jinými slovy dříve, než jsou tato uspořádání skutečně zavedena. Aby se usnadnila práce správních orgánů členských států, mohla by se následná automatická výměna informací o těchto uspořádáních provádět každé čtvrtletí. |
(8) |
V zájmu zajištění řádného fungování vnitřního trhu a zabránění mezerám v navrhovaném rámci pravidel by měla být oznamovací povinnost uložena všem subjektům, které jsou obvykle zapojeny do navrhování, uvádění na trh, organizování nebo řízení realizace přeshraniční transakce nebo série takových transakcí, které se mají oznamovat, a také těm, kteří poskytují pomoc nebo poradenství. Neměla by se přehlížet ani skutečnost, že v některých případech by oznamovací povinnost nebyla vymahatelná ve vztahu ke zprostředkovateli z důvodu zákonné profesní mlčenlivosti nebo proto, že zprostředkovatel neexistuje, jelikož daňový poplatník například navrhuje a realizuje určité schéma interně. Bylo by tudíž zásadní, aby za takových okolností daňové orgány neztratily možnost získávat informace o daňových uspořádáních, která potenciálně souvisí s agresivním daňovým plánováním. Oznamovací povinnost by proto bylo nezbytné přesunout na daňového poplatníka, který má v těchto případech z uvedeného uspořádání přínos. |
(9) |
Uspořádání agresivního daňového plánování se v průběhu let vyvíjela, jsou čím dál tím složitější a podléhají neustálým změnám a úpravám v reakci na obranná protiopatření daňových orgánů. Uváží-li se tato skutečnost, pak by spíše než vymezit pojem agresivního daňového plánování bylo účinnější usilovat o podchycení uspořádání, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánováním, sestavením seznamu rysů a prvků transakcí, které jasně naznačují, že dochází k vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužívání daňového systému. Tyto náznaky jsou označovány jako „charakteristické znaky“. |
(10) |
Vzhledem k tomu, že hlavním cílem této směrnice o poskytování informací o přeshraničních uspořádáních, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánováním, by mělo být zajištění řádného fungování vnitřního trhu, je důležité, aby se na úrovni Unie neregulovalo to, co překračuje rámec nezbytný pro dosažení těchto cílů. Právě proto je třeba, aby se jakákoli společná pravidla omezovala na poskytování informací o přeshraničních situacích, tedy situacích zahrnujících buď více než jeden členský stát, nebo členský stát a třetí zemi. Za těchto okolností lze z důvodu potenciálního vlivu na fungování vnitřního trhu odůvodnit spíše nutnost přijmout společný soubor pravidel než ponechat řešení na vnitrostátní úrovni. Určitý členský stát by měl mít možnost přijmout další vnitrostátní opatření pro oznamování podobné povahy, avšak žádné informace získané nad rámec toho, co je předmětem oznamování podle této směrnice, by neměly být automaticky sdělovány příslušným orgánům ostatních členských států. Tyto informace by mohly být vyměňovány na žádost nebo z vlastního podnětu v souladu s platnými pravidly. |
(11) |
S přihlédnutím k tomu, že oznamovaná uspořádání by měla mít přeshraniční rozměr, bylo by důležité vyměňovat si příslušné informace s daňovými orgány v jiných členských státech s cílem zajistit maximální účinnost této směrnice v odrazování od postupů agresivního daňového plánování. Mechanismus pro výměnu informací v souvislosti s předběžnými daňovými rozhodnutími s přeshraničním prvkem a předběžnými posouzeními převodních cen by se měl rovněž použít s cílem vyhovět povinné a automatické výměně oznámených informací mezi daňovými orgány v Unii o přeshraničních uspořádáních, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánovaním. |
(12) |
Za účelem usnadnění automatické výměny informací a zvýšení efektivního využívání zdrojů by k výměnám informací mělo docházet prostřednictvím společné komunikační sítě (CCN), kterou vyvinula Unie. V této souvislosti by se informace zaznamenávaly v zabezpečeném centrálním rejstříku pro správní spolupráci v oblasti daní. Členské státy by také měly mít povinnost provést řadu praktických opatření, včetně opatření pro standardizaci sdělování všech požadovaných informací vytvořením standardního formuláře. Tato opatření by měla rovněž zahrnovat specifikaci jazykových požadavků na předpokládanou výměnu informací a na související modernizaci sítě CCN. |
(13) |
Za účelem minimalizace nákladů a administrativní zátěže pro daňové správy i pro zprostředkovatele a v zájmu zajištění účinnosti této směrnice při odrazování od postupů agresivního daňového plánování by rozsah automatické výměny informací ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat, v rámci Unie měl být v souladu s mezinárodním vývojem. Měl by být zaveden specifický charakteristický znak, který by umožňoval zabývat se uspořádáními navrženými s cílem obcházet oznamovací povinnost zahrnující automatickou výměnu informací. Po účely tohoto charakteristického znaku by se mělo k dohodám o automatické výměně informací o finančních účtech v rámci společného standardu pro oznamování přistupovat stejně jako k oznamovacím povinnostem stanoveným v čl. 8 odst. 3a směrnice Rady 2014/107/EU a v příloze I uvedené směrnice. Při provádění částí této směrnice týkajících se uspořádání pro obcházení společného standardu pro oznamování a uspořádání zahrnujících právnické osoby nebo právní uspořádání či jakékoli jiné obdobné struktury by měly mít členské státy možnost využít výsledky práce OECD, konkrétně pak její modelová pravidla povinného poskytování informací za účelem řešení uspořádání pro vyhýbání se společnému standardu pro oznamování a neprůhledných offshorových struktur a komentář k těmto pravidlům, a to jako zdroj příkladů nebo výkladu, s cílem zajistit jednotnost při uplatňování napříč členskými státy, v rozsahu, v jakém jsou tyto texty v souladu s právem Unie. |
(14) |
Přestože přímé daně zůstávají v pravomoci členských států, je výhradně pro účely jasného vymezení působnosti charakteristického znaku vztahujícího se na uspořádání s přeshraničními transakcemi, která by měli podle směrnice 2011/16/EU zprostředkovatelé nebo případně daňoví poplatníci oznamovat a o kterých by si měly příslušné orgány automaticky vyměňovat informace, vhodné odkázat na nulovou nebo téměř nulovou sazbu daně z příjmů právnických osob. Dále je vhodné připomenout, že na přeshraniční uspořádání agresivního daňového plánování, jejichž hlavním důvodem nebo jedním z hlavních důvodů je získání daňové výhody, která maří předmět nebo účel příslušného daňového práva, se vztahuje obecné pravidlo proti zneužívání uvedené v článku 6 směrnice Rady (EU) 2016/1164 (9). |
(15) |
Pro zlepšení účinnosti této směrnice, by členské státy měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních pravidel, kterými se tato směrnice provádí. Takto stanovené sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující. |
(16) |
Za účelem zajištění jednotných podmínek provádění této směrnice, zejména pokud jde o automatickou výměnu informací mezi daňovými orgány, by měla být Komisi svěřena prováděcí pravomoc přijmout standardní formulář s omezeným počtem prvků, včetně jazykových režimů. Ze stejného důvodu by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci přijímat potřebná praktická opatření pro modernizaci centrálního rejstříku pro správní spolupráci v oblasti daní. Tyto pravomoci by se měly vykonávat v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (10). |
(17) |
Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (11). Každé zpracování osobních údajů uskutečněné v rámci této směrnice musí být v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (12) a nařízením (ES) č. 45/2001. |
(18) |
Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie. |
(19) |
Jelikož cíle této směrnice, totiž zlepšení fungování vnitřního trhu odrazením od používání přeshraničních uspořádání agresivního daňového plánování„ nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, neboť se cíleně zaměřuje na schémata vyvinutá pro potenciální získání výhod z neefektivností trhu, jež mají svůj původ ve vzájemném působení rozdílných vnitrostátních pravidel, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle, zejména s přihlédnutím k tomu, že je omezena na přeshraniční uspořádání týkající se buď více než jednoho členského státu, nebo některého členského státu a třetí země. |
(20) |
Směrnice 2011/16/EU by tudíž měla být odpovídajícím způsobem změněna, |
PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:
Článek 1
Směrnice 2011/16/EU se mění takto:
1) |
Článek 3 se mění takto:
|
2) |
Vkládá se nový článek, který zní: „Článek 8ab Rozsah a podmínky povinné automatické výměny informací o přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat 1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby od zprostředkovatelů vyžadoval podávání informací o přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat, jež jsou jim známy, jež mají v držení nebo pod svou kontrolou, příslušným orgánům do 30 dní počínaje:
co nastane jako první. Bez ohledu na první pododstavec je od zprostředkovatelů uvedených v čl. 3 bodě 21 druhém pododstavci vyžadováno podávání informací do 30 dní počínaje dnem následujícím poté, co poskytli přímo či prostřednictvím dalších osob podporu, pomoc nebo poradenství. 2. V případě uspořádání určených k nabízení na trhu přijmou členské státy nezbytná opatření, aby od zprostředkovatelů vyžadovaly pravidelné podávání zpráv jednou za tři měsíce s aktualizacemi obsahujícími nové informace, které se mají oznamovat podle odst. 14 písm. a), d), g) a h) a které se objevily od podání poslední zprávy. 3. Je-li zprostředkovatel povinen podat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, příslušným orgánům více než jednoho členského státu, podávají se tyto informace pouze v členském státě, který je na následujícím seznamu uveden jako první:
4. V případě vícečetné oznamovací povinnosti podle odstavce 3 je zprostředkovatel od povinnosti podávat informace osvobozen, pokud v souladu s vnitrostátním právem prokáže, že stejné informace podal v jiném členském státě. 5. Každý členský stát může přijmout nezbytná opatření, aby zprostředkovatelé měli právo na zproštění povinnosti podávat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, jestliže by tato oznamovací povinnost představovala porušení zákonné profesní mlčenlivosti podle vnitrostátního práva daného členského státu. Za takové situace přijme každý členský stát nezbytná opatření, aby od zprostředkovatelů vyžadoval neprodlené informování jakéhokoli jiného zprostředkovatele, nebo pokud takový zprostředkovatel není, příslušného daňového poplatníka o jeho oznamovací povinnosti podle odstavce 6. Zprostředkovatelé mohou mít právo na zproštění povinností podle prvního pododstavce pouze v rozsahu, v jakém působí v mezích příslušných vnitrostátních právních předpisů, které vymezují jejich profesi. 6. Každý členský stát přijme nezbytná opatření k vyžadování toho, aby v situaci bez zprostředkovatele, nebo pokud zprostředkovatel informuje příslušného daňového poplatníka či jiného zprostředkovatele o uplatnění zproštění povinnosti podle odstavce 5, měl povinnost podávat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, další informovaný zprostředkovatel, nebo pokud takový zprostředkovatel není, příslušný daňový poplatník. 7. Příslušný daňový poplatník, jenž má oznamovací povinnost, podá informace do 30 dní počínaje dnem následujícím poté, co mu je přeshraniční uspořádání, které se má oznamovat, zpřístupněno pro zavedení nebo je připraveno k zavedení tímto příslušným daňovým poplatníkem nebo byl uskutečněn první krok v jeho zavedení ve vztahu k příslušnému daňovému poplatníkovi, podle toho, co nastane jako první. Je-li příslušný daňový poplatník povinen podat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, příslušným orgánům více než jednoho členského státu, podávají se tyto informace pouze příslušným orgánům členského státu, který je na následujícím seznamu uveden jako první:
8. V případě vícečetné oznamovací povinnosti podle odstavce 7 je příslušný daňový poplatník od povinnosti podávat informace osvobozen, pokud v souladu s vnitrostátním právem prokáže, že stejné informace byly podány v jiném členském státě. 9. Každý členský stát přijme nezbytná opatření k vyžadování toho, aby v situaci více než jednoho zprostředkovatele měli povinnost podávat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, všichni zprostředkovatelé účastnící se téhož přeshraničního uspořádání, které se má oznamovat. Od povinnosti podávat informace je zprostředkovatel osvobozen pouze v rozsahu, v jakém v souladu s vnitrostátním právem prokáže, že tytéž informace podle odstavce 14 již podal jiný zprostředkovatel. 10. Každý členský stát přijme nezbytná opatření k vyžadování toho, aby v případě, že oznamovací povinnost má příslušný daňový poplatník a příslušných daňových poplatníků je více, podával informace v souladu s odstavcem 6 příslušný daňový poplatník, který je na následujícím seznamu uveden jako první:
Od povinnosti podávat informace je příslušný daňový poplatník osvobozen v rozsahu, v jakém v souladu s vnitrostátním právem prokáže, že tytéž informace podle odstavce 14 již podal jiný příslušný daňový poplatník. 11. Každý členský stát přijme nezbytná opatření k vyžadování toho, aby každý příslušný daňový poplatník podával orgánu daňové správy informace o využívání daného uspořádání v každém roce, kdy dané uspořádání využívá. 12. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby od zprostředkovatelů a příslušných daňových poplatníků vyžadoval podání informací o přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat a jejichž první krok byl zaveden mezi dnem vstupu této směrnice v platnost a dnem její použitelnosti. Informace o těchto přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat, podají zprostředkovatelé a případně příslušní daňoví poplatníci do 31. srpna 2020. 13. Příslušný orgán členského státu, kde byly podány informace podle odstavců 1 až 12 tohoto článku, sdělí prostřednictvím automatické výměny informace uvedené v odstavci 14 tohoto článku příslušným orgánům všech ostatních členských států v souladu s praktickými opatřeními přijatými podle článku 21. 14. Informace, jež má příslušný orgán členského státu sdělovat podle odstavce 13, v závislosti na daném případě zahrnují:
15. Ze skutečnosti, že orgány daňové správy jsou nečinné ve vztahu k přeshraničnímu uspořádání, které se má oznamovat, nelze vyvozovat potvrzení platnosti nebo daňového zacházení ve vztahu k takovému uspořádání. 16. K usnadnění výměny informací podle odstavce 13 tohoto článku přijme Komise praktická opatření nezbytná k provedení tohoto článku, včetně opatření pro standardizaci sdělování informací podle odstavce 14 tohoto článku, jako součást postupu pro stanovení standardního formuláře podle čl. 20 odst. 5. 17. Komise nemá přístup k informacím uvedeným v písmenech a), c) a h) odstavce 14. 18. Automatická výměna informací se uskuteční do jednoho měsíce od konce čtvrtletí, v němž byly informace podány. První informace musí být sděleny do 31. října 2020.“ |
3) |
V článku 20 se odstavec 5 nahrazuje tímto: „5. Komise přijme postupem podle čl. 26 odst. 2 standardní formuláře, včetně jazykového režimu, v těchto případech:
Tyto standardní formuláře nesmí být rozšířeny nad rámec prvků výměny informací uvedených v čl. 8a odst. 6 a čl. 8ab odst. 14 a dalších souvisejících oblastí spojených s těmito prvky nutných pro dosažení cílů článků 8a a 8ab. Jazykové režimy uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce nebrání členským státům ve sdělování informací podle článků 8a a 8ab v kterémkoli z úředních jazyků Unie. Uvedené jazykové režimy však mohou stanovit, že se klíčové prvky těchto informací zasílají rovněž v jiném úředním jazyce Unie.“ |
4) |
V článku 21 se odstavec 5 nahrazuje tímto: „5. Do 31. prosince 2017 vyvine Komise zabezpečený centrální rejstřík členských států pro správní spolupráci v oblasti daní, ve kterém se v zájmu zajištění automatické výměny stanovené v čl. 8a odst. 1 a 2 zaznamenávají informace, jež mají být sdělovány podle uvedených odstavců, a zajistí jeho technickou a logistickou podporu. Do 31. prosince 2019 vyvine Komise zabezpečený centrální rejstřík členských států pro správní spolupráci v oblasti daní, ve kterém se v zájmu zajištění automatické výměny stanovené v čl. 8ab odst. 13, 14 a 16 zaznamenávají informace, jež mají být sdělovány podle uvedených odstavců, a zajistí jeho technickou a logistickou podporu. K informacím zaznamenaným v tomto rejstříku mají přístup příslušné orgány všech členských států. Komise má k informacím zaznamenaným v tomto rejstříku rovněž přístup, avšak s omezeními stanovenými v čl. 8a odst. 8 a v čl. 8ab odst. 17. Komise přijme nezbytná praktická opatření postupem podle čl. 26 odst. 2. Dokud nebude tento zabezpečený centrální rejstřík v provozu, provádí se automatická výměna stanovená v čl. 8a odst. 1 a 2 a čl. 8ab odst. 13, 14 a 16 v souladu s odstavcem 1 tohoto článku a platnými praktickými opatřeními.“ |
5) |
V článku 23 se odstavec 3 nahrazuje tímto: „3. Členské státy předávají Komisi roční hodnocení účinnosti automatické výměny informací podle článků 8, 8a, 8aa a 8ab a sdělují jí dosažené praktické výsledky. Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme formu a podmínky předávání tohoto ročního hodnocení. Tyto prováděcí akty se přijímají postupem podle čl. 26 odst. 2.“ |
6) |
Článek 25a se nahrazuje tímto: „Článek 25a Sankce Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a týkajících se článků 8aa a 8aaa a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ |
7) |
Článek 27 se nahrazuje tímto: „Článek 27 Podávání zpráv 1. Každých pět let od 1. ledna 2013 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice. 2. Každé dva roky od 1. července 2020 vyhodnotí členské státy a Komise relevantnost přílohy IV a Komise předloží Radě zprávu. Ke zprávě se případně připojí legislativní návrh.“ |
8) |
Doplňuje se příloha IV, jejíž znění je uvedeno v příloze této směrnice. |
Článek 2
1. Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 31. prosince 2019. Neprodleně o nich informují Komisi.
Použijí tyto předpisy ode dne 1. července 2020.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 3
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 4
Tato směrnice je určena členským státům.
V Bruselu dne 25. května 2018.
Za Radu
předseda
V. GORANOV
(1) Stanovisko ze dne 1. března 2018 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).
(2) Stanovisko ze dne 18. ledna 2018 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).
(3) Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1).
(4) Směrnice Rady 2014/107/EU ze dne 9. prosince 2014, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní (Úř. věst. L 359, 16.12.2014, s. 1).
(5) Směrnice Rady (EU) 2015/2376 ze dne 8. prosince 2015, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní (Úř. věst. L 332, 18.12.2015, s. 1).
(6) Směrnice Rady (EU) 2016/881 ze dne 25. května 2016, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní (Úř. věst. L 146, 3.6.2016, s. 8).
(7) Směrnice Rady (EU) 2016/2258 ze dne 6. prosince 2016, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní peněz (Úř. věst. L 342, 16.12.2016, s. 1).
(8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73).
(9) Směrnice Rady (EU) 2016/1164 ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu (Úř. věst. L 193, 19.7.2016, s. 1).
(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).
(12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).
PŘÍLOHA
PŘÍLOHA IV
CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY
Část I. Test hlavního přínosu
Obecné charakteristické znaky v kategorii A a specifické charakteristické znaky v kategorii B a v odst. 1 písm. b) bodě i) a písm. c) a d) kategorie C lze vzít v úvahu, pouze pokud splňují „test hlavního přínosu“.
Testu se vyhoví, bude-li možné stanovit, že hlavním přínosem nebo jedním z hlavních přínosů, které s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti může určitá osoba přiměřeně očekávat, že z určitého uspořádání vyplynou, je získání daňové výhody.
V kontextu charakteristického znaku v odstavci 1 kategorie C nemůže přítomnost podmínek uvedených v odst. 1 písm. b) bodě i), písm. c) nebo písm. d) kategorie C sama o sobě zakládat důvod k vyvození závěru, že určité uspořádání splňuje test hlavního přínosu.
Část II. Kategorie charakteristických znaků
A. Obecné charakteristické znaky spojené s testem hlavního přínosu
1. |
Uspořádání, kdy se příslušný daňový poplatník nebo účastník příslušného uspořádání zaváže, že bude dodržovat podmínku důvěrnosti, která od něho může vyžadovat, aby ve vztahu k jiným zprostředkovatelům nebo daňovým orgánům neposkytl informace o tom, jak by určité uspořádání mohlo zajistit daňovou výhodu. |
2. |
Uspořádání, kdy má zprostředkovatel nárok na obdržení odměny (nebo podílu, úhrady finančních nákladů nebo jiných poplatků) za příslušné uspořádání a tato odměna se stanoví s odkazem na:
|
3. |
Uspořádání, které podstatně standardizovalo dokumentaci nebo strukturu a je k dispozici více než jednomu příslušnému daňovému poplatníkovi, aniž by pro zavedení potřebovalo podstatnou úpravu. |
B. Specifické charakteristické znaky spojené s testem hlavního přínosu
1. |
Uspořádání, v rámci něhož účastník příslušného uspořádání podniká vykonstruované kroky, které sestávají z pořizování ztrátové společnosti, ukončení hlavní činnosti takové společnosti a využití jejích ztrát s cílem snížit svou daňovou povinnost, mj. převodem takových ztrát do jiné jurisdikce nebo urychlením uplatňování takových ztrát. |
2. |
Uspořádání, které má za účinek převedení příjmu na majetek, dary nebo jiné kategorie příjmů zdaňovaných nižší sazbou nebo od daně osvobozených. |
3. |
Uspořádání zahrnující kruhové transakce, které mají za následek pohyb aktiv v kruhu, zejména prostřednictvím zapojení vložených subjektů bez jiné primární komerční funkce nebo transakcí, které se vzájemně započítávají nebo ruší nebo mají jiné podobné vlastnosti. |
C. Specifické charakteristické znaky týkající se přeshraničních transakcí
1. |
Uspořádání, která zahrnují odpočitatelné přeshraniční platby provedené mezi dvěma nebo více přidruženými podniky, přičemž dochází přinejmenším k jedné z těchto situací:
|
2. |
Odpočty za stejné odpisování aktiva jsou uplatňovány ve více než jedné jurisdikci. |
3. |
Osvobození od dvojího zdanění, pokud jde o stejnou položku příjmu nebo kapitálu, je uplatňováno ve více než jedné jurisdikci. |
4. |
Existuje určité uspořádání, které zahrnuje převody aktiv a v němž je významný rozdíl v částce považované za splatnou ve formě protiplnění za aktiva v dotčených jurisdikcích. |
D. Specifické charakteristické znaky týkající se automatické výměny informací a skutečného vlastnictví
1. |
Uspořádání, jehož účinkem může být narušení oznamovací povinnosti podle právních předpisů provádějících unijní právo nebo rovnocenné dohody o automatické výměně informací o finančních účtech, včetně dohod se třetími zeměmi, nebo jež využívá absence takových právních předpisů nebo dohod. Tato uspořádání zahrnují alespoň:
|
2. |
Uspořádání zahrnující netransparentní právní řetězec nebo netransparentní řetězec skutečných majitelů využívající osoby, právní uspořádání nebo struktury,
|
E. Specifické charakteristické znaky týkající se převodních cen
1. |
Uspořádání zahrnující využití jednostranných pravidel bezpečného přístavu. |
2. |
Uspořádání zahrnující převod těžko ocenitelných nehmotných aktiv. Pojem „těžko ocenitelných nehmotných aktiv“ zahrnuje nehmotná aktiva nebo práva zahrnutá v nehmotných aktivech, pro něž v době jejich převodu mezi přidruženými podniky:
|
3. |
Uspořádání zahrnující vnitroskupinový přeshraniční převod funkcí nebo rizik nebo aktiv, pokud je v období tří let po převodu předpokládaný roční zisk před úroky a zdaněním (EBIT) u převodce nebo převodců nižší než 50 % předpokládaného ročního EBIT, jehož by tento převodce dosáhl nebo tito převodci dosáhli, kdyby k uvedenému převodu nedošlo. |