(1)

Dne 3. dubna 2017 Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Česká republika, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Litva, Lucembursko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko oznámily Evropskému parlamentu, Radě a Komisi, že si přejí navázat posílenou spolupráci za účelem zřízení Úřadu. Navíc Lotyšsko dopisem z 19. dubna 2017, Estonsko dopisem z 1. června 2017, Rakousko dopisem ze dne 9. června 2017 a Itálie dopisem ze dne 22. června 2017 oznámily své přání účastnit se navázání uvedené posílené spolupráce.

(2)

Dne 3. dubna 2017 bylo v souladu se třetím pododstavcem čl. 86 odst. 1 SFEU považováno povolení k zavedení posílené spolupráce uvedené v čl. 20 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a čl. 329 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) za udělené.

(3)

Dne 12. října 2017 přijala Rada nařízení (EU) 2017/1939, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce.

(4)

Dne 20. listopadu 2017 vstoupilo v platnost nařízení (EU) č. 2017/1939. Úřad evropského veřejného žalobce by se měl ujmout svých úkolů v oblasti vyšetřování a trestního stíhání dnem stanoveným v rozhodnutí Komise na návrh evropského nejvyššího žalobce po zřízení Úřadu, což nemůže být dříve než tři roky ode dne vstupu uvedeného nařízení v platnost.

(5)

Nařízení (EU) 2017/1939 nestanoví žádné zvláštní podmínky účasti na posílené spolupráci za účelem zřízení Úřadu.

(6)

V souladu s prvním pododstavcem čl. 120 odst. 2 nařízení (EU) 2017/1939 Úřad evropského veřejného žalobce vykonává svou pravomoc ve vztahu ke všem trestným činům, které spadají do jeho působnosti a jsou spáchány po dni vstupu nařízení (EU) 2017/1939 v platnost. V případě trestných činů uvedených v článcích 22 a 23 nařízení (EU) 2017/1939, které ještě nespadají do pravomoci Úřadu od počátečního vstupu uvedeného nařízení v platnost, by proto měl Úřad vykonávat svou pravomoc, pokud jde o území Nizozemska nebo nizozemské státní příslušníky, po vstupu v platnost uvedeného nařízení v Nizozemsku,