17.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 331/14

(1)

Evropská unie si za jeden ze svých cílů stanovila podporu ochrany práv dítěte, jak je uvedeno v článku 3 Smlouvy o Evropské unii. Opatření na ochranu dětí proti protiprávnímu přemístění nebo zadržení jsou nedílnou součástí této politiky.

(2)

Rada přijala nařízení (ES) č. 2201/2003 (2) (nařízení Brusel IIa), jehož cílem je chránit děti před škodlivými účinky jejich protiprávního přemístění či zadržení a zavést postupy, aby byl zajištěn jejich bezodkladný návrat do státu jejich obvyklého bydliště, jakož i zajistit ochranu práv na styk s dítětem a práva péče o dítě.

(3)

Nařízení (ES) č. 2201/2003 doplňuje a posiluje Haagskou úmluvy ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen „Haagská úmluva z roku 1980“), která na mezinárodní úrovni stanoví systém závazků a spolupráce mezi smluvními státy a mezi ústředními orgány s cílem zajistit bezodkladný návrat protiprávně přemístěných nebo zadržovaných dětí.

(4)

Všechny členské státy Unie jsou smluvními stranami Haagské úmluvy z roku 1980.

(5)

Unie vyzývá třetí státy, aby přistoupily k Haagské úmluvě z roku 1980, a podporuje její řádné provádění svou účastí, spolu se členskými státy, mimo jiné ve zvláštních komisích pravidelně organizovaných Haagskou konferencí o mezinárodním právu soukromém.

(6)

Společný právní rámec uplatňovaný mezi členskými státy Unie a třetími státy by mohl nabídnout nejlepší řešení citlivých případů mezinárodních únosů dětí.

(7)

Haagská úmluva z roku 1980 uvádí, že se uplatňuje ve vztazích mezi přistupujícím státem a těmi smluvními státy, které prohlásí, že s přistoupením souhlasí.

(8)

Haagská úmluva z roku 1980 neumožňuje organizacím pro regionální hospodářskou integraci, jako je Unie, stát se její smluvní stranou. Unie proto nemůže k úmluvě přistoupit, ani nemůže uložit prohlášení o přijetí přistupujícího státu.

(9)

V souladu s posudkem 1/13 Soudního dvora Evropské unie spadají prohlášení o přijetí v rámci Haagské úmluvy z roku 1980 do výlučné vnější pravomoci Unie.

(10)

Ruská federace uložila listinu o přistoupení k Haagské úmluvě z roku 1980 dne 28. července 2011. Uvedená úmluva vstoupila pro Ruskou federaci v platnost dne 1. října 2011.

(11)

Několik členských států již přistoupení Ruské federace k Haagské úmluvě z roku 1980 přijalo. Posouzení situace v Ruské federaci vedlo k závěru, že členské státy, které přistoupení Ruské federace dosud nepřijaly, jsou s to přijmout v zájmu Unie přistoupení Ruské federace v souladu s podmínkami Haagské úmluvy z roku 1980.

(12)

Členské státy, které přistoupení Ruské federace dosud nepřijaly, by proto měly být oprávněny uložit prohlášení o přijetí přistoupení Ruské federace v zájmu Unie, a to za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí. Bulharská republika, Česká republika, Estonská republika, Irsko, Řecká republika, Španělské království, Francouzská republika, Chorvatská republika, Litevská republika, Rumunsko, Republika Slovinsko, Slovenská republika a Finská republika, které přistoupení Ruské federace k Haagské úmluvě z roku 1980 již přijaly, by neměly ukládat nová prohlášení o přijetí, protože stávající prohlášení zůstávají podle mezinárodního práva veřejného platná.

(13)

Spojené království a Irsko jsou vázány nařízením (ES) č. 2201/2003 a účastní se přijímání a používání tohoto rozhodnutí.

(14)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,