(1)

Díky tomu, že podporují efektivitu přeshraničního obchodu, mají daňové úmluvy důležitou funkci spočívající v tom, že zvyšují jistotu pro daňové poplatníky, pokud jde o jejich mezinárodní aktivity. Uzavřením daňové úmluvy mezi sebou smluvní státy přijímají dohodu o rozdělení práv na zdanění, aby se zamezilo dvojímu zdanění; podporuje se tak hospodářská činnost a růst. Daňové úmluvy by neměly vytvářet příležitosti k nulovému nebo sníženému zdanění dosahovaného účelovým uzavíráním úmluv (treaty shopping) nebo jinými nekalými strategiemi, které popírají smysl těchto úmluv a snižují daňové příjmy smluvních států. Evropská komise snahy o zamezení zneužívání daňových úmluv plně podporuje.

(2)

V návaznosti na zveřejnění zprávy „Addressing Base Erosion and Profit Shifting“ (Řešení problému eroze základu daně a přesouvání zisku) v únoru 2013 přijaly v září 2013 OECD a skupina zemí G20 patnáctibodový akční plán, jenž má erozi základu daně a přesouvání zisku řešit. Výsledkem společné práce bylo v říjnu 2015 zveřejnění závěrečných zpráv k opatření č. 6 (zamezení výhod z úmluvy udělovaných za nepřiměřených okolností) a č. 7 (zamezení umělému vyhýbání se statusu stálé provozovny). Obě zprávy navrhují, aby byla změněna vzorová úmluva OECD o daních z příjmu a majetku a aby byla v souladu s mandátem projektu OECD-G20 do konce roku 2016 začleněna do mnohostranného nástroje, kterým se provádějí výsledky práce na otázkách souvisejících s daňovými úmluvami. Změny navrhované v obou zprávách mají společně umožnit státům, aby řešily problematické prvky v daňových úmluvách, které souvisejí s erozí základu daně a přesouváním zisku.

(3)

Závěrečná zpráva k opatření č. 6 označuje zneužívání daňových úmluv a zejména jejich účelové uzavírání jako významný zdroj obav ohledně eroze základu daně a přesouvání zisku a navrhuje přístup založený na různých typech záruk proti takovému zneužívání úmluv, jakož i na určité míře flexibility, pokud jde o jejich využívání. Kromě toho, že navrhuje vyjasnit, že daňové úmluvy nejsou určeny k tomu, aby vytvářely příležitosti pro dvojí nezdanění, zpráva mimo jiné doporučuje, aby bylo do mnohostranného nástroje začleněno obecné pravidlo proti zneužívání vycházející z „testu hlavního účelu“ (principal purpose test) transakcí nebo ujednání.

(4)

Závěrečná zpráva k opatření č. 7 uvádí jako nejběžnější strategie, jak se uměle vyhnout zdanitelné přítomnosti v podobě stálé provozovny, zejména komisionářská ujednání a využívání zvláštních výjimek z definice stálé provozovny. Komisionářská ujednání obvykle využívají relativně formálního přístupu stávajícího čl. 5 odst. 5 vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku, pokud jde o uzavírání kupních smluv. Zvláštní výjimky z definice stálé provozovny, jež se uplatňují na činnosti přípravné nebo pomocné povahy, jsou zranitelné vůči zneužívání pomocí strategií založených na fragmentované činnosti a navíc jsou nedostatečně vybaveny pro práci s obchodními modely digitální ekonomiky. Zpráva proto navrhuje provést změny článku 5 vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku, aby byl odolnější vůči umělým strukturám navrženým za účelem obcházení jeho použití.

(5)

Pro řádné fungování vnitřního trhu má zásadní význam, aby členské státy mohly provozovat efektivní daňové systémy a bránit nepatřičné erozi svých základů daně v důsledku neúmyslného nezdanění a zneužívání, a aby řešení na ochranu jejich daňových základen nevedla k nesouladu a narušení trhu.

(6)

Rovněž tak je nesmírně důležité, aby opatření využívaná členskými státy k provádění závazků v rámci zamezování eroze základu daně a přesouvání zisku byla v souladu se standardy dohodnutými v celé Unii, aby pro daňové poplatníky i pro orgány daňové správy existovala právní jistota.

(7)

Obecné pravidlo proti zneužívání vycházející z testu hlavního účelu, navržené v závěrečné zprávě k opatření č. 6, musí být v zájmu zajištění souladu s právními předpisy EU sladěno s judikaturou Soudního dvora Evropské unie týkající se zneužití práva,