9.2.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 35/26

(1)

Podle čl. 128 odst. 1 Smlouvy a článku 16 statutu ESCB má Rada guvernérů Evropské centrální banky (ECB) výlučné právo povolovat vydávání eurobankovek v Unii. Na základě těchto ustanovení mohou ECB a národní centrální banky vydávat eurobankovky, které jsou jedinými bankovkami, jež mají v členských státech, jejichž měnou je euro, status zákonného platidla. Právo Unie předvídá systém plurality emitentů bankovek. Eurobankovky vydává ECB a národní centrální banky.

(2)

Podle článku 10 nařízení Rady (ES) č. 974/98 ze dne 3. května 1998 o zavedení eura (1) uvádí ECB a národní centrální banky počínaje 1. lednem 2002 do oběhu bankovky znějící na euro. Eurobankovky jsou vyjádřením stejné a jednotné měny a podléhají jednotnému právnímu režimu.

(3)

Vydávání eurobankovek nemusí podléhat množstevním nebo jiným omezením, protože uvádění bankovek do oběhu je proces řízený poptávkou.

(4)

Rozhodnutí ECB/2003/4 ze dne 20. března 2003 o nominálních hodnotách, specifikacích, reprodukci, výměně a stahování eurobankovek (2) obsahuje společná pravidla pro eurobankovky. ECB stanovila společné technické specifikace pro eurobankovky a opatření pro kontrolu jakosti, aby bylo zajištěno, že eurobankovky tyto specifikace splňují. V důsledku toho mají všechny eurobankovky stejný vzhled a úroveň jakosti a mezi bankovkami stejné nominální hodnoty není rozdíl.

(5)

Všechny eurobankovky by měly podléhat shodným požadavkům členů Eurosystému na přijímání a zpracování bez ohledu na to, který z nich je uvedl do oběhu. Praxe repatriace bankovek znějících na národní měnové jednotky vydávající centrální bance se na eurobankovky nevztahuje. Režim vydávání eurobankovek je založen na zásadě nerepatriace eurobankovek.

(6)

Podle článku 29.1 statutu ESCB je každé z centrálních bank, které jsou členy Evropského systému centrálních bank, přidělen vážený podíl v klíči pro upisování základního kapitálu ECB, jak je stanoven v rozhodnutí ECB/2008/23 ze dne 12. prosince 2008 o procentních podílech národních centrálních bank v klíči pro upisování základního kapitálu Evropské centrální banky (3); tento vážený podíl je založen na počtu obyvatel a hrubém domácím produktu každého členského státu a určuje příspěvky do základního kapitálu ECB, převody devizových rezerv národních centrálních bank na ECB, přerozdělování měnových příjmů národních centrálních bank a rozdělování zisků a sdílení ztrát ECB.

(7)

Eurobankovky jsou zákonným platidlem ve všech členských státech, jejichž měnou je euro, volně obíhají v rámci eurozóny, jsou opětovně vydávány členy Eurosystému a mohou být též uschovávány nebo užívány mimo eurozónu. Závazky vyplývající z emise celkové hodnoty eurobankovek v oběhu by měly být proto rozděleny mezi členy Eurosystému podle objektivního kritéria. Vhodným kritériem je podíl každé národní centrální banky na splaceném základním kapitálu ECB. Tento podíl vychází z poměrného uplatnění klíče pro upisování základního kapitálu uvedeného v článku 29.1 statutu ESCB na jednotlivé národní centrální banky. Jelikož se toto kritérium nevztahuje na ECB, určí procentní podíl eurobankovek, které mají být vydány ECB, Rada guvernérů.

(8)

Podle článků 9.2 a 12.1 statutu ESCB, kterými se stanovuje zásada decentralizace pro operace Eurosystému, jsou národní centrální banky pověřeny uváděním do oběhu a stahováním z oběhu všech eurobankovek, a to včetně eurobankovek vydaných ECB. V souladu s touto zásadou národní centrální banky provádějí rovněž fyzickou manipulaci s eurobankovkami.

(9)

Rozdíl mezi hodnotou eurobankovek přidělených každé národní centrální bance v souladu s klíčem pro přidělování bankovek a hodnotou eurobankovek, které tato národní centrální banka uvede do oběhu, by měl vést k zůstatkům uvnitř Eurosystému. Jelikož ECB neuvádí eurobankovky do oběhu, měla by mít pohledávky uvnitř Eurosystému vůči národním centrálním bankám odpovídající hodnotě podílu eurobankovek, které vydává. Úročení těchto zůstatků uvnitř Eurosystému má dopad na stav příjmů národních centrálních bank, a podléhá proto rozhodnutí ECB/2010/23 ze dne 25. listopadu 2010 o přerozdělování měnových příjmů národních centrálních bank členských států, jejichž měnou je euro (4), které je založeno na článku 32 statutu ESCB.

(10)

Podle článku 1 rozhodnutí Rady 2010/416/EU ze dne 13. července 2010 v souladu s čl. 140 odst. 2 Smlouvy o přijetí eura Estonskem ke dni 1. ledna 2011 (5) Estonsko splňuje podmínky nezbytné pro přijetí eura a výjimka v jeho prospěch uvedená v článku 4 aktu o přistoupení z roku 2003 (6) se s účinkem od 1. ledna 2011 zrušuje.

(11)

S ohledem na to, že Estonsko k 1. lednu 2011 přijme euro, je nutné změnit rozhodnutí ECB/2001/15 ze dne 6. prosince 2001 o vydávání eurobankovek (7), aby se stanovil klíč pro přidělování bankovek platný od 1. ledna 2011. Protože rozhodnutí ECB/2001/15 bylo změněno již několikrát, mělo by být nyní v zájmu jasnosti přepracováno,

a)

„národní centrální bankou“ národní centrální banka členského státu, jehož měnou je euro;

b)

„eurobankovkami“ bankovky, které splňují požadavky rozhodnutí ECB/2003/4 a technické specifikace stanovené Radou guvernérů;

c)

„klíčem upsaného základního kapitálu“ podíly národních centrálních bank (vyjádřené v procentech) na upsaném základním kapitálu ECB, které pro národní centrální banky vyplývají z jejich váhy v klíči podle článku 29.1 statutu ESCB a které platí pro příslušný účetní rok;

d)

„klíčem pro přidělování bankovek“ procentní podíly, které vyplývají z přihlédnutí k podílu ECB na celkové emisi eurobankovek a z použití klíče upsaného základního kapitálu (se zaokrouhlením na nejbližší násobek 0,0005 procentního bodu) na podíl národních centrálních bank na této celkové emisi. V případě, že součet výsledných procentních podílů nečiní 100 %, vyrovná se rozdíl takto: i) pokud celkový součet nedosahuje 100 %, přičítá se k nejmenším podílům ve vzestupném pořadí 0,0005 procentního bodu, až se dosáhne přesně 100 %, nebo ii) pokud celkový součet přesahuje 100 %, odečítá se od největších podílů v sestupném pořadí 0,0005 procentního bodu, až se dosáhne přesně 100 %. Příloha I tohoto rozhodnutí stanoví klíč pro přidělování bankovek platný od 1. ledna 2011.

a)

poškozené, opotřebené nebo z oběhu stažené eurobankovky může přijímající národní centrální banka zničit;

b)

eurobankovky držené národními centrálními bankami mohou být z logistických důvodů ve velkém redistribuovány v rámci Eurosystému.