Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 32012L0018

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES Text s významem pro EHP

OJ L 197, 24.7.2012, p. 1–37 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
Special edition in Croatian: Chapter 15 Volume 031 P. 77 - 113

In force

ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2012/18/oj

24.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 197/1


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2012/18/EU

ze dne 4. července 2012

o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice Rady 96/82/ES ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (3) stanoví pravidla pro prevenci závažných havárií, které mohou být důsledkem určitých průmyslových činností, a omezování jejich následků pro lidské zdraví a životní prostředí.

(2)

Závažné havárie mají často velmi vážné následky, což potvrzují například havárie v Sevesu, Bhópálu, Schweizerhalle, Enschede, Toulouse a Buncefieldu. Jejich dopad může navíc přesahovat hranice států. Z tohoto důvodu je potřeba zajistit, aby byla přijata vhodná bezpečnostní opatření, která zajistí vysokou úroveň ochrany občanů, komunit a životního prostředí v celé Unii. Je tedy nezbytné zajistit, aby současná vysoká úroveň ochrany byla zachována alespoň na stejné úrovni nebo byla zvýšena.

(3)

Směrnice 96/82/ES významně napomohla ke snížení pravděpodobnosti a následků takových havárií, a přispěla tak ke zvýšení úrovně ochrany v celé Unii. Přezkum uvedené směrnice potvrdil, že se počet závažných havárií nezměnil. Zatímco stávající ustanovení celkově odpovídají svému účelu, je potřeba provést některé změny s cílem dále zlepšit úroveň ochrany, zejména pokud jde o prevenci závažných havárií. Systém zavedený směrnicí 96/82/ES by však zároveň měl být přizpůsoben změnám v systému klasifikace látek a směsí Unie, na nějž uvedená směrnice odkazuje. Navíc je třeba vyjasnit a aktualizovat řadu dalších ustanovení.

(4)

Proto je vhodné směrnici 96/82/ES nahradit, aby se prostřednictvím zvýšení efektivity a účinnosti ustanovení a tam, kde je to možné, snížením zbytečné administrativní zátěže zefektivněním a zjednodušením právní úpravy zajistilo, že bude zachována a dále zlepšena dosavadní úroveň ochrany, za předpokladu, že není ohrožena bezpečnost a ochrana životního prostředí a lidského zdraví. Nová ustanovení by současně měla být jasná, soudržná a dobře srozumitelná, aby pomohla zlepšit provádění a prosazování, přičemž úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí zůstane přinejmenším stejná, nebo bude zvýšena. Komise by měla spolupracovat s členskými státy na praktickém provádění této směrnice. Uvedená spolupráce by měla mimo jiné řešit otázku vlastní klasifikace látek a směsí. Podle potřeby by do provádění této směrnice měly být zapojeny zúčastněné strany, jako například zástupci průmyslu, pracovníků a nevládních organizací podporujících ochranu lidského zdraví nebo životního prostředí.

(5)

Úmluva Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přeshraničních účincích průmyslových havárií, která byla jménem Unie schválena rozhodnutím Rady 98/685/ES ze dne 23. března 1998 o uzavření Úmluvy o přeshraničních účincích průmyslových havárií (4), stanoví opatření týkající se prevence, připravenosti a odezvy na průmyslové havárie, které by mohly mít účinky přesahující hranice států, a upravuje mezinárodní spolupráci v této oblasti. Směrnice 96/82/ES tuto úmluvu provádí v právu Unie.

(6)

Závažné havárie mohou mít následky přesahující hranice států a ekologické a hospodářské náklady havárií nese nejen zasažený závod, nýbrž i dotčené členské státy. S cílem předcházet možným haváriím, snížit riziko jejich vzniku a zmírnit jejich případné dopady je proto nezbytné zavést a uplatňovat bezpečnostní opatření a opatření pro omezení rizik, a tím umožnit zajištění vysoké úrovně ochrany v celé Unii.

(7)

Uplatňováním této směrnice by neměly být dotčeny právní předpisy Unie týkající se zdraví a bezpečnosti při práci a pracovního prostředí, zejména směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (5).

(8)

Některé průmyslové činnosti by měly být vyňaty z oblasti působnosti této směrnice, pokud podléhají jiným právním předpisům na úrovni Unie nebo na úrovni členských států, které zajišťují rovnocennou úroveň bezpečnosti. Komise by měla i nadále přezkoumávat, zda neexistují závažné mezery v platném právním rámci, zejména pokud jde o nová a nově vznikající rizika z jiných činností, jakož i ze specifických nebezpečných látek, a měla by případně předložit legislativní návrh s cílem tyto mezery odstranit.

(9)

Příloha I směrnice 96/82/ES obsahuje seznam nebezpečných látek spadajících do oblasti její působnosti, mimo jiné odkazem na některá ustanovení směrnice Rady 67/548/EHS ze dne 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (6) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES ze dne 31. května 1999 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků (7). Směrnice 67/548/EHS a 1999/45/ES byly nahrazeny nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (8), které v Unii provádí Globálně harmonizovaný systém klasifikace a označování chemických látek, jenž byl přijat na mezinárodní úrovni v rámci struktury Organizace spojených národů (OSN). Uvedené nařízení zavádí nové třídy a kategorie nebezpečnosti, které jen zčásti odpovídají těm, jež byly používány v uvedených zrušených směrnicích. Některé látky nebo směsi by však v tomto systému klasifikovány nebyly vzhledem k neexistenci kritérií v tomto rámci. Přílohu I směrnice 96/82/ES je proto třeba upravit tak, aby byla sladěna s uvedeným nařízením a aby byla současně zachována nebo dále zvýšena dosavadní úroveň ochrany stanovená uvedenou směrnicí.

(10)

Za účelem klasifikace upraveného bioplynu by měl být zohledněn vývoj norem podle Evropského výboru pro normalizaci (CEN).

(11)

Harmonizace s nařízením (ES) č. 1272/2008 a jeho následnými změnami by mohla mít nežádoucí dopad na klasifikaci látek a směsí. Na základě kritérií obsažených v této směrnici by Komise měla posoudit, zda existují nebezpečné látky, které bez ohledu na svou klasifikaci nebezpečnosti nepředstavují nebezpečí závažné havárie, a případně předložit legislativní návrh za účelem vynětí dotčených nebezpečných látek z oblasti působnosti této směrnice. Posouzení by mělo začít urychleně, zejména po změně klasifikace látky nebo směsi, aby se zabránilo zbytečné zátěži pro provozovatele a příslušné orgány v členských státech. Vynětí z oblasti působnosti této směrnice by neměly bránit žádnému členskému státu v zachovávání nebo zavádění přísnějších ochranných opatření.

(12)

Provozovatelé by měli mít obecnou povinnost přijmout všechna nezbytná opatření k prevenci závažných havárií a ke zmírnění a odstraňování jejich následků. Provozovatel závodů, ve kterých jsou přítomny nebezpečné látky ve vyšších než stanovených množstvích, by měl poskytnout příslušnému orgánu dostatek informací, které mu umožní určit závod, přítomné nebezpečné látky a možná nebezpečí. Provozovatel by měl rovněž vypracovat, a pokud to vyžaduje vnitrostátní právo, zaslat příslušnému orgánu politiku prevence závažných havárií, v níž vymezí svůj celkový přístup a opatření ke zvládání nebezpečí závažných havárií, včetně vhodných systémů řízení bezpečnosti. Při určování a vyhodnocování nebezpečí závažných havárií by provozovatelé měli věnovat pozornost nebezpečným látkám, které mohou vzniknout při vážné havárii uvnitř závodu.

(13)

Na ekologické škody způsobené závažnou havárií se zpravidla vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (9).

(14)

Tam, kde rozmístění a blízkost závodů mohou zvyšovat pravděpodobnost závažných havárií nebo zhoršovat jejich následky, by měli provozovatelé v zájmu snížení rizika domino efektu spolupracovat na výměně vhodných informací a informování veřejnosti, včetně sousedních závodů, které by mohly být dotčeny.

(15)

K prokázání toho, že byly učiněny všechny nezbytné kroky v oblasti prevence závažných havárií, a k přípravě havarijních plánů a opatření reagujících na havárie by provozovatel závodů, ve kterých jsou přítomna značná množství nebezpečných látek, měl poskytnout příslušnému orgánu informace formou bezpečnostní zprávy. Tato zpráva by měla obsahovat podrobné údaje o závodě, o přítomných nebezpečných látkách, o zařízeních nebo skladovacích zařízeních, o možných závažných haváriích a analýze rizika, o opatřeních pro prevenci a zásah a o používaných řídicích systémech, s cílem předcházet riziku závažných havárií, snižovat je a umožnit přijetí nezbytných opatření k omezení jejich následků. Riziko závažné havárie by mohlo být zvýšeno v důsledku pravděpodobnosti přírodních katastrof spojených s umístěním závodu. To by mělo být při vypracovávání scénářů závažných havárií vzato v úvahu.

(16)

Za účelem přípravy na mimořádné události je v závodech, ve kterých jsou přítomna značná množství nebezpečných látek, nezbytné vypracovat vnitřní a vnější havarijní plány a zavést postupy, které zajistí v nutné míře vyzkoušení, nezbytné přezkoumávání těchto plánů a jejich provádění při závažné havárii nebo jejím možném vzniku. Vnitřní havarijní plán by se měl projednat s pracovníky závodu a k vnějšímu havarijnímu plánu by měla mít možnost vyjádřit své stanovisko dotčená veřejnost. Subdodávky mohou mít dopad na bezpečnost závodu. Členské státy by měly požádat provozovatele, aby tuto skutečnost vzali v úvahu při vypracovávání politiky prevence závažných havárií, bezpečnostní zprávy nebo vnitřního havarijního plánu.

(17)

Při posuzování výběru náležitých provozních metod, včetně metod pro monitorování a kontrolu, by provozovatelé měli vzít v úvahu dostupné informace o osvědčených postupech.

(18)

Za účelem větší ochrany obydlených oblastí, ploch sloužících veřejnosti a životního prostředí, včetně přírodních oblastí zvláštního významu nebo zvláště citlivých oblastí, je nezbytné, aby územní plánování nebo jiné odpovídající politiky uplatňované v členských státech zajistily odpovídající vzdálenosti mezi těmito oblastmi a závody, které představují zmíněná nebezpečí, a pokud jde o stávající závody, podle potřeby provedly doplňková technická opatření za účelem toho, aby rizika pro osoby nebo životní prostředí zůstala na přijatelné úrovni. Při přijímání rozhodnutí by se měl brát v úvahu dostatek informací o rizicích a rady odborníků ohledně těchto rizik. Je-li to možné, měly by být postupy a opatření za účelem snížení administrativní zátěže zejména pro malé a střední podniky sloučeny s postupy a opatřeními vyžadovanými podle jiných příslušných právních předpisů Unie.

(19)

Za účelem podpory přístupu k informacím o životním prostředí podle Úmluvy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (dále jen „Aarhuská úmluva“), která byla schválena jménem Unie rozhodnutím Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005 o uzavření Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí jménem Evropského společenství (10), by měla být zlepšena úroveň a kvalita informování veřejnosti. Zejména osoby, kterých by se závažné havárie mohly týkat, by měly mít k dispozici dostatek informací, aby mohly v případě havárie správně postupovat. Členské státy by měly zpřístupnit informace o tom, kde lze najít informace o právech osob postižených závažnou havárií. Informace poskytované veřejnosti by měly být formulovány jasně a srozumitelně. Vedle aktivního poskytování informací, aniž by o to veřejnost musela žádat a aniž by byly dotčeny jiné formy rozšiřování informací, by tyto informace měly být trvale k dispozici v elektronické podobě a měly by být průběžně aktualizovány. Současně by měla existovat vhodná ochrana důvěrnosti řešící mimo jiné bezpečnostní obavy.

(20)

Způsob správy informací by měl být ve shodě s iniciativou Sdílený informační systém o životním prostředí (SEIS), zavedenou sdělením Komise ze dne 1. února 2008 nazvaným „Směrem ke sdílenému informačnímu systému o životním prostředí (Shared Environmental Information System – SEIS)“. Měl by být také v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE) (11) a prováděcími pravidly k ní, jejichž cílem je umožnit sdílení prostorových informací o životním prostředí mezi organizacemi z veřejného sektoru a usnadnění přístupu veřejnosti k prostorovým informacím v celé Unii. Informace by také měly být uchovávány ve veřejně přístupné databázi na úrovni Unie, která také usnadní sledování a podávání zpráv o provádění.

(21)

V souladu s Aarhuskou úmluvou je účinná účast dotčené veřejnosti na přijímání rozhodnutí nezbytná k tomu, aby se dotčená veřejnost mohla vyjádřit a činitelé s rozhodovací pravomocí mohli přihlédnout ke stanoviskům a obavám, které mohou být pro tato rozhodnutí podstatné, čímž se zvyšuje zodpovědnost a transparentnost rozhodovacího procesu a přispívá se k uvědomělému vztahu veřejnosti k otázkám životního prostředí a k veřejné podpoře učiněných rozhodnutí.

(22)

V případě, že dojde k závažné havárii, měl by provozovatel okamžitě uvědomit příslušný orgán a sdělit mu nezbytné informace, které mu umožní posoudit dopad uvedené havárie na lidské zdraví a životní prostředí, aby mohla být přijata vhodná opatření.

(23)

Místní orgány mají zájem na prevenci závažných havárií a zmírnění jejich následků a mohou hrát důležitou úlohu. Při provádění této směrnice by to měly členské státy vzít v úvahu.

(24)

K usnadnění výměny informací a prevence obdobných havárií v budoucnosti by měly členské státy předávat Komisi informace týkající se závažných havárií, ke kterým dochází na jejich území, aby mohla Komise analyzovat s tím spojená nebezpečí a provozovat systém šíření informací, které se týkají zejména závažných havárií a poučení z nich plynoucích. Tato výměna informací by měla rovněž zahrnovat „případy, kdy téměř došlo k havárii,“ které členské státy považují za zvlášť technicky zajímavé pro prevenci závažných havárií a omezování jejich následků. Členské státy a Komise by měly usilovat o to, aby informace uložené v informačních systémech vytvořených za účelem výměny informací v případě závažných havárií byly úplné.

(25)

Členské státy by měly určit příslušné orgány, které budou odpovídat za to, že provozovatelé plní své povinnosti. Příslušné orgány by měly spolupracovat s Komisí při činnostech na podporu provádění, například vývoji vhodných pokynů a výměně osvědčených postupů. Aby se předešlo zbytečné administrativní zátěži, měly by být informační povinnosti ve vhodných případech sloučeny s jinými povinnostmi vyžadovanými podle jiných příslušných právních předpisů Unie.

(26)

Členské státy by měly zajistit, aby příslušné orgány v případě nedodržení této směrnice přijaly nezbytná opatření. Za účelem zajištění účinného provádění a prosazování by měl být zaveden systém kontrol, včetně programu pravidelných běžných kontrol a mimořádných kontrol. Kde je to možné, měly by být kontroly koordinovány s kontrolami prováděnými podle jiných právních předpisů Unie, případně včetně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (12). Členské státy by měly zajistit, aby byl k dispozici dostatečný personál s dovednostmi a kvalifikací potřebnými pro účinné provádění kontrol. Příslušné orgány by měly poskytnout vhodnou podporu s využitím nástrojů a mechanismů pro výměnu zkušeností a upevňování znalostí, a to i na úrovni Unie.

(27)

Za účelem zohlednění technického vývoje by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny příloh II až VI s cílem přizpůsobit je technickému pokroku. Je obzvlášť důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(28)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (13).

(29)

Členské státy by měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a zajistit jejich uplatňování. Stanovené sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(30)

Jelikož cíle této směrnice, totiž vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(31)

V souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o vysvětlujících dokumentech (14) se členské státy zavázaly v odůvodněných případech přikládat k oznámení svých prováděcích opatření jeden či více dokumentů vysvětlujících vztah mezi prvky směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů. Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(32)

Směrnice 96/82/ES by proto měla být změněna a následně zrušena,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví pravidla pro prevenci závažných havárií, při kterých jsou přítomny nebezpečné látky, a omezení jejich následků pro lidské zdraví a životní prostředí, aby byla soudržným a účinným způsobem zajištěna vysoká úroveň ochrany v celé Unii.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Tato směrnice se vztahuje na závody definované v čl. 3 odst. 1.

2.   Tato směrnice se nevztahuje na:

a)

vojenské závody, zařízení nebo skladovací zařízení;

b)

nebezpečí vyvolaná ionizujícím zářením vycházejícím z látek;

c)

dopravu nebezpečných látek po silnici, železnici, vnitrozemských vodních cestách, po moři nebo vzduchem a přímo související dočasné meziskladování, včetně nakládání a vykládání a dopravy do a z jiných dopravních prostředků v docích, vykládacích nábřežích nebo seřaďovacích nádražích, mimo závody, na které se vztahuje tato směrnice;

d)

dopravu nebezpečných látek v potrubích, včetně čerpacích stanic, mimo závody, na které se vztahuje tato směrnice;

e)

využití, totiž průzkum, těžbu a zpracování, nerostů v dolech a lomech, včetně pomocí vrtů;

f)

průzkum a využití nerostů včetně uhlovodíků na moři;

g)

skladování plynu v podzemních úložištích v pobřežních vodách, a to jak na místech určených ke skladování, tak na místech, kde se rovněž provádí průzkum a využití nerostů včetně uhlovodíků;

h)

skládky odpadu, včetně podzemního skladování odpadu.

Bez ohledu na písmena e) a h) prvního pododstavce spadají do oblasti působnosti této směrnice pevninské podzemní zásobníky plynu v přirozených vrstvách, vodonosných vrstvách, solných kavernách a opuštěných dolech a provozy chemického a tepelného zpracování a skladování související s tímto provozem, při nichž jsou přítomny nebezpečné látky, i provozovaná zařízení na odstraňování hlušiny včetně odkalovacích nádrží, které obsahují nebezpečné látky.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)

„závodem“ celá oblast řízená provozovatelem, kde jsou nebezpečné látky přítomny v jednom nebo více zařízeních, včetně společných nebo příbuzných infrastruktur nebo činností; závody jsou buď závody s podlimitním množstvím, nebo závody s nadlimitním množstvím;

2)

„závodem s podlimitním množstvím“ závod, kde jsou nebezpečné látky přítomny v množstvích, která jsou nejméně rovna množstvím uvedeným ve sloupci 2 části 1 nebo ve sloupci 2 části 2 přílohy I, ale která jsou nižší než množství uvedená ve sloupci 3 části 1 nebo ve sloupci 3 části 2 přílohy I, v příslušných případech za použití pravidla o sčítání stanoveného v poznámce 4 k příloze I;

3)

„závodem s nadlimitním množstvím“ závod, kde jsou nebezpečné látky přítomné v množstvích, která jsou nejméně rovna množstvím uvedeným ve sloupci 3 části 1 nebo ve sloupci 3 části 2 přílohy I, v příslušných případech za použití pravidla o sčítání stanoveného v poznámce 4 k příloze I;

4)

„sousedním závodem“ závod, který se nachází v takové blízkosti k jinému závodu, že se tím zvyšuje riziko nebo následky závažné havárie;

5)

„novým závodem“

a)

závod, který je uveden do provozu nebo vystavěn 1. června 2015 nebo později, nebo

b)

provozovna, která přejde do oblasti působnosti této směrnice, nebo závod s podlimitním množstvím, který se stane závodem s nadlimitním množstvím, nebo opačně, a to 1. června 2015 nebo později v důsledku úprav jeho zařízení nebo činností, z nichž vyplývá změna v jeho soupisu nebezpečných látek;

6)

„stávajícím závodem“ závod, který k 31. květnu 2015 spadá do oblasti působnosti směrnice 96/82/ES a od 1. června 2015 spadá do oblasti působnosti této směrnice beze změny jeho zařazení mezi závody s podlimitním množstvím či závody s nadlimitním množstvím;

7)

„jiným závodem“ provozovna, která přejde do oblasti působnosti této směrnice, nebo závod s podlimitním množstvím, který se stane závodem s nadlimitním množstvím nebo opačně, a to 1. června 2015 nebo později z jiných důvodů, než jsou důvody uvedené v bodě 5;

8)

„zařízením“ pozemní či podzemní technická jednotka uvnitř závodu, kde se nebezpečné látky vyrábějí, užívají, je s nimi manipulováno nebo jsou skladovány; tento pojem dále zahrnuje veškeré vybavení, struktury, potrubí, strojní zařízení, nástroje, soukromé železniční vlečky, doky, vykládací nábřeží sloužící zařízení, mola, sklady nebo podobné konstrukce, plující nebo jiné, nezbytné pro provoz daného zařízení;

9)

„provozovatelem“ fyzická nebo právnická osoba, která provozuje nebo řídí závod či zařízení, nebo stanoví-li tak vnitrostátní právní předpisy, na kterou byla přenesena rozhodující hospodářská nebo rozhodovací moc nad technickým provozem závodu nebo zařízení;

10)

„nebezpečnou látkou“ látka nebo směs, na niž se vztahuje část 1 přílohy I nebo která je uvedena v části 2 přílohy I, včetně ve formě suroviny, produktu, vedlejšího produktu, rezidua nebo meziproduktu;

11)

„směsí“ směs nebo roztok složený ze dvou nebo více látek;

12)

„přítomností nebezpečných látek“ skutečná nebo očekávaná přítomnost nebezpečných látek v závodě nebo nebezpečných látek, u nichž lze důvodně předpokládat, že mohou vzniknout při ztrátě kontroly nad procesy včetně skladovacích činností ve kterémkoli zařízení v závodě, v množstvích, která jsou nejméně rovna kvalifikačním množstvím stanoveným v části 1 nebo 2 přílohy I;

13)

„závažnou havárií“ událost, jako je velká emise, požár nebo výbuch, vyplývající z neregulovaného vývoje v průběhu provozu jakéhokoli závodu, na který se vztahuje tato směrnice, jež vede k vážnému nebezpečí pro lidské zdraví nebo životní prostředí, bezprostřednímu nebo zpožděnému, uvnitř závodu nebo mimo závod, a zahrnuje jednu nebo více nebezpečných látek;

14)

„nebezpečím“ inherentní vlastnosti nebezpečné látky nebo fyzické situace s možností vzniku poškození lidského zdraví nebo životního prostředí;

15)

„rizikem“ pravděpodobnost specifického účinku, ke kterému dojde během určené doby nebo za určených okolností;

16)

„skladováním“ přítomnost určitého množství nebezpečných látek pro účely skladování, uložení do bezpečného opatrování a nebo udržování v zásobě;

17)

„veřejností“ jedna nebo více fyzických nebo právnických osob a jejich sdružení, organizace nebo skupiny v souladu s vnitrostátním právem nebo zvyklostmi;

18)

„dotčenou veřejností“ veřejnost, která je nebo může být dotčena rozhodnutím o jakékoli z otázek upravených v čl. 15 odst. 1 nebo která má na takovém rozhodnutí zájem; pro účely této definice se nevládní organizace prosazující ochranu životního prostředí a splňující platné požadavky podle vnitrostátního práva považují za organizace mající na rozhodnutí zájem;

19)

„kontrolou“ veškeré akce, včetně prohlídek na místě, kontrol vnitřních opatření, systémů a zpráv a dokumentace následného sledování a případného následného sledování, prováděné příslušným orgánem nebo jeho jménem s cílem ověřit a prosadit dodržování požadavků této směrnice závody.

Článek 4

Posouzení nebezpečí závažné havárie u určité nebezpečné látky

1.   Komise tam, kde je to vhodné, a v každém případě na základě oznámení členského státu v souladu s odstavcem 2 posoudí, zda je v praxi nemožné, aby určitá nebezpečná látka, na níž se vztahuje část 1 přílohy I nebo která je uvedena v části 2 přílohy I, způsobila uvolnění hmoty nebo energie, jež by mohlo vytvořit závažnou havárii za běžných i mimořádných podmínek, které lze důvodně předvídat. Toto posouzení zohlední informace podle odstavce 3 a je založeno na jedné či více z těchto charakteristik:

a)

fyzická forma nebezpečné látky za běžných podmínek zpracování nebo manipulace nebo při neplánované ztrátě obalu;

b)

inherentní vlastnosti nebezpečné látky, zejména vlastnosti, které souvisí s rozptylovým chováním při scénáři závažné havárie, jako například molekulová hmotnost a tlak nasycené páry;

c)

maximální koncentrace látek v případě směsí.

Je-li to vhodné, měly by se pro účely prvního pododstavce také vzít v úvahu obal a druhové balení nebezpečné látky, zejména pokud se na ně vztahují zvláštní právní předpisy Unie.

2.   Pokud se členský stát domnívá, že určitá nebezpečná látka nepředstavuje nebezpečí závažné havárie v souladu s odstavcem 1, oznámí tuto skutečnost Komisi, spolu s podpůrným zdůvodněním včetně informací podle odstavce 3.

3.   Pro účely odstavců 1 a 2 musí informace potřebné k posouzení vlastností způsobujících nebezpečnost pro zdraví, fyzikální nebezpečnost a nebezpečnost pro životní prostředí dotyčné nebezpečné látky nebo směsi obsahovat:

a)

komplexní seznam vlastností potřebných k posouzení potenciálu nebezpečné látky způsobit fyzické, zdravotní nebo environmentální poškození;

b)

fyzikální a chemické vlastnosti (například molekulová hmotnost, tlak nasycené páry, vlastní toxicita, bod varu, reaktivita, viskozita, rozpustnost a jiné relevantní vlastnosti);

c)

vlastnosti, které představují nebezpečnost pro zdraví a fyzikální nebezpečnost (například reaktivita, hořlavost, toxicita spolu s dalšími faktory, jako je způsob pronikání do těla, poměr zranění k úmrtnosti, dlouhodobé účinky a jiné relevantní vlastnosti);

d)

vlastnosti, které představují nebezpečnost pro životní prostředí (například ekotoxicita, perzistence, bioakumulace, potenciál pro dálkový přenos v životním prostředí a jiné relevantní vlastnosti);

e)

je-li k dispozici, klasifikaci látky nebo směsi podle klasifikace Unie;

f)

informace o specifických provozních podmínkách látky (například teplota, tlak a další relevantní podmínky), za kterých se nebezpečná látka skladuje, používá nebo může být přítomna v případě předvídatelného mimořádného provozního stavu nebo v případě havárie, například požáru.

4.   Po posouzení podle odstavce 1 Komise, je-li to vhodné, předloží Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrh na vynětí dotyčné nebezpečné látky z oblasti působnosti této směrnice.

Článek 5

Obecné povinnosti provozovatele

1.   Členské státy zajistí, aby byl provozovatel povinen přijmout všechna nezbytná opatření k prevenci závažných havárií a omezení jejich následků pro lidské zdraví a životní prostředí.

2.   Členské státy zajistí, aby byl provozovatel povinen kdykoli prokázat příslušnému orgánu uvedenému v článku 6, zvláště pak pro účely kontrol uvedených v článku 20, že byla přijata všechna nezbytná opatření stanovená touto směrnicí.

Článek 6

Příslušný orgán

1.   Aniž jsou dotčeny povinnosti provozovatele, členské státy zřídí nebo určí příslušný orgán nebo orgány pověřené plněním úkolů stanovených touto směrnicí (dále jen „příslušný orgán“) a popřípadě subjekty napomáhající příslušnému orgánu na technické úrovni. Členské státy, které zřídí nebo určí více příslušných orgánů, zajistí plnou koordinaci činností při plnění jejich povinností.

2.   Příslušné orgány a Komise spolupracují při činnostech na podporu provádění této směrnice, případně i se zapojením zúčastněných stran.

3.   Členské státy zajistí, aby příslušné orgány akceptovaly pro účely této směrnice rovnocenné informace, které předkládají provozovatelé podle jiných příslušných právních předpisů Unie a které splňují některé z požadavků této směrnice. V takových případech příslušné orgány zajistí, aby byly dodrženy požadavky této směrnice.

Článek 7

Oznámení

1.   Členské státy vyžadují od provozovatele, aby zaslal příslušnému orgánu oznámení obsahující tyto informace:

a)

jméno nebo obchodní firmu provozovatele a úplnou adresu dotčeného závodu;

b)

sídlo provozovatele s úplnou adresou;

c)

jméno a funkci osoby, která je pověřena řízením závodu, jestliže se liší od osoby uvedené v písmenu a);

d)

informace umožňující identifikaci nebezpečných látek a kategorie látek, které jsou nebo mohou být přítomny;

e)

množství a fyzikální formu dotčené nebezpečné látky nebo látek;

f)

činnost nebo navrhovanou činnost zařízení nebo skladovacího zařízení;

g)

informace o bezprostředním okolí závodu a faktorech, které mohou způsobit závažnou havárii nebo zhoršit její následky, včetně dostupných údajů o sousedních závodech, jiných provozech mimo oblast působnosti této směrnice, oblastech a rozvojových aktivitách, jež by mohly způsobit nebo zvýšit riziko závažné havárie a domino efektu nebo zhoršit jejich následky.

2.   Oznámení nebo jeho aktualizované znění musí být zasláno příslušnému orgánu v těchto lhůtách:

a)

za nové závody v přiměřené době před začátkem stavby nebo provozu nebo před úpravami vedoucími ke změně soupisu nebezpečných látek;

b)

ve všech ostatních případech do jednoho roku ode dne, k němuž se na dotyčný závod začne vztahovat tato směrnice.

3.   Odstavce 1 a 2 se nepoužijí, jestliže provozovatel již podal před 1. červnem 2015 příslušnému orgánu oznámení na základě požadavků vnitrostátních právních předpisů a jestliže informace obsažené v tomto oznámení splňují požadavky odstavce 1 a zůstávají beze změny.

4.   Provozovatel musí předem uvědomit příslušný orgán v případě:

a)

každého podstatného zvýšení nebo snížení množství nebo podstatné změny povahy nebo fyzikální formy přítomné nebezpečné látky, jak je uvedeno v oznámení poskytnutém provozovatelem podle odstavce 1, nebo podstatné změny v procesech jejího použití;

b)

změny závodu nebo zařízení, která by mohla mít významné následky, pokud jde o nebezpečí závažné havárie;

c)

trvalého uzavření závodu nebo jeho vyřazení z provozu nebo

d)

změn v informacích uvedených v odst. 1 písm. a), b) nebo c).

Článek 8

Politika prevence závažných havárií

1.   Členské státy od provozovatele vyžadují, aby vypracoval písemný dokument stanovící politiku prevence závažných havárií a aby zajistil její řádné provádění. Politika prevence závažných havárií musí zajišťovat vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí. Musí být úměrná nebezpečí závažné havárie. Musí obsahovat celkové cíle a zásady činnosti provozovatele, úlohu a odpovědnost vedení podniku a závazek trvalého zlepšování kontroly nebezpečí závažných havárií a zajišťování vysoké úrovně ochrany.

2.   Politika prevence závažných havárií musí být vypracována, a vyžaduje-li to vnitrostátní právo, zaslána příslušnému orgánu v těchto lhůtách:

a)

za nové závody v přiměřené době před začátkem stavby nebo provozu nebo před úpravami vedoucími ke změně soupisu nebezpečných látek;

b)

ve všech ostatních případech do jednoho roku ode dne, k němuž se na dotyčný závod začne vztahovat tato směrnice.

3.   Odstavce 1 a 2 se nepoužijí, jestliže provozovatel již politiku prevence závažných havárií vypracoval, a vyžaduje-li to vnitrostátní právo, zaslal ji před 1. červnem 2015 příslušnému orgánu a jestliže informace v ní obsažené splňují požadavky odstavce 1 a zůstávají beze změny.

4.   Aniž je dotčen článek 11, provozovatel svou politiku prevence závažných havárií pravidelně, a nejméně každých pět let, přezkoumá a v případě potřeby ji aktualizuje. Vyžaduje-li to vnitrostátní právo, zašle aktualizovanou politiku prevence závažných havárií neprodleně příslušnému orgánu.

5.   Politika prevence závažných havárií musí být prováděna pomocí vhodných prostředků a struktur a pomocí systému řízení bezpečnosti v souladu s přílohou III, který je úměrný nebezpečí závažné havárie a složitosti organizace nebo činností závodu. Pro závody s podlimitním množstvím může být povinnost provádět tuto politiku splněna pomocí jiných vhodných prostředků, struktur a systémů řízení bezpečnosti, které jsou úměrné nebezpečí závažné havárie, při zohlednění zásad stanovených v příloze III.

Článek 9

Domino efekt

1.   Členské státy zajistí, aby příslušný orgán s využitím informací, které získal od provozovatelů v souladu s články 7 a 10, nebo na základě žádosti o dodatečné informace od příslušného orgánu, nebo prostřednictvím kontrol podle článku 20, určil všechny závody s podlimitním či nadlimitním množstvím nebo skupiny závodů, u nichž mohou být riziko nebo následky závažné havárie zvýšeny v důsledku zeměpisné polohy a blízkosti takových závodů a jejich soupisů nebezpečných látek.

2.   Má-li příslušný orgán dodatečné informace k informacím, které provozovatel poskytl podle čl. 7 odst. 1 písm. g), zpřístupní je tomuto provozovateli, je-li to potřebné pro použití tohoto článku.

3.   Členské státy zajistí, aby si provozovatelé závodů určených podle odstavce 1:

a)

vyměňovali odpovídající informace, které jim umožní zohlednit povahu a rozsah celkového nebezpečí závažné havárie podle potřeby ve svých politikách prevence závažných havárií, v systémech řízení bezpečnosti, v bezpečnostních zprávách a vnitřních havarijních plánech, a aby

b)

spolupracovali na informování veřejnosti a sousedních provozů mimo oblast působnosti této směrnice a na poskytování informací orgánu odpovědnému za přípravu vnějších havarijních plánů.

Článek 10

Bezpečnostní zpráva

1.   Členské státy vyžadují od provozovatele závodu s nadlimitním množstvím, aby vypracoval bezpečnostní zprávu pro účely:

a)

prokázání, že podle informací stanovených v příloze III byla zavedena politika prevence závažných havárií a systém řízení bezpečnosti pro její provádění;

b)

prokázání, že byla zjištěna nebezpečí závažné havárie a určeny možné scénáře závažných havárií a byla provedena nezbytná opatření k zabránění těmto haváriím a omezení jejich následků pro lidské zdraví a životní prostředí;

c)

prokázání, že při návrhu, stavbě, provozu a údržbě jakéhokoli zařízení, skladovacího zařízení, vybavení a infrastruktury spojené s jejich provozem, které představují nebezpečí závažné havárie uvnitř závodu, byly dodrženy přiměřená bezpečnost a spolehlivost;

d)

prokázání, že byly vypracovány vnitřní havarijní plány a poskytnuty informace umožňující vypracování vnějšího havarijního plánu;

e)

zajištění dostatečného informování příslušného orgánu pro přijetí rozhodnutí o umístění nových činností nebo rozvojových aktivit v okolí stávajících závodů.

2.   Bezpečnostní zpráva musí obsahovat alespoň údaje a informace uvedené v příloze II. Musí jmenovitě uvádět příslušné organizace, které se na vypracování zprávy podílely.

3.   Bezpečnostní zpráva musí být zaslána příslušnému orgánu v těchto lhůtách:

a)

za nové závody v přiměřené době před začátkem stavby nebo provozu nebo před úpravami vedoucími ke změně soupisu nebezpečných látek;

b)

za stávající závody s nadlimitním množstvím do 1. června 2016;

c)

za jiné závody do dvou let ode dne, k němuž se na dotyčný závod začne vztahovat tato směrnice.

4.   Odstavce 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže provozovatel již bezpečnostní zprávu zaslal na základě požadavků vnitrostátního práva před 1. červnem 2015 příslušnému orgánu a informace v ní obsažené splňují požadavky odstavců 1 a 2 a zůstávají beze změny. S cílem dodržet odstavce 1 a 2 provozovatel předloží všechny změněné části bezpečnostní zprávy ve formě schválené příslušným orgánem ve lhůtách stanovených v odstavci 3.

5.   Aniž je dotčen článek 11, provozovatel svou bezpečnostní zprávu pravidelně, a nejméně každých pět let, přezkoumá a v případě potřeby ji aktualizuje.

Provozovatel rovněž bezpečnostní zprávu přezkoumá a v případě potřeby aktualizuje po závažné havárii ve svém závodě a kdykoli z vlastního podnětu nebo na žádost příslušného orgánu v případech, kdy je to odůvodněno novými skutečnostmi nebo novými technickými poznatky týkajícími se otázek bezpečnosti, například vyplývajícími z analýzy havárií, nebo pokud je to možné, „případů, kdy téměř došlo k havárii,“ a vývoje poznatků, které se týkají hodnocení nebezpečí.

Aktualizovaná bezpečnostní zpráva nebo její aktualizované části musí být neprodleně zaslány příslušnému orgánu.

6.   Než provozovatel zahájí stavbu nebo provoz nebo v případech uvedených v odst. 3 písm. b) a c) a v odstavci 5 tohoto článku, příslušný orgán v přiměřené době od obdržení zprávy sdělí provozovateli závěr svého prošetření bezpečnostní zprávy a tam, kde je to vhodné, v souladu s článkem 19 zakáže uvedení dotyčného závodu do provozu nebo jeho další provozování.

Článek 11

Změna zařízení, závodu nebo skladovacího zařízení

Při změně zařízení, závodu, skladovacího zařízení nebo procesu anebo povahy, fyzikální formy nebo množství nebezpečných látek, které by mohly významně ovlivnit nebezpečí závažné havárie nebo které by mohly způsobit přeměnu závodu s podlimitním množstvím na závod s nadlimitním množstvím či opačně, členské státy zajistí, aby provozovatel přezkoumal, a je-li to nezbytné, aktualizoval oznámení, politiku prevence závažných havárií, systém řízení bezpečnosti a bezpečnostní zprávu a před provedením této změny uvědomil příslušný orgán o podrobnostech těchto aktualizací.

Článek 12

Havarijní plány

1.   Členské státy zajistí, aby pro všechny závody s nadlimitním množstvím:

a)

vypracoval provozovatel vnitřní havarijní plán s opatřeními, která mají být přijata uvnitř závodu;

b)

poskytl provozovatel příslušnému orgánu nezbytné informace, aby mu umožnil vypracovat vnější havarijní plány;

c)

vypracovaly orgány určené pro tento účel členským státem vnější havarijní plán opatření, která mají být provedena mimo závod, a to do dvou let od obdržení nezbytných informací od provozovatele podle písmene b).

2.   Provozovatelé splní povinnosti stanovené v odst. 1 písm. a) a b) v těchto lhůtách:

a)

za nové závody v přiměřené době před začátkem provozu nebo před úpravami vedoucími ke změně soupisu nebezpečných látek;

b)

za stávající závody s nadlimitním množstvím do 1. června 2016, pokud vnitřní havarijní plán vypracovaný dříve na základě požadavků vnitrostátního práva, informace obsažené v tomto plánu a informace uvedené v odst. 1 písm. b) tohoto článku nesplňují požadavky tohoto článku a nezůstávají beze změny;

c)

za jiné závody do dvou let ode dne, k němuž se na dotyčný závod začne vztahovat tato směrnice.

3.   Havarijní plány musí být vypracovány s cílem

a)

omezit rozsah nehod a zvládat je tak, aby se minimalizoval účinek a omezila škoda na lidském zdraví, životním prostředí a majetku;

b)

provádět nezbytná opatření k ochraně lidského zdraví a životního prostředí před účinky závažných havárií;

c)

sdělovat nezbytné informace veřejnosti a službám nebo orgánům oblasti, kterých se to týká;

d)

zajistit obnovu a vyčištění životního prostředí po závažné havárii.

Havarijní plány musí obsahovat informace stanovené v příloze IV.

4.   Členské státy zajistí, aby vnitřní havarijní plány stanovené touto směrnicí byly vypracovány po projednání s pracovníky uvnitř závodu, včetně dlouhodobého subdodavatelského personálu.

5.   Členské státy zajistí, aby se dotčená veřejnost měla možnost vyjádřit k vnějším havarijním plánům při jejich přípravě nebo k jejich podstatné změně.

6.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a určené orgány ve vhodných odstupech ne delších než tři roky přezkoumávali, zkoušeli, a je-li to nezbytné, aktualizovali vnitřní a vnější havarijní plány. Přezkoumání bere v úvahu změny, ke kterým došlo v dotyčných závodech nebo pohotovostních službách, nové technické poznatky a poznatky týkající se reakce na závažné havárie.

Pokud jde o vnější havarijní plány, berou členské státy zřetel na potřebu usnadnit větší spolupráci při pomocných akcích civilní ochrany v případě závažných havárií.

7.   Členské státy zajistí, aby provozovatel a popřípadě příslušný orgán určený pro tento účel neprodleně použili havarijní plány, když dojde k závažné havárii nebo k nekontrolované události, u které by se podle její povahy mohlo důvodně očekávat, že k závažné havárii povede.

8.   Příslušný orgán může na základě informací obsažených v bezpečnostní zprávě rozhodnout, s uvedením důvodů svého rozhodnutí, že se požadavek na vypracování vnějšího havarijního plánu podle odstavce 1 nepoužije.

Článek 13

Územní plánování

1.   Členské státy zajistí, aby se v jejich politikách územního plánování nebo jiných souvisejících politikách braly v úvahu cíle prevence závažných havárií a omezení následků takových havárií pro lidské zdraví a životní prostředí. Tyto cíle sledují prostřednictvím kontrol:

a)

umístění nových závodů;

b)

změny závodů podle článku 11;

c)

nové rozvojové aktivity v okolí závodů, jako jsou dopravní cesty, místa sloužící veřejnosti a obytné oblasti, pokud umístění nebo výstavba mohou způsobit nebo zvýšit riziko závažné havárie nebo zhoršit její následky.

2.   Členské státy zajistí, aby jejich politika územního plánování a jiné související politiky a postupy provádění těchto politik braly z dlouhodobého hlediska v úvahu:

a)

potřebu udržovat vhodné bezpečnostní vzdálenosti mezi závody, na které se vztahuje tato směrnice, a obytnými oblastmi, budovami a plochami sloužícími veřejnosti, rekreačními oblastmi, a pokud možno, důležitými dopravními cestami;

b)

potřebu chránit oblasti hodnotné z hlediska ochrany přírody, které se nacházejí v blízkosti závodů, případně prostřednictvím vhodných bezpečnostních vzdáleností nebo jiných příslušných opatření;

c)

v případě stávajících závodů potřebu dalších technických opatření podle článku 5 tak, aby se nezvyšovala rizika pro lidské zdraví a životní prostředí.

3.   Členské státy zajistí, aby všechny příslušné orgány a plánovací orgány, které odpovídají za rozhodování v této oblasti, zavedly vhodné konzultační postupy pro usnadnění provádění politik podle odstavce 1. Postupy se stanoví tak, aby poskytovatelé poskytli dostatek informací o rizicích vyplývajících ze závodu a aby byly při přijímání rozhodnutí k dispozici technické informace o těchto rizicích buď pro konkrétní případ, nebo na základě obecných kritérií.

Členské státy zajistí, aby provozovatelé závodů s podlimitním množstvím poskytli na žádost příslušného orgánu dostatek informací o rizicích vyplývajících ze závodu, které jsou nezbytné pro účely územního plánování.

4.   Požadavky odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku se použijí, aniž jsou dotčeny směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (15), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (16) a jiné příslušné právní předpisy Unie. Členské státy mohou za účelem plnění požadavků tohoto článku a požadavků uvedených právních předpisů stanovit koordinované nebo společné postupy, mimo jiné proto, aby se předešlo zbytečným duplicitním posouzením nebo konzultacím.

Článek 14

Informování veřejnosti

1.   Členské státy zajistí, aby veřejnost měla trvale přístup k informacím stanoveným v příloze V, a to včetně informací v elektronické podobě. Informace musí být podle potřeby aktualizovány, a to i v případě změn podle článku 11.

2.   Pro všechny závody s nadlimitním množstvím členské státy dále zajistí, aby:

a)

všechny osoby, které mohou být postiženy závažnou havárií, pravidelně a v nejvhodnější možné formě dostávaly jasné a srozumitelné informace o bezpečnostních opatřeních a žádoucím chování v případě závažné havárie, aniž by o to musely žádat;

b)

s výhradou čl. 22 odst. 3 byla veřejnosti na vyžádání zpřístupněna bezpečnostní zpráva; v případech, kdy se použije čl. 22 odst. 3, musí být zpřístupněna upravená zpráva, například mající podobu všeobecně srozumitelného shrnutí, které obsahuje přinejmenším obecné informace o nebezpečích závažné havárie a možných účincích na lidské zdraví a životní prostředí v případě závažné havárie;

c)

s výhradou čl. 22 odst. 3 byl veřejnosti na vyžádání zpřístupněn soupis nebezpečných látek.

Informace, které mají být poskytnuty podle prvního pododstavce písm. a) tohoto odstavce, musí zahrnovat přinejmenším informace uvedené v příloze V. V případě závodů, na něž se vztahuje článek 9, musí být tyto informace obdobně poskytnuty všem budovám a plochám sloužícím veřejnosti, včetně škol a nemocnic, a sousedním závodům. Členské státy zajistí, aby informace byly poskytovány alespoň každých pět let a aby byly přezkoumávány a podle potřeby aktualizovány, a to i v případě změn podle článku 11.

3.   Členské státy poskytují jiným členským státům, jež by mohly být dotčeny přeshraničními účinky závažné havárie v některém ze závodů s nadlimitním množstvím, dostatečné informace, aby dotčené členské státy mohly případně uplatnit veškerá související ustanovení článků 12 a 13 a tohoto článku.

4.   Pokud dotyčný členský stát rozhodl, že závod v blízkosti území druhého členského státu nemůže způsobit nebezpečí závažné havárie za jeho hranicemi podle čl. 12 odst. 8, a proto se od něj nepožaduje, aby vypracovával vnější havarijní plán podle čl. 12 odst. 1, uvědomí o svém odůvodněném rozhodnutí druhý členský stát.

Článek 15

Projednání s veřejností a účast veřejnosti na rozhodování

1.   Členské státy zajistí, aby se dotčená veřejnost měla možnost včas vyjádřit ke konkrétním jednotlivým projektům týkajícím se:

a)

plánování nových závodů uvedených v článku 13;

b)

významných změn závodů podle článku 11, vztahují-li se na změnu povinnosti stanovené v článku 13, pokud jde o územní plánování;

c)

nových rozvojových aktivit v okolí závodů, pokud umístění nebo výstavba mohou podle článku 13 zvýšit riziko závažné havárie nebo zhoršit její následky.

2.   Pokud jde o konkrétní jednotlivé projekty uvedené v odstavci 1, musí být následující informace sděleny veřejnosti v počátečním stádiu rozhodovacího procesu nebo nejpozději, jakmile je možné tyto informace rozumně poskytnout, a to prostřednictvím veřejného oznámení nebo jinými vhodnými prostředky jako například elektronickými médii, jsou-li k dispozici:

a)

obsah konkrétního projektu;

b)

případně skutečnost, že projekt podléhá posouzení vnitrostátních nebo přeshraničních vlivů na životní prostředí nebo konzultacím mezi členskými státy podle čl. 14 odst. 3;

c)

údaje o příslušném orgánu odpovědném za vydání rozhodnutí, od kterého je možné obdržet příslušné informace a na který se lze obracet s připomínkami či dotazy, a údaje o lhůtách pro podávání připomínek či dotazů;

d)

povaha možných rozhodnutí nebo návrh rozhodnutí, je-li k dispozici;

e)

informace o tom, kdy, kde a jakým způsobem budou příslušné informace zpřístupněny;

f)

podrobné podmínky účasti veřejnosti a konzultací stanovené podle odstavce 7 tohoto článku.

3.   Pokud jde o konkrétní jednotlivé projekty uvedené v odstavci 1, zajistí členské státy, aby dotčené veřejnosti byly v přiměřených lhůtách zpřístupněny tyto informace:

a)

v souladu s vnitrostátními právními předpisy hlavní zprávy a doporučení adresované příslušnému orgánu v době, kdy byla dotčená veřejnost informována podle odstavce 2;

b)

v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí (17) informace neuvedené v odstavci 2 tohoto článku, které jsou významné pro dané rozhodnutí a které se stanou dostupnými až po informování dotčené veřejnosti v souladu s uvedeným odstavcem.

4.   Členské státy zajistí, aby dotčená veřejnost měla možnost vyjádřit příslušnému orgánu před přijetím rozhodnutí své připomínky a stanoviska ke konkrétnímu jednotlivému projektu, jak je uvedeno v odstavci 1, a aby byly výsledky konzultací konaných podle odstavce 1 při přijímání rozhodnutí řádně zohledněny.

5.   Členské státy zajistí, aby příslušný orgán při přijetí příslušných rozhodnutí zpřístupnil veřejnosti:

a)

obsah rozhodnutí a důvody, na nichž je založeno, včetně případných pozdějších aktualizací;

b)

výsledky konzultací konaných před přijetím rozhodnutí a vysvětlení, jakým způsobem byly tyto výsledky v daném rozhodnutí zohledněny.

6.   Členské státy při vypracovávání obecných plánů či programů, které se týkají záležitostí uvedených v odst. 1 písm. a) nebo c), zajistí, aby veřejnost dostávala včasnou a účinnou možnost účasti na jejich přípravě a změně nebo přezkumu prostřednictvím postupů stanovených v čl. 2 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí (18).

Členské státy určí veřejnost, která má právo účasti pro účely tohoto odstavce, včetně příslušných nevládních organizací, které splňují všechny příslušné požadavky vnitrostátního práva, jako například organizace prosazující ochranu životního prostředí.

Tento odstavec se nevztahuje na plány a programy, u kterých se zapojení veřejnosti řídí směrnicí 2001/42/ES.

7.   Podrobnou úpravu informování veřejnosti a projednávání s dotčenou veřejností stanoví členské státy.

Pro jednotlivé fáze se stanoví přiměřené lhůty tak, aby byl dostatek času na informování veřejnosti a aby dotčená veřejnost měla dostatek času na přípravu a účinnou účast na rozhodování ve věcech životního prostředí podle tohoto článku.

Článek 16

Informace, které musí provozovatel poskytnout, a opatření, která musí být přijata po závažné havárii

Členské státy zajistí, aby provozovatel, jakmile je to po závažné havárii možné, nejvhodnějšími prostředky:

a)

uvědomil příslušný orgán;

b)

sdělil příslušnému orgánu tyto informace, jakmile je má k dispozici:

i)

okolnosti havárie,

ii)

které nebezpečné látky byly přítomny,

iii)

dostupné údaje pro hodnocení účinků havárie na lidské zdraví, životní prostředí a majetek,

iv)

provedená havarijní opatření;

c)

uvědomil příslušný orgán o zamýšlených opatřeních:

i)

ke zmírnění střednědobých a dlouhodobých účinků havárie,

ii)

k zamezení opakování havárie;

d)

aktualizoval podané informace, jestliže další vyšetřování odhalí dodatečné skutečnosti, které mění danou informaci nebo učiněné závěry.

Článek 17

Opatření, která musí přijmout příslušný orgán po závažné havárii

Po závažné havárii členské státy pověří příslušný orgán, aby

a)

zajistil, že se přijmou všechna naléhavá, střednědobá a dlouhodobá opatření, která se mohou ukázat jako nezbytná;

b)

shromažďoval kontrolami, vyšetřováním nebo jinými vhodnými prostředky informace, které jsou nezbytné pro plnou analýzu technických, organizačních a řídících aspektů havárie;

c)

přijal vhodná ustanovení k zajištění toho, aby provozovatel činil všechna nezbytná nápravná opatření;

d)

vypracoval doporučení týkající se budoucích preventivních opatření a

e)

informoval osoby, kterých by se havárie mohla týkat, o vzniklé havárii a případně o opatřeních přijatých ke zmírnění jejích následků.

Článek 18

Informace, které musí členské státy poskytnout po závažné havárii

1.   Členské státy musí za účelem prevence a zmírnění závažných havárií uvědomit Komisi o závažných haváriích splňujících kritéria přílohy VI, ke kterým došlo na jejich území. Musí Komisi poskytnout tyto údaje:

a)

členský stát, název a adresu orgánu, který odpovídá za zprávu;

b)

datum, dobu a místo havárie včetně plného jména provozovatele a adresy daného závodu;

c)

stručný popis okolností havárie, včetně přítomných nebezpečných látek a bezprostředních účinků na lidské zdraví a životní prostředí;

d)

stručný popis přijatých nouzových opatření a preventivních opatření nezbytných k tomu, aby se zamezilo opakování havárie;

e)

výsledky jejich analýzy a doporučení.

2.   Informace uvedené v odstavci 1 tohoto článku se poskytnou, jakmile je to možné, a nejpozději jeden rok po dni havárie prostřednictvím databáze uvedené v čl. 21 odst. 4. Mohou-li být podle odst. 1 písm. e) v této lhůtě pro zařazení do databáze poskytnuty pouze předběžné informace, musí být tyto informace aktualizovány, jakmile budou k dispozici výsledky další analýzy a doporučení.

Sdělení informací uvedených v odst. 1 písm. e) členskými státy může být odloženo do skončení soudního řízení, pokud by sdělení mohlo uvedené řízení ovlivnit.

3.   Pro účely podávání informací členskými státy podle odstavce 1 tohoto článku se vypracuje formulář zpráv ve formě prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 27 odst. 2.

4.   Členské státy oznámí Komisi jméno a adresu každého subjektu, který může mít důležité informace o závažných haváriích a může poradit příslušným orgánům členských států, které musí v případě havárie zasahovat.

Článek 19

Zákaz provozu

1.   Členské státy zakáží provoz nebo uvádění do provozu každého závodu, zařízení nebo skladu nebo jejich části, jestliže opatření přijatá provozovatelem za účelem prevence a zmírnění závažných havárií mají vážné nedostatky. K tomuto účelu členské státy mimo jiné zohlední vážná selhání při přijímání nezbytných opatření určených v kontrolní zprávě.

Členské státy mohou zakázat provoz nebo uvádění do provozu každého závodu, zařízení nebo skladovacího zařízení nebo jejich části, jestliže provozovatel nepředloží ve stanovené lhůtě oznámení, zprávy nebo jiné informace požadované touto směrnicí.

2.   Členské státy zajistí, aby se provozovatelé mohli proti zákazu provozu vydanému příslušným orgánem podle odstavce 1 odvolat k vhodnému subjektu určenému vnitrostátním právem a postupy.

Článek 20

Kontroly

1.   Členské státy zajistí, aby příslušné orgány zavedly systém kontrol.

2.   Kontroly musí být vhodné pro typ dotyčného závodu. Nesmějí záviset na obdržení bezpečnostní zprávy nebo jakékoli jiné předložené zprávy. Musí být dostatečné pro plánovité a systematické vyšetření technických, organizačních a řídících systémů používaných v závodě, aby zejména:

a)

provozovatel mohl prokázat, že přijal vhodná opatření v souvislosti s různými činnostmi závodu, aby zabránil závažným haváriím;

b)

provozovatel mohl prokázat, že zajistil vhodné prostředky pro omezení následků závažných havárií na pracovišti i mimo pracoviště;

c)

údaje a informace obsažené v bezpečnostní zprávě a ve všech ostatních předložených zprávách spolehlivě odrážely podmínky v závodě;

d)

informace podle článku 14 byly poskytnuty veřejnosti.

3.   Členské státy zajistí, aby se na všechna zařízení vztahoval plán kontrol na celostátní, regionální nebo místní úrovni a aby byl tento plán pravidelně přezkoumáván a podle potřeby aktualizován.

Každý plán kontrol musí obsahovat:

a)

obecné posouzení důležitých bezpečnostních otázek;

b)

zeměpisnou oblast, na kterou se vztahuje;

c)

seznam závodů, na něž se vztahuje;

d)

seznam skupin závodů s možným domino efektem podle článku 9;

e)

seznam závodů, kde by mohla konkrétní vnější rizika nebo zdroje nebezpečí zvýšit riziko závažné havárie nebo zhoršit její následky;

f)

postupy běžných kontrol, včetně programů takových kontrol podle odstavce 4;

g)

postupy pro mimořádné kontroly podle odstavce 6;

h)

ustanovení o spolupráci mezi různými kontrolními orgány.

4.   Příslušný orgán na základě plánů kontrol podle odstavce 3 pravidelně vypracovává programy běžných kontrol pro všechny závody, včetně četnosti prohlídek na místě pro různé druhy závodů.

Pokud příslušný orgán nevypracoval plán kontrol na základě systematického hodnocení nebezpečí závažné havárie dotyčných závodů, nesmějí být odstupy mezi dvěma po sobě následujícími prohlídkami na místě delší než jeden rok pro závody s nadlimitním množstvím a tři roky pro závody s podlimitním množstvím.

5.   Při systematickém posuzování nebezpečí dotyčných závodů se vychází alespoň z těchto kritérií:

a)

možné dopady dotyčných závodů na lidské zdraví a životní prostředí;

b)

dodržování požadavků této směrnice v minulosti.

Je-li to vhodné, zohlední se rovněž příslušná zjištění z kontrol provedených na základě jiných právních předpisů Unie.

6.   Mimořádné kontroly se provádějí s cílem prošetřit co nejdříve závažné stížnosti, vážné havárie a případy, kdy k nim téměř došlo, nehody a případy nedodržení této směrnice.

7.   Příslušný orgán sdělí do čtyř měsíců po každé kontrole její výsledky a všechna určená nezbytná opatření provozovateli. Příslušný orgán zajistí, aby provozovatel přijal všechna tato nezbytná opatření v přiměřené lhůtě od obdržení sdělení.

8.   Je-li při kontrole zjištěno závažné nedodržení této směrnice, provede se do šesti měsíců další kontrola.

9.   Kontroly musí být, pokud možno, koordinovány s kontrolami podle jiných právních předpisů Unie a ve vhodných případech s nimi spojovány.

10.   Členské státy podněcují příslušné orgány, aby poskytly mechanismy a nástroje pro výměnu zkušeností a upevňování poznatků a případně se účastnily takových mechanismů na úrovni Unie.

11.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé poskytli příslušným orgánům veškerou součinnost nezbytnou k tomu, aby tyto orgány mohly provést kontroly a shromáždit veškeré informace, které potřebují k plnění svých povinností pro účely této směrnice, zejména pro to, aby mohly plně vyhodnotit možnost závažné havárie, určit rozsah případného zvýšení pravděpodobnosti nebo zhoršení následků závažných havárií a vypracovat vnější havarijní plán a aby mohl vzít v úvahu látky, které v důsledku své fyzikální formy, konkrétních podmínek nebo umístění mohou vyžadovat zvláštní pozornost.

Článek 21

Informační systém a výměna informací

1.   Členské státy a Komise si vyměňují informace o získaných zkušenostech v oblasti prevence závažných havárií a omezování jejich následků. Tyto informace se týkají zejména fungování opatření stanovených touto směrnicí.

2.   Do 30. září 2019 a poté každé čtyři roky předloží členské státy Komisi zprávu o provádění této směrnice.

3.   Členské státy poskytnou Komisi alespoň tyto informace o závodech, na které se vztahuje tato směrnice:

a)

jméno nebo obchodní firmu provozovatele a úplnou adresu dotčeného závodu;

b)

činnost nebo činnosti závodu.

Komise zřídí a průběžně aktualizuje databázi informací poskytovaných členskými státy. Přístup k databázi je omezen na osoby zmocněné Komisí nebo příslušnými orgány členských států.

4.   Komise sestaví a zpřístupní členským státům databázi obsahující zejména údaje o závažných haváriích, ke kterým došlo na území členských států, pro účely:

a)

rychlého šíření informací poskytnutých členskými státy v souladu s čl. 18 odst. 1 a 2 mezi všechny příslušné orgány;

b)

informování příslušných orgánů o rozborech příčin závažných havárií a o poučeních, která z nich plynou;

c)

poskytnutí informací o preventivních opatřeních příslušným orgánům;

d)

poskytnutí informací o organizacích, které mohou poradit nebo poskytnout důležité informace o výskytu, prevenci a zmírňování závažných havárií.

5.   Komise přijme do 1. ledna 2015 prováděcí akty s cílem vytvořit formáty pro sdělování informací uvedených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku od členských států a zřídit příslušné databáze Unie uvedené v odstavcích 3 a 4. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 27 odst. 2.

6.   Databáze uvedené v odstavci 4 obsahují alespoň:

a)

informace poskytované členskými státy v souladu s čl. 18 odst. 1 a 2;

b)

rozbor příčin havárie;

c)

poučení z havárií;

d)

preventivní opatření nezbytná k tomu, aby se zabránilo opakování havárie.

7.   Komise zveřejní část údajů, která není důvěrná.

Článek 22

Přístup k informacím a důvěrnost

1.   Členské státy zajistí v zájmu průhlednosti, aby příslušný orgán byl povinen zpřístupnit jakékoli informace, které má na základě této směrnice, každé fyzické nebo právnické osobě, která o to požádá v souladu se směrnicí 2003/4/ES.

2.   Zpřístupnění jakýchkoli informací požadovaných podle této směrnice, včetně podle článku 14, může příslušný orgán odmítnout nebo omezit, jsou-li splněny podmínky stanovené v článku 4 směrnice 2003/4/ES.

3.   Příslušný orgán odmítne zpřístupnit úplné informace uvedené v čl. 14 odst. 2 písm. b) a c), které má, aniž je dotčen odstavec 2 tohoto článku, pokud provozovatel požádá o to, aby z důvodů stanovených v článku 4 směrnice 2003/4/ES nebyly určité části bezpečnostní zprávy nebo soupisů nebezpečných látek sdělovány.

Příslušný orgán může rovněž ze stejných důvodů rozhodnout, že nebudou sděleny některé části zprávy nebo soupisů. V těchto případech na základě povolení tohoto orgánu předloží provozovatel příslušnému orgánu změněnou zprávu nebo soupisy bez uvedených částí.

Článek 23

Přístup k právní ochraně

Členské státy zajistí, aby

a)

každý žadatel vyžadující informace podle čl. 14 odst. 2 písm. b) nebo c) nebo čl. 22 odst. 1 této směrnice měl možnost dosáhnout v souladu s článkem 6 směrnice 2003/4/ES přezkumu aktů nebo nečinnosti příslušného orgánu v souvislosti se svou žádostí;

b)

v souladu s jejich vnitrostátním právním řádem měli příslušníci dotčené veřejnosti možnost dosáhnout přezkumu podle článku 11 směrnice 2011/92/EU v případech, na které se vztahuje čl. 15 odst. 1 této směrnice.

Článek 24

Pokyny

Komise může vypracovat pokyny týkající se bezpečné vzdálenosti a domino efektu.

Článek 25

Změny příloh

Komisi je svěřena pravomoc přijímat postupem uvedeným v článku 26 akty v přenesené pravomoci za účelem přizpůsobení příloh II až VI technickému pokroku. Tato přizpůsobení nesmějí mít za následek podstatné změny povinností členských států a provozovatelů, které jsou stanoveny v této směrnici.

Článek 26

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 25 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 13. srpna 2012. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomocí se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději čtyři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 25 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 25 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 27

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor zřízený směrnicí 96/82/ES. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 28

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí takto stanovené sankce Komisi do 1. června 2015 a neprodleně jí oznámí veškeré následné změny těchto ustanovení.

Článek 29

Předkládání zpráv a přezkum

1.   Na základě informací poskytnutých členskými státy v souladu s článkem 18 a čl. 21 odst. 2 a rovněž informací obsažených v databázích uvedených v čl. 21 odst. 3 a 4 a s ohledem na provedení článku 4 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě do 30. září 2020 a poté každé čtyři roky zprávu o provádění a účinnosti této směrnice, včetně informací o závažných haváriích, k nimž došlo v rámci Unie, a o jejich možném vlivu na provádění této směrnice. Do první z těchto zpráv Komise začlení posouzení nutnosti změnit oblast působnosti této směrnice. V případě potřeby ke kterékoli zprávě přiloží legislativní návrh.

2.   V souvislosti s příslušnými právními předpisy Unie může Komise posoudit nutnost zabývat se otázkou finanční odpovědnosti provozovatele v souvislosti se závažnými haváriemi, včetně otázek týkajících se pojištění.

Článek 30

Změna směrnice 96/82/ES

V části 1 přílohy I směrnice 96/82/ES se v položce „Ropné produkty“ doplňuje nové písmeno, které zní: „d) těžké topné oleje“.

Článek 31

Provedení

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 31. května 2015. Použijí tyto předpisy ode dne 1. června 2015.

Odchylně od prvního pododstavce uvedou členské státy v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s článkem 30 této směrnice do 14. února 2014. Použijí tyto předpisy ode dne 15. února 2014.

Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 32

Zrušení

1.   Směrnice 96/82/ES se zrušuje s účinkem ode dne 1. června 2015.

2.   Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VII.

Článek 33

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 34

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 4. července 2012.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

A. D. MAVROYIANNIS


(1)  Úř. věst. C 248, 25.8.2011, s. 138.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 14. června 2012 a rozhodnutí Rady ze dne 26. června 2012.

(3)  Úř. věst. L 10, 14.1.1997, s. 13.

(4)  Úř. věst. L 326, 3.12.1998, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 183, 29.6.1989, s. 1.

(6)  Úř. věst. 196, 16.8.1967, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 200, 30.7.1999, s. 1.

(8)  Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1.

(9)  Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56.

(10)  Úř. věst. L 124, 17.5.2005, s. 1.

(11)  Úř. věst. L 108, 25.4.2007, s. 1.

(12)  Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17.

(13)  Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(14)  Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14.

(15)  Úř. věst. L 26, 28.1.2012, s. 1.

(16)  Úř. věst. L 197, 21.7.2001, s. 30.

(17)  Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26.

(18)  Úř. věst. L 156, 25.6.2003, s. 17.


SEZNAM PŘÍLOH

Příloha I

Nebezpečné látky

Příloha II

Minimální údaje a informace, které je třeba zohlednit v bezpečnostní zprávě podle článku 10

Příloha III

Informace uvedené v čl. 8 odst. 5 a článku 10 o systému řízení bezpečnosti a organizaci závodu s ohledem na prevenci závažných havárií

Příloha IV

Údaje a informace, jež musí obsahovat havarijní plány uvedené v článku 12

Příloha V

Údaje sdělované veřejnosti podle čl. 14 odst. 1 a odst. 2 písm. a)

Příloha VI

Kritéria pro oznamování závažné havárie Komisi podle čl. 18 odst. 1

Příloha VII

Srovnávací tabulka

PŘÍLOHA I

NEBEZPEČNÉ LÁTKY

Nebezpečné látky spadající do kategorií nebezpečnosti uvedených ve sloupci 1 části 1 této přílohy podléhají kvalifikačním množstvím stanoveným ve sloupcích 2 a 3 části 1.

Pokud je určitá nebezpečná látka obsažena v části 1 této přílohy a je uvedena rovněž v části 2 této přílohy, použijí se kvalifikační množství stanovená ve sloupcích 2 a 3 části 2.

ČÁST 1

Kategorie nebezpečných látek

Tato část obsahuje všechny nebezpečné látky spadající do kategorií nebezpečnosti uvedených ve sloupci 1:

Sloupec 1

Sloupec 2

Sloupec 3

Kategorie nebezpečnosti v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008

Kvalifikační množství nebezpečné látky (v tunách) podle čl. 3 odst. 10 při uplatnění

Požadavků pro podlimitní množství

Požadavků pro nadlimitní množství

Oddíl „H“ –   

NEBEZPEČNOST PRO ZDRAVÍ

H1 AKUTNÍ TOXICITA kategorie 1, všechny cesty expozice

5

20

H2 AKUTNÍ TOXICITA

kategorie 2, všechny cesty expozice

kategorie 3, inhalační cesta expozice (viz poznámka 7)

50

200

H3 TOXICITA PRO SPECIFICKÉ CÍLOVÉ ORGÁNY – JEDNORÁZOVÁ EXPOZICE

Toxicita pro specifické cílové orgány – jednorázová expozice kategorie 1

50

200

Oddíl „P“ –   

fyzikální nebezpečnost

P1a VÝBUŠNINY (viz poznámka 8)

Nestabilní výbušniny, nebo

výbušniny, oddíl 1.1, 1.2, 1.3, 1.5 nebo 1.6, nebo

látky nebo směsi, které mají výbušné vlastnosti podle metody A.14 dle nařízení (ES) č. 440/2008 (viz poznámka 9) a nenáleží do třídy nebezpečnosti organické peroxidy nebo samovolně reagující látky a směsi

10

50

P1b VÝBUŠNINY (viz poznámka 8)

Výbušniny, oddíl 1.4 (viz poznámka 10)

50

200

P2 HOŘLAVÉ PLYNY

Hořlavé plyny, kategorie 1 nebo 2

10

50

P3a Hořlavé aerosoly (viz poznámka 11.1)

„Hořlavé“ aerosoly kategorie 1 nebo 2 obsahující hořlavé plyny kategorie 1 nebo 2 nebo hořlavé kapaliny kategorie 1

150 (čisté)

500 (čisté)

P3b Hořlavé aerosoly (viz poznámka 11.1)

„Hořlavé“ aerosoly kategorie 1 nebo 2 neobsahující hořlavé plyny kategorie 1 nebo 2 ani hořlavé kapaliny kategorie 1 (viz poznámka 11.2)

5 000 (čisté)

50 000 (čisté)

P4 OXIDUJÍCÍ PLYNY

Oxidující plyny, kategorie 1

50

200

P5a HOŘLAVÉ KAPALINY

Hořlavé kapaliny, kategorie 1, nebo

hořlavé kapaliny kategorie 2 nebo 3 udržované za teplot nad jejich bodem varu nebo

jiné kapaliny s bodem vzplanutí ≤ 60 °C, udržované za teplot nad jejich bodem varu (viz poznámka 12)

10

50

P5b HOŘLAVÉ KAPALINY

Hořlavé kapaliny kategorie 2 nebo 3, u kterých zejména podmínky zpracování jako vysoký tlak nebo vysoká teplota mohou vytvořit nebezpečí závažné havárie, nebo

jiné kapaliny s bodem vzplanutí ≤ 60 °C, u kterých zejména podmínky zpracování jako vysoký tlak nebo vysoká teplota mohou vytvořit nebezpečí závažné havárie (viz poznámka 12)

50

200

P5c HOŘLAVÉ KAPALINY

Hořlavé kapaliny, kategorie 2 nebo 3, nespadající pod položky P5a a P5b

5 000

50 000

P6a Samovolně reagující látky a směsi a organické peroxidy

Samovolně reagující látky a směsi, typ A nebo B, nebo organické peroxidy, typ A nebo B

10

50

P6b Samovolně reagující látky a směsi a organické peroxidy

Samovolně reagující látky a směsi, typ C, D, E nebo F, nebo organické peroxidy, typ C, D, E nebo F

50

200

P7 SAMOZÁPALNÉ kapaliny a tuhé látky

 

Samozápalné kapaliny, kategorie 1

 

Samozápalné tuhé látky, kategorie 1

50

200

P8 OXIDUJÍCÍ KAPALINY A TUHÉ LÁTKY

 

Oxidující kapaliny, kategorie 1, 2 nebo 3, nebo

 

oxidující tuhé látky, kategorie 1, 2 nebo 3

50

200

Oddíl „E“ –   

nebezpečnost pro životní prostředí

E1 Nebezpečnost pro vodní prostředí v kategorii akutní 1 nebo chronická 1

100

200

E2 Nebezpečnost pro vodní prostředí v kategorii chronická 2

200

500

Oddíl „O“ –   

JINÁ NEBEZPEČNOST

O1 Látky nebo směsi se standardní větou o nebezpečnosti EUH014

100

500

O2 Látky a směsi, které při styku s vodou uvolňují hořlavé plyny, kategorie 1

100

500

O3 Látky nebo směsi se standardní větou o nebezpečnosti EUH029

50

200

ČÁST 2

Nebezpečné látky jmenovitě uvedené

Sloupec 1

Číslo CAS (1)

Sloupec 2

Sloupec 3

 

Kvalifikační množství (v tunách) při uplatnění

Nebezpečné látky

 

 

Požadavků pro podlimitní množství

Požadavků pro nadlimitní množství

1.

Dusičnan amonný (viz poznámka 13)

5 000

10 000

2.

Dusičnan amonný (viz poznámka 14)

1 250

5 000

3.

Dusičnan amonný (viz poznámka 15)

350

2 500

4.

Dusičnan amonný (viz poznámka 16)

10

50

5.

Dusičnan draselný (viz poznámka 17)

5 000

10 000

6.

Dusičnan draselný (viz poznámka 18)

1 250

5 000

7.

Oxid arseničný, kyselina arseničná nebo její soli

1303-28-2

1

2

8.

Oxid arsenitý, kyselina arsenitá nebo její soli

1327-53-3

 

0,1

9.

Brom

7726-95-6

20

100

10.

Chlor

7782-50-5

10

25

11.

Sloučeniny niklu v inhalovatelné práškové formě: oxid nikelnatý, oxid nikličitý, sulfid nikelnatý, sulfid niklitý, oxid niklitý

 

1

12.

Ethylenimin

151-56-4

10

20

13.

Fluor

7782-41-4

10

20

14.

Formaldehyd (koncentrace ≥ 90 %)

50-00-0

5

50

15.

Vodík

1333-74-0

5

50

16.

Kyselina chlorovodíková (zkapalněný plyn)

7647-01-0

25

250

17.

Alkyly olova

5

50

18.

Zkapalněné hořlavé plyny, kategorie 1 nebo 2 (včetně LPG) a zemní plyn (viz poznámka 19)

50

200

19.

Acetylen

74-86-2

5

50

20.

Ethylenoxid

75-21-8

5

50

21.

Propylenoxid

75-56-9

5

50

22.

Methanol

67-56-1

500

5 000

23.

4, 4'-methylen bis (2-chloranilin) nebo jeho soli, v práškové formě

101-14-4

 

0,01

24.

Methylisokyanát

624-83-9

 

0,15

25.

Kyslík

7782-44-7

200

2 000

26.

2,4-toluen diisokyanát

584-84-9

10

100

2,6-toluen diisokyanát

91-08-7

27.

Karbonyldichlorid (fosgen)

75-44-5

0,3

0,75

28.

Arsan (arsenovodík)

7784-42-1

0,2

1

29.

Fosfan (fosforovodík)

7803-51-2

0,2

1

30.

Chlorid sirnatý

10545-99-0

 

1

31.

Oxid sírový

7446-11-9

15

75

32.

Polychlordibenzofurany a polychlordibenzodioxiny (včetně TCDD), kalkulované jako ekvivalent TCDD (viz poznámka 20)

 

0,001

33.

Tyto KARCINOGENY nebo směsi obsahující tyto karcinogeny v koncentracích vyšších než 5 % hmotnostních:

4-aminobifenyl nebo jeho soli, benzotrichlorid, benzidin nebo jeho soli, bis(chlormethyl)ether, chlormethylmethylether, 1,2-dibrommethan, diethylsulfát, dimethylsulfát, dimethylkarbamoylchlorid, 1,2-dibrom-3-chlorpropan, 1,2-dimethylhydrazin, dimethylnitrosoamin, hexamethylfosfotriamid, hydrazin, 2-nafthylamin nebo jeho soli, 4-nitrodifenyl a 1,3 propansulton

0,5

2

34.

Ropné produkty a alternativní paliva

a)

benzíny a primární benzíny,

b)

letecké petroleje (včetně paliva pro reaktivní motory),

c)

plynové oleje (včetně motorové nafty, topných olejů pro domácnost a směsí plynových olejů)

d)

těžké topné oleje

e)

alternativní paliva sloužící ke stejným účelům a mající podobné vlastnosti, pokud jde o hořlavost a nebezpečnost pro životní prostředí jako produkty uvedené v písmenech a) až d)

2 500

25 000

35.

Bezvodý amoniak

7664-41-7

50

200

36.

Fluorid boritý

7637-07-2

5

20

37.

Sirovodík

7783-06-4

5

20

38.

Piperidin

110-89-4

50

200

39.

Bis(2-dimethylaminoethyl)(methyl)amin

3030-47-5

50

200

40.

3-(2-ethylhexyloxy)propylamin

5397-31-9

50

200

41.

Směsi (2) chlornanu sodného klasifikované ve třídě akutní toxicita pro vodní prostředí, kategorie 1 [H400] obsahující méně než 5 % aktivního chlóru a neklasifikované v žádné jiné kategorii nebezpečnosti v části 1 přílohy I.

 

200

500

42.

Propylamin (viz poznámka 21)

107-10-8

500

2 000

43.

Tert-butyl-akrylát (viz poznámka 21)

1663-39-4

200

500

44.

2-methyl-3-butennitril (viz poznámka 21)

16529-56-9

500

2 000

45.

Tetrahydro-3,5-dimethyl-1,3,5-thiadiazin-2-thion (Dazomet) (viz poznámka 21)

533-74-4

100

200

46.

Methylakrylát (viz poznámka 21)

96-33-3

500

2 000

47.

3-methylpyridin (viz poznámka 21)

108-99-6

500

2 000

48.

1-brom-3-chlorpropan (viz poznámka 21)

109-70-6

500

2 000

POZNÁMKY K PŘÍLOZE I

1.

Látky a směsi se klasifikují podle nařízení (ES) č. 1272/2008.

2.

Se směsmi se zachází stejným způsobem jako s čistými látkami, pokud zůstávají v rámci mezí koncentrace stanovených podle jejich vlastností nařízením (ES) č. 1272/2008 v poznámce 1 nebo jeho posledním přizpůsobením technickému pokroku, pokud není výslovně udáno procento složení nebo jiný popis.

3.

Výše uvedená kvalifikační množství se vztahují vždy na jednotlivý závod.

Množství, ke kterým musí být přihlíženo pro uplatnění odpovídajících článků, jsou maximální množství, která jsou nebo by mohla být přítomna v kterémkoli okamžiku. K nebezpečným látkám přítomným v závodě pouze v množstvích, která se nejvýše rovnají 2 % příslušného kvalifikačního množství, se pro účely výpočtu celkového přítomného množství nepřihlíží, je-li jejich umístění v závodě takové, že nemohou způsobit závažnou havárii jinde v dotyčném závodě.

4.

Je-li to vhodné, použijí se tato pravidla, kterými se řídí sčítání nebezpečných látek nebo kategorií nebezpečných látek:

V případě závodu, ve kterém není přítomna žádná jednotlivá nebezpečná látka v množství přesahujícím nebo rovnajícím se příslušnému kvalifikačnímu množství, se pro zjištění, zda se na závod vztahují příslušné požadavky této směrnice, používá toto pravidlo:

Tato směrnice se použije na závody s nadlimitním množstvím, jestliže součet

q1/QU1 + q2/QU2 + q3/QU3 + q4/QU4 + q5/QU5 + … je větší než nebo rovný 1,

kde qx = množství nebezpečné látky x (nebo nebezpečných látek téže kategorie) podle části 1 nebo 2 této přílohy

a QUX = příslušné kvalifikační množství nebezpečné látky nebo kategorie x ze sloupce 3 části 1 nebo ze sloupce 3 části 2 této přílohy.

Tato směrnice se použije na závody s podlimitním množstvím, jestliže součet

q1/QL1 + q2/QL2 + q3/QL3 + q4/QL4 + q5/QL5 + … je větší než nebo rovný 1,

kde qx = množství nebezpečné látky x (nebo nebezpečných látek téže kategorie) podle části 1 nebo 2 této přílohy

a QLX = příslušné kvalifikační množství nebezpečné látky nebo kategorie x ze sloupce 2 části 1 nebo ze sloupce 2 části 2 této přílohy.

Toto pravidlo se používá při posuzování nebezpečnosti pro zdraví, fyzikální nebezpečnosti a nebezpečnosti pro životní prostředí. Musí se proto použít třikrát:

a)

k sečtení nebezpečných látek uvedených v části 2, které spadají do třídy akutní toxicita, kategorii 1, 2 nebo 3 (inhalační cesta expozice) nebo toxicita pro specifické cílové orgány – jednorázová expozice kategorie 1, s nebezpečnými látkami spadajícími do oddílu H tříd H1 až H3 části 1;

b)

k sečtení nebezpečných látek uvedených v části 2, které jsou výbušniny, hořlavé plyny, hořlavé aerosoly, oxidující plyny, hořlavé kapaliny, samovolně reagující látky a směsi, organické peroxidy, samozápalné kapaliny a tuhé látky, oxidující kapaliny a tuhé látky, s nebezpečnými látkami spadajícími do oddílu P tříd P1 až P8 části 1;

c)

k sečtení nebezpečných látek uvedených v části 2, které spadají mezi nebezpečné pro vodní prostředí, akutně kategorie 1, chronicky kategorie 1 nebo chronicky kategorie 2, s nebezpečnými látkami spadajícími do oddílu E tříd E1 a E2 části 1.

Příslušná ustanovení této směrnice se použijí, jestliže kterýkoliv ze součtů získaný pro a), b) nebo c) je větší než nebo roven 1.

5.

Nebezpečné látky, na které se nevztahuje nařízení (ES) č. 1272/2008, ale přesto jsou nebo by mohly být v závodě přítomny a mají nebo by mohly mít za podmínek existujících v závodě rovnocenné vlastnosti z hlediska potenciálu závažné havárie, včetně odpadu, budou dočasně zařazeny do nejvhodnější kategorie nebo přiřazeny k nejvhodnější jmenovitě uvedené kategorii nebo nebezpečné látce spadající do oblasti působnosti této směrnice.

6.

U nebezpečných látek, jejichž vlastnosti vedou k více než jedné klasifikaci, se pro účely této směrnice použije nejnižší kvalifikační množství. Pro použití pravidla sčítání v poznámce 4 se však použijí nejnižší kvalifikační množství pro každou skupinu kategorií v poznámce 4 písmenech a), b) a c) odpovídající příslušné kvalifikaci.

7.

Nebezpečné látky spadající do třídy akutní toxicita kategorie 3 orální cestou expozice (H 301) spadají do třídy nebezpečnosti H2 AKUTNÍ TOXICITA v těch případech, kdy nelze odvodit ani klasifikaci akutní inhalační toxicity ani klasifikaci akutní dermální toxicity, například v důsledku nedostatku přesvědčivých údajů o inhalační a dermální toxicitě.

8.

Třída nebezpečnosti výbušniny obsahuje výbušné předměty (viz oddíl 2.1 přílohy I nařízení (ES) č. 1272/2008). Je-li známo množství výbušné látky nebo směsi obsažené v předmětu, uvažuje se pro účely této směrnice toto množství. Není-li množství výbušné látky nebo směsi obsažené v předmětu známo, považuje se pro účely této směrnice za výbušninu celý předmět.

9.

Zkoušení výbušných vlastností látek a směsí je nezbytné pouze tehdy, pokud se screeningovou zkouškou podle části 3 přílohy 6 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečného zboží: Příručka zkoušek a kritérií (dále jen „příručka zkoušek a kritérií OSN“) (3) zjistí, že látka nebo směs může mít výbušné vlastnosti.

10.

Jsou-li výbušniny spadající do oddílu 1.4 vybaleny z obalu nebo znovu zabaleny, zařazují se v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008 do položky P1a, pokud nebude prokázáno, že jejich nebezpečnost nadále odpovídá oddílu 1.4.

11.1

Hořlavé aerosoly se klasifikují podle směrnice Rady 75/324/EHS ze dne 20. května 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se aerosolových rozprašovačů (4) (směrnice o aerosolových rozprašovačích). „Extrémně hořlavé“ a „hořlavé“ aerosoly podle směrnice 75/324/EHS odpovídají hořlavým aerosolům kategorií 1 a 2 podle nařízení (ES) č. 1272/2008.

11.2

Aby bylo možné použít tuto položku, je třeba prokázat, že aerosolový rozprašovač neobsahuje hořlavý plyn kategorie 1 nebo 2 ani hořlavou kapalinu kategorie 1.

12.

Podle bodu 2.6.4.5 přílohy I nařízení (ES) č. 1272/2008 nemusí být kapaliny s bodem vzplanutí vyšším než 35 °C zařazeny do kategorie 3, jestliže byly získány negativní výsledky v testu podpory hoření L.2, části III, oddílu 32 Příručky zkoušek a kritérií OSN. Při náročnějších podmínkách, například vysoké teplotě nebo tlaku, však toto neplatí, a proto jsou tyto kapaliny zařazeny do této kategorie.

13.

Dusičnan amonný (5 000 / 10 000): hnojiva schopná samovolného rozkladu

Toto se vztahuje na vícesložková nebo směsná hnojiva na bázi dusičnanu amonného (vícesložková nebo směsná hnojiva obsahující dusičnan amonný s fosforečnanem nebo uhličitanem draselným), která jsou schopna samovolného rozkladu podle zkoušky „Trough Test“ OSN (viz Příručka zkoušek a kriterií OSN, část III, pododdíl 38.2) a u kterých je obsah dusíku z dusičnanu amonného

15,75 % (5) až 24,5 % (6) hmotnostních a které neobsahují více než 0,4 % hořlavých či organických látek celkem nebo splňují požadavky přílohy III-2 nařízení (ES) č. 2003/2003 ze dne 13. října 2003 o hnojivech (7),

15,75 % hmotnostních nebo méně a hořlavé látky nejsou omezeny.

14.

Dusičnan amonný (1 250 / 5 000): jakost pro hnojiva

Toto se vztahuje na jednosložková hnojiva na bázi dusičnanu amonného a na vícesložková nebo směsná hnojiva na bázi dusičnanu amonného, která splňují požadavky přílohy III-2 nařízení (ES) č. 2003/2003 a u kterých je obsah dusíku z dusičnanu amonného

větší než 24,5 % hmotnostních s výjimkou směsí dusičnanu amonného s dolomitem, vápencem nebo uhličitanem vápenatým o čistotě alespoň 90 %,

větší než 15,75 % hmotnostních u směsí dusičnanu amonného a síranu amonného,

větší než 28 % (8) hmotnostních u směsí dusičnanu amonného s dolomitem, vápencem nebo uhličitanem vápenatým o čistotě alespoň 90 %.

15.

Dusičnan amonný (350 / 2 500): technický

Toto se vztahuje na dusičnan amonný a směsi s dusičnanem amonným, jejichž obsah dusíku z dusičnanu amonného je:

24,5 % až 28 % hmotnostních a které neobsahují více než 0,4 % hořlavých látek,

více než 28 % hmotnostních a které neobsahují více než 0,2 % hořlavých látek.

Toto se vztahuje také na vodné roztoky dusičnanu amonného, ve kterých jeho koncentrace přesahuje 80 % hmotnostních.

16.

Dusičnan amonný (10 / 50): materiál „off-spec“ (blíže neurčený) a hnojiva, která neprojdou zkouškou výbušnosti

Toto se vztahuje na:

materiál vyřazený v průběhu výrobního postupu a dusičnan amonný a směsi s dusičnanem amonným, jednosložková hnojiva na bázi dusičnanu amonného a vícesložková nebo směsná hnojiva na bázi dusičnanu amonného uvedené v poznámkách 14 a 15, které jsou vraceny nebo byly vráceny konečným uživatelem výrobci, do dočasného skladu nebo do zpracovatelského zařízení k přepracování, využití nebo zpracování pro bezpečné použití, protože již nevyhovují požadavkům uvedeným v poznámkách 14 a 15,

hnojiva uvedená v první odrážce poznámky 13 a v poznámce 14 k této příloze, která nesplňují požadavky přílohy III-2 nařízení (ES) č. 2003/2003.

17.   Dusičnan draselný (5 000 / 10 000):

Toto se vztahuje na směsná hnojiva na bázi dusičnanu draselného s dusičnanem draselným ve formě granulí nebo mikrogranulí, která mají stejné nebezpečné vlastnosti jako čistý dusičnan draselný.

18.   Dusičnan draselný (1 250 / 5 000):

Toto se vztahuje na směsná hnojiva na bázi dusičnanu draselného s dusičnanem draselným v krystalické formě, která mají stejné nebezpečné vlastnosti jako čistý dusičnan draselný.

19.   Upravený bioplyn

Pro účely provedení této směrnice se upravený bioplyn může klasifikovat v položce 18 části 2 přílohy I, pokud byl zpracován v souladu s platnými normami pro vyčištěný a upravený bioplyn se zaručením stejné kvality, jakou má zemní plyn včetně obsahu metanu, a pokud obsahuje maximálně 1 % kyslíku.

20.   Polychlorodibenzofurany a polychlorodibenzodioxiny

Množství polychlorodibenzofuranů a polychlorodibenzodioxinů se počítají s použitím následujících faktorů:

WHO 2005 TEF

2,3,7,8-TCDD

1

2,3,7,8 - TCDF

0,1

1,2,3,7,8-PeCDD

1

2,3,4,7,8-PeCDF

0,3

 

 

1,2,3,7,8-PeCDF

0,03

 

 

 

 

1,2,3,4,7,8-HxCDD

0,1

 

 

1,2,3,6,7,8-HxCDD

0,1

1,2,3,4,7,8-HxCDF

0,1

1,2,3,7,8,9-HxCDD

0,1

1,2,3,7,8,9-HxCDF

0,1

 

 

1,2,3,6,7,8-HxCDF

0,1

1,2,3,4,6,7,8-HpCDD

0,01

2,3,4,6,7,8-HxCDF

0,1

 

 

 

 

OCDD

0,0003

1,2,3,4,6,7,8-HpCDF

0,01

 

 

1,2,3,4,7,8,9-HpCDF

0,01

 

 

 

 

 

 

OCDF

0,0003

(T = tetra, P = penta, Hx = hexa, Hp = hepta, O = okta)

Zdroj – Van den Berg et al: The 2005 World Health Organization Re-evaluation of Human and Mammalian Toxic Equivalency Factors for Dioxins and Dioxin-like Compounds

21.

Pokud tato nebezpečná látka spadá do kategorie P5a hořlavá kapalina nebo P5b hořlavá kapalina, použijí se pro účely této směrnice nejnižší kvalifikační množství.


(1)  Číslo CAS je uváděno pouze pro informaci.

(2)  Za předpokladu, že směs při nepřítomnosti chlornanu sodného nebude klasifikována ve třídě akutní toxicita pro vodní prostředí 1 [H400].

(3)  Více pokynů k prominutí testu naleznete v popisu metody A.14, viz nařízení Komise (ES) č. 440/2008 ze dne 30. května 2008, kterým se stanoví zkušební metody podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (Úř. věst. L 142, 31.5.2008, s. 1).

(4)  Úř. věst. L 147, 9.6.1975, s. 40.

(5)  Obsah dusíku z dusičnanu amonného 15,75 % hmotnostních odpovídá 45 % koncentraci dusičnanu amonného.

(6)  Obsah dusíku z dusičnanu amonného 24,5 % hmotnostních odpovídá 70 % koncentraci dusičnanu amonného.

(7)  Úř. věst. L 304, 21.11.2003, s. 1.

(8)  Obsah dusíku z dusičnanu amonného 28 % hmotnostních odpovídá 80% koncentraci dusičnanu amonného.

PŘÍLOHA II

Minimální údaje a informace, které je třeba zohlednit v bezpečnostní zprávě podle článku 10

1.

Informace o systému řízení a o organizaci závodu s ohledem na prevenci závažných havárií

Tato informace obsahuje prvky uvedené v příloze III.

2.

Prostředí závodu

a)

Popis závodu a jeho prostředí včetně zeměpisné polohy, meteorologických, geologických a hydrografických podmínek, a je-li to vhodné, i jeho historie;

b)

identifikace zařízení a jiných činností závodu, které by mohly představovat nebezpečí závažné havárie;

c)

na základě dostupných informací identifikace sousedních závodů a provozů mimo oblast působnosti této směrnice, oblastí a rozvojových aktivit v okolí závodu, jež by mohly způsobit nebo zvýšit riziko závažné havárie a domino efektu nebo zhoršit jejich následky;

d)

popis oblastí, ve kterých může dojít k závažné havárii.

3.

Popis zařízení:

a)

Popis hlavních činností a výrobků těch částí závodu, které jsou důležité z hlediska bezpečnosti, zdrojů rizika závažné havárie a podmínek, za kterých by taková závažná havárie mohla nastat, spolu s popisem navrhovaných preventivních opatření;

b)

popis procesů, zejména provozních metod; s přihlédnutím k dostupným informacím o osvědčených postupech;

c)

popis nebezpečných látek:

i)

soupis nebezpečných látek včetně

identifikace nebezpečných látek: chemický název, číslo CAS, název podle nomenklatury IUPAC,

maximálního množství přítomných nebezpečných látek nebo látek, které mohou být přítomny,

ii)

fyzikální, chemické a toxikologické charakteristiky a indikace bezprostředního i opožděného nebezpečí pro lidské zdraví a životní prostředí,

iii)

fyzikální a chemické chování za normálních podmínek použití nebo za předvídatelných havarijních stavů.

4.

Stanovení a rozbor havarijních rizik a metody prevence:

a)

Podrobný popis možných scénářů závažné havárie a jejich pravděpodobnosti nebo stavů, za kterých k nim dochází, včetně shrnutí událostí, které mohou sehrát úlohu při spuštění každého z těchto scénářů, bez ohledu na to, zda jsou příčiny vzhledem k zařízení vnitřní a nebo vnější; včetně zejména:

i)

provozních příčin,

ii)

vnějších příčin, například souvisejících s domino efektem nebo s riziky a nebezpečími z provozů mimo oblast působnosti této směrnice, oblastí a rozvojových aktivit, jež by mohly způsobit nebo zvýšit riziko závažné havárie nebo zhoršit její následky,

iii)

přirozených příčin, například zemětřesení nebo povodní;

b)

vyhodnocení rozsahu a závažnosti důsledků zjištěných závažných havárií zahrnující mapy, obrázky nebo případně odpovídající popisy, z nichž jsou patrné oblasti, které mohou být postiženy takovými haváriemi vznikajícími v závodě;

c)

přezkum dřívějších havárií a nehod se stejnými látkami a postupy, jaké jsou používány, zohlednění získaných zkušeností a výslovný odkaz na konkrétní opatření přijatá k zabránění takovým haváriím;

d)

popis technických parametrů a vybavení používaného pro bezpečnost zařízení.

5.

Opatření pro ochranu a zásah k omezení následků závažné havárie:

a)

Popis vybavení instalovaného v závodě k omezení následků závažných havárií pro lidské zdraví a životní prostředí, včetně například systémů detekce či ochrany a technických prostředků k omezení rozsahu úniků při haváriích, včetně skrápěčů, parotěsných zábran, nouzových odlučovačů nebo jímek, uzavíracích ventilů, inertizačních systémů, požárních nádrží;

b)

organizace poplachu a zásahu;

c)

popis vnitřních i vnějších mobilizovatelných zdrojů;

d)

popis veškerých technických a netechnických opatření, která jsou významná z hlediska snížení dopadu závažné havárie.

PŘÍLOHA III

Informace uvedené v čl. 8 odst. 5 a článku 10 o systému řízení bezpečnosti a organizaci závodu s ohledem na prevenci závažných havárií

Pro účely provádění systému řízení bezpečnosti provozovatelem se berou v úvahu následující prvky:

a)

systém řízení bezpečnosti musí být úměrný nebezpečím, průmyslovým činnostem a složitosti organizace v závodě a musí být založen na posouzení rizik; měl by obsahovat část obecného systému řízení, která zahrnuje organizační strukturu, povinnosti, běžné způsoby, postupy, procesy a zdroje pro určování a provádění politiky prevence závažných havárií;

b)

systém řízení bezpečnosti řeší tyto otázky:

i)

organizace a zaměstnanci: úlohy a povinnosti zaměstnanců zapojených do kontroly hlavních rizik na všech úrovních organizace spolu s opatřeními přijatými s cílem zvýšit informovanost o nutnosti trvalého zlepšování. Stanovení potřeb odborné přípravy tohoto personálu a poskytnutí této přípravy. Zapojení zaměstnanců a pracovníků subdodavatelů pracujících v závodě, kteří jsou důležití z hlediska bezpečnosti,

ii)

stanovení a hodnocení závažných zdrojů rizik: přijímání a provádění postupů systematického určování závažných rizik vyplývajících z běžného i mimořádného provozu, případně včetně činností subdodavatelů, a hodnocení jejich pravděpodobnosti a závažnosti,

iii)

provozní kontrola: přijímání a provádění postupů a pokynů pro bezpečný provoz včetně údržby závodu, procesů a vybavení, a poplachového řízení a dočasných odstávek; zohledňování dostupných informací o osvědčených postupech pro sledování a kontrolu s cílem snížit riziko selhání systému; řízení a kontrola rizik spojených se stárnutím vybavení instalovaného v závodu a korozí; soupis vybavení závodu a strategie a metoda pro sledování a kontrolu stavu vybavení; náležitá následná opatření a jakákoli nezbytná protiopatření,

iv)

řízení změn: přijímání a provádění postupů pro plánování změn stávajících nebo stavbu nových zařízení, procesů nebo skladovacích zařízení,

v)

havarijní plánování: přijímání a provádění postupů ke stanovení předvídatelných mimořádných událostí systematickým rozborem a k přípravě, zkouškám a hodnocení plánů mimořádných událostí, aby těmto mimořádným událostem odpovídaly, a k poskytování zvláštní odborné přípravy dotčeným pracovníkům. Tuto odbornou přípravu musí absolvovat všichni pracovníci pracující v závodě, včetně příslušných pracovníků subdodavatelů,

vi)

sledování plnění programu: přijetí a provádění postupů průběžného hodnocení dodržování cílů stanovených provozovatelovou politikou prevence závažných havárií a systémem řízení bezpečnosti, jakož i mechanismy pro vyšetřování a provedení nápravných opatření v případě, že se tyto cíle nedodržují. Postupy by se měly týkat provozovatelova systému hlášení závažných havárií nebo případů, kdy k nim téměř došlo, zvláště těch, u kterých ochranná opatření selhala, a vyšetřování a sledování na základě získaných zkušeností. Postupy mohou zahrnovat rovněž výkonnostní ukazatele, například ukazatele bezpečnostního výkonu, a další příslušné ukazatele,

vii)

kontrola a hodnocení: přijetí a provádění postupů pravidelného systematického hodnocení politiky prevence závažných havárií a účinnosti a vhodnosti systému řízení bezpečnosti; dokumentované hodnocení účinků zavedené politiky a systému řízení bezpečnosti a jeho aktualizace vedením, včetně uvážení a zapracování nezbytných změn určených kontrolou a hodnocením.

PŘÍLOHA IV

Údaje a informace, jež musí obsahovat havarijní plány uvedené v článku 12

1.

Vnitřní havarijní plány:

a)

Jména nebo funkce osob oprávněných spustit postupy pro případ mimořádné události a osob, které jsou pověřeny určováním nápravných opatření a jejich koordinací na místě

b)

Jméno nebo funkce osoby odpovídající za spojení s orgány odpovědnými za vnější havarijní plán

c)

U předvídatelných situací nebo událostí, které by mohly být rozhodující pro vznik závažné havárie, popis opatření, která mají být přijata k zvládnutí této situace nebo události a k omezení jejich důsledků, včetně popisu bezpečnostního vybavení a dostupných prostředků

d)

Opatření k omezení rizik pro osoby na pracovišti včetně výstražného systému a očekávaného chování osob při výstraze

e)

Opatření přijatá, aby v případě havárie byla co nejrychleji informována osoba odpovědná za uvedení vnějšího havarijního plánu v činnost, typ informací, které by měly být obsaženy v počáteční výstraze, a opatření pro poskytnutí podrobnějších informací, jakmile jsou dispozici

f)

V případě potřeby opatření pro vyškolení zaměstnanců v oblasti povinností, jejichž plnění se od nich očekává, a kde je to vhodné, i jejich koordinace se záchrannými službami mimo pracoviště

g)

Opatření k podpoře nápravných opatření mimo pracoviště

2.

Vnější havarijní plány:

a)

Jména nebo funkce osob oprávněných spustit postupy pro případ mimořádné události a osob oprávněných převzít vedení a koordinaci činnosti mimo pracoviště

b)

Opatření pro rychlé informování o případné nehodě a poplašné a výstražné postupy

c)

Opatření pro koordinaci prostředků, které jsou nezbytné k provedení vnějšího havarijního plánu

d)

Opatření k podpoře nápravných opatření na pracovišti

e)

Opatření k podpoře nápravných opatření mimo pracoviště, včetně opatření ke zvládnutí možných scénářů závažných havárií stanovených v bezpečnostní zprávě a zohledňující možný domino efekt, včetně těch, které mají dopad na životní prostředí

f)

Opatření pro poskytnutí konkrétních informací o havárii a o žádoucím chování veřejnosti a případným sousedním závodům nebo provozům mimo oblast působnosti této směrnice podle článku 9

g)

Opatření pro informování záchranných služeb jiných členských států v případě závažné havárie s možnými důsledky, které přesahují hranice státu

PŘÍLOHA V

ÚDAJE SDĚLOVANÉ VEŘEJNOSTI PODLE ČL. 14 ODST. 1 A ODST. 2 PÍSM. A)

ČÁST 1

Za všechny závody, na které se vztahuje této směrnice:

1.

Jméno nebo obchodní firma provozovatele a úplná adresa dotčeného závodu.

2.

Potvrzení, že závod podléhá právním nebo správním předpisům, které provádějí tuto směrnici, a že příslušnému orgánu bylo podáno oznámení podle čl. 7 odst. 1 nebo bezpečnostní zpráva uvedená v čl. 10 odst. 1.

3.

Jednoduché vysvětlení činnosti nebo činností prováděných v závodě.

4.

Běžné názvy nebo, u nebezpečných látek podle části 1 přílohy I, druhové názvy a obecná klasifikace stupně nebezpečnosti příslušných nebezpečných látek přítomných v závodě, které by mohly vést k závažné havárii, s jednoduchým naznačením jejich hlavních nebezpečných charakteristik.

5.

Obecné informace o tom, jakým způsobem bude v případě potřeby varována dotčená veřejnost; náležité informace o vhodném chování v případě závažné havárie nebo údaj o tom, kde lze získat přístup k těmto informacím v elektronické podobě.

6.

Datum poslední prohlídky na místě v souladu s čl. 20 odst. 4 nebo odkaz na to, kde lze získat přístup k této informaci v elektronické podobě; informace o tom, kde lze na vyžádání obdržet podrobnější informace o kontrole a souvisejícím plánu kontrol, s výhradou požadavků článku 22.

7.

Podrobnosti o způsobu, jímž lze obdržet veškeré související informace, s výhradou požadavků článku 22.

ČÁST 2

Za závody s nadlimitním množstvím vedle informací uvedených v části 1 této přílohy:

1.

Obecné informace o povaze rizika závažné havárie včetně možných účinků na lidské zdraví a životní prostředí a shrnutí údajů o hlavních typech scénářů závažných havárií a kontrolních opatřeních k jejich řešení.

2.

Potvrzení, že se od provozovatele vyžaduje provedení odpovídajících opatření na pracovišti, zvláště pak spojení se záchrannými službami, aby bylo možno zvládat závažné havárie a minimalizovat jejich účinky.

3.

Vhodné informace z vnějšího havarijního plánu vypracovaného s cílem zvládnout všechny účinky havárie mimo pracoviště. Měla by zde být zahrnuta výzva k dodržování pokynů nebo příkazů záchranných služeb v době havárie.

4.

Je-li to vhodné, informace o tom, zda se závod nachází v blízkosti jiného členského státu a existuje možnost závažné havárie s účinky přesahujícími hranice státu ve smyslu Úmluvy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přeshraničních účincích průmyslových havárií.

PŘÍLOHA VI

Kritéria pro oznamování závažné havárie komisi podle čl. 18 odst. 1

I.   Každá závažná havárie podle bodu 1 nebo mající nejméně jeden z důsledků popsaných v bodech 2, 3, 4 a 5 musí být oznámena Komisi.

1.   Přítomné nebezpečné látky

jakýkoli požár nebo výbuch nebo havarijní únik nebezpečné látky v množství minimálně 5 % kvalifikačního množství stanoveného ve sloupci 3 části 1 nebo ve sloupci 3 části 2 přílohy I.

2.   Zranění osob a poškození nemovitostí:

a)

smrt;

b)

zranění šesti osob v závodě a jejich hospitalizace na dobu nejméně 24 hodin;

c)

jedna osoba mimo závod hospitalizovaná nejméně 24 hodin;

d)

obydlí mimo závod poškozené tak, že je v důsledku havárie nezpůsobilé k využití;

e)

evakuace nebo omezení pohybu osob po dobu delší než 2 hodiny (osoby × hodiny): hodnota nejméně 500;

f)

přerušení dodávek pitné vody, elektřiny nebo plynu anebo telefonického spojení po dobu delší než 2 hodiny (osoby × hodiny): hodnota nejméně 1 000.

3.   Bezprostřední škoda na životním prostředí:

a)

trvalé nebo dlouhodobé poškození suchozemských biotopů:

i)

nejméně 0,5 ha biotopu chráněného právními předpisy z důvodů ekologické významnosti nebo uchování,

ii)

nejméně 10 ha rozšířenějšího biotopu, včetně zemědělské půdy;

b)

významné nebo dlouhodobé poškození sladkovodních a mořských biotopů:

i)

nejméně 10 km řeky nebo kanálu,

ii)

nejméně 1 ha jezera nebo rybníku,

iii)

nejméně 2 ha delty,

iv)

nejméně 2 ha pobřeží nebo volného moře;

c)

významná škoda způsobená vodonosné vrstvě nebo podzemní vodě:

nejméně 1 ha.

4.   Škoda na majetku:

a)

škoda na majetku v závodě: nejméně 2 000 000 EUR;

b)

škoda na majetku mimo závod: nejméně 500 000 EUR.

5.   Škoda přesahující hranice

každá závažná havárie, které se přímo účastní nebezpečná látka a která vede k účinkům mimo území dotyčného členského státu.

II.   Komisi by se měly oznamovat havárie nebo „případy, kdy téměř došlo k havárii“, které členské státy považují za zvlášť technicky zajímavé pro prevenci závažných havárií a omezení jejich důsledků a které neodpovídají výše uvedeným kvantitativním kritériím.

PŘÍLOHA VII

SROVNÁVACÍ TABULKA

Směrnice 96/82/ES

Tato směrnice

Článek 1

Článek 1

Čl. 2 odst. 1 první pododstavec

Čl. 2 odst. 1 a čl. 3 body 2 a 3

Čl. 2 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 3 bod 12

Čl. 2 odst. 2

Čl. 3 bod 1

Čl. 3 bod 1

Čl. 3 bod 2

Čl. 3 bod 8

Čl. 3 bod 3

Čl. 3 bod 9

Čl. 3 bod 4

Čl. 3 bod 10

Čl. 3 bod 5

Čl. 3 bod 13

Čl. 3 bod 6

Čl. 3 bod 14

Čl. 3 bod 7

Čl. 3 bod 15

Čl. 3 bod 8

Čl. 3 bod 16

Čl. 3 body 2 až 7, body 11 a 12 a body 17 až 19

Článek 4

Čl. 2 odst. 2 první pododstavec písm. a) až f) a h)

Čl. 2 odst. 2 první pododstavec písm. g) a druhý pododstavec

Článek 4

Článek 5

Článek 5

Čl. 6 odst. 1

Čl. 7 odst. 2

Čl. 6 odst. 2 písm. a) až g)

Čl. 7 odst. 1 písm. a) až g)

Čl. 6 odst. 3

Čl. 7 odst. 3

Čl. 6 odst. 4

Čl. 7 odst. 4 písm. a) až c)

Čl. 7 odst. 4 písm. d)

Čl. 7 odst. 1

Čl. 8 odst. 1

Čl. 8 odst. 2 písm. a) a b)

Čl. 7 odst. 1a

Čl. 8. odst. 2 písm. a)

Čl. 7 odst. 2

Čl.8 odst. 5

Čl. 7 odst. 3

Čl. 8 odst. 3

Čl. 8 odst. 4

Čl. 8 odst. 5

Čl. 8 odst. 1 a 2

Čl. 9 odst. 1 a 3

Čl. 9 odst. 2

Čl. 9 odst. 1

Čl. 10 odst. 1

Čl. 9 odst. 2 první pododstavec

Čl. 10 odst. 2

Čl. 9 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 9 odst. 3

Čl. 10 odst. 3

Čl. 9 odst. 4

Čl. 10 odst. 6

Čl. 9 odst. 5

Čl. 10 odst. 5

Čl. 9 odst. 6

Čl. 10 odst. 4

Článek 10

Článek 11

Čl. 11 odst. 1 písm. a) a b)

Čl. 12 odst. 1 písm. a) a b) a čl. 12 odst. 2

Čl. 11 odst. 1 písm. c)

Čl. 12 odst. 1 písm. c)

Čl. 11 odst. 2

Čl. 12 odst. 3

Čl. 11 odst. 3

Čl. 12 odst. 4 a 5

Čl. 11 odst. 4

Čl. 12 odst. 6 první pododstavec

Čl. 11 odst. 4a

Čl. 12 odst. 6 druhý pododstavec

Čl. 11 odst. 5

Čl. 12 odst. 7

Čl. 11 odst. 6

Čl. 12 odst. 8

Čl. 12 odst. 1 první pododstavec

Čl. 13 odst. 1

Čl. 12 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 13 odst. 2

Čl. 12 odst. 1a

Čl. 12 odst. 2

Čl. 13 odst. 3

Čl. 13 odst. 4

Čl. 13 odst. 1 první pododstavec

Čl. 14 odst. 2 první pododstavec písm. a) a druhý pododstavec druhá věta

Čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec první a třetí věta

Čl. 14 odst. 2 druhý pododstavec poslední věta

Čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec druhá věta

Čl. 14 odst. 1

Čl. 13 odst. 1 třetí pododstavec

Čl. 14 odst. 2 druhý pododstavec první věta

Čl. 14 odst. 1 druhá věta

Čl. 13 odst. 2

Čl. 14 odst. 3

Čl. 13 odst. 3

Čl. 14 odst. 4

Čl. 13 odst. 4 první věta

Čl. 14 odst. 2 písm. b)

Čl. 13 odst. 4 druhá a třetí věta

Čl. 22 odst. 3 první a druhý pododstavec

Čl. 13 odst. 5

Čl. 15 odst. 1

Čl. 13 odst. 6

Čl. 14 odst. 2 písm. c)

Čl. 15 odst. 2 až 7

Čl. 14 odst. 1

Článek 16

Čl. 14 odst. 2

Článek 17

Čl. 15 odst. 1 písm. a) až d)

Čl. 18 odst. 1 písm. a) až d) a odst. 2 první pododstavec

Čl. 15 odst. 2 první pododstavec

Čl. 18 odst. 1 písm. e) a odst. 3

Čl. 15 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 18 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 15 odst. 3

Čl. 18 odst. 4

Článek 16

Čl. 6 odst. 1

Čl. 6 odst. 2 a 3

Článek 17

Článek 19

Čl. 18 odst. 1

Čl. 20 odst. 1 a 2

Čl. 18 odst. 2 písm. a)

Čl. 20 odst. 4

Čl. 18 odst. 2 písm. b) a c)

Čl. 20 odst. 7

Čl. 18 odst. 3

Čl. 20 odst. 11

Čl. 20 odst. 3, 5, 6, 8, 9 a 10

Čl. 19 odst. 1

Čl. 21 odst. 1

Čl. 19 odst. 1a první pododstavec

Čl. 21 odst. 3 první pododstavec

Čl. 19 odst. 1a druhý pododstavec

Čl. 21 odst. 3 druhý pododstavec

Čl. 19 odst. 2 první pododstavec

Čl. 21 odst. 4

Čl. 19 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 21 odst. 6

Čl. 19 odst. 3

Čl. 21 odst. 7

Čl. 21 odst. 5

Čl. 19 odst. 4

Čl. 21 odst. 2

Čl. 20 odst. 1 první pododstavec

Čl. 22 odst. 1

Čl. 20 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 22 odst. 2

Čl. 20 odst. 2

Článek 23

Článek 24

Čl. 21 odst. 1

Článek 25

Čl. 21 odst. 2

Čl. 21 odst. 5

Článek 22

Článek 27

Článek 23

Článek 32

Článek 24

Článek 31

Článek 25

Článek 33

Článek 26

Článek 34

Články 26 a články 28 až 30

Příloha I, úvodní odstavce

Příloha I, úvod, odstavce 1 až 5

Příloha I, poznámky k příloze I, poznámky 1 až 3

Příloha I, úvod, odstavce 6 a 7

Příloha I část 1

Příloha I část 2

Příloha I část 1, poznámky k části 1, poznámky 1 až 6

Příloha I, poznámky k příloze I, poznámky 13 až 18

Příloha I část 1, poznámky k části 1, poznámka 7

Příloha I, poznámky k příloze I, poznámka 20

Příloha I, poznámky k příloze I, poznámka 7

Příloha I část 2

Příloha I část 1

Příloha I část 2, poznámky k části 2, poznámka 1

Příloha I, poznámky k příloze I, poznámky 1, 5 a 6

Příloha I část 2, poznámky k části 2, poznámka 2

Příloha I, poznámky k příloze I, poznámky 8 až 10

Příloha I část 2, poznámky k části 2, poznámka 3

Příloha I, poznámky k příloze I, poznámky 11.1, 11.2 a 12

Příloha I část 2, poznámky k části 2, poznámka 4

Příloha I, poznámky k příloze I, poznámka 4

Příloha II části I až III

Příloha II části 1 až 3

Příloha II část IV oddíl A

Příloha II část 4 písm. a)

Příloha II část 4 písm. a) body i) až iii)

Příloha II část IV oddíl B

Příloha II část 4 písm. b)

Příloha II část 4 písm. c)

Příloha II část IV oddíl C

Příloha II část 4 písm. d)

Příloha II část V oddíl A až C

Příloha II část 5 písm. a) až c)

Příloha II část V oddíl D

Příloha II část 5 písm. d)

Příloha III úvodní odstavec a písmena a) a b)

Příloha III úvodní odstavec a písmeno a)

Čl. 8 odst. 1 a 5

Příloha III písm. c) body i) až iv)

Příloha III písm. b) body i) až iv)

Příloha III písm. c) body v) až vii)

Příloha III písm. b) body v) až vii)

Příloha IV

Příloha IV

Příloha V bod 1

Příloha V část 1 bod 1

Příloha V bod 2

Příloha V body 3 až 5

Příloha V část 1 body 2 až 4

Příloha V bod 6

Příloha V část 2 bod 1

Příloha V body 7 a 8

Příloha V část 1 bod 5

Příloha V část 1 bod 6

Příloha V body 9 a 10

Příloha V část 2 body 2 a 3

Příloha V bod 11

Příloha V část 1 bod 7

Příloha V část 2 bod 4

Příloha VI část I

Příloha VI část I

Příloha VI část II

Příloha VI část II

Příloha VII


Top