12.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/37

(1)

V mezinárodním měřítku je existence odlišných právních předpisů v oblasti daní obecně vnímána jako důsledek daňové svrchovanosti. V tomto kontextu se některé, především malé, třetí země s omezenými finančními potřebami rozhodly jít cestou obecně nízkých daní z příjmů pro fyzické i právnické osoby, či dokonce daň z příjmu vůbec nezavedly. Taková daňová politika není sama o sobě nutně nežádoucí, pokud se takový stát účastní mezinárodní spolupráce a umožňuje jiným státům prosazovat jejich daňovou politiku.

(2)

Politiky, které se vyznačují nízkou nebo vůbec žádnou daní z příjmu, jsou však často doprovázeny nedostatky v transparentnosti nebo výměně informací s jinými státy. Dotyčné státy lákají investice prostřednictvím toho, že nabízejí nerezidentům útočiště pro některé druhy mobilních příjmů nebo kapitálu a umožňují jim existenci takových příjmů nebo kapitálu skrýt před daňovými orgány státu jejich usazení.

(3)

Tímto problémem se zabývaly různé iniciativy na mezinárodní úrovni, např. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj nebo skupina G20. Globální fórum pro transparentnost a výměnu informací pro daňové účely (dále jen „Globální fórum“) vyvinulo standardy transparentnosti a výměny informací pro daňové účely. V roce 2009 se Globální fórum dohodlo posoudit provádění těchto standardů. Zahájilo komplexní proces vzájemného hodnocení a mnohé státy s tradičně nízkou úrovní zdanění souhlasily s uzavřením dvoustranných dohod o výměně informací pro daňové účely.

(4)

V rámci Unie řeší otázky týkající se transparentnosti a výměny informací pro daňové účely směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (1). V Unii navíc existuje konsenzus vyjádřený v kodexu chování při zdaňování společností uvedeném v příloze 1 závěrů ze zasedání Rady ECOFIN ze dne 1. prosince 1997 týkajících se daňové politiky (2) ohledně toho, že škodlivá daňová opatření nejsou přípustná, což činí zachování nebo přijímání takových opatření členskými státy obtížnými. Četná opatření, která by případně spadala do působnosti kodexu chování, navíc podléhají přezkoumání z hlediska pravidel státní podpory zakotvených Smlouvou o fungování Evropské unie (SFEU).

(5)

V rámci vztahů s třetími zeměmi se Unie snaží tyto země přesvědčit, aby se řídily unijními zásadami týkajícími se transparentnosti a výměny informací (obdobnými s široce přijímanými mezinárodními standardy transparentnosti a výměny informací) a odstranily škodlivá daňová opatření, jak je popsáno ve sdělení Komise o podpoře řádné správy v daňové oblasti (3) a sdělení Komise o daních a rozvoji spolupráce s rozvojovými zeměmi na podpoře řádné správy v daňové oblasti (4).

(6)

Členské státy, jejichž daňová základna byla negativně ovlivněna nedostatečnou transparentností nebo škodlivými daňovými opatřeními ze strany třetích zemí, podnikly kroky k nápravě této situace. Daňoví poplatníci však na taková opatření reagují přesunem činnosti nebo transakcí do jiného státu s nižší úrovní ochrany. Toto nebezpečí je zvláště relevantní uvnitř Unie, vzhledem k svobodě hospodářských subjektů vykonávat svoji činnost kdekoliv na území Unie. V důsledku toho úroveň unijní ochrany proti takové erozi daňové základny odpovídá nejnižší úrovni ochrany uplatňované některým z členských států.

(7)

Pokřivení, které taková situace v Unii vyvolává, může vést k umělým tokům kapitálu a pohybu daňových poplatníků v rámci vnitřního trhu a podrývat tak jeho řádné fungování, jakož i narušovat daňovou základnu členských států. Taková pokřivení by měla být odstraněna přístupem sdíleným všemi členskými státy.

(8)

Proto je nutné jasně stanovit minimální standardy řádné správy v daňové oblasti týkající se transparentnosti a výměny informací, jakož i škodlivých daňových opatření a řadu opatření, která je třeba přijmout ve vztahu ke třetím zemím za účelem podpory dodržování těchto standardů z jejich strany.

(9)

Co se týče transparentnosti a výměny informací, v rámci statutu schváleného Globálním fórem v roce 2009 byly vypracovány mezinárodně uznávané standardy. Toto doporučení by proto mělo vycházet z uvedeného statutu. Pokud jde o škodlivá daňová opatření, kodex chování při zdaňování společností se pro Unii osvědčil jako relevantní základ. Členské státy se samy zavázaly k šíření zásad tohoto kodexu ve třetích zemích. Pro účely tohoto doporučení je proto vhodné odkázat na kritéria tohoto kodexu. V této souvislosti je rovněž vhodné zmínit práci Skupiny pro kodex chování (zdanění společností), zřízené v rámci Rady za účelem posuzování daňových opatření, která by mohla spadat do působnosti kodexu chování při zdaňování společností (5). Případy posuzované touto skupinou mohou napomoci při přezkumu, zda má být dané opatření považováno za škodlivé.

(10)

Toto doporučení by mělo určit soubor opatření, která by měla být provedena ve vztahu k třetím zemím, které nesplňují minimální standardy řádné správy v daňové oblasti. Společným uplatňováním těchto opatření by členské státy výrazně zvýšily celkovou účinnost opatření přijatých každým z nich. Bylo by tak možné snížit ztráty daňových příjmů, jakož i administrativní náklady daňových správ a zátěž spojenou s plněním předpisů ze strany daňových poplatníků.

(11)

K podpoře uplatňování minimálních standardů řádné správy v daňové oblasti je rovněž nezbytné určit vhodná opatření a povzbudit tak třetí země, které tyto standardy splňují nebo se zavázaly k jejich plnění, ale potřebují, aby jim byla poskytnuta pomoc.

(12)

Opatření uvedená v tomto doporučení a uplatňovaná členskými státy musí být slučitelná s unijním právem, zejména se základními svobodami zakotvenými ve SFEU,

a)

„daní z příjmu“ jakákoliv daň z příjmu uložená fyzickým nebo právnickým osobám bez ohledu na způsob svého výběru, uložená státem, jeho územně-správním celkem nebo místními orgány;

b)

„třetí zemí“ země, která není členským státem;

c)

„národní černou listinou“ seznam vypracovaný členským státem a určující země, vůči nimž tento stát uplatňuje předem určená daňová opatření nebo daňové politiky.

a)

přijala právní a správní opatření za účelem dosažení souladu s minimálními standardy transparentnosti a výměny informací zakotvenými v příloze a tato opatření skutečně uplatňuje;

b)

neuplatňuje škodlivá daňová opatření v oblasti zdanění společností.

a)

zda jsou výhody poskytovány pouze nerezidentům nebo pro operace prováděné s nerezidenty;

b)

zda se výhody nevztahují na vnitrostátní trh, takže nemají dopad na vnitrostátní daňovou základnu;

c)

zda jsou výhody poskytnuty i bez jakékoliv skutečné hospodářské činnosti a podstatné hospodářské přítomnosti na území třetí země nabízející takové výhody;

d)

zda se pravidla pro stanovení zisku, pokud jde o činnosti v rámci nadnárodní skupiny společností, odchylují od mezinárodně uznávaných zásad, zejména pravidel dohodnutých v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, nebo

e)

zda daňová opatření postrádají transparentnost, včetně situace, kdy jsou ustanovení právních předpisů správou netransparentním způsobem změkčována.

4.1

Členské státy by měly zveřejnit černou listinu třetích zemí, které nedodržují minimální standardy stanovené v bodě 3, pro účely použití bodu 4.3. Tyto černé listiny by měly odkazovat na toto doporučení.

4.2

Členské státy, které již přijaly národní černé listiny, by na ně měly uvést třetí země, které nedodržují minimální standardy stanovené v bodě 3.

4.3

Každý členský stát, který uzavřel úmluvu o zamezení dvojího zdanění s třetí zemí, která nedodržuje minimální standardy stanovené v bodě 3, by měl jakožto nejvhodnější způsob posílení dodržování těchto standardů ze strany dané třetí země usilovat o sjednání nových podmínek této úmluvy, pozastavit její provádění nebo ji vypovědět.

5.1

Členské státy by měly z černé listiny uvedené v bodě 4.1 odstranit třetí země, které dodržují minimální standardy stanovené v bodě 3.

5.2

Členské státy by měly zvážit odstranění třetích zemí, které dodržují minimální standardy stanovené v bodě 3, ze všech stávajících národních černých listin uvedených v bodě 4.2.

5.3

Členské státy by měly zvážit zahájení dvoustranných jednání o uzavření úmluv o zamezení dvojího zdanění se třetími zeměmi, které dodržují minimální standardy stanovené v bodě 3.

6.1

Členské státy by měly zvážit nabídku užší spolupráce a pomoci třetím zemím, především rozvojovým, které se zavázaly dodržovat minimální standardy stanovené v bodě 3, a pomoci tak těmto třetím zemím účinně bojovat proti daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování. Za tímto účelem by mohly do uvedených zemí vyslat na omezenou dobu daňové odborníky.

Při posuzování závazku třetí země k dodržování uvedených minimálních standardů by měly členské státy zohlednit všechny konkrétní projevy v této oblasti, zejména kroky, které již třetí země pro dodržování standardů učinila.

6.2

Po dobu, po kterou se bude třetí zemi dostávat pomoci podle bodu 6.1 a tato země bude vykazovat očekávaný pokrok v plnění uvedených minimálních standardů, by se měl členský stát zdržet uplatňování opatření uvedených v bodě 4, s výjimkou sjednání nových úmluv o zamezení dvojího zdanění.