29.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 308/114

(1)

Směrnice 2003/87/ES stanoví, že základním způsobem přidělování povolenek na emise skleníkových plynů provozovatelům zařízení v systému Unie pro obchodování s emisemi (EU ETS) by počínaje rokem 2013 měla být dražba. Způsobilým provozovatelům se však v období 2013–2020 nadále přidělují bezplatné povolenky podle pravidel stanovených směrnicí 2003/87/ES a rozhodnutím Komise 2011/278/EU (2).

(2)

Skutečnost, že neexistuje ambiciózní mezinárodní dohoda o změně klimatu, jejímž cílem by bylo nastavit horní hranici globálního oteplení na 2 °C, by mohla ohrozit příznivé dopady opatření realizovaných Unií. Důsledkem absence mezinárodního závazku by mohl být nárůst emisí skleníkových plynů v třetích zemích, jejichž průmyslová odvětví nejsou vázána srovnatelnými uhlíkovými omezeními (tzv. „únik uhlíku“). V zájmu omezení rizika úniku uhlíku směrnice 2003/87/ES stanoví, že v závislosti na výsledcích mezinárodních jednání Komise sestaví seznam odvětví a pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku (dále jen „seznam odvětví a pododvětví“). Těmto odvětvím a pododvětvím by měly být přiděleny bezplatné povolenky na 100 % množství určeného podle směrnice 2003/87/ES a rozhodnutí 2011/278/EU, s přihlédnutím k opravnému koeficientu platnému pro všechna odvětví a uvedenému v čl. 10a odst. 5 směrnice 2003/87/ES a stanovenému v příloze II rozhodnutí Komise 2013/448/EU (3).

(3)

V této souvislosti Komise analyzovala, do jaké míry se třetí země, které mají rozhodující podíl na celosvětové produkci odvětví a pododvětví zařazených na seznam odvětví, u nichž se předpokládá únik uhlíku, pevně zavázaly snížit v příslušných odvětvích emise skleníkových plynů, a zda jsou jejich závazky srovnatelné se závazky Unie a plněny ve stejném časovém rámci. Kromě toho se také posuzovalo, do jaké míry je výkonnost zařízení v těchto zemích srovnatelná s výkonností zařízení v Unii. Komise dospěla k závěru, že závazky ke snížení emisí skleníkových plynů nejsou dostatečně srovnatelné, a srovnatelnost uhlíkové výkonnosti je tak irelevantní.

(4)

První seznam odvětví a pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku, byl sestaven v roce 2009 pro roky 2013 a 2014 v rámci rozhodnutí Komise 2010/2/EU (4).

(5)

Posouzení by se mělo zakládat na určitém počtu kvalitativních a kvantitativních kritérií a na údajích z posledních tří let. V tomto smyslu použila Komise údaje z let 2009, 2010 a 2011, neboť za rok 2012 byly k dispozici údaje jen k některým parametrům.

(6)

Při sestavování seznamu odvětví a pododvětví Komise posuzovala riziko úniku uhlíku v odvětvích a pododvětvích podle klasifikace NACE-4, statistické klasifikace ekonomických činností v rámci Evropské unie podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 (5). V rámci klasifikace NACE-4 jsou odvětví přesně definovaná a jsou k dispozici optimální údaje. Každému odvětví je přiřazen čtyřmístný číselný kód a každému pododvětví šestimístný kód CPA nebo osmimístný kód Prodcom, tedy kód podle klasifikace zboží používané pro statistické účely v odvětví průmyslové produkce v Unii, která vychází přímo z klasifikace NACE.

(7)

Jednotlivá odvětví byla nejdříve posouzena na základě kvantitativních kritérií uvedených v čl. 10a odst. 15 a 16 směrnice 2003/87/ES. Pro aplikaci těchto kvantitativních kritérií musela Komise určit součet přímých a nepřímých dodatečných nákladů spojených s uplatňováním směrnice 2003/87/ES.

(8)

Přímé dodatečné náklady spojené s množstvím povolenek, které by dané odvětví muselo koupit, kdyby nebylo považované za odvětví se značným rizikem úniku uhlíku, byly vypočteny na základě údajů o přímých emisích CO2 za jednotlivá odvětví. Tyto údaje pro výpočet přímých nákladů jednotlivých odvětví byly převzaty z protokolu transakcí Evropské unie (EUTL), jenž se považuje za nejpřesnější a nejtransparentnější zdroj dat o emisích CO2 na úrovni zařízení. V databázi EUTL však nejsou k dispozici data pro odvětví a skleníkové plyny, na něž se systém EU ETS vztahuje až od 1. ledna 2013. Komise proto v daných případech použila údaje o přímých emisích CO2, které poskytly členské státy v rámci vnitrostátních prováděcích opatření podle rozhodnutí 2011/278/EU.

(9)

Pro účely stanovení nepřímých dodatečných nákladů Komise shromáždila data o spotřebě elektrické energie podle odvětví poskytnutá členskými státy a ujistila se, že spotřeba elektřiny nebyla pod různými kódy NACE započítaná dvakrát. K určení objemu emisí spojených s výrobou elektřiny spotřebované v různých odvětvích Komise pro účely seznamu odvětví a pododvětví v rozhodnutí 2010/2/EU použila faktor průměrných emisí odvozený z celkové skladby pohonných hmot pro výrobu elektřiny, který, jak usoudila, vycházel z nejpřesnějších údajů. Tentýž faktor průměrných emisí byl použit i v posudcích, na nichž se zakládá toto rozhodnutí.

(10)

Kromě toho, aby Komise mohla určit přímé a nepřímé dodatečné náklady, musela provést odhad průměrné ceny uhlíku. Při posuzování pro účely sestavení seznamu odvětví a pododvětví byla použita předpokládaná cena uhlíku 30 EUR za tunu ekvivalentu CO2. V době platnosti rozhodnutí 2010/2/EU se předpokládaná cena uhlíku použitá v posudcích značně lišila od ceny skutečné, která byla výrazně nižší. Komise ovšem ve svém sdělení nazvaném „Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky na období 2020–2030“ (6) navrhla bezpodmínečně snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 40 % oproti stavu v roce 1990 a nastavit tomu odpovídající cíl pro energii z obnovitelných zdrojů. Navrhla také vytvořit v systému EU ETS rezervu pro zachování stability trhu. Vzhledem k těmto okolnostem se proto předpokládá, že cena uhlíku se bude v budoucnu více řídit snižováním emisí ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Používat při posuzování pro účely tohoto rozhodnutí i nadále předpokládanou cenu uhlíku na úrovni 30 EUR za ekvivalent tuny CO2 se proto jeví jako odůvodněné.

(11)

Přímé a nepřímé dodatečné náklady by se měly počítat jako podíl hrubé přidané hodnoty. K odhadu hrubé přidané hodnoty u jednotlivých odvětví byla použita data ze strukturální statistiky podnikání Eurostatu.

(12)

Dále Komise posoudila intenzitu obchodu jednotlivých odvětví a pododvětví na základě dat získaných z databáze Eurostatu Comext.

(13)

Celkem posoudila Komise 245 průmyslových odvětví a 24 pododvětví zařazených do oddílů „Těžba a dobývání“ a „Zpracovatelský průmysl“ klasifikace NACE. Odvětví a pododvětví uvedená v bodě 1 přílohy tohoto rozhodnutí splňují kritéria podle čl. 10a odst. 15 a 16 směrnice 2003/87/ES a měla by být považována za odvětví a pododvětví, jimž hrozí značné riziko úniku uhlíku.

(14)

Řada odvětví, u nichž se na základě kvantitativních kritérií stanovených v čl. 10a odst. 15 a 16 nemělo za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku, byla posouzena z hlediska kvalitativních kritérií podle čl. 10a odst. 17 směrnice 2003/87/ES. Z kvalitativního hlediska byla posouzena odvětví, jež splňovala kvalitativní kritéria při sestavování předchozího seznamu, odvětví považovaná za mezní případy a odvětví, u nichž si posouzení vyžádali zástupci průmyslových podniků.

(15)

V případě odvětví „Konečná úprava textilií“ (kód NACE 1330), „Výroba pálených zdicích materiálů, tašek, dlaždic a podobných výrobků“ (kód NACE 2332), „Výroba sádrových výrobků pro stavební účely“ (kód NACE 2362), „Odlévání železa“ (kód NACE 2451) a „Odlévání lehkých kovů“ (kód NACE 2453) byla aktualizována kvalitativní posouzení provedená v rámci sestavování předchozího seznamu odvětví a pododvětví platného pro roky 2013 a 2014. Bylo přitom zjištěno, že skutečnosti, které byly důvodem pro zařazení těchto odvětví na seznam odvětví a pododvětví, stále platí. Proto by tato odvětví a pododvětví měla být považována za odvětví a pododvětví, u nichž hrozí značné riziko úniku uhlíku, i v období 2015–2019.

(16)

Bylo provedeno kvalitativní posouzení odvětví „Výroba sladu“ (kód NACE 1106), neboť představuje mezní případ ve vztahu k čl. 10a odst. 16 písm. b) směrnice 2003/87/ES. S ohledem na zvýšené náklady plynoucí z provádění směrnice 2003/87/ES prokázalo posouzení vysokou intenzitu obchodu a významný propad ziskovosti tohoto odvětví v Unii. Nízké ziskové marže omezují investiční možnosti zařízení a jejich schopnost snižovat emise. Na základě kombinovaného dopadu těchto faktorů by mělo být odvětví považováno za odvětví, u nějž se má za to, že mu hrozí značné riziko úniku uhlíku.

(17)

Odvětví uvedená v bodě 2 přílohy by měla být považována za odvětví, u nichž na základě kvalitativních kritérií hrozí značné riziko úniku uhlíku.

(18)

Jelikož seznam odvětví a pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku, který má tvořit přílohu tohoto rozhodnutí, má platit pro období 2015–2019, mělo by se toto rozhodnutí použít od 1. ledna 2015.

(19)

Z důvodu právní jistoty a přehlednosti by rozhodnutí 2010/2/EU mělo být s účinností od 1. ledna 2015 zrušeno.

(20)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro změnu klimatu,